Žaloba podaná dne 17. června 2005 nakladatelstvími Odile Jacob SAS proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-237/05)

(2005/C 205/59)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 17. června 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství nakladatelstvími Odile Jacob SAS, se svým sídlem v Paříži, zastoupenými Wilko van Weertem a Olivierem Frégetem, advokáty.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně podala u Soudu dvě žaloby na neplatnost, první (věc T-279/04) (1) proti rozhodnutí Komise ze dne 7. ledna 2004, kterým bylo prohlášeno za slučitelné se společným trhem a s dohodou EHP spojení podniků směřující k převzetí výlučné kontroly aktiv podniku Vivendi Universal Publishing podnikem Lagardère, s výhradou splnění jím převzatých závazků (věc COMP.M/2978 – Lagardère/Natexis/VUP), a druhou (věc T-452/04 (2)) proti rozhodnutí Komise ze dne 30. července 2004 týkajícímu se souhlasu Wendel Investissement jako nabyvatele aktiv převedených v souladu s rozhodnutím ze dne 7. ledna 2004.

Dne 27. ledna 2005 žalobkyně požádala Komisi na základě článku 255 ES a nařízení č. 1049/2001 o přístup k některým dokumentům týkajícím se této stejné věci. Komise poskytla pouze jeden z požadovaných dokumentů, přičemž pro ostatní uplatnila výjimky ze zásady přístupu veřejnosti k dokumentům. Dne 18. února 2005 žalobkyně podala potvrzující žádost, která byla rovněž Komisí zamítnuta dne 7. dubna 2005.

Na podporu své žaloby proti tomuto posledně uvedenému rozhodnutí žalobkyně úvodem uplatňuje, že je napadené rozhodnutí neplatné, neboť vychází z přezkumu požadovaných dokumentů podle kategorií namísto konkrétního a individuálního přezkumu každého dokumentu.

Mimoto žalobkyně uplatňuje zjevně nesprávné posouzení Komise při uplatnění každé z výjimek čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001, z kterých Komise vycházela při zamítnutí sporné žádosti. Konkrétněji se jedná o ochranu cílů vyšetřování, ochranu obchodních zájmů, ochranu rozhodovacího řízení a ochranu právního poradenství Komise. Podle ní Komise neuplatnila správně žádnou z těchto výjimek.

Žalobkyně rovněž tvrdí, že Komise porušila její právo na alespoň částečný přístup k dotyčným dokumentům.

Konečně, žalobkyně uplatňuje porušení zásady přiměřenosti z důvodu, že Komise neporovnala výjimky uvedené v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 s převažujícím veřejným zájmem odůvodňujícím zpřístupnění požadovaných dokumentů.

(1)  Úř. věst. C 262, 23.10.2004, s. 33.

(2)  Úř. věst. C 45, 19.2.2005, s. 24.