4.8.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 183/18

1)

Musí být čl. 7 odst. 3 směrnice Rady 96/62/ES (1) ze dne 27. září 1996 o posuzování a řízení kvality vnějšího ovzduší vykládán v tom smyslu, že třetí osoba, jejíž zdraví bylo poškozeno, má subjektivní právo na vypracování akčního plánu i tehdy, když je nezávisle na jakémkoliv akčním plánu schopna prosadit své právo na odstranění újem na zdraví, které vznikly překročením mezní hodnoty imisí pro částice jemného prachu PM10, podáním žaloby směřující k tomu, aby bylo orgánu uloženo jednat?

2)

Pokud bude na první otázku odpovězeno kladně, má třetí osoba, která je vystavena zatížení částicemi jemného prachu PM10, které je zdraví škodlivé, právo na vypracování takového akčního plánu, který stanoví krátkodobá opatření, jimiž se má zajistit, že mezní hodnota imisí pro částice jemného prachu PM10 bude striktně dodržena?

3)

Pokud bude na druhou otázku odpovězeno záporně, v jakém rozsahu musí být opatřeními určenými v akčním plánu sníženo riziko překročení mezní hodnoty a omezena doba trvání tohoto překročení? Může se akční plán podle stupňové koncepce omezit na opatření, která sice nezaručují dodržení mezní hodnoty, ale krátkodobě přesto přispívají ke zlepšení kvality vnějšího ovzduší?