—

zrušil prováděcí nařízení č. 2023/152 (1) ze dne 23. ledna 2023 pro jeho rozpor s právem Evropské unie v části, v níž byl žalobce zařazen do přílohy I nařízení č. 359/2011.

1.

První žalobní důvod vycházející z překročení pravomoci, kterého se dopustila Rada Evropské unie. Žalobce uvádí, že tím, že se Rada rozhodla zařadit jej na seznam osob, na které se vztahují omezující opatření, dopustila se překročení pravomoci, jelikož uvedené rozhodnutí bylo přijato jen z důvodu statutárního vztahu mezi žalobcem a vládou Íránské islámské republiky.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z nedostatečného odůvodnění napadeného aktu. Odůvodnění uvedené k podložení rozhodnutí Rady je tvořeno domněnkami o skutkovém stavu, jejichž nesprávností je stižena platnost odůvodnění. Toto čistě formální odůvodnění rozhodnutí s sebou nese obrácení důkazního břemene, které ukládá žalobci, aby prokázal opak ke zpochybnění jeho zařazení na seznam osob, na které se vztahují omezující opatření.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z nesprávného posouzení skutkového stavu. Žalobce tvrdí, že Rada se dopustila nesprávného posouzení a nesprávně podložila rozhodnutí zařadit jej na seznam subjektů, na které se vztahují omezující opatření.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející ze zásady proporcionality. Žalobce uvádí, že sankce přijaté vůči Íránu vedly k zadržení nástrojů, které jsou pro něj zvláště užitečné k zabránění překrývání íránských frekvencí s frekvencemi sousedních států, a dále Location Based Systém pro přesnou lokalizaci připojených přístrojů. Kromě toho nepřiměřenost rozhodnutí Rady se podle něj projevuje rozsahem důsledků opatření přijatých vůči žalobci, jelikož jeho schopnost plnit úkol obecného zájmu je ovlivněna ve velkém rozsahu.