null

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)

29. července 2024(*)

„Řízení o předběžné otázce – Přistěhovalecká politika – Směrnice (EU) 2016/801 – Podmínky vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem studia – Článek 20 odst. 2 písm. f) – Žádost o přijetí na území členského státu za účelem studia – Další účely – Zamítnutí žádosti o udělení víza – Důvody pro zamítnutí – Neprovedení – Obecná zásada zákazu zneužití – Článek 34 odst. 5 – Procesní autonomie členských států – Základní právo na účinnou právní ochranu – Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie“

Ve věci C‑14/23 [Perle](i),

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Conseil d’État (Státní rada, Belgie) ze dne 23. prosince 2022, došlým Soudnímu dvoru dne 16. ledna 2023, v řízení

XXX

proti

État belge, zastoupenému secrétaire d’État à l’Asile et la Migration,

SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),

ve složení: E. Regan (zpravodaj), předseda senátu, Z. Csehi a I. Jarukaitis, soudci,

generální advokát: J. Richard de la Tour,

za soudní kancelář: M. Krausenböck, radová,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 11. října 2023,

s ohledem na vyjádření, která předložili:

–        za XXX: D. Andrien, avocat,

–        za belgickou vládu: M. Jacobs, C. Pochet a M. Van Regemorter, jako zmocněnkyně, ve spolupráci s: E. Derriks a K. de Haes, avocats,

–        za českou vládu: M. Smolek, J. Očková a J. Vláčil, jako zmocněnci,

–        za litevskou vládu: E. Kurelaitytė, jako zmocněnkyně,

–        za lucemburskou vládu: A. Germeaux a T. Schell, jako zmocněnci,

–        za maďarskou vládu: M. Z. Fehér, jako zmocněnec,

–        za nizozemskou vládu: E. M. M. Besselink, jako zmocněnkyně,

–        za Evropskou komisi: J. Hottiaux a A. Katsimerou, jako zmocněnkyně,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 16. listopadu 2023,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair (Úř. věst. 2016, L 132, s. 21), zejména jejího čl. 3 bodu 3, čl. 20 odst. 2 písm. f) a čl. 34 odst. 5, jakož i článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi XXX a État belge (belgický stát) zastoupeným secrétaire d’État à l’Asile et la Migration (státní tajemnice pro azyl a migraci, Belgie), který se týká zamítnutí tohoto státu udělit XXX povolení k pobytu, o které požádala za účelem studia v Belgii.

 Právní rámec

 Unijní právo

3        Body 2, 3, 14, 41 a 60 odůvodnění směrnice 2016/801 uvádí:

„(2)      Tato směrnice by měla reagovat na nutnost, na kterou bylo poukázáno ve zprávách o provádění směrnic 2004/114/ES [Rady ze dne 13. prosince 2004 o podmínkách přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby (Úř. věst. 2004, L 375, s. 12)] a 2005/71/ES [Rady ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu (Úř. věst. 2005, L 289, s. 15)], napravit zjištěné nedostatky, zajistit větší transparentnost a právní jistotu a poskytnout konzistentní právní rámec pro různé kategorie státních příslušníků třetích zemí přicházející do [Evropské u]nie. Tato směrnice by tedy měla zjednodušit stávající ustanovení týkající se těchto kategorií a začlenit je do jediného nástroje. Přes rozdíly mezi kategoriemi, na které se tato směrnice vztahuje, sdílejí tyto kategorie i řadu společných charakteristik, což umožňuje stanovit pro ně podmínky v jediném právním rámci na úrovni Unie.

(3)      Tato směrnice by měla přispět ke splnění jednoho z cílů Stockholmského programu, jímž je sblížení vnitrostátních právních předpisů týkajících se podmínek vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí. Přistěhovalectví ze zemí mimo Unii je jedním ze zdrojů vysoce kvalifikovaných osob, přičemž vzrůstá poptávka zejména po studentech a výzkumných pracovnících. Ti hrají významnou úlohu při utváření klíčového aktiva Unie, lidského kapitálu, a v rámci zajišťování inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, a přispívají tudíž k dosažení cílů strategie Evropa 2020.

[...]

(14)      V zájmu podpory celé Evropy jako význačného světového centra pro studium a stáže by se měly zlepšit a zjednodušit podmínky vstupu a pobytu pro ty, kteří by rádi za tímto účelem přišli do Unie. [...]

[...]

(41)      V případě pochybností ohledně důvodů žádosti o přijetí by členské státy měly mít možnost provést příslušné kontroly nebo požadovat doložení některých skutečností, tak aby v jednotlivých případech mohly posoudit, jakému výzkumu, studiu, stáži, dobrovolnické službě, programu výměnných pobytů žáků nebo vzdělávacímu projektu či činnosti au-pair se žadatel hodlá věnovat, a mohly bojovat proti zneužívání nebo nesprávnému využívání řízení, které stanoví tato směrnice.

[...]

(60)      Každý členský stát by měl zajistit, aby byly zveřejňovány, zejména na internetu, odpovídající a pravidelně aktualizované informace týkající se hostitelských subjektů schválených pro účely této směrnice a podmínek a postupů pro přijímání státních příslušníků třetích zemí na území členských států pro účely této směrnice.“

4        Článek 3 této směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[...]

3)      ‚studentem‘ státní příslušník třetí země přijatý ke studiu na vysokoškolské instituci a přijatý na území členského státu, aby se věnoval jako své hlavní činnosti řádnému studiu vedoucímu k dosažení vysokoškolské kvalifikace uznané daným členským státem, včetně diplomů, vysvědčení nebo doktorátů získaných na vysokoškolské instituci, což může zahrnovat přípravný kurz předcházející takovému vzdělávání v souladu s vnitrostátními právními předpisy daného členského státu nebo povinnou stáž;

[...]“

5        Článek 5 uvedené směrnice, nadepsaný „Zásady“, zní:

„1.      Přijímání státních příslušníků třetích zemí na základě ustanovení této směrnice je podmíněno ověřením dokladů prokazujících, že státní příslušník třetí země splňuje:

a)      obecné podmínky stanovené v článku 7 a

b)      zvláštní podmínky stanovené v článku 8, 11, 12, 13, 14 nebo 16.

2.      Členské státy mohou vyžadovat, aby žadatel předložil doklady uvedené v odstavci 1 v úředním jazyce dotčeného členského státu nebo v jakémkoli úředním jazyce Unie, který tento členský stát určí.

3.      Jakmile jsou splněny všechny obecné i zvláštní podmínky, má státní příslušník třetí země nárok na povolení.

Pokud členský stát vydává povolení k pobytu pouze na svém území a všechny podmínky pro přijetí stanovené v této směrnici jsou splněny, vydá dotčený členský stát danému státnímu příslušníkovi třetí země požadované vízum.“

6        Článek 7 směrnice 2016/801, nadepsaný „Obecné podmínky“, v odstavci 1 stanoví:

„Pokud jde o přijetí státního příslušníka třetí země podle této směrnice, žadatel:

a)      předloží platný cestovní doklad požadovaný vnitrostátními právními předpisy, a je-li to vyžadováno, předloží žádost o vízum nebo platné vízum, nebo případně platné povolení k pobytu nebo platné dlouhodobé vízum; členské státy mohou vyžadovat, aby byl cestovní doklad platný alespoň po dobu plánovaného pobytu;

b)      předloží souhlas rodičů s plánovaným pobytem nebo jeho ekvivalent, je-li státní příslušník třetí země podle vnitrostátních právních předpisů dotčeného členského státu nezletilý;

c)      předloží doklad o tom, že má státní příslušník třetí země zdravotní pojištění proti všem rizikům běžně krytým v případě státních příslušníků dotčeného členského státu, nebo pokud tak stanoví vnitrostátní právní předpisy, že o takové zdravotní pojištění požádal; toto pojištění musí být platné po dobu trvání plánovaného pobytu;

d)      pokud to členský stát vyžaduje, předloží doklad o zaplacení poplatku za zpracování žádosti podle článku 36;

e)      v souladu s požadavky dotčeného členského státu doloží, že během plánovaného pobytu bude mít státní příslušník třetí země dostatečné prostředky k úhradě nákladů na pobyt, aniž by musel využít systém sociální pomoci daného členského státu, jakož i k pokrytí nákladů na zpáteční cestu. Posouzení, zda jsou prostředky dostatečné, se provádí na individuální bázi a zohlední zdroje, které vyplývají mimo jiné z grantu, stipendia, platné pracovní smlouvy nebo závazné pracovní nabídky či finančního závazku ze strany organizace odpovědné za program výměnných pobytů žáků, subjektu přijímajícího stážisty, organizace odpovědné za program dobrovolnické služby, hostitelské rodiny nebo organizace zprostředkující umísťování au-pair.“

7        Článek 11 této směrnice, nadepsaný „Zvláštní podmínky pro studenty“, v odstavci 1 stanoví:

„Pokud jde o přijetí státního příslušníka třetí země za účelem studia, žadatel kromě splnění obecných podmínek stanovených v článku 7 předloží doklad:

a)      přijetí státního příslušníka třetí země ke studiu ve vysokoškolské instituci;

b)      pokud to členský stát vyžaduje, o zaplacení poplatků požadovaných danou vysokoškolskou institucí;

c)      pokud to členský stát vyžaduje, o dostatečných jazykových znalostech státního příslušníka třetí země pro příslušný studijní program;

d)      pokud to členský stát vyžaduje, o tom, že státní příslušník třetí země bude mít dostatečné prostředky k pokrytí nákladů na studium.“

8        Článek 20 uvedené směrnice, nadepsaný „Důvody pro zamítnutí“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.      Členské státy žádost zamítnou, pokud:

a)      nejsou splněny obecné podmínky stanovené v článku 7 nebo příslušné zvláštní podmínky stanovené v článku 8, 11, 12, 13, 14 nebo 16;

b)      předložené doklady byly získány podvodně, byly padělány či pozměněny;

c)      dotčený členský stát umožňuje přijímání pouze prostřednictvím schválených hostitelských subjektů a hostitelský subjekt schválen není.

2.      Členské státy mohou žádost zamítnout, pokud:

[...]

f)      členský stát má důkazy nebo závažné a objektivní důvody k domněnce, že státní příslušník třetí země by v zemi pobýval za jiným účelem, než pro který žádá o přijetí.“

9        Článek 21 směrnice 2016/801, nadepsaný „Důvody pro odnětí nebo neprodloužení povolení“, v odstavci 1 stanoví:

„Členské státy odejmou povolení nebo odmítnou jeho prodloužení, pokud:

[...]

d)      státní příslušník třetí země pobývá na jejich území za jiným účelem, než pro který mu byl pobyt povolen.“

10      Článek 24 této směrnice, nadepsaný „Výdělečná činnost studentů“, zní:

„1.      Mimo dobu svého studia a v souladu s pravidly a podmínkami platnými pro danou činnost v dotčeném členském státě jsou studenti oprávněni být zaměstnáni a mohou být oprávněni k výkonu samostatné výdělečné činnosti s výhradou omezení stanovených v odstavci 3.

2.      Je-li to nutné, členské státy studentům nebo zaměstnavatelům vydají předběžné povolení v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

3.      Každý členský stát určí maximální počet hodin týdně nebo dnů nebo měsíců ročně, kdy lze tuto činnost vykonávat, což nesmí být méně než 15 hodin týdně nebo odpovídající doba ve dnech nebo měsících ročně. Lze přihlédnout k situaci na trhu práce dotčeného členského státu.“

11      Článek 34 uvedené směrnice, nadepsaný „Procesní záruky a transparentnost“, zní:

„1.      Příslušné orgány dotčeného členského státu rozhodnou o žádosti o povolení nebo o jeho prodloužení a rozhodnutí písemně oznámí žadateli v souladu s postupy pro oznamování stanovenými vnitrostátními právními předpisy co nejdříve, nejpozději však do 90 dnů ode dne podání úplné žádosti.

2.      Odchylně od odstavce 1 tohoto článku v případě, že postup přijímání souvisí se schváleným hostitelským subjektem podle článků 9 a 15, bude rozhodnutí o úplné žádosti přijato co nejdříve, nejpozději však do 60 dnů.

3.      Pokud informace nebo dokumenty dodané jako podklad žádosti nejsou úplné, příslušné orgány v přiměřené lhůtě informují žadatele o požadovaných dodatečných informacích a stanoví přiměřenou lhůtu pro jejich poskytnutí. Běh lhůty uvedené v odstavci 1 nebo 2 se staví do doby, než příslušné orgány obdrží požadované dodatečné informace. Pokud nejsou dodatečné informace nebo dokumenty v této lhůtě poskytnuty, může být žádost zamítnuta.

4.      Odůvodnění rozhodnutí, kterým se žádost prohlašuje za nepřípustnou nebo se zamítá, nebo kterým se odmítá prodloužení, se písemně sdělí žadateli. Odůvodnění rozhodnutí o odnětí povolení se písemně sdělí státnímu příslušníkovi třetí země. Odůvodnění rozhodnutí o odnětí povolení lze písemně sdělit rovněž hostitelskému subjektu.

5.      Proti jakémukoli rozhodnutí, kterým se žádost o povolení prohlašuje za nepřípustnou nebo se zamítá či kterým se odmítá prodloužení povolení nebo se povolení odnímá, je možné podat opravný prostředek v dotčeném členském státě v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy. V písemném oznámení se uvede soud nebo správní orgán, ke kterému lze podat opravný prostředek, a lhůta pro podání tohoto opravného prostředku.“

12      Článek 35 směrnice 2016/801, nadepsaný „Transparentnost a přístup k informacím“, stanoví:

„Členské státy zajistí, aby žadatelé měli snadný přístup k informacím o veškerých dokladech nezbytných pro podání žádosti a informacím o podmínkách vstupu a pobytu, včetně informací o právech, povinnostech a procesních zárukách státních příslušníků třetích zemí, na něž se vztahuje tato směrnice, a případně jejich rodinných příslušníků. To zahrnuje případně výši měsíčních dostatečných prostředků, včetně dostatečných prostředků nezbytných k pokrytí nákladů na studium nebo stáž, aniž je dotčeno individuální posouzení, a k pokrytí příslušných poplatků.

Příslušné orgány v každém členském státě zveřejní seznamy hostitelských subjektů schválených pro účely této směrnice. Aktualizované verze těchto seznamů se zveřejní co nejdříve po jejich případných změnách.“

13      Článek 40 této směrnice, nadepsaný „Provedení“, stanoví:

„1.      Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 23. května 2018. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na směrnice zrušené touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.

2.      Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.“

 Belgické právo

14      Článek 58 loi du 15 décembre 1980 sur l’accès au territoire, le séjour, l’établissement et l’éloignement des étrangers (zákon ze dne 15. prosince 1980 o vstupu na území, pobytu, usazování a vyhošťování cizinců) (Moniteur belge ze dne 31. prosince 1980, s. 14584), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „zákon ze dne 15. prosince 1980“), stanoví:

„Podal-li cizinec, který má v úmyslu studovat v Belgii na vysokoškolské instituci nebo v přípravném ročníku vysokoškolského studia, na belgickém diplomatickém nebo konzulárním zastoupení žádost o povolení k pobytu v Království na dobu delší než tři měsíce, toto povolení musí být uděleno, pokud dotyčná osoba nespadá pod některý z případů stanovených v čl. 3 pododstavcích 1 a 5 až 8 a pokud předloží následující dokumenty:

1)      potvrzení vydané vysokoškolskou institucí podle článku 59;

2)      důkaz, že má k dispozici dostatečné prostředky k úhradě nákladů na pobyt;

3)      zdravotní potvrzení, z něhož vyplývá, že netrpí žádnou z chorob nebo tělesných vad vyjmenovaných v příloze tohoto zákona;

4)      v případě osoby starší 21 let potvrzení o tom, že nebyla odsouzena za trestný čin nebo přečin podle obecného práva.

[...]“

15      Článek 39/2 odst. 2 tohoto zákona stanoví:

„Conseil [du contentieux des étrangers] (Rada pro spornou cizineckou agendu, Belgie) rozhoduje v řízení o prohlášení neplatnosti rozsudkem o jiných opravných prostředcích podaných pro porušení podstatných formálních náležitostí nebo formálních náležitostí předepsaných pod sankcí neplatnosti, nebo pro překročení pravomoci či její zneužití.“

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

16      Dne 6. srpna 2020 podala žalobkyně v původním řízení, státní příslušnice třetí země, na základě článku 58 zákona ze dne 15. prosince 1980 žádost o vízum za účelem studia v Belgii.

17      Poté co bylo žalobkyni v původním řízení rozhodnutím ze dne 18. září 2020 zamítnuto udělení tohoto víza s odůvodněním, že nesrovnalosti v jejím studijním plánu svědčí o tom, že nemá v úmyslu v Belgii skutečně studovat, podala dne 28. září 2020 návrh na zrušení tohoto rozhodnutí ke Conseil du contentieux des étrangers (Rada pro spornou cizineckou agendu), která její žádost zamítla rozsudkem ze dne 23. prosince 2020.

18      Conseil du contentieux des étrangers (Rada pro spornou cizineckou agendu) v tomto rozsudku uvedla, že podle článku 58 zákona ze dne 15. prosince 1980 podává žádost o povolení k pobytu státní příslušník třetí země, který „má v úmyslu studovat v Belgii na vysokoškolské instituci nebo v přípravném ročníku vysokoškolského studia“. Vyvodila z toho, že toto ustanovení ukládá příslušným orgánům povinnost ověřit skutečný záměr žadatele o studium v Belgii.

19      Conseil du contentieux des étrangers (Rada pro spornou cizineckou agendu) měla rovněž za to, že je možné žádost o udělení víza podanou na základě tohoto článku 58 zamítnout, pokud žadatel nemá v úmyslu studovat, přestože čl. 20 odst. 2 písm. f) směrnice 2016/801 dosud nebyl proveden do belgického právního řádu navzdory tomu, že uplynula lhůta pro provedení stanovená v čl. 40 odst. 1 této směrnice, jelikož možnost žádost zamítnout stanovená v tomto čl. 20 odst. 2 písm. f) vyplývá rovněž z uvedeného článku 58. Měla tedy za to, že použití téhož článku 58 je v souladu s uvedeným čl. 20 odst. 2 písm. f).

20      Návrhem ze dne 19. ledna 2021 podala žalobkyně v původním řízení proti uvedenému rozsudku kasační opravný prostředek ke Conseil d’État (Státní rada, Belgie), která je předkládajícím soudem.

21      Žalobkyně v původním řízení v rámci tohoto kasačního opravného prostředku zaprvé tvrdí, že Conseil du contentieux des étrangers (Rada pro spornou cizineckou agendu) měla nesprávně za to, že použití článku 58 zákona ze dne 15. prosince 1980 je za okolností věci v původním řízení v souladu s čl. 20 odst. 2 písm. f) směrnice 2016/801, přestože posledně uvedené ustanovení nebylo provedeno do belgického právního řádu a vnitrostátní právo neupřesňuje závažné a objektivní důvody, které mohou vést k domněnce, že státní příslušník třetí země by na belgickém území pobýval za jiným účelem, než pro který žádá o přijetí.

22      Žalobkyně v původním řízení rovněž tvrdí, že s ohledem na definici pojmu „student“ uvedenou v čl. 3 bodě 3 této směrnice je třeba se pouze ujistit, že státní příslušník třetí země, který podal žádost o studijní vízum, je přijat ke studiu na vysokoškolské instituci, a nikoli ověřovat, zda má žadatel záměr studovat.

23      L’État belge (belgický stát) naproti tomu tvrdí, že tento článek 58 přiznává příslušným orgánům možnost ověřit úmysl žadatele studovat v souladu s bodem 41 odůvodnění uvedené směrnice, a to bez ohledu na provedení jejího čl. 20 odst. 2 písm. f), takže je možné, aby tyto orgány požadovaly veškeré důkazy nezbytné k vyhodnocení toho, zda je žádost o přijetí koherentní.

24      Předkládající soud je toho názoru, že jelikož čl. 20 odst. 2 písm. f) směrnice 2016/801 umožňuje zamítnout žádost podanou na základě této směrnice, pokud se prokáže, že je záměrem státního příslušníka třetí země pobývat za jiným účelem, než pro který žádá o přijetí, musí být členské státy nutně oprávněny ověřit, zda má tento státní příslušník skutečně v úmyslu studovat v hostitelském členském státě. Má však za to, že vzhledem k pochybnostem a skutečnosti, že bude rozhodovat v posledním stupni, je třeba se v této věci obrátit na Soudní dvůr.

25      Kromě toho má předkládající soud za to, že je rovněž třeba položit Soudnímu dvoru otázku za účelem určení, zda – jak tvrdí žalobkyně v původním řízení – použití čl. 20 odst. 2 písm. f) uvedené směrnice k odůvodnění zamítnutí žádosti o pobyt vyžaduje, aby vnitrostátní právní úprava jednak výslovně stanovila, že tato žádost může být zamítnuta, pokud má hostitelský členský stát důkazy nebo závažné a objektivní důvody k domněnce, že státní příslušník třetí země by v zemi pobýval za jiným účelem, než pro který žádá o přijetí, a jednak upřesnila, které důkazy nebo závažné a objektivní důvody umožňují zjistit, že tomu tak je.

26      Žalobkyně v původním řízení zadruhé tvrdí, že přezkum, jak jej provádí Conseil du contentieux des étrangers (Rada pro spornou cizineckou agendu), která se omezuje na přezkum legality, je v rozporu s požadavky vyplývajícími z unijního práva. Předkládající soud v tomto ohledu uvádí, že čl. 34 odst. 5 směrnice 2016/801 ukládá členským státům stanovit, že proti rozhodnutím, kterým se žádost o povolení k pobytu zamítá, je možné podat opravný prostředek, a má za to, že procesní podmínky tohoto opravného prostředku musí být v souladu se zásadami rovnocennosti a efektivity.

27      Upřesňuje, že opravným prostředkem stanoveným v belgickém právním řádu v čl. 39/2 odst. 2 zákona ze dne 15. prosince 1980 je žaloba na neplatnost a že se jedná o přezkum legality, který příslušný soud, a sice Conseil du contentieux des étrangers (Rada pro spornou cizineckou agendu) neopravňuje ke změně rozhodnutí, a neumožňuje jí tedy ani nahradit posouzení příslušných správních orgánů vlastním posouzením nebo namísto těchto orgánů přijmout nové rozhodnutí. Nicméně v případě zrušení takového rozhodnutí jsou tyto orgány vázány překážkou věci pravomocně rozsouzené, která se váže k výroku rozsudku a důvodům, které tvoří jeho nezbytnou oporu.

28      Jelikož žalobkyně v původním řízení tvrdí, že skutečnost, že Conseil du contentieux des étrangers (Rada pro spornou cizineckou agendu) nemá pravomoc změnit rozhodnutí, je v rozporu s požadavky vyplývajícími z čl. 34 odst. 5 směrnice 2016/801, zásady efektivity a článku 47 Listiny, má předkládající soud za to, že je nezbytné se v tomto ohledu obrátit na Soudní dvůr.

29      Za těchto okolností se Conseil d’État (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Musí být s ohledem na článek 288 [SFEU], články 14 a 52 [Listiny], články 3, 5, 7, 11, 20, 34, 35 a 40 [směrnice 2016/801] a [body 2 a 60 jejího odůvodnění], [jakož i na] zásady právní jistoty a transparentnosti možnost zamítnout žádost o pobyt svěřená členskému státu na základě čl. 20 odst. 2 písm. f) této směrnice výslovně stanovena, k tomu aby ji tento [členský] stát mohl využít, ve svých právních předpisech? Pokud ano, musí jeho právní předpisy upřesňovat závažné a objektivní důvody?

2)      Vyžaduje posouzení žádosti o studijní vízum, aby členský stát ověřil záměr a úmysl cizince studovat, ačkoli článek 3 směrnice [2016/801] definuje studenta jako osobu, která je přijata na vysokou školu, a důvody pro zamítnutí žádosti uvedené v čl. 20 odst. 2 písm. f) [této směrnice] jsou fakultativní, a nikoliv závazné jako důvody stanovené v čl. 20 odst. 1 [uvedené] směrnice?

3)      Vyžadují článek 47 [Listiny], zásada efektivity a čl. 34 odst. 5 směrnice [2016/801], aby vnitrostátním právem upravený opravný prostředek proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o přijetí na území za účelem studia umožňoval soudu nahradit posouzení správního orgánu svým posouzením a změnit rozhodnutí tohoto orgánu, nebo postačuje přezkum legality, který soudci umožní rozhodnout o protiprávnosti, zejména z důvodu zjevně nesprávného posouzení, tím, že zruší rozhodnutí správního orgánu?“

 K předběžným otázkám

 Ke dvěma prvním otázkám

30      Úvodem je třeba poznamenat, že jak ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, tak z vyjádření předložených Soudnímu dvoru vyplývá, že čl. 20 odst. 2 písm. f) směrnice 2016/801, který stanoví, že dotyčný členský stát může zamítnout žádost, pokud má k dispozici důkazy nebo závažné a objektivní důvody k domněnce, že státní příslušník třetí země by v zemi pobýval za jiným účelem, než pro který žádá o přijetí, byl do belgického právního řádu výslovně proveden až poté, co nastaly skutkové okolnosti věci v původním řízení.

31      Předkládající soud však uvádí, že Conseil du contentieux des étrangers (Rada pro spornou cizineckou agendu) měla ve svém rozsudku ze dne 23. prosince 2020 za to, že i v případě neprovedení tohoto ustanovení mají příslušné orgány v souladu s unijním právem možnost zamítnout žádost o vízum za účelem studia v Belgii, pokud žadatel nemá skutečně v úmyslu studovat.

32      Kromě toho belgická vláda na jednání před Soudním dvorem potvrdila, že čl. 20 odst. 2 písm. f) této směrnice dosud nebyl v období relevantním pro spor v původním řízení výslovně proveden do vnitrostátního práva, avšak v návaznosti na písemné vyjádření, v němž tvrdí, že příslušné orgány mají možnost nezávisle na provedení tohoto ustanovení ověřit úmysl státního příslušníka třetí země, který podal žádost o udělení víza, studovat, upřesnila, že spor v původním řízení se netýká tohoto provedení, ale pojmu „student“, jak je definován v čl. 3 bodě 3 uvedené směrnice.

33      Za těchto okolností je třeba mít za to, že podstatou prvních dvou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda směrnice 2016/801 zejména s ohledem na čl. 3 bod 3 musí být vykládána v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát, ačkoliv neprovedl čl. 20 odst. 2 písm. f) této směrnice, zamítl žádost o přijetí na své území za účelem studia z důvodu, že státní příslušník třetí země tuto žádost podal, aniž měl skutečně v úmyslu studovat na území tohoto členského státu.

34      Podle čl. 5 odst. 3 uvedené směrnice má státní příslušník třetí země, který tuto žádost podal, nárok na povolení k pobytu na území dotyčného členského státu, pokud splní obecné podmínky stanovené v článku 7 směrnice 2016/801, jakož i zvláštní podmínky použitelné v závislosti na druhu podané žádosti, v projednávané věci podmínky stanovené v článku 11 této směrnice, které se použijí pro žádosti o přijetí za účelem studia.

35      Z toho vyplývá, že podle tohoto čl. 5 odst. 3 jsou členské státy povinny vydat povolení k pobytu za účelem studia žadateli, který splňuje požadavky uvedené v článcích 7 a 11 dané směrnice (obdobně viz rozsudek ze dne 10. září 2014, Ben Alaya, C‑491/13, EU:C:2014:2187, bod 31).

36      Žádný z těchto požadavků přitom výslovně neodkazuje na existenci skutečného úmyslu studovat na území dotyčného členského státu.

37      Podle obecné zásady unijního práva se však právní subjekty nemohou unijních právních norem dovolávat podvodně nebo zneužívajícím způsobem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. února 2019, N Luxembourg 1 a další, C‑115/16, C‑118/16, C‑119/16 a C‑299/16, EU:C:2019:134, bod 96, jakož i citovaná judikatura).

38      Z toho vyplývá, že členský stát má povinnost odepřít použití ustanovení unijního práva, jsou-li uplatňována nikoli za účelem dosažení cílů těchto ustanovení, ale za účelem získání výhody, kterou skýtá unijní právo, přestože jsou splněny pouze formální podmínky pro její přiznání (rozsudek ze dne 26. února 2019, N Luxembourg 1 a další, C‑115/16, C‑118/16, C‑119/16 a C‑299/16, EU:C:2019:134, bod 98).

39      Obecnou zásadu zákazu zneužití je tudíž třeba uplatnit vůči osobě, která se dovolává určitých pravidel unijního práva, která skýtají výhodu, způsobem, který není slučitelný s cíli, jež tato pravidla sledují (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. února 2019, N Luxembourg 1 a další, C‑115/16, C‑118/16, C‑119/16 a C‑299/16, EU:C:2019:134, bod 102).

40      Dále je třeba upřesnit, že jelikož zneužívající nebo podvodná jednání nemohou zakládat nárok stanovený unijním právním řádem, odmítnutí přiznat výhodu podle směrnice, v daném případě směrnice 2016/801, neznamená, že je dotyčnému jednotlivci uložena povinnost na základě této směrnice, ale je pouhým důsledkem zjištění, že objektivní podmínky pro přiznání požadované výhody, které jsou v souvislosti s tímto nárokem stanoveny uvedenou směrnicí, jsou ve skutečnosti splněny toliko formálně (obdobně viz rozsudek ze dne 26. února 2019, N Luxembourg 1 a další, C‑115/16, C‑118/16, C‑119/16 a C‑299/16, EU:C:2019:134, bod 119 a citovaná judikatura).

41      I když čl. 20 odst. 2 písm. f) směrnice 2016/801 stanoví, že dotyčný členský stát může zamítnout žádost o přijetí na území podanou na základě této směrnice, pokud má k dispozici důkazy nebo závažné a objektivní důvody k domněnce, že státní příslušník třetí země by v zemi pobýval za jiným účelem, než pro který žádá o přijetí, nelze toto ustanovení vykládat tak, že by vylučovalo uplatnění obecné zásady unijního práva spočívající v zákazu zneužití, neboť použití této zásady nepodléhá požadavku provedení, který se vztahuje na ustanovení směrnice (obdobně viz rozsudek ze dne 26. února 2019, N Luxembourg 1 a další, C‑115/16, C‑118/16, C‑119/16 a C‑299/16, EU:C:2019:134, bod 105, jakož i citovaná judikatura).

42      Bod 41 odůvodnění směrnice 2016/801 ostatně uvádí, že v případě pochybností o důvodech žádosti o přijetí by členské státy měly mít možnost provést příslušné kontroly nebo požadovat doložení některých skutečností, tak aby mohly zejména bojovat proti zneužívání nebo nesprávnému využívání řízení, které stanoví tato směrnice.

43      Z těchto skutečností vyplývá, že vnitrostátní orgány a soudy musí odmítnout přiznat nároky stanovené uvedenou směrnicí, jsou-li uplatňovány podvodně nebo zneužívajícím způsobem, a to i v případě, že dotyčný členský stát neprovedl tento čl. 20 odst. 2 písm. f).

44      Z ustálené judikatury v tomto ohledu vyplývá, že důkaz o zneužití vyžaduje jednak souhrn objektivních skutečností, ze kterých vyplývá, že i přes formální dodržení podmínek stanovených unijní právní úpravou nebylo dosaženo cíle sledovaného touto právní úpravou, a jednak subjektivní prvek spočívající v záměru získat výhodu vyplývající z unijní právní úpravy umělým vytvořením podmínek vyžadovaných pro získání této výhody (rozsudek ze dne 14. ledna 2021, The International Protection Appeals Tribunal a další, C‑322/19 a C‑385/19, EU:C:2021:11, bod 91, jakož i citovaná judikatura).

45      Pokud jde v projednávané věci o cíl sledovaný směrnicí 2016/801, body 3 a 14 jejího odůvodnění uvádějí, že přistěhovalectví ze zemí mimo Unii je jedním ze zdrojů vysoce kvalifikovaných osob, přičemž vzrůstá poptávka zejména po studentech, jakož i po výzkumných pracovnících, a že v zájmu podpory celé Evropy jako význačného světového centra pro studium a stáže je cílem této směrnice zlepšit a zjednodušit podmínky vstupu a pobytu pro ty, kteří by rádi za tímto účelem přišli do Unie.

46      V tomto smyslu je cílem uvedené směrnice, jak vyplývá z jejího čl. 3 bodu 3 a čl. 11 odst. 1 písm. a), zejména povolit státním příslušníkům třetích zemí pobývat na území členského státu, pokud byli přijati ke studiu na vysokoškolské instituci dotyčného členského státu, aby se zde věnovali jako hlavní činnosti řádnému studiu vedoucímu k dosažení vysokoškolské kvalifikace uznané daným členským státem.

47      Pokud se tedy jedná o žádost o přijetí za účelem studia, zjištění zneužití vyžaduje, aby bylo ve světle všech zvláštních okolností projednávaného případu prokázáno, že bez ohledu na formální dodržení obecných a zvláštních podmínek stanovených v článcích 7 a 11 směrnice 2016/801, které zakládají nárok na povolení k pobytu za účelem studia, podal dotyčný státní příslušník třetí země žádost o přijetí, aniž měl skutečně v úmyslu věnovat se jako hlavní činnosti řádnému studiu vedoucímu k dosažení vysokoškolské kvalifikace uznané daným členským státem.

48      Pokud jde o okolnosti umožňující prokázat zneužívající povahu žádosti o přijetí, je třeba zdůraznit, že jelikož se státní příslušník třetí země dosud ke dni podání žádosti o povolení k pobytu z povahy věci nezačal věnovat studiu uvedenému v této žádosti, a nemohl tedy mít možnost upřesnit svůj úmysl věnovat se jako hlavní činnosti řádnému studiu vedoucímu k dosažení vysokoškolské kvalifikace uznané daným členským státem, může být žádost o přijetí zamítnuta pouze tehdy, pokud tato zneužívající povaha dostatečně zjevně vyplývá ze všech relevantních skutečností, které mají příslušné orgány k dispozici při posuzování této žádosti.

49      V rámci článku 267 SFEU nemá Soudní dvůr pravomoc posuzovat skutkový stav a použít pravidla unijního práva na určitý případ. Je tedy na předkládajícím soudu, aby provedl právní kvalifikaci nezbytnou pro řešení sporu v původním řízení. Soudnímu dvoru naproti tomu přísluší poskytnout mu veškerá nezbytná vodítka, která jej při tomto posouzení povedou [rozsudek ze dne 19. října 2023, Lufthansa CityLine, C‑660/20, EU:C:2023:789, bod 55 a citovaná judikatura].

50      Na jedné straně lze v tomto ohledu uvést, že z článku 24 směrnice 2016/801 vyplývá, že tato směrnice nebrání tomu, aby státní příslušníci třetích zemí, kteří požádali o povolení k pobytu za účelem studia, byli mimo dobu studia a v souladu s podmínkami uvedenými v tomto ustanovení v uvedeném členském státě zaměstnáni nebo vykonávali samostatnou výdělečnou činnost. Skutečnost, že státní příslušník třetí země, který podal žádost o přijetí za účelem studia, má v úmyslu na území dotyčného členského státu vykonávat i jinou činnost, tudíž nelze nutně považovat za známku zneužití, zejména pokud tato jiná činnost nemá vliv na studium jakožto hlavní činnost odůvodňující tuto žádost.

51      Pokud se naopak žadatel zavázal vykonávat činnost zejména profesní povahy, jejíž výkon se jeví jako zjevně neslučitelný s výkonem hlavní činnosti věnované řádnému studiu vedoucímu k dosažení vysokoškolské kvalifikace uznané daným členským státem, může tento závazek vyvolávat pochybnosti o skutečných důvodech žádosti o přijetí a případně, ve světle všech relevantních okolností projednávaného případu, naznačovat, že státní příslušník třetí země má v úmyslu pobývat za jiným účelem, než pro který žádá o přijetí.

52      Na straně druhé, jak bylo připomenuto v bodě 42 tohoto rozsudku, bod 41 odůvodnění směrnice 2016/801 upřesňuje, že v případě pochybností o důvodech žádosti o přijetí by členské státy měly mít možnost provést příslušné kontroly nebo požadovat doložení některých skutečností, tak aby v jednotlivých případech mohly zejména posoudit, jakému studiu se státní příslušník třetí země hodlá věnovat.

53      Nesrovnalosti ve studijním plánu žadatele tedy mohou rovněž představovat jednu z objektivních okolností přispívajících ke zjištění zneužití z důvodu, že žádost žadatele ve skutečnosti směřuje k jiným účelům než ke studiu, pokud jsou tyto nesrovnalosti dostatečně zjevné a jsou posuzovány ve světle všech konkrétních okolností projednávaného případu. Okolnost, kterou lze považovat za obvyklou během vysokoškolského studia, jako je změna oboru, nemůže sama o sobě postačovat k prokázání, že státní příslušník třetí země, který podal žádost o přijetí za účelem studia, nemá v úmyslu skutečně studovat na území tohoto členského státu. Stejně tak pouhá okolnost, že zamýšlené studium přímo nesouvisí se sledovanými profesními cíli, nutně nesvědčí o neexistenci skutečného záměru studovat odůvodňujícího žádost o přijetí.

54      Je však třeba zdůraznit, že vzhledem k tomu, že okolnosti umožňující dospět k závěru o zneužívající povaze žádosti o přijetí za účelem studia se nutně odvíjí od každého jednotlivého případu, jak bylo uvedeno v bodě 47 tohoto rozsudku, nelze sestavit taxativní výčet skutečností, které jsou v tomto ohledu relevantní. Případnou zneužívající povahu žádosti o přijetí za účelem studia tudíž nelze předpokládat na základě určitých skutečností, ale musí být posuzována případ od případu na základě individuálního posouzení všech okolností vlastních každé žádosti.

55      V tomto ohledu, a to i za okolností uvedených v bodech 50 až 53 tohoto rozsudku je na příslušných orgánech, aby provedly příslušné kontroly a požadovaly doložení některých skutečností, aby mohly tuto žádost individuálně posoudit a případně vyzvat žadatele k podání příslušného upřesnění a vysvětlení.

56      V této souvislosti je třeba dále upřesnit, že relevantní důvody pro zamítnutí sice musí souviset s okolnostmi vlastními dané žádosti, to však nezbavuje příslušné orgány povinnosti písemně sdělit tyto důvody žadateli, jak stanoví čl. 34 odst. 1 a 4 směrnice 2016/801.

57      Výše uvedené úvahy nicméně nemají vliv na možnost členských států zjistit případné zneužití a sankcionovat jej odnětím povolení nebo neprodloužením jeho platnosti, po povolení pobytu, jak stanoví článek 21 téže směrnice.

58      S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první dvě otázky odpovědět tak, že směrnice 2016/801 zejména s ohledem na čl. 3 bod 3 musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát, ačkoliv neprovedl čl. 20 odst. 2 písm. f) této směrnice, zamítl žádost o přijetí na své území za účelem studia na základě obecné zásady unijního práva zakazující zneužívání z důvodu, že státní příslušník třetí země tuto žádost podal, aniž měl skutečně v úmyslu studovat na území tohoto členského státu.

 Ke třetí otázce

59      Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 34 odst. 5 směrnice 2016/801 ve spojení s článkem 47 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby opravný prostředek podaný proti rozhodnutí přijatému příslušnými orgány, kterým byla zamítnuta žádost o přijetí na území členského státu za účelem studia, spočíval výlučně v žalobě na neplatnost, aniž by měl soud rozhodující o tomto opravném prostředku pravomoc případně nahradit posouzení příslušných orgánů svým posouzením nebo přijmout nové rozhodnutí.

60      Podle čl. 34 odst. 5 této směrnice lze proti jakémukoli rozhodnutí, kterým se žádost o povolení prohlašuje za nepřípustnou nebo se zamítá či kterým se odmítá prodloužení povolení nebo se povolení odnímá, je možné podat opravný prostředek v dotčeném členském státě v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy.

61      Z toho vyplývá, že v případě rozhodnutí o zamítnutí žádosti o přijetí na území členského státu za účelem studia tento čl. 34 odst. 5 výslovně přiznává státnímu příslušníkovi třetí země, který takovou žádost podal, možnost podat opravný prostředek v souladu s vnitrostátní právní úpravou členského státu, který přijal toto rozhodnutí (obdobně viz rozsudek ze dne 10. března 2021, Konsul Rzeczypospolitej Polskiej w N., C‑949/19, EU:C:2021:186, bod 41).

62      V tomto ohledu je třeba připomenout, že charakteristiky přezkumného řízení podle čl. 34 odst. 5 směrnice 2016/801 musí být stanoveny v souladu s článkem 47 Listiny (rozsudek ze dne 10. března 2021, Konsul Rzeczypospolitej Polskiej w N., C‑949/19, EU:C:2021:186, bod 44).

63      Právo na účinnou právní ochranu zakotvené v článku 47 Listiny by přitom bylo iluzorní, kdyby právní řád členského státu umožňoval, aby pravomocné a závazné soudní rozhodnutí zůstalo neúčinné na úkor účastníka řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Deutsche Umwelthilfe, C‑752/18, EU:C:2019:1114, body 35 a 36). To platí zejména v případě, kdy skutečné využití práv vyplývajících z unijního práva, tak jak jsou uznána soudním rozhodnutím, předpokládá dodržení stanovených lhůt.

64      Jedná-li se tedy o vnitrostátní správní rozhodnutí, které je třeba urychleně vydat, aby bylo zajištěno skutečné využití práv dotyčné osoby podle unijního práva, z potřeby zajistit účinnost opravného prostředku – podaného proti původnímu správnímu rozhodnutí, jímž byla zamítnuta její žádost – která plyne z článku 47 Listiny, vyplývá, že každý členský stát musí upravit vnitrostátní právo takovým způsobem, aby v případě zrušení tohoto původního rozhodnutí bylo nové rozhodnutí přijato v krátké lhůtě a bylo v souladu s posouzením obsaženým ve zrušujícím rozsudku (obdobně viz rozsudek ze dne 29. července 2019, Torubarov, C‑556/17, EU:C:2019:626, bod 59 a citovaná judikatura).

65      Z toho vyplývá, že pokud jde o žádosti o přijetí na území členského státu za účelem studia, skutečnost, že soud, jemuž byla věc předložena, má pravomoc rozhodnout pouze o zrušení rozhodnutí příslušných orgánů, kterým byla tato žádost zamítnuta, aniž může nahradit posouzení těchto orgánů svým posouzením nebo přijmout nové rozhodnutí, v zásadě postačuje ke splnění požadavků článku 47 Listiny za podmínky, že jsou uvedené orgány případně vázány posouzením obsaženým v rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o zrušení tohoto rozhodnutí.

66      Kromě toho, i když má soud, kterému byla věc předložena, v rámci takového opravného prostředku pouze pravomoc zrušit rozhodnutí příslušných orgánů, kterým byla tato žádost o přijetí zamítnuta, je třeba dbát na to, aby podmínky, za nichž je tento opravný prostředek podáván a případný rozsudek vydaný na jeho základě vykonán, byly takové, aby v zásadě umožňovaly přijmout nové rozhodnutí v krátké lhůtě a státní příslušník třetí země, který jedná s náležitou péčí, mohl využít plné účinnosti práv, která pro něj vyplývají ze směrnice 2016/801.

67      S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že čl. 34 odst. 5 této směrnice ve spojení s článkem 47 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby opravný prostředek podaný proti rozhodnutí přijatému příslušnými orgány, kterým byla zamítnuta žádost o přijetí na území členského státu za účelem studia, spočíval výlučně v žalobě na neplatnost, aniž by měl soud rozhodující o tomto opravném prostředku pravomoc případně nahradit posouzení příslušných orgánů svým posouzením nebo přijmout nové rozhodnutí, za předpokladu, že podmínky, za nichž je tento opravný prostředek podáván a případný rozsudek vydaný na jeho základě vykonán, jsou takové, že umožňují v krátké lhůtě přijmout nové rozhodnutí, které bude v souladu s posouzením obsaženým ve zrušujícím rozsudku, tak, aby státní příslušník třetí země, který jedná s náležitou péčí, mohl využít plné účinnosti práv, která pro něj vyplývají ze směrnice 2016/801.

 K nákladům řízení

68      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:

1)      Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair, zejména s ohledem na čl. 3 bod 3

musí být vykládána v tom smyslu, že

nebrání tomu, aby členský stát, ačkoliv neprovedl čl. 20 odst. 2 písm. f) této směrnice, zamítl žádost o přijetí na své území za účelem studia na základě obecné zásady unijního práva zakazující zneužívání z důvodu, že státní příslušník třetí země tuto žádost podal, aniž měl skutečně v úmyslu studovat na území tohoto členského státu.

2)      Článek 34 odst. 5 směrnice 2016/801 ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie

musí být vykládán v tom smyslu, že

nebrání tomu, aby opravný prostředek podaný proti rozhodnutí přijatému příslušnými orgány, kterým byla zamítnuta žádost o přijetí na území členského státu za účelem studia, spočíval výlučně v žalobě na neplatnost, aniž by měl soud rozhodující o tomto opravném prostředku pravomoc případně nahradit posouzení příslušných orgánů svým posouzením nebo přijmout nové rozhodnutí, za předpokladu, že podmínky, za nichž je tento opravný prostředek podáván a případný rozsudek vydaný na jeho základě vykonán, jsou takové, že umožňují v krátké lhůtě přijmout nové rozhodnutí, které bude v souladu s posouzením obsaženým ve zrušujícím rozsudku, tak, aby státní příslušník třetí země, který jedná s náležitou péčí, mohl využít plné účinnosti práv, která pro něj vyplývají ze směrnice 2016/801.

Podpisy

*      Jednací jazyk: francouzština.

i      Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádného z účastníků řízení.