—

za Stowarzyszenie Artystów Wykonawców Utworów Muzycznych i Słowno-Muzycznych SAWP (SAWP) A. Załęskou, daňovou poradkyní

—

za Stowarzyszenie Zbiorowego Zarządzania Prawami Autorskimi Twórców Dzieł Naukowych i Technicznych Kopipol M. Poniewskim, jako zmocněncem,

—

za Stowarzyszenie Autorów i Wydawców Copyright Polska T. Michalikem, daňovým poradcem,

—

za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,

—

za řeckou vládu A. Magrippi a S. Charitaki, jako zmocněnkyněmi,

—

za Evropskou komisi L. Lozano Palacios a M. Owsiany-Hornung, jako zmocněnkyněmi,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1), ve znění směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010 (Úř. věst. 2010, L 189, s. 1) (dále jen „směrnice o DPH“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Minister Finansów (ministr financí, Polsko) a Stowarzyszenie Artystów Wykonawców Utworów Muzycznych i Słowno-Muzycznych SAWP (SAWP) [sdružení výkonných umělců interpretujících hudební díla s hlasovým doprovodem i bez něj (SAWP), se sídlem ve Varšavě (Polsko)] v otázce, zda poplatek ze zařízení pro záznam a rozmnožování děl chráněných autorským právem nebo předmětů práv s ním souvisejících a z nosičů pro záznam takových děl či předmětů podléhá dani z přidané hodnoty (DPH).

3

Článek 2 odst. 1 písm. c) směrnice o DPH stanoví:

„Předmětem DPH jsou tato plnění:

[…]

4

Článek 24 odst. 1 směrnice o DPH stanoví:

„ ‚Poskytnutím služby‘ se rozumí každé plnění, které není dodáním zboží.“

5

Článek 25 směrnice o DPH stanoví:

„Poskytnutí služby může mimo jiné spočívat v některém z těchto plnění:

6

Článek 220 odst. 1 směrnice o DPH stanoví:

„Každá osoba povinná k dani zajistí, že buď ona sama, nebo pořizovatel zboží nebo příjemce služby, nebo jejím jménem a na její účet třetí osoba vystaví fakturu v těchto případech:

[…]“

7

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. 2001, L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230) v článku 2 stanoví:

„Členské státy stanoví výlučné právo udělit svolení nebo zakázat přímé nebo nepřímé, dočasné nebo trvalé rozmnožování jakýmikoliv prostředky a v jakékoliv formě, vcelku nebo po částech:

8

Článek 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 stanoví:

„Členské státy mohou stanovit výjimky nebo omezení práva na rozmnožování podle článku 2 v těchto případech:

[…]

9

Ustawa o podatku od towarów i usług (zákon o dani ze zboží a služeb) ze dne 11. března 2004 (Dz. U. 2011, částka 177, č. 1054), ve znění použitelném na skutkový stav ve věci v původním řízení, v čl. 5 odst. 1 stanoví:

„Předmětem DPH je:

10

Článek 8 odst. 1 a 2a uvedeného zákona stanoví:

„1.   Poskytnutím služby uvedeným v čl. 5 odst. 1 bodě 1 se rozumí každé plnění uskutečněné pro fyzickou osobu, právnickou osobu nebo útvar bez právní subjektivity, které není dodáním zboží ve smyslu článku 7, včetně:

[…]

2a.   Jestliže se osoba povinná k dani podílí na poskytnutí služby a jedná přitom vlastním jménem, avšak na účet jiné osoby, má se za to, že obdržela i poskytla tuto službu ona sama.

[…]“

11

Ustawa o prawie autorskim i prawach pokrewnych (zákon o autorském právu a právech s ním souvisejících) ze dne 4. února 1994 (Dz. U. 2006, částka 90, č. 631), ve znění použitelném na skutkový stav ve věci v původním řízení (dále jen „zákon ze dne 4. února 1994 o autorském právu a právech s ním souvisejících“), v článku 20 stanoví:

„1.   Výrobci a dovozci:

2.   Částka získaná z poplatků za prodej magnetofonů, obdobných zařízení a souvisejících prázdných nosičů se rozdělí následovně:

[…]

4.   Částka získaná z poplatků za prodej reprografických zařízení a souvisejících prázdných nosičů se rozdělí následovně:

5.   Po konzultaci s organizacemi pro kolektivní správu autorských práv či práv s nimi souvisejících, sdružení autorů, výkonných umělců, výrobců zvukových a obrazových záznamů a vydavatelů, jakož i organizací výrobců či dovozců zařízení a prázdných nosičů uvedených v odstavci 1 ministr s působností na úseku kultury a ochrany národního dědictví určí vyhláškou: kategorie zařízení a nosičů a výši poplatků uvedených v odstavci 1 podle schopnosti zařízení nebo nosiče reprodukovat dílo a rovněž podle toho, zda je lze použít pro jiné účely než reprodukci děl, způsob výběru a rozdělování poplatků a organizace pro kolektivní správu autorských práv a práv s nimi souvisejících oprávněné k výběru poplatků.“

12

Článek 201 odst. 1 zákona ze dne 4. února 1994 o autorském právu a právech s ním souvisejících stanoví:

„Majitelé reprografických zařízení vykonávající hospodářskou činnost spočívající v rozmnožování děl pro soukromé užití třetími osobami jsou povinni prostřednictvím organizací pro kolektivní správu autorských práv a práv s nimi souvisejících odvádět autorům a vydavatelům poplatky do výše 3 % souvisejících příjmů, s výjimkou případů, kdy byla rozmnoženina pořízena na základě smlouvy uzavřené s nositelem práv. Tyto poplatky připadnou autorům a vydavatelům rovným dílem.“

13

Článek 104 odst. 1 zákona ze dne 4. února 1994 o autorském právu a právech s ním souvisejících stanoví:

„Organizacemi pro kolektivní správu autorských práv a práv s nimi souvisejících […] ve smyslu tohoto zákona jsou sdružení autorů, výkonných umělců či výrobců nebo organizace rozhlasového či televizního vysílání, jejichž úkolem je na základě jejich stanov kolektivní správa a ochrana autorských práv a práv s nimi souvisejících, která jim byla svěřena, a výkon pravomocí vyplývajících ze zákona.“

14

Sdružení SAWP požádalo ministra financí o individuální výklad k otázce, zda poplatky z prázdných nosičů a ze záznamových a rozmnožovacích zařízení, jež platí výrobci a dovozci takových zařízení a nosičů na základě článku 20 zákona ze dne 4. února 1994 o autorském právu a právech s ním souvisejících, jsou předmětem DPH.

15

V individuálním výkladu ze dne 20. srpna 2012 ministr financí uvedl, že částky, které výrobci a dovozci prázdných nosičů a záznamových a rozmnožovacích zařízení platí sdružení SAWP, jsou platbou za užití autorských práv či práv s nimi souvisejících, jež jsou spojena s prodejem zařízení sloužících ke kopírování a záznamu děl, a že tedy tyto částky musí být považovány za platbu za služby, jež poskytují nositelé autorských práv či práv s nimi souvisejících, a jako takové musí být předmětem DPH.

16

Sdružení SAWP následně podalo žalobu k Wojewódzki Sąd Administracyjny w Warszawie (krajský správní soud ve Varšavě, Polsko) s návrhem na zrušení zmíněného individuálního výkladu.

17

Rozsudkem ze dne 12. června 2013 Wojewódzki Sąd Administracyjny w Warszawie (krajský správní soud ve Varšavě) shledal žalobu opodstatněnou.

18

Ministr financí podal kasační stížnost k Naczelny Sąd Administracyjny (Nejvyšší správní soud, Polsko), který se s poukazem na to, že v současnosti vedle sebe existují v polské judikatuře dva protichůdné názory na tuto otázku, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

19

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být směrnice o DPH vykládána v tom smyslu, že nositelé práv na rozmnožování poskytují službu ve smyslu této směrnice výrobcům a dovozcům prázdných nosičů a záznamových a rozmnožovacích zařízení, z nichž organizace pro kolektivní správu autorských práv a práv s nimi souvisejících vybírají na účet těchto nositelů práv, avšak vlastním jménem, poplatky z titulu prodeje těchto zařízení a nosičů.

20

Článek 24 odst. 1 směrnice o DPH vymezuje „poskytnutí služby“ v protikladu k „dodání zboží“. Podle tohoto ustanovení je totiž třeba poskytnutím služby rozumět každé plnění, které není dodáním zboží.

21

V daném případě je nesporné, že plnění, o které jde ve věci v původním řízení, není dodáním zboží ve smyslu čl. 24 odst. 1 směrnice o DPH.

22

Článek 25 směrnice o DPH obsahuje demonstrativní výčet tří různých plnění, která lze kvalifikovat jako poskytnutí služby, včetně plnění podle písmene a), kterým je postoupení nehmotného majetku.

23

V souvislosti s použitelností tohoto článku si předkládající soud klade otázku, zda takové plnění, o jaké jde ve věci v původním řízení, může být postoupením nehmotného majetku ve smyslu písmene a) uvedeného článku, a zda tedy může být kvalifikováno jako poskytnutí služby.

24

Před zodpovězením této otázky je však třeba posoudit, zda je takové plnění uskutečněno za úplatu. Podle čl. 2 odst. 1 písm. c) směrnice o DPH totiž za všech okolností platí, že k tomu, aby se tato směrnice na takové poskytnutí služby vztáhla, musí být uskutečněno za úplatu.

25

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je poskytování služeb uskutečněno „za úplatu“ ve smyslu směrnice o DPH pouze tehdy, pokud mezi poskytovatelem a příjemcem existuje právní vztah, v jehož rámci jsou vzájemně poskytnuta plnění, přičemž odměna obdržená poskytovatelem představuje skutečnou protihodnotu služby poskytnuté příjemci (viz rozsudek ze dne 22. června 2016, Český rozhlas, C‑11/15, EU:C:2016:470, bod 21 a citovaná judikatura).

26

Soudní dvůr rozhodl, že tomu tak je, existuje-li přímá souvislost mezi poskytnutou službou a získanou protihodnotou a pokud zaplacené částky představují skutečné protiplnění za individualizovatelnou službu poskytnutou v rámci takového právního vztahu (rozsudek ze dne 18. července 2007, Société thermale d’Eugénie-les-Bains, C‑277/05, EU:C:2007:440, bod 19).

27

V daném případě přitom zaprvé nic nenasvědčuje existenci právního vztahu, v jehož rámci by docházelo k vzájemnému poskytování plnění mezi nositeli práv na rozmnožování či případně organizací pro kolektivní správu takových práv na jedné straně a výrobci a dovozci prázdných nosičů a záznamových a rozmnožovacích zařízení na straně druhé.

28

Povinnost platit takové poplatky, o jaké jde ve věci v původním řízení, totiž výrobcům a dovozcům ukládá vnitrostátní zákon, který rovněž stanoví jejich výši.

29

Zadruhé nelze mít za to, že by poplatková povinnost výrobců a dovozců prázdných nosičů a záznamových a rozmnožovacích zařízení plynula z poskytnutí určité služby, jejíž by byla přímou protihodnotou.

30

Z předkládacího rozhodnutí totiž vyplývá, že takové poplatky, o jaké jde ve věci v původním řízení, jsou určeny k financování spravedlivé odměny pro nositele práv na rozmnožování. Spravedlivá odměna přitom není přímou protihodnotou žádné služby, neboť má souvislost s újmou, která těmto nositelům práv vznikla v důsledku rozmnožení jejich chráněných děl bez jejich svolení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. října 2010, Padawan, C‑467/08, EU:C:2010:620, bod 40).

31

Takové plnění, o jaké jde ve věci v původním řízení, tedy nelze považovat za uskutečněné za úplatu ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. c) směrnice o DPH.

32

Za těchto podmínek a z důvodu, jenž vyplývá z bodu 24 tohoto rozsudku, je třeba uvést, že i kdyby bylo možné, že ve vztahu k výrobcům a dovozcům prázdných nosičů a záznamových a rozmnožovacích zařízení nositelé práv na rozmnožování postupují nehmotný majetek ve smyslu čl. 25 písm. a) směrnice o DPH, což není zapotřebí zkoumat, uvedené plnění každopádně do působnosti této směrnice nespadá.

33

Z výše uvedeného vyplývá, že na první otázku je třeba odpovědět tak, že směrnice o DPH musí být vykládána v tom smyslu, že nositelé práv na rozmnožování neposkytují službu ve smyslu této směrnice výrobcům a dovozcům prázdných nosičů a záznamových a rozmnožovacích zařízení, z nichž organizace pro kolektivní správu autorských práv a práv s nimi souvisejících vybírají na účet těchto nositelů práv, avšak vlastním jménem, poplatky z titulu prodeje těchto zařízení a nosičů.

34

Na druhou otázku není namístě odpovídat, neboť byla položena pro případ kladné odpovědi na první otázku.

35

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:

Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, musí být vykládána v tom smyslu, že nositelé práv na rozmnožování neposkytují službu ve smyslu této směrnice výrobcům a dovozcům prázdných nosičů a záznamových a rozmnožovacích zařízení, z nichž organizace pro kolektivní správu autorských práv a práv s nimi souvisejících vybírají na účet těchto nositelů práv, avšak vlastním jménem, poplatky z titulu prodeje těchto zařízení a nosičů.