20.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 42/1

1.

Komise přijala dne 27. května 2008 návrh rozhodnutí Rady o zřízení Evropského informačního systému rejstříků trestů (ECRIS) podle článku 11 rámcového rozhodnutí 2008/…/SVV (dále jen „návrh“) (1). Návrh zaslala Komise evropskému inspektorovi ochrany údajů ke konzultaci v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení (ES) č. 45/2001.

2.

Cílem tohoto návrhu je provádění článku 11 rámcového rozhodnutí Rady o organizaci a obsahu výměny informací z rejstříku trestů mezi členskými státy (2) (dále jen rámcové rozhodnutí Rady), aby byl vybudován a rozvinut elektronický systém výměny informací mezi členskými státy (3). Jak je stanoveno v článku 1 tohoto rozhodnutí, zřizuje se Evropský informační systém rejstříku trestů (ECRIS) a rovněž se stanoví prvky standardizovaného formátu pro elektronickou výměnu informací z vnitrostátních rejstříků trestů, jakož i další všeobecné a technické aspekty sloužící k organizaci a usnadnění výměny informací.

3.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá, že je konzultován, a doporučuje, aby byl v bodech odůvodnění na tuto konzultaci uveden odkaz, podobně, jak je tomu v mnoha jiných legislativních textech ohledně nichž byl evropský inspektor ochrany údajů v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001 konzultován.

4.

Evropský inspektor ochrany údajů připomíná, že k rámcovému rozhodnutí Rady zaujal stanovisko dne 29. května 2006. Za připomínku stojí některé body tohoto stanoviska, například:

5.

Tyto prvky stanoviska z roku 2006 jsou nadále relevantní v kontextu, ve kterém se bude analyzovat předložený návrh. Tento kontext rozhodujícím způsobem ovlivňuje zejména rozdílnost vnitrostátních právních předpisů týkajících se rejstříku trestů. Tato rozdílnost vyžaduje dodatečná opatření, aby systém výměny fungoval. Návrh týkající se systému ECRIS je takovým dodatečným opatřením. Také situace se však vyvíjí.

6.

Rámcové rozhodnutí Rady a jeho provedení v návrhu týkajícího se systému ECRIS tvoří v první řadě soubor celé řady právních nástrojů, jejichž cílem je usnadnění výměny informací mezi členskými státy Evropské unie za účelem prosazování práva. Všechny tyto nástroje jsou zhmotněním zásady dostupnosti zavedené Haagským programem z roku 2004 (4). Ačkoli se jejich většina zaměřuje na policejní spolupráci, je tento nástroj prostředkem právní spolupráce v trestních věcech ve smyslu čl. 31 Smlouvy o EU (5). Má však stejný cíl: ulehčit výměnu informací pro účely prosazování práva. V mnoha případech tyto nástroje zahrnují systémy informačních technologií, anebo jsou jimi nebo standardizací výměny postupů podporovány. Návrh systému ECRIS není v tomto ohledu jedinečný. V hodnocení tohoto návrhu evropský inspektor ochrany údajů vychází z předchozích zkušeností se srovnatelnými nástroji.

7.

Na druhém místě se právní rámec EU pro ochranu údajů vyvíjí. Koncem roku 2008 se očekává přijetí rámcového rozhodnutí Rady o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a soudní spolupráce v trestních věcech, na něž se ve 14. bodě odůvodnění odkazuje jako na obecný rámec platný vztahující se na elektronickou výměnu údajů z rejstříků trestů. Toto rámcové rozhodnutí Rady stanoví minimální záruky ochrany údajů v případech přenosu nebo zpřístupnění osobních údajů mezi členskými státy (6). To povede k dalšímu sbližování vnitrostátních právních předpisů týkajících se podmínek používání osobních údajů (podle článku 9 rámcového rozhodnutí Rady o výměně informací z rejstříku trestů).

8.

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že jednání o rámcovém rozhodnutí o ochraně údajů vedla k některým změnám, z nichž některé jsou vázány na účinné působení na právní rámec, v němž se výměna údajů z trestních rejstříků uskutečňuje:

9.

Vzhledem k výše uvedenému je třeba článek 9 rámcového rozhodnutí o výměně informací z rejstříku trestů – kterým se stanovují některé „podmínky používání osobních údajů“ – považovat za lex specialis v oblasti ochrany údajů, který poskytuje další záruky vedle těch, které jsou stanoveny v lex generalis, tedy v rámcovém rozhodnutí o ochraně údajů. Tento článek, zejména jeho odstavce 2 a 4, vymezuje zásadu omezení účelu ve vztahu k výměně informací z rejstříků trestů. Výjimky z této zásady povoluje jen za okolností, které jsou výslovně uvedené v těchto ustanoveních.

10.

Za třetí předložila Komise sdělení o evropské strategii pro elektronické soudnictví, které se současným návrhem úzce souvisí (7). Tímto sdělením má Evropská komise v úmyslu přispět k posilování a rozvoji nástrojů elektronického soudnictví na Evropské úrovni. Toto sdělení obsahuje celou řadu iniciativ majících výrazný dopad na ochranu osobních údajů, jako je například vytvoření sítě pro bezpečnou výměnu za účelem sdílení informací mezi soudními orgány a vytvoření evropské databáze soudních překladatelů a tlumočníků. evropský inspektor ochrany údajů má v úmyslu na toto sdělení zareagovat zvláštním dokumentem.

11.

V článku 11 rámcového rozhodnutí Rady se popisuje, které informace se musí nebo mohou předávat (v odstavci 1); v odstavci 3 se rovněž stanoví právní základ současného návrhu. Příloha II rámcového rozhodnutí stanovuje tiskopis, který se má při výměně používat. Obsahuje informace, které má poskytnout žádající členský stát, a informace, které je třeba v odpověď na tuto žádost poskytnout. Tiskopis může být nařízením Rady změněn, jak nyní navrhuje Komise.

12.

V čl. 11 odst. 1 se rozlišují povinné informace, nepovinné informace, doplňující informace a jakékoli další informace. Tiskopis v příloze II toto rozlišení nezohledňuje. Například informace o jménech rodičů odsouzené osoby se v článku 11 označuje za nepovinnou informaci, která se má poskytnout jen v případě, že je zapsána do rejstříku trestů. Příloha II tuto nepovinnou povahu nezohledňuje.

13.

Evropský inspektor ochrany údajů navrhuje využít tuto příležitosti na úplné přizpůsobení tiskopisu uvedeného v článku 11. To omezí přenos osobních údajů na ty, které jsou skutečně potřebné pro účely výměny. V uvedeném případě se automatické poskytování jmen rodičů nejeví jako potřebné. Takový postup by mohl zbytečně poškodit dotčené osoby, zejména rodiče.

14.

Jádro návrhu tvoří článek 3. Na jeho základě je zřízen systém ECRIS založený na decentralizované architektuře informační technologie a je tvořen třemi prvky: databázemi rejstříků trestů v členských státech, společnou komunikační infrastrukturou a propojovacím softwarem.

15.

Evropský inspektor ochrany údajů podporuje současný návrh na zřízení systému ECRIS za předpokladu, že se zohlední připomínky vyjádřené v tomto stanovisku.

16.

V této souvislosti zdůrazňuje, že na jedné straně se nevytváří žádná evropská centrální databáze a nepředpokládá se přímý přístup do databází rejstříků trestů jiných členských států, avšak na druhé straně se pravomoci na vnitrostátní úrovni soustřeďují v ústředních orgánech členských států určených podle článku 3 rámcového rozhodnutí Rady. Tento mechanismus omezuje uchovávání a výměnu údajů na minimum, přičemž též jasně stanovuje povinnosti ústředních orgánů. V rámci tohoto mechanismu nesou členské státy odpovědnost za provoz vnitrostátních databází rejstříků trestů a za účinné provádění výměn. Rovněž odpovídají za propojovací software (čl. 3 odst. 2 návrhu).

17.

Počítá se se společnou infrastrukturou. Nejprve půjde o síť S-TESTE (8), která může být nahrazena jinou zabezpečenou sítí provozovanou Komisí (čl. 3 odst. 4 návrhu). Evropský inspektor ochrany údajů má za to, že Komise odpovídá za společnou infrastrukturu, i když to není v článku 3 uvedeno. Evropský inspektor ochrany údajů navrhuje vyjasnit tuto odpovědnost v samotném znění z důvodu právní jistoty.

18.

Ve svém stanovisku ze dne 29. května 2006 vyjádřil evropský inspektor ochrany údajů podporu decentralizované architektuře. Tak se mimo jiné vyloučí duplicita osobních údajů v centrální databázi. Volba takové decentralizované architektury automaticky znamená, že členské státy odpovídají za databáze rejstříků trestů a zpracování osobních údajů v rámci těchto databází. Přesněji řečeno jsou ústřední orgány členských států odpovědné za zpracování těchto databází. Jako takové odpovídají za obsah databází a za obsah vyměňovaných informací. Rámcové rozhodnutí Rady stanoví povinnosti odsuzujícího členského státu a členského státu, jehož státní příslušnost má daná osoba.

19.

V tomto rámci je ECRIS sítí typu „peer-to-peer“ pro výměnu informací mezi těmito vnitrostátními databázemi. Síť typu „peer-to-peer“ jako ECRIS představuje určitá rizika, která je třeba řešit:

20.

Harmonizace využívání sítě samotné a postupů okolo jejího využívání je tedy prvořadá. Evropský inspektor ochrany údajů poukazuje zejména na to, jak je důležité, aby k využití sítě docházelo jednotně a s vysokou úrovní ochrany údajů. Prováděcí opatření stanovené podle článku 6 návrhu jsou tedy nejvyššího významu. Evropský inspektor ochrany údajů doporučuje, aby byl v článku 6 uveden odkaz na vysokou úroveň ochrany údajů jako podmínky pro přijetí všech prováděcích opatření.

21.

Vnitrostátní orgány pro ochranu údajů by v této souvislosti mohly hrát určitou roli, pokud budou jednat jednotně. Evropský inspektor ochrany údajů navrhuje, aby byl přijat bod odůvodnění, který zdůrazňuje úlohu orgánů pro ochranu údajů, podobně jako se v 11. bodě odůvodnění a v čl. 3 odst. 5 uvádí, že Komise napomáhá členským státům. Nový bod odůvodnění by měl rovněž povzbudit orgány pro ochranu údajů ke spolupráci.

22.

Evropský inspektor ochrany údajů rovněž vítá ustanovení čl. 3 odst. 3 na podporu používání nejlepších dostupných technik pro zajištění důvěrnosti a integrity údajů z rejstříků trestů zasílaných jiným členským státům. Bylo by však vhodné, aby se do určování těchto technik zapojily i příslušné orgány pro ochranu údajů, spolu s členskými státy (jejich ústředními orgány) a Komisí.

23.

Z odpovědnosti Komise za společnou komunikační infrastrukturu vyplývá, že je třeba Komisi považovat ze provozovatele sítě. Pro účely ochrany údajů lze Komisi označit za provozovatele ve smyslu čl. 2 písm. i) rámcového rozhodnutí Rady o ochraně osobních údajů, třebaže pouze omezeně: pro provozování sítě a zajištění její bezpečnosti. Jsou-li zpracovávány osobní údaje ve spojení s provozováním sítě, nebo vyvstávají-li otázky ochrany údajů ve spojení se zabezpečením sítě, bude Komise odpovídat jako provozovatel. Tato role Komise je srovnatelná s její rolí v systémech SIS, VIS a Eurodac, zejména v případě odpovědnosti za operační řízení (a nikoli za obsah osobních údajů). Tato funkce byla označena jako „kontrolní role sui generis“ (9).

24.

Společná komunikační infrastruktura se bude zakládat, přinejmenším v krátkodobějším horizontu, na síti S-TESTA. Cílem sítě S-TESTA je propojení orgánů EU s vnitrostátními orgány, jako například správními orgány a agenturami v rámci Evropy. Jedná se o vyhrazenou telekomunikační síť. Servisní a operační středisko sítě se nachází v Bratislavě. Tato síť tvoří rovněž páteř jiných informačních systémů v oblasti svobody, bezpečnosti a práva, jako například Schengenského informačního systému. Evropský inspektor ochrany údajů podporuje výběr sítě S-TESTA, která se ukázala být důvěryhodným systémem pro výměnu.

25.

Odpovědnost Komise za „kontrolní roli sui generis“ má rovněž důsledky pro právní předpisy týkající se ochrany údajů, které se uplatní, a pro dohled. Článek 3 nařízení (ES) č. 45/2001 stanoví, že uvedené nařízení „se vztahuje na zpracování osobních údajů ve všech orgánech a institucích Společenství, pokud se toto zpracování provádí při výkonu činností, které zcela nebo zčásti spadají do oblasti působnosti práva Společenství“.

26.

Pokud by činnosti Komise související se zpracováním spadaly zcela nebo zčásti do oblasti působnosti práva Společenství, neexistovaly by o uplatnitelnosti nařízení (ES) č. 45/2001 žádné pochybnosti. Zejména článek 1 uvedeného nařízení stanoví, že orgány a instituce Společenství zajišťují ochranu základních práv a svobod fyzických osob, zejména jejich práva na soukromí v souvislosti se zpracováním osobních údajů. Podle článku 22 uvedeného nařízení Komise musí přijmout „vhodná technická a organizační opatření, kterými zajistí úroveň bezpečnosti odpovídající rizikům vyplývajícím ze zpracování a z povahy osobních údajů, které mají být chráněny“. Tyto činnosti probíhají pod dohledem evropského inspektora ochrany údajů.

27.

V tomto případě je však třeba připomenout, že na rozdíl od Schengenského informačního systému (10) spočívá právní základ pro zpracování v hlavě VI Smlouvy o EU (třetí pilíř). To znamená, že na činnosti zpracování Komisí se automaticky nevztahuje nařízení (ES) č. 45/2001 ani žádný jiný právní rámec pro ochranu údajů a dohled. To je politováníhodné ze zřejmého důvodu nedostatečné ochrany subjektu údajů, zejména proto, že zpracování osobních údajů souvisejících s odsouzeními za trestné činy je citlivé povahy, jak ukazuje čl. 10 odst. 5 nařízení (ES) č. 45/2001, který označuje zpracování údajů v souvislosti s odsouzeními za trestné činy za činnosti zpracování, které mohou představovat zvláštní riziko. Navíc je to politováníhodné i proto, že evropský inspektor ochrany údajů je – na základě jiných právních nástrojů – zapojen do dohledu nad sítí S-TESTA. Z tohoto důvodu evropský inspektor ochrany údajů navrhuje vložit do rozhodnutí (11) ustanovení, podle něhož by se nařízení (ES) č. 45/2001 použilo na zpracování osobních údajů v rámci odpovědnosti Komise.

28.

Návrh rozlišuje mezi běžnou technickou infrastrukturou pro propojení databází a mezi propojovacím softwarem. Jak již bylo uvedeno, za propojovací software odpovídají členské státy. Podle 11. bodu odůvodnění může tento software poskytnout Komise, ale zdá se, že členské státy se mohou rozhodnout, zda jej použijí namísto vlastního propojovacího softwaru.

29.

Vyvstává otázka, proč by se mělo rozlišovat mezi odpovědností za technickou infrastrukturu a za propojovací software a proč by neměla za obojí odpovídat Komise. Oba případy se skutečně týkají sítě mezi ústředními orgány členských států (vnitrostátní přístupová místa do sítě) a nikoli výměny informací v rámci členských států.

30.

Přenesením této dodatečné odpovědnosti na Komisi by nebyla dotčena decentralizovaná povaha architektury informační technologie, přičemž na druhé straně by efektivnost výměny měla být optimální. Posílení efektivnosti je důležité z hlediska ochrany údajů z důvodu kvality údajů: je nutné vyměňovat pouze důležité údaje a není třeba dodatečných informací, které by byly nezbytné z důvodu nedostatků systému. Kromě toho soustředění odpovědnosti za společnou komunikační infrastrukturu a propojovací software do jednoho místa umožňuje lepší dohled nad systémem.

31.

To je ještě důležitější s ohledem na fungování softwaru jako nástroje pro výměnu. Důležitým znakem propojovacího softwaru je, že musí být schopen ověřit totožnost odesílatele, jakož i kompatibilitu a integritu žádostí, a v důsledku toho umožnit ověření žádostí. Interoperabilita softwaru používaného členskými státy je proto nevyhnutelnou podmínkou. Členské státy nemusí všechny bezpodmínečně používat stejný software (i když by to byla nejpraktičtější možnost), avšak software musí být zcela interoperabilní.

32.

Návrh uznává potřebu harmonizace v otázkách souvisejících s propojovacím softwarem. Prováděcí opatření uvedená v článku 6, která mají být přijat postupem projednávání ve výborech, zahrnují například „postupy pro ověření souladu softwarových aplikací s technickými specifikacemi“. Článek 6 rovněž zmiňuje společný soubor protokolů. Tento společný soubor protokolů se nicméně nevyžaduje pro propojovací software. V článku 6 se nestanoví ani identifikace softwarového systému.

33.

Z výše uvedených důvodů za účelem zlepšení efektivity a zabezpečení výměn evropský inspektor ochrany údajů doporučuje:

34.

Podle čl. 6 písm. b) by se měl v příručce přijaté prostřednictvím postupu projednávání ve výborech stanovit postup pro výměnu informací zabývající se „především způsoby zjišťování totožnosti pachatelů“. Evropský inspektor ochrany údajů vznáší otázku, co přesně bude tato příručka obsahovat a zda např. stanoví identifikaci prostřednictvím biometrických údajů.

35.

Evropský inspektor ochrany údajů zdůrazňuje, že zjištění totožnosti pachatelů trestných činů by nemělo vést k výměně osobních údajů, jež nejsou výslovně uvedeny v rámcovém rozhodnutí. Kromě toho by se měly v příručce stanovit přiměřené záruky ve vztahu ke zpracování a přenosu zvláštních kategorií údajů, jako jsou například biometrických údaje.

36.

V čl. 6 písm. c) a článku 8 se odkazuje na sběr statistických údajů, které jsou klíčovým prvkem nikoli pouze pro posouzení efektivnosti systému výměny údajů, ale i pro dohled nad dodržováním záruk ochrany údajů. V této souvislosti evropský inspektor ochrany údajů doporučuje, aby v souladu s jinými právními nástroji vztahujícími se k výměně osobních údajů (12) byly statistické prvky, které se mají sbírat, podrobněji vymezeny a aby byla řádně zohledněna potřeba zajištění dohledu nad ochranou údajů. Například statistické údaje mohou vysloveně zahrnovat prvky, jako je počet žádostí o přístup či opravu osobních údajů, délka a úplnost procesu aktualizace, druh osob, které mají přístup k těmto údajům, jakož i případy porušení bezpečnosti údajů. Kromě toho statistické údaje a zprávy založené na těchto údajích by měly být plně dostupné orgánům příslušným pro ochranu údajů.

37.

Evropský inspektor ochrany údajů již zdůraznil ve svém stanovisku ze dne 29. května 2006 týkajícím se rámcového rozhodnutí o výměně údajů z rejstříků trestů, že návrh by se měl věnovat nejen spolupráci mezi ústředními orgány, ale i spolupráci mezi různými orgány příslušnými pro ochranu údajů. Tato potřeba se stále naléhavější vzhledem k tomu, že jednání o rámcovém rozhodnutí o ochraně údajů vedla k vypuštění ustanovení, který se měla zřídit pracovní skupina orgánů EU pro ochranu údajů, jejíž úkolem měla být koordinace jejich činností v souvislosti se zpracováním údajů v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech.

38.

V zájmu zajištění efektivního dohledu a vysoké kvality přeshraničního pohybu údajů z rejstříků trestů by proto bylo potřebné vytvořit vhodné mechanismy koordinace mezi příslušnými orgány ochrany údajů. Tyto mechanismy by měly rovněž zohlednit skutečnost, že dohled nad infrastrukturou sítě S-TESTA spadá do pravomoci evropského inspektora ochrany údajů. Vytvoření těchto mechanismů by mohlo být upraveno ve zvláštním ustanovení, nebo připojeno k prováděcím opatřením, jež mají být přijata podle článku 6 návrhu.

39.

V 6. a 8. bodě odůvodnění a v důvodové zprávě Komise se odkazuje na rozsáhlé využívání strojových překladů. Evropský inspektor ochrany údajů vítá každé opatření zaměřené na zlepšení vzájemného porozumění předávaných informací, poukazuje však zároveň na význam jasného stanovení a vymezení používání strojových překladů. Používání společných kódů po přesném předpřeložení kategorií trestných činů v příloze rozhodnutí skutečně umožní vnitrostátním orgánům číst strojový překlad těchto kategorií v jejich úředním jazyce. Používání strojového překladu je užitečným nástrojem a může přispět k vzájemnému pochopení daných trestných činů.

40.

Strojový překlad pro účely přenosu informací, které nebyly přesně předpřeložené, jako například dodatečných poznámek či upřesnění doplněných v jednotlivých případech, však může mít vliv na kvalitu přenesených informací a tím na rozhodnutí přijaté na jejich základě a měl by být v zásadě vyloučen. Evropský inspektor ochrany údajů doporučuje upřesnit tuto otázku v odůvodnění rozhodnutí Rady.

41.

Evropský inspektor ochrany údajů doporučuje, aby byl v odůvodnění návrhu uveden odkaz na tuto konzultaci.

42.

Navrhuje, aby se při této příležitosti formulace plně přizpůsobila článku 11 rámcového rozhodnutí Rady o rejstřících trestů, který rozlišuje povinné informace, nepovinné informace, dodatečné informace a jakékoli jiné informace.

43.

Evropský inspektor ochrany údajů podporuje současný návrh na zřízení systému ECRIS za předpokladu, že budou zohledněny poznámky uvedené v tomto stanovisku:

44.

Statistické údaje, které mají být shromážděny, by měly být podrobněji vymezeny; přitom by měla být řádně zohledněna potřeba zajištění dohledu nad ochranou údajů.

45.

Měly by být zavedeny vhodné mechanismy koordinace mezi příslušnými orgány pro ochranu údajů, které zohlední skutečnost, že dohled nad infrastrukturou sítě S-TESTA spadá do pravomoci evropského inspektora ochrany údajů.

46.

V odůvodněních rozhodnutí Rady by mělo být uvedeno, že použití strojového překladu by se nemělo vztahovat na přenos informací, které nebyly přesně předpřeloženy.

20.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 42/7

20.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 42/8

—

na internetových stránkách Europa – hospodářská soutěž (http://ec.europa.eu/comm/competition/mergers/cases/). Tato internetová stránka umožňuje vyhledávat jednotlivá rozhodnutí o spojení podniků, a to podle společnosti, čísla případu, data a indexu hospodářského odvětví,

—

v elektronické podobě na internetových stránkách EUR-Lex pod číslem 32008M4835. Stránky EUR-Lex umožňují přístup k evropskému právu po internetu (http://eur-lex.europa.eu/).

20.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 42/9

20.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 42/11

20.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 42/12

20.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 42/13

1.

Komise dne 11. února 2009 obdržela oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1), kterým podnik CNP Assurances S.A. („CNP Assurances“, Francie) získává ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení Rady nákupem akcií výhradní kontrolu nad podnikem CNP Unicredit Life, Ltd. („CNP Unicredit Life“, Irsko).

2.

Předmětem podnikání příslušných podniků je:

3.

Komise po předběžném posouzení zjistila, že by oznamovaná transakce mohla spadat do působnosti nařízení (ES) č. 139/2004. Konečné rozhodnutí v tomto ohledu však zůstává vyhrazeno. V souladu se sdělením Komise o zjednodušeném postupu ohledně některých spojování podle nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (2) je třeba uvést, že tato věc může být posouzena podle postupu stanoveného sdělením.

4.

Komise vyzývá zúčastněné třetí strany, aby jí předložily své případné připomínky k navrhované transakci.

Připomínky musí být Komisi doručeny nejpozději do deseti dnů po zveřejnění tohoto oznámení. Připomínky lze Komisi zaslat faxem (č. faxu (32-2) 296 43 01 nebo 296 72 44) či poštou s uvedením čísla jednacího COMP/M.5451 – CNP Assurances/CNP Unicredit Life na adresu Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské komise:

20.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 42/14

1.

Komise dne 13. února 2009 obdržela oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1), kterým podniky Lagardère SCA („Lagardère“) prostřednictvím své dceřiné společnosti Hachette Filippacchi Press („HFP“, oba Francie) a Sumitomo Corporation („Sumitomo“, Japonsko) získávají ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení Rady nákupem akcií společnou kontrolu nad podnikem Hachette FujinGaho („HFG“, Japonsko). Podnik HFG je v současné době zcela vlastněn podnikem HFP.

2.

Předmětem podnikání příslušných podniků je:

3.

Komise po předběžném posouzení zjistila, že by oznamovaná transakce mohla spadat do působnosti nařízení (ES) č. 139/2004. Konečné rozhodnutí v tomto ohledu však zůstává vyhrazeno. V souladu se sdělením Komise o zjednodušeném postupu ohledně některých spojování podle nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (2) je třeba uvést, že tato věc může být posouzena podle postupu stanoveného sdělením.

4.

Komise vyzývá zúčastněné třetí strany, aby jí předložily své případné připomínky k navrhované transakci.

Připomínky musí být Komisi doručeny nejpozději do deseti dnů po zveřejnění tohoto oznámení. Připomínky lze Komisi zaslat faxem (č. faxu (32-2) 296 43 01 nebo 296 72 44) či poštou s uvedením čísla jednacího COMP/M.5474 – Lagardère/Sumitomo/HFG na adresu Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské komise:

20.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 42/15

20.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 42/15

20.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 42/s3