Žaloba podaná dne 7. února 2007 – US Steel Košice v. Komise

(Věc T-27/07)

(2007/C 69/54)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: US Steel Košice s.r.o. (Košice, Slovensko) (zástupci: E. Vermulst, a C. Thomas, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se svojí žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Komise ze dne 29. listopadu 2006 ohledně národního alokačního plánu pro přidělování povolenek na emise skleníkových plynů pro období 2008 až 2012, který Slovensko oznámilo v souladu se směrnicí 2003/87/ES (1).

Na podporu své žaloby žalobkyně za prvé uvádí, že sporné rozhodnutí porušuje oddíl 4 bod 2 a) přílohy XIV Smlouvy o přistoupení z roku 2003 (2) tím, že se v něm nesprávně uvádí, že podmínky uvedené v tomto ustanovení jsou samostatnými povinnostmi, které působí až do roku 2009, nehledě na to, zda Slovensko i nadále poskytuje žalobkyni osvobození od daně, které Slovensko může žalobkyni přiznat odchylně od článků 87 a 88 ES až do konce daňového roku 2009. Žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí je rovněž v rozporu se čtvrtým kritériem přílohy III směrnice 2003/87/ES, kde je stanoveno, že národní alokační plán musí být v souladu s ostatními právními a politickými nástroji Společenství.

Za druhé, žalobkyně tvrdí, že sporné rozhodnutí porušuje zásadu legitimního očekávání tím, že Komise u žalobkyně několikrát vyvolala očekávání, že omezení výroby stanovená v oddílu 4 bodě 2 a) přílohy XIV Smlouvy o přistoupení pozbudou účinnosti, pokud žalobkyně přestane být osvobozena od daně.

Za třetí žalobkyně uplatňuje, že sporné rozhodnutí je protiprávní, neboť namísto toho, aby Komise použila své omezené pravomoci, které jí dává směrnice 2003/87/ES, provedla zcela nezávislý výpočet příslušných celkových emisí na Slovensku a učinila toto závazným pro Slovenskou republiku. Komise si tedy přisvojila pravomoc členských států, založenou na článcích 9 a 11 směrnice 2003/87/ES.

Za čtvrté, žalobkyně tvrdí, že sporné rozhodnutí je protiprávní, neboť bylo založeno na rigidním matematickém výpočtu, který byl učiněn závazným bez konzultace s veřejností a který opomíjí známé faktory ovlivňující emise, které jsou specifické pro Slovensko v letech 2008 až 2012. Žalobkyně má za to, že byl tímto přístupem porušen čl. 9 odst. 1 a čl. 11 odst. 2 směrnice 2003/87/ES, kritéria 1, 2 a 3 přílohy III uvedené směrnice, jakož i zásada oprávněného očekávání. Žalobkyně uplatňuje, že pokud Komise disponovala diskreční pravomocí, pak ji použila zjevně nesprávným způsobem.

Konečně žalobkyně uplatňuje, že sporné rozhodnutí bylo přijato za zneužití pravomoci, neboť bylo motivováno snahou dosáhnout nedostatku samotných povolenek, aby jejich cena vzrostla.

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. 2003, L 275, s. 32).

(2)  Akt o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (Úř. věst. 2003, L 236, s. 33).