28.1.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 22/5

1.

konstatoval, že Italská republika tím, že přijala legislativní nařízení č. 209 ze dne 24. června 2003, které provádí do vnitrostátního práva ustanovení směrnice 2000/53/ES (1) způsobem, který není v souladu s uvedenou směrnicí, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 2 bodů 2 a 5, čl. 3 odst. 5, čl. 4 odst. 2 písm. a) ve spojení s přílohou II, čl. 5 odst. 1 až 4, čl. 6 odst. 3 písm. a) a odst. 4, čl. 7 odst. 1 a 2, čl. 8 odst. 3 a 4, čl. 10 odst. 3 a čl. 12 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ze dne 18. září 2000, o vozidlech s ukončenou životností;

2.

uložil Italské republice náhradu nákladů řízení.

—

vymezení vozidel s ukončenou životností jako odpadů, jakož i vymezení zpracování uvedených odpadů odpovídajícímu ustanovením směrnice,

—

zahrnutí tříkolových vozidel do vozidel s ukončenou životností v legislativním nařízení provádějícím směrnici,

—

stanovení jasným způsobem, že všechny nebezpečné součásti a materiály uvedené v příloze II směrnice budou před jakýmkoli dalším zpracováním z vozidel odstraněny,

—

stanovení, v rámci technických možností, sběru použitých dílů tvořících odpad, které byly vyňaty v okamžiku opravy vozidel, ve sběrných zařízeních vhodných pro tento účel,

—

co se týče udělení osvědčení o likvidaci vozidla, zajištění toho, že jsou tato vozidla předána zpracovatelským zařízením, která získala povolení v souladu s článkem 6 směrnice. Zdá se, že udělení těchto osvědčení rovněž není podmínkou pro výmaz vozidel s ukončenou životností z Pubblico Registro Automobilistico, jak to vyžaduje směrnice,

—

zajištění toho, že výrobci budou hradit zcela nebo z velké části náklady na provádění systému předání vozidel bez výdajů,

—

zabezpečení nebezpečných součástí vozidel s ukončenou životností před jejich zpracováním,

—

zajištění toho, že bude dána přednost recyklaci ve vztahu k jiným formám navrácení dotyčných vozidel,

—

vyloučení toho, aby určitá zvláštní opatření směrnice uvedená touto směrnicí byla provedena formou dohod na základě článku 10 uvedené směrnice,

—

zavedení systému kontroly a hodnocení nezbytného pro posouzení, zda cíle uvedené směrnicí byly dosaženy a že byly dosaženy přede dnem 1. ledna 2006,

—

stanovení toho, že informace, které musí výrobci vozidel a součástí poskytovat, musí odpovídat potřebám zpracovatelských zařízení,

—

provedení povinnosti pravidelné kontroly dosažených výsledků a podání zprávy o těchto výsledcích příslušným orgánům a Komisi, jakož i provedení povinností příslušnými orgány přijmout opatření k posuzování výsledků dosažených v rámci dohody,