—

konané v Luandě (Angola) od 30. listopadu do 3. prosince 2009,

—

s ohledem na čl. 17 odst. 1 svého jednacího řádu,

—

s ohledem na výsledky zasedání skupiny G-20, jež se uskutečnila v dubnu 2009 v Londýně a v září 2009 v Pittsburghu,

—

s ohledem na sdělení Evropské komise z dubna 2009 o podpoře rozvojových zemí při zvládání krize (2),

—

s ohledem na „de Larosièrovu zprávu“ o finančním dohledu v EU z února 2009,

—

s ohledem na zprávu Světové banky nazvanou „Global Development Finance 2009: Charting a Global Recovery“ (Financování globálního rozvoje v roce 2009 – plán celosvětového oživení),

—

s ohledem na závěry konference OSN o světové finanční a hospodářské krizi a jejím dopadu na rozvoj, která se konala ve dnech 24.–26. června 2009 v New Yorku,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro politické záležitosti (ACP-EU/100.587/09/fin.),

A.

vzhledem k tomu, že svět v současnosti čelí finanční, hospodářské, potravinové, energetické a environmentální krizi bezprecedentního rozsahu,

B.

vzhledem k tomu, že u zdrojů této krize stojí průmyslově vyspělé země, avšak nejsilněji jsou jí zasaženy země rozvojové,

C.

vzhledem k tomu, že celosvětová struktura globálního řízení, která vznikla v poválečném, koloniálním období, stále odráží geopolitickou rovnováhu minulého století a již neodpovídá globalizované skutečnosti, v níž se svět nachází,

D.

vzhledem k tomu, že naše globální politické a finanční instituce je nutné důkladně reformovat, aby byly efektivnější, transparentnější, reprezentativnější a legitimnější,

E.

vzhledem k tomu, že do krajnosti uplatňovaná deregulace, neoliberální kapitalismus a fundamentalistická víra ve volný trh svorně přispěly ke krachu finančního systému, zániku milionů pracovních míst a k nárůstu chudoby,

F.

vzhledem k tomu, že stát je odpovědný za podporu stability a udržitelného růstu se zaměřením na boj proti chudobě, má zajistit, aby z vytvořeného bohatství měla prospěch většina obyvatelstva, a nejenom jeho část, a musí proto přistoupit k regulaci trhů a dohledu nad nimi a plnit v ekonomice redistribuční funkci,

G.

vzhledem k tomu, že některé země v nedávné době odmítly multilateralismus, což vedlo ke střetům, konfliktům a svárům mezi jednotlivými kulturami,

H.

vzhledem k tomu, že musíme začít jednat, abychom zastavili změnu klimatu, a zabránili tak nevratným škodám na životním prostředí a jejich tvrdým ekonomickým a sociálním dopadům,

I.

vzhledem k tomu, že vlády bohatých zemí uvolnily obrovské sumy peněz na záchranu finančních institucí, ovšem některé tyto státy zároveň ustupují od plnění rozvojových cílů tisíciletí,

J.

vzhledem k tomu, že od zasedání G-20 v Londýně bylo pro subsaharskou Afriku vyčleněno pouze 1,6 % z nových úvěrových prostředků Mezinárodního měnového fondu (MMF),

K.

vzhledem k tomu, že státy AKT mají výrazně nízké zastoupení v institucích, jako je Světová banka, MMF nebo Rada bezpečnosti OSN,

L.

vzhledem k tomu, že ženy jsou ve vládních strukturách rovněž nedostatečně zastoupeny,

M.

vzhledem k tomu, že výše finančních prostředků odčerpávaných z rozvojových zemí formou nezákonného úniku kapitálu, jenž je do značné míry umožněn existencí daňových rájů a bankovního tajemství, se odhaduje na 350–600 miliard EUR ročně,

N.

vzhledem k tomu, že pomoc zemí OECD určená chudým zemědělcům činí 1 % jejich zemědělských dotací,

O.

vzhledem k tomu, že jedním z předních úkolů Světové banky a MMF je snižovat chudobu,

P.

vzhledem k tomu, že Světová banka a MMF poskytování půjček nadále podmiňují ekonomickými a politickými kritérii,

Q.

vzhledem k tomu, že skupina G20, která se stala hlavním fórem mezinárodní hospodářské spolupráce, má otevřenější charakter než skupina G8, nicméně do ní stále nepatří 85 % světové populace,

R.

vzhledem k tomu, že Výbor pro rozvojovou pomoc OECD je fórem vlád dárcovských zemí, zatímco nové fórum pro rozvojovou spolupráci spadá pod OSN a dává rozvojovým zemím možnost vyslovit svůj názor a jednat samy za sebe,

S.

vzhledem k tomu, že je nezbytně nutné obnovit důvěru společnosti v uspořádání globálního řízení,

1.

vyzývá mezinárodní společenství, aby globálním institucím dalo reprezentativnější, demokratičtější a otevřenější charakter, což by rozvojovým zemím, zejména v Africe, umožnilo uplatňovat větší vliv a požívat rozsáhlejších rozhodovacích pravomocí;

2.

vyzývá skupinu G20, aby členy skupiny G77 přizvala k jednacímu stolu;

3.

vítá skutečnost, že se skupina G20 na svém zasedání v Pittsburghu zavázala přerozdělit kvóty MMF ve prospěch dynamicky se rozvíjejících trhů a rozvojových zemí; trvá na tom, aby byla zemím s rozvojovou nebo rozvíjející se ekonomikou přiznána spravedlivější hlasovací práva ve výkonném sboru MMF a v radě guvernérů Světové banky; vyzývá proto k zavedení nového hlasovacího systému založeného na dvojí většině, který každému členu uděluje po jednom hlase a rovněž zohledňuje hospodářský význam;

4.

požaduje, aby bylo v rámci MMF a Světové banky Spojeným státům odebráno právo veta;

5.

trvá na tom, aby skupina G20 dodržela svůj závazek zajistit, aby členové vyššího managementu všech mezinárodních finančních institucí byli jmenováni otevřenými, transparentními postupy opírajícími se o dosažené výsledky kandidátů;

6.

naléhavě vyzývá Radu bezpečnosti OSN, aby rozšířila počet svých členů;

7.

žádá mezinárodní společenství, aby zajistilo přísnější a transparentnější regulační rámec světových finančních trhů s vyšší mírou odpovědnosti a zvýšeným dohledem, jak požadovala skupina G20;

8.

důrazně se staví za provedení reformy MMF, která by rozšířila jeho pravomoci v oblasti dohledu a dozoru a umožnila mu vydávat v případě nerovnováhy na celosvětových trzích, nebo hrozí-li makroekonomická rizika, včasná varování;

9.

vybízí všechny příslušné činitele, aby zajistili lepší koordinaci mezi brettonwoodskými institucemi, skupinou G20 a regionálními rozvojovými bankami;

10.

naléhavě vyzývá členy skupiny G20, Evropskou unii a země AKT, aby urychleně provedly opatření, která odstraní daňové ráje a budou namířena proti existenci bankovního tajemství, a aby zintenzívnily mezinárodní spolupráci a automatickou výměnu informací, zvýšily v jednotlivých zemích standardy výkaznictví pro nadnárodní společnosti a v zemích, v nichž dochází k úniku kapitálu, posílily budování kapacit; s uspokojením očekává protiopatření namířená proti daňovým rájům, která skupina G20 přislíbila na období od roku 2010;

11.

vyzývá vlády, aby stanovily horní hranici pro platy vedoucích pracovníků s cílem zamezit nehorázně vysokým odměnám a aby regulovaly motivační programy ve finančním sektoru, které ohrožují stabilitu systému; vítá skutečnost, že skupina G20 v Pittsburghu podpořila zvýšení finanční stability a spojení náhrad a odměn s dlouhodobým vytvářením hodnot, a nikoli s přehnaným riskováním;

12.

všechny státy bezvýhradně vyzývá k podpoře multilateralismu a systému OSN;

13.

doporučuje, aby fórum pro rozvojovou spolupráci OSN a Výbor pro rozvojovou pomoc OECD byly chápány jako dvě vysoce prestižní fóra pro rozvojovou spolupráci a pro analýzu a sledování celosvětového vývoje poskytování pomoci, včetně programu zaměřeného na její účinnost;

14.

vítá skutečnost, že se Spojené státy rozhodly opětovně navázat spolupráci s Radou OSN pro lidská práva a že se konečně ujaly svého členství v ní; vyzývá EU, státy AKT a další partnery, aby zajistili, že tato rada bude vystupovat na obranu všech obětí porušování lidských práv;

15.

vítá skutečnost, že skupina G20 přijala závazky ve výši 1,1 bilionu USD, jež mají nastartovat světovou ekonomiku, ale vyjadřuje politování nad tím, že pro nejchudší země byl vyčleněn pouze zlomek této částky; varuje, že by nemělo dojít k ochromení rozvojových zemí v důsledku výrazného nového zadlužení;

16.

vyzývá členské státy EU, aby v oblasti poskytování pomoci dostály svým závazkům přijatým v rámci rozvojových cílů tisíciletí;

17.

uznává důležitost obchodu, ale zdůrazňuje, že volné trhy nejsou samy o sobě zárukou vymýcení chudoby;

18.

naléhavě vyzývá všechny členy Světové obchodní organizace, aby usilovali o dosažení takových výsledků jednání o rozvoji v Dohá, které budou spravedlivé, přinesou omezení protekcionismu, ale současně budou zohledňovat rozdílné kapacity a stupně vývoje států s vyspělejší a států s méně vyspělou ekonomikou a které státům AKT umožní ochránit jejich nejohroženější odvětví;

19.

žádá EU, aby v souvislosti s dohodami o hospodářském partnerství respektovala ty země AKT, které se rozhodnou neuzavřít plnohodnotnou podobu této dohody nebo budou chtít o sporných oblastech prozatímních dohod o hospodářském partnerství znovu jednat; trvá na tom, aby Smíšené parlamentní shromáždění bylo plnohodnotně zapojeno do všech plánovaných parlamentních struktur navazujících na uzavření dohod o hospodářském partnerství;

20.

vyzývá EU, aby významně snížila své zemědělské dotace a úplně zrušila veškeré vývozní zemědělské dotace;

21.

žádá EU, aby dodržela závazky přijaté v rámci programu pomoci na podporu obchodu a aby i nadále pomáhala zvyšovat obchodní kapacity zemí AKT;

22.

vyzývá mezinárodní společenství, aby zavedlo vysoké standardy sociální a environmentální ochrany a práv pracovníků, včetně agendy „důstojné práce“ (definované Mezinárodní organizací práce), a aby rozvojovým zemím tyto standardy pomáhalo uplatňovat;

23.

vyzývá všechny vlády, aby dodržovaly právo na svobodné vyjednávání a na kolektivní smlouvy a aby zaručily právo na stávku, o němž se zmiňuje ústava Mezinárodní organizace práce;

24.

vybízí OSN, aby se intenzivně věnovala otázce rovnosti pohlaví a posílení postavení žen ve společnosti;

25.

vyzývá OSN, aby zmodernizovala Hospodářskou a sociální radu (ECOSOC) tak, aby mohla prosazovat trvalá řešení ekonomických, sociálních a kulturních otázek a otázek spojených se zaměstnaností a zdravím;

26.

vyzývá Světovou banku, aby v souladu se závěry zasedání skupiny G20 v Pittsburghu přidělila vyšší prioritu rozvojovým otázkám, změně klimatu a podpoře zdraví a vzdělávání;

27.

naléhavě vyzývá všechny vlády, aby na prosincovém summitu o klimatu v Kodani uzavřely ambiciózní, spravedlivou a udržitelnou dohodu, v níž bude zátěž spravedlivě rozdělena mezi průmyslově vyspělé a rozvojové státy a jež zohlední různou míru odpovědnosti jednotlivých zemí za změnu klimatu;

28.

naléhavě vyzývá státy EU, aby v souladu se svými závazky ze zasedání G20 pomáhaly rozvojovým zemím v boji proti změně klimatu; trvá na tom, aby tyto finanční prostředky byly vynaloženy nad rámec stávající rozvojové pomoci;

29.

vyzývá EU, aby hojně investovala do oblasti výzkumu, vzdělávání a ochrany životního prostředí, zvýšila objem finančních prostředků určených pro rozvojové země a posílila převod technologií do těchto zemí;

30.

vyzývá všechny státy, aby ve vyšší míře uplatňovaly parlamentní kontrolu, která povede k transparentnějším, demokratičtějším, odpovědnějším a efektivnějším vládním opatřením;

31.

vyzývá OSN a Světovou obchodní organizaci, aby spolupráci s parlamenty přiřadily vyšší prioritu;

32.

vyzývá politické činitele, zejména politické činitele v zemích AKT, aby spolupracovali s občanskou společností a aby organizacím občanské společnosti přidělili prostředky nezbytné pro jejich činnost;

33.

pověřuje své spolupředsedy, aby předali toto usnesení Radě ministrů AKT-EU, Komisi Africké unie, Panafrickému parlamentu a národním a regionálním parlamentům v zemích AKT, Evropské komisi, OSN a regionálním organizacím, Světové bance, MMF, Světové obchodní organizaci a předsednictvím EU a Africké unie.

—

konané v Luandě (Angola) od 30. listopadu do 3. prosince 2009,

—

s ohledem na čl. 17 odst. 1 svého jednacího řádu,

—

s ohledem na cíle Dohody o partnerství mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy (AKT) na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsané v Cotonou dne 23. června 2000 (dohoda z Cotonou), v platném znění,

—

s ohledem na rozvojové cíle tisíciletí OSN, zejména na závazek vytvořit globální partnerství pro rozvoj, a závěry a doporučení schůzky na vysoké úrovni OSN, která se konala v New Yorku dne 25. září 2008,

—

s ohledem na zprávu pracovní skupiny pro překonání nedostatků při plnění rozvojových cílů tisíciletí za rok 2009 nazvanou „Posílení globálního partnerství pro rozvoj v období krize“ a na zprávu o plnění rozvojových cílů tisíciletí v roce 2009,

—

s ohledem na Monterreyský konsensus Mezinárodní konference OSN o financování rozvoje, která se konala ve dnech 21. a 22. března 2002, a na Deklaraci z Dohá o financování rozvoje ze dne 2. prosince 2008, která byla přijata na následné mezinárodní konferenci o financování rozvoje za účelem přezkumu provádění Monterreyského konsensu,

—

s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti pomoci přijatou dne 2. března 2005 a na akční program z Akkry přijatý na fóru na vysoké úrovni o účinnosti pomoci konaném v Akkře ve dnech 2.–4. září 2008,

—

s ohledem na prohlášení skupiny G20 ze zasedání k finanční krizi, jež se konalo ve Washingtonu dne 15. listopadu 2008, a na prohlášení učiněná na summitu konaném v Londýně dne 2. dubna 2009 a v Pittsburghu ve dnech 24.–25. září 2009,

—

s ohledem na výzvu prezidenta Světové banky Roberta B. Zoellicka, aby rozvinuté země poskytly 0,7 % svých balíčků na oživení ekonomiky na „fond zranitelnosti“ pro rozvojové země (4),

—

s ohledem na zprávu Mezinárodního měnového fondu (MMF) „Dopady globální finanční krize na země s nízkými příjmy“ z března 2009,

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 8. dubna 2009 o podpoře rozvojových zemí při zvládání krize (5),

—

s ohledem na zprávu Výboru pro hospodářský rozvoj, finance a obchod (ACP-EU/100.510/09/fin.),

A.

vzhledem k tomu, že se globální finanční a hospodářský systém vyznačuje stále silnější vzájemnou závislostí všech zemí světa,

B.

vzhledem k tomu, že finanční a hospodářská krize vznikla ve finančních centrech, jakými jsou New York a Londýn, a vzhledem k tomu, že státy AKT nejsou za finanční a hospodářskou krizi zodpovědné, ale spíše trpí jejími následky,

C.

vzhledem k tomu, že finanční a hospodářská krize vznikla v důsledku prohlubující se nesourodosti mezi vytvářením mezinárodní přidané hodnoty, reálnými úsporami a finanční sférou, která ve stále větší míře působí ve virtuálním a spekulativním světě, jehož hlavní charakteristikou je neustálé a nekontrolované vytváření produktů odvozených z dalších odvozených produktů,

D.

vzhledem k tomu, že podle nedávno vydané zprávy MMF nazvané „Dopady globální finanční krize na země s nízkými příjmy“ krize „zvýší finanční potřeby zemí s nízkými příjmy v roce 2009 nejméně o 25 miliard amerických dolarů“, přičemž mimořádně silně bude tímto trendem zasažena subsaharská Afrika,

E.

vzhledem k tomu, že od začátku finanční krize se objem komerčního financování snižuje a v případě rozvojových zemí došlo k propadu o 100–300 miliard amerických dolarů, a vzhledem tomu, že nová obchodní omezení mají navíc v mnoha zemích negativní dopad a že obchodní jednání v rámci rozvojového programu z Dohá dospěla do mrtvého bodu;

F.

vzhledem k tomu, že země AKT jsou závislé na příjmech z vývozu komodit, které tvoří 50 % jejich zdrojů devizových prostředků, a že krize vedla u mnoha rozvojových zemí k poklesu prostředků pocházejících z vývozu, k omezení převodu finančních prostředků do těchto zemí a ke snížení objemu přímých zahraničních investic a oficiální rozvojové pomoci,

G.

vzhledem k tomu, že schopnost mnoha rozvojových zemí splácet svůj zahraniční dluh byla mimo jiné oslabena vysokými cenami dovážených paliv a potravin doprovázenými nízkou poptávkou po vyváženém zboží, jež snížila významné zdroje příjmů,

H.

vzhledem k tomu, že dopady hospodářské a finanční krize na země AKT vedly k rozpadu cyklu setrvalého hospodářského růstu, který probíhal již od roku 2004, a ohrožují tedy jak konsolidaci pokroku, jehož bylo dosaženo, tak plnění rozvojových cílů tisíciletí,

I.

vzhledem k tomu, že podle odhadů OSN jsou dárcovské příspěvky stále o 35 miliard dolarů ročně nižší, než byla roční částka na pomoc, kterou dárci přislíbili v roce 2005 na schůzce skupiny G8 v Gleneagles, a částka na pomoc Africe je o 20 miliard dolarů ročně nižší, než bylo přislíbeno,

J.

vzhledem k tomu, že konference z Dohá o financování rozvoje se zaměřila na střednědobé otázky rozvoje a vymezila řadu cílů v oblasti zásadních reforem, přičemž zdůraznila, že je třeba nalézt integrovaný přístup k hospodářským, sociálním a environmentálním aspektům rozvoje, a uznala, že situace jednotlivých států je rozdílná,

K.

vzhledem k tomu, že má-li být mezinárodní finanční systém reprezentativnější a efektivnější, je třeba reformovat jeho slabá místa,

L.

vzhledem k tomu, že rozvinuté ekonomiky uplatnily na mnohostranné, evropské i vnitrostátní úrovni v reakci na krizi řadu opatření, a vzhledem k tomu, že zejména reakce skupiny G20 založená na krátkodobých opatřeních a strukturálních reformách upřednostňuje obnovu fungování finančních trhů a mechanismy na podporu důvěry v tyto trhy, avšak řeší jen povrchně konkrétní potřeby rozvojových zemí či další hlavní výzvy spojené s řešením hospodářské krize (zajišťování výživy, změna klimatu, zachování biologické rozmanitosti, přístup ke zdrojům energie a přístup k pitné vodě a vodě pro použití v domácnosti i ve výrobních odvětvích),

M.

vzhledem k tomu, že země AKT nejsou finanční a hospodářskou krizí zasaženy stejnoměrně, a vzhledem k tomu, že rozdíly mezi nimi vyplývají z kritérií, jakými jsou například míra otevřenosti k zahraničnímu obchodu, závislost na příjmech z vývozu, finanční rezervy a dynamika vnitrostátních a regionálních trhů,

N.

vzhledem k tomu, že státy AKT jsou nicméně více citlivé, pokud jde o vnější ohrožující vlivy, a vzhledem k tomu, že Světová banka obecně odhaduje, že 1 % pokles světového hospodářského růstu by uvrhl dalších 20 milionů lidí do chudoby, neboť takovýto pokles světového růstu by mohl ohrozit pokrok, jehož bylo během posledního desetiletí dosaženo v oblasti rozvoje, a zejména pokrok v plnění rozvojových cílů tisíciletí,

O.

vzhledem k tomu, že podle odhadů Organizace pro výživu a zemědělství vzrostl nyní počet světových obyvatel trpících hladem na jednu miliardu a že tento celkový úhrn se v důsledku světové finanční krize zvýšil o 100 milionů (6),

P.

vzhledem k tomu, že mezi rizika pro státy AKT ohrožené krizí patří:

Q.

vzhledem k tomu, že došlo k prudkému poklesu cen přírodních surovin, čímž došlo k omezení jednoho z nejvýznamnějších zdrojů příjmů pro státy AKT,

R.

vzhledem k tomu, že státy AKT nejsou schopny přijímat finanční prostředky v podobě státních dluhopisů,

1.

připomíná, že partnerství AKT-EU by mělo dodržovat ducha i literu dohody z Cotonou, a zdůrazňuje, že EU musí hrát rozhodující úlohu při zmírňování okamžitých i dlouhodobých dopadů krize na země AKT, a to i vzhledem ke svému postavení hlavního obchodního partnera těchto států, a vzhledem k tomu, že je hlavním zdrojem finančních prostředků pocházejících od pracujících migrantů, hlavním poskytovatelem soukromých investic a největším světovým dárcem oficiální rozvojové pomoci;

2.

naléhavě vyzývá dárcovské země, aby koordinovaně a jednotně zohledňovaly dopady krize na země AKT, dodržovaly přitom zásady stanovené v Pařížské deklaraci o účinnosti pomoci, jež byly znovu vyjádřeny v akčním programu z Akkry, a postupovaly v souladu se závazky souvisejícími s financováním rozvoje přijatými v Monterrey a znovu potvrzenými v průběhu konference v Dohá a různých vrcholných schůzek skupiny G20;

3.

naléhavě vyzývá obzvláště země skupiny G20, aby ctily závazky učiněné vůči rozvojovým zemím na summitech k finanční krizi konaných ve Washingtonu dne 15. listopadu 2008, v Londýně dne 2. dubna 2009 a v Pittsburghu ve dnech 24.–25. září 2009,

4.

opět potvrzuje význam rozvojových cílů tisíciletí v boji proti chudobě a vyzývá k dodržování a naplňování závazku, který učinily členské státy EU, tedy zvýšit oficiální rozvojovou pomoc na 0,56 % hrubého národního důchodu do roku 2010 a na 0,7 % do roku 2015; vyzývá, aby se státy nově zavázaly k dodržování ctižádostivých víceletých časových plánů, což by umožnilo změřit postupné navyšování rozpočtů pomoci;

5.

vybízí dárcovské země a země AKT, aby v krátkodobém a střednědobém výhledu poskytovaly prostředky na podporu nejchudších vrstev obyvatelstva, na klíčové sektory hospodářství (zdravotnictví, vzdělávání, zemědělství a venkovská infrastruktura, tvorba pracovních míst, pitná voda a voda určená výrobním odvětvím) a na vytváření a zachovávání přiměřených systémů sociálního zabezpečení a „záchranných sítí“; zdůrazňuje význam těchto opatření, neboť financování balíčků pro hospodářskou obnovu v zemích AKT není možné a je třeba velmi rychle uvolnit prostředky;

6.

zdůrazňuje, že tento typ výdajů je v dobách krize nejnepříznivěji ovlivněn, navzdory tomu, že je finančně nejdostupnější a v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém horizontu nejvýhodnější, a navzdory jeho proticyklickému potenciálu;

7.

naléhavě vyzývá dárcovské země, aby této nebývalé krize využily jako odrazového můstku pro další zkoumání současných možností v podobě dalších inovativních zdrojů financování rozvoje, např. daně z mezinárodních finančních transakcí, a pro hledání možností nových, aby rozvojovým zemím umožnily diverzifikovat své zdroje příjmů a uplatňovat účinnější, konkrétnější a funkčnější programy výdajů;

8.

vyzývá členské státy EU a bohaté země, aby zrušily zahraniční dluhy všech chudých zemí, a to bez obtížně splnitelných hospodářskopolitických podmínek; zdůrazňuje, že je třeba odpustit všechny dluhy až 60 zemím, mají-li mít nějakou šanci na splnění rozvojových cílů tisíciletí; vítá skutečnost, že mnoho členských států EU již dluh rozvojovým zemím odepsalo, vyjadřuje však znepokojení nad tím, že tyto odpisy dluhů uměle zvýšily údaje o rozvojové pomoci EU;

9.

zdůrazňuje zejména výhody spojené s používáním technik mikrofinancování, pokud jde o místní hospodářský rozvoj a zapojení obyvatelstva – zejména žen – do rozvoje;

10.

vyzývá mezinárodní finanční instituce, včetně vícestranných bank pro rozvoj, aby rozvojové země podporovaly při překonávání současné krize, obnově růstu, budování posílených tržních a obchodních kapacit a obnově přístupu rozvojových zemí k úvěrům a k soukromým kapitálovým tokům;

11.

vyzývá rozvinuté země k zajištění toho, aby mezinárodní finanční instituce měly dostatek zdrojů a mohly tak v plné míře plnit svoji úlohu;

12.

vyzývá země AKT, aby ve vlastním zájmu zlepšily správu a transparentnost vnitrostátních výdajů s cílem zlepšit předvídatelnost, provádění a kontrolu rozpočtu; zdůrazňuje význam parlamentního dohledu nad veřejnými financemi;

13.

zdůrazňuje, že je zapotřebí vhodných právních předpisů a regulace s cílem chránit země AKT, jež jsou hlavními dlužníky, proti „kořistnickým fondům“;

14.

zdůrazňuje, že je třeba vytvořit komplexní odpověď na hospodářskou a finanční krizi, že na žádnou finanční instituci, tržní segment nebo jurisdikci se nesmí vztahovat výjimka z regulace a dohledu a že transparentnost a odpovědnost všech stran musí být podkladem pro nový styl správy mezinárodních financí;

15.

zdůrazňuje, že pro hospodářský růst, zaměstnanost a omezování chudoby mají zásadní význam spravedlivý obchod, podpora investic do průmyslu a místní výroby, podnikání a inovace a efektivně regulované finanční trhy;

16.

vyzývá státy AKT, aby zajistily solidnější legislativní a regulační prostředí pro fungování podniků s cílem přilákat více soukromých, zahraničních a vnitrostátních investic;

17.

naléhavě vyzývá členské státy EU a země AKT, aby v reakci na hospodářskou krizi nevytvářely protekcionistické bariéry v mezinárodním obchodu;

18.

naléhavě vyzývá členské státy EU, aby zvážily a v plné míře uplatnily opatření mimo finanční sektor, která by měla pozitivní dopad na rozvoj zemí AKT, a zejména transfer špičkových technologií, a to v různých oblastech, které posilují budování kapacit a umožní rozvoj výzkumu a infrastruktury, včetně ochrany životního prostředí;

19.

zdůrazňuje, že je třeba posílit proces rozvoje a regionální integrace států AKT, a vyzývá zejména k tomu, aby byly dopady krize na rozvoj těchto států zohledňovány při vyjednávání a provádění dohod o hospodářském partnerství mezi státy AKT a EU; připomíná, že dohody o hospodářském partnerství musí doprovázet slibované nové financování pomoci na podporu obchodu, tj. 2 miliardy eur ročně do roku 2010;

20.

připomíná, že hospodářská krize dále zdůraznila nezbytnost toho, aby členské státy EU uplatňovaly přístup k přistěhovalectví, který respektuje lidská práva a je v souladu s rozvojovými cíli; je třeba usnadnit a dokonce i podpořit finanční převody přistěhovalců do svých zemí původu, jež mají velké kapitálové potřeby; stejně tak je nutno posílit sociální a kulturní rozměr migrace jako faktor působící na integraci, toleranci, výměny a vzájemné uznávání národů, a přisoudit jim větší význam při provádění dohody z Cotonou;

21.

zdůrazňuje, že je naléhavě třeba reformovat mezinárodní finanční správu, včetně struktury a fungování finančního systému, což předpokládá plné a rovnoprávné začlenění zemí AKT do mezinárodních finančních orgánů s cílem zvýšit jejich reprezentativnost tak, aby odrážely různorodost národních, regionálních a mezinárodních zájmů a aby byla posílena jejich legitimita;

22.

vyzývá země AKT, aby úžeji zapojily své parlamenty do rozhodovacích procesů, a zejména do přípravy rozvojových strategií;

23.

vyzývá k tomu, aby mezinárodní společenství dokončilo cyklus jednání o obchodu pro rozvoj z Dohá, a to spravedlivým způsobem, který by byl pro všechny strany uspokojivý;

24.

je přesvědčen, že dopady krize na státy AKT mohou sloužit jako pobídka, která tyto státy povede k investicím do zemědělství s cílem zajistit výživu a právo na potravinovou soběstačnost a zahájit proces úvah nad diverzifikací produkce a nad transformací komodit s cílem zvýšit jejich přidanou hodnotu, což by zlepšilo podmínky, za kterých se účastní obchodu, a zmírnilo nestálost cen surovin;

25.

pověřuje své spolupředsedy, aby předali toto usnesení Radě ministrů AKT-EU, Evropskému parlamentu, Evropské komisi, předsednictví Rady EU, Africké unii, Panafrickému parlamentu a parlamentům zemí AKT, Světové bance, MMF, FAO a regionálním rozvojovým bankám AKT.

—

konané v Luandě (Angola) od 30. listopadu do 3. prosince 2009,

—

s ohledem na čl. 17 odst. 1 svého jednacího řádu,

—

s ohledem na Dohodu o partnerství AKT-EU, která byla podepsána dne 23. června 2000 v Cotonou a zrevidována v Lucemburku dne 25. června 2005 (dále jen „dohoda z Cotonou“), a zejména na její články 9, 13, 26 a 27,

—

s ohledem na články 149–150 a 177–181 Smlouvy o založení Evropského společenství,

—

s ohledem na článek 13 Smlouvy o ES, který upravuje opatření pro boj proti diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace,

—

s ohledem na Světový program Akce pro mládež do roku 2000 a pro pozdější období přijatý Valným shromážděním Organizace spojených národů (OSN) dne 7. listopadu 1995,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a její opční protokol přijaté dne 13. prosince 2006 v hlavním sídle OSN v New Yorku,

—

s ohledem na Lisabonské prohlášení o politikách a programech týkajících se mládeže přijaté na světové konferenci ministrů odpovědných za mládež, jež se konala v Lisabonu ve dnech 8.–12. srpna 1998,

—

s ohledem na akční plán z Bragy zaměřený na mládež, který byl přijat na třetím celosvětovém fóru mládeže OSN konaném ve dnech 2.–7. srpna 1998 v Braze (Portugalsko),

—

s ohledem na revidovanou Evropskou chartu o účasti mladých lidí na místním a regionálním životě, jež byla vydána Kongresem místních a regionálních orgánů Evropy dne 21. května 2003,

—

s ohledem na Agendu 21 pro oblast kultury přijatou na čtvrtém fóru místních orgánů pro sociální začlenění z Porta Alegre, které se konalo v Barceloně (Španělsko) dne 8. května 2004,

—

s ohledem deklaraci z Dakaru o podpoře kultur a kulturních odvětví zemí AKT a na akční plán k této deklaraci, který přijali ministři kultury států AKT na své první schůzce v roce 2004 v Dakaru (Senegal),

—

s ohledem na rezoluci ze Santo Dominga přijatou ministry kultury zemí AKT na jejich druhé schůzce konané v říjnu 2006 v Santo Domingu (Dominikánská republika),

—

s ohledem na rezoluci o zaměstnávání mládeže, jež byla přijata na 93. zasedání Mezinárodní konference práce, které proběhlo v červnu 2005 v Ženevě,

—

s ohledem na Africkou chartu mládeže, jež byla přijata Africkou unií v červenci 2006 v Banjulu (Gambie),

—

s ohledem na Tichomořskou strategii pro mládež do roku 2010 přijatou na druhé konferenci ministrů Tichomořského společenství odpovědných za mládež, která se konala ve dnech 5.–7. prosince 2005 v Port Moresby (Papua-Nová Guinea),

—

s ohledem na hlavu II („Investice, obchod službami a elektronický obchod“) Dohody o hospodářském partnerství mezi státy Carifora a Evropským společenstvím a jeho členskými státy, která zavádí volný pohyb služeb mezi stranami dohody, a na protokol III této dohody o kulturní spolupráci,

—

s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN ze dne 30. října 2008 o provádění Světového programu Akce pro mládež: pokrok a omezení, pokud jde o dobré životní podmínky mladých lidí a úlohu, kterou mají v občanské společnosti,

—

s ohledem na usnesení Rady ze dne 14. prosince 2000 o sociálním začleňování mladých lidí (8),

—

s ohledem na bílou knihu Evropské komise z 21. listopadu 2001 nazvanou „Nový impuls pro evropskou mládež“ (9) a s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. května 2002 o bílé knize Evropské komise „Nový impuls pro evropskou mládež“ (10),

—

s ohledem na usnesení Rady ze dne 27. června 2002 o rámci evropské spolupráce v oblasti mládeže (11),

—

s ohledem na závěry Evropské rady konané ve dnech 22. a 23. března 2005, která přijala Evropský pakt mládeže (12),

—

s ohledem na sdělení Komise Radě ze dne 30. května 2005 o evropských politikách týkajících se mládeže: Řešení problémů mladých lidí v Evropě – provádění Evropského paktu mládeže a podpora aktivního občanství (13) a na usnesení Rady ze dne 24. listopadu 2005 o řešení problémů mladých lidí v Evropě – provádění Evropského paktu pro mládež a podpora aktivního občanství (14),

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady ze dne 15. listopadu 2006 o politice týkající se mládeže: program „Mládež v akci“ 2007–2013 (15),

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí program „Evropa pro občany“ na podporu aktivního evropského občanství na období 2007–2013 (16),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 5. září 2007„Podpora plnohodnotné účasti mladých lidí na vzdělávání, zaměstnanosti a ve společnosti“ (17),

—

s ohledem na závěry ze zasedání Rady dne 16. listopadu 2007 o průřezovém přístupu k politice mládeže, který by mladým lidem umožnil využívat svého potenciálu a aktivně se účastnit života společnosti (18),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 27. dubna 2009„Strategie EU pro mládež – Investování do mládeže a posílení jejího postavení – Obnovená otevřená metoda koordinace přístupu k problémům a příležitostem mládeže“ (19) a na příslušný doprovodný pracovní dokument útvarů Komise „Zpráva EU o mládeži“ (20),

—

s ohledem na Světovou zprávu OSN o mládeži z roku 2003, Světovou zprávu OSN o mládeži z roku 2005 a Světovou zprávu OSN o mládeži z roku 2007,

—

s ohledem na zprávu Rozvojového programu OSN o lidském rozvoji z roku 2004 o kulturní svobodě v dnešním rozmanitém světě,

—

s ohledem na prohlášení a akční plán z Bruselu přijaté v dubnu 2006 na první schůzi ministrů AKT pověřených otázkami azylu, migrace a mobility,

—

s ohledem na bruselskou rezoluci skupiny států AKT o migraci a rozvoji, kterou přijali ministři zemí AKT pověření otázkami azylu, migrace a mobility,

—

vzhledem k rozhodnutí č. 2/LXXXVII/08 přijatému na 27. zasedání Rady ministrů AKT, jež se konalo ve dnech 8.–13. června 2008 v Addis Abebě (Etiopie), o uplatňování bruselské rezoluce skupiny států AKT o migraci a rozvoji,

—

s ohledem na zprávu Světové banky o světovém vývoji v roce 2007, jejímž tématem byl vývoj a příští generace,

—

s ohledem na zprávu MOP s názvem „Global Employment Trends for Youth“ (Světové trendy zaměstnanosti mladých lidí) z října 2008,

—

s ohledem na závěrečné prohlášení summitu africké a evropské mládeže, který se konal ve dnech 4.–7. prosince 2007 v Lisabonu (Portugalsko),

—

s ohledem na stanoviska Evropského fóra mládeže k migraci mladých lidí a jejich zaměstnávání ze dne 3. května 2008,

—

s ohledem na zprávu Evropského fóra mládeže z roku 2008 nazvanou „Development Needs Youth – Youth Organisations in Action“ (K rozvoji je zapotřebí mladých lidí – organizace mládeže v akci),

—

s ohledem na zprávu Výboru pro sociální věci a životní prostředí (AKT-EU/100.504/09/fin.),

A.

vzhledem k tomu, že „mládež“ je definována jako mladí lidé ve věku 15 až 24 let (21), vzhledem k tomu, že mládež tvoří 18 % světové populace či 1,2 miliardy lidí, z nichž téměř 85 % žije v rozvojových zemích,

B.

vzhledem k tomu, že mnoho mladých lidí žije v chudobě a trpí sociálním vyloučením či marginalizací, a to zejména mladé ženy, mladí lidé s postižením, mladí migranti a uprchlíci, mládež, která žije ve venkovských oblastech, a příslušníci etnických menšin,

C.

vzhledem k tomu, že ekonomické a kulturní začlenění a aktivní účast mladých lidí ve společnosti jsou zásadní jak pro jejich osobnostní rozvoj, tak i pro řádný a demokratický vnitrostátní a celosvětový rozvoj,

D.

vzhledem k tomu, že vzdělání a zaměstnanost jsou předpokladem pro úspěšnou integraci a účast mladých lidí ve společnosti,

E.

vzhledem k tomu, že ačkoli je dnešní mládež nejvzdělanější mladou generací v historii, nezaměstnanost a nedostatečná zaměstnanost mladých dosáhla rekordní úrovně a byla prohloubena hospodářskou krizí; vzhledem k tomu, že mladí lidé představují 25 % světového obyvatelstva v produktivním věku, avšak v roce 2007 tvořili 43,7 % nezaměstnaných (22);

F.

vzhledem k tomu, že kulturní odvětví podporuje alternativní hospodářský rozvoj, vytváří bohatství a poskytuje mladým lidem důstojnou práci,

G.

vzhledem k tomu, že migrace se stala jedním z přizpůsobovacích mechanismů, jejichž prostřednictvím si mladí lidé rozšiřují možnosti vzdělávání a pracovních příležitostí, avšak tyto možnosti vzdělávání nepřinášejí prospěch rozvojovým zemím, z nichž mladí lidé pocházejí, ani v nich nezvyšují vzdělanostní úroveň,

H.

vzhledem k tomu, že globalizace přispěla ke zvýšení mobility v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, práce a dobrovolné služby, čímž podpořila solidaritu a lepší mezikulturní porozumění a posílila respektování odlišnosti a rozmanitosti,

I.

vzhledem k tomu, že kultura hraje důležitou roli pro kvalitu života a osobnostní rozvoj mladých lidí,

J.

vzhledem k tomu, že šíření informačních a komunikačních technologií (IKT) přináší nové příležitosti pro rozvoj, začlenění a občanskou účast mladých lidí; vzhledem k tomu, že závazek vlád investovat do IKT může zmenšit současnou „digitální propast“ mezi zeměmi EU a AKT a podpořit rovnost,

K.

vzhledem k tomu, že dlouhodobá řešení celosvětových hrozeb, jako je změna klimatu, bude možno najít a rozvojových cílů dosáhnout pouze tehdy, budou-li mladí lidé uznáváni jako partneři při činění rozhodnutí,

1.

naléhavě žádá vlády států AKT a EU, aby zahrnuly problematiku mládeže do veškerého vytváření politik a posílily propojení mezi politikami, které se týkají mladých lidí, a dalšími oblastmi politik, které mají na mládež přímý vliv;

2.

zdůrazňuje, že je zapotřebí komplexně hájit Všeobecnou deklaraci lidských práv, a zejména její články 23, 24, 26 a 27 týkající se práce, vzdělávání a kultury;

3.

vyzývá Komisi, aby zajistila vyvážené financování pro Akci 3.2 probíhajícího programu „Mládež v akci“ (2007–2013) v rámci zamýšlených opatření a podle vzoru programu „Mládež Euro-Med“ zřídila program „Mládež AKT-EU“ v rámci dohody z Cotonou s dodatečnými prostředky v rámci navazujícího programu;

4.

zdůrazňuje, že tvůrci politik na všech úrovních by měli dále rozvíjet svou spolupráci a posílit výměnu osvědčených postupů v oblasti sociální a kulturní integrace a účasti mladých lidí např. tím, že podpoří partnerství mezi agenturami, které koordinují vnitrostátní, regionální a mezinárodní programy pro mládež;

5.

vyzývá EU a státy AKT, aby všem mladým lidem zaručily plné uplatňování jejich práv a svobod a odstranily veškeré formy diskriminace; vyzývá Komisi, EU a státy AKT, aby navýšily finanční prostředky pro programy sociálního a kulturního začlenění mladých lidí, kteří náleží ke zranitelným skupinám;

6.

domnívá se, že EU by měla vytvořit společnou migrační politiku, která bude soudržná, se silným smyslem pro rovnoprávnost a bude zaměřená na sociální integraci migrantů ve společnostech, které je přijímají; žádá členské státy EU, aby mladým migrantům zajistily dodržování jejich práv a stejný přístup ke vzdělání, sociálním službám a ekonomickým příležitostem, jako mají občané daného státu;

7.

vyzývá EU, aby posílila ochranná opatření týkající se všech mladých státních příslušníků třetích zemí, kteří legálně pracují v Evropě; vyzývá EU, aby usilovala o to, aby se na tyto příslušníky třetích zemí vztahoval status dlouhodobě pobývajících rezidentů, a o definici statusu středně kvalifikovaných a nekvalifikovaných pracovníků; dále se domnívá, že vlády EU a AKT by měly vytvořit programy, jež by omezily „odliv mozků“ z řad mladých lidí v případě rozvojových zemí a pomocí nichž by byla koordinována příslušná preventivní opatření;

8.

vyzývá EU a vlády států AKT, aby všem mladým lidem zajistily přístup k příslušným a pro mládež vhodným informacím o zdraví a příslušné zdravotní péči;

9.

vyzývá vlády AKT a EU, aby zavedly programy, které sníží míru předčasného ukončování školní docházky, sníží negramotnost mládeže a zvýší kvalitu základního vzdělávání;

10.

žádá o univerzální přístup ke střednímu vzdělávání; vyzývá vlády států AKT a EU, aby odstranily překážky v přístupu k základnímu vzdělání, a to zejména v případě mladých lidí se zdravotním postižením a dalších zranitelných skupin; naléhavě vyzývá vlády, aby poskytly granty a půjčky studentům z rozvojových zemí, kteří mají zájem se vzdělávat na terciární úrovni;

11.

vyzývá státy EU a AKT, aby podpořily pozvolný přechod od vzdělávání k zaměstnání tak, že na teoretické metody používané při vyučování bude navazovat praktická zkušenost v rámci vyučování a zahrnutí podnikatelské přípravy do plánů výuky;

12.

naléhavě vyzývá vlády států AKT a EU, aby kladly důraz na vzdělávání v kulturní a sociální oblasti a podpořily zapojení mladých lidí do kulturních aktivit v rámci školy i mimo ni, které by obohatily jejich život, vedly k harmonickému osobnostnímu vývoji, zabránily jim stát se drogově či jinak závislými a posílily tak jejich sociální a kulturní začlenění do společnosti;

13.

naléhavě vyzývá vlády států AKT a EU, aby uznaly, že mladí lidé představují skupinu, která je nejvíce otevřena změnám a je v rámci každé společnosti nejlepším nositelem těchto změn; žádá vlády států AKT a EU, aby využily mladých lidí v úsilí o dosažení pozitivní změny ve společnosti prostřednictvím mechanismů, jako je vzájemná výměna informací o HIV/Aids, informačních a komunikačních technologiích a trvale udržitelných technologiích pro zmírnění a přizpůsobení změně klimatu;

14.

žádá o univerzální přístup mladých lidí k informačním a komunikačním technologiím; vyzývá vlády, aby investovaly do infrastruktury informačních a komunikačních technologií a zajistily vybavení škol po této stránce; žádá Komisi a státy AKT a EU, aby za použití technologie „eTwinning“ vytvářely propojení mezi skupinami žáků států AKT a EU a posílily tak mezikulturní vzdělávání; vyzývá vlády států AKT a EU, aby podporovaly distanční vzdělávání jako prostředek k usnadnění sociálního začlenění lidí ze znevýhodněných skupin, zejména osob se zdravotním postižením;

15.

vyzývá vlády států AKT a EU, aby ve spolupráci s MOP zavedly vnitrostátní akční plány a strategie v oblasti zaměstnávání mladých lidí a pravidelně sledovaly situaci v této oblasti;

16.

vyzývá vlády států EU a AKT, aby prosazovaly zaměstnanecká práva a spravedlivé odměňování jako účinný prostředek na podporu sociálního začleňování;

17.

konstatuje, že mladí lidé, kteří při studiu zároveň chodí do práce, získají hodnotné zkušenosti, které jim usnadní přechod od vzdělávání na trh práce; vybízí soukromý sektor, aby vytvářel více příležitostí odborné praxe pro mládež, která se ještě vzdělává; v této souvislosti varuje před všemi typy vykořisťování v zaměstnání;

18.

konstatuje, že mladé ženy (23) a mladí lidé se zdravotním postižením (24) čelí ve větší míře nezaměstnanosti a nedostatečné zaměstnanosti; vyzývá k vypracování konkrétních politik na podporu zaměstnávání mladých žen a osob ze znevýhodněných skupin;

19.

zdůrazňuje potřebu vytvořit lepší podmínky pro mladé podnikatele tím, že jim budou poskytovány informace i finanční pobídky a bude odstraňována administrativní zátěž v případě, že budou mít v úmyslu začít podnikat; vyzývá finanční instituce, aby usnadnily přístup mladých lidí k mikroúvěrům; žádá vlády, aby zřídily profesní poradenství a programy financování pro mladé podnikatele v odvětví kultury a v tvůrčích odvětvích a aby podporovaly místní služby s cílem zlepšit sociální začlenění na místní úrovni;

20.

vyzývá národní parlamenty a vlády států EU a AKT, aby začlenily ochranu kultur, jež na jejich území existují, do vnitrostátních právních předpisů, a zabezpečily tak jejich zachování a rozvoj;

21.

odmítá koncept kultury jako zboží podléhajícího pravidlům zisku; obhajuje demokratizaci vytváření a uskutečňování kultury s cílem stimulovat kulturní rozvoj mladých lidí v souladu s jejich vlastními ambicemi a s jejich zapojením;

22.

naléhavě vyzývá vlády států AKT a EU, aby vypracovaly plány či podporovaly stávající iniciativy, které přispějí k intenzivnějšímu rozvoji kulturní turistiky a povzbudí mladé lidi k tomu, aby ocenili kulturní a přírodní dědictví našich zemí;

23.

žádá vlády států AKT a EU, aby vytvořily či posílily již existující mezikulturní politiky s cílem podpořit kulturní rozmanitost a mírové soužití různých kultur v rámci společnosti; dále vyzývá vlády států AKT a EU, aby podpořily decentralizaci politik v oblasti kultury a stimulovaly tak místní rozvoj na kulturním základě i na základě menšinových kultur a respektování rozmanitosti a odlišnosti;

24.

vyzývá vlády států AKT a EU, Komisi a mezinárodní organizace, aby vyvinuly větší úsilí cílené na pořádání workshopů, seminářů a táborů pro mládež z rozličných kulturních, etnických a náboženských prostředí jako nástroje podpory mezikulturního porozumění;

25.

domnívá se, že OSN, Komise a vlády by do vytváření politik, programů a plánů v oblasti rozvojové spolupráce měly začlenit kulturní rozměr;

26.

vyzývá mezinárodní společenství a vlády států EU a AKT, aby se zaměřily na zachování tradičních řemesel tím, že vyčlení více finančních prostředků na odbornou přípravu i výrobní možnosti, aby podpořily prodej a uvádění těchto výrobků na trh, aby zlepšily příležitosti přístupu na trh pro zboží a služby v oblasti kultury – zejména ty, které poskytují mladí lidé – s cílem zlepšit mobilitu zboží a služeb v oblasti kultury, a aby podporovaly iniciativy zaměřené na výuku místních jazyků prostřednictvím internetu;

27.

vyzývá vlády států AKT a EU, aby zajistily, že názory mladých lidí budou vyslyšeny, a vítá zřízení parlamentů mládeže, jejichž záměrem je podporovat politickou kulturu mladých lidí a jejich rozvoj ve smyslu odpovědnosti;

28.

vítá iniciativu Komise ohledně strukturovaného dialogu s mladými lidmi a organizacemi mládeže o politických záležitostech, které se jich týkají, ale zdůrazňuje potřebu lépe definovat provádění této koncepce;

29.

konstatuje, že zlepšení přístupu k informacím podpoří transparentnost vlád a veřejné správy, což posílí roli mladých lidí a podpoří jejich účast na rozhodovacím procesu; zdůrazňuje význam informačních a komunikačních technologií pro zlepšení přístupu k informacím a vyzývá vlády k vytváření a uplatňování mechanismů, které zajistí ochranu mladých uživatelů uvedených technologií; zdůrazňuje úlohu informačních a komunikačních technologií pro posílení nových forem účasti mládeže na životě společnosti, jako je účast na veřejném životě prostřednictvím IKT (cyber-participation) a „elektronické občanství“ (e-citizenship).

30.

je toho názoru, že s cílem zajistit plnou účast mladých lidí ve společnosti by neměl být nejnižší věk zaručující mladým lidem právo volit stanoven na více než 18 let;

31.

pověřuje své spolupředsedy, aby toto usnesení předali Radě AKT-EU, Evropské komisi, Africké unii, členským státům EU, státům AKT, OSN a UNESCO.

—

které se bude konat v Luandě (Angola) od 30. listopadu do 3. prosince 2009,

—

s ohledem na čl. 17 odst. 2 svého jednacího řádu,

—

s ohledem na rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) z roku 1992,

—

s ohledem na Kjótský protokol z roku 1997,

—

s ohledem na akční plán přijatý Evropskou radou v reakci na zprávu vysokého představitele pro SZBP v březnu 2008,

—

s ohledem na společné prohlášení AKT-EU o změně klimatu a rozvoji, které v květnu 2009 přijala smíšená rada,

—

s ohledem na rezoluci č. A/63/281 o změně klimatu a jejích možných dopadech na bezpečnost, kterou přijalo Valné shromáždění OSN dne 3. června 2009,

—

s ohledem na stanoviska Světového humanitárního fóra, které se konalo dne 23. června 2009 v Ženevě na podnět Kofiho Annana, bývalého generálního tajemníka OSN,

—

s ohledem na prohlášení o změně klimatu učiněné na konferenci Panafrického parlamentu v Yaoundé (Kamerun) ve dnech 25.–27. června 2009,

—

s ohledem na usnesení přijatá dne 10. července 2009 na summitu skupiny G8 a Fóru největších světových ekonomik o klimatu a energii, které se konaly v L'Aquile (Itálie),

—

s ohledem na regionální seminář poslanců západoafrických parlamentů a místních volených zástupců o režimu pro změnu klimatu, který se konal v Praie (Kapverdy) ve dnech 3.–6. srpna 2009,

—

s ohledem na usnesení o změně klimatu a konfliktech přijatá na summitu Africké unie pořádaném v Syrte (Libye) dne 30. srpna 2009,

—

s ohledem na doporučení přijatá na schůzce na vysoké úrovni o změně klimatu, kterou svolal generální tajemník OSN Pan Ki-mun dne 22. září 2009 v New Yorku,

—

s ohledem na doporučení přijatá na Světovém fóru o udržitelném rozvoji pořádaném v Ouagadougou (Burkina Faso) ve dnech 9.–11. října 2009,

—

s ohledem na prohlášení učiněné na druhém summitu panafrické parlamentní sítě pro změnu klimatu, který se konal v Nairobi (Keňa) ve dnech 12.–15. října 2009,

—

s ohledem na závěry zasedání Evropské rady konaného ve dnech 29. a 30. října 2009,

—

s ohledem na prohlášení učiněné na třetí subregionální konferenci (Konžská pánev) panafrické parlamentní sítě pro změnu klimatu, která se konala v Yaoundé (Kamerun) ve dnech 12.–13. listopadu 2009,

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2009 o strategii EU pro kodaňskou konferenci o změně klimatu (COP15) (26),

—

s ohledem na nadcházející patnáctou konferenci smluvních stran (COP 15) úmluvy UNFCCC a na pátou konferenci smluvních stran, na níž se setkají smluvní strany Kjótského protokolu (COP/MOP 5) a jež se bude konat v Kodani (Dánsko) od 7. do 18. prosince 2009,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 4. dubna 2009 o sociálních a environmentálních důsledcích změny klimatu v zemích AKT (27),

A.

vzhledem k tomu, že globální oteplování ještě prohlubuje problém přežití a udržitelného rozvoje lidstva, který se všeobecně pokládá za naléhavý,

B.

vzhledem k tomu, že podle zprávy Globálního humanitárního fóra, kterému předsedal Kofi Annan, již změna klimatu uvrhla do chudoby více než 12 milionů lidí, 300 000 lidí ročně umírá na negativní následky změny klimatu a do roku 2030 se v chudobě octne 20 milionů lidí,

C.

vzhledem k tomu, že nestabilní klima, které lze již nyní pozorovat kvůli intenzitě a častosti výskytu přírodních katastrof na všech kontinentech (záplavy, sucho, pobřežní eroze, zvyšování hladiny moří atd.) představuje vážnou hrozbu pro země, které jsou z velké části pokryty pouští, a pro ostrovy a pobřežní regiony,

D.

vzhledem k tomu, že zpráva o stavu světové populace v roce 2009, kterou vypracoval Populační fond OSN, uznává, že změna klimatu souvisí také s populační dynamikou, chudobou a rovností mezi pohlavími,

E.

a vzhledem k tomu, že odlesňování v tropických oblastech je jedním z hlavních faktorů změny klimatu a vážnou hrozbou pro biologickou rozmanitost a životní podmínky více než miliardy chudých lidí žijících v těchto lesích, které jim rovněž poskytují obživu;

F.

vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství uznává, že změna klimatu má vliv na mezinárodní bezpečnost,

G.

vědom si toho, že nejméně rozvinuté země, které mají omezenou kapacitu a chybí jim zdroje na přizpůsobení se změně klimatu, utrpí největší újmu, přestože ke globálnímu oteplování přispěly nejméně,

H.

s ohledem na význam zemědělství, zejména v malém a středním rozsahu, pro nejméně rozvinuté země, a to pokud jde o podíl aktivní populace a dopad změny klimatu na toto odvětví,

I.

přesvědčen, že zajištění udržitelného životního prostředí pro budoucí generace vyžaduje společnou, ale diferencovanou odpovědnost celého lidstva,

J.

vzhledem k tomu, že průmyslové země nesou historickou odpovědnost za globální znečištění, a proto mají povinnost poskytovat finanční pomoc rozvojovým zemím, aby mohly usilovat o přizpůsobení se jeho následkům, včetně ztrát a škod způsobených v důsledku změny klimatu,

K.

vzhledem k tomu, že většina finančních prostředků přislíbených pro boj proti změně klimatu pochází z rozpočtu oficiální rozvojové pomoci, takže je čerpáno z fondů určených na rozvojovou pomoc, což vážně ohrožuje zmírňování chudoby a dosažení rozvojových cílů tisíciletí,

L.

vzhledem k tomu, že stále častější přesídlování a nucená migrace v důsledku změny klimatu mohou mít za následek velké komplikace a konflikty a že je tedy zapotřebí se tímto problémem vážně zabývat, neboť mezinárodní dohody o změně klimatu a mezinárodní právo postiženým lidem konkrétní pomoc nezajišťují,

M.

vzhledem k tomu, že summit skupiny G8 a Fórum největších světových ekonomik o klimatu a energii, které se konaly v L'Aquile (Itálie), uznaly v souladu se závěry rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu a s Kjótským protokolem, že průměrná světová teplota nesmí vzrůst o více než 2 °C oproti předprůmyslovému období,

N.

zdůrazňuje, že při analýze dopadů změny klimatu je nezbytně nutno vzít v úvahu situaci žen a souvislost s rozvojovým cílem tisíciletí č. 3 (rovnost mezi pohlavími) a č. 5 (zdraví matek),

1.

vítá skutečnost, že bylo konečně dosaženo všeobecného konsensu o tom, že má-li být planeta Země zachráněna před ekologickou a environmentální krizí, která jí hrozí, je třeba jednat společně a rychle;

2.

naléhavě vyzývá k tomu, aby dohoda, která bude uzavřena na kodaňském summitu v prosinci 2009, kladla důraz na spravedlnost, a to i v oblasti sociální, tak, že zaujme diferencovaný přístup zohledňující počet obyvatel jednotlivých zemí, stupeň průmyslového rozvoje a chudobu;

3.

zdůrazňuje potřebu dosáhnout koncem letošního roku v Kodani právně závazné dohody založené na Kjótském protokolu, která vstoupí v platnost dne 1. ledna 2013;

4.

vyzývá představitele zemí EU a AKT, aby úzce spolupracovali a koordinovali svá stanoviska s cílem dovést kodaňský summit k úspěšnému závěru;

5.

bere na vědomí, že summit skupiny G8 a Fórum největších světových ekonomik v L'Aquile uznaly, že je třeba založit světové partnerství, které bude podporovat technologie s nízkými emisemi uhlíku a přátelské k životnímu prostředí, a zdvojnásobit objem investic veřejného sektoru do těchto technologií;

6.

zdůrazňuje, že hlavní příčinou změny klimatu je hospodářská činnost probíhající již od doby průmyslové revoluce, která nerespektuje přírodní rovnováhu;

7.

zdůrazňuje, že tato mezinárodní dohoda by měla být založena na zásadě „společné, ale rozlišené odpovědnosti“, kdy se průmyslové země ujmou vůdčí úlohy při snižování svých domácích emisí, zatímco rozvojové země a rozvíjející se ekonomiky se rovněž zaváží k přijetí vhodných zmírňovacích opatření, přičemž tato opatření by měla být přiměřená z hlediska udržitelného rozvoje a mělo by se jim ze strany průmyslových zemí dostat měřitelné, vykazatelné a ověřitelné podpory prostřednictvím technologií, financování a budování kapacit;

8.

vyzývá průmyslové země, aby převzaly vedení při řešení záležitostí spojených se změnou klimatu tím, že se právně zaváží ke snížení emisí do roku 2020 o 25–40 % a do roku 2050 o 80–90 % oproti úrovni z roku 1990;

9.

vyzývá země AKT a EU, aby stanovily konkrétní cíl pro využívání obnovitelných energií, a domnívá se, že energetická účinnost a obnovitelné energie by měly být jádrem programů rozvojové spolupráce AKT-EU v rámci dohody z Cotonou;

10.

je pevně přesvědčen, že politika v oblasti změny klimatu nesmí být oddělena od ostatních politik, např. od politiky zemědělské, politiky zabezpečení výživy, politik v oblasti energetiky, životního prostředí, veřejného zdraví či mezinárodního obchodu; a proto naléhavě vyzývá vlády států EU a rozvíjejících se nebo rozvojových zemí, aby aktivně začleňovaly environmentální, sociální a klimatický rozměr do národních a regionálních strategických dokumentů, jakož i do všech rozvojových programů a projektů;

11.

domnívá se, že naděje, kterou skýtá zejména v afrických zemích existence rozsáhlých přírodních zásob, jež by mohly v podstatě sloužit jako plíce planety, musí vést ke vhodným finančním tokům, které těmto zemím umožní svých přírodních zásob využívat a současně respektovat ekosystém, což by bylo pro dobro celého lidstva;

12.

vyzývá Evropskou komisi, aby bezodkladně vytvořila komplexní program pro omezování odlesňování a znehodnocování lesů v rozvojových zemích, včetně podpory dobrovolných dohod o partnerství v rámci programů pro vymahatelnost práva, správu a obchod v lesnictví (FLEGT), s cílem zajistit dodržování práv původních lesních komunit; mimoto se domnívá, že Komise musí předložit jasné a důsledné návrhy na zákaz dovozu nelegálně těženého dřeva a výrobků z něj na trh EU; vyzývá Komisi, aby takové návrhy neprodleně předložila;

13.

zdůrazňuje, že finanční zdroje potřebné k boji proti změně klimatu musí být dodatečné, obnovitelné, předvídatelné, transparentní, dlouhodobé a přiměřené a musí být v prvé řadě přidělovány v podobě dotací; zdůrazňuje, že dárcovské země musí investovat do zlepšování a zvyšování „absorpční schopnosti“ rozvojových zemí, aby tyto země byly schopny účinně využívat zdroje;

14.

zdůrazňuje, že financování opatření pro zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se jí by měla respektovat priority stanovené rozvojovými zeměmi; zdůrazňuje, že do strategií pro zmírňování a přizpůsobování se změně klimatu je třeba zahrnout místní znalosti, a podtrhuje význam předávání znalostí mezi státy Jihu;

15.

naléhavě vyzývá k tomu, aby se urychleně organizovaly převody technologií, aby tak bylo možno řešit nouzové situace spojené s ekologickými katastrofami (sucha, záplavy atd.);

16.

vyzývá mezinárodní společenství, aby prozkoumalo inovační mechanismy financování s cílem zvýšit finanční podporu rozvojovým zemím na přizpůsobení se a zmírňování změny klimatu; vyzývá vlády EU a AKT, aby vytvořily programy, kterými transparentně získají další zdroje ze soukromého sektoru na financování adaptačních projektů; zdůrazňuje, že je třeba zlepšit koordinaci dárcovství a posílit spolupráci mezi zeměmi z řad dárců a příjemců;

17.

rovněž vyzývá skupinu G8 k uzavření dohody za účelem snížení hladiny skleníkových plynů do roku 2050, kterou by měly doprovázet krátkodobé a střednědobé akční plány;

18.

vyzývá vlády AKT a EU, aby do jakékoli dohody o změně klimatu uzavřené v Kodani zahrnuly zemědělství s cílem poskytnout tomuto sektoru mnohem větší přístup k adaptačnímu financování, protože má zásadní význam pro zabezpečení výživy, omezování chudoby a udržování ekosystému;

19.

vyzývá vlády zemí AKT, aby podporovaly zřízení regionálního fondu pro zlepšení a propagaci postupů spolupráce mezi drobnými zemědělci v rámci programů pro přizpůsobení se a zmírňování; zdůrazňuje, že je třeba posílit vzdělávací a informační kampaně o dopadu změny klimatu;

20.

upozorňuje na prohlášení zvláštního zpravodaje OSN pro právo na výživu, podle nějž podpora biopaliv vytváří podmínky pro další potravinovou krizi v blízké budoucnosti; zdůrazňuje, že primárním cílem zemědělství je produkce potravin;

21.

vyzývá proto rozvinuté země zastoupené v Kodani, aby zahájily výzkumné a vývojové aktivity a sdílely nové technologie s nejméně rozvinutými zeměmi a se všemi rozvojovými zeměmi;

22.

zdůrazňuje potřebu institucionální odpovědnosti a důvěry tím, že bude vytvořeno rovnocenné zastoupení dárcovských a přijímajících zemí v řídících orgánech institucí financujících přizpůsobování se změně klimatu;

23.

trvá na tom, aby dohoda o změně klimatu pro období po roce 2012 zohlednila stávající rozvojové procesy na mezinárodní i vnitrostátní úrovni; vyzývá Evropskou komisi a členské státy EU, aby v rámci rozvojových cílů tisíciletí každopádně zohledňovaly změnu klimatu tím, že do projektů a programů pro dosažení těchto cílů jakož i do veškerých strategií ke snížení chudoby začlení otázky zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně;

24.

vyzývá mezinárodní společenství, aby zjistilo, jaké nedostatky existují v právních předpisech, pokud jde o ochranu osob postižených přesídlením a migrací v důsledku změny klimatu, a aby iniciovalo vytvoření konkrétního systému pomoci a ochrany;

25.

vyzývá k přeměně programu OSN pro životní prostředí na plnohodnotnou světovou organizaci pro životní prostředí se sídlem v Nairobi (Keňa), jejíž význam bude zdůrazněn díky její odpovídající schopnosti řešit závažnost environmentální katastrofy a souvisejících problémů ve světě;

26.

pověřuje své spolupředsedy, aby toto usnesení předali Radě AKT-EU, Evropské komisi, generálnímu tajemníkovi OSN, Komisi Africké unie, Panafrickému parlamentu, smluvním stranám rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) a Světové bance.

—

konané v Luandě (Angola) od 30. listopadu do 3. prosince 2009,

—

s ohledem na čl. 17 odst. 2 jednacího řádu,

—

s ohledem na dohodu o partnerství AKT-EU podepsanou dne 23. června 2000 v Cotonou a revidovanou v Lucemburku dne 25. června 2005,

—

s ohledem na prohlášení Komise Africké unie,

—

s ohledem na prohlášení Výboru velvyslanců AKT ze dne 31. března 2009 o situaci na Madagaskaru,

—

s ohledem na usnesení o politické situaci na Madagaskaru, které přijalo dne 10. února 2009 parlamentní shromáždění AKT-EU,

—

s ohledem na práci mezinárodní kontaktní skupiny pro Madagaskar, a zejména na dohodu z Maputa uzavřenou dne 9. srpna 2009 a dohodu z Addis Abeby ze dne 6. listopadu 2009,

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. května 2009 o situaci na Madagaskaru (29),

—

s ohledem na prohlášení generálního tajemníka Mezinárodní organizace francouzsky hovořících zemí ze dne 10. listopadu 2009 o situaci na Madagaskaru,

A.

vzhledem k tomu, že pan Andry Rajoelina, starosta hlavního města Antananarivo, se dne 17. března 2009 stal předsedou přechodné vlády poté, co mu armáda přenechala výkonnou moc, kterou uzmula bývalému prezidentovi Marcu Ravalomananaovi, jenž byl donucen odstoupit a odejít do exilu,

B.

vzhledem k tomu, že pan Rajoelina dočasně rozpustil Národní shromáždění i Senát a prohlásil se za prezidenta republiky a předsedu dočasné vlády,

C.

vzhledem k početným protestním demonstracím, které byly násilně potlačeny armádou,

D.

vzhledem k tomu, že tyto události byly odsouzeny mezinárodním společenstvím, a zejména Radou bezpečnosti OSN, Africkou unií (AU), Jihoafrickým rozvojovým společenstvím (SADC), Mezinárodní organizací francouzsky hovořících zemí (OIF), Meziparlamentní unií, Evropskou unií, Spojenými státy americkými a Norskem,

E.

vzhledem k tomu, že AU a SADC neuznaly pravomoc pana Rajoeliny a pozastavily Madagaskaru členství v obou organizacích,

F.

vzhledem k tomu, že v pondělí dne 6. července 2009 zahájila Evropská unie v souladu s článkem 96 dohody z Cotonou proces konzultací s Madagaskarskou republikou, a zahájila tak dialog, jehož cílem je prozkoumat možnosti, jak najít vhodná řešení politických problémů této země,

G.

vzhledem k tomu, že Evropská unie pozastavila příděl finančních prostředků Madagaskaru s výjimkou humanitární pomoci a určitých programů a projektů s přímým přínosem pro obyvatelstvo, dokud nenabude přesvědčení, že plán návratu k ústavnímu pořádku je věrohodný a zakládá se na konsenzuálním zapojení všech obyvatel,

H.

vzhledem k tomu, že úsilí mezinárodního společenství o podporu místních stran při hledání řešení krize, které by bylo schůdné pro všechny, a rychlé znovunastolení ústavního pořádku na Madagaskaru je mařeno neústupností pana Rajoeliny, jenž je zřejmě rukojmím své vlastní frakce, a požadavky exilového prezidenta Ravalomanany, jemuž bohužel evidentně chybí realistický pohled na situaci,

I.

vzhledem k tomu, že politická situace na Madagaskaru má neblahý vliv na ekonomiku této země a že národní hospodářská obnova je podmíněna politickou stabilitou,

1.

ostře odsuzuje převzetí moci na Madagaskaru ve zjevném rozporu s národní ústavou a rozhodnutí svěřit post prezidenta republiky panu Rajoelinovi, což v podstatě odpovídá státnímu převratu;

2.

vyzývá k návratu k republikovému ústavnímu pořádku, tak že se malgašské strany sporu dohodnou na řešení krize, jež bude přijatelné pro všechny, a budou jej s maximální snahou realizovat;

3.

vyzývá všechny čtyři zainteresované politické skupiny, aby pracovaly neúnavně, jako to přislíbily v Maputu a Addis Abebě, s cílem dospět k dohodě o sdílení odpovědných a vládních postů, aby mohl přechod k ústavnímu pořádku proběhnout v souladu s harmonogramem přijatým v Addis Abebě;

4.

trvá na tom, že je třeba okamžitě obnovit malgašský parlament a zapojit jej do úsilí o řešení krize;

5.

je přesvědčen, že politický pluralismus, základní demokratické svobody, dodržování lidských práv a zásad právního státu lze zajistit jen tehdy, dojde-li ke konsensuálnímu dialogu se zapojením všech stran, který bude řešit prvotní příčiny široké škály problémů této země: hospodářských, sociálních, politických a environmentálních;

6.

vítá úspěchy, jichž dosáhla mezinárodní kontaktní skupina se zapojením OSN, AU, EU a řady regionálních organizací (Společný trh pro východní a jižní Afriku, Komise Indického oceánu a Jihoafrické rozvojové společenství) na vyjednávacích schůzích v Maputu a Addis Abebě, a vyzývá tuto kontaktní skupinu, aby vytrvala v úsilí o normalizaci situace;

7.

požaduje, aby bylo zahájeno nezávislé mezinárodní vyšetřování, které by objasnilo případy porušování lidských práv a sérii represálií vůči obyvatelstvu;

8.

žádá mezinárodní společenství, aby zvýšilo objem humanitární pomoci malgašskému obyvatelstvu; vyzývá mezinárodní společenství a EU, aby postupně obnovily poskytování pomoci Madagaskaru, a to jakmile budou ustanoveny přechodné instituce vlády národní jednoty, a vyzývá k bezpodmínečnému dodržování všech demokratických zásad a základních svobod;

9.

vyzývá jakoukoliv dočasnou vládu Madagaskaru, aby neuzavírala žádné dohody ani smlouvy s jinými zeměmi nebo podniky ohledně přírodních surovin a státních zdrojů, dokud nebudou uspořádány volby a nová vláda nedostane legitimní mandát od malgašského obyvatelstva;

10.

vítá jednoznačné stanovisko přijaté mezinárodním společenstvím, které se staví proti jakémukoli pokusu o převzetí moci neústavními prostředky; vyjadřuje zejména spokojenost s tím, že Valné shromáždění OSN odmítlo vyslyšet pana Rajoelinu;

11.

vyzývá všechny politické aktéry, aby na první místo svých programů umístili boj proti chudobě a usilovali o zlepšení životní úrovně obyvatelstva, a to tak, že vytvoří rozumnou politiku udržitelného rozvoje, zejména pokud jde o základní zdravotní služby, vzdělávání a tvorbu pracovních míst;

12.

zavazuje se k uskutečnění vyšetřovací mise, která se bude zabývat realizací dohod z Maputa a Addis Abeby, a žádá, aby byla ve vhodnou dobu ustavena mezinárodní mise pro sledování voleb, do níž je ochoten se zapojit;

13.

požaduje okamžité propuštění všech politických vězňů a zrušení příslušných soudních řízení;

14.

vyzývá Africkou unii, mezinárodní kontaktní skupinu a malgašské politické aktéry, aby zvážili možnost ustavení monitorovacího a podpůrného orgánu s cílem zajistit dodržování závazků z Maputa a Addis Abeby a dovést proces přechodu k ústavnímu pořádku ke zdárnému konci;

15.

vyzývá ke stanovení individuálních sankcí pro případ, že závazky přijaté v Maputu a v Addis Abebě nebudou dodrženy;

16.

pověřuje své spolupředsedy, aby toto usnesení předali Radě AKT-EU, Evropské komisi, generálnímu tajemníkovi OSN, Jihoafrickému rozvojovému společenství, prezidentu Joaquimu Chissanovi a Komisi Africké unie.

A.

vzhledem k tomu, že podle článku 95 Dohody o partnerství AKT-EU podepsané dne 23. června 2000 v Cotonou (Benin) se má tato dohoda revidovat každých pět let; poznamenávaje, že první revize byla dokončena v roce 2005 a v současnosti probíhají jednání o druhé revizi, která budou pravděpodobně dokončena do konce roku 2010,

B.

vzhledem k tomu, že stávající revize dohody z Cotonou nepředpokládá jednání o novém Evropském rozvojovém fondu (ERF), neboť desátý ERF vyprší až v roce 2013; vzhledem k tomu, že třetí revize dohody z Cotonou se plánuje na rok 2015 a proběhne tedy dva roky po vypršení desátého ERF,

C.

připomínaje, že hlavním cílem dohody z Cotonou je snížení a postupné vymýcení chudoby způsobem slučitelným s cíli udržitelného rozvoje a postupné zapojení zemí AKT do světové ekonomiky,

D.

s vědomím, že termín třetí revize dohody z Cotonou v roce 2015 se kryje se lhůtou stanovenou pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí,

E.

připomínaje, že od první revize dohody z Cotonou došlo k významným změnám v mezinárodním prostředí způsobeným problémy, jako jsou prudce rostoucí ceny potravin a energií, globální finanční, hospodářská a sociální krize a změna klimatu, které mají nejzávažnější dopad na rozvojové země,

F.

vzhledem k tomu, že proces vyjednávání dohod o hospodářském partnerství a konzultace a provádění prozatímních či plných dohod oslabil soudržnost skupiny zemí AKT a pokračující proces regionální integrace,

G.

vzhledem k tomu, že každá revize politického rozměru vztahu AKT-EU, jenž je zakotven v části I hlavě II dohody z Cotonou, musí být provedena způsobem, který plně dodržuje zásadu partnerství rovnocenných partnerů,

H.

zdůrazňuje, že parlamentní rozměr vztahu mezi zeměmi AKT a EU nesmí být žádným způsobem oslaben,

I.

vzhledem k tomu, že zahájení jednání o revizi dohody z Cotonou měla předcházet otevřená a transparentní konzultace se všemi zúčastněnými stranami, včetně parlamentů a nestátních subjektů,

1.

zdůrazňuje, že druhá revize dohody z Cotonou by měla upevnit základní cíle dohody, tedy vymýcení chudoby, podporu udržitelného rozvoje, postupné a efektivní zapojení států AKT do světové ekonomiky, zachování a posílení „loméského acquis“ i zlepšení jednotnosti, soudržnosti a solidarity států AKT; v tomto ohledu varuje, aby se do dohody nezačleňovaly takové prvky, které by bylo vhodnější řešit v jiných dohodách o mezinárodní spolupráci;

2.

vyzývá zúčastněné strany jednání, aby byly flexibilní, pokud jde o termín dokončení revize, a to vzhledem k institucionálním změnám probíhajícím v Komisi a v sekretariátu AKT v roce 2010, ke vstupu Lisabonské smlouvy v platnost a k možnému dokončení vyjednávání dohod o hospodářském partnerství;

3.

zdůrazňuje, že dosažení rozvojových cílů tisíciletí by mělo zůstat jedním z klíčových cílů rozvojové spolupráce AKT-EU; zdůrazňuje, že dohoda z Cotonou by měla počítat s větším objemem investic do veřejných služeb a infrastruktury;

4.

domnívá se, že revize dohody z Cotonou by měla obsahovat i závazek předběžné perspektivy financování spolupráce mezi AKT a EU po roce 2013, a to nezávisle na dokončení jednání o dohodách o hospodářském partnerství;

5.

trvá na tom, že snaha podporovat regionální diferenciaci v rámci skupiny AKT nesmí oslabit soudržnost a solidaritu skupiny a že tato diferenciace se nesmí uplatňovat na ty aspekty vztahů mezi AKT a EU, které je možno vhodně řešit na úrovni celé skupiny AKT-EU; v této souvislosti vyjadřuje zvláště starost o to, aby regionální diferenciace neohrozila fungování společných institucí AKT-EU v rámci dohody z Cotonou a ani nebránila v upevňování vztahu mezi EU a celou skupinou AKT;

6.

uznává, že regionální a kontinentální organizace, zejména Africká unie, hrají stále významnější úlohu, pokud jde o hospodářské, sociální a institucionální prostředí pro rozvoj států AKT; vyjadřuje však své pevné přesvědčení, že jakékoli zdroje věnované na podporu AU nebo dalších regionálních organizací by se neměly čerpat z vnitrostátních prostředků v rámci ERF nebo z dlouhodobých horizontálních iniciativ; za tímto účelem zdůrazňuje, že rozvojová spolupráce AKT-EU a samostatné regionální strategie EU musí i nadále podporovat a posilovat pokračující procesy regionální integrace v rámci skupiny AKT;

7.

poznamenává, že bude třeba pozměnit kapitolu o obchodní a hospodářské spolupráci tak, aby zohlednila ukončení obchodního režimu podle dohody z Cotonou; trvá však na tom, že nová ustanovení týkající se obchodních režimů, jimiž se řídí obchod mezi AKT a EU, by měla být v souladu s požadavky Světové obchodní organizace a přitom zohledňovat zájmy všech států AKT vzhledem k rozdílné úrovni jejich hospodářského rozvoje a ke strukturálním omezením, a to bez ohledu na to, zda uzavřely či vypověděly dohody o hospodářském partnerství;

8.

vyzývá k provedení rozsáhlé revize s cílem zajistit, aby dohody o hospodářském partnerství plnily své cíle; domnívá se, že je třeba, aby v konkrétním časovém termínu v budoucnu byla provedena formální a souhrnná revize projektu dohod o hospodářském partnerství, a to na úrovni celé skupiny AKT-EU;

9.

vyzývá k posílení příslušných ustanovení s cílem zajistit, aby Evropská komise plně konzultovala se skupinou AKT dříve, než přijme jakékoli závazky, které by mohly negativně ovlivnit hospodářskou integraci regionů AKT nebo obchodní vztahy AKT-EU;

10.

zdůrazňuje, že revize dohody z Cotonou by neměla na státy AKT vyvíjet přílišný nátlak, aby dokončily jednání o dohodách o hospodářském partnerství;

11.

připouští, že panující nejistota či státní nestabilita představují mimořádné překážky v rozvoji a plnění rozvojových cílů tisíciletí, a za tímto účelem žádá, aby rozvojová spolupráce AKT-EU podporovala iniciativy ke kontrole šíření ručních a lehkých zbraní ve státech a regionech AKT;

12.

trvá na tom, že pokud jde o migraci, neměla by se v rámci současného procesu revize měnit stávající ustanovení dohody z Cotonou, která mají význam pro dohody o zpětném přebírání osob;

13.

uznává, že postupy konzultace podle článků 96 a 97 dohody z Cotonou by se měly uplatňovat jen výjimečně, a to pouze v případech, kdy všechny ostatní formy dialogu, např. ty uvedené v článku 8, byly vyčerpány; je však přesvědčen, že nastanou-li takové výjimečné okolnosti, je důležité, aby postupy konzultace mohla zahájit kterákoli strana dohody;

14.

zdůrazňuje význam parlamentní dimenze dohody z Cotonou, kterou ztělesňuje Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU (SPS); zdůrazňuje, že je pevně odhodlán zajistit, aby při činnostech a procesech v rámci dohody z Cotonou hrály SPS a národní parlamenty v plném rozsahu svoji úlohu, a dále podtrhuje, že zásadně nesouhlasí s jakýmkoli pokusem omezit roli SPS, zejména prostřednictvím návrhů, které mají vliv na jeho pracovní postupy a frekvenci jeho schůzí, o čemž by mělo SPS rozhodovat samo;

15.

žádá, aby dohoda z Cotonou zajistila, že národní a regionální strategické dokumenty budou předávány SPS, jak v současnosti požaduje nařízení Rady EU o provádění 10. Evropského rozvojového fondu (30); v této souvislosti se domnívá, že v budoucnosti by měly být SPS a národní a regionální parlamenty v procesu vypracovávání těchto strategických dokumentů konzultovány;

16.

trvá na tom, že do dohody z Cotonou by měla být zahrnuta ustanovení, která by umožnila SPS kontrolovat provádění strategií pro jednotlivé země a regiony;

17.

je pevně přesvědčen, že národní parlamenty AKT mohou hrát klíčovou roli ve všech aspektech vztahu mezi AKT a EU; žádá, aby byly národním parlamentům uděleny povinnosti dohledu nad uplatňováním dohody z Cotonou, zejména nad programováním, prováděním, monitorováním a hodnocením činností a programů v rámci rozvojové spolupráce; trvá na zavedení účinných opatření pro sledování podpory z rozpočtu, zejména ze strany národních parlamentů a nejvyšších kontrolních úřadů; vyzývá k budování kapacit parlamentů AKT, aby mohly efektivně plnit obě výše zmíněné úlohy;

18.

uznává, že nestátní subjekty zásadním způsobem přispívají k transparentnosti a demokratické legitimnosti a že zlepšují možnosti občanů volat vlády k odpovědnosti, a zdůrazňuje proto potřebu většího zapojení nestátních subjektů ze států EU a AKT;

19.

žádá, aby se v dohodě z Cotonou věnovala zvýšená pozornost naléhavé potřebě vyvinout větší úsilí o dosažení rozvojových cílů tisíciletí, zejména s ohledem na rozsah tohoto úkolu a na blížící se termín v roce 2015; proto zásadně trvá na tom, aby financování odvětví souvisejících s rozvojovými cíli tisíciletí nebylo používáno na podporu horizontálních iniciativ v oblastech, které s těmito cíli souvisejí jen nepřímo;

20.

upozorňuje na význam zásad účinné pomoci, které jsou stanoveny v Pařížské deklaraci a v akčním programu z Akkry, a zásad koordinace dárcovství stanovených v Kodexu pravidel EU, pokud jde o dělbu práce v oblasti rozvojové politiky (31); považuje tyto zásady za nezbytné pro optimální využívání fondů rozvojové spolupráce a žádá proto, aby byly při revizi dohody z Cotonou plně zohledněny;

21.

vyzývá k větší soudržnosti mezi Evropským rozvojovým fondem a novým mandátem Evropské investiční banky pro podporu rozvoje;

22.

vítá skutečnost, že v Lisabonské smlouvě se EU zavázala k tomu, že Unie bude přihlížet „k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země“ (32); vyjadřuje však znepokojení nad sdělením Evropské komise o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje (33), které zavádí odlišný přístup k soudržnosti politik ve prospěch rozvoje; v tomto ohledu trvá na tom, aby přístup EU k soudržnosti politik ve prospěch rozvoje v plné míře zohledňoval rozvojové priority států AKT.