1)

Dopisem ze dne 26. října 2016 (2) společnost Síminn hf. (dále jen „stěžovatel“) podala stížnost týkající se údajné státní podpory, kterou podnik Orkuveita Reykjavíkur (dále jen „OR“) poskytl své dceřiné společnosti Gagnaveita Reykjavíkur (dále jen „GR“) (3).

2)

Rozhodnutím č. 086/19/KOL (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) (4) zahájil Kontrolní úřad formální vyšetřovací řízení. Postup před přijetím rozhodnutí o zahájení řízení je popsán v oddíle 2 tohoto rozhodnutí.

3)

Kontrolní úřad zahájil formální vyšetřovací řízení ohledně následujících čtyř opatření (dále společně jen „opatření“) (5):

opatření č. 1: nezaplacení tržního úroku podniku OR z výhody, kterou podnik GR získal díky dočasnému pozastavení plateb úroků,

opatření č. 2: podnik GR od podniku OR nepřímo získal finanční prostředky na rozmístění kabelové sítě optických vláken v obci Ölfus,

opatření č. 3: podnik GR od podniku OR přijal krátkodobé půjčky,

opatření č. 4: do dohody o půjčce podniku GR se soukromými věřiteli byla zahrnuta podmínka, která stanovila pokračující většinové vlastnictví podniku OR v podniku GR.

4)

V rozhodnutí o zahájení řízení se Kontrolní úřad předběžně domníval, že opatření představují státní podporu, a vyjádřil pochybnosti o slučitelnosti opatření s fungováním Dohody o EHP. Opatření jsou podrobněji vysvětlena v oddíle 2.4.

5)

V 113. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení Kontrolní úřad vyzval islandské orgány, aby do 6. ledna 2020 předložily své připomínky. Kontrolní úřad rovněž zveřejnil stručné shrnutí a vyzval zúčastněné strany k předložení připomínek do jednoho měsíce ode dne jeho zveřejnění (6).

6)

Dopisem ze dne 5. března 2020 (7) předložily islandské orgány své připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení ve formě dopisu ze dne 4. března 2020 spolu s přílohami, které vypracovaly podniky GR a OR (8). Žádná další zúčastněná strana Kontrolnímu úřadu připomínky nepředložila.

7)

Dopisem ze dne 4. listopadu 2021 zaslal Kontrolní úřad islandským orgánům formální žádost o informace (9). Dopisem ze dne 14. ledna 2023 (10) zaslaly islandské orgány odpověď na tuto žádost a v dopise ze dne 21. ledna 2022 (11) předložily další informace.

8)

Dopisem ze dne 14. března 2023 požádal Kontrolní úřad islandské orgány o další informace (12). Islandské orgány na tuto žádost odpověděly dopisem ze dne 25. dubna 2023 (13). Dopisem ze dne 9. června 2023 islandské orgány předložily dodatečná vysvětlení (14).

9)

Podnik GR je telekomunikační společnost založená v roce 2007 a plně vlastněná podnikem OR (15). Podnik OR je veřejný podnik zřízený zákonem č. 139/2001 (16) a je ve vlastnictví města Reykjavík a obcí Akranes a Borgarbyggð (17). Podnik GR byl založena jako nezávislý právní subjekt, aby bylo vyhověno požadavkům islandské Správy pošt a telekomunikací (dále také „SPT“) (18) ohledně rozdělení konkurenční a nekonkurenční části provozu podniku OR (19).

10)

Podnik OR působí prostřednictvím různých dceřiných společností v oblasti elektřiny, geotermální vody pro vytápění, studené vody a kanalizačních služeb (20). Jeho dceřiná společnost, podnik GR (21), provozuje na Islandu telekomunikační síť a síť pro přenos dat. Poskytuje velkoobchodní přístup ke své optické síti maloobchodním poskytovatelům služeb, kteří nabízejí různé služby pevného širokopásmového připojení a přenosu dat.

11)

Stěžovatelem je společnost poskytující telekomunikační řešení na Islandu. Tato řešení zahrnují mobilní služby a služby pevného širokopásmového připojení pro domácnosti a firmy. V době podání stížnosti Kontrolnímu úřadu byl stěžovatel mateřskou společností podniku Míla (22), který vlastní a provozuje telekomunikační síť pokrývající celou zemi.

12)

Do 1. července 2021 byla působnost Správy pošt a telekomunikací v oblasti telekomunikací stanovena (23) v zákoně č. 69/2003 o Správě pošt a telekomunikací, kterým se provádí regulační rámec EU pro elektronické komunikace (24). Správa pošt a telekomunikací mimo jiné zajišťuje v souladu s článkem 36 zákona č. 81/2003 o elektronických komunikacích (dále jen „ECA“ (25)), aby příjmy pocházející z nekonkurenčních odvětví nesubvencovaly provoz v konkurenčním telekomunikačním odvětví.

13)

V rámci svých povinností při prosazování článku 36 zákona ECA je Správa pošt a telekomunikací pověřena kontrolou investic podniku OR na telekomunikačním trhu a obchodních vztahů mezi podnikem GR a podnikem OR. Tato šetření mohou být zahájena z vlastního podnětu Správy pošt a telekomunikací nebo na základě stížností zúčastněných stran. Podnik GR je rovněž povinen Správě pošt a telekomunikací oznámit konkrétní opatření, jako je zvýšení základního kapitálu (26), aby tak získal předchozí souhlas, a zúčastněné strany mohou být účastníky takových případů, pokud prokáží, že mají oprávněný zájem na výsledku daného případu (27).

14)

Dne 8. března 2007 podepsaly podniky OR a GR rámcovou dohodu (dále jen „rámcová dohoda“) (28). Rámcová dohoda obsahuje několik dodatků, včetně dodatku č. 4 „Dohoda o půjčce v cizí měně“ (dále jen „dodatek“), který upravoval půjčku podniku GR od podniku OR (29). Kontrolní úřad bude na uvedené dokumenty odkazovat jako na rámcovou dohodu a dodatek.

15)

Podle rámcové dohody a dodatku měl půjčku podnik GR podniku OR splácet po dobu dvanácti let ve 24 splátkách, a to vždy k 1. květnu a 1. listopadu každého roku. V prvních čtrnácti splátkách se měly platit pouze úroky. První platba úroků byla splatná ke dni 1. listopadu 2007. Splácení jistiny mělo začít až od 1. listopadu 2014 a poté byla jistina splatná vždy 1. května a 1. listopadu každého roku. Poslední datum splátky úroků i zálohy na jistinu bylo stanoveno na 1. května 2019.

16)

Ve svém rozhodnutí č. 32/2008 ze dne 30. prosince 2008 (30) dospěla Správa pošt a telekomunikací k závěru, že výpůjční období stanovené v rámcové dohodě a dodatku by mělo být zkráceno z dvanácti na pět let. Splátky úroků měly být podobné těm, které byly dohodnuty v původně podepsaném dodatku, a jistina měla být splacena dne 1. května 2012.

17)

Dne 1. října 2009 podepsal podnik GR s podnikem OR dodatek, který změnil dobu trvání rámcové dohody a dodatku z dvanácti let na pět let. Podpis tohoto dodatku byl v souladu s rozhodnutím Správy pošt a telekomunikací č. 32/2008. V dodatku byl jako konečný termín splatnosti stanoven květen 2012, přičemž dlužník měl dluh i naběhlé úroky zcela splatit do dne 1. května 2012.

18)

Dne 25. listopadu 2009 uzavřel podnik GR jako dlužník se společností NBI Ltd. (dříve Landsbankinn) jako věřitelem dohodu o půjčce ve formě úvěrové linky (dále jen „dohoda o úvěrové lince“) (31). Dohoda o úvěrové lince byla uzavřena na částku 1 400 milionů ISK s datem splatnosti 15. července 2011 (32).

19)

Ustanovení obsažené v čl. 12 písm. k) dohody o úvěrové lince zakazovalo dlužníkovi splácet splátky a/nebo úroky z půjčky po dobu trvání této dohody. To znamenalo, že úroky stanovené rámcovou dohodou a dodatkem nemohly být podle zmíněného ustanovení dohody o úvěrové lince spláceny, dokud byla dohoda o úvěrové lince v platnosti.

20)

Splátky hrazené podnikem GR podniku OR podle rámcové dohody a dodatku byly proto pozastaveny po dobu trvání dohody o úvěrové lince, a to do 15. července 2011. Po tomto datu by již žádná omezení neplatila, protože dohoda o úvěrové lince pozbyla platnosti.

21)

K provedení jakýchkoli změn byl podle rámcové dohody a dodatku nutný souhlas podniku OR jakožto věřitele podniku GR.

22)

Pozastavení plateb úroků podle rámcové dohody a dodatku znamenalo změnu původní dohody mezi podnikem OR a podnikem GR. K provedení těchto změn byl proto nutný souhlas podniku OR jakožto věřitele podle této dohody. Dne 14. října 2009 zaslal podnik GR dopis podniku OR (33), v němž jej požádal o schválení pozastavení plateb úroků podle rámcové dohody a dodatku (34). V tomto dopise je rovněž uvedeno, že konečným datem platnosti dohody o úvěrové lince je 15. červenec 2011.

23)

Dne 16. října 2009 schválila správní rada podniku OR podmínky dohody o úvěrové lince (35). Dne 19. října 2009 zaslal podnik OR podniku GR dopis (36), v němž oznámil, že souhlasí s pozastavením plateb úroků. Fakticky to znamenalo, že podnik OR souhlasil s pozastavením plateb úroků ke dni 1. listopadu 2009, 1. května 2010, 1. listopadu 2010 a 1. května 2011 podle rámcové dohody a dodatku.

24)

Data a výše pozastavených plateb úroků byly následující: 1. listopadu 2009 / 81 240 732 ISK, 1. května 2010 / 61 415 704 ISK, 1. listopadu 2010 / 55 994 167 ISK a 1. května 2011 / 62 994 280 ISK.

25)

V rozhodnutí č. 25/2010 ze dne 7. září 2010 (37) dospěla Správa pošt a telekomunikací k závěru, že čl. 12 písm. k) dohody o úvěrové lince porušuje článek 36 zákona ECA a předchozí rozhodnutí Správy pošt a telekomunikací ze dne 13. listopadu 2006 č. 10/2006 a ze dne 30. prosince 2008 č. 32/2008. Rozhodnutím č. 25/2010 Správa pošt a telekomunikací uložila podniku GR povinnost splácet podniku OR úroky v souladu s rámcovou dohodou a dodatkem.

26)

V době přijetí rozhodnutí Správy pošt a telekomunikací č. 25/2010 již podnik GR plnil povinnosti uložené tímto rozhodnutím, neboť již uhradil dvě platby úroků podniku OR. Platba úroků splatná dne 1. listopadu 2009 byla přesněji uhrazena dne 16. prosince 2009 (44 dní po pozastavení platby) a platba úroků splatná dne 3. května 2010 byla uhrazena dne 30. srpna 2010 (120 dní po pozastavení platby) (38). Islandské orgány uvedly, že podnik GR uhradil tyto platby úroků před tím, než Správa pošt a telekomunikací přijala své rozhodnutí č. 25/2010, a to na základě korespondence se Správou pošt a telekomunikací ohledně použití článku 36 zákona ECA (39).

27)

Další dvě platby úroků, které byly splatné dne 1. listopadu 2010 a dne 1. května 2011, nebyly nikdy pozastaveny, protože rozhodnutí Správy pošt a telekomunikací bylo přijato před datem splatnosti těchto plateb úroků.

28)

Správa pošt a telekomunikací v žádném ze svých rozhodnutí nenařídila podniku GR, aby vypočítal a uhradil úroky, které narostly během období pozastavení dotyčných plateb úroků, a podnik GR tak ani ve skutečnosti neučinil.

29)

V 97. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení se Kontrolní úřad předběžně domníval, že podnik GR získal výhodu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP tím, že nesplácel tržní úrok z výhody, kterou získal dočasným pozastavením plateb úroků.

30)

Dne 28. dubna 2006 podepsal podnik OR s obcí Ölfus dohodu (dále jen „dohoda o ORF“) (40) o zřízení Ölfus Revegetation Fund (Fondu pro obnovu vegetace v obci Ölfus) (dále jen „fond ORF“).

31)

Podle dohody o ORF se podnik OR zavázal po dobu šesti let platit do fondu ORF roční platby ve výši 12,5 milionu ISK. Účelem fondu ORF bylo v souladu s dohodou o ORF obnovit vegetaci na půdě v obci zasažené činností elektráren a také celkově zlepšit stav půdy v obci. V dohodě o ORF se podnik OR dále zavázal, že bude v obci Ölfus podporovat budování optické sítě.

32)

Dne 25. října 2007 obec Ölfus schválila zřízení fondu ORF jako fondu se samostatnou správou a v rozhodnutí o schválení uvedla, že obec Ölfus je jediným vlastníkem fondu ORF. Fond ORF měl správní radu složenou ze tří členů. Dva z nich nominovala obec Ölfus a jednoho podnik OR. Usnesení správní rady fondu ORF byla přijata podle pravidla většinového hlasování, což podle islandských právních předpisů představuje obecnou zásadu hlasování (41).

33)

Dne 31. ledna 2014 podepsal podnik OR s obcí Ölfus dohodu o dokončení projektů v rámci dohody o ORF. Na základě této dohody podnik OR postoupil veškerá práva, povinnost správy a odpovědnost za fond ORF obci Ölfus (42) a vzdal se jich.

34)

Dne 31. ledna 2014 uzavřel podnik GR s obcí Ölfus dohodu o zavedení optické širokopásmové sítě a o jejím provozu v obci Ölfus (dále jen „dohoda o optické širokopásmové síti z roku 2014“). Podle článku 8 této dohody měla obec Ölfus zaplatit v souvislosti s širokopásmovou sítí za vybudování, provoz, správu a poskytování služeb. Obec Ölfus měla především zaplatit podniku GR 80 milionů ISK ve třech splátkách od 1. června do 1. srpna 2014 (43). Ostatní náklady a výdaje na vybudování a provoz sítě měl nést podnik GR.

35)

V tiskové zprávě ze dne 5. února 2014 obec Ölfus oznámila rozpuštění fondu ORF a nové využití jeho finančních prostředků (44).

36)

Dne 23. května 2014 přijala obec Ölfus rozhodnutí o rozpuštění fondu ORF. Podle tohoto rozhodnutí měla obec Ölfus bezpodmínečné právo přidělit kapitál tvořený z finančních prostředků z bývalého fondu ORF na jiné projekty v rámci obce (45).

37)

Dne 2. června 2015 přijala Správa pošt a telekomunikací rozhodnutí č. 11/2015 (46), v němž posoudila, zda byly finanční prostředky z bývalého fondu ORF, které do fondu původně zaplatil podnik OR, přiděleny podniku GR v souladu s dohodou uzavřenou mezi obcí Ölfus a podnikem GR. Správa pošt a telekomunikací rovněž posoudila, zda obec Ölfus převedla vlastnické právo k širokopásmové síti na podnik GR v rozporu s článkem 36 zákona ECA.

38)

Správa pošt a telekomunikací rozhodla, že podnik GR musí obci Ölfus uhradit platby provedené na základě dohody o optické širokopásmové síti z roku 2014. Správa pošt a telekomunikací navrhla, že úhrada má být provedena buď v hotovosti, nebo případně převedením vlastnického podílu na širokopásmové síti na obec Ölfus. V druhém případě by hodnota vlastnického podílu musela odpovídat kapitálovému příspěvku učiněnému obcí Ölfus podle dohody, přičemž požadovaná míra návratnosti by odpovídala tržním podmínkám (47).

39)

Dne 3. prosince 2015, po výměně stanovisek se Správou pošt a telekomunikací ohledně dodržování rozhodnutí č. 11/2015, předložil podnik GR Správě pošt a telekomunikací návrh dohody o vlastnictví, provozu a pronájmu širokopásmové sítě. Po výměně dalších stanovisek mezi Správou pošt a telekomunikací a podnikem GR (48) dospěla Správa pošt a telekomunikací v dopise ze dne 26. května 2016 (49) k závěru, že návrh dohody je v souladu s článkem 36 zákona ECA. Správa pošt a telekomunikací se rovněž domnívala, že dotyčné finanční prostředky poskytla podniku GR obec Ölfus, a nikoliv podnik OR (50).

40)

Dne 25. listopadu 2016 podepsala obec Ölfus s podnikem GR dohodu o vlastnictví, provozu a pronájmu širokopásmových sítí (51). Obsah dohody odpovídá obsahu návrhu, který posoudila Správa pošt a telekomunikací. Článek 2 této dohody stanoví, že úhrada kapitálového příspěvku bude provedena formou vlastnického podílu na síti podle podílu příspěvku, který obec Ölfus poskytla na zavedení sítě (52).

41)

V rozhodnutí o zahájení řízení se Kontrolní úřad předběžně domníval, že podnik GR získal výhodu tím, že nepřímo obdržel finanční prostředky od podniku OR na vybudování sítě optických kabelů v obci Ölfus. Dotčené finanční prostředky jsou finanční prostředky popsané v oddíle 2.4.2.

42)

Dopisy ze dne 20. dubna 2015 (53) a 7. července 2015 (54) se podnik GR dotázal a Správa pošt a telekomunikací potvrdila, že účast podniku OR ve sdružování finančních prostředků provozovaném podnikem OR by byla v souladu s článkem 36 zákona ECA.

43)

Dne 1. prosince 2016 podepsal podnik GR s podnikem OR dohodu, která podniku GR umožnila přístup ke sdružování finančních prostředků (55).

44)

Dne 20. března 2019 dospěla Správa pošt a telekomunikací ve svém rozhodnutí č. 3/2019 k závěru, že (56) že krátkodobé půjčky poskytnuté podniku GR ze sdružování finančních prostředků podniku OR nebyly v souladu s článkem 36 zákona ECA. Správa pošt a telekomunikací se domnívala, že tím, že půjčky ze sdružování finančních prostředků neodrážely tržní podmínky, porušily rozhodnutí Správy pošt a telekomunikací č. 10/2006 ze dne 13. listopadu 2006 (57), a tím i článek 36 zákona ECA.

45)

V rozhodnutí o zahájení řízení dospěl Kontrolní úřad k předběžnému závěru, že podnik GR získal výhodu tím, že obdržel krátkodobé půjčky od podniku OR prostřednictvím společného sdružování finančních prostředků.

46)

Opatření č. 4 se týká nahrazení půjček poskytnutých podnikem OR podniku GR půjčkami od soukromých věřitelů. Dotčené půjčky od soukromých věřitelů zahrnovaly podmínku, podle by níž snížení vlastnického podílu podniku OR v podniku GR pod 50 % dávalo věřiteli právo požadovat splacení půjčky, vypovědět dohodu o půjčce nebo prohlásit půjčku za splatnou („ustanovení o změně kontroly“). Podle stěžovatele byly z důvodu existence tohoto ustanovení úrokové sazby požadované soukromým věřitelem trvale nižší než tržní sazby.

47)

Ve svém rozhodnutí č. 3/2019 se Správa pošt a telekomunikací domnívala, že soukromí věřitelé tímto ustanovením propojili vlastnictví podniku OR s dohodami o půjčce, aby tím minimalizovali pravděpodobnost jeho selhání (58). Správa pošt a telekomunikací se proto domnívá, že toto ustanovení by mohlo vést k výhodnějším podmínkám půjčky (59).

48)

Správa pošt a telekomunikací nakonec rozhodla, že dohody o půjčce uzavřené mezi podnikem GR a soukromými věřiteli nemohou obsahovat ustanovení o změně kontroly. V 97. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení se Kontrolní úřad předběžně domníval, že podnik GR mohl získat výhodu díky tomu, že v dohodách se soukromými věřiteli bylo zahrnuto ustanovení o změně kontroly.

49)

Islandské orgány ve svých připomínkách poukazují na to, že ve skutečnosti byly pozastaveny pouze dvě platby úroků splatné dne 2. listopadu 2009 a 3. května 2010. Tyto platby úroků byly nakonec uhrazeny 44, resp. 120 dní po datu splatnosti. Od té doby nebyly pozastaveny žádné další platby hrazené podnikem OR, ani se nijak neodchýlily od podmínek dohod o půjčce.

50)

Dotyčné opatření se týká neplacení tržního úroku z výhody, kterou podnik OR získal tím, že byly dočasně pozastaveny platby úroků. Islandské orgány uznávají, že to dlužníka zbavuje ekonomické zátěže a uvolňuje to kapitál, který by jinak byl použit na splátky, a v zásadě by to mohlo představovat výhodu.

51)

Podle výpočtů poskytnutých islandskými orgány ohledně dvou skutečně pozastavených plateb úroků do data platby činí úrok vypočtený pomocí úrokové sazby stanovené v pokynech Kontrolního úřadu pro referenční a diskontní sazby (60)13 212 965 ISK / 94 588 EUR. Islandské orgány považovaly tuto částku za podporu de minimis (61). Islandské orgány rovněž potvrdily, že příjemci nebyla poskytnuta žádná jiná podpora de minimis.

52)

Islandské orgány dále namítají, že již uplynula desetiletá promlčecí lhůta stanovená v článku 15 části II protokolu 3. Vzhledem k tomu, že pozastavené platby úroků byly uhrazeny dne 16. prosince 2009 a 30. srpna 2010, islandské orgány se domnívají, že promlčecí lhůta, pokud jde o opatření č. 4, uplynula. Podle jejich názoru nelze komunikaci s Kontrolním úřadem v návaznosti na dopis stěžovatele ze dne 26. října 2016 považovat za úkon Kontrolního úřadu, který by přerušil běh promlčecí lhůty.

53)

Islandské orgány ve svých připomínkách tvrdí, že opatření nelze přičítat podniku OR. Podnik OR neměl při rozpuštění a likvidaci fondu ORF přímou ani nepřímou (např. prostřednictvím správní rady fondu ORF) úlohu. O vyplacení 80 milionů ISK podniku GR rozhodla obec Ölfus a nikoliv podnik OR.

54)

Islandské orgány se domnívají, že Kontrolní úřad mylně uvádí, že „podnik OR vykonával nad fondem ORF společnou kontrolu spolu se zástupci obce“ (62), neboť rozhodnutí správní rady fondu ORF bylo přijato většinou hlasů, aniž by zástupce podniku OR měl právo veta. Kontrolní úřad rovněž mylně uvedl, že „v roce 2014 se fond ORF rozhodl použít své finanční prostředky na financování zavádění optické sítě podnikem GR“ (63). Obec Ölfus jako jediný vlastník fondu ORF rozhodla o jeho zrušení a o způsobu naložení s jeho finančními prostředky. Islandské orgány poznamenávají, že i Správa pošt a telekomunikací se domnívala, že finanční prostředky poskytla obec (64).

55)

Islandské orgány se dále domnívají, že dotyčné opatření bylo v každém případě splaceno, a že státní podpora je tedy již vrácena. Splacení bylo provedeno v souladu s rozhodnutím Správy pošt a telekomunikací č. 11/2015, přičemž podnik GR opatření v plné výši splatil obci Ölfus. Splacena byla jak jistina z každé splátky, tak míra výnosu v závislosti na tržních podmínkách. Islandské orgány uvádějí, že je to zohledněno v procentuálním podílu vlastnictví sítě, kdy síť ze 78 % vlastní obec Ölfus.

56)

Pokud se Kontrolní úřad domnívá, že opatření nebylo plně splaceno, islandské orgány namítají, že opatření je slučitelné s Dohodou o EHP, a to ve smyslu čl. 59 odst. 2 nebo čl. 61 odst. 3 písm. c). Islandské orgány v souvislosti s oběma těmito články uvádějí, že ve venkovských oblastech obce Ölfus došlo k selhání trhu, neboť žádná strana nepředložila plány na individuální zavedení a provoz širokopásmové sítě v této oblasti během tří let, ani v tomto směru neprojevila ochotu.

57)

Islandské orgány ve svých připomínkách tvrdí, že Správa pošt a telekomunikací nezohlednila kumulativní podmínky státní podpory stanovené v čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP. Správa pošt a telekomunikací se sice zaměřila na formální náležitosti dohod o půjčce mezi spřízněnými subjekty, jako jsou podniky OR a GR, ale neposuzovala, zda půjčka poskytla podniku GR výhodu, která není na trhu dostupná.

58)

Islandské orgány tvrdí, že při stanovování podmínek půjčky v rámci sdružování finančních prostředků podniky OR a GR přizpůsobily úrokové sazby a platební podmínky trhu v souladu s dopisem Správy pošt a telekomunikací ze dne 7. července 2015.

59)

Podniky OR a GR při stanovování úrokové sazby z půjček v rámci sdružování finančních prostředků především vycházely z podmínek […] komerční banky podniku GR. V prosinci 2016 […] stanovily úrokovou sazbu pro podobné půjčky ve výši […] (65), jež se rovná úrokové sazbě […] (66) pro půjčku v rámci sdružování finančních prostředků podniku GR. V prosinci 2016 byla navíc […] podniku GR učiněna nabídka (67) na financování půjček prostřednictvím […], která vedla k uzavření skutečné dohody o půjčce dne 28. prosince 2016 (68).

60)

Podle islandských orgánů tedy podmínky a úrokové sazby půjček odpovídaly tržním podmínkám a přístup podniku GR ke sdružování finančních prostředků a jeho využití mu neposkytovaly výhodu.

61)

Podle islandských orgánů je ustanovení o změně kontroly standardním smluvním ustanovením obsaženým v dohodách o půjčce a nebylo do dohody zahrnuto specificky pro podniky OR a GR. Islandské orgány dále předložily právní stanovisko, podle něhož je toto ustanovení běžnou součástí dohod o půjčce na Islandu i v Evropě.

62)

Islandské orgány se domnívají, že předpoklad Správy pošt a telekomunikací, že ustanovení o změně kontroly poskytuje věřitelům výhodu, není opodstatněný. Veškerá opatření, která má podnik OR k dispozici, aby pomohl podniku GR se splácením půjčky v krizové situaci (69), podléhají důkladné kontrole a předchozímu schválení Správy pošt a telekomunikací podle článku 36 zákona ECA. Vlastnictví proto neposkytuje záruku včasného a účinného zásahu mateřské společnosti vůči věřiteli. Absence zástavních práv nebo záruk v dohodách o půjčce podniku GR je rovněž dalším důkazem toho, že věřitelé považují podnik GR za nezávislého dlužníka na základě jeho ekonomické situace, činnosti a očekávaného vývoje podniku.

63)

Islandské orgány se proto domnívají, že je třeba předložit důkaz o tom, že existuje skutečná a reálná příčinná souvislost mezi vlastnictvím a nižšími nebo neobvyklými úrokovými sazbami, přirážkou a/nebo platebními podmínkami.

64)

Podle islandských orgánů Správa pošt a telekomunikací neprovedla žádné referenční srovnávání. Na druhé straně podnik GR předložil Správě pošt a telekomunikací podrobnou studii o úvěrových podmínkách nabízených podniku GR a porovnal je s úvěrovými podmínkami nabízenými podobným podnikům na úvěrových trzích.

65)

Podle tohoto referenčního srovnávání neposkytlo ustanovení o změně kontroly podniku GR žádnou výhodu. Změna kontroly nezajistila podniku GR údajné lepší úrokové rozpětí, než jaké by podnik měl, pokud by nebyl vlastněn podnikem OR. Naopak, z analýzy vyplynulo, že dohoda o půjčce byla uzavřena za tržních podmínek. Islandské orgány rovněž poukazují na to, že Správa pošt a telekomunikací dospěla k závěru, že rozpětí (70) podniku GR bylo stejně velké jako rozpětí nabízené telekomunikačním společnostem, které Správa pošt a telekomunikací použila ve svém referenčním srovnávání.

66)

Islandské orgány rovněž poukazují na to, že Správa pošt a telekomunikací ve svém rozhodnutí č. 3/2019 zakázala podniku GR, aby do nových dohod o půjčce zahrnoval ustanovení o změně kontroly. Po přijetí rozhodnutí Správy pošt a telekomunikací č. 3/2019 uzavřel podnik GR dne 21. června 2019 novou dohodu o půjčce se soukromým věřitelem, přičemž odstranění ustanovení o změně kontroly výši úroku nezměnilo. Islandské orgány proto zastávají názor, že ustanovení nemělo takový účinek, jaký mu přisuzuje Správa pošt a telekomunikací, a že dohody o půjčce byly uzavřeny za tržních podmínek.

67)

Čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP zní takto: „Nestanoví-li tato dohoda jinak, podpory poskytované v jakékoli formě členskými státy ES, státy ESVO nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi smluvními stranami, neslučitelné s fungováním této dohody.“

68)

Aby se opatření považovalo za státní podporu ve smyslu tohoto ustanovení, je tedy nutné, aby byly splněny tyto kumulativní podmínky: i) opatření musí být poskytnuto státem nebo ze státních prostředků; ii) musí poskytovat podniku výhodu; iii) zvýhodňuje určité podniky (selektivita) a iv) hrozí, že naruší hospodářskou soutěž a ovlivní obchod (71).

69)

Před tím, než opatření posoudí, Kontrolní úřad konstatuje, že na rozdíl od toho, co ve svých připomínkách shrnutých v 52. bodě odůvodnění tvrdí islandské orgány, promlčecí lhůta u opatření č. 1 neuplynula.

70)

Podle čl. 15 odst. 1 části II protokolu 3 podléhají pravomoci Kontrolního úřadu ve věci navrácení podpory promlčecí lhůtě deseti let. Podle čl. 15 odst. 2 části II protokolu 3 začíná promlčecí lhůta běžet dnem, kdy byla protiprávní podpora poskytnuta příjemci jako jednotlivá podpora. Jakékoli opatření přijaté Kontrolním úřadem týkající se protiprávní podpory přerušuje běh promlčecí lhůty. Kontrolní úřad se domnívá, že opatření č. 1 bylo poskytnuto dne 16. října 2009 (viz oddíl 4.3.1 níže). Dopisem ze dne 28. listopadu 2016 (72) předal Kontrolní úřad stížnost a obdržené doplňující informace islandským orgánům k vyjádření. Kontrolní úřad se proto domnívá, že promlčecí lhůta, pokud jde o opatření č. 1, v době přijetí tohoto rozhodnutí neuplynula.

71)

Na základě skutečností a argumentů předložených v tomto případě považuje Kontrolní úřad za vhodné zahájit posouzení opatření tak, že analyzuje, zda splňuje podmínky stanovené pro podporu de minimis, a tudíž nepředstavuje státní podporu, neboť se má za to, že opatření nesplňuje všechna kumulativní kritéria podle čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

72)

Kontrolní úřad rozhodl, že za určitých podmínek se má za to, že menší částky podpory nesplňují všechna kritéria stanovená v čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, a proto nepodléhají postupu oznamování. Takovou podporu de minimis lze považovat za podporu, která nemá žádný dopad na obchod mezi státy EHP a nenarušuje hospodářskou soutěž ani nehrozí, že ji naruší.

73)

Z důvodů uvedených níže v 76. až 79. bodě odůvodnění se Kontrolní úřad domnívá, že podmínky pro posouzení, zda opatření č. 1 představuje podporu de minimis, jsou stanoveny v nařízení Komise (EU) č. 1407/2013 (dále jen „nařízení o podpoře de minimis z roku 2013“), které bylo začleněno do Dohody o EHP (73).

74)

Opatření č. 1 se týká plateb úroků splatných dne 1. listopadu 2009, 1. května 2010, 1. listopadu 2010 a 1. května 2011, které byly pozastaveny na základě toho, že správní rada podniku OR souhlasila s tím, že podnik GR dne 16. října 2009 podepíše dohodu o úvěrové lince (viz (23). bod odůvodnění).

75)

Kontrolní úřad poznamenává, že v rozhodnutí č. 25/2010 se Správa pošt a telekomunikací domnívala, že platby úroků nelze pozastavit (viz (25). bod odůvodnění). V důsledku toho byly skutečně pozastaveny pouze první dvě platby úroků, které byly splatné před vydáním rozhodnutí Správy pošt a telekomunikací. Tyto skutečně pozastavené platby úroků byly nakonec uhrazeny dne 16. prosince 2009 (44 dní po pozastavení platby) a dne 30. srpna 2010 (120 dní po pozastavení platby). V době, kdy byly tyto platby uhrazeny, z pozastavených částek naběhly úroky, které nebyly zaplaceny.

76)

Podle článku 8 nařízení o podpoře de minimis z roku 2013 vstupuje nařízení v platnost dne 1. ledna 2014. Nařízení o podpoře de minimis z roku 2013 bylo začleněno do Dohody o EHP rozhodnutím Smíšeného výboru EHP ze dne 16. května 2014 a v EHP vstoupilo v platnost dne 17. května 2014 (74). Nařízení tedy vstoupilo v platnost až po poskytnutí opatření.

77)

Ustanovení čl. 7 odst. 1 nařízení o podpoře de minimis z roku 2013 stanoví, že se nařízení použije na podporu poskytnutou před jeho vstupem v platnost, pokud podpora splňuje všechny podmínky stanovené v uvedeném nařízení. Každá podpora, která tyto podmínky nesplňuje, bude posouzena Komisí v souladu s příslušnými rámci, pokyny, sděleními a oznámeními.

78)

Nařízení o podpoře de minimis z roku 2013 se dále vztahuje na podporu poskytovanou podnikům ve všech odvětvích s výjimkami uvedenými v čl. 1 písm. a) až e) uvedeného nařízení. Vzhledem k tomu, že se tyto výjimky na tento případ nevztahují, má Kontrolní úřad za to, že opatření č. 1 spadá do oblasti působnosti nařízení o podpoře de minimis z roku 2013.

79)

Na základě těchto skutečností Kontrolní úřad posoudí, zda opatření č. 1 představuje podporu de minimis podle nařízení o podpoře de minimis z roku 2013 v souladu s čl. 1 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 uvedeného nařízení.

80)

Dne 16. října 2009 schválila správní rada podniku OR pozastavení plateb úroků podle rámcové dohody a dodatku (viz (23). bod odůvodnění).

81)

Z čl. 3 odst. 2 nařízení o podpoře de minimis z roku 2013 vyplývá, že podpora se považuje za poskytnutou „v okamžiku, kdy podnik získá podle platného vnitrostátního právního režimu na podporu právní nárok, a to bez ohledu na to, kdy byla podpora de minimis danému podniku vyplacena“.

82)

Podle islandského práva se obecné úrokové sazby hradí pouze u peněžních pohledávek, které vyplývají ze smlouvy, zvyklostí nebo zákona (75). Pokud tomu tak není, má se za to, že povinnost platit obecný úrok neexistuje (76). Když se strany rozhodly pozastavit platby úroků, nedohodly se na tom, že budou nabíhat úroky z těchto pozastavených plateb. Jinými slovy, podnik GR neměl žádnou smluvní povinnost platit úroky z pozastavených plateb úroků a nevyplývalo to ani ze zvyklostí nebo ze zákona. Podpora byla tedy podle názoru Kontrolního úřadu poskytnuta v okamžiku, kdy správní rada podniku OR rozhodla o pozastavení plateb úroků.

83)

Kontrolní úřad se proto domnívá, že opatření č. 1 bylo poskytnuto dne 16. října 2009.

84)

V čl. 2 odst. 2 nařízení o podpoře de minimis z roku 2013 se stanoví, že „celková výše podpory de minimis, kterou členský stát poskytne jednomu podniku, nesmí za libovolná tři po sobě jdoucí jednoletá účetní období překročit 200 000 EUR“.

85)

Ustanovení čl. 4 odst. 1 nařízení o podpoře de minimis z roku 2013 stanoví, že nařízení se použije pouze na podporu, u níž lze předem přesně vypočítat hrubý grantový ekvivalent bez nutnosti provádět hodnocení rizik („transparentní podpora“).

86)

Opatření č. 1 dále neodpovídá nástrojům podpory uvedeným v čl. 4 odst. 2 až 6 nařízení o podpoře de minimis z roku 2013 (77). Podle čl. 4 odst. 7 nařízení se podpora sestávající z jiných nástrojů považuje za transparentní podporu de minimis, pokud daný nástroj stanoví limit zajišťující, že nedojde k překročení příslušného stropu.

87)

Kontrolní úřad znovu uvádí, že dne 16. října 2009, tj. v den poskytnutí opatření č. 1, podnik OR pozastavil čtyři platby úroků. Kontrolní úřad poznamenává, že v té době podnik OR nevěděl, že Správa pošt a telekomunikací zasáhne svým rozhodnutím č. 25/2010 ze dne 7. září 2010 a nepovolí pozastavení plateb úroků (viz (23). bod odůvodnění). Proto se dne 16. října 2009 rozhodnutí podniku OR o pozastavení plateb vztahovalo na všechny čtyři platby úroků (viz (24). bod odůvodnění). Kontrolní úřad se tedy domnívá, že pro posouzení, zda opatření č. 1 splňuje pravidla pro celkovou výši podpory de minimis a zda je transparentní (čl. 3 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 4 odst. 7 nařízení o podpoře de minimis z roku 2013), je třeba vypočítat úroky ze všech čtyř pozastavených plateb úroků.

88)

Pokud jde o dobu trvání pozastavení čtyř plateb úroků, pozastavení těchto plateb bylo odůvodněno ustanoveními dohody o úvěrové lince. Pozastavené platby úroků měly být proto uhrazeny nejpozději ve dnech splatnosti dohody o úvěrové lince.

89)

Z výše uvedeného vyplývá, že ke dni poskytnutí podpory (16. října 2009) bylo možné vypočítat přesnou částku úroků, které naběhnou z pozastavených plateb úroků – od data poskytnutí podpory do konce platnosti dohody o úvěrové lince. Kontrolní úřad se tedy domnívá, že opatření č. 1 lze považovat za transparentní podporu podle čl. 4 odst. 1 nařízení o podpoře de minimis z roku 2013. Vzhledem k tomu, že pozastavení plateb úroků bylo na pevně stanovenou dobu, je opatření č. 1 v souladu s čl. 4 odst. 7 nařízení o podpoře de minimis z roku 2013.

90)

Pokud jde o požadavek nařízení týkající se posouzení souladu se stropem podpory de minimis na úrovni „jednoho podniku“ (78), islandské orgány potvrdily, že v období tří účetních období, v tomto případě 2007–2011, nebyla žádnému jinému podniku ovládanému městem Reykjavík ani jeho dceřiným společnostem poskytnuta žádná podpora de minimis. Pro posouzení souladu se stropem podpory de minimis stanoveným v čl. 3 odst. 2 nařízení o podpoře de minimis z roku 2013 je proto relevantní pouze výše úroků vypočtená za období pozastavení čtyř dotčených plateb úroků (79).

91)

Kontrolní úřad vypočítá výši podpory de minimis na základě následujících prvků: částek pozastavených plateb úroků, počtu dní, po které byly platby úroků pozastaveny, a úrokových sazeb, které by se použily v případě, že by si podnik GR vypůjčil pozastavené částky za dobu trvání pozastavení plateb na trhu.

92)

Podle informací poskytnutých islandskými orgány je tržní úroková sazba, která se má v tomto případě použít, 11,45 %, přičemž tato sazba je rovněž uveden v dohodě o úvěrové lince uzavřené mezi podnikem GR a soukromým věřitelem. Tato úroková sazba vychází z preferenční základní úrokové sazby K-1 ve výši 10,45 %, k níž bylo připočteno 100 bazických bodů (80). Kontrolní úřad považuje tuto úrokovou sazbu za přiměřenou pro účely výpočtu výše podpory de minimis. Tuto úrokovou sazbu nabídl v příslušné době podniku GR soukromý věřitel v souvislosti s obdobným úvěrem. Kontrolní úřad dále uvádí, že jeho referenční sazba používaná jako zástupná tržní úroková sazba byla v říjnu 2009 v každém případě nižší (tj. 7,67 %).

93)

Úroky z pozastavených plateb pro účely posouzení výše podpory de minimis se proto vypočítají takto:

Úroky z pozastavené platby úroků splatné dne 1. listopadu 2009

Úroky z pozastavené platby úroků splatné dne 1. května 2010

Úroky z pozastavené platby úroků splatné dne 1. listopadu 2010

Úroky z pozastavené platby úroků splatné dne 1. května 2011

94)

Na základě výše uvedeného činí celková podpora de minimis v rámci opatření č. 1 184 924 EUR.

95)

Podle čl. 2 odst. 6 nařízení o podpoře de minimis z roku 2013 a pro účely stropů uvedených v odstavci 2 se podpora vyjadřuje jako peněžní grant. U všech použitých částek se jedná o hrubé částky, tj. před srážkou daně nebo jiného poplatku. Je-li podpora poskytnuta jinak než formou grantu, stanoví se její výše jako hrubý grantový ekvivalent. Z toho rovněž vyplývá, že podpora splatná v několika splátkách se diskontuje na svou hodnotu v okamžiku poskytnutí. Úroková sazba, která se použije pro účely diskontace a pro výpočet hrubého grantového ekvivalentu, je referenční sazba platná v době, kdy byla podpora poskytnuta.

96)

V tomto případě byla podpora poskytnuta formou pozastavení budoucích plateb úroků dne 16. října 2009. Částka 184 924 EUR by proto měla být rovněž diskontována na svou hodnotu v okamžiku poskytnutí podpory. Ačkoli Kontrolní úřad diskontaci neprovedl, uvádí, že diskontace by vedla k ještě nižší částce podpory, což podporuje závěr, že strop de minimis byl v tomto případě dodržen.

97)

Kontrolní úřad se proto domnívá, že podpora poskytnutá v rámci opatření č. 1 nepřesahuje strop stanovený v čl. 3 odst. 2 nařízení o podpoře de minimis z roku 2013.

98)

Ustanovení čl. 6 odst. 1 první věty nařízení o podpoře de minimis z roku 2013 stanoví, že jestliže členský stát hodlá poskytnout některému podniku podporu de minimis podle tohoto nařízení, písemně jej informuje o navrhované výši podpory vyjádřené jako hrubý grantový ekvivalent a o charakteru de minimis této podpory a výslovně odkáže na toto nařízení citací jeho názvu a uvedením informace o jeho vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

99)

Pokud má členský stát podle čl. 6 odst. 2 nařízení o podpoře de minimis z roku 2013 k dispozici centrální registr podpory de minimis obsahující úplné informace o všech podporách de minimis, které poskytl kterýkoli orgán daného členského státu, první pododstavec odstavce 1 se neuplatní od okamžiku, kdy registr zahrne období tří let.

100)

Islandské orgány uvedly, že ke dni 16. října 2010 nebyl zřízen žádný centrální registr podpor de minimis. Na opatření č. 1 se proto vztahuje čl. 6 odst. 1 první pododstavec. V okamžiku, kdy islandské orgány hodlaly poskytnout podniku GR podporu de minimis, měly podnik GR písemně informovat o navrhované výši podpory (vyjádřené jako hrubý grantový ekvivalent) a o charakteru de minimis této podpory a výslovně jej odkázat na toto nařízení citací jeho názvu a uvedením informace o jeho vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

101)

Islandské orgány potvrdily, že podnik GR nebyl o záměru poskytnout podporu de minimis v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení o podpoře de minimis z roku 2013 informován. Podle Kontrolního úřadu však toto opomenutí nebrání použití nařízení o podpoře de minimis z roku 2013 na opatření č. 1 v souladu s výkladem tohoto nařízení Komisí, který je obsažen i ve sdělení Komise o navracení protiprávních a neslučitelných státních podpor (82) (dále jen „sdělení o navracení z roku 2019“).

102)

Přestože Kontrolní úřad dosud nepřijal pokyny, které by byly v souladu se sdělením Komise o navracení z roku 2019 (83), domnívá se, že jeho odstavce 100 a 101 o podpoře de minimis odrážejí obecné zásady, které Kontrolní úřad uplatňuje obdobným způsobem.

103)

Podle bodu 101 sdělení o navracení z roku 2019 může Komise u příjemce podpory uznat použití pravidla de minimis se zpětnou účinností, a to za těchto tří podmínek:

104)

Z předchozí analýzy vyplývá, že s výjimkou první věty čl. 6 odst. 1 splňovalo opatření č. 1 od okamžiku poskytnutí všechny požadavky na podporu de minimis stanovené v nařízení o podpoře de minimis z roku 2013. Požadavky čl. 6 odst. 1 první věty navíc nelze použít se zpětnou účinností. Kontrolní úřad se proto domnívá, že opatření č. 1 je v souladu se všemi třemi podmínkami stanovenými v bodě 101 sdělení o navracení z roku 2019 a že se na opatření č. 1 tudíž vztahuje nařízení o podpoře de minimis z roku 2013.

105)

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Kontrolní úřad k závěru, že opatření č. 1 je v souladu s nařízením o podpoře de minimis z roku 2013, a nepředstavuje tedy státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

106)

V rozhodnutí o zahájení řízení dospěl Kontrolní úřad k předběžnému závěru, že opatření č. 2, tj. nepřímé získání finančních prostředků na rozmístění kabelové sítě optických vláken v obci Ölfus, splňuje všechna kritéria v čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, a proto představuje státní podporu (86).

107)

Při posuzování oblasti působnosti stížnosti a v souladu s tím při rozhodování o oblasti působnosti rozhodnutí o zahájení řízení se Kontrolní úřad domníval, že stížnost se týká údajné státní podpory, kterou různými způsoby poskytl pouze podnik OR podniku GR (87). Jak v původní stížnosti, tak v následujících podáních stěžovatel soustavně vyjadřoval obavy, pokud jde o přijímání různých opatření podnikem OR ve prospěch podniku GR (88). Týká se to i opatření č. 2.

108)

Omezení oblasti působnosti rozhodnutí o zahájení řízení na opatření přijatá výhradně podnikem OR je zřejmé i z oddílu 6 tohoto rozhodnutí. V 57. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení se proto Kontrolní úřad domníval, že pouhá skutečnost, že je opatření přijato veřejným podnikem, sama o sobě nepostačuje k tomu, aby se opatření považovalo za přičitatelné státu. Stejně tak v 58. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení Kontrolní úřad uvedl, že „Kontrolní úřad proto bude muset s ohledem na výše uvedené ukazatele posoudit, zda podnik OR při jednání s podnikem GR jednal jako samostatný subjekt bez jakéhokoli vlivu svých vlastníků, nebo zda lze jeho jednání přičíst islandským orgánům, tj. městu Reykjavík a obcím Akranes a Borgarbyggð.“

109)

V 63. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení se Kontrolní úřad dále domníval, že s ohledem na právní postavení podniku OR, složení jeho správní rady a výše popsaným obecným okolnostem není schopen vyloučit, že opatření jsou přičitatelná státu a že zahrnují převod státních zdrojů, a určit, zda poskytují podniku GR výhody a do jaké míry. V 64. Bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení vyzval Kontrolní úřad islandské orgány, aby se k otázce přičitatelnosti vyjádřily. Proto Kontrolní úřad omezil posouzení přičitatelnosti na podnik OR a jeho spojení s městem Reykjavík a obcemi Akranes a Borgarbyggð, a nikoli na další subjekty, jako je obec Ölfus nebo fond ORF.

110)

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Kontrolní úřad k závěru, že oblast působnosti rozhodnutí o zahájení řízení je omezena na opatření, včetně opatření č. 2, která jsou přijata výhradně podnikem OR.

111)

Podle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) týkající se fáze formálního vyšetřování v rámci řízení o státní podpoře „podle čl. 108 odst. 2 SFEU má Komise povinnost vyzvat zúčastněné strany k podání připomínek během fáze formálního vyšetřování […]. Toto pravidlo má povahu podstatné formální náležitosti […]“ (89). Kontrolní úřad poznamenává, že čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie odpovídá čl. 1 odst. 2 části I protokolu 3.

112)

Soudní dvůr dále rozhodl, že „[p]odle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999 rozhodnutí o zahájení řízení shrne relevantní faktické a právní otázky, zahrne předběžné hodnocení Komise a vyloží pochybnosti o slučitelnosti opatření s vnitřním trhem. Vlastní formální vyšetřovací řízení umožňuje prohloubit a objasnit otázky vznesené v rozhodnutí o zahájení řízení […]. Naproti tomu je nezbytné, aby Komise, aniž je povinna předložit úplný rozbor dotčené podpory, vymezila dostatečným způsobem rámec svého přezkumu a zachovala tak význam práva zúčastněných stran podat připomínky […]. Za tímto účelem postačuje, aby byly zúčastněné strany seznámeny s úvahami, které vedly Komisi k předběžnému závěru, že dotčené opatření může představovat novou podporu neslučitelnou s vnitřním trhem […].“ (90). Ustanovení čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999 (91) odpovídají čl. 1 odst. 2 části I protokolu 3.

113)

Dále podle Tribunálu „[z] toho vyplývá, že článek 4 nařízení 2015/1589, použitelný v projednávaném případě na základě čl. 15 odst. 1 uvedeného nařízení, který se týká rozhodnutí Komise v oblasti protiprávní podpory, stanoví taxativní výčet rozhodnutí, která Komise může přijmout po předběžném posouzení dotčeného vnitrostátního opatření, mezi něž nepatří možnost přijmout rozhodnutí prohlašující vnitrostátní opatření za slučitelné s vnitřním trhem, aniž se Komise předem vyjádří ke kvalifikaci tohoto opatření jako státní podpory. Konkrétně čl. 4 odst. 3 nařízení 2015/1589 stanoví, že Komise může opatření prohlásit za slučitelné s vnitřním trhem, „pokud opatření spadá pod čl. 107 odst. 1 SFEU.“ (92). Články 4 a 15 nařízení 2015/1589 (93) odpovídají článkům 4 a 13 části II protokolu 3.

114)

Posouzení opatření č. 2 Kontrolním úřadem vychází z oblasti působnosti rozhodnutí o zahájení řízení a z výše vysvětlených zásad vyplývajících z ustálené judikatury týkající se práva na obhajobu. Kontrolní úřad rovněž bere na vědomí rozsudek Tribunálu, pokud jde o povinnost učinit závěr o existenci podpory před posouzením slučitelnosti opatření podpory.

115)

Jak bylo vysvětleno v předchozím pododdíle, oblast působnosti rozhodnutí o zahájení řízení byla omezena na údajnou státní podporu, kterou poskytl pouze podnik OR různými způsoby podniku GR (94).

116)

V připomínkách k rozhodnutí o zahájení řízení islandské orgány objasnily, že obec Ölfus byla povinna podniku GR uhradit a uhradila platby na základě dohody, kterou s ní podnik GR uzavřel dne 31. ledna 2014 (viz (34). bod odůvodnění) (95). Obec Ölfus měla rovněž pravomoc rozpustit fond ORF (viz (35). a (36). bod odůvodnění).

117)

Kontrolní úřad konstatuje, že z prohlášení Správy pošt a telekomunikací obsažených v rozhodnutí č. 11/2015 (viz (37). bod odůvodnění) vyplývá, že opatření č. 2 nebylo přijato pouze podnikem OR. Toto stanovisko Správy pošt a telekomunikací je zřejmé z jejího závěru učiněného v rozhodnutí č. 11/2015 v tom smyslu, že podnik OR a obec Ölfus společně přidělily kapitál fondu na optickou síť (96). Stanovisko Správy pošt a telekomunikací, že opatření č. 2 nebylo přijato podnikem OR, je zřejmé také z návrhů Správy pošt a telekomunikací na přijetí vhodných opatření týkajících se vrácení finančních prostředků, které podnik GR obdržel z fondu ORF. Správa pošt a telekomunikací zejména navrhla, aby podnik GR buď vrátil obci Ölfus finanční prostředky, nebo aby obec Ölfus získala odpovídající podíl na projektu úměrný její investici. Kontrolní úřad znovu uvádí, že toto stanovisko Správy pošt a telekomunikací rovněž naznačuje, že opatření přijala obec Ölfus, nikoliv podnik OR, a přinejmenším ne výhradně podnik OR.

118)

Kontrolní úřad dospěl k závěru, že – na rozdíl od svého předběžného stanoviska uvedeného v rozhodnutí o zahájení řízení – opatření č. 2 nebylo přijato pouze podnikem OR. Kontrolní úřad se proto domnívá, že opatření č. 2 nepředstavuje opatření, které bylo přijato podnikem OR ve prospěch podniku GR.

119)

Kontrolní úřad se domnívá, že oblast působnosti rozhodnutí o zahájení řízení je omezena pouze na opatření přijatá podnikem OR vůči GR (97). V tomto rozhodnutí proto neučinil závěr, zda opatření č. 2 představuje státní podporu v rozsahu, v jakém bylo opatření přijato jinou osobou než podnikem OR (nebo společně s ním).

120)

Dále podle rozsudku Tribunálu ve věci T-469/20 musí Kontrolní úřad posoudit existenci podpory před posouzením slučitelnosti opatření (viz (113). bod odůvodnění). V tomto rozhodnutí dospěl Kontrolní úřad k závěru, že opatření č. 2 nepředstavuje státní podporu poskytnutou podnikem OR podniku GR. Kontrolní úřad proto neposuzuje argumenty islandských orgánů týkající se slučitelnosti opatření s Dohodou o EHP.

121)

Nakonec Kontrolní úřad poznamenává, že na základě argumentů islandských orgánů je zjevné, že potenciální výhoda plynoucí z opatření č. 2 byla obci Ölfus podnikem GR vrácena ((55). bod odůvodnění). Z důvodů uvedených v předchozím bodě odůvodnění však Kontrolní úřad v tomto rozhodnutí neučinil závěr, zda byla potenciální výhoda na základě přijatého opatření podnikem GR vrácena.

122)

Kontrolní úřad dospěl k závěru, že opatření č. 2 nepředstavuje ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP státní podporu, kterou podnik OR poskytl podniku GR.

123)

Právní řád EHP je neutrální, pokud jde o úpravu vlastnictví, a v žádném případě jím není dotčeno právo států EHP jednat jako hospodářské subjekty (98). Jak však uvádí Kontrolní úřad ve svých Pokynech o pojmu státní podpora, pokud orgány veřejné moci provádějí přímo či nepřímo hospodářské transakce v jakékoli formě, vztahují se na ně pravidla EHP v oblasti hospodářské soutěže (99).

124)

Hospodářské transakce prováděné orgány veřejné moci (včetně veřejných podniků) jejich protějšek nijak nezvýhodňují, a nepředstavují tedy podporu, pokud se provádějí v souladu s běžnými tržními podmínkami (100). Za účelem tohoto posouzení vypracovaly soudy EHP koncept známý jako „zásada subjektu v tržním hospodářství“. Rozhodujícím prvkem testu subjektu v tržním hospodářství je, zda orgány veřejné moci jednaly tak, jak by v podobné situaci jednal subjekt v tržním hospodářství. Zda je zásah státu v souladu s tržními podmínkami, je nutno posoudit z hlediska ex ante, přičemž se přihlédne k informacím, které byly dostupné v okamžiku, kdy bylo rozhodnutí o zásahu přijato (101). Není-li tomu tak, obdržel podnik-příjemce hospodářskou výhodu, kterou by za běžných tržních podmínek nezískal, což posiluje jeho postavení ve srovnání s postavením konkurenčních podniků (102).

125)

Zda je určitá transakce v souladu s tržními podmínkami, je nutno stanovit prostřednictvím celkového posouzení účinků, které má tato transakce na dotyčný podnik, aniž by se zvažovalo, zda by subjekty v tržním hospodářství měly k dispozici konkrétní prostředky použité k provedení dané transakce (103).

126)

V této souvislosti je na Kontrolním úřadu, aby učinil celkové posouzení a zohlednil všechny relevantní skutečnosti daného případu, které mu umožňují určit, zda by podnik GR zjevně nezískal srovnatelné úlevy od srovnatelného soukromého hospodářského subjektu (104).

127)

Stejně jako jakékoli jiné transakce mohou i úvěry poskytnuté veřejnoprávními subjekty (včetně veřejných podniků) zahrnovat státní podporu, nejsou-li v souladu s tržními podmínkami (105). Neexistují-li konkrétní tržní údaje o dané dluhové transakci, lze soulad dluhového nástroje s tržními podmínkami zjistit na základě porovnání se srovnatelnými tržními transakcemi (tj. pomocí referenčního srovnávání) (106). Referenční srovnávání často nestanoví jednu „přesnou“ referenční hodnotu, nýbrž spíše řadu možných hodnot, a to posouzením souboru srovnatelných transakcí. Je-li cílem ocenění posoudit, zda je zásah státu v souladu s tržními podmínkami, je obvykle vhodné posoudit měřítka orientovaná na středovou hodnotu, jako je průměr nebo medián souboru srovnatelných transakcí (107).

128)

Předběžné stanovisko Kontrolního úřadu uvedené v rozhodnutí o zahájení řízení bylo v tom smyslu, že test prováděný Správou pošt a telekomunikací podle článku 36 zákona ECA obecně zajišťuje, aby všechny transakce mezi podnikem GR a podnikem OR nebo jinými spřízněnými podniky probíhaly za tržních podmínek. To však nutně neznamená, že všechna opatření porušující článek 36 představují rovněž státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

129)

Správa pošt a telekomunikací zjistila, že aby byla zaručena účinnost článku 36 zákona ECA, je třeba pojem „subvence“ chápat v širokém smyslu, aby zahrnoval veškerá přímá i nepřímá opatření přijatá podnikem OR, která potenciálně poskytují podniku GR výhodu, kterou jeho konkurenti na trhu nemají (108). Tím se výklad článku 36, který podává Správa pošt a telekomunikací, liší od pojetí státní podpory podle čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP. Pro uplatnění čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP nestačí pouhá potenciální výhoda pro daný podnik.

130)

Soudy EHP potvrdily, že Kontrolní úřad se nemůže domnívat, že podnik získal výhodu, jež zakládá státní podporu, na základě toho, že se opře pouze o negativní předpoklad vycházející z neexistence informací umožňujících dospět k opačnému závěru, nejsou-li jiné poznatky, které mohou pozitivně prokázat existenci takové výhody (109).

131)

Nezdá se, že by krátkodobé půjčky na základě dohody o sdružování finančních prostředků uzavřené mezi podnikem OR a podnikem GR byly v souladu s běžným účelem dohody o sdružování finančních prostředků v rámci skupiny. Cílem dohody o sdružování finančních prostředků je obvykle efektivní řízení krátkodobé likvidity v rámci skupiny tím, že zúčastněným společnostem skupiny umožňuje sloučit jejich krátkodobé kreditní a debetní pozice na různých účtech do jednoho účtu. Účelem dohody o krátkodobých půjčkách poskytovaných podnikem OR podniku GR bylo spíše financování investic do budování infrastruktury optických kabelů v oblasti města Reykjavík a okolních obcí. Kontrolní úřad proto při posuzování příslušných referenčních transakcí považuje za vhodnější porovnávat krátkodobé půjčky na základě dohody o sdružování finančních prostředků s běžnou úvěrovou transakcí.

132)

Rozhodnutí Správy pošt a telekomunikací č. 3/2019 se zaměřuje na skutečnost, že nedostatečná formalizace dohody o krátkodobých půjčkách mezi uzavřené mezi podnikem OR a podnikem GR vyvolává pochybnosti o efektivním finančním oddělení obou podniků, které by zajistilo, že příjmy pocházející z nekonkurenčních odvětví nebudou subvencovat činnost podniku GR v konkurenčním odvětví telekomunikací. Skutečnost, že dohoda o sdružování finančních prostředků neobsahuje podmínky, které lze obvykle nalézt v dohodách o půjčce mezi nezávislými stranami, a potenciální riziko narušení hospodářské soutěže na tomto základě jsou pro Správu pošt a telekomunikací zjevně dostatečné k prokázání, že byl porušen článek 36 zákona ECA. Aby však bylo možné použít čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, musí být dlužníkovi, tj. podniku GR, poskytnuta skutečná výhoda.

133)

Kontrolní úřad poznamenává, že není neobvyklé, že dohody o krátkodobých půjčkách v rámci skupiny společností jsou formalizovány v menší míře než mezi nezávislými společnostmi, a to vzhledem ke společné kontrole dlužníka a věřitele, která mimo jiné snižuje transakční rizika, která by jinak existovala mezi nezávislými stranami (110). Tento rys transakcí uvnitř skupiny není specifický pro veřejně vlastněné společnosti. Přestože dohoda o sdružování finančních prostředků neupravuje otázky, jako je doba trvání a závazky, které by za běžných okolností byly obsaženy v dohodě o půjčce mezi nezávislými stranami, Kontrolní úřad nepovažuje tento nedostatek formalizace sám o sobě za způsobilý k pozitivnímu prokázání skutečné existence výhody.

134)

Stěžovatel navíc tvrdí (111), že úrokové sazby půjček podniku GR neodpovídají tržním podmínkám, které odrážejí úvěrové riziko spojené s podnikem, jako je podnik GR, který má velmi vysoký poměr dluhu k EBITDA (112). Stejně jako v případě rozhodnutí Správy pošt a telekomunikací se Kontrolní úřad domnívá, že tato informace je náznakem potenciální výhody, ale nikoli skutečností, která by sama o sobě mohla pozitivně prokázat skutečnou existenci výhody pro podnik GR. Poměr dluhu k EBITDA je pouze jedním z několika relevantních faktorů, které se berou v úvahu, když věřitelé na soukromém trhu posuzují, jaké úrokové podmínky nabídnout dlužníkovi, a když ratingové agentury stanovují své úvěrové ratingy (113).

135)

Kontrolní úřad rovněž posoudil, zda mohou další relevantní důkazy spolu s informacemi dostupnými z rozhodnutí Správy pošt a telekomunikací a od stěžovatele pozitivně prokázat skutečnou existenci výhody pro podnik GR.

136)

Na základě dostupných informací není možné přímo prostřednictvím údajů o trhu specifických pro danou transakci zjistit soulad s tržními podmínkami. Soulad úvěrové transakce s tržními podmínkami je proto třeba posoudit pomocí jiných dostupných metod (114). Jednou z dostupných metod je posouzení souladu transakce s tržními podmínkami na základě podmínek, za nichž uskutečnily srovnatelné transakce srovnatelné soukromé subjekty ve srovnatelné situaci (referenční srovnávání) (115).

137)

Při stanovování vhodné referenční transakce je nutné věnovat obzvláštní pozornost kategorii dotyčného subjektu, druhu dotyčné transakce a dotčenému trhu nebo trhům. Došlo-li k významným hospodářským změnám mezi uzavřením posuzovaných transakcí, obzvláště důležité je také načasování transakcí (116).

138)

Výrazný ukazatel souladu úvěrové transakce s tržními podmínkami existuje , pokud měl podnik GR v době zahájení krátkodobého úvěrování na základě dohody o sdružování finančních prostředků k dispozici srovnatelné alternativní úvěrové transakce s podobnými úrokovými podmínkami. Totéž platí, pokud lze provést dostatečně přesné úpravy o případné ekonomicky významné rozdíly mezi referenčními transakcemi a krátkodobými půjčkami na základě dohody o sdružování finančních prostředků. Použití těchto transakcí jako referenčních transakcí má tu výhodu, že by nebylo nutné provádět další posouzení druhu dotčeného hospodářského subjektu a trhu, jelikož by stranou referenčních transakcí byl samotný podnik GR.

139)

Podle islandských orgánů byly dne 21. a 22. prosince 2016 podniku GR nabídnuty dvě půjčky soukromými komerčními věřiteli. Byly mu nabídnuty po podpisu dohody o sdružování finančních prostředků dne 1. prosince 2016, ale před tím, že byly podniku GR skutečně poskytnuty krátkodobé půjčky od podniku OR v lednu 2017. Islandské orgány uvedly, že podmínky byly projednány se soukromým věřitelem před podpisem dohody o sdružování finančních prostředků a podnik OR při stanovení rozpětí zohlednil předchozí nabídky půjček od soukromých věřitelů (117).

140)

Za prvé, pokud jde o nabídku půjčky ze dne 21. prosince 2016 od […] (118), Kontrolní úřad zdůrazňuje, že se jednalo o závaznou nabídku (119). Srovnání ekonomicky nejvýznamnějších podmínek této nabídky půjčky s podmínkami dohody o sdružování finančních prostředků je obsaženo v tabulce níže.

Tabulka 1.1

Nabídka půjčky od […] versus dohoda o sdružování finančních prostředků s podnikem OR

141)

Kontrolní úřad poznamenává, že jak nabídka […], tak dohoda o sdružování finančních prostředků mají proměnlivé úrokové sazby, které se odvíjejí od tržních sazeb. Výsledkem dohody o sdružování finančních prostředků založené na sazbě Reibor byla úroková sazba blízká neindexované základní sazbě nabídky […]. To přinejmenším svědčí o tom, že úroková sazba dohody o sdružování finančních prostředků byla dohodnuta na úrovni přijatelné pro trh.

142)

Dohoda o sdružování finančních prostředků neobsahovala žádné přísliby, což je u úvěrových transakcí uvnitř skupiny poměrně běžné (viz (133). bod odůvodnění). Dodržením příslibů v půjčce od […] by však stejná ochrana věřitelů, které by bylo dosaženo tím, že by se omezil minimální podíl vlastního kapitálu, byla do značné míry účinně prospěšná i pro podnik OR.

143)

Kontrolní úřad poznamenává, že dohoda o sdružování finančních prostředků nezahrnuje poplatky za sjednání a závazky. Domnívá se však, že nezahrnutí těchto poplatků do dohody o sdružování finančních prostředků uvnitř skupiny nemá podstatný vliv na posouzení výše úrokové sazby této dohody.

144)

Poplatek za sjednání souvisí s asymetrií informací a souvisejícím dodatečným rizikem a administrativními náklady, které nejsou přítomny u transakce uvnitř skupiny. Poplatek za závazek se týká závazku věřitele, který je třetí stranou a zavazuje se po celou dobu trvání dohody o úvěrové lince poskytovat určitý objem finančních prostředků. Sdružování finančních prostředků uvnitř skupiny však tyto vlastnosti nemá, protože se nepoužívá k poskytování půjček třetím stranám a mateřská společnost jej může kdykoli ukončit.

145)

I kdyby tyto poplatky byly pro posouzení dohody o sdružování finančních prostředků v rámci skupiny (quod non) relevantní, výše těchto poplatků obsažených v nabídce ze dne 21. prosince 2016 (viz tabulka 1.1) navíc neznamená, že by byla výše úrokové sazby dohody o sdružování finančních prostředků mimo rozsah úrokových sazeb na úrovni trhu. Kontrolní úřad znovu uvádí, že dohoda o sdružování finančních prostředků byla uzavřena mezi spřízněnými stranami, není určena k poskytování půjček třetím stranám a mateřská společnost ji může kdykoli vypovědět. Proto by příslušné poplatky byly v dohodě o sdružování finančních prostředků pravděpodobně stanoveny na ještě nižší úrovni než v nabídce […] ze dne 21. prosince 2016.

146)

Po zvážení ekonomicky nejvýznamnějších podmínek nabídky půjčky od […] Kontrolní úřad konstatuje, že se skutečná úroková sazba nabídnutá podniku GR zdá být ekonomicky srovnatelná se sazbou uvedenou v dohodě o sdružování finančních prostředků.

147)

Přestože nabídky půjčky nelze jako referenční transakce zcela stavět na roveň skutečných transakcí, jelikož nevedly k závazným transakcím, je závazná nabídka nicméně dobrým ukazatelem alternativních úvěrových možností podniku GR. Informace o tom, jaké má dlužník reálně dostupné alternativní transakce, by patřily mezi zdroje informací, které soukromý věřitel obvykle zohlední při jednání o podmínkách dohody o půjčce.

148)

Za druhé, podnik GR obdržel další nabídku půjčky ze dne 22. prosince 2016 od […], která vedla k uzavření dohody o půjčce dne 28. prosince 2016 (viz (59). bod odůvodnění). Srovnání ekonomicky nejvýznamnějších podmínek této dohody s podmínkami dohody o sdružování finančních prostředků je obsaženo v tabulce níže.

Tabulka 1.2

NSOP Dohoda o půjčce s […] versus dohoda o sdružování finančních prostředků s podnikem OR

149)

Z výše uvedené tabulky 1.2 je patrné, že základní úroková sazba půjčky od […] je odlišná od sazby půjček v rámci sdružování finančních prostředků. Patrný je také rozdíl v rozpětí, který vede ke stejné celkové úrovni úrokových sazeb.

150)

Dohoda o sdružování finančních prostředků neobsahovala žádné přísliby, což je u úvěrových transakcí uvnitř skupiny běžným prvkem (viz také (133). bod odůvodnění). Dodržením příslibů v dohodě o půjčce od […] by však stejná ochrana věřitelů, například omezení minimálního podílu vlastního kapitálu, […], […] a […], byla do značné míry účinně prospěšná i pro podnik OR.

151)

Pokud jde o absenci poplatku za sjednání v dohodě o sdružování finančních prostředků, Kontrolní úřad se domnívá, že tento poplatek není v dohodě o sdružování finančních prostředků uvnitř skupiny relevantní z důvodů uvedených výše v (144). bodě odůvodnění. Předmětný poplatek za sjednání, na němž se dohodly nespřízněné strany, vyjádřený jako procentní podíl poplatku ([…] milionů ISK) z výše úvěru ([…] milionů ISK) navíc činí pouze […] %. Jako jednorázový poplatek by tedy v žádném případě nevedl k podstatnému rozdílu mezi výší úrokových sazeb […] dohody o půjčce a dohody o sdružování finančních prostředků (viz také (145). bod odůvodnění).

152)

Dohoda o půjčce s […] je dále příkladem komerčního věřitele, který akceptuje sazbu […] v podniku GR, pokud je […], jak je uvedeno výše.

153)

Po zvážení ekonomicky nejvýznamnějších podmínek nabídky půjčky od […] Kontrolní úřad konstatuje, že úroková sazba nabídnutá podniku GR se zdá být ekonomicky relativně srovnatelná s úrokovou sazbou dohody o sdružování finančních prostředků nebo alespoň v rozmezí úrokových sazeb, které by podnik GR pravděpodobně mohl získat na trhu.

154)

Na základě výše uvedených úvah Kontrolní úřad dospěl k závěru, že nabídka půjčky od […] ze dne 21. prosince 2016 a dohoda o půjčce s […] ze dne 28. prosince 2016 představují věrohodné a včasné vyjádření tržních úrokových podmínek půjček, které jsou srovnatelné s podmínkami půjčky v rámci sdružování finančních prostředků poskytnuté podnikem OR podniku GR.

155)

Kontrolní úřad považuje výše uvedenou nabídku půjčky a dohodu o půjčce za reprezentativnější reálně dostupné náklady na financování podniku GR než sazby, které by se použily podle Pokynů Kontrolního úřadu k referenčním a diskontním sazbám. Sazby podle těchto pokynů jsou pouze zástupnými sazbami, které se použijí v situacích, kdy není snadné určit srovnatelné tržní transakce (125). Nejistota ohledně spolehlivosti této zástupné sazby je v tomto případě ještě zvýšena skutečností, že značná nejistota panuje při nastavení správných vstupních hodnot, které jsou potřebné k vytvoření zástupné sazby, tj. nastavení správné ratingové třídy a stupně kolaterálu/ztráty při selhání pro podnik GR.

156)

Kontrolní úřad se proto domnívá, že nabídka půjčky od […] ze dne 21. prosince 2016 a dohoda o půjčce uzavřená mezi […] a podnikem GR dne 28. prosince 2016 představují nejlepší dostupné zástupné ukazatele tržní úrokové sazby. Kontrolní úřad se proto domnívá, že podnik GR zřejmě neobdržel ekonomické zvýhodnění, které by jinak za obvyklých tržních podmínek nezískal.

157)

Kontrolní úřad dospěl k závěru, že z dostupných informací nelze jednoznačně určit, zda krátkodobé půjčky na základě dohody o sdružování finančních prostředků s podnikem OR v období od ledna 2017, přičemž všechny půjčky byly plně splaceny do konce roku 2017, poskytly podniku GR výhodu. Informace, které má Kontrolní úřad k dispozici, spíše naznačují, že úrokové podmínky odrážejí obvyklé tržní podmínky srovnatelné půjčky. Vzhledem k tomu, že nejsou splněny všechny podmínky čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, nepředstavuje opatření č. 3 státní podporu ve smyslu uvedeného článku.

158)

Ustanovení čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP stanoví jako jednu z kumulativních podmínek pro to, aby bylo opatření považováno za státní podporu, že opatření musí být poskytnuto státem nebo ze státních prostředků (viz také 4. bod odůvodnění).

159)

Podnik GR je soukromá společnost s ručením omezeným, která je ve stoprocentním vlastnictví podniku OR. I prostředky veřejných podniků mohou být státními prostředky ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, jelikož stát může použití těchto prostředků řídit (126).

160)

V případě opatření přijatých veřejnými podniky je však rovněž nutné určit, zda lze mít za to, že se orgány veřejné moci na přijetí opatření jakýmkoli způsobem podílely. Pouhá skutečnost, že je opatření přijato veřejným podnikem, sama o sobě nepostačuje k tomu, aby se opatření považovalo za přičitatelné státu (127).

161)

V souvislosti s opatřením č. 4 je jediným relevantním subjektem, který mohl provést zásah jménem státu ve prospěch podniku GR, podnik OR. Kontrolní úřad znovu uvádí, že rozhodnutí o zahájení řízení se vztahuje na opatření přijatá výhradně podnikem OR (viz (110). bod odůvodnění).

162)

V rozhodnutí o zahájení řízení Kontrolní úřad uvedl, že bude muset posoudit, zda podnik OR při jednání s podnikem GR jednal jako samostatný subjekt bez jakéhokoli vlivu svých vlastníků, nebo zda lze jeho jednání přičíst islandským orgánům, tj. městu Reykjavík a obcím Akranes a Borgarbyggð (58. bod odůvodnění oznámení o zahájení řízení). Kontrolní úřad nebyl schopen dospět k závěru, zda lze opatření přičíst státu a zda znamenají převod státních prostředků (63. bod odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení).

163)

Po přijetí rozhodnutí o zahájení řízení islandské orgány předložily připomínky, kterými prokázaly, že podnik OR nebyl stranou žádné z příslušných dohod o půjčce uzavřených mezi podnikem GR a dvěma soukromými věřiteli (128). Neexistuje ani žádný důkaz o tom, že by se stát (včetně obcí) podílel na jednání o dohodách o půjčce nebo ustanovení o změně kontroly nebo že by je schvaloval. Kontrolní úřad konstatuje, že k rozhodnutí o zahájení řízení nepředložila své připomínky žádná další zúčastněná strana.

164)

Kontrolní úřad proto shledává, že podnik OR není stranou ustanovení o změně kontroly ani se nepodílel na jednání o něm a že neexistuje žádný důkaz o tom, že by se stát podílel na přijetí opatření č. 4.

165)

Islandské orgány tvrdily a předložily důkazy o tom, že ustanovení o změně kontroly bylo do dohod o půjčce vloženo na žádost věřitelů (129). K ustanovením o změně kontroly, které finanční instituce na Islandu i v širším měřítku v Evropě běžně používají (130), předložily také stanovisko právního odborníka. Skutečnost, že se toto ustanovení na Islandu běžně používá, uznává i Správa pošt a telekomunikací. Ve svém rozhodnutí č. 3/2019 Správa pošt a telekomunikací nijak nezpochybnila tvrzení podniku GR, že jsou ustanovení o změně kontroly srovnatelná se standardizovanými mezinárodními dohodami. Správa pošt a telekomunikací naopak uznala, že ustanovení o změně kontroly jsou běžnou tržní praxí věřitelů (131).

166)

Islandské orgány rovněž předložily důkazy o tom, že odstranění ustanovení o změně kontroly nemělo dopad na přístup k soukromému věřiteli ani na výši jeho úrokové sazby (viz (66). bod odůvodnění). Z jednání mezi věřitelem a podnikem GR je zřejmé, že věřitel nepřikládal odstranění ustanovení o změně kontroly žádný význam (132). Diskuse se zjevně týkaly finančních aspektů podniku GR, které nesouvisely s jeho vlastnictvím.

167)

Podle ustálené judikatury je na Kontrolním úřadu, aby předložil důkaz o existenci státní podpory ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP (133).

168)

Jak je vysvětleno výše, podnik OR nebyl stranou dohod o půjčce, které jsou relevantní pro opatření č. 4, a neexistují žádné informace o tom, že by se stát podílel na přijetí opatření č. 4. Spíše se zdá, že toto opatření bylo přijato na žádost věřitelů, což je běžná tržní praxe.

169)

Z důkazů, které má Kontrolní úřad k dispozici, dále vyplývá, že – na rozdíl od předběžného stanoviska Kontrolního úřadu obsaženého v rozhodnutí o zahájení řízení – ustanovení o změně kontroly nevedlo k tomu, že by měl podnik GR výhodnější úvěrové podmínky nebo přístup k úvěrovému kapitálu.

170)

Kontrolní úřad dále poznamenává, že od přijetí rozhodnutí o zahájení řízení nebyly předloženy žádné připomínky, které by byly v rozporu s posouzením Kontrolního úřadu, pokud jde o přičitatelnost a to, že opatření poskytlo výhodu.

171)

Kontrolní úřad došel k závěru, že opatření č. 4 nepředstavuje zásah státu ani zásah ze státních prostředků, který by byl státu přičitatelný. Dále se domnívá, že opatření neposkytlo podniku GR žádnou výhodu. Vzhledem k tomu, že nejsou splněny všechny podmínky čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, nepředstavuje opatření č. 4 státní podporu ve smyslu uvedeného článku.

172)

Na základě výše uvedeného posouzení dospěl Kontrolní úřad k závěru, že opatření č. 1 až č. 4 nepředstavují státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, kterou podnik OR poskytl podniku GR.