null

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

PRIITA PIKAMÄEA

přednesené dne 13. června 2024(1)

Věc C‑379/23

Guldbrev AB

proti

Konsumentombudsmannen

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Svea hovrätt, Patent- och marknadsöverdomstolen (odvolací soud zasedající ve Stockholmu jako odvolací soud pro duševní vlastnictví a hospodářské věci, Švédsko)]

„Řízení o předběžné otázce – Ochrana spotřebitele – Nekalé obchodní praktiky – Směrnice 2005/29/ES – Článek 2 písm. c), d) a i) a čl. 3 odst. 1 – Vázaná nabídka, která spočívá v ocenění a výkupu zlata – Pojmy ‚produkt‘ a ‚ obchodní praktiky vůči spotřebiteli‘ “

1.        Vztahuje se směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům(2) na situaci, kdy obchodník kupuje od spotřebitele produkt (v projednávané věci zlato), přičemž tento výkup vyžaduje předem službu ocenění produktu, kterou poskytuje sám obchodník, který tímto způsobem stanoví kupní cenu?

2.        To je podstatou otázky, kterou musí Soudní dvůr posoudit v projednávané věci, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Svea hovrätt, Patent- och marknadsöverdomstolen (odvolací soud zasedající ve Stockholmu jako odvolací soud pro duševní vlastnictví a hospodářské věci, Švédsko) a která se týká výkladu čl. 2 písm. c), d) a i) a čl. 3 odst. 1 směrnice 2005/29.

3.        Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla podána v rámci sporu mezi společností Guldbrev AB, akciovou společností založenou podle švédského práva, a Konsumentombudsmannen (ochránce práv spotřebitelů, Švédsko, dále jen „KO“) ve věci žaloby podané KO znějící na uložení povinnosti společnosti Guldbrev ukončit určité nekalé obchodní praktiky týkající se oceňování a výkupu zlata od spotřebitelů.

4.        Projednávaná věc skýtá Soudnímu dvoru příležitost upřesnit svou judikaturu týkající se pojmů „produkt“ a „nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům“ ve smyslu směrnice 2005/29, konkrétně v nové situaci, kdy obchodník kupuje produkt od spotřebitele, a nikoli naopak, jak je tomu obvykle.

I.      Právní rámec

A.      Unijní právo

5.        Článek 2 směrnice 2005/29, nadepsaný „Definice“, zní následovně:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[...]

c)      ‚produktem‘ zboží nebo služby včetně nemovitosti, práva a závazku;

d)      ‚obchodními praktikami vůči spotřebiteli‘ (dále také jen ‚obchodní praktiky‘) jednání, opomenutí, chování nebo prohlášení, obchodní komunikace včetně reklamy a uvedení na trh ze strany obchodníka přímo související s propagací, prodejem nebo dodáním produktu spotřebiteli;

[...]

i)      ‚výzvou ke koupi‘ obchodní komunikace, která uvádí základní znaky produktu a cenu způsobem vhodným pro použitý typ obchodní komunikace, a umožňuje tak spotřebiteli uskutečnit koupi;

[...]“

6.        Článek 3 téže směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví:

„Tato směrnice se vztahuje na nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům, jak je stanoveno v článku 5, před obchodní transakcí týkající se produktu, v jejím průběhu a po ní.“

B.      Švédské právo

7.        Ve švédském právním řádu byla směrnice 2005/29 provedena do marknadsföringslagen (2008:486) [zákon (2008:486) o obchodních praktikách, dále jen „zákon o obchodních praktikách“].

II.    Spor v původním řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem

8.        Společnost Guldbrev je společností, která vykupuje zlato po internetu a jejíž činnost spočívá v oceňování a výkupu zlata od spotřebitelů. Společnost Guldbrev nemá žádné kamenné obchody, nákupní činnost a službu spočívající ve srovnávání cen provozuje na různých internetových stránkách. Tvrzení a jiné praktiky, které jsou předmětem řízení před předkládajícím soudem, mají původ na internetových stránkách společnosti Guldbrev, sociálních sítích a v dopisech zaslaných společností Guldbrev spotřebitelům.

9.        KO se domáhá zákazu určité reklamy společnosti Guldbrev a uložení povinnosti společnosti Guldbrev poskytovat spotřebitelům určité informace.

10.      KO tvrdí, že produkt, který je předmětem reklamy společnosti Guldbrev, je nutno považovat za vázanou nabídku sestávající z oceňování a výkupu zlata. V tomto ohledu se na marketingové opatření společnosti Guldbrev prováděné prostřednictvím reklam na internetové stránce Google a na internetových stránkách se srovnávačem cen vztahuje zákon o obchodních praktikách a toto opatření je klamavé a nekalé podle směrnice 2005/29(3), jakož i podle tohoto zákona(4).

11.      Podle KO inzerování cen zlata představuje vábivou reklamu, která je v rozporu s několika ustanoveními přílohy I směrnice 2005/29(5). Dotčené webové stránky nebyly společností Guldbrev dostatečně jasně označeny jako marketingové opatření a společnost Guldbrev rovněž neuvedla, že je původcem této reklamy. Nejvyšší ceny inzerované společností Guldbrev jsou nepřiměřené a nepředvídatelné či nedosažitelné vzhledem k požadavkům stanoveným společností Guldbrev. Společnosti Guldbrev jsou rovněž vytýkána klamavá tvrzení o cenách, která ovlivňují schopnost spotřebitele učinit informované rozhodnutí o obchodní transakci.

12.      Společnost Guldbrev zpochybnila návrhy KO a v zásadě uvádí, že neexistují žádné skutkové okolnosti v projednávané věci odůvodňující použití směrnice 2005/29 nebo zákona o obchodních praktikách, neboť dotčené praktiky se týkají služeb nákupu. V každém případě není toto marketingové opatření podle společnosti Guldbrev klamavé ani nekalé.

13.      Prvostupňový soud, Patent- och marknadsdomstolen (soud pro průmyslové vlastnictví a obchod) rozhodl, že praktiky používané společností Guldbrev v rámci její činnosti představují obchodní praktiky, které spadají do působnosti směrnice 2005/29. Rozhodl, že praktiky dotčené v návrzích KO nelze považovat za praktiky, které jsou svou samotnou podstatou vyloučeny z působnosti zákona o obchodních praktikách. Proto zakázal určitá marketingová opatření a uložil společnosti Guldbrev poskytovat určité informace v souvislosti s její reklamou.

14.      Společnost Guldbrev podala proti některým částem rozsudku prvostupňového soudu odvolání k předkládajícímu soudu a navrhla zamítnutí žaloby KO.

15.      Tento soud musí mimo jiné rozhodnout o tom, zda praktiky společnosti Guldbrev představují nekalé marketingové opatření. Posouzení této hmotněprávní otázky vyžaduje, aby soud nejprve zjistil, zda jsou směrnice 2005/29 a zákon o obchodních praktikách na projednávanou věc vůbec použitelné. Musí ted\ na základě použití čl. 2 písm. c), d) a i) a čl. 3 odst. 1 směrnice 2005/29 rozhodnout o tom, v jakém rozsahu mohou být oceňování a výkup zlata od spotřebitelů, jakož i takové praktiky, které jsou relevantní v projednávané věci, považovány za praktiky představující obchodní praktiku ve smyslu směrnice 2005/29.

16.      V tomto ohledu má tento soud za to, že z judikatury Soudního dvora vyplývá, že dotčené marketingové opatření může svou samotnou podstatou představovat obchodní praktiku ve smyslu směrnice 2005/29, pokud se týká produktu ve smyslu téže směrnice. Soudní dvůr však zřejmě dosud nerozhodl o tom, zda se nabídka obchodníka dotčená v projednávané věci týká „produktu“ ve smyslu směrnice 2005/29, což je otázka, která je důležitá pro určení, zda ustanovení vnitrostátního práva, konkrétně zákona o obchodních praktikách, mají být vykládána s ohledem na hmotněprávní pravidla směrnice 2005/29.

17.      Za těchto podmínek se Svea hovrätt, Patent- och marknadsöverdomstolen (odvolací soud zasedající ve Stockholmu jako odvolací soud pro duševní vlastnictví a hospodářské věci) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Představuje oceňování a výkup zlata od spotřebitelů v situaci, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, produkt (vázaný produkt) ve smyslu čl. 2 písm. c), d) a i) a čl. 3 odst. 1 [směrnice 2005/29]?

2)      V případě záporné odpovědi na první otázku, představuje oceňování zlata v situaci, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, produkt ve smyslu směrnice 2005/29?“

18.      Společnost Guldbrev, KO a Evropská komise předložily Soudnímu dvoru písemná vyjádření.

III. Analýza

A.      K první předběžné otázce

19.      Podstatou první předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 2 písm. c), d) a i) a čl. 3 odst. 1 směrnice 2005/29 musí být vykládány v tom smyslu, že obchodní praktika spočívající ve vázané nabídce ocenění zboží, v projednávané věci zlata, učiněné obchodníkem vůči spotřebiteli a koupě tohoto zboží tímto obchodníkem od tohoto spotřebitele představuje „produkt“ ve smyslu těchto ustanovení.

20.      Předkládající soud klade tuto otázku, aby určil, zda je směrnice 2005/29 použitelná ve věci, kterou projednává, takže příslušná ustanovení vnitrostátního zákona o obchodních praktikách musí být vykládána ve světle hmotněprávních pravidel této směrnice. Uvedená předběžná otázka se tedy týká výlučně působnosti směrnice 2005/29, a nikoli případné nekalosti takových obchodních praktik, jako jsou praktiky dotčené v původním řízení. Moje analýza se proto zaměří na tento aspekt.

21.      Účastníci řízení, kteří předložili Soudnímu dvoru vyjádření, zaujímají k odpovědi na tuto otázku rozdílná stanoviska. Zatímco KO a Komise tvrdí, že na tuto otázku je třeba odpovědět kladně, společnost Guldbrev naproti tomu tvrdí, že v projednávaném případě nemůže obchodní praktika spočívající ve spojení ocenění a výkupu zlata představovat „produkt“ ve smyslu směrnice 2005/29.

22.      Za účelem odpovědi na první předběžnou otázku položenou předkládajícím soudem je třeba nejprve připomenout, že jak vyplývá z judikatury Soudního dvora, z článku 1 a z bodu 23 odůvodnění směrnice 2005/29 zejména vyplývá, že účelem této směrnice je zajistit vysokou společnou úroveň ochrany spotřebitele úplnou harmonizací pravidel týkajících se nekalých obchodních praktik vůči spotřebitelům(6).

23.      Dále Soudní dvůr rovněž rozhodl, že směrnice 2005/29 se vyznačuje velmi širokou věcnou působností, jelikož unijní normotvůrce zakotvil velmi široký koncept pojmu „obchodní praktika“ ve smyslu této směrnice, neboť její čl. 2 písm. d) ji definuje jako „jednání, opomenutí, chování nebo prohlášení, obchodní komunikace včetně reklamy a uvedení na trh ze strany obchodníka“(7).

24.      V tomto ohledu Soudní dvůr uvedl, že jediné kritérium stanovené v čl. 2 písm. d) směrnice 2005/29 vychází z toho, že praktika obchodníka musí přímo souviset s propagací, prodejem nebo dodáním zboží nebo poskytnutím služby spotřebiteli(8).

25.      V kontextu projednávané věci je třeba rovněž připomenout, že Soudní dvůr také rozhodl, že vázané nabídky, které spočívají ve spojení alespoň dvou různých výrobků nebo služeb do jediné nabídky, představují komerční jednání, které je jednoznačně součástí obchodní strategie obchodníka a přímo směřuje k propagaci nebo prodeji. Z toho vyplývá, že vázané nabídky představují obchodní praktiky ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 2005/29, a tudíž spadají do působnosti této směrnice(9).

26.      Na základě těchto vodítek poskytnutých v judikatuře je třeba ověřit, zda takové obchodní praktiky, jako jsou praktiky dotčené ve věci projednávané před předkládajícím soudem, spadají do působnosti směrnice 2005/29.

27.      V projednávané věci přitom tyto obchodní praktiky spočívají jednak ve službě ocenění zlata, kterou obchodník poskytuje spotřebiteli, a jednak ve výkupu zlata tímto obchodníkem od téhož spotřebitele na základě tohoto ocenění.

28.      Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že v obchodní nabídce dotčeného obchodníka jsou tyto dvě praktiky vázané a neoddělitelné v tom smyslu, že jedna je závislá na druhé. Z tohoto rozhodnutí totiž vyplývá, že obchodník je ochoten koupit zlato od spotřebitele pouze za podmínky, že spotřebitel přijme službu ocenění, kterou tento obchodník poskytuje za účelem určení kvality a kupní ceny dotčeného zlata. Cena zlata je stanovena v okamžiku ocenění a spotřebitel musí tuto cenu akceptovat, aby mohlo dojít k prodeji zlata.

29.      V této souvislosti, jak správně tvrdí Komise, není pochyb o tom, že služba oceňování zlata, kterou obchodník poskytuje spotřebiteli, představuje „produkt“ ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 2005/29, který podle definice zahrnuje „službu“. Z toho důvodu obchodní praktiky týkající se takového produktu vůči spotřebitelům ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 2005/29 jednoznačně spadají do působnosti této směrnice.

30.      Naproti tomu mohou přetrvávat pochybnosti, pokud jde o obchodní praktiku spočívající ve výkupu zlata obchodníkem od spotřebitele. Lze se totiž domnívat, že v případě výkupu produktu obchodníkem od spotřebitele neexistuje „přímo souvislost s propagací, prodejem nebo dodáním produktu spotřebiteli“, jak vyžaduje judikatura uvedená v bodě 24 tohoto stanoviska. Taková obchodní praktika spočívá ve skutečnosti spíše naopak v dodání produktu spotřebitelem obchodníkovi.

31.      Nicméně vzhledem k vázané a neoddělitelné povaze obou dotčených obchodních praktik uvedených v bodě 28 výše je podle mého názoru třeba konstatovat, že v projednávané věci existuje „přímá souvislost“ mezi obchodní praktikou spočívající ve výkupu zlata obchodníkem od spotřebitele na jedné straně a dotčeným „produktem“ podle definice v čl. 2 písm. c) směrnice 2005/29, tj. službou oceňování zlata poskytovanou obchodníkem spotřebiteli, na straně druhé.

32.      Vzhledem k tomu, že obchodník je ochoten koupit zlato od spotřebitele pouze pod podmínkou, že spotřebitel přijme službu ocenění, kterou obchodník poskytuje za účelem určení kvality a ceny dotyčného zlata, je třeba konstatovat, že tyto dvě neoddělitelné obchodní praktiky představují jeden produkt, který jak vyplývá z judikatury uvedené v bodě 25 tohoto stanoviska, je jasnou součástí obchodní strategie obchodníka, jejímž přímým cílem je marketing a prodej tohoto produktu. Z toho vyplývá, že vázaná nabídka nákupu zlata podmíněná přijetím služby ocenění zlata představuje obchodní praktiku ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 2005/29, a musí tedy spadat do působnosti této směrnice.

33.      V tomto ohledu zaprvé uvádím, že výše uvedený výklad je jediným výkladem, který může zajistit směrnici 2005/29 plnou účinnost, neboť v souladu s požadavkem vysoké úrovně ochrany spotřebitele zaručuje účinný boj proti nekalým obchodním praktikám(10). Opačný výklad, jehož cílem by bylo vyloučit použitelnost směrnice 2005/29, by totiž ponechal ekonomické zájmy dotčených spotřebitelů bez ochrany tím, že by ponechal mimo oblast působnosti této směrnice obchodní praktiky, jejichž přímým cílem je ovlivnit rozhodování spotřebitelů, což by bylo zjevně v rozporu s cíli této směrnice(11).

34.      Zadruhé výklad relevantních ustanovení směrnice 2005/29, který jsem navrhl, je rovněž v souladu s obzvláště širokým dosahem, který jak jsem uvedl v bodě 22 tohoto stanoviska, byl této směrnici v judikatuře již přiznán v souvislosti s rozsahem její věcné působnosti(12).

35.      Zatřetí výklad, který jsem navrhl, je v souladu se stanoviskem vyjádřeným Komisí ve sdělení, nadepsaném „Pokyny k výkladu a uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu“(13).

36.      V bodě 2.3.2 těchto pokynů Komise na jedné straně bere na vědomí, že mohou existovat situace, které jsou obdobné situaci v projednávané věci, kdy „lze zjistit souvislost mezi prodejem produktu obchodníkovi ze strany spotřebitele a propagací, prodejem nebo dodáním (jiného) produktu spotřebiteli“. Podle Komise se přitom na takovéto situace vztahuje působnost směrnice 2005/29.

37.      Na druhé straně, v tomtéž bodě uvedených pokynů Komise výslovně uvádí, že za určitých okolností lze zjistit dostatečně přímou souvislost mezi prodejem zlata spotřebitelem a prodejem nebo poskytnutím služby ocenění zlata obchodníkem spotřebiteli.

38.      Takové dokumenty, jako jsou tyto pokyny, přitom sice nemají pro Soudní dvůr žádnou závaznou právní sílu a nijak jej nezavazují, nicméně podle judikatury mohou představovat pomůcku při výkladu unijního sekundárního práva, jako je směrnice 2005/29(14).

39.      Ze všech výše uvedených úvah tedy závěrem vyplývá, že podle mého názoru je třeba na první předběžnou otázku položenou předkládajícím soudem odpovědět tak, že čl. 2 písm. c), d) a i) a čl. 3 odst. 1 směrnice 2005/29 musí být vykládány v tom smyslu, že služba spočívající v ocenění zboží provedená obchodníkem vůči spotřebiteli a koupě tohoto zboží tímto obchodníkem od téhož spotřebitele podmíněná přijetím ceny stanovené na základě tohoto ocenění, představují „produkt“ ve smyslu těchto ustanovení.

B.      K druhé předběžné otázce

40.      Jelikož tato otázka byla položena za předpokladu, že odpověď na první otázku je záporná, pokud Soudní dvůr vyloží ustanovení čl. 2 písm. c), d) a i) a čl. 3 odst. 1 směrnice 2005/29 způsobem, který jsem navrhl v bodě 39 tohoto stanoviska, není třeba na ni odpovídat.

41.      V každém případě z úvah, které jsem uvedl v bodě 29 tohoto stanoviska, vyplývá, že i na druhou předběžnou otázku je podle mého názoru třeba odpovědět kladně.

IV.    Závěry

42.      S přihlédnutím k výše uvedeným úvahám navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Svea hovrätt, Patent- och marknadsöverdomstolen (odvolací soud zasedající ve Stockholmu jako odvolací soud pro duševní vlastnictví a hospodářské věci, Švédsko) následovně:

„Článek 2 písm. c), d) a i) a čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004,

je třeba vykládat v tom smyslu, že

služba spočívající v ocenění zboží provedená obchodníkem vůči spotřebiteli a koupě tohoto zboží tímto obchodníkem od tohoto spotřebitele podmíněná přijetím ceny stanovené na základě tohoto ocenění, představují ‚produkt‘ ve smyslu těchto ustanovení.“

1–      Původní jazyk: francouzština.

2–      Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. 2005, L 149, s. 22).

3–      Konkrétně příloha I bod 22 této směrnice.

4–      Konkrétně články 8 a 9 uvedeného zákona.

5–      Viz bod 5 a bod 6 písm. c) přílohy I směrnice 2005/29.

6–      Rozsudky ze dne 3. října 2013, Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs (C‑59/12, EU:C:2013:634, bod 34 a citovaná judikatura), a ze dne 19. září 2018, Bankia (C‑109/17, EU:C:2018:735, bod 29 a citovaná judikatura).

7–      Rozsudky ze dne 9. listopadu 2010, Mediaprint Zeitungs- und Zeitschriftenverlag (C‑540/08, EU:C:2010:660, bod 21), a ze dne 16. dubna 2015, UPC Magyarország (C‑388/13, EU:C:2015:225, bod 34).

8–      Rozsudek UPC Magyarország (C‑388/13, EU:C:2015:225, bod 35).

9–      Rozsudky ze dne 23. dubna 2009, VTB-VAB a Galatea (C‑261/07 a C‑299/07, EU:C:2009:244, bod 50), a ze dne 7. září 2016, Deroo-Blanquart (C‑310/15, EU:C:2016:633, bod 28).

10–      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. října 2013, Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs (C‑59/12, EU:C:2013:634, bod 39).

11–      Viz body 7 a 8 odůvodnění směrnice 2005/29.

12–      V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 3. října 2013, Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs (C‑59/12, EU:C:2013:634, bod 40).

13–      Úř. věst. 2021, C 526, s. 1.

14–      V tomto smyslu viz zejména rozsudek ze dne 12. března 2020, Komise v. Itálie (Protiprávní podpory poskytnuté hotelovému odvětví na Sardinii) (C‑576/18, nezveřejněný, EU:C:2020:202, bod 136 a citovaná judikatura).