28.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 317/1

I–III

1–13

1–5

6–9

10–11

12–13

14–17

14

15–17

18–120

18–51

19–43

44–51

52–87

53–58

59–73

74–87

88–106

89–94

95–106

107–120

108–112

113–120

121–136

127–128

129–130

131–133

134–136

ERF

Evropský rybářský fond

EU

Evropská unie

ICES

Mezinárodní rada pro průzkum moří

ISO

Mezinárodní organizace pro normalizaci

kW

Kilowatt, měrná jednotka výkonu lodního motoru

SRP

Společná rybářská politika

TAC

Celkový přípustný odlov (angl. total allowable catch)

VMS

systém sledování plavidel, jehož prostřednictvím plavidla v pravidelných intervalech hlásí svoji polohu kontrolním úřadům (angl. Vessel Monitoring System)

VOP

Víceletý orientační program

VTHVR

Vědeckotechnický a hospodářský výbor pro rybářství

I.

Cílem společné rybářské politiky, vytvořené v roce 1983, je udržitelné využívání živých vodních zdrojů. Podstatou této politiky je omezit vylovené objemy stanovením celkových přípustných odlovů (TAC) a národních kvót. Úspěch této koncepce předpokládá existenci spolehlivých a úplných údajů, jakož i zavedení účelných režimů inspekcí a sankcí.

II.

Audit se týkal těchto tří oblastí a výsledky kontrol provedených u Komise a v šesti z hlediska rybolovu nejvýznamnějších členských státech (1) vedou Účetní dvůr k závěru, že:

Pokud by tato situace přetrvávala, mělo by to vážné důsledky nejen pro zdroje, ale i pro budoucnost rybářského průmyslu a oblastí, které jsou s ním spojeny.

III.

Jestliže si politické orgány přejí, aby SRP dosáhla svého cíle udržitelného využívání rybolovných zdrojů, je nutné stávající režimy kontrol, inspekcí a sankcí významně posílit, zejména uskutečněním následujících doporučení:

1.

Každý rok je v přístavech Společenství (2) vyloženo více než 4,4 milionu tun ryb a korýšů v celkové hodnotě 6,1 miliardy EUR. Rybářský průmysl představuje v Evropské unii (EU) 230 000 pracovních míst a v některých pobřežních regionech hraje důležitou, obtížně nahraditelnou roli.

2.

Rybolovné zdroje Společenství (3) jsou součástí společného bohatství. Cílem společné rybářské politiky (SRP) je zajistit „takové využívání živých vodních zdrojů, které umožní udržitelné hospodářské, environmentální a sociální podmínky“ (4). Tento pojem udržitelného rybolovu existoval již při vytváření SRP v roce 1983 (5), i když byl tehdy formulován jinak.

3.

Téměř dvacet let poté musela Komise SRP vyhodnotit negativně, když uznala, že SRP neumožnila dosáhnout vytyčeného cíle, totiž udržitelného využívání zdrojů (6). Upřesnila, že tento neúspěch zasahuje jak oblast životního prostředí – mnoho populací je mimo bezpečné biologické limity –, tak oblast hospodářskou a sociální – rybářské odvětví se vyznačuje hospodářskou křehkostí vyplývající z nadměrných investic, rychlým růstem nákladů a ztenčováním zdrojů, což je vývoj, který se odráží v nízké rentabilitě a neustálém poklesu zaměstnanosti.

4.

Tuto diagnózu potvrzují i poslední dostupné údaje. Vědci Mezinárodní rady pro průzkum moří (ICES), pověření biologickým posouzením, analyzovali míru využívání u určitého počtu populací v severovýchodním Atlantiku, tedy oblasti, kde je soustředěna podstatná část rybolovných zdrojů Společenství (7). Z jejich prací vyplývá, že nadměrně využíváno je 81 % posuzovaných populací (8). Z hospodářského hlediska potvrzují diagnózu neúspěchu čísla Eurostatu, která ukazují pokračující pokles objemů odlovu Společenství v severovýchodním Atlantiku. Za období 1995–2005 představuje celkový pokles 30 %.

5.

Během světového vrcholného setkání o udržitelném rozvoji konaném v Johannesburgu v roce 2002 souhlasila Evropská unie s akčním plánem, jehož cílem je kromě jiného nejpozději do roku 2015 dosáhnout u všech populací ryb úrovně maximální udržitelné výtěžnosti.

6.

Ryby představují přírodní, obnovitelný, avšak obtížně vyčíslitelný zdroj s reprodukčními a migračními faktory, které nelze přímo řídit. Jediným dostupným prostředkem působení na populace je tedy omezení odlovů. Klíčovou roli proto hrají činnosti týkající se „zachování, kontroly a vynucování“, které se na jedné straně zaměřují na vymezení režimů pro zachování a řízení zdrojů a na straně druhé na dohled nad řádným prováděním příslušných předpisů.

7.

V Evropské unii je hlavním opatřením k řízení zdrojů omezení objemu odlovů stanovením celkového přípustného odlovu (TAC) u základních druhů ryb, který je rozdělen mezi jednotlivé členské státy ve formě kvót. O TAC rozhoduje každoročně Rada na základě návrhů Komise, které se opírají o vědecká stanoviska (9). Ta udávají množství ryb, které je možno ulovit, aniž by byla ohrožena obnova populací. Vědci využívají údaje ze svých vlastních prací, ale i množstevní údaje o úlovcích ohlášené rybáři.

8.

V minulosti bylo omezení povolených odlovů doprovázeno politikou povinného snižování rybolovné kapacity loďstva. Po jejím neúspěchu se však od této politiky při reformě SRP v roce 2002 upustilo. Dnes se opatření Společenství týkají pouze stanovení horní hranice kapacity a ovlivňování intenzity rybolovu, tj. činnosti loďstva. Tato opatření doplňují takzvaná technická opatření, která spočívají hlavně v upřesnění vlastností lovných zařízení a/nebo stanovení minimálních velikostí některých druhů ryb.

9.

Zatímco jednotlivé politiky se stanovují na úrovni Společenství, na členských státech (10) je obecná odpovědnost zajistit účelnou kontrolu a inspekci, jakož i vynucování pravidel SRP (11). Za tímto účelem mají plnou svobodu, pokud jde o způsob řízení svých kvót, organizaci inspekcí a povahu sankcí používaných v případě porušení pravidel. Komise je pak odpovědná za hodnocení a kontrolu vynucování pravidel SRP členskými státy a za usnadnění koordinace a spolupráce mezi nimi.

10.

Příspěvek Společenství na činnost „kontrola a vynucování“ je omezen na 46 milionů EUR, pokud vezmeme v potaz pouze prostředky, které jsou na tuto činnosti přidělovány přímo (12). Objem finančních prostředků je mnohem významnější, pokud vezmeme v úvahu všechny činnosti, jejichž cílem je alespoň zčásti vyřešit důsledky nedostatků politiky řízení zdrojů, a to zejména strukturální podporu určenou na rybolov (837 milionů EUR) a mezinárodní dohody o rybolovu (156 milionů EUR).

11.

Rybolovné zdroje jsou navíc aktivum týkající se přímo Evropské unie v tom smyslu, že je odpovědná za jeho řízení. Obtíže při oceňování tohoto aktiva v penězích nesmí zastínit jeho existenci a důležitost.

12.

Základním předpisem je nařízení Rady o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky (13). V kapitole V tohoto nařízení jsou vymezeny cíle a jednotlivé prostředky Společenství k jejich dosažení.

13.

Ustanovení o kontrolním režimu (14) na jedné straně a o sběru údajů o úlovcích (15) na straně druhé jsou součástí zvláštních nařízení staršího data. Další povinnosti týkající se kontrol jsou obsaženy v příloze ročních nařízení nazvaných „TAC a kvóty“ (16) a v nařízeních zavádějících opatření k obnově nebo stanovujících víceletý plán pro udržitelné využívání konkrétních populací (17).

14.

Podstatou politiky Společenství v oblasti řízení rybolovných zdrojů je omezení objemů odlovů stanovením TAC a kvót. Úspěch této koncepce předpokládá existenci spolehlivých a úplných údajů, jakož i zavedení účelných systémů inspekcí a sankcí. Proto považoval Účetní dvůr za vhodné uskutečnit audit, který by poskytl odpověď na následující otázku:

„Vyvíjí Komise a členské státy činnost potřebnou k dosažení účelného systému kontroly, inspekce a sankcí určeného k zachování rybolovných zdrojů?“

Zkoumaly se čtyři specifické cíle auditu:

15.

Auditní práce se hlavně týkala analýzy systémů shromažďování údajů, inspekce a sankcí, a to jak v ústředí Komise, tak v členských státech. Důkazní informace byly shromažďovány a zkoumány cestou pohovorů, analýz dokladů a údajů. Za účelem doplnění, ověření a potvrzení svých znalostí systému provedli auditoři řadu kontrolních testů týkajících se zčásti záznamů o odlovech a zčásti inspekčních zpráv. Stanovenými kritérii byly při neexistenci zvláštních předpisů hlavní obecné normy užívané v této oblasti a uznávané mezinárodními subjekty (18).

16.

Pro tento audit bylo na základě objemu odlovů a hodnoty jejich vykládek vybráno šest členských států, a to Dánsko, Španělsko, Francie, Itálie, Nizozemsko a Spojené království, které představují 70 % objemu odlovů a více než 80 % hodnoty vykládek (19). Návštěvy na místě se uskutečnily v období od dubna do listopadu 2006.

17.

Tato zpráva se zveřejňuje téměř pět let po vyhlášení posledního obecného nařízení o SRP, ve chvíli, kdy se Komise chystá zahájit práce na přepracování nařízení o kontrole, aby mohla jeho návrh předložit v roce 2008 Radě.

18.

Režim TAC a kvót spočívá v množstevním omezení odlovů. Kvalita jeho uplatňování je závislá na existenci systému zaznamenávání a validace (viz příloha), který umožňuje získat úplné a spolehlivé údaje, a systému účelného monitorování těchto údajů, který zabraňuje překročení kvót. Ani jeden ze zmíněných systémů však těmto kritériím celkově neodpovídá.

19.

Vnitrostátní systémy sběru, validace a shromažďování údajů o odlovu vykazují četné, někdy i závažné nedostatky, jež vedou k tomu, že jsou Komisi předávány údaje nejisté kvality.

20.

Čerpání kvót se sleduje pomocí systému prohlášení, do nějž se vkládají údaje ze tří hlavních typů dokladů vystavovaných rybáři nebo prvními kupujícími: lodního deníku (20), prohlášení o vykládce (21) a záznamu o prodeji (22). Tyto doklady nebo jejich kopie se předkládají orgánům členského státu vlajky plavidla a/nebo členského státu místa vykládky a/nebo členského státu místa prvního prodeje: dotčeny tedy mohou být až tři členské státy. Odpovědným za zaslání údajů o odlovu Komisi je vždy členský stát místa vykládky; tento stát tedy může být odlišný od státu, kterému se tyto odlovy odečtou od kvóty a který je státem vlajky plavidla.

21.

Podmínky, za kterých se údaje vykazují, představují tak, jak byly stanoveny předpisy Společenství, první slabinu systému. Nemohou totiž zaručit získání co možná nejúplnějších a nejpřesnějších údajů:

22.

Komise si byla vědoma těchto nedostatků, a proto nechala u některých druhů rybolovu zavést zvláštní ustanovení s cílem napravit některé z těchto slabin. V tomto smyslu byla v rámci plánů obnovy snížena odchylka na 8 % a bylo zavedeno povinné stanovení hmotnosti na dražební váze a okamžité předání kopie lodního deníku při příjezdu do přístavu. Některé členské státy šly dále a tato ustanovení rozšířily či zevšeobecnily.

23.

Kromě toho nařízení vyhlášené v prosinci 2006 (26) stanoví částečnou a postupnou náhradu papírových prohlášení systémem elektronických prohlášení. To by se mělo odrazit ve zlepšení, pokud jde o rychlost, spolehlivost a náklady. Navíc povinnost zaslat údaje z lodního deníku před vstupem do přístavu umožní odstranit slabinu kontroly spojenou s lhůtou 48 hodin poskytovanou pro předložení papírového dokladu. Nicméně tato povinnost nabude účinku až 24 měsíců poté, co vstoupí v platnost prováděcí pravidla – a ta je nutno nejdříve stanovit a schválit.

24.

Jedna země mimo EU, Norsko, zavedla postupy, které přísněji upravují prodejní operace a nabízejí lepší záruky. Rybář ihned po svém posledním výlovu předává prodejní organizaci podrobné údaje o stavu svého nákladu. Ten se hned týž den, než je vyložen a povinně zvážen, stává předmětem prodeje v elektronické dražbě (27). Záznam o prodeji vystaví a podepíše kupující a rybář, než loď opustí nákladiště. Přítomnost výnosů z prodeje a podpůrného dokladu na stejném místě a ve stejnou dobu usnadňuje práci inspektorů.

25.

Určitá množství z velké části již mrtvých ryb jsou vyhazována přes palubu, ať už s ohledem na předpisy (28), nebo z ekonomických důvodů (29). Tento jev, odhadovaný v oblasti severovýchodního Atlantiku na 13 % (30), představuje nejen významné plýtvání zdroji, nýbrž i snížení kvality informací, které používají vědci pověření odhadováním stavu populací.

26.

Naproti tomu pokud v Norsku rybář uloví ryby, které nemá povolení lovit, nesmí je vyhodit do moře. Aby byla tato situace pro rybáře z ekonomického hlediska co nejneutrálnější, obdrží rybář malou část z výnosu z prodeje těchto „nelegálních“ ryb, čímž se mu pokryjí náklady, a zbytek se převede do veřejných prostředků.

27.

Za prvé, v některých členských státech stojí některé rybolovné činnosti zcela mimo systém sběru údajů z prohlášení o úlovcích:

28.

Za druhé, některé členské státy do svého informačního systému stále nezačlenily sběr údajů z některého ze tří klíčových ohlašovacích dokladů, přestože je tento sběr někdy povinný již více než 20 let:

29.

Kromě toho systémy sběru údajů používané v současné době v členských státech stále neumožňují identifikovat a požadovat chybějící doklady:

30.

Konečně, zpoždění při sběru a validaci údajů mohou také mít negativní dopad na jejich úplnost. Jedná se o případy, kdy validace úlovků není provedena ve lhůtě, v níž je nutné Komisi zaslat konečná čísla za uplynulý rok. Bylo shledáno několik nesrovnalostí tohoto typu:

31.

Předpisy Společenství (35) stanoví pro členské státy povinnost vytvořit systém validace skládající se především z křížové kontroly a kontroly údajů vyplývajících z jednotlivých povinných prohlášení, jakož i údajů VMS. Kromě jiného stanoví, že každý členský stát vytvoří za účelem usnadnění těchto ověřování databázi, ale neupřesňuje ani povahu ani rozsah validačních kontrol, které je nutno provádět.

32.

Žádný členský stát nemá plně integrovaný systém validace, tj. takový, který by umožnil automatickou a systematickou kontrolu všech ohlašovaných údajů stejného druhu:

33.

Kromě toho nejsou v žádném z navštívených členských států kromě Nizozemska do systému validace prohlášení o úlovcích zaznamenávány případné číselné údaje, které byly zjištěny během fyzických kontrol, ačkoliv jsou a priori spolehlivější než hodnoty uvedené v prohlášeních.

34.

Křížové kontroly nejsou dostatečně dokumentovány, aby bylo možné ověřit, zda byly řádně provedeny a zda byly zjištěné nesrovnalosti předmětem odpovídajících následných opatření, a to ve všech navštívených zemích.

35.

Ve Francii je systém validace oslaben ohledy na právní předpisy. Uvnitř vnitrostátní správy se vede diskuse, zda jsou ohlašované údaje statistické povahy či nikoliv. Jelikož neexistuje právní jistota, nejsou rozdíly přesahující povolenou odchylku, které byly zjištěny útvary pověřenými zpracováním údajů o úlovcích, systematicky sdělovány inspektorům.

36.

Kvůli nedostatkům systémů validace zjistil Účetní dvůr ve všech navštívených členských státech nesrovnalosti (38) v prohlášeních, které nebyly odhaleny nebo řešeny.

37.

Neexistence interoperability a propojení mezi jednotlivými vnitrostátními systémy sběru údajů o úlovcích snižuje možnosti kontroly, a omezuje tak účelnost systémů validace. Například v případě prvního prodeje v zemi, která je odlišná od země vlajky nebo místa vykládky, není možné provést automatickou křížovou kontrolu mezi údaji ze záznamu o prodeji na jedné straně a údaji z lodního deníku a prohlášení o vykládce na straně druhé (39).

38.

TAC a kvóty se stanovují v tunách živé hmotnosti, tj. celé ryby v okamžiku výlovu. Naopak u ohlašovacích dokladů, na jejichž základě se monitorují úlovky (40), se používá čistá hmotnost. Rozdíl mezi těmito dvěma jednotkami vyplývá především ze zpracování ryb na palubě lodí. Pro převod z jedné jednotky na druhou existují přepočítací koeficienty. Ty odpovídají dřívějším používaným údajům (41), které nikdy nebyly předmětem přísné validace a které se často stát od státu liší. Z toho vyplývá nepřesnost validovaných hodnot úlovků a neodůvodněné a často velké rozdíly mezi hmotnostmi branými v úvahu při monitorování kvót v závislosti na tom, zda se vykládka uskutečnila v té či oné zemi (42).

39.

Ve dvou z navštívených zemí není zajištěno zpětné vysledování údajů. Není totiž možné ověřit, zda konsolidované údaje předané Komisi odpovídají součtu jednotlivých validovaných údajů. Jedná se o významnou nesrovnalost, neboť není možné propojit údaje používané pro monitorování kvót s údaji uvedenými v jednotlivých prohlášeních:

40.

Žádný z navštívených členských států neprovedl celkový audit svého systému sběru a validace údajů o úlovcích, jehož cílem by bylo především zhodnotit kvalitu počítačových aplikací. Podobně ani údaje pocházející z těchto systémů a zasílané Komisi nikdy nebyly předmětem postupu osvědčování ze strany nezávislého subjektu.

41.

V původním znění nařízení o kontrole (45) však bylo stanoveno, že každý stát předloží Komisi během prvního roku po vstupu tohoto nařízení v platnost zprávu o způsobu sběru a prověřování údajů s upřesněním stupně jejich spolehlivosti. Tato povinnost nebyla stanovena trvale (46).

42.

Komise si je vědoma nejisté kvality údajů, které jsou jí zasílány, a již se o tom veřejně zmínila (47).

43.

Přesto se Komise na základě těchto údajů nejisté kvality snaží předcházet překročením kvót a případně je i trestat.

44.

Jelikož mají členské státy prvotní odpovědnost v oblasti řízení a monitorování svých kvót, jsou povinny přijímat potřebná opatření, aby tyto kvóty nebyly překračovány, a to zejména v případě potřeby zastavením příslušných rybolovných činností. Komisi pak přísluší, aby ověřila, zda členské státy dodržují své povinnosti. Za tímto účelem má možnost ze své vlastní iniciativy uzavřít rybolov určité populace (48).

45.

Informační systém, jehož prostřednictvím Komise každý měsíc získává informace o úlovcích připravované členskými státy, vykazuje několik nedostatků. Za prvé, jak již bylo uvedeno, předávané informace jsou nejisté kvality. Dále pak všechny členské státy nezasílají své zprávy systematicky ve stanovených lhůtách, což omezuje schopnost Komise reagovat. Jelikož se jedná o informace kumulované za celý rok, není možné provádět kontroly pro zjištění souladu mezi dvěma roky za stanovená období nebo odhalit zpoždění ve zpracování. A konečně, neexistence určitých jednoduchých logických testů znemožňuje okamžité odhalení některých i významných nesrovnalostí v prohlášeních (49).

46.

Komise neprovádí křížovou kontrolu mezi údaji předávanými v rámci provádění rybářské politiky generálnímu ředitelství pro rybolov a námořní záležitosti a údaji stejného druhu poskytnutými Eurostatu (50), které v některých případech vykazují značné rozdíly.

47.

Od roku 1999 má Komise přístupové právo k duplicitním vnitrostátním počítačovým souborům (51). Tato možnost jí má umožnit hodnotit kvalitu údajů, kterou jsou jí předávány. Nicméně první žádost týkající se údajů o úlovcích zaslala členským státům až v roce 2007. Komise vysvětluje slabé využívání této možnosti skutečností, že její kontrolní a inspekční oddělení nemají dostatečný počet zaměstnanců se skutečnými znalostmi v oblasti analýzy, zpracování a kontroly údajů.

48.

Systém monitorování a varování zavedený Komisí spočívá u každé populace podléhající kvótě (52) v automatickém srovnávání výšky kvóty a ohlášených úlovků. Pokud úroveň čerpání dosáhne předem stanoveného prahu, je dotčenému členskému státu zaslána varovná zpráva, jíž se vyzývá, aby oznámil opatření, která hodlá přijmout.

49.

Účelnost tohoto postupu však poškozují zpoždění v podávání prohlášení o úlovcích a v monitorování obchodu s kvótami mezi členskými státy, ke kterým se přidržuje komplexnost způsobená existencí zvláštních podmínek (53), jako jsou možnosti kompenzací, převodů či poměrných odečtů z následujícího roku a za různých podmínek, a nakonec pak ještě nízký počet nasazených lidských zdrojů. V roce 2005 nezabránil tento systém oficiálnímu překročení 26 kvót, přičemž 11 významným způsobem (54).

50.

Komise má právo zastavit rybolovné činnosti z vlastní iniciativy (55). Nicméně potřeba shromáždit důkazní informace potřebné pro získání jistoty, že kvóta byla vyčerpána, vlastně omezuje oblast působnosti tohoto ustanovení pouze na populace, u kterých je nízký počet lodí a vykládek. Navíc snaha vyhnout se jakémukoliv právnímu riziku vede Komisi k tomu, že než začne jednat, vyžaduje velmi vysokou míru důvěry, což oddaluje datum přijetí jejího rozhodnutí, a tím snižuje účelnost opatření.

51.

Závěrem lze říci, že monitorování kvót není úspěšné, neboť vychází z údajů pochybné kvality, u kterých Komise provádí jen omezenou kontrolu, a chybí zde reálná možnost donucovacích opatření. Navíc správní kontroly ani přes svoji výkonnost nezaručují ve všech případech pravdivost vykazovaných údajů. Je nutné je doplňovat fyzickými inspekcemi.

52.

Úspěch politiky udržitelného řízení rybolovných zdrojů závisí na tom, budou-li se účinně uplatňovat jednotlivé předpisy. To předpokládá existenci účelných systémů kontroly a inspekce, které jsou schopné předcházet protiprávním jednáním a odhalovat je. To vyžaduje obecné referenční normy, dostatečný kontrolní tlak a optimalizaci inspekčních činností. Žádnou z těchto tří podmínek nebylo možné prokázat.

53.

Právní předpisy Společenství ukládají členských státům přijmout opatření k účelnému provádění kontroly a inspekce pravidel SRP (56). Tyto pojmy však nejsou vymezeny v žádných pokynech.

54.

Po reformě SRP v roce 2002 a zejména v rámci plánů obnovy včlenila Komise do předpisů normy inspekce, kvantitativní cíle kontroly a povinnosti ohledně existence programů vnitrostátní kontroly. Ty však zůstávají omezeny na konkrétní případy a existuje riziko, že nárůst těchto požadavků povede k překrývajícím se a nepřehledným povinnostem, které nebude snadné řídit a dodržovat, aniž by se značně nesnížila úroveň kontroly lovišť, na něž se tyto plány nevztahují.

55.

Jelikož neexistují společné normy, zavedl každý členský stát ve své oblasti působnosti svůj vlastní systém se svými vlastními charakteristikami. Tyto mnohočetné vnitrostátní koncepce se odráží v rozdílných postupech a zvyklostech. Tato různorodost nabízí hospodářským subjektům možnost kritizovat opatření, která považují za diskriminační, a zpochybňovat vhodnost SRP, čímž se snižuje jejich vůle dodržovat její pravidla.

56.

Úkolem Komise je hodnotit a kontrolovat uplatňování pravidel SRP členskými státy (57) a zejména způsob, jakým plní své povinnosti týkající se provádění účelného systému kontroly a inspekce. Výsledky její práce jsou zveřejňovány v tříročních zprávách (58).

57.

Jelikož nemá Komise k dispozici právní předpisy a nevypracovala všemi přijímané normy, neprováděla obecná hodnocení systémů zavedených v členských státech. Má tendenci zaměřovat svou inspekční práci na postupy vnitrostátních systémů, které jsou předmětem konkrétních právních norem. Je to jediný způsob, jak dospět k závěrům použitelným při soudním řízení. Tento přístup jí však neumožňuje vyslovit se k účelnosti všech systémů inspekce a kontroly, které má každý členský stát v souladu s právními předpisy Společenství povinnost zajistit.

58.

Pokud jde o Účetní dvůr, ten hodnotil účelnost systémů inspekce a kontroly jednotlivých navštívených členských států na základě norem použitelných na jakýkoli systém kontroly (59). Tyto normy je možné rozdělit do dvou hlavních kategorií, totiž na normy, které zajišťují dostatečný obecný kontrolní tlak, a normy zajišťující správné zaměření inspekcí.

59.

Aby byl jakýkoliv systém kontroly účelný, potřebuje minimální úroveň fyzické kontroly, jejímž cílem je ověřit dodržování právních předpisů v terénu. Tuto úroveň je nutno hodnotit nejen z hlediska kvantitativního, nýbrž i kvalitativního. To vyžaduje vymezení minimálních charakteristik inspekce, monitorování inspekčních činností a kontrolu skutečného a kvalitního provádění inspekcí.

60.

Jak již bylo uvedeno, pojem inspekce není v právních předpisech Společenství vymezen. Výraz inspekce tak může označovat jak několikaminutovou kontrolu omezenou na ověření povolení k rybolovu, tak operaci probíhající několik dní, na níž se podílí mnoho inspektorů a která zahrnuje vyčerpávající kontrolu nákladu, lovných zařízení a veškerých dokladů. Tato situace navíc některým členským státům umožňuje, aby do svých statistik kontroly zahrnuly inspekce, které se přímo netýkají dodržování ustanovení o zachování zdrojů, nýbrž například hygienických předpisů nebo bezpečnosti.

61.

Aby byla kontrola užitečná, nemusí být vyčerpávající. Nicméně aby byla inspekce účelná, musí podle své povahy odpovídat určitým charakteristikám. Například kontrola vykládky, při které nejsou inspektoři přítomni od zahájení po skončení operace a po skončení své práce nezkontrolují nákladový prostor, neumožňuje vyjádřit se k přesnosti vykázaného množství úlovků.

62.

Ne všechny členské státy však u všech hlavních druhů inspekce vymezily kritéria potřebná pro dosažení jejich účelnosti. Tento krok učinila až v roce 2007 Komise, když vymezila kritéria, kterým musejí odpovídat vnitrostátní inspekce, aby je bylo možné jako takové uvést v jejích tříletých hodnotících zprávách. Nicméně identifikaci a výčet inspekcí odpovídajících těmto kritériím by mohly zkomplikovat slabé informační systémy zavedené v členských státech.

63.

Řádné dokumentování jednotlivých inspekcí má prvořadý význam. Za prvé umožňuje ověřit konkrétní kvalitu a rozsah provedených kontrol, za druhé představuje nevyhnutelnou podmínku pro účelnost případných postihů protiprávního jednání.

64.

Pravidla Společenství nestanoví pro kontrolu žádné standardní formuláře, které by měly používat všechny kontrolní orgány (60). To by však při neexistující harmonizaci postupů umožnilo dosáhnout větší průhlednosti a usnadnilo by to spolupráci mezi jednotlivými inspekčními orgány ve všech členských státech.

65.

V členských státech byly na základě auditu Účetního dvora odhaleny následující nedostatky týkající se dokumentování inspekčních prací:

66.

Centralizované zaznamenávání všech inspekčních zpráv do počítačové databáze má zásadní význam. Pouze toto zaznamenávání tím, že usnadní zpětnou sledovatelnost a využití údajů, umožní celkové hodnocení inspekčních činností a zejména jejich objemu a výsledků.

67.

Ani v této oblasti nevymezují právní předpisy Společenství žádnou povinnost či normu, a ponechávají tak všem členským státům možnost vytvořit (či nevytvořit) si systém dle vlastní volby.

68.

Během kontrol prováděných Účetním dvorem neměly ústřední systém pro zaznamenávání inspekčních zpráv Španělsko, Francie, Itálie ani Spojené království.

69.

Účelnost systému kontroly je podmíněna existencí kontroly kvality, která umožňuje zajistit soulad provedených prácí s příslušnými normami pro danou oblast. I když se ve všech navštívených zemích přezkoumává práce vedoucí k návrhu sankce, ostatní inspekční zprávy se nepřezkoumávají, což znemožňuje odhalení některých nesrovnalostí kontroly a jejich řešení.

70.

V pěti ze šesti navštívených členských států Účetní dvůr zjistil, že shledaná protiprávní jednání nebyla předmětem následných opatření stanovených příslušnými postupy, aniž bylo odůvodnění tohoto postupu doloženo. V šestém členském státě, Itálii, tato možnost neexistuje, neboť jsou dokumentovány pouze inspekce, během nichž se zjistí protiprávní jednání.

71.

Počet inspektorů a podíl jejich práce věnovaný dohledu nad rybolovem musí být dostatečný, aby zajistil uspokojivé množství kontrol a odrazující přítomnost. Avšak kvůli různým místním podmínkám (62) není možné stanovit odpovídající univerzální normy.

72.

Po skončení auditu byl však nedostatečný objem kontrolních činností uznán či shledán ve více členských státech:

73.

Dále ve Francii a Itálii není možné vyjádřit se k objemu činností, které některé inspekční orgány věnují dohledu nad rybolovem. Jelikož tyto orgány provádějí kontroly i v jiných oblastech a nemají dostatečné analytické nástroje, nejsou schopné poskytnout přesné a ověřitelné informace o svých činnostech spojených s kontrolou rybolovu (viz bod 83).

74.

Kromě dostatečného obecného kontrolního tlaku je účelnost systému kontroly podmíněna optimálním využíváním disponibilních zdrojů.

75.

Pro vypracování řádné analýzy rizika, vytyčení přiměřené kontrolní strategie a přípravu vhodného programu je nezbytná dobrá znalost jednotlivých rybolovných činností, dotčených subjektů, zjištěných protiprávních jednání a sankcí uložených v minulosti.

76.

Stejně tak i na operační úrovni je účelnost kontrol závislá na schopnosti inspektorů zvolit mezi jednotlivými možnými cíli kontroly z hlediska jejich charakteristik ten nejzajímavější (63). Proto je nezbytné, aby existovaly databáze s těmito různými informacemi, aby byly údaje spolehlivé, úplné a aktualizované a aby k nim měl rovněž každý inspektor přímý a okamžitý přístup z místa kontroly.

77.

V některých případech nemají členské státy k dispozici žádný informační systém, který by umožňoval sběr, archivaci a vyhledávání údajů:

78.

V dalších případech nejsou systémy přístupné všem osobám, které by je potřebovaly:

79.

Většina členských států neprovádí analýzu rizika vedoucí k vypracování formálního strategického dokumentu, ve kterém by byly vymezeny priority inspekce a který by sloužil jako východisko pro racionální přidělení zdrojů, zejména s ohledem na poměr mezi náklady a účelností kontrol. I když existují, obecné programy kontrol výslovně neuvádějí zdroje, které je nutno vynaložit, a kvantitativně vyjádřené cíle, které je nutno dodržet.

80.

Za těchto okolností není možné zajistit přiměřenost mezi charakteristikami vynaložených zdrojů, plánovanými kontrolními činnostmi a hlavními přirozenými riziky, která ohrožují rybolovné činnosti prováděné v oblasti působnosti dotčeného členského státu. Ve Španělsku bylo možné ve dvou navštívených regionech zjistit, že velká část inspekcí byla věnována rybolovným činnostem s relativně nízkou úrovní protiprávních jednání.

81.

Na operační úrovni poškozuje neexistence vhodného směrování inspekcí účinnost kontrol. Ve Spojeném království se zjistilo, že inspektoři znásobili kontroly u lodí, u kterých nemohlo být shledáno žádné protiprávní jednání, zatímco jiné lodě nebyly přes svoji aktivitu a velikost ve stejnou dobu nikdy podrobeny inspekci.

82.

Kontroly zahrnující ověřování účetních údajů podniku, například ve spolupráci s daňovou správou, prokázaly svou účelnost v několika zemích, jako je Dánsko, Nizozemsko nebo Spojené království. Tyto inspekce totiž umožňují odhalit nesoulad mezi údaji předanými správám pro rybolov a informacemi o řízení, zejména v podnicích zahrnujících jak činnosti spojené s rybolovem, tak s prvním kupujícím. Při neexistenci právních povinností se však stále jedná o okrajový přístup.

83.

Velký počet inspekčních orgánů může při přidělování oblastí působnosti zvýšit riziko přesahů nebo „mrtvého úhlu“ a může vést k nepružnosti omezující schopnost přesunout kontrolní zdroje v závislosti na měnících se prioritách:

84.

Měření výkonnosti patří mezi základní prvky účelného systému kontroly. Hodnocení kvality kontrolního systému jako celku a platnosti koncepcí přijatých v jednotlivých oblastech vyžaduje zavedení ukazatelů.

85.

Mezi zkoumanými členskými státy však pouze jediný členský stát vyvinul skutečný ukazatel výkonnosti, avšak jeho kvalita trpí v důsledku slabého systému monitorování inspekcí (65). V ostatních případech měří používané hodnotící ukazatele pouze celkovou operační činnost (66), ale neposkytují informace o konkrétním regionu či lovišti. Neumožňují se tedy vyslovit k účelnosti kontrolních a inspekčních činností.

86.

Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu se sídlem ve Vigu (Španělsko) byla vytvořena s cílem „organizovat operační koordinaci kontrolních a inspekčních činností členských států v oblasti rybolovu a napomáhat jim ve spolupráci, aby byla dodržována pravidla společné rybářské politiky a aby se tak zajistilo jejich účinné a jednotné uplatňování“ (67). Na rozdíl od toho, co naznačuje její název, tato agentura žádné vlastní pravomoci v oblasti kontroly rybolovu nemá.

87.

Jelikož prvním pracovním programem, který agentura přijala, je program na rok 2007, je ještě příliš brzy vyslovit se k případnému dopadu jejích činností na jednotlivé nedostatky, které byly shledány během auditu. Nicméně již nyní lze litovat toho, že pravomoc tzv. inspektorů Společenství (68) je omezena na činnosti na moři a že do oblasti pravomoci této agentury nespadá spolupráce v oblasti vyšetřování protiprávních jednání a následných sankcí.

88.

Účelný systém vyšetřování protiprávních jednání a sankcí předpokládá, že každé domnělé protiprávní jednání bude vyšetřováno a případně uložená sankce bude odrazující. To platí jak pro protiprávní jednání hospodářských subjektů podléhajících pravomoci vnitrostátních orgánů, tak pro porušení povinností členskými státy, která zjistí Komise.

89.

Vnitrostátní systémy vyšetřování protiprávních jednání a sankcí musejí dle právních předpisů Společenství dohlížet na to, aby bylo každé protiprávní jednání předmětem příslušného následného opatření končícího případně odrazující sankcí (69). Dodržování této povinnosti brání nedostatky jak na úrovni platných postupů, tak pokud jde o uložené sankce.

90.

V některých případech nejsou použitelné postupy uplatňovány, neboť je odpovědné orgány považují za příliš drahé, nebo nejsou uplatňovány z právních důvodů, což zabraňuje jakémukoliv odsouzení:

91.

V několika navštívených členských státech neexistuje ústřední počítačový registr shromažďující všechny informace o protiprávních jednáních v oblasti rybolovu a jejich pachatelích. Vzhledem k této skutečnosti nemohou orgány stíhající protiprávní jednání vycházet při svých rozhodnutích z úplných znalostí předcházejících skutečností. Navíc neznalost sankcí uložených za jednotlivé druhy protiprávního jednání neumožňuje hodnotit účelnost inspekčních činností, a představuje tak překážku při správném strategickém plánování a vhodném zaměření kontrol (viz bod 63). Ve Španělsku, Francii, Itálii a Spojeném království neexistuje databáze všech sankcí uložených v oblasti rybolovu. V Dánsku existuje až od roku 2004.

92.

Nedostatečná integrace a harmonizace na úrovni Společenství narušuje účelnost sankcí. První obtíž se týká účinného vymáhání sankce uložené cizímu státnímu příslušníkovi, když opustí oblast soudní pravomoci státu, kde se dopustil protiprávního jednání. Druhou potíží je malá možnost nebo dokonce nemožnost členských států přihlédnout k protiprávnímu jednání zjištěnému jinými členskými státy, a to kvůli přístupu k informacím nebo z právních důvodů.

93.

Katalog opatření, která mohou členské státy použít v případě protiprávního jednání (71), který má sestavit Rada, nebyl ještě vytvořen. K dnešnímu datu Komise stále nepředložila Radě návrh týkající se této otázky.

94.

I přes neexistenci přesných nástrojů došla Komise k závěru, že uložené sankce jsou celkově málo odrazující. Veřejně to vyjádřila těmito slovy: „[…] částka, kterou uhradilo odvětví rybolovu v důsledku sankcí udělených […], [je] rovna přibližně dvěma tisícinám hodnoty vykládky […]. Taková částka zahrnuje riziko, že odvětví rybolovu může považovat pokuty uložené za porušení pravidel společné rybářské politiky jen za obvyklé provozní náklady podniku a nemusí nacházet žádný opravdový stimul k jejich dodržování (72).“

95.

Aby Komise členské státy přiměla k dodržování povinností, může buď použít všeobecné řízení o nesplnění povinnosti před Soudním dvorem, nebo jeden z postupů specifických pro SRP. Nicméně každý z nich vykazuje charakteristiky, které jej činí těžko použitelným a až na výjimky málo účelným.

96.

Řízení o nesplnění povinnosti jsou svou povahou dlouhá. Aby zjištěné nesplnění povinnosti mohlo být předloženo Soudnímu dvoru, musí být povinně předmětem výzvy a poté odůvodněného stanoviska. Každá z těchto etap vyžaduje nejen velký objem přípravné práce a jednání mezi dotčenými útvary GŘ pro rybolov a námořní záležitosti, nýbrž i účast právního útvaru Komise. K termínům souvisejícím s prováděním každého z těchto úkolů přistupuje ještě ta skutečnost, že rozhodnutí v oblasti protiprávních jednání přijímá Komise pouze jednou za čtvrt roku. V oblasti rybářství, stejně jako v jiných oblastech, trvají řízení o nesplnění povinnosti v celkovém součtu několik let.

97.

Navíc řízení o nesplnění povinnosti pro nedostatečné provádění režimů kontroly, inspekce a sankcí vyžadují ze strany Komise náročné inspekční práce. Jelikož neexistují snadno ověřitelná hodnotící kritéria, musí Komise zvýšit objem důkazních informací, aby prokázala, že neplnění povinností je jak všeobecné, tak soustavné. To vyžaduje početné kontrolní návštěvy, a to tím spíše, že v praxi nemohou inspektoři Komise konstatovat protiprávní jednání bez přítomnosti vnitrostátních inspektorů. A konečně, kvůli rozsahu daného úkolu je ve skutečnosti velmi obtížné pracovat na více než jednom případu tohoto typu (73).

98.

Odsouzení pro nesplnění povinnosti (74) není účelné samo o sobě, neboť povinnost uložená členskému státu se omezuje na přijetí opatření k výkonu rozsudku. Pro vyhlášení finanční sankce je nezbytné, aby po prvním odsouzení následovalo další (75) z důvodu neprovedení opatření stanovených v prvním rozsudku. A k tomu je nutné, aby Komise předložila důkazy o tom, že neplnění povinnosti trvalo bez přerušení od prvního rozsudku.

99.

Ve skutečnosti existuje v oblasti rybářství pouze jeden případ, kdy byl členský stát odsouzen k zaplacení finanční sankce (76). Příslušný rozsudek byl vynesen v roce 2005 z důvodu nevykonání rozsudku z roku 1991 týkajícího se věci, ve které byla první protiprávní jednání zjištěna již v roce 1984, neboli 21 let předtím.

100.

Nicméně toto jediné rozhodnutí mělo velmi významný dopad. Umožnilo vnitrostátním orgánům do několika měsíců prosadit zavedení a uplatňování četných dosud neexistujících nebo špatně fungujících, i když již několik let povinných režimů, a to nejen v odsouzené zemi, nýbrž i v ostatních členských státech, které byly předmětem podobného probíhajícího řízení.

101.

Jedním ze specifických nástrojů, které má Komise k dispozici, je možnost přijmout preventivní opatření (77), pokud by rybolovné činnosti vážně ohrozily zachování zdrojů. Ale obtíže spojené se shromažďováním potřebných důkazů a dodržováním zásady proporcionality až doposud Komisi od využití této možnosti odrazovaly, a to zejména proto, že dopad podobného rozhodnutí by byl omezený kvůli maximálně šestiměsíční době působnosti.

102.

Na druhé straně pokud Komise zjistí překročení předchozích kvót (78), je oprávněna snížit budoucí rybolovná práva členské státu, který se dopustil protiprávního jednání (79). Tato možnost vyžaduje, aby Komise získala dostatečné důkazy o chybnosti konečných hodnot úlovků předložených členskými státy. Toto ustanovení mohlo být ve skutečnosti uplatněno pouze jednou (80), a to na základě informací získaných v rámci vnitrostátních inspekcí jednoho z členských států, kterým byla udělena sankce.

103.

Pokud členský stát nesplní povinnost uplatňovat pravidla kontroly, nemá Komise možnost pozastavit mu podporu poskytovanou v rámci SRP.

104.

Kromě toho Komise nikdy nehodnotila, do jaké míry členské státy plní svou povinnost získat od příjemců, kteří nedodržují pravidla SRP, zpět podporu přidělenou v rámci strukturálních fondů pro rybolov (81).

105.

Konečně, vzhledem k právě popsaným slabinám systému sankcí nepřekvapuje, že Účetní dvůr mohl u členských států shledat vážné nedostatky při používání opatření, jejichž cílem je udržitelné řízení rybolovných zdrojů, třebaže si je Komise této situace vědoma již mnoho let.

106.

Tato situace rovněž souvisí se skutečností, že Komise po svých inspekčních zprávách nežádá formálně vnitrostátní orgány, aby přijaly stanovisko ke zjištěným nedostatkům v plnění povinností a případně předložily akční plán na jejich nápravu.

107.

Kromě výše uvedených nedostatků je účelnost systémů kontroly a inspekce snižována existencí velmi vysokého přirozeného rizika, které souvisí s výrazně nadměrnou rybolovnou kapacitou. Tato situace totiž rybáře podněcuje k nedodržování právních předpisů. Za jinak stejných okolností nelze tedy u kontrol dosáhnout účelnosti jinak než posílením inspekčních zdrojů a kontrolního tlaku. Přestože je tato situace známa již mnoho let, nebyla účelně řešena.

108.

Nadměrnou kapacitu lze definovat jako přebytečnou rybolovnou kapacitu loďstva v porovnání s odlovem odpovídajícím udržitelnému využívání zdrojů. Přes tyto obtíže s jejím měřením bylo zjištění nadměrné kapacity loďstva Společenství zdůrazněno v zelené knize (82). Podle Komise je loďstvo Společenství v současné době značně předimenzované a za účelem uvážlivého řízení populací je nutné obecně snížit úmrtnost způsobenou rybolovem o přibližně 40 %.

109.

Nadměrná kapacita má dopad na nadměrný rybolov. Ovlivňuje chování účastníků trhu a zákonodárce, neboť snižuje ziskovost podniků v tomto odvětí, které musí nést náklady související s nadměrnou kapacitou výrobních prostředků.

110.

Rybáři mají sklon využívat své předimenzované lodě na maximum, a lovit tak nad povolený limit. Existuje riziko, že budou vykazovat nižší úlovky nebo tu nejméně ziskovou část vyhazovat do moře (viz bod 25).

111.

Rada ministrů při přijímání TAC a kvót musí rozhodovat mezi krátkodobými protichůdnými zájmy environmentální povahy na jedné straně a socioekonomické povahy na straně druhé. Při tomto rozhodování může povolit vyšší úlovky v porovnání s doporučeními vědců (viz tabulka 3), aby chránila okamžité zájmy pracovníků v odvětví. Navíc se tato rozhodnutí přijímají, aniž existuje nástroj, který by umožnil objektivně zhodnotit dopad objemů úlovků na kterýkoli z těchto zájmů.

112.

První akce zaměřená na snižování nadměrné kapacity loďstva Společenství se datuje rokem 1986, kdy byl zaveden první víceletý orientační program (VOP). Po něm následovaly další tři podobné programy, které pro jednotlivé segmenty loďstva Společenství stanovily stropy kapacity a intenzity (83). Nicméně tyto programy byly neúspěšné kvůli příliš skromným cílům, potížím spojeným s řízením a využívání strukturálních fondů na modernizaci a stavbu lodí. Proto Komise od této koncepce v roce 2003 upustila.

113.

S reformou SRP v roce 2002 postoupila Evropská komise členským státům své pravomoci v oblasti snižování kapacity rybolovu a omezila se na ustanovení upravující řízení intenzity rybolovu.

114.

Cíle snižování kapacity byly nahrazeny pojmem stropů. Stropy, vyjádřené v jednotkách kapacity, představují maxima, která nemohou vnitrostátní loďstva překročit. Tyto stropy, které byly stanoveny na základě historického stavu, se snižují pouze v případě výstupu z loďstva financovaného z pomoci Společenství. Toto ustanovení členské státy nezavazuje ani nemotivuje ke snižování nadměrné kapacity.

115.

Akce Společenství je nyní zaměřena především na omezování intenzity rybolovu. Jelikož se intenzita rybolovu definuje jako součin kapacity (hrubá prostornost nebo kW) a činnosti (dni na moři), jejího snížení lze dosáhnout prostým snížením jednoho z faktorů, činnosti. V tomto případě nadměrná kapacita stále plně zatěžuje výnosnost rybářského průmyslu. Ten pak, aby kompenzoval sníženou aktivitu, může dokonce usilovat o zvýšení své produktivity investováním do technologických zařízení, jako jsou sonary a účinnější lovná zařízení, která ještě de facto zvýší jeho skutečnou rybolovnou kapacitu.

116.

Právní předpisy omezující intenzitu rybolovu se používají u stále většího počtu lovišť, takže jejich uplatňování a kontrola je stále složitější a problematičtější.

117.

Navíc měření kapacity rybolovu z hlediska hrubé prostornosti a výkonu motoru (kW) má dvě hlavní slabé stránky. Jedna vyplývá z nedostatečnosti referenčních jednotek používaných pro hodnocení skutečné kapacity odlovu a zejména nárůstu produktivity spojeného s technologickým pokrokem, který může podle Komise dosáhnout 1 % až 3 % ročně a v některých lovištích dokonce i více (84). Druhá pramení ze skutečnosti, že je obtížné údaje odpovídající těmto dvěma jednotkám důsledně a přesně měřit (85).

118.

Dále musí každý členský stát každý rok zasílat Komisi zprávu o úsilí, které vynaložil na dosažení udržitelné rovnováhy mezi svou rybolovnou kapacitou a rybolovnými právy (86). Nicméně jen některé z nich předkládají hodnocení své situace z hlediska nadměrné kapacity. Navíc jsou odlišné i metodické postupy používané jednotlivými státy. Komise tak nemá k dispozici přesný obraz o existujících nerovnováhách a dosud neověřila kvalitu poskytovaných hodnocení.

119.

Z nového evropského rybářského fondu (ERF) se poskytují podpory na výměny motorů rybářských lodí pouze tehdy, pokud má podle okolností nový motor nižší nebo stejný výkon jako motor původní. Takové ustanovení by se ve skutečnosti mohlo promítnout, vzhledem ke známým problémům spojeným s kontrolou kilowattů, do skutečného zvýšení kapacity rybolovu.

120.

Závěrem lze konstatovat, že politiky Společenství nebyly schopné vyřešit významnou nadměrnou kapacitu loďstva Společenství (87). Stávající systém, který dává odpovědnost za řízení kapacity členským státům a činnost Společenství směřuje k omezení intenzity rybolovu, neobsahuje žádné závazné ustanovení, které by mohlo vést ke snížení nadměrné kapacity. Problém nadměrné kapacity bude tedy pravděpodobně přetrvávat i v budoucích letech a bude stále negativně ovlivňovat dodržování pravidel SRP obecně a TAC a kvót především.

121.

Neúplnost a nejistá kvalita údajů o úlovcích brání řádnému fungování systému TAC a kvót, který je základem řízení rybolovných zdrojů Společenství. Právní rámec a platné postupy nezajišťují ani shromažďování úplných údajů, ani odhalování nesrovnalostí při jejich validaci. Komise není celkově schopná odhalovat chyby a nesrovnalosti v údajích zasílaných členskými státy a včas přijímat všechna rozhodnutí potřebná na ochranu zdrojů (viz body 18–51).

122.

Systémy inspekce nezajišťují účelné předcházení protiprávním jednáním a jejich odhalování. Neexistence obecných norem dala vzniknout různorodým vnitrostátním systémům, které nezaručují dostatečný kontrolní tlak ani optimalizaci inspekčních činností. Navíc omezuje skutečný rozsah a dosah Komisí prováděného hodnocení vnitrostátních opatření a v důsledku pak její schopnost vyjádřit se k celkové účelnosti vnitrostátních systémů (viz body 52–87).

123.

Na základě postupů pro řešení zjištěných protiprávních jednání nelze prokázat, že se každé protiprávní jednání stalo předmětem následného opatření, a tedy i případné sankce. I když jsou sankce uděleny, jejich účinek je celkově málo odrazující. Pokud se jedná o porušení předpisů Společenství ze strany členského státu, je jediným nástrojem, který má Komise k dispozici a který se prokázal jako účelný, podání žaloby pro nesplnění povinnosti k Soudnímu dvoru. Vlastnosti tohoto nástroje však omezují jeho použití a činí z něj velmi málo pružný nástroj (viz body 88–106).

124.

Nadměrná kapacita zatěžuje rentabilitu rybářského průmyslu a v kontextu snížených přípustných odlovů vede k nedodržování těchto omezení a ovlivňuje kvalitu zaslaných údajů. Po neúspěchu programů na přizpůsobení kapacity rybolovu není stávající koncepce, založená výhradně na řízení intenzity rybolovu, schopna vyřešit problém nadměrné kapacity (viz body 107–120).

125.

Celkově práce Účetního dvora vedla k závěrům, že ustanovení týkající se kontroly, inspekce a sankcí nejsou přes nedávná zlepšení schopna zajistit účinné uplatňování pravidel řízení rybolovných zdrojů a zejména režimu TAC a kvót. Tato situace je o to problematičtější, že stávající nerovnováha mezi rybolovnou kapacitou a rybolovnými právy vytváří méně příznivé prostředí pro spontánní dodržování právních předpisů. Po významném poklesu vykládek během posledních let bude tato situace, pokud bude přetrvávat, mít nevyhnutelně vážné důsledky nejen pro zdroje, nýbrž i pro budoucnost samotného rybářského průmyslu a oblastí, které jsou s ním spojeny.

126.

Pokud si politické orgány přejí, aby SRP dosáhla svého cíle, kterým je udržitelné využívání rybolovných zdrojů, je nutno značně posílit stávající předpisy upravující kontrolu, inspekce a sankce, a to zejména realizací níže uvedených doporučení.

127.

Zlepšení kvality údajů o úlovcích, které slouží k řízení rybolovných zdrojů, závisí zejména na zlepšení systémů sběru, validace a monitorování údajů o úlovcích. To předpokládá, aby členské státy:

128.

Toto zlepšení zároveň vyžaduje, aby Komise:

129.

Účelnost a jednotnost kontrol a inspekcí prováděných členskými státy, jakož i jejich lepší znalost a hodnocení ze strany Komise, vyžadují, aby členské státy, pokud tomu tak ještě není:

130.

Na druhé straně by bylo vhodné, aby Komise:

131.

Pro zajištění odrazující povahy sankcí by bylo vhodné, aby členské státy připomněly příslušným orgánům, že než uloží sankci, musí v souladu s evropskými právními předpisy vzít v úvahu jak odrazující povahu trestu ve vztahu k ekonomické výhodě, kterou hospodářský subjekt svým protiprávním jednáním získá, tak i k závažnosti škody, kterou způsobil společným zdrojům.

132.

Aby se pachatelé protiprávních jednání nepřesunovali do členských států, kde jsou nesrovnalosti postihovány méně přísně, je žádoucí, aby Rada vyzývala členské státy ke sbližování udělených sankcí prostřednictvím zveřejnění přehledu opatření, která mají členské státy použít na nejvážnější protiprávní jednání tak, jak to stanoví právní předpisy (89).

133.

Pro posílení schopnosti Komise vyvíjet vůči členským státům tlak by bylo žádoucí, aby se zákonodárce Společenství ujistil, že řídící opatření, která přijme, lze kontrolovat, prozkoumal možnost posílit pravomoci inspektorů Komise a posílit mandát Agentury Společenství pro kontrolu rybolovu a konečně zavedl pružnější sankční nástroje, jako například v případě nedodržení kontrolních povinností ze strany členského státu možnost pozastavit vyplácení podpory Společenství v oblasti rybářství.

134.

Úsilí vyvíjené členskými státy a Komisí na snížení tlaku plynoucího z nadměrného rybolovu je nutno zesílit stanovením ambiciózních cílů, pokud jde o snížení kapacity, a přijetím socioekonomických opatření ve prospěch obyvatel žijících z rybářského průmyslu.

135.

Jelikož stanovení vhodných opatření vyžaduje dobré znalosti socioekonomických skutečností rybářského průmyslu a dopadů rozhodnutí týkajících se omezení odlovu, je nutné, aby Komise v této oblasti rozvíjela vlastní informační a analytické nástroje.

136.

Kromě doporučených technických zlepšení systémů kontroly, inspekce a sankcí závisí úspěch SRP a trvání této činnosti nutně na tom, že si všechny zúčastněné strany tuto problematiku uvědomí a že bude poskytována odpovídající finanční podpora, která napomůže rozvoji takových zdrojů příjmů, které budou doplňkem či alternativou k využívání tohoto přírodního zdroje.