1)

Musí být čl. 23 odst. 4 směrnice [2019/1023] (1) vykládán v tom smyslu, že vyloučení jiných dluhů (než těch, které jsou uvedeny v příslušných písmenech) je přípustné pouze v případě, že je „řádně odůvodněno“?

2)

Musí být možnost členských států vyloučit určité kategorie pohledávek z oddlužení (za předpokladu, že je takové vyloučení řádně odůvodněno, jak stanoví čl. 23 odst. 4 směrnice 2019/1023) vykládána v tom smyslu, že umožňuje členským státům vyloučit daňové pohledávky (které nejsou v uvedeném článku uvedeny), čímž se dostávají do zvýhodněného postavení?

3)

V případě kladné odpovědi na tyto předběžné otázky, jaká kritéria musí takové odůvodnění splňovat ve smyslu unijního práva, aby bylo v souladu s obecnými zásadami unijního práva a základními právy, které musí dodržovat unijní normotvůrce a vnitrostátní zákonodárci [„zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti“ (článek 18 SFEU) a „svoboda podnikání“ (článek 16 [Listiny základních práv Evropské unie]), jakož i v souladu se základními hospodářskými svobodami vnitřního trhu)?

4)

V případě záporné odpovědi na tuto otázku, zahrnují definice (ve smyslu unijního práva a pro účely výkladu dotčené směrnice) pojmů „dluhy vyplývající z trestních sankcí nebo s nimi související“ a „dluhy vyplývající z deliktní odpovědnosti“ také daňové dluhy, jak je stanoví vnitrostátní legislativní akt, kterým se provádí směrnice 2019/1023 (zákon č. 9/2022 ze dne 11. ledna 2019)?