Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document C2007/117/52

Věc T-96/07: Žaloba podaná dne 23. března 2007 – Telecom Italia Media v. Komise

Úř. věst. C 117, 26.5.2007, p. 32–33 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
Úř. věst. C 117, 26.5.2007, p. 31–32 (MT)

26.5.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 117/32


Žaloba podaná dne 23. března 2007 – Telecom Italia Media v. Komise

(Věc T-96/07)

(2007/C 117/52)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Telecom Italia Media S.p.A. (Řím, Itálie) (zástupci: prof. F. Bassan a S. Venturini, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

zrušit rozhodnutí Komise K(2006) 6634 konečné ze dne 24. ledna 2007, týkající se státní podpory C 52/2005 (ex NN 88/2005, ex CP 101/2004), a s ním související a jemu předcházející a následující akty;

podpůrně zrušit rozhodnutí Komise K(2006) 6634 konečné v části, v níž ukládá italskému státu vymáhat vrácení podpory v souladu se způsoby v něm uvedenými;

v každém případě uložit Komisi náhradu nákladů řízení. Se všemi právními důsledky.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba napadá rozhodnutí Komise, podle kterého je státní podpora, kterou se stanoví příspěvky na nákup digitálních dekodérů, poskytnutá italskou vládou v letech 2004 a 2005 protiprávní. V tomto ohledu je zdůrazněno, že rozhodnutím ze stejného data byly příspěvky na digitální dekodéry s API Application Program Interface (rozhraní pro aplikační programy) stanovené pro rok 2006 posouzeny jako legální podle čl. 87 písm. c) Smlouvy o ES.

Podle žalobkyně rozdíl mezi zákonnou podporou v roce 2006 a nezákonnou podporou v letech 2004 a 2005 znamená výslovné vyloučení této podpory z financování pro dekodéry satelitní televize, která je tedy vyloučena de iure, zatímco v roce 2006 je podpora vyloučena pouze „de facto“jako důsledek toho, že se jedná o dekodér vybraný „neotevřenou “monopolní platformou SKY.

Na podporu svých návrhových žádání žalobkyně uplatňuje:

nesprávné posouzení žalované. V této souvislosti argumentuje tím, že:

opatření bylo nezbytné pro urychlení přechodu na digitální příjem: lhůta stanovená zákonem pro switch off (2006) nebyla neodkladná (a v každém případě nemohla být rozumně považována za neodkladnou).

opatření nenahrazovalo iniciativu, kterou měly vysílací společnosti v každém případě vyvinout. Tyto vysílací společnosti totiž z důvodu zvláštnosti trhu digitálního pozemního televizního vysílání neměly žádný zájem na financování nákupu dekodérů, neboť:

(i)

nejsou vertikálně propojeny s výrobci softwaru nebo dekodérů;

(ii)

nemají obchodní model založený na měsíčním předplatném, který umožňuje postupné vrácení finančních nákladů; a

(iii)

pozemní dekodér může přijímat karty více operátorů, kteří jsou mezi sebou v konkurenčním postavení.

opatření nediskriminovalo satelitní vysílací společnosti, a to ze dvou důvodů. Zaprvé z důvodu, že tyto vysílací společnosti působí na odlišném trhu, který je Komisí nesprávně kvalifikován jako jednotný. Zadruhé z důvodu, že tyto vysílací společnosti již byly vyloučeny de facto, neboť již v době SKY – monopolní platformy satelitní televize v Itálii – si zvolily vlastnickou platformu, která využívá neotevřený standard, a nezaslouží si tedy podporu, jak rozhodla Komise v rozhodnutí týkajícím se opatření pro rok 2006.

obdobím zohledněným pro výpočet účinků opatření na trh nemůže být celé období zahrnující roky 2004 a 2005, neboť TIMedia šířila reklamu a uvedla na trh první nabídku pay per view na pozemním digitálním trhu dne 22. ledna 2005. Pokud jde dále o al dies ad quem, není možné nepřiznat význam skutečnosti, že od 1. září 2005 byl poskytnut příspěvek spotřebitelům pouze v oblastech all digital anebo v oblastech (Val D'Aosta a Sardinie), pro které bylo stanoveno pozastavení přechodu. Příspěvek byl omezen z funkčního a územního hlediska. TIMedia by mohla vrátit podporu, pokud by neměla dodatečné zisky v relevantním období. Náklady jsou totiž vyšší než příjmy, což je ve fázi start up běžné. Komise mimo jiné žádá, aby byla kvantifikace vrácení určena s ohledem na dodatečné zisky vzniklé prostřednictvím dalších diváků, kteří byli získáni opatřením pozemní digitální televize pay per view. Takové zisky se vypočítají tak, že se průměrný příjem od uživatelů vynásobí odhadnutým počtem dodatečných uživatelů. Ve skutečnosti se dodatečné zisky vypočítají tak, že se od dodatečných příjmů (ne od průměrných příjmů) odečtou dodatečné náklady. Příjem vzniklý prostřednictvím dodatečného uživatele, který jen zřídka nakoupí pay per view, je totiž nižší než příjem vzniklý prostřednictvím průměrných uživatelů.

Porušení a nesprávné použití čl. 87 odst. 1 a čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES v rozsahu, v němž Komise neprokázala, že opatření narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž, a představuje tudíž státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1. Komise krom toho neprokázala, jak se může výjimka v čl. 87 odst. 3 uplatnit na výrobce dekodérů, a neuplatnit také na televizní vysílací společnosti, které jsou také nepřímými beneficienty, které tyto dekodéry užívají.

Vnitřní rozpornost a vnitřní nelogičnost napadeného rozhodnutí. V této souvislosti je zdůrazněno, že podle názoru Komise je opatření, které odkazuje pouze na určité nepřímé beneficienty (televizní vysílací společnosti), a nikoli na jiné (výrobci dekodérů), selektivní.


Top