Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document C2007/183/77

    Věc T-215/07: Žaloba podaná dne 22. června 2007 — Donnici v. Parlament

    Úř. věst. C 183, 4.8.2007, p. 40–41 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    4.8.2007   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 183/40


    Žaloba podaná dne 22. června 2007 — Donnici v. Parlament

    (Věc T-215/07)

    (2007/C 183/77)

    Jednací jazyk: italština

    Účastníci řízení

    Žalobce: Beniamino Donnici (zástupci: M. Sanino, G. Roberti, I. Perego, P. Salvatore, advokáti)

    Žalovaný: Evropský parlament

    Návrhová žádání žalobce

    zrušit rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 24. června 2007 o ověření mandátu žalobce;

    určit, v souladu s článkem 241 Smlouvy o ES, že čl. 3 odst. 5 jednacího řádu Evropského parlamentu je protiprávní;

    uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

    Žalobní důvody a hlavní argumenty

    Rozhodnutí napadené v projednávané věci prohlašuje za neplatný mandát poslance Evropského parlamentu Beniamina Donniciho, jehož zvolení oznámil příslušný vnitrostátní orgán, a potvrzuje platnost mandátu Achilleho Occhettoa.

    V této souvislosti je třeba zdůraznit, že Státní rada pravomocným rozsudkem zrušila prohlášení Achilleho Occhettoa za člena Evropského parlamentu.

    Na podporu svých tvrzení žalobce uplatňuje, že Evropský parlament:

    neměl pravomoc rozhodnout o platnosti evropského poslaneckého mandátu svěřeného Donnicimu;

    porušil článek 12 Aktu z roku 1976, a sice právní předpis, který mu nikterak neumožňuje zpochybnit rozhodnutí vydaná vnitrostátními orgány v rámci jejich pravomocí;

    nesprávně použil čl. 3 odst. 5 jednacího řádu, a sice právní ustanovení, které je mimoto údajně protiprávní v rozsahu, v němž je v rozporu s Aktem z roku 1976. Tentýž jednací řád, jelikož je sekundárním právem, nemůže sám o sobě přiznat Evropskému parlamentu pravomoc, kterou nestanoví Akt;

    nesprávně zaujal stanovisko, že má pravomoc konstatovat porušení článku 6 Aktu z roku 1976 a krom toho porušil zásadu věci rozsouzené tím, že „nevykonal“ rozsudky, nyní pravomocné, vyhlášené ve věci vnitrostátními soudy;

    nedostatečně odůvodnil napadené rozhodnutí, a zejména nevysvětlil důvody, které ho vedly k tomu, že ponechal bez povšimnutí opačný názor, který vyjádřila jeho právní služba v této souvislosti.


    Top