EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62024CN0056

Věc C-56/24, Zawiya: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podala Conseil du Contentieux des Étrangers (Belgie) dne 26. ledna 2024 – X v. Commissaire général aux réfugiés et aux apatrides

Úř. věst. C, C/2024/2922, 6.5.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/C/2024/2922/oj (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, GA, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

ELI: http://data.europa.eu/eli/C/2024/2922/oj

European flag

Úřední věstník
Evropské unie

CS

Řada C


C/2024/2922

6.5.2024

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podala Conseil du Contentieux des Étrangers (Belgie) dne 26. ledna 2024 – X v. Commissaire général aux réfugiés et aux apatrides

(Věc C-56/24, Zawiya  (1) )

(C/2024/2922)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil du Contentieux des Étrangers

Účastníci původního řízení

Žalobce: X

Žalovaný: Commissaire général aux réfugiés et aux apatrides

Předběžné otázky

1)

Spadá řízení o posouzení žádosti o mezinárodní ochranu podané na hranicích nebo v tranzitním prostoru žadatelem, který je během tohoto řízení zajištěn v místě, které se geograficky nachází na území státu, ale podle právního předpisu je považováno za místo na hranicích, do oblasti působnosti článku 43 směrnice 2013/32/EU (2)?

2)

Spadá posouzení takové žádosti o mezinárodní ochranu žadatele, kterému je po uplynutí čtyřtýdenní lhůty stanovené v čl. 43 odst. 2 směrnice 2013/32/EU podle vnitrostátního práva povolen vstup na území státu, ale který je na základě nového rozhodnutí o zajištění nadále zajištěn v témže místě zajištění, které bylo původně považováno za místo nacházející se na hranicích a jež je nyní orgány označeno za místo nacházející se na území státu, stále do působnosti článku 43 směrnice 2013/32/EU?

Může být totéž místo zajištění v rámci téhož řízení o mezinárodní ochraně nejprve podle právního předpisu považováno za místo nacházející se na hranicích, a poté, co byl žadateli povolen vstup na území státu z důvodu uplynutí čtyřtýdenní lhůty nebo na základě rozhodnutí o pozdějším posouzení, považováno za místo nacházející se na území státu?

Jaké důsledky má pro časovou a věcnou příslušnost rozhodujícího orgánu skutečnost, že žadatel zůstává zajištěn na stejném místě, které se geograficky nachází na území státu, ale které bylo původně považováno za místo nacházející se na hranicích a které bylo následně belgickými orgány označeno jako místo zajištění na území z důvodu uplynutí čtyřtýdenní lhůty?

3)

1. Může rozhodující orgán, který začal posuzovat žádost o mezinárodní ochranu v rámci řízení na hranicích a který nechá uplynout čtyřtýdenní lhůtu stanovenou v čl. 43 odst. 2 směrnice 2013/32/EU pro rozhodnutí o této žádosti, nebo který předtím přijal rozhodnutí o pozdějším posouzení, může, přestože všechny úkony šetření, včetně osobního pohovoru, byly provedeny před uplynutím této lhůty, pokračovat v posuzování této žádosti na základě přednostního posouzení ve smyslu čl. 31 odst. 7 této směrnice, pokud je žadatel na základě rozhodnutí jiného orgánu nadále zajištěn v témže místě zajištění, původně považovaném za místo nacházející se na hranicích, s odůvodněním, že jeho zajištění je nezbytné „za účelem určení těch skutečností, na nichž je jeho žádost o mezinárodní ochranu založena a jež by bez zajištění žadatele nebylo možné získat, zejména v případě rizika útěku žadatele“ ?

2.

Může rozhodující orgán, který začal posuzovat žádost o mezinárodní ochranu v rámci řízení na hranicích a který nechá uplynout čtyřtýdenní lhůtu stanovenou v čl. 43 odst. 2 směrnice 2013/32/EU pro rozhodnutí o této žádosti, nebo který předtím přijal rozhodnutí o pozdějším posouzení, může, aniž by v této lhůtě provedl osobní pohovor s žadatelem, pokračovat v posuzování této žádosti na základě přednostního posouzení ve smyslu čl. 31 odst. 7 této směrnice, pokud je žadatel na základě rozhodnutí jiného orgánu nadále zajištěn v témže místě zajištění, původně považovaném za místo nacházející se na hranicích, s odůvodněním, že jeho zajištění je nezbytné „za účelem určení těch skutečností, na nichž je jeho žádost o mezinárodní ochranu založena a jež by bez zajištění žadatele nebylo možné získat, zejména v případě rizika útěku žadatele“ ?

4)

Je takové použití vnitrostátních právních předpisů slučitelné s výjimečnou povahou zajištění žadatele, která vyplývá z článku 8 směrnice 2013/33/EU (3) a obecného cíle směrnice 2013/32/EU?

5)

Musí být ustanovení čl. 31 odst. 7 a 8 a článků 43 a 46 směrnice 2013/32/EU ve spojení s článkem 47 Listiny (4) vykládána v tom smyslu, že [Conseil du contentieux des étrangers (Rada pro spornou cizineckou agendu)] musí při rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí vydanému v rámci řízení zahájeného na hranicích, i bez návrhu upozornit na překročení čtyřtýdenní lhůty?

(1)  Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádného z účastníků řízení.

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (Úř. věst. 2013, L 180, s. 60).

(3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (Úř. věst. 2013, L 180, s. 96).

(4)  Listina základních práv Evropské unie.


ELI: http://data.europa.eu/eli/C/2024/2922/oj

ISSN 1977-0863 (electronic edition)


Top