1)

Spadá mezi cíle směrnice (EU) 2010/13 (1), ve znění směrnice (EU) 2018/1808 (2), a tedy do oblasti působnosti této směrnice a) zajištění respektování a ochrany důstojnosti a hodnoty lidské osobnosti; a b) zabránění vysílání kvalitativně ponižujícího obsahu poskytovateli televizních služeb, a zejména obsahu s charakteristikami obsahu vysílaného v projednávané věci žalující společností?

2)

Za předpokladu, že: a) povinnost respektovat a chránit důstojnost a hodnotu lidské osobnosti; nebo b) zákaz vysílání kvalitativně ponižujícího obsahu a zejména obsahu s charakteristikami předmětného vysílání spadají do oblasti působnosti směrnice: Je takové vnitrostátní ustanovení, které ukládá výše uvedené povinnosti všem poskytovatelům televizních služeb s výjimkou těch, kteří vysílají televizní obsah pouze prostřednictvím internetu, v rozporu s čl. 4 odst. 1 směrnice ve spojení se zásadou rovného zacházení zakotvenou v článcích 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie?

3)

V případě kladné odpovědi na první dvě otázky: Musí vnitrostátní regulační orgán za účelem zajištění užitečného účinku směrnice použít vnitrostátní právní předpisy, které ukládají předmětné povinnosti, na všechny poskytovatele televizních služeb bez rozdílu, přestože vnitrostátní právo stanoví povinnosti a příslušné sankce pro všechny ostatní poskytovatele televizních služeb, nikoli však pro ty, kteří vysílají svůj obsah výhradně prostřednictvím internetu? Anebo je uložení správních sankcí za porušení těchto povinností subjektem televizního vysílání prostřednictvím internetu, na základě extenzivního výkladu nebo analogického použití vnitrostátní právní úpravy týkající se jiných televizních služeb, neslučitelné se zásadou nullum crimen, nulla poena sine lege certa zakotvenou v čl. 49 odst. 1 první větě Listiny základních práv Evropské unie ve spojení se zásadou právní jistoty?

4)

V případě záporné odpovědi na první předběžnou otázku a v případě, že se má za to, že: a) povinnost respektovat a chránit důstojnost a hodnotu lidské osobnosti; nebo b) zákaz vysílání kvalitativně ponižujícího obsahu (a zejména takového obsahu, jako je obsah dotčeného vysílání) nespadá do působnosti směrnice ve smyslu čl. 4 odst. 1 v případě, že právní předpisy členského státu ukládají takové povinnosti poskytovatelům televizních služeb prostřednictvím pozemních, satelitních nebo širokopásmových vysílacích sítí pod hrozbou správních sankcí, ale neobsahují rovnocenná pravidla pro poskytovatele televizních služeb prostřednictvím internetu: Musí být čl. 2 odst. 1 směrnice 2010/13, v nyní platném znění, vykládán v tom smyslu, že příslušný vnitrostátní orgán je povinen zvážit možnost uložení správních sankcí za porušení těchto pravidel i v případě šíření televizních služeb prostřednictvím internetu na základě zásady rovného zacházení?

5)

V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku: Je povinnost vnitrostátního regulačního orgánu, na základě výše uvedeného a na základě výkladu vnitrostátního práva, který je v souladu s unijním právem, a zejména s výše uvedenými ustanoveními směrnice, uplatňovat pravidla vnitrostátního práva ukládající tyto povinnosti bez rozdílu na všechny televizní služby a bez ohledu na způsob jejich vysílání, slučitelná se zásadou nullum crimen, nulla poena sine lege certa a se zásadou právní jistoty, pokud se tyto povinnosti, které vnitrostátní právo stanoví pro všechny ostatní poskytovatele televizních služeb, nevztahují na internetovou televizi?