Opravný prostředek podaný 29. září 2004 Georgiosem Gouvrasem proti rozsudku vydanému dne 15. července 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (třetím senátem) ve spojených věcech T-180/02 a T-113/03 mezi G. Gouvrasem a Komisí Evropských společenství

(Věc C-420/04P)

(2004/C 284/24)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byl předložen 29. září 2004 opravný prostředek podaný Georgiosem Gouvrasem, zastoupeným A. Coolenem, J. N. Louisem, E. Marchalem a S. Orlandim, proti rozsudku vydanému dne 15. července 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (třetím senátem) ve spojených věcech T-180/02 a T-113/03 mezi G. Gouvrasem a Komisí Evropských společenství.

Účastník řízení podávající opravný prostředek (navrhovatel) navrhuje, aby Soudní dvůr:

Dovolávané důvody opravného prostředku a hlavní argumenty

Soud prvního stupně provedl nesprávné právní posouzení, když usoudil, že Komise poskytla navrhovateli informace nezbytné k tomu, aby mu umožnily uplatnit jeho zájmy předtím, než přijal dočasné přidělení v zájmu služby. Neuvědomila jej totiž o rozhodnutí stanovit jeho místo výkonu zaměstnání v Aténách a o finančních následcích z toho vyplývajících, jako zrušení jeho práva na příspěvky na pobyt v zahraničí, práva na náhradu ročních cestovních výdajů a uplatnění opravného koeficientu na jeho odměnu uplatnitelného na Řecko.

Stejně tak Soud provedl nesprávné právní posouzení, když usoudil, že podmínky stanovené článkem 85 služebního řádu byly splněny v projednávaném případě. Vydání bezdůvodného obohacení na základě článku 85 služebního řádu totiž předpokládá, že si byl příjemce vědom, že k takové platbě nebyl důvod a že její neoprávněnost je tak zřejmá, že mu tato skutečnost musela být známa. V případě neexistence výslovných ustanovení ve služebním řádu upravujících stanovení místa výkonu zaměstnání se však v projednávaném případě nemůže jednat o vadu a v každém případě s ohledem na váhání samotné Komise týkající se práv navrhovatele nemůže být učiněna domněnka o tom, že navrhovateli byla tato skutečnost známa.

Soud konečně provedl nesprávné právní posouzení, když usoudil, že i přes zvláštní postavení navrhovatele, jehož místo výkonu zaměstnání bylo změněno více než 9 měsíců poté, co byl dočasně přidělen, Komise mohla legálně zamítnout jeho žádost podanou v souladu s čl. 38 písm. d) služebního řádu ohledně možnosti převést částky nezbytné pro pokrytí výdajů, které musel vynaložit v Lucembursku, jeho obvyklém místě výkonu zaměstnání za podmínek upravených v článku 17 přílohy VII služebního řádu.