28.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 23/1

1.

Cílem předlohy nařízení je upravit rámcové finanční nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (dále jen „obecné finanční nařízení“), aby bylo v souladu s posledními změnami provedenými v obecném finančním nařízení nařízením Rady (ES, Euratom) č. 1995/2006 ze dne 13. prosince 2006.

2.

Účetní dvůr nemá k předloze Komise žádné připomínky.

28.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 23/3

1

2–11

2

3

4

5–6

7–9

10

11

12–33

12

13–14

15–20

21

22

23–24

25–27

28–30

31–33

1.

Účetní dvůr upozorňuje, že doba na vypracování tohoto stanoviska byla velmi krátká. Finanční nařízení pro 10. Evropský rozvojový fond musí být totiž přijato do konce roku 2007, aby mohlo být zavedeno počátkem roku 2008. Legislativní proces Rady pro přijetí tohoto nařízení již dosáhl pokročilé fáze. Proto se toto stanovisko zaměřuje na podstatné otázky, aniž by je nutně spojovalo s návrhy na alternativní znění.

2.

Účetní dvůr zaznamenal, že do návrhu finančního nařízení se úspěšně podařilo zahrnout změny učiněné v rámci přepracování finančního nařízení o souhrnném rozpočtu, které by bylo možné uplatnit v kontextu evropských rozvojových fondů. Účetní dvůr s potěšením konstatuje, že termíny vydání prohlášení o věrohodnosti a výroční zprávy Účetního dvora jsou v souladu s příslušnými daty v obecném finančním nařízení.

3.

Účetní dvůr vítá skutečnost, že na základě jeho doporučení uvedeného ve stanovisku č. 12/2002 předkládá návrh finančního nařízení jasnou a srozumitelnou právní úpravu, která se soustředí se na ustanovení, jež jsou pro provádění ERF podstatná a nutná, aniž by zbytečně opakovala ustanovení přílohy IV dohody o partnerství AKT-ES, vnitřní dohody nebo podrobných prováděcích pravidel obecného finančního nařízení.

4.

Účetní dvůr s politováním konstatuje, že přes jeho doporučení vyjádřená ve stanoviscích č. 12/2002 a 2/2007 návrh finančního nařízení nevyužívá příležitosti zavést jediné finanční nařízení pro všechny současné a budoucí ERF, které by se podobně jako obecné finanční nařízení mohlo pozměňovat vždy, když by to bylo potřeba. Takové opatření by bez rizika přerušení provádění ERF zajistilo kontinuitu celé koncepce a výrazně by zjednodušilo řízení.

5.

V souladu s článkem 11 vnitřní dohody rozdělují články 2 a 3 návrhu finančního nařízení odpovědnost za provádění ERF mezi Komisi a Evropskou investiční banku (EIB) ustanovením dvou oddělených oblastí správy, přičemž každý z uvedených orgánů má jednu. Tímto způsobem se ponechává kategorie výdajů, které jsou předmětem auditu Účetního dvora (podle trojstranné dohody mezi EIB, Účetním dvorem a Komisí ve smyslu článku 134 návrhu finančního nařízení), ale k nimž příslušné orgány neudělují absolutorium.

6.

Články vztahující se k absolutoriu, zejména pak čl. 143 odst. 1, vylučují z absolutoria udíleného Parlamentem investiční prostředky spravované EIB. Účetní dvůr lituje, že podle vnitřní dohody (čl. 11 odst. 8 a 9) se na operace spravované EIB nevztahuje postup udílení absolutoria (na němž se podílí Evropský parlament a Rada), přestože EIB provádí tyto operace ze zdrojů ERF jménem Společenství a na jeho riziko (čl. 11 odst. 2 vnitřní dohody). Účetní dvůr upozorňuje, že tyto prostředky pocházejí od daňových poplatníků Evropské unie, nikoliv z finančních trhů.

7.

Články 48 až 50 zavádějí nového účastníka finančních operací, kterým je správce plateb, odpovědný za uskutečňování plateb v národních měnách států AKT nebo v místních měnách zámořských zemí a území z účtu platebního zprostředkovatele. Body odůvodnění návrhu finančního nařízení nevysvětlují, proč se vytvoření tohoto nového účastníka finančních operací považuje za nutné, a příslušná navrhovaná ustanovení jasně nevymezují ani jeho odpovědnost a povinnosti, zejména ve vztahu ke schvalující osobě a účetnímu. Účetní dvůr je zvláště znepokojen skutečností, že dle ustanovení čl. 49 odst. 1 by účetní rozhodoval o jmenování správce plateb na základě návrhu příslušné schvalující osoby a že toto rozhodnutí by stanovilo odpovědnosti a povinnosti správce plateb a schvalující osoby. Navíc vzhledem k tomu, že článek 31 se o správci plateb nezmiňuje, není jasné, zda je dodržena zásada oddělení funkcí.

8.

Účetní dvůr konstatuje, že při provádění 9. ERF mohou být platby provedeny dále pověřeným účetním (čl. 66 odst. 1 finančního nařízení pro 9. ERF), a nevidí proto žádný důvod pro absenci podobného ustanovení v návrhu finančního nařízení. Účetní dvůr rovněž upozorňuje, že pozice správce plateb nemá obdobu v obecném finančním nařízení, jež kromě schvalující osoby a účetního hovoří pouze o správci zálohových účtů. Správci zálohových účtů jsou jmenováni pouze účetním a schvalující osoba se na jejich jmenování nijak nepodílí (článek 63).

9.

Proto Účetní dvůr doporučuje, aby z návrhu finančního nařízení byly všechny odkazy na správce plateb odstraněny.

10.

Podle čl. 74 odst. 2 a čl. 79 písm. a) mohou být dodatky ke stávajícím smlouvám uzavřeny až po uplynutí tří let ode dne uzavření dohody o financování. Jde o odchýlení od odpovídajících ustanovení obecného finančního nařízení (čl. 166 odst. 2), která tuto možnost povolují jen pro uzavírání smluv a dohod týkajících se auditu a hodnocení. Povolením této výjimky i v případě uzavírání dodatků ke smlouvám by nicméně obecné pravidlo, že jednotlivé smlouvy a dohody lze uzavřít nejpozději do tří let ode dne uzavření dohody o financování, ztratilo smysl.

11.

Pokud jde o články 124 a 125, Účetní dvůr upozorňuje na své stanovisko č. 2/2002 (body 20 a 21), v němž navrhl, aby všechny odkazy na „prozatímní“ účty byly odstraněny. K auditu do 31. března by měly být předány úplné, náležitě sestavené účty schválené Komisí. Role auditovaného subjektu a auditora ve vztahu k přípravě těchto účtů musí být ve finančním nařízení vymezena naprosto jednoznačně. V rámci své role Účetní dvůr v žádném případě nesmí Komisi při sestavování těchto účtů pomáhat. Tato odpovědnost, jež je správní a účetní povahy, náleží pouze Komisi a je neslučitelná s odpovědností Účetního dvora za externí kontrolu.

12.

Bylo by užitečné přidat do nařízení obsah, stejně jako je tomu v případě obecného finančního nařízení.

13.

Hlava III první části návrhu finančního nařízení obsahuje pouze jednu kapitolu týkající se složení zdrojů ERF. Bylo by třeba doplnit další kapitolu o stanovení ročních příspěvků členských států.

14.

Z článku 16 není jasné, zda finanční příspěvky členských států, ostatních dárcovských zemí nebo mezinárodních organizací na určité projekty nebo programy spravované Komisí jejich jménem představují zdroje ERF v úzkém slova smyslu a budou spravovány podle pravidel, jimiž se ERF řídí.

15.

Podle článku 26 může Komise v případě nepřímého centralizovaného řízení uznat, že auditní a účetní systém a systém zadávání veřejných zakázek a poskytování grantů subjektů, které pověřila plněním ERF, jsou „s náležitým přihlédnutím k mezinárodně uznávaným standardům (…) obdobou jejích vlastních systémů“ (poté, co získá důkaz o jejich existenci a řádném fungování). Jak Účetní dvůr uvedl ve svém stanovisku č. 4/2006 (bod 9), subjekty, jimž Komise svěří plnění ERF, nejsou v takových případech povinny řídit se ustanoveními finančního nařízení. Navíc vzhledem k tomu, že neexistují žádné mezinárodně uznávané standardy pro systémy zadávání zakázek ani pro audity shody, nemá požadavek náležitě zohlednit mezinárodně uznávané standardy žádný smysl. Totéž platí o systémech pro poskytování grantů.

16.

V zájmu úplnosti by článek 35 měl mezi výjimky z tohoto pravidla zahrnout i případy společného řízení s mezinárodními organizacemi.

17.

Článek 36 transponuje první pododstavec článku 23 finančního nařízení pro 9. ERF, ale druhý pododstavec vynechává. Účetní dvůr se domnívá, že ustanovení druhého pododstavce je nutné zachovat, aby bylo jasně stanoveno, že jakékoliv opatření přijaté dle tohoto článku pověřenou schvalující osobou je přijímáno jménem příslušné vnitrostátní či regionální schvalující osoby a za tuto vnitrostátní či regionální osobu.

18.

Pokud bude nehledě na připomínky Účetního dvora uvedené v bodech 7 až 9 koncepce správce plateb zachována, čl. 52 odst. 2 by měl rovněž uvádět, že správci plateb nesou disciplinární a finanční odpovědnost dle požadavků služebního řádu.

19.

Pokud jde o články 76 a 80, Účetní dvůr znovu opakuje svůj názor uvedený ve stanovisku č. 12/2002 (bod 15 písm. f)), že tato ustanovení by měla být přezkoumána tak, aby byl zachován koncept, dle kterého účetnictví musí zůstat otevřené, dokud není transakce finálně zaúčtována, aniž by se však zaváděl předpoklad, že uvolnění prostředků lze pozdržet, i když jsou k dispozici informace, které umožňují upravit (často snížením) míru odpovídajícího závazku Společenství. Je důležité vyhnout se zbytečnému blokování prostředků, které by se daly použít na ostatní programy nebo projekty.

20.

Čl. 78 odst. 1 používá termín „přidělené [rozpočtové] prostředky“, který není v kontextu nerozpočtových prostředků správný.

21.

Čl. 92 odst. 2 by měl pojednávat také o rozhodnutích o grantu. Jak dále Účetní dvůr navrhl ve svém stanovisku č. 12/2002 (bod 17), do návrhu nařízení by bylo vhodné zahrnout kapitolu „Záruky a kontrola“ ve smyslu článku 103 obecného finančního nařízení.

22.

V anglické verzi jsou hlava VII Přímé a nepřímé decentralizované zakázky a hlava VI Granty nesprávně očíslovány.

23.

Pokud jde o články 105 a 107, Účetní dvůr by rád upozornil na svá stanoviska č. 10/2005 (body 41–48) a č. 4/2006 (body 14–16), která uvádějí, že některé výjimky a odchylky ze zásad neziskovosti a nekumulativnosti nejsou skutečně opodstatněné, protože:

24.

Čl. 116 odst. 2 by měl stejně jako obecné finanční nařízení (čl. 120 odst. 2) upřesnit, že pro účely písmene c) se maximální částka finanční podpory, kterou může příjemce třetí osobě poskytnout, určí v podrobných prováděcích pravidlech obecného finančního nařízení.

25.

V zájmu zajištění souladu s finančním nařízením pro 9. ERF (článek 97) a obecným finančním nařízením (článek 123) by v anglickém znění článku 119 mělo být slovo „shall“ nahrazeno slovem „must“.

26.

V článku 124 je mezi datem pro zaslání zprávy o finančním řízení a datem pro zaslání prozatímních účtů, k nimž je tato zpráva podle čl. 118 odst. 2 přiložena, rozdíl jednoho měsíce. Jak účetní dvůr uvedl ve svém stanovisku č. 12/2002 (bod 21 písm. a)), zpráva o finančním řízení by se měla zasílat společně s účty nejpozději do 31. března, jak požaduje obecné finanční nařízení (článek 128).

27.

Pokud jde o čl. 129 odst. 2, bylo by vhodné, aby k účetní osnově zasílané Účetnímu dvoru byla přiložena příslušná pravidla a metody uvedené v odstavci 1 tohoto článku.

28.

V čl. 135 odst. 1 by výraz „co nejdříve“ měl být nahrazen výrazem „nejpozději do 15 pracovních dnů“.

29.

V čl. 136 odst. 1 by měl být před výraz „dohody AKT-ES“ vložen výraz „Smlouvy o založení Evropského společenství“. Jak Účetní dvůr uvedl ve svém stanovisku č.12/2002 (bod 22 písm. a)), Smlouva o ES v podstatě představuje právní základ jak pro rozhodnutí o přidružení zámoří, tak pro finanční nařízení platné pro ERF jako takové (13). Bylo by také vhodné zmínit se o vnitřní dohodě, která je rovněž právním základem finančního nařízení pro 10. ERF (14).

30.

Čl. 136 odst. 2 chybně odkazuje na „odstavec 6“. Správný odkaz zní „čl. 138 odst. 4 a 5“.

31.

Čl. 149 odst. 1 uvádí, že EIB sestaví v souladu s mezinárodními účetními standardy příslušná účetní pravidla a metody, s nimiž seznámí Komisi a členské státy. Toto ustanovení se liší od odpovídajících ustanovení finančního nařízení pro 9. ERF (čl. 125 odst. 1), podle něhož tato účetní pravidla a metody sestaví EIB a Komise po společné dohodě. Jak je uvedeno v bodech 5 a 6, Účetní dvůr lituje, že došlo k vytvoření dvou oddělených oblastí správy, neboť se tím omezuje rozsah absolutoria Parlamentu.

32.

V čl. 149 odst. 2 je mezi datem pro zaslání zprávy o realizaci operací financovaných ze zdrojů ERF, které spravuje EIB, a datem pro zaslání finančních výkazů rozdíl jednoho měsíce. Jak navrhl Účetní dvůr ve stanovisku č. 12/2002 (bod 21 písm. b)), zpráva by měla být zaslána společně s finančními výkazy, a to nejpozději do 28. února.

33.

Článek 150 by měl stanovit, že „vlastní pravidla EIB“ týkající se smluv by měla korespondovat s obecnými pravidly, jimiž se řídí správa ERF, zejména Smlouvou o partnerství AKT-ES, vnitřní dohodou a finančním nařízením (15).