24.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 78/1

(1)

Nařízením (EHS) č. 2737/90 (2) uložila Rada konečné antidumpingové clo ve výši 33 % z dovozu karbidu wolframu a taveného karbidu wolframu pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“). Rozhodnutím 90/480/EHS (3) Komise přijala závazky dvou hlavních vývozců týkající se výrobku, na který se vztahují opatření.

(2)

Poté, co dotčení dva čínští vývozci vzali své závazky zpět, uložila Komise nařízením (ES) č. 2286/94 (4) na dovoz dotčeného výrobku prozatímní antidumpingové clo.

(3)

Nařízením (ES) č. 610/95 (5) pozměnila Rada nařízení (EHS) č. 2737/90 a na dovoz karbidu wolframu a taveného karbidu wolframu uložila konečné clo ve výši 33 %. V návaznosti na přezkum, jenž byl zahájen podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení (dále jen „předchozí přezkumné šetření“), byla platnost těchto opatření nařízením Rady (ES) č. 771/98 (6) prodloužena o další pětileté období.

(4)

Nařízením (ES) č. 2268/2004 (7), po přezkumu před pozbytím platnosti, uložila Rada na dovoz karbidu wolframu a taveného karbidu wolframu pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) antidumpingové clo ve výši 33 %.

(5)

Nařízením (ES) č. 1275/2005 (8) pozměnila Rada definici výrobku tak, aby zahrnovala rovněž karbid wolframu jednoduše smíšený s kovovým práškem.

(6)

Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti (9) platných konečných antidumpingových opatření obdržela Komise dne 30. září 2009 žádost o zahájení přezkumu těchto opatření před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení. Žádost podalo Evropské sdružení pro kovy (Eurometaux) (dále jen „žadatel“) jménem výrobců v Unii představujících podstatnou část, v tomto případě více než 85 %, celkové výroby karbidu wolframu, karbidu wolframu jednoduše smíšeného s kovovým práškem a taveného karbidu wolframu v Unii.

(7)

Žádost byla odůvodněna tím, že skončení platnosti opatření by pravděpodobně vedlo k přetrvání nebo obnovení dumpingu a k obnovení újmy pro výrobní odvětví Unie.

(8)

Komise po konzultaci s poradním výborem dospěla k závěru, že pro zahájení přezkumu před pozbytím platnosti existují dostatečné důkazy, a dne 30. prosince 2009 oznámila zahájení přezkumu před pozbytím platnosti v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení zveřejněním oznámení v Úředním věstníku Evropské unie  (10) (dále jen „oznámení o zahájení“).

(9)

Šetření ohledně přetrvání nebo obnovení dumpingu proběhlo v období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2009 (dále jen „období přezkumného šetření“). Přezkum trendů významných pro posouzení pravděpodobnosti obnovení újmy se týkalo období od 1. ledna 2006 do konce období přezkumného šetření (dále jen „posuzované období“).

(10)

O zahájení přezkumu před pozbytím platnosti Komise oficiálně vyrozuměla žadatele, další známé výrobce v Unii, vyvážející výrobce, dovozce a uživatele, o nichž bylo známo, že se jich záležitost týká, výrobce ve srovnatelné zemi a zástupce ČLR. Zúčastněným stranám byla poskytnuta příležitost k písemnému podání stanovisek a k podání žádosti o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení.

(11)

Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly, a které prokázaly, že mají zvláštní důvody ke slyšení, byly vyslechnuty.

(12)

Komise zaslala dotazníky všem známým dotčeným stranám a těm, které se přihlásily, ve lhůtách uvedených v oznámení o zahájení. Odpovědi obdržela od sedmi výrobců v Unii, jednoho vyvážejícího výrobce v ČLR, jednoho vyvážejícího výrobce ve srovnatelné zemi a od tří uživatelů.

(13)

Žádný z dovozců Komisi v souvislosti s výběrem vzorku neodpověděl, nedodal informace a ani se nepřihlásil v průběhu šetření. Vzhledem k tomu, že pouze jeden vyvážející výrobce z ČLR předložil požadované informace, nebyl výběr vzorku nezbytný.

(14)

Komise si opatřila a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné pro účely stanovení pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení dumpingu a následné újmy a pro stanovení zájmu Unie. Inspekce na místě se uskutečnily v prostorách těchto společností:

(15)

Přezkoumávaným výrobkem je karbid wolframu, karbid wolframu jednoduše smíšený s kovovým práškem a tavený karbid wolframu pocházející z Čínské lidové republiky, v současnosti kódů KN ex 2849 90 30 a ex 3824 30 00.

(16)

Karbid wolframu, karbid wolframu jednoduše smíšený s kovovým práškem a tavený karbid wolframu jsou sloučeniny uhlíku a wolframu vyrobené tepelným zpracováním (v prvním případě nauhličováním a v třetím případě tavením). U těchto výrobků se jedná o meziprodukty používané jako vstupní materiály při výrobě součástek z těžkých kovů, jako například řezných nástrojů a vysoce odolných součástek ze „slinutého karbidu“, povlaků odolných proti opotřebení, hrotů nástrojů pro ropné vrty a těžbu nerostných surovin a lisovacích forem a hrotů pro tažení a tvarování kovů.

(17)

Toto šetření potvrdilo, že dotčený výrobek vyráběný a prodávaný do Unie vyvážejícím výrobcem je z hlediska fyzikálních a chemických vlastností a použití shodný s výrobkem vyráběným výrobci v Unii a prodávaným na trhu Unie či s výrobkem vyráběným a prodávaným ve srovnatelné zemi, a tyto výrobky jsou tedy považovány za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(18)

V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení se zkoumalo, zda v současnosti dochází k dumpingu, a pokud ano, zda je pravděpodobné, že pokud stávající opatření pozbudou platnosti, bude dumping přetrvávat nebo dojde k jeho obnovení. Je třeba připomenout, že v souvislosti s šetřením podle tohoto článku se nepřehodnocuje zacházení jako v tržním hospodářství.

(19)

Jak je uvedeno výše, v souvislosti s vyvážejícími výrobci v ČLR nebylo nutné uplatnit výběr vzorku.

(20)

Ve fázi výběru vzorku se zdálo, že jediný čínský spolupracující vyvážející výrobce představuje méně než 5 % celkového čínského vývozu do Unie. Čínské orgány a další zúčastněné strany byly informovány o možnosti, že kvůli nízké míře spolupráce ze strany vyvážejících výrobců by mohl být uplatňován článek 18 základního nařízení. Na toto sdělení Komise neobdržela žádnou odpověď.

(21)

V dalším průběhu šetření však spolupracující vyvážející výrobce v odpovědi na dotazník opravil chybu ohledně objemu svého vývozu do Unie, jenž upravil směrem nahoru. Zároveň byl na základě údajů Eurostatu dále analyzován objem dotčeného výrobku vyvezený do Unie z ČLR. V důsledku toho, a po ověření odpovědí na dotazník, bylo stanoveno, že vývoz spolupracujícího vyvážejícího výrobce byl opravdu velký (11). Na základě výše uvedených zjištění byl učiněn závěr, že míra spolupráce byla vysoká.

(22)

Vzhledem k tomu, že žádnému vyvážejícímu výrobci z ČLR nebylo v předchozích šetřeních přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, byla běžná hodnota pro Čínu stanovena v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení.

(23)

V oznámení o zahájení byly jako vhodná srovnatelná země pro účely stanovení běžné hodnoty pro ČLR navrženy USA. Zúčastněné strany byly vyzvány, aby se vyjádřily k vhodnosti této volby. Žádná ze stran v tomto ohledu nevyjádřila připomínky ani námitky. USA byly použity jako srovnatelná země v původním šetření a zjevně neexistují žádné nové či změněné okolnosti, jež by v tomto ohledu opodstatňovaly změnu, ani o takových okolnostech Komise nebyla informována. Má se za to, že USA jsou jako referenční trh reprezentativní, zejména vzhledem k otevřenosti a konkurenceschopnosti amerického domácího trhu. Kromě toho jeden výrobce z USA souhlasil, že bude při tomto přezkumu spolupracovat.

(24)

Proto byly pro účely současného přezkumu jako srovnatelná země s tržním hospodářstvím použity USA.

(25)

V souladu s čl. 2 odst. 7 základního nařízení byla běžná hodnota stanovena na základě ověřených informací získaných od spolupracujících výrobců ve srovnatelné zemi, tj. na základě cen zaplacených nebo splatných na domácím trhu USA za typy výrobků, o nichž se zjistilo, že se jejich prodej uskutečnil v běžném obchodním styku.

(26)

Důsledkem toho byla běžná hodnota stanovena jako vážená průměrná prodejní cena na domácím trhu, kterou spolupracující výrobci v USA účtovali odběratelům, kteří nejsou ve spojení.

(27)

Nejprve bylo stanoveno, zda byl celkový domácí prodej obdobného výrobku nezávislým odběratelům spolupracujícího výrobce v USA reprezentativní v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení, tj. zda dosáhl, či přesáhl 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku vyváženého do Unie. Prodej spolupracujícího výrobce v USA na domácím trhu byl shledán v průběhu období přezkumného šetření za dostatečně reprezentativní.

(28)

Následně bylo zkoumáno, zda prodej obdobného výrobku na domácím trhu může být považován za uskutečněný v běžném obchodním styku podle čl. 2 odst. 4 základního nařízení. Toto zkoumání proběhlo na základě stanovení podílu ziskového prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu USA v průběhu období přezkumného šetření.

(29)

Vzhledem k tomu, že objem ziskového prodeje obdobného výrobku představoval méně než 80 % celkového objemu prodeje obdobného výrobku, byla běžná hodnota založena na skutečné ceně na domácím trhu, vypočtené jako vážený průměr cen ziskového prodeje.

(30)

Jak je vysvětleno výše, vzhledem ke skutečnosti, že spolupracující vyvážející výrobce představoval více než 90 % celkového čínského dovozu do Unie, byla vývozní cena zkoumána na základě údajů poskytnutých tímto vyvážejícím výrobcem, tj. cena skutečně uhrazená nebo splatná za dotčený výrobek při prodeji na vývoz do EU, která byla náležitě upravena.

(31)

U každého typu dotčeného výrobku byla vážená průměrná běžná hodnota porovnána s váženou průměrnou vývozní cenou, na základě ceny ze závodu a na stejné obchodní úrovni a se stejnou úrovní zdanění. V souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení a za účelem zajištění spravedlivého srovnání bylo přihlédnuto k rozdílnosti činitelů, na které bylo upozorněno a které prokazatelně ovlivňují ceny a jejich srovnatelnost. Byly provedeny úpravy o náklady na námořní a vnitrostátní přepravu, pojištění, bankovní poplatky a balení. Dále byla provedena 5 % úprava vývozní ceny o vývozní daň a úprava běžné hodnoty o daň z přidané hodnoty.

(32)

V souladu s čl. 2 odst. 11 základního nařízení bylo dumpingové rozpětí stanoveno pro každý typ výrobku na základě srovnání vážené průměrné běžné hodnoty s váženou průměrnou vývozní cenou na stejné obchodní úrovni. Tímto srovnáním bylo zjištěno, že během období přezkumného šetření docházelo k dumpingu ve výši nad 80 %, tedy na výrazně vyšší úrovni než při posledním přezkumném šetření (31 %). Údaj o přesném dumpingovém rozpětí nemůže být z důvodu zachování důvěrnosti uveden. Výpočty byly založeny na údajích poskytnutých jedním vyvážejícím výrobcem v ČLR a jedním výrobcem ve srovnatelné zemi. Poskytnutí informací o dumpingovém rozpětí by spolupracujícímu vyvážejícímu výrobci v ČLR a výrobci ve srovnatelné zemi umožnilo vyvození závěru o běžné hodnotě a vývozní ceně druhé strany, což by znamenalo jasné porušení práva obou stran na zachování důvěrnosti.

(33)

Údaje uvedené v tomto oddílu byly získány analýzou údajů od spolupracujícího vyvážejícího výrobce, od Eurostatu a z žádosti o přezkum.

(34)

Údaje o volné kapacitě poskytnuté čínským spolupracujícím vyvážejícím výrobcem byly kvůli důvěrnosti předloženy s 20 % navýšením nebo snížením. Výrobní kapacita v ČLR dosahovala v letech 2006 a 2007 přibližně 21 000 tun a v roce 2008 a v období přezkumného šetření se podstatně zvětšila na přibližně 35 000 tun, což znamená nárůst o více než 80 % během posuzovaného období. Tyto údaje lze považovat za konzervativní, jelikož údaje v žádosti o přezkum udávaly výrobní kapacitu kolem 50 000 tun.

(35)

Kromě toho spolupracující vyvážející výrobce informoval o výrazném navýšení kapacity během posuzovaného období.

(36)

Z informací shromážděných v průběhu šetření vyplývá, že celková čínská výrobní kapacita výrazně překročila současnou čínskou výrobu (přinejmenším o více než 20 000 tun v roce 2008 a v období přezkumného šetření).

(37)

V období přezkumného šetření měla ČLR volnou kapacitu, jež dosahovala šestinásobku spotřeby Unie (25 000 tun ku 3 800 tunám spotřeby Unie).

(38)

Vzhledem k výše uvedenému je jednoznačné, že značná část volné kapacity přítomné v ČLR by mohla být v případě neexistence antidumpingových opatření použita k navýšení vývozu do Unie.

(39)

Mimoto informace předložené během šetření poukazují na významná narušení trhu se surovinami používanými k výrobě dotčeného výrobku. Za prvé jsou suroviny předmětem kvót přidělených čínskými orgány. Za druhé omezují čínské orgány přístup k surovinám ukládáním vývozních daní a rabatu z DPH, jež byly použity také na dotčený výrobek, jak je uvedeno ve 31. bodě odůvodnění. Jedná se o další faktory poukazující na pravděpodobnost přetrvání dumpingu v tomto případě.

(40)

Informace o cenách poskytnuté spolupracujícím vývozcem, jež z důvodu zachování důvěrnosti nemohou být zveřejněny, objasňují, že Unie představuje pro čínské vyvážející výrobce skutečně zajímavý trh. V průběhu posuzovaného období se ceny účtované na trzích ostatních třetích zemí pohybovaly pod úrovní (kromě roku 2007) cen, jež byly účtovány Unii (nižší zhruba o 10 až 20 % v jednotlivých letech během posuzovaného období).

(41)

Z těchto důvodů lze vyvodit závěr, že z hlediska dosažitelných cen je trh EU pro čínské vývozce zcela určitě atraktivní alternativou.

(42)

Na tomto základě lze usuzovat, že v případě zrušení opatření bude pro čínské vyvážející výrobce výhodné přesunout vývoz na trh Unie. Vysoké ceny panující na trhu Unie by čínským vyvážejícím výrobcům umožnily dosáhnout vyššího ziskového rozpětí.

(43)

V roce 2005 byla opatření rozšířena na další kód KN, jelikož bylo zjištěno, že čínští vývozci obcházeli opatření tím, že do wolframkarbidového prášku přidávali malá množství jiného kovového prášku (většinou kobaltu) (12). Tím se potvrdilo, že obcházení opatření je dalším faktorem poukazujícím na závěr ohledně pravděpodobnosti přetrvání dumpingu. Tyto skutečnosti představují jasný důkaz o tom, že evropský trh je pro čínské vyvážející výrobce, kteří by chtěli přesměrovat velký objem karbidu wolframu do EU, pokud by neexistovala antidumpingová opatření, stále atraktivní.

(44)

Výše uvedená analýza prokazuje, že čínský dovoz na trh Unie byl stále uskutečňován za dumpingové ceny s velmi vysokým dumpingovým rozpětím. Zejména s ohledem na analýzu cen na trhu EU a na trzích ostatních třetích zemí a rovněž s ohledem na analýzu kapacit dostupných v ČLR lze vyvodit závěr, že přetrvání dumpingu, pokud by byla opatření zrušena, je pravděpodobné.

(45)

V Unii vyrábí obdobný výrobek sedm společností nebo skupin společností.

(46)

Má se proto za to, že tvoří výrobní odvětví Unie ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení, a budou dále označovány jako „výrobní odvětví Unie“.

(47)

Údaje týkající se dovozu dotčeného výrobku do Unie pocházejícího z ČLR musí být indexovány, aby byla zachována důvěrnost podle článku 19 základního nařízení.

(48)

Pokud se týká objemu dovozu pod kódem TARIC 3824300010, protože byly do údajů o dovozu dostupných na úrovni kódu KN získaných od Eurostatu (kód KN 3824 30 00) zahrnuty i jiné výrobky než dotčený výrobek, byla níže uvedená analýza provedena na základě údajů o dovozu na úrovni kódu TARIC a byla doplněna o informace pocházející z údajů sebraných v souladu s čl. 14 odst. 6 základního nařízení. Údaje na úrovni kódu TARIC jsou považovány za důvěrné, jelikož poskytují úroveň podrobnosti umožňující identifikaci stran. Z tohoto důvodu byly některé informace předloženy jako rozpětí.

(49)

Údaje o výrobním odvětví Unie byly získány z odpovědí na dotazník od sedmi výrobců v Unii.

(50)

Spotřeba v Unii byla stanovena na základě objemu prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie a údajů o dovozu podle Eurostatu.

(51)

Mezi rokem 2006 a obdobím přezkumného šetření klesla spotřeba Unie o 62 %, přičemž k hlavnímu poklesu došlo mezi rokem 2008 a obdobím přezkumného šetření. V období přezkumného šetření spotřeba ve srovnání s rokem 2008 klesla o 63 %.

Tabulka 1

Spotřeba

(52)

V následující tabulce je popsán vývoj objemu, podílů na trhu a průměrných cen dumpingového dovozu z ČLR. Uvedené množstevní a cenové tendence vycházejí z údajů Eurostatu.

Tabulka 2

Dovoz z ČLR

(53)

Objem dumpingového dovozu dotčeného výrobku pocházejícího z ČLR se v posuzovaném období snížil o 89 % a v období přezkumného šetření dosáhl úrovně kolem 80 tun. Jeho podíl na trhu rovněž klesl z 7,1 % v roce 2006 na 2,1 % v období přezkumného šetření.

(54)

Možným vysvětlením tohoto poklesu je výrazný nárůst domácí spotřeby v ČLR během posuzovaného období. Kromě toho se zdá, že systémem vývozních kvót a vývozních tarifů provádějí čínské orgány politiku na ochranu zdrojů wolframu v ČLR.

(55)

Ceny čínského dovozu v posuzovaném období poklesly o 14 %. Tento vývoj odráží obecnou tendenci pozorovanou též v souvislosti s cenami výrobního odvětví Unie.

(56)

Ze srovnání také vyplynulo, že dovoz z ČLR byl uskutečňován za ceny o více než 10 % nižší, než jsou ceny výrobního odvětví Unie, po odečtení zavedeného antidumpingového cla. Tyto výsledky jsou stejné jako výsledky posledního přezkumného šetření (13).

(57)

V následující tabulce je uveden objem dovozu z ostatních zemí během posuzovaného období. Uvedené množstevní a cenové tendence vycházejí z údajů Eurostatu.

Tabulka 3

Dovoz z ostatních zemí

(58)

Dovoz z třetích zemí se za posuzované období snížil o 36 %. Kopíroval obecný vývoj trhu způsobený nižší spotřebou (pokles o 62 %), nikoliv však stejným tempem. Podíl tohoto dovozu na trhu tak vzrostl z 10,5 % na 17,9 %. Dopad tohoto dovozu na výrobní odvětví Unie však nelze považovat za negativní, jak je uvedeno v 85. až 88. bodě odůvodnění.

(59)

Je třeba poznamenat, že podíl Korejské republiky (dále jen „Korea“) na trhu se během posuzovaného období zdvojnásobil a dosáhl 4,4 %. Korejské průměrné dovozní ceny během posuzovaného období klesly, avšak zůstaly konzistentně vyšší než průměrná prodejní cena čínského vývozu.

(60)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení Komise posoudila veškeré relevantní hospodářské činitele a ukazatele, které ovlivňují situaci výrobního odvětví Unie.

(61)

Ve srovnání s rokem 2006 výroba výrobního odvětví Unie v roce 2007 nejprve vzrostla o 5,8 % a v roce 2008 o 11,6 % a poté došlo v období přezkumného šetření k prudkému poklesu, a sice o 56 % oproti roku 2008.

Tabulka 4

Celková výroba v Unii

(62)

Výrobní kapacita se zvýšila o 10,8 % v období mezi rokem 2006 a obdobím přezkumného šetření. Jelikož zejména v období přezkumného šetření výroba poklesla, vykázalo výsledné využití kapacity mezi rokem 2006 a obdobím přezkumného šetření celkový pokles o 57 % a v období přezkumného šetření dosáhlo úrovně 39 %.

Tabulka 5

Výrobní kapacita a využití kapacity

(63)

V roce 2008 vzrostl konečný stav zásob výrobního odvětví Unie ve srovnání s rokem 2006 o 20 % a poté v období přezkumného šetření klesl o 26 %.

Tabulka 6

Stav zásob

(64)

Prodej výrobního odvětví Unie na trhu Unie odběratelům, kteří nejsou ve spojení, mezi roky 2006 a 2008 mírně vzrostl a poté mezi rokem 2008 a obdobím přezkumného šetření klesl o 61 %. Prodej v roce 2007 a 2008 vzrostl, ale během období přezkumného šetření prudce klesl. Tento vývoj je v souladu s obecnou tendencí klesající spotřeby na trhu Unie.

Tabulka 7

Prodej odběratelům, kteří nejsou ve spojení

(65)

Podíl výrobního odvětví Unie na trhu byl mezi roky 2006 a 2008 spíše stabilní a poté mezi rokem 2008 a obdobím přezkumného šetření vzrostl o čtyři procentní body. Celkově během posuzovaného období vzrostl o 5 procentních bodů.

Tabulka 8

Podíl EU na trhu

(66)

Vzhledem k tomu, že pokles prodeje byl mírně nižší než pokles spotřeby, dokázalo výrobní odvětví Unie získat určitý podíl na trhu.

(67)

Míra zaměstnanosti ve výrobním odvětví Unie poklesla mezi rokem 2006 a obdobím přezkumného šetření o 17 %. Zaměstnanost poklesla také v období let 2006 až 2008, kdy došlo k mírnému zvýšení výroby, což ukazuje na snahy výrobního odvětví Unie o zlepšení produktivity. Během období přezkumného šetření však prudký pokles výstupu vedl k výraznému zhoršení zaměstnanosti.

Tabulka 9

Zaměstnanost

(68)

Produktivita pracovních sil výrobního odvětví Unie, měřená v jednotkách výstupu na osobu a rok, vzrostla oproti roku 2006 o 7 % v roce 2007 a o 15 % v roce 2008 a poté v období mezi rokem 2008 a obdobím přezkumného šetření poklesla o 49 %.

Tabulka 10

Produktivita

(69)

Průměrné prodejní ceny výrobního odvětví Unie ze závodu pro odběratele, kteří nejsou ve spojení, v Unii vykazovaly v průběhu posuzovaného období klesající tendenci. Celkově muselo výrobní odvětví Unie mezi rokem 2006 a obdobím přezkumného šetření ceny snížit o 15,4 %.

(70)

Jak je uvedeno v 55. a 56. bodě odůvodnění, kopírovaly ceny dumpingového dovozu z ČLR podobný vývoj cen výrobního odvětví Unie, avšak zůstaly konzistentně nižší než ceny výrobního odvětví Unie. Během období přezkumného šetření byly ceny z ČLR oproti cenám výrobního odvětví Unie nižší o více než 10 %.

Tabulka 11

Jednotková cena pro trh EU

(71)

Mezi rokem 2006 a obdobím přezkumného šetření vzrostla průměrná mzda na zaměstnance o 4,8 %.

Tabulka 12

Mzdové náklady

(72)

Mezi rokem 2006 a 2008 se roční tok investic do dotčeného výrobku ze strany výrobního odvětví Unie zvýšil o 18 %. V období let 2007 až 2008 investice vzrostly o 103 %. Během období přezkumného šetření však investice ve srovnání s rokem 2008 klesly o 65 %.

(73)

Investice plynuly především do výstavby nových zařízení na výrobu wolframového materiálu z použitých materiálů a šrotu. Investice musely být sníženy z těchto důvodů: i) pokles celkové úrovně výroby na trhu Unie, ii) narušení trhu se surovinami (viz 39. bod odůvodnění) a iii) hospodářská krize.

(74)

V průběhu období přezkumného šetření se neuskutečnily žádné významné investice. Z velké části to může být vysvětleno hospodářskou krizí, která začala v roce 2008 a nejhorší průběh zaznamenala během období přezkumného šetření, kdy byl přístup k novému kapitálu obtížnější než kdykoliv předtím.

Tabulka 13

Investice

(75)

Zčásti díky platným antidumpingovým opatřením a zčásti díky úsilí výrobního odvětví Unie diverzifikovat zdroje surovin bylo výrobní odvětví Unie v letech 2006 až 2008 s to udržet si pozitivní úroveň ziskovosti, i když s celkovým poklesem o 26 % v tomto období. Během období přezkumného šetření však výrobní odvětví Unie dosáhlo mnohem nepříznivějšího výsledku, což v tomto ohledu prokazuje jistou nestálost.

(76)

Návratnost investic v zásadě sledovala vývoj ziskovosti během celého posuzovaného období.

Tabulka 14

Ziskovost a návratnost investic

(77)

Tendence, kterou vykazuje peněžní tok, tj. schopnost výrobního odvětví samofinancovat své činnosti, zůstala v průběhu období šetření pozitivní. Mezi rokem 2006 a obdobím přezkumného šetření však poklesla o zhruba 35 %.

Tabulka 15

Peněžní tok

(78)

V průběhu období přezkumného šetření nadále docházelo k dumpingu z ČLR na úrovni výrazně nad stávající úrovní opatření. Kromě toho vzhledem k narušením trhu se surovinami, volné kapacitě a cenám dovozu z ČLR nelze považovat dopad skutečných dumpingových rozpětí na výrobní odvětví Unie za zanedbatelný.

(79)

Byla provedena analýza toho, zda výrobní odvětví Unie překonalo účinky předchozího dumpingu. Dospělo se k závěru, že ve velké míře je překonat dokázalo, vzhledem k tomu, že se platná antidumpingová opatření osvědčila jako efektivní. Hospodářská krize však tento proces zastavila a problémy výrobního odvětví Unie umocnila.

(80)

Souběžně s klesající spotřebou v Unii poklesl i podíl čínského dovozu na trhu, a to ze 7,1 % na 2,1 % (viz 52. bod odůvodnění). Z dostupných informací vyplývá, že tento dovoz se uskutečnil za ceny nižší než ceny výrobního odvětví Unie a rovněž nižší než ceny dovozu pocházejícího z ostatních třetích zemí. Jak je uvedeno v 56. bodě odůvodnění, na základě výpočtu po odečtení antidumpingového cla se má za to, že čínský dovoz byl v průběhu období přezkumného šetření uskutečňován za ceny o 10,7 % nižší, než jsou ceny výrobního odvětví Unie. Je třeba připomenout, že celní sazba činí 33 %. Míra cenového podbízení tudíž prokazuje účinnost zavedených cel na jedné straně a nezbytnost ponechání opatření na straně druhé. Tento závěr je dále podepřen skutečností, že zjištěné cenové podbízení dosahovalo stejné úrovně jako v předchozím přezkumném šetření. Cenový dopad dumpingového dovozu z ČLR na výrobní odvětví Unie tedy zůstal beze změny a vzhledem k neexistenci důkazů nasvědčujících opaku je pravděpodobné, že bude přetrvávat.

(81)

Kvůli velmi nepříznivým ekonomickým podmínkám panujícím v průběhu období přezkumného šetření v odvětví navazujícím na odvětví wolframu, zejména v odvětví oceli a slinutých karbidů, na které připadá většina spotřeby wolframu v Unii, snížilo výrobní odvětví Unie drasticky výrobu a prodej dotčeného výrobku.

(82)

Před krizí disponovaly společnosti působící v navazujícím odvětví velkými zásobami wolframu, jež během období přezkumného šetření nebyly doplněny, což dále ovlivnilo úroveň výroby výrobního odvětví Unie.

(83)

S poklesem výroby a v souvislosti s tím, že výrobní odvětví Unie jakožto odvětví náročné na kapitál potřebuje vyrábět v určitém objemu, aby udrželo jednotkové fixní náklady na nízké úrovni, byla vážně postižena ziskovost.

(84)

Analýza výrobního odvětví Unie před krizí však dokládá účinnost platných antidumpingových opatření. Šetření ukázalo, že největší výrobci v Unii učinili významné investice k tomu, aby zabránili narušením souvisejícím se surovinami, a současně byli s to konkurovat na trhu a udržet si na něm solidní postavení.

(85)

Odhaduje se, že objem dovozu z ostatních třetích zemí klesl o 36 % z 1 500 tun v roce 2006 na 675 tun v období přezkumného šetření. Podíl dovozu z ostatních zemí na trhu vzrostl z 10,5 % v roce 2006 na 17,9 % v období přezkumného šetření. Jejich průměrná dovozní cena klesla mezi rokem 2006 a obdobím přezkumného šetření o 8,9 %. Hlavními dovážejícími zeměmi byly Jižní Korea a USA.

(86)

Podíl dovozu z Jižní Koreje na trhu se během posuzovaného období zdvojnásobil (z 2,2 % na 4,4 %). Z dostupných informací však vyplývá, že tento dovoz se v průběhu období přezkumného šetření uskutečnil za ceny jen mírně nižší (o 6,6 %) než ceny výrobního odvětví Unie, avšak vyšší (o 9,8 %) než ceny dovozu pocházejícího z ČLR.

(87)

Podíl dovozu z USA na trhu během posuzovaného období poklesl o 15,1 procentního bodu (z 4,2 % na 3, 6 %). Z dostupných informací vyplývá, že tento dovoz se v průběhu období přezkumného šetření uskutečnil za ceny vyšší než ceny výrobního odvětví Unie, a tudíž podstatně vyšší (o 31 %) než ceny dovozu pocházejícího z ČLR.

(88)

Závěrem je třeba uvést, že mezi největšími dovozci karbidu wolframu do EU nemohl mít dovoz z Jižní Koreje a USA negativní dopad na situaci výrobního odvětví Unie především z důvodu cen (podobných či dokonce vyšších než ceny výrobního odvětví EU) a v případě USA rovněž kvůli klesajícímu podílu na trhu.

(89)

Díky účinnosti zavedených antidumpingových cel výrobní odvětví Unie dokázalo v určité míře překonat účinky předchozího dumpingu působícího újmu.

(90)

Nelze však vyvodit závěr, že situace výrobního odvětví Unie je jistá. Ačkoliv se téměř všechny ukazatele újmy týkající se finanční výkonnosti výrobců v Unii – jako jsou ziskovost, návratnost investic a peněžní tok – během prvních let posuzovaného období zlepšily, ukázalo šetření také to, že během období přezkumného šetření se všechny ukazatele újmy zhoršily.

(91)

Navzdory skutečnosti, že pokles poptávky v průběhu období přezkumného šetření mohl být částečně vysvětlován hospodářskou krizí, byla v rámci šetření provedena důkladná analýza toho, jaký dopad měl vývoz z ČLR za nízké dumpingové ceny na situaci výrobního odvětví Unie.

(92)

Jak je uvedeno v 52. bodě odůvodnění, objem dovozu z ČLR mezi rokem 2006 a obdobím přezkumného šetření skutečně poklesl. Ceny tohoto dovozu klesly ve stejném období o 14 %, což z hlediska čtyřletého posuzovaného období odráží vývoj cen výrobního odvětví Unie. Stojí však za povšimnutí, že podstatný pokles cen čínského dumpingového dovozu nastal mezi roky 2006 a 2007 (o 15 %), tj. dlouho před hospodářskou krizí v období, kdy výrobní odvětví Unie procházelo procesem ozdravení ekonomiky. Ceny dumpingového dovozu z ČLR se poté stabilizovaly a zdálo se, že pokles související s finanční krizí byl omezen. Načasování podstatného poklesu cen ze strany čínských vývozců (před krizí) by mohlo naznačovat, že zahájili intenzivnější a mocnější cenovou strategii, jejímž účelem bylo prodávat za nižší ceny než ceny výrobního odvětví Unie. Rozdíl mezi čínskými vývozními cenami a cenami výrobního odvětví Unie skutečně činil 27 % v roce 2007 a 22,8 % v roce 2008.

(93)

V roce 2008 byly vývozní ceny z Číny o 22,8 % nižší než ceny výrobního odvětví Unie. V průběhu období přezkumného šetření klesl rozdíl na 15,7 %. Vzhledem k prudkému poklesu spotřeby museli výrobci v Unii snížit své ceny, aby si udrželi podíl na trhu.

(94)

Jak je popsáno v 57. bodě odůvodnění, snížil se v souladu s poklesem spotřeby i objem dovozu z ostatních třetích zemí. Navzdory nárůstu podílu na trhu nelze dopad tohoto dovozu na situaci výrobního odvětví Unie považovat za negativní, jak je uvedeno v 88. bodě odůvodnění.

(95)

S ohledem na životaschopnost výrobního odvětví Unie je třeba poznamenat, že z důkazů shromážděných během šetření vyplynulo, že výrobní odvětví Unie bylo za běžných tržních podmínek s to konkurovat dovozu ze třetích zemí, a dokonce i když byly ceny takového dovozu nižší než ceny výrobců v Unii, nebyl rozdíl tak význačný, jako tomu bylo u cen z Číny, jak je uvedeno v 85. až 88. bodě odůvodnění.

(96)

V důsledku zlepšení situace výrobního odvětví Unie v letech před obdobím přezkumného šetření investovalo výrobní odvětví do nových špičkových technologií, jednak aby dotčený výrobek mohlo vyrábět ze šrotu a jednak aby obešlo stávající narušení trhu se surovinami.

(97)

S přihlédnutím k celkové situaci výrobního odvětví Unie a rovněž k dovozu z ČLR v období mezi rokem 2006 a obdobím přezkumného šetření lze závěrem konstatovat, že s ohledem na příznivý vývoj některých ukazatelů ve výrobním odvětví Unie se má za to, že výrobní odvětví Unie během posuzovaného období neutrpělo žádnou podstatnou újmu. Proto bylo zkoumáno, zda je pravděpodobné, že by se újma obnovila, pokud by platnost opatření skončila.

(98)

Jak je popsáno v 89. až 97. bodě odůvodnění, umožnilo uložení antidumpingových opatření výrobnímu odvětví Unie překonat účinky utrpěné újmy, avšak jen v určité míře. Jakmile vysoká spotřeba Unie, která bylo pozorována během většiny posuzovaného období, v období přezkumného šetření výrazně klesla, ocitlo se výrobní odvětví Unie skutečně v obtížné a nestabilní situaci, kdy stále čelilo škodlivému účinku dumpingového dovozu z ČLR.

(99)

V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení byl posuzován dovoz z dotčené země s cílem zjistit, zda je pravděpodobné, že se újma obnoví.

(100)

Bylo zjištěno, že vývozní ceny čínského prodeje na trhy ostatních třetích zemí byly rovněž nižší než ceny účtované EU (nižší zhruba o 10 až 20 % v jednotlivých letech během posuzovaného období, s výjimkou roku 2007). Prodej čínského vývozce určený do zemí, které nejsou členy EU, byl uskutečňován v podstatném množství, které představovalo více než 80 % jeho celkového prodeje na vývoz. Mělo se tudíž za to, že v případě zrušení opatření by bylo pro čínské vyvážející výrobce výhodné přesunout podstatnou část vývozu z ostatních třetích zemí na atraktivnější trh Unie.

(101)

Jak je popsáno v 34. až 42. bodě odůvodnění, vyplynulo z údajů shromážděných během šetření, že ČLR disponuje značnou volnou kapacitu. Byly shledány jasné známky vedoucí k závěru, že pokud by antidumpingová opatření neexistovala, mohla by být velká část této volné kapacity využita ke zvýšení vývozu do Unie. Toto tvrzení je podpořeno zejména tím, že neexistují náznaky toho, že by trhy třetích zemí či domácí trh mohly pojmout jakoukoliv další výrobu z ČLR.

(102)

Výrobní odvětví Unie trpělo účinky čínského dumpingového dovozu několik let a stále je ve složité hospodářské situaci.

(103)

Jak se uvádí výše, výrobnímu odvětví Unie se podařilo překonat účinky čínského dumpingu díky platným antidumpingovým opatřením. Během období přezkumného šetření se však nacházelo v obtížné hospodářské situaci především kvůli hospodářské krizi. Pokud by bylo v rámci těchto souvislostí výrobní odvětví Unie vystaveno zvýšenému objemu dumpingového dovozu z dotčené země za nízké ceny, vedlo by to pravděpodobně k dalšímu zhoršení jeho prodeje, podílu na trhu a prodejních cen a také k následnému zhoršení jeho finanční situace.

(104)

Kromě toho, jak je uvedeno v 56. bodě odůvodnění, bylo rovněž zjištěno, že skutečnost, že prodejní ceny čínských výrobců jsou nižší než ceny výrobního odvětví Unie průměrně o téměř 11 %, naznačuje, že v nepřítomnosti opatření budou čínští vyvážející výrobci pravděpodobně vyvážet dotčený výrobek na trh Unie za ceny podstatně nižší, než jsou ceny výrobního odvětví Unie.

(105)

S ohledem na zjištění učiněná během šetření, a to v souvislosti s volnou kapacitou v ČLR, se zjištěnými narušeními trhu se surovinami, potenciálem vyvážejících výrobců v dotčené zemi k navýšení a/nebo přesunutí vývozu na trh Unie, s cenovou politikou Číňanů v ostatních třetích zemích a s atraktivitou lukrativnějšího trhu Unie, by jakékoliv zrušení opatření naznačilo pravděpodobnost obnovení újmy. S přihlédnutím k současné hospodářské krizi by druhý z uvedených scénářů byl ještě závažnější.

(106)

V souladu s článkem 21 základního nařízení bylo zkoumáno, zda by zachování stávajících antidumpingových opatření nebylo proti zájmu Unie jako celku. Určení zájmu Unie vycházelo ze zhodnocení jednotlivých zájmů, jichž se věc týká, tedy zájmů výrobního odvětví Unie, dovozců a uživatelů.

(107)

Je třeba připomenout, že při předcházejících šetřeních bylo shledáno, že zavedení opatření není proti zájmu Unie. Navíc skutečnost, že toto šetření je přezkumem, tedy analýzou situace, ve které jsou antidumpingová opatření již v platnosti, umožňuje zhodnotit jakýkoli nepřiměřený nežádoucí dopad, který mohla platná antidumpingová opatření mít na dotčené strany.

(108)

Na tomto základě se posuzovalo, zda i přes závěry o pravděpodobnosti přetrvání dumpingu či obnovení újmy neexistují přesvědčivé důkazy, které by vedly k závěru, že zachování opatření není v tomto konkrétním případě v zájmu Unie.

(109)

S ohledem na závěry ohledně situace výrobního odvětví v Unii, které jsou uvedeny v 89. až 97. bodě odůvodnění, a podle tvrzení týkajících se analýzy pravděpodobnosti obnovení újmy (jak bylo vysvětleno v 102. až 105. bodě odůvodnění) lze mít rovněž za to, že je pravděpodobné, že by výrobní odvětví Unie zaznamenalo vážné zhoršení finanční situace, pokud by antidumpingová cla pozbyla platnosti.

(110)

Má se za to, že pokračování opatření by výrobnímu odvětví Unie prospělo, neboť by pak mělo být schopno zvýšit objem prodeje a pravděpodobně i prodejní ceny, čímž by dosáhlo nezbytné úrovně rentability, která by mu umožnila nadále investovat do nových technologií jeho výrobních zařízení. Naopak zrušení opatření by zastavilo ozdravení výrobního odvětví Unie, vážně ohrozilo jeho životaschopnost, a v důsledku toho by vystavilo riziku jeho existenci, a tím by došlo k oslabení nabídky a konkurenceschopnosti na trhu.

(111)

Přihlásil se jeden uživatel, který předložil odpovědi na dotazník. Spolupracující uživatel tvrdil, že pokračování opatření by nemělo nepříznivý dopad na konkurenceschopnost trhu Unie, ale naopak by navazujícímu odvětví umožnilo širší výběr dodavatelů vzájemně si konkurujících za tržní ceny.

(112)

Je třeba připomenout, že podle zjištění z předchozích šetření nebyl dopad uložení opatření pro uživatele významný (14). Navzdory existenci opatření byli dovozci/uživatelé v Unii schopni nadále získávat své zboží mimo jiné i v ČLR. Nebyly ani uvedeny žádné skutečnosti svědčící o obtížích při hledání jiných zdrojů. Je proto možné dojít k závěru, že zachování antidumpingových opatření nebude mít pravděpodobně na vývozce/uživatele v Unii podstatný účinek.

(113)

Lze očekávat, že účinky pokračování opatření výrobnímu odvětví Unie pomohou, což se pak příznivě projeví na podmínkách hospodářské soutěže na trhu Unie a na zmenšení hrozby zavírání a snížení zaměstnanosti.

(114)

Kromě toho lze očekávat, že pokračování opatření přinese prospěch uživatelům/dovozcům, jelikož umožní širší výběr dodavatelů na trhu Unie.

(115)

Vzhledem k výše uvedené analýze je učiněn závěr, že pokračování opatření není proti zájmu Unie.

(116)

Všechny strany byly informovány o stěžejních skutečnostech a důvodech, na jejichž základě byl přijat záměr doporučit, aby byla stávající opatření zachována. Byl jim rovněž poskytnut čas na podání připomínek k poskytnutým informacím. Podání a připomínky byly v odůvodněných případech náležitě vzaty v úvahu.

(117)

Z výše uvedeného vyplývá, že by v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení měla být antidumpingová opatření použitelná na dovoz karbidu wolframu, karbidu wolframu jednoduše smíšeného s kovovým práškem a taveného karbidu wolframu pocházejících z Čínské lidové republiky zachována. Připomíná se, že tato opatření byla uložena ve formě valorických cel,

24.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 78/13

(1)

Dne 2. března 2011 přijala Rada nařízení (EU) č. 204/2011 o omezujících opatřeních s ohledem na situaci v Libyi.

(2)

Dne 17. března 2011 přijala Rada bezpečnosti Organizace spojených národů rezoluci č. 1973 (2011), která rozšířila působnost omezujících opatření uložených rezolucí Radou bezpečnosti OSN č. 1970 (2011) a zavedla další omezující opatření vůči Libyi.

(3)

Seznamy osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, jak jsou uvedeny v přílohách II a III nařízení (EU) č. 204/2011, je třeba odpovídajícím způsobem změnit,

24.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 78/21

(1)

Maďarské znění nařízení Komise (EU) č. 1272/2009 (2) obsahuje dvě chyby, které je nutné opravit s účinkem ode dne použitelnosti nařízení (EU) č. 1272/2009.

(2)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

24.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 78/22

24.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 78/24

(1)

Dne 28. února 2011 Rada přijala rozhodnutí 2011/137/SZBP o omezujících opatřeních s ohledem na situaci v Libyi (1), kterým se provádí rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1970 (2011).

(2)

Dne 17. března 2011 přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci 1973 (2011), která rozšířila působnost omezujících opatření uložených rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1970 (2011) a zavedla vůči Libyi další omezující opatření.

(3)

Rozhodnutí 2011/137/SZBP by mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(4)

K provedení některých opatření je nezbytná další činnost Unie,

1)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 3a

1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby s ohledem na potřebu napomáhat při ochraně civilního obyvatelstva zabránily letům letadel spadajících do jejich jurisdikce do vzdušného prostoru Libye.

2.   Odstavec 1 se nevztahuje na lety prováděné výhradně za humanitárními účely, jako např. za účelem dodávek pomoci nebo jejich usnadnění, a to včetně zdravotnického vybavení, potravin, humanitárních pracovníků a související pomoci, nebo za účelem evakuace cizích státních příslušníků z Libye, na lety povolené odstavci 4 nebo 8 rezoluce RB OSN č. 1973 (2011) ani na jiné lety, které členské státy na základě zmocnění obsaženého v odstavci 8 rezoluce RB OSN č. 1973 (2011) považují za nezbytné z hlediska prospěšnosti pro libyjské obyvatelstvo.“

2)

V článku 4 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Členské státy kontrolují ve shodě se svými vnitrostátními orgány a v souladu se svými právními předpisy a s mezinárodním právem, zejména mořským právem a příslušnými mezinárodními dohodami v oblasti civilního letectví, na svém území, včetně svých námořních přístavů a letišť, a na volném moři plavidla a letadla směřující do Libye nebo z Libye, jestliže na základě informací, jež mají k dispozici, existují oprávněné důvody se domnívat, že náklad těchto plavidel či letadel obsahuje věci, jejichž dodávka, prodej, převod či vývoz jsou podle tohoto rozhodnutí zakázány.“

3)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 4a

1.   Členské státy odepřou každému letadlu, které je registrováno v Libyi nebo jej vlastní či provozuje libyjský státní příslušník či společnost, povolení ke vzletu nebo přistání na jejich území či přeletu přes něj, ledaže byl daný konkrétní let předem schválen Výborem pro sankce nebo se jedná o nouzové přistání.

2.   Členské státy odepřou každému letadlu povolení ke vzletu nebo přistání na jejich území či přeletu přes něj, mají-li informace, na jejichž základě se lze důvodně domnívat, že dané letadlo obsahuje věci, jejichž dodávka, prodej, převod či vývoz jsou podle tohoto rozhodnutí zakázány, a to včetně poskytování vyzbrojených žoldnéřů, ledaže se jedná o nouzové přistání.“

4)

V článku 5 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Členské státy přijmou opatření nezbytná k zamezení vstupu na jejich území nebo průjezdu přes ně:

5)

V článku 6 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Veškeré finanční prostředky, jiná finanční aktiva a hospodářské zdroje, jež jsou vlastněny nebo kontrolovány, a to přímo či nepřímo:

se zmrazují.“

6)

V článku 6 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„4a.   V souvislosti s osobami a subjekty uvedenými v příloze IV tohoto rozhodnutí lze výjimku učinit i v případě finančních prostředků a hospodářských zdrojů nezbytných pro humanitární účely, jako jsou např. dodávky pomoci nebo jejich usnadnění, a to včetně zdravotnického vybavení, potravin, zajišťování elektrické energie, humanitárních pracovníků a související pomoci, nebo evakuace cizích státních příslušníků z Libye.“

7)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 6a

Členské státy od svých státních příslušníků, osob podléhajících jejich jurisdikci a společností zapsaných na jejich území nebo podléhajících jejich jurisdikci vyžadují obezřetnost při obchodování se subjekty zapsanými v Libyi nebo podléhajícími jurisdikci Libye nebo s fyzickými osobami a subjekty jednajícími jejich jménem nebo na jejich pokyn, jakož i se subjekty jimi vlastněnými nebo kontrolovanými, s cílem zabránit obchodování, které by mohlo přispět k násilí a použití síly vůči civilnímu obyvatelstvu.“

24.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 78/37

(1)

Rozsudkem ze dne 15. dubna 2008 (3) (dále jako „rozsudek Tribunálu“) Tribunál Evropské unie zrušil rozhodnutí Komise 2005/262/ES ze dne 20. dubna 2004 (4) o podpoře prováděné Francií ve prospěch Družstva pro vývoz francouzských knih (CELF) (5).

(2)

Po rozsudku Tribunálu musí Komise přijmout nové rozhodnutí.

(3)

Uvedený rozsudek je zakončením procesu, jehož hlavní etapy jsou uvedeny níže.

(4)

Společnost Société internationale de diffusion et d’édition („SIDE“) dopisem ze dne 20. března 1992 upozornila Komisi na opatření k podpoře propagace, dopravy a uvádění na trh, která francouzské orgány poskytly CELF, přičemž tato podpora nebyla předmětem předchozího oznámení útvarům Komise.

(5)

Dopisem ze dne 2. dubna 1992 připomněla Komise francouzským orgánům, že každý záměr, vedoucí k poskytnutí nebo úpravě podpory měl být předmětem předběžného oznámení jejím útvarům, a požádala uvedené orgány, aby informovaly o podstatě a předmětu podpory, citované SIDE.

(6)

Dopisem ze dne 29. června 1992 potvrdily francouzské orgány Komisi existenci podpor ve prospěch CELF. Upřesnily, že tato opatření směřovala k seznámení se s francouzskou literaturou a jazykem v nefrankofonních zemích a že družstvu CELF kromě toho byla svěřena správa tří systémů přesné podpory, která by rovněž vedla k usnadnění přístupu vzdálených čtenářů k francouzským knihám.

(7)

Dopisem ze dne 7. srpna 1992 Komise potvrdila SIDE existenci podpor ve prospěch CELF, upřesnila jejich předmět a informovala ji, že daná opatření nebyla oznámena. Zároveň uvedla, že sporné podpory se nejevily jako narušující obchod mezi členskými státy. Za těchto podmínek byla SIDE vyzvána k předložení svých připomínek.

(8)

Dopisem ze dne 7. září 1992 oznámila SIDE Komisi, že chtěla odhalit diskriminační povahu opatření a následky, které z nich vyplývají, na obchod uvnitř Společenství, aniž by popírala kulturní cíl, stanovený ministerstvem kultury, které jednalo s cílem rozšiřování francouzského jazyka a literatury.

(9)

Komise v rozhodnutí ze dne 18. května 1993 (6) usoudila, že s přihlédnutím ke zvláštní situaci hospodářské soutěže v odvětví knih a kulturních záměrů dotčených režimů podpory byla použita výjimka stanovená v dřívějším čl. 92 odst. 3 písm. c) Smlouvy.

(10)

SIDE žádostí ze dne 2. srpna 1993 předložila Tribunálu odvolání na zrušení tohoto rozhodnutí. Rozsudkem ze dne 18. září 1995 (7) Tribunál částečně vyhověl požadavku SIDE tím, že zrušil rozhodnutí Komise ze dne 18. května 1993, ale pouze pokud se jedná o určitá opatření ve prospěch malých objednávek.

(11)

Tribunál usoudil, že Komise může přijmout příznivé rozhodnutí vůči následujícím třem režimům podpory, řízené CELF na účet státu:

(12)

Tribunál se domníval, že Komise obdržela dostatečné informace o posledních třech režimech, aby doložila zjištění, že jejich přímý účinek na hospodářskou soutěž je bezvýznamný. Tribunál mimo to uvedl, že „Pokud se týká kulturního cíle sporných podpor, stranám je známo, že cílem sledovaným francouzskou vládou je šíření francouzského jazyka a literatury“. Tribunál se domníval, že by bylo vhodné dojít k závěru, že hodnocení kulturního cíle sporné podpory nepůsobilo Komisi zvláštní obtíže a že nebylo zapotřebí získávat další informace k uznání kulturního charakteru tohoto cíle.

(13)

Pokud se jedná o náhrady poskytované výhradně CELF v případě malých objednávek, Tribunál se naproti tomu domnívá, že Komise, dříve než se vyjádřila ke slučitelnosti opatření s vnitřním trhem, měla přikročit k důkladnému přezkoumání podmínek hospodářské soutěže v příslušném odvětví.

(14)

Tribunál tudíž došel k závěru (bod 76 rozsudku), že Komise měla zahájit jednání podle dřívějšího čl. 93 odst. 2 (dnes čl. 108 odst. 2 SFEU) Smlouvy a že by tedy bylo vhodné zrušit rozhodnutí Komise ze dne 18. května 1993, pokud se týká podpory poskytované výhradně CELF k vyrovnání nadměrných nákladů při vyřizování malých objednávek knih ve francouzském jazyce, zasílaných knihkupcům sídlícím v zahraničí.

(15)

Komise rozhodnutím ze dne 30. července 1996 v souladu s rozsudkem Tribunálu ze dne 18. září 1995 rozhodla o zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Zúčastněné strany, vyzvané k předložení svých připomínek Komisi, jí zaslali své připomínky zejména v průběhu měsíců prosince 1996 a ledna 1997.

(16)

Komise v závěru projednávání přijala dne 10. června 1998 rozhodnutí 1999/133/ES (9). Potvrdila kulturní cíl týkající se malých objednávek a usoudila na základě dřívějšího čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy, že uvedené podpory neovlivňují podmínky obchodu a hospodářské soutěže v Unii v míře odporující společnému zájmu na vývozním trhu knih ve francouzském jazyce.

(17)

Tribunál rozsudkem ze dne 28. února 2002 (10) zrušil poslední větu článku 1 uvedeného rozhodnutí. Tribunál totiž měl za to, že Komise měla přistoupit k nezbytnému ověření, aby získala patřičné údaje za účelem rozlišení komisionářského trhu a vývozního trhu knih ve francouzském jazyce obecně.

(18)

Tribunál měl za to, že jelikož Komise upustila od tohoto ověření, dopustila se při hodnocení zjevného omylu tím, že vývozní trh knih ve francouzském jazyce obecně považovala za trh referenční, i když bylo stanoveno, že sporná podpora byla určena pouze vývozním komisionářům.

(19)

Naproti tomu Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 22. června 2000 (11) bez zkoumání podstaty věci zamítl odvolání francouzských orgánů proti rozhodnutí Komise ze dne 10. června 1998 a potvrdil, že i v případě, kdy by podporu bylo možno považovat za slučitelnou se společným trhem, tato skutečnost nemá vliv na povinnost oznámení, a že povinnost předchozího oznámení zahrnuje povinnost pozastavit poskytování podpory.

(20)

Po částečném zrušení rozhodnutí ze dne 10. června 1998 Komise dopisy ze dne 14. června 2002 požádala francouzské orgány a SIDE, aby se vyjádřily k důvodům zrušení rozhodnutí, a zejména k údajům, které se týkají dotčeného trhu.

(21)

Francouzské orgány byly vyzvány k bližšímu vysvětlení specifické povahy nabídky CELF vzhledem k dalším účastníkům na trhu, mezi nimiž je SIDE. SIDE byla vyzvána k bližšímu vysvětlení pojmu malé objednávky a k uvedení, čím se její nabídka liší od nabídky CELF a dalších účastníků na trhu.

(22)

SIDE odpověděla Komisi dopisem dne 12. srpna 2002. Francouzské orgány odpověděly dopisem dne 17. září 2002.

(23)

Komise požádala SIDE dopisem ze dne 19. září 2002 o sdělení, zda její odpověď obsahuje důvěrné informace, a poté, co dne 30. září 2002 obdržela zápornou odpověď, postoupila dopisem ze dne 17. října 2002 odpověď SIDE s přílohami k připomínkám francouzským orgánům. Při této příležitosti jim rovněž položila další řadu doplňujících otázek.

(24)

Komise dopisem ze dne 30. září 2002 rovněž položila řadu doplňujících otázek SIDE, které byly zodpovězeny dopisy ze dne 31. října 2002 a 9. prosince 2002. Na žádost Komise ze dne 16. prosince 2002 oznámila SIDE Komisi dopisem ze dne 23. prosince 2002, že její odpovědi neobsahují žádné důvěrné informace a že mohou být postoupeny francouzským orgánům k připomínkám.

(25)

Jelikož francouzské orgány neodpověděly ve stanovené lhůtě, Komise byla nucena jim zaslat upomínku dopisem ze dne 27. listopadu 2002. Francouzské orgány požádaly Komisi dopisem ze dne 19. prosince 2002 o nové prodloužení lhůty.

(26)

Komise dne 9. ledna 2003 zaslala francouzským orgánům k připomínkám odpověď SIDE ze dne 23. prosince 2002. Francouzské orgány odpověděly dopisem ze dne 17. ledna 2003 na otázky Komise ze dne 17. října 2002.

(27)

Dopisem ze dne 4. února 2003 požádaly francouzské orgány Komisi o nové prodloužení lhůty pro předání připomínek k druhé odpovědi SIDE ze dne 23. prosince 2002. Komise dopisem ze dne 11. února 2003 požadavkům na nové lhůty částečně vyhověla. Francouzské orgány odpověděly Komisi dopisem ze dne 11. března 2003.

(28)

Kromě toho útvary Komise přijaly SIDE na její vlastní žádost a mohla jim tak na jednání dne 4. března 2003 vysvětlit svůj pohled na celou záležitost od jejího počátku.

(29)

Závěrem tohoto řízení přijala Evropská komise rozhodnutí 2005/262/ES, které považuje spornou podporu za slučitelnou na základě dřívějšího čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy zejména poté, co konstatovala, že podpory nemohou nadměrně kompenzovat náklady spojené s vyřizováním malých objednávek.

(30)

Tribunál rozsudkem ze dne 15. dubna 2008 zrušil rozhodnutí Komise ze dne 20. dubna 2004.

(31)

Usoudil, že pokud se jedná o část podpory vyplacenou CELF před dnem 1. listopadu 1993, kdy nabyla účinnosti Smlouva o Evropské unii, Komise se dopustila nesprávného výkladu, když považovala spornou podporu za slučitelnou se společným trhem podle dřívějšího čl. 87 odst. 3 písm. d), zatímco bylo třeba použít základních pravidel, která byla v platnosti před dnem 1. listopadu 1993. Tribunál zejména zvážil skutečnost, že Smlouva o EU neobsahuje přechodná ustanovení ohledně použití dřívějšího čl. 87 odst. 3 písm. d) a že zásada právní jistoty až na výjimky brání tomu, aby počátek použitelnosti právního aktu Společenství byl stanoven na datum, které předchází jeho zveřejnění.

(32)

Tribunál kromě toho usoudil, že se Komise dopustila zjevného omylu při posuzování slučitelnosti sporné podpory tím, že nadhodnotila náklady na vyřizování malých objednávek, které CELF skutečně vynaložilo. Komise totiž v rozhodnutí ze dne 20. dubna 2004 nepřihlédla ke skutečným nákladům na vyřizování malých objednávek, nýbrž odhadla tyto náklady na základě celkových vynaložených nákladů CELF (určení části celkových nákladů na vyřizování malých objednávek podle rozdělovacího klíče odlišného pro každou kategorii nákladů). U některých kategorií nákladů byly použity multiplikační faktory vzhledem k dodatečným potížím, které by způsobilo vyřizování malých objednávek ve srovnání s jinými činnostmi CELF. Tribunál však měl za to, že tyto potíže lze odstranit díky tomu, že dvě třetiny malých objednávek jsou přenášeny dálkově. Tribunál tudíž usoudil, že Komise se při hodnocení dopustila omylu tím, že použila multiplikační koeficienty na určité náklady (a to každopádně na objednávky předávané dálkově), a došel k závěru, že při neexistenci uvedených koeficientů by byly náklady spojené s vyřizováním malých objednávek nižší a provozní výsledek malých zakázek by byl kladný (600 000 FRF neboli 91 469 EUR). Komise tedy podle názoru Tribunálu neprokázala, že nedošlo k nadměrné vyrovnávací platbě.

(33)

V důsledku rozsudku Tribunálu ze dne 15. dubna 2008 tedy zůstává vyšetřovací řízení zahájené rozhodnutím Komise ze dne 30. července 1996 otevřené a Komise musí přijmout nové rozhodnutí.

(34)

S ohledem na důvody rozsudku Tribunálu ze dne 15. dubna 2008 a vzhledem ke skutečnosti, že rozhodnutí o zahájení řízení bylo přijato dne 30. července 1996, Komise hodlala znovu vyzvat francouzské orgány a zúčastněné strany, aby předložily své připomínky.

(35)

Komise tedy přijala rozhodnutí o prodloužení řízení s datem 8. dubna 2009 (12) (rozhodnutí K(2009) 2481, „rozhodnutí o prodloužení řízení“). Toto rozhodnutí o prodloužení doplňovalo rozhodnutí o zahájení ze dne 30. července 1996 a současně stanovilo novou lhůtu pro předložení připomínek. Je v něm uvedeno, že obě rozhodnutí je nutno považovat za nedělitelný celek, že povedou k jedinému a témuž formálnímu vyšetřovacímu řízení, a pokud by se popis skutečností a nároku nebo předběžné hodnocení Komise v rozhodnutí o prodloužení řízení odchýlily od rozhodnutí o zahájení ze dne 30. července 1996, bylo by třeba brát zřetel pouze na rozhodnutí o prodloužení řízení.

(36)

Komise vyzvala zúčastněné strany, aby předložily své připomínky k dotčenému opatření.

(37)

Komise obdržela připomínky francouzských orgánů dne 9. června 2009, jakož i připomínky SIDE dne 23. července 2009. Postoupila připomínky SIDE francouzským orgánům dne 24. srpna 2009, dala jim možnost se k nim vyjádřit a obdržela jejich vyjádření dne 24. září 2009.

(38)

Francouzské orgány však neposkytly podrobné údaje, které Komise požadovala v rozhodnutí o prodloužení řízení, a spokojily se s tím, že ohledně přiměřenosti podpory odkázaly na údaje již poskytnuté dne 17. září 2002, 17. ledna 2003 a 11. března 2003, jichž Komise takto nemohla využít vzhledem k rozsudku Tribunálu ze dne 15. dubna 2008.

(39)

Útvary Komise tedy dopisem ze dne 8. října 2009 připomněly francouzským orgánům svou žádost o údaje k uvedeným konkrétním bodům a uvedly, že pokud tyto informace neobdrží ve lhůtě deseti pracovních dnů, Komise bude muset podle čl. 13 odst. 1 jednacího řádu přijmout konečné rozhodnutí na základě dostupných informací poté, co případně vydá výslovný příkaz k poskytnutí informací na základě čl. 10 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (13).

(40)

Francouzské orgány informovaly Komisi dopisem ze dne 21. října 2009, že Obchodní soud v Paříži rozsudkem ze dne 9. září 2009 rozhodl o soudní likvidaci CELF, které tak ukončilo svou činnost. Kromě toho francouzské orgány uvedly, že pokud se jedná o údaje, které Komise požadovala dopisem ze dne 8. října 2009, nemají k nim žádné dodatečné informace, a odkázaly na své připomínky ze dne 9. června 2009.

(41)

Komise se proto rozhodnutím ze dne 20. listopadu 2009 (rozhodnutí K(2009) 9256, „rozhodnutí o příkazu“) nařídila Francii, aby poskytla požadované informace, neboť navzdory opakovaným žádostem nebyly tyto informace poskytnuty.

(42)

Francouzské orgány uvedly v dopisu ze dne 2. prosince 2009, že nemají pro Komisi žádné dodatečné informace a že odkazují na své připomínky ze dne 9. června 2009.

(43)

Je třeba poznamenat, že francouzské orgány dne 2. prosince 2009 rovněž zaslaly dopis o režimu podpory, nazvaném „Program vysokoškolských a vědeckých knih“ řečený „Program Plus“. Tento režim není předmětem tohoto rozhodnutí.

(44)

Komise dopisem ze dne 22. prosince 2009 žádala francouzské orgány o informace k situaci CELF a k likvidačnímu řízení vztahujícímu se na CELF. Francouzské orgány odpověděly dne 27. ledna 2010. Dne 9. března 2010 a 26. listopadu 2010 byla rovněž poskytnuta upřesnění.

(45)

Mimo jiné je třeba poznamenat, že ve Francii probíhají řízení před vnitrostátními soudy, která byla podnětem k žádosti, aby se k otázce vyslovil Soudní dvůr na základě článku 267 SFEU (dříve článek 234 Smlouvy o ES). Hlavní etapy těchto řízení jsou stručně připomenuty níže.

(46)

SIDE předala věc francouzským soudům z titulu přímého účinku dřívějšího čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES. Odvolací správní soud v Paříži rozsudkem ze dne 5. října 2004, jímž potvrdil rozsudek Správního soudu v Paříži ze dne 26. dubna 2001, uložil francouzskému státu povinnost vymáhat podpory vyplacené CELF.

(47)

Rada státu na žádost o přezkum rozsudku potvrdila rozhodnutím ze dne 29. března 2006 určité aspekty rozhodnutí odvolacího správního soudu, zejména skutečnost, že dotčené podpory nemají povahu čistě vyrovnávací platby za závazky veřejné služby (14), nemohou být vnitrostátním soudem označeny za stávající podporu a že CELF nemůže požívat oprávněné důvěry.

(48)

Rada státu nicméně v rozsudku ze dne 29. března 2006 rovněž rozhodla o přerušení řízení o opravných prostředcích doby, než se Soudní dvůr vysloví k předběžným otázkám, které k němu vznesla ohledně povinností vnitrostátního soudu rozhodnout o předem neoznámené státní podpoře, která však byla později prohlášena rozhodnutím Komise za slučitelnou se společným trhem.

(49)

Soudní dvůr v rozsudku ze dne 12. února 2008 (15) rozhodl:

„Článek 88 odst. 3 poslední větu Smlouvy o ES je třeba vykládat tak, že vnitrostátní soud není povinen nařídit navrácení podpory poskytnuté v rozporu s tímto ustanovením, pokud Komise Evropských společenství přijala konečné rozhodnutí, kterým prohlásila uvedenou podporu za slučitelnou se společným trhem ve smyslu článku 87 Smlouvy o ES. Podle práva Společenství je tento soud povinen nařídit, aby příjemce podpory zaplatil z této podpory úroky za dobu trvání protiprávního stavu. V rámci svého vnitrostátního práva může případně tento soud krom toho nařídit navrácení protiprávní podpory, aniž by bylo dotčeno právo členského státu tuto podporu později znovu poskytnout. Taktéž může být nucen k tomu, aby vyhověl žalobám na náhradu škod způsobených protiprávní povahou podpory.

V takové procesní situaci, o jakou se jedná ve sporu v původním řízení, se povinnost zhojit následky protiprávní podpory vyplývající z čl. 88 odst. 3 poslední věty Smlouvy o ES vztahuje, pro účely výpočtu částek, které je příjemce povinen zaplatit, a s výhradou mimořádných okolností, také na dobu mezi přijetím rozhodnutí Komise Evropských společenství o slučitelnosti této podpory se společným trhem a zrušením uvedeného rozhodnutí soudem Společenství.“

(50)

Poté, co Rada státu vzala v úvahu rozsudek Soudního dvora ze dne 12. února 2008, jakož i výše uvedený rozsudek Tribunálu ze dne 15. dubna 2008, rozhodnutím ze dne 19. prosince 2008 zrušila články 2, 3 a 4 výše uvedeného rozsudku Odvolacího správního soudu v Paříži ze dne 5. října 2004 a rozhodla následovně:

(51)

Především se ukládá ministrovi kultury a komunikace, aby přistoupil k vymáhání úroků spojených se státní podporou vyplacenou CELF od roku 1980 až do data rozhodnutí Rady státu, vypočtených podle nařízení Komise (ES) č. 794/2004 (16). Ministrovi se rovněž ukládá, aby dále přistoupil k vymáhání úroků dlužných za období mezi datem rozhodnutí Rady státu a datem, kdy bude buď s konečnou platností zjištěna slučitelnost podpory se společným trhem, nebo s konečnou platností přikročeno k vrácení podpory.

(52)

Rada státu kromě toho rozhodla o odročení rozhodnutí do doby, než se Soudní dvůr vysloví k následujícím předběžným otázkám:

(53)

Soudní dvůr dne 11. března 2010 (17) rozhodl o uvedených předběžných otázkách takto:

(54)

Francouzské orgány oznámily Komisi, že ministerstvo kultury v roce 1980 rozhodlo podle zaměření obecné politiky francouzské vlády ohledně podpory prodeje knih a literatury ve francouzském jazyce o poskytnutí podpory vývozním komisionářům, kteří by přijímali všechny druhy objednávek bez ohledu na jejich hodnoty a rentabilitu. Tato opatření byla prováděna s cílem reagovat na nedostatky na trhu a podporovat zachování činnosti vztahující se k vyřizování malých nerentabilních objednávek v rámci vývozního komisionářského trhu.

(55)

Podle francouzských orgánů by malá knihkupectví založená zejména v nefrankofonních oblastech, někdy obtížně přístupná a/nebo vzdálená, měla vážné obtíže se zásobováním, jestliže by tradiční distribuční okruhy nemohly vyhovět jejich poptávkám, pokud by množství objednaných děl byla nedostatečná nebo pokud by jednotková cena objednaných knih nebyla zvýšena tak, aby plnění bylo rentabilní.

(56)

Podle francouzských orgánů tedy cílem dotčených podpor bylo vývozním komisionářům umožnit vyřizování všech objednávek nezávisle na jejich hodnotě, rentabilitě a místu určení, pocházejících z knihkupectví v zahraničí, hlavně v nefrankofonních oblastech. Cílem bylo, aby v rámci francouzské politiky podpory kulturní rozmanitosti byla zajištěna optimální distribuce knih ve francouzském jazyce a aby bylo podporováno šíření frankofonní literatury po celém světě.

(57)

Mechanismus podpory poskytované francouzskými orgány, nazývaný „Program malých objednávek“, spočíval v dotaci, jejímž cílem bylo nahrazovat nadměrné náklady na vyřizování malých objednávek, které francouzské orgány definovaly jako objednávky v hodnotě nižší nebo rovné 500 FRF, tedy přibližně 76 EUR.

(58)

Podle francouzských orgánů se musel podnik využívající dotace zavázat, že sdělí Ředitelství pro knihy a četbu ministerstva kultury všechny údaje, které se týkají obecné činnosti podniku (celkový obrat, finanční účty, předběžné rozpočty, kopie usnesení, kterými se potvrzují tyto údaje, případně zprávu účetního revizora a souhrnnou mzdovou tabulku), jakož i veškeré údaje týkající se dotovaných činností, zejména rozpočet použití dotace dokládající provedené výkony, které byly podnětem k poskytnutí podpory za předchozí rok.

(59)

V praxi využíval „Program malých objednávek“ jediný podnik, CELF. Podle francouzských orgánů musel podnik svou žádost o dotaci na následující rok každoročně zdůvodnit doložením nadměrných nákladů, způsobených vyřizováním malých objednávek. Konkrétně, čtvrtina dotace schválené v průběhu předchozího roku byla vyplacena na počátku roku, zbytek byl přidělen na podzim poté, co veřejné orgány přezkoumaly předpokládaný rozpočet podniku využívajícího dotaci, a výkyvy zaznamenané v průběhu první části finančního roku. Bylo dohodnuto, že pokud celá částka podpory nebude využita celá, budou dotace stanovené na následující rok sníženy o zbývající částky. Ministerstvo kultury bylo mimo jiné jako přizvaný pozorovatel přítomno ve správní radě a na valných hromadách CELF.

(60)

Je třeba upřesnit, že dotčená podpora se od roku 1997 neustále snižovala a v roce 2002 byla zrušena. Ve skutečnosti tedy CELF od roku 1980 do konce roku 2001 obdrželo každý rok podporu, podle francouzských orgánů určenou ke snížení nákladů na vyřizování malých objednávek knih ve francouzštině ze zahraničí. Za období od roku 1980 do konce roku 2001 obdrželo CELF z titulu dotyčné podpory celkem přibližně 4,8 milionu EUR.

Tabulka

Částky podpory přidělené CELF od roku 1980, určené na vyřizování „malých objednávek“

Údaje poskytnuté francouzskými orgány

(částky byly zaokrouhleny a jsou uváděny v eurech)

(61)

Francouzské orgány ve své odpovědi na rozhodnutí o prodloužení řízení ze dne 9. června 2009 vyjádřily zejména následující připomínky:

(62)

Nejprve uvedly, že souhlasí s analýzou Komise, podle níž podpora CELF představuje státní podporu a podle níž se na ni nevztahují výjimky stanovené v čl. 107 odst. 2 a 3 písm. a) a b) SFEU.

(63)

V rámci posuzování podpor podle čl. 107 odst. 3 písm. c) a d) SFEU neposkytly francouzské orgány nové údaje ohledně přiměřenosti podpor.

(64)

Francouzské orgány kromě toho uvedly, že se domnívají, že poslání uložené CELF představuje službu obecného zájmu ve smyslu čl. 106 odst. 2 SFEU.

(65)

Francouzské orgány se nakonec odvolávaly zejména na existenci mimořádných okolností, kvůli nimž by Komise neměla vyžadovat vrácení podpory.

(66)

Jak bylo uvedeno výše, francouzské orgány však neposkytly podrobné údaje, které Komise požadovala v rozhodnutí o prodloužení řízení, a spokojily se s tím, že ohledně přiměřenosti podpory odkázaly na údaje již poskytnuté v letech 2002 a 2003, jichž Komise takto nemohla využít vzhledem k rozsudku Tribunálu ze dne 15. dubna 2008. Komise po písemné upomínce ze dne 8. října 2009 tudíž, dne 20. listopadu 2009 rozhodla, že francouzským orgánům uloží, aby poskytly požadované informace podle čl. 10 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 659/1999. Francouzské orgány odpověděly dopisem ze dne 2. prosince 2009, že nemají pro Komisi žádné dodatečné informace.

(67)

SIDE ve svých připomínkách ze dne 23. července 2009 vyjádřila zejména následující připomínky.

(68)

SIDE připomněla, že podporu využilo pouze CELF, zatímco podle ní činnost CELF nebyla jeho specifickou činností, neboť vyřizování objednávek v jakékoli hodnotě, i nepatrné, od zeměpisně rozptýlených knihkupectví tak, že se sdruží do větší objednávky pro vydavatele, je podle SIDE vlastní definicí vývozního komisionářství. SIDE rovněž uvedla, že podpora jí byla odmítnuta nikoli z důvodu údajného nedostatku transparentnosti, nýbrž proto, že je soukromým podnikem, a nikoli vydavatelským družstvem.

(69)

Kromě toho SIDE s podrobnostmi popřela, že podpory byly nezbytné. V tomto rámci zejména usoudila, že pojem „malé objednávky“ je jednostranný a odmítla číselné údaje francouzských orgánů.

(70)

SIDE dále usoudila, že podporu nelze zdůvodňovat na základě čl. 106 odst. 2 SFEU, a opírala se zejména o rozsudky vnitrostátních soudů ohledně činnosti CELF.

(71)

Nakonec SIDE uvedla, že má za to, že v daném případě neexistují mimořádné okolnosti umožňující omezit povinnost vrácení podpory.

(72)

Je třeba rozhodnout, zda dotčené opatření představuje státní podporu a zda ji lze v tom případě považovat za slučitelnou s vnitřním trhem. Komise v rámci svého posuzování musí vzít v úvahu zejména rozsudek Tribunálu ze dne 15. dubna 2008.

(73)

Ustanovení čl. 107 odst. 1 SFEU stanoví, že „Podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem, nestanoví-li Smlouvy jinak“.

(74)

Komise na úvod připomněla, jak bylo již vyloženo v rozhodnutí o prodloužení řízení, že závěr Komise, podle něhož dotčené opatření představuje státní podporu ve smyslu Smlouvy, nebyl nikdy zpochybněn ani v průběhu jednotlivých etap řízení před Komisí ani před soudy Evropské unie (18) a ostatně ani před vnitrostátními soudy (19). Francouzské orgány tak ve své odpovědi ze dne 9. června 2009 na rozhodnutí o prodloužení řízení uvedly, že souhlasí s analýzou Komise, podle níž podpora CELF představuje státní podporu.

(75)

Komise soudí, že dotyčné opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU (dříve čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES) z následujících důvodů:

(76)

Především, opatření zvýhodňuje CELF, neboť mu umožňuje snížit náklady na vyřizování malých objednávek. Je selektivní, neboť v praxi prospělo pouze CELF.

(77)

Kromě toho je opatření financováno pomocí rozpočtových zdrojů francouzského státu, to znamená ze státních zdrojů. O jeho provádění rozhodlo ministerstvo kultury, a opatření lze tudíž přičíst francouzským orgánům.

(78)

Opatření kromě toho může ovlivnit obchod mezi členskými státy a narušit hospodářskou soutěž. Podpora je totiž poskytována francouzským komisionářům (v praxi CELF), kteří vyvážejí knihy ve francouzském jazyce hlavně do nefrankofonních zemí. Uvedení francouzští komisionáři tedy alespoň potenciálně konkurují jiným komisionářům zabývajícím se vývozem frankofonních knih a sídlícím v jiných frankofonních zemích Evropské unie (v Belgii a Lucembursku). Skutečnost, že dopad tohoto opatření na obchod a narušení hospodářské soutěže jsou zřejmě nevelké, na tomto závěru nic nemění. Komise totiž podle judikatury Soudního dvora není povinna zjišťovat skutečný dopad podpory na obchod mezi členskými státy a skutečné narušení hospodářské soutěže; stačí, aby podpora mohla ovlivnit obchod a narušit hospodářskou soutěž.

(79)

Nakonec má Komise za to, že podmínky použití judikatury Altmark nebyly splněny. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 24. července 2003 (20) upřesnil, za jakých podmínek dotace podniku pověřenému poskytováním služby obecného hospodářského zájmu nepředstavuje státní podporu: „zaprvé, podnik, který je příjemcem podpory, musí být skutečně pověřen závazky veřejné služby a tyto závazky musí být jasně vymezeny; za druhé, parametry pro výpočet kompenzace musí být předem stanoveny objektivním a transparentním způsobem; za třetí, kompenzace by neměla přesáhnout to, co je nutné pro celkové nebo částečné pokrytí nákladů vyplývajících z výkonu závazků veřejné služby, s tím, že bude brát v úvahu jim příslušné příjmy a přiměřený zisk z výkonu těchto závazků; a za čtvrté, pokud nebyl podnik pověřený plněním závazků veřejné služby v určitém případě vybrán prostřednictvím procesu zadávání veřejných zakázek, který by umožnil vybrat uchazeče schopného poskytovat předmětné služby s nejnižšími náklady pro společenství, musí být výše kompenzace určena na základě analýzy nákladů, které by na plnění těchto závazků vynaložil průměrný, správně řízený podnik disponující odpovídajícími prostředky.“

(80)

V daném případě, a aniž by bylo nutno rozvádět každou z podmínek, neboť jsou to podmínky kumulativní, Komise konstatovala, že CELF nebylo vybráno prostřednictvím řízení o zadávání veřejných zakázek a výše vyrovnávací platby nebyla určena na základě analýzy nákladů, které by vynaložil průměrný, správně řízený podnik disponující odpovídajícími výrobními prostředky.

(81)

Za těchto podmínek podpora poskytnutá CELF představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, neboť se shromáždily všechny podstatné součásti pojmu státní podpora.

(82)

Francouzské orgány ovšem dotčené opatření Komisi předem neoznámily. Podpora byla tudíž poskytnuta v rozporu s čl. 108 odst. 3 SFEU, který stanoví, že Komise musí být včas informována o záměrech poskytnout nebo upravit podpory, aby mohla podat svá vyjádření. Podpora byla tudíž poskytnuta protiprávně.

(83)

Jelikož dotčené opatření představuje státní podporu, je třeba posoudit jeho slučitelnost s vnitřním trhem.

(84)

Komise má za to, že výjimky z čl. 107 odst. 2 SFEU nelze v daném případě použít, neboť daná opatření jasně nesměřovala k dosažení cílů, které jsou zde stanoveny.

(85)

Podpora také nesplňovala podmínky stanovené v čl. 107 odst. 3 písm. a) SFEU, jelikož nebyla určena k podpoře rozvoje oblastí, které by mohly zmíněné ustanovení využívat. V daném případě by také nemohla být použita výjimka stanovená v čl. 107 odst. 3 písm. b), která se týká podpory při provádění významného projektu společného evropského zájmu, protože dané opatření nesměřovalo k podpoře tohoto typu projektu. Protože podpora nesměřovala ani k nápravě vážné poruchy francouzského hospodářství, nelze v daném případě použít ani výjimkou obsaženou ve druhé části čl. 107 odst. 3 písm. b).

(86)

Komise si tudíž musí položit otázku použitelnosti čl. 107 odst. 3 písm. c) a d) SFEU (dříve čl. 87 odst. 3 písm. c) a d) Smlouvy o ES).

(87)

Vzhledem k rozsudku Tribunálu ze dne 15. dubna 2008 je třeba rozlišit podpory vyplacené po nabytí účinnosti Smlouvy o Evropské unii (dne 1. listopadu 1993) od podpor vyplacených před tímto nabytím účinnosti, na něž je třeba použít hmotněprávní pravidla platná v průběhu dotčeného období.

(88)

Komise za tímto účelem bere na vědomí, že čtvrtina dotace schválené v průběhu předchozího roku byla vyplacena CELF na počátku roku, zbytek byl přidělen na podzim poté, co orgány veřejné správy přezkoumaly předpokládaný rozpočet podniku využívajícího dotaci a výkyvy zaznamenané v průběhu první části finančního roku. Pokud částka podpory nebyla využita celá, byly dotace stanovené na následující rok sníženy o zbývající částky. Dotace vyplacená za rok 1993 byla tudíž vyplacena částečně na počátku roku 1993 a zbytek byl přidělen na podzim 1993. Francouzské orgány rozhodly o přidělení podpory na rok 1993 koncem roku 1992 nebo na počátku roku 1993, každopádně před nabytím účinnosti Smlouvy o Evropské unii. Komise tudíž soudí, že je třeba posuzovat podporu vyplacenou za rok 1993 podle právních norem platných před nabytím účinnosti Smlouvy o Evropské unii.

(89)

Čl. 107 odst. 3 písm. d) SFEU (dříve čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy o ES) upřesňuje, že „Za slučitelné s vnitřním trhem mohou být považovány […] podpory určené na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví, jestliže neovlivní podmínky obchodu a hospodářské soutěže v Unii v míře odporující společnému zájmu“.

(90)

Je třeba ověřit, zda podpory vyplacené CELF mezi rokem 1994 a koncem roku 2001 byly skutečně určeny na pomoc kultuře a zda ovlivnily podmínky obchodu a hospodářské soutěže v Evropské unii v míře odporující společnému zájmu.

(91)

Komise úvodem připomíná, že Tribunál ve svém výše uvedeném rozsudku ze dne 18. září 1995 připustil, že cíl podpor vyplacených CELF byl kulturní. Tribunál například v bodě 62 rozsudku uvážil, že „Pokud se týká kulturního cíle sporných podpor, stranám je známo, že cílem sledovaným francouzskou vládou je šíření francouzského jazyka a literatury. Soud v tomto ohledu rovněž zjistil, že údaje, které měla Komise k dispozici při přijímání rozhodnutí, včetně těch, které byly obsaženy v dopise žalující strany ze dne 7. září 1992, mohly podporovat hodnocení skutečného stavu a zákonnosti tohoto cíle. Za těchto okolností je třeba dojít k závěru, že hodnocení cíle sporné podpory nepůsobilo Komisi zvláštní obtíže a že nebylo nezbytné získávat další informace k uznání kulturní povahy tohoto cíle.“

(92)

Francouzské orgány totiž uvedly, že dotčené podpory sledují kulturní cíl spočívající v podpoře šíření děl ve francouzském jazyce v nefrankofonních zemích. Jednalo se tedy o dobrovolnou politiku snažící se o zachování a podporu kulturní rozmanitosti v mezinárodním měřítku.

(93)

Ochrana a podpora kulturní rozmanitosti se ovšem nachází mezi základními zásadami evropského modelu. Jsou zaneseny do čl. 167 odst. 1 SFEU (dříve čl. 151 odst. 1 Smlouvy o ES): „Unie přispívá k rozkvětu kultur členských států a přitom respektuje jejich národní a regionální různorodost a zároveň zdůrazňuje společné kulturní dědictví“ a dále v čl. 167 odst. 4, který stanoví, že „Unie ve své činnosti podle ostatních ustanovení Smluv přihlíží ke kulturním hlediskům, zejména s cílem uznávat a podporovat rozmanitost svých kultur“.

(94)

Komise tudíž soudí, že podpory poskytované CELF francouzskými orgány s cílem zajistit šíření děl ve francouzském jazyce zcela sledovaly kulturní cíl.

(95)

Komise musí ověřit, zda dotčená opatření byla skutečně nezbytná a přiměřená ve vztahu k cíli kulturní politiky, sledovanému francouzskými orgány.

(96)

Úvodem je třeba připomenout, že podle výše uvedeného rozsudku Tribunálu ze dne 28. února 2002 je třeba posuzovat dotčené opatření podle vývozního komisionářského trhu knihami ve francouzském jazyce.

(97)

Za prvé je třeba položit si otázku nezbytnosti podpory.

(98)

Podle francouzských orgánů sestavilo tato opatření ministerstvo kultury v roce 1980, v době, kdy některé subjekty v odvětví (Groupe Hachette a Messageries du livre) hodlaly opustit vývozní komisionářský trh. Podle francouzských orgánů byl sporný mechanismus ustaven tak, aby podporoval subjekty v práci na trhu, aby mohly být splněny všechny objednávky knih ve francouzském jazyce, které přicházejí z knihkupectví nacházejících se v nefrankofonních oblastech. Toto zaručovalo, že frankofonní knihy se mohou dostat do všech knihkupectví, včetně těch nejmenších ve vzdálených zemích, i za předpokladu, kdy potřebovala pouze několik knih, mimoto často vydávaných různými vydavateli.

(99)

Pokud se týká SIDE, uvedla zejména v rámci připomínek, které předala následně k rozhodnutí o prodloužení řízení, že dotyčná podpora nebyla nezbytná. Je-li tedy pravda, že některé subjekty se v roce 1980 vzdaly komisionářství, SIDE připomíná, že ona sama byla založena právě v té době, aby vstoupila na trh. SIDE kromě toho popírá skutečnost, že specifickou činností CELF bylo vyřizování malých objednávek. SIDE zpochybňuje zejména číselné údaje francouzských orgánů a má za to, že údaje týkající se CELF a SIDE ohledně přiměřenosti jsou ve skutečnosti dosti podobné, co do obratu každého z těchto podniků, počtu faktur a řádků objednávek. V širším měřítku SIDE zpochybňuje pojem „malé objednávky“, jak jej definovaly francouzské orgány. Podle SIDE je tento pojem jednostranný, neboť náklady na vyřizování objednávky nezávisí na její hodnotě, nýbrž na počtu řádků.

(100)

Komise soudí, že není nutno s konečnou platností odpovědět na otázku nezbytnosti podpory, neboť podmínky nezbytnosti a přiměřenosti jsou kumulativní a v 121. bodě odůvodnění bude uvedeno, že nebylo prokázáno splnění podmínky přiměřenosti.

(101)

Za druhé má Komise za to, že dopad na obchod uvnitř Evropské unie a narušení hospodářské soutěže, způsobené opatřením, jsou velmi slabé, zejména vzhledem k dotčeným částkám opatření, nízké zaměnitelnosti knih ve francouzském jazyce a v jiném jazyce, jakož i značnému rozdílu mezi objemem francouzských knih vyvážených do nefrankofonních zemí jednak z Francie, jednak z Belgie a Lucemburska.

(102)

Přesněji, pokud se týká vývozního komisionářského trhu knihami ve francouzském jazyce, Komise bere na vědomí, že CELF i SIDE v rámci své vývozní komisionářské činnosti distribuují knihy v nefrankofonních zemích a územích. Ve frankofonních zemích je totiž místní trh pokryt velkými vydavateli díky jejich pobočkám nebo jejich zástupcům. Vývozní komisionářství má tedy pouze velmi okrajovou úlohu na frankofonních trzích, které však představují hlavní odbytiště knih psaných ve francouzštině.

(103)

Na vnitrostátním vývozním komisionářském trhu s knihami ve francouzském jazyce působí všeobecní komisionáři, jako jsou SIDE a CELF, a v menší míře specializovaní komisionáři, kteří rovněž okrajově prodávají přímo koncovým uživatelům a okrajově konkurují oběma všeobecným komisionářům, jakož i určitý počet knihkupectví, která příležitostně přijímají objednávky od zahraničních knihkupců, a on-line knihkupectví, jejichž činnost však v době dotčených opatření byla relativně omezená.

(104)

Na dotčeném trhu tedy sporná opatření postihla hlavně žalující stranu. Francouzské orgány na jedné straně tvrdí, že program malých objednávek byl v zásadě přístupný všem podnikům, které o něj požádaly, pokud souhlasily s podmínkami týkajícími se poskytnutí podpor. Uvádějí, že ministerstvo kultury odmítlo SIDE v roce 1991 z toho důvodu, že SIDE odmítla přijmout požadovaný závazek transparentnosti, aby mohla uvedené podpory využívat. SIDE na druhé straně uvedla, že odmítnutí francouzských orgánů souviselo se skutečností, že je soukromým podnikem, a nikoli vydavatelským družstvem. Kromě toho v roce 1996, po zrušení rozhodnutí Komise ze dne 18. května 1993, ministerstvo kultury ve snaze ukončit řízení připomnělo SIDE, že režim podpory malých objednávek nebyl svou podstatou vyhrazen CELF. Dopisem ze dne 3. září 1996 jí navrhlo rozhovor za účelem přezkoumání, zda by byla schopna za stejných podmínek transparentnosti poskytovat stejné služby, jako poskytuje CELF. Při rozhovoru dne 26. září 1996 oznámili vedoucí pracovníci SIDE ministerstvu kultury, že odmítají využívat program, jehož slučitelnost s právem Společenství může být Komisí zpochybněna.

(105)

Výše uvedené údaje v 101. bodě odůvodnění a následujících bodech odůvodnění naznačují, že zhoršení podmínek obchodu a hospodářské soutěže v Evropské unii dotčenými opatřeními bylo relativně omezené.

(106)