null

STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY

JULIANE KOKOTT

přednesené dne 11. července 2024(1)

Věc C‑121/23 P

Swissgrid AG

proti

Evropské komisi

„Kasační opravný prostředek – Vnitřní trh s elektřinou – Nařízení (EU) 2017/2195 – Článek 1 odst. 6 a 7 – Provozovatelé elektroenergetických přenosových soustav – Účast na evropských platformách pro výměnu standardních produktů regulační energie – Evropská platforma TERRE – Dopis Evropské komise, kterým se odmítá účast provozovatele elektroenergetické přenosové soustavy působícího ve Švýcarsku a kterým se ukládá jeho vyloučení – Žaloba na neplatnost – Článek 263 SFEU – Akt napadnutelný žalobou – Bezprostřední dotčení – Diskreční pravomoc – Neexistence individuálního práva na povolení – Právo na pečlivé a nestranné posouzení spisu a na odůvodněné stanovisko – Právo být vyslechnut – Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie – Právo na účinnou soudní ochranu“

I.      Úvod

1.        Projednávaná věc poskytne Soudnímu dvoru příležitost vyjasnit obrysy pojmu „akt napadnutelný žalobou“ nebo „napadnutelný akt“ a případně jeho vztahy k pojmu „bezprostřední dotčení“ ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.

2.        Předmětem projednávané věci je situace, kdy unijní právní úprava, na jejímž základě byl přijat sporný akt, a sice nařízení (EU) 2017/2195(2), vyhrazuje svému autorovi, tj. Evropské komisi, širokou posuzovací, ne-li diskreční, pravomoc k přijetí povolení. Nemá-li tedy Komise takovou pravomoc, nemohou se dotčené hospodářské subjekty dovolávat individuálního práva na získání takového povolení. V takové situaci se lze přitom odůvodněně domnívat, že akt, kterým se takové povolení odmítá, nemohou tyto hospodářské subjekty napadnout z důvodu, že nevyvolává „právně závazné účinky, jimiž mohou být dotčeny [jejich] zájmy tím, že podstatným způsobem mění [jejich] právní postavení“(3), nebo jinak řečeno, z důvodu, že tento akt není právně závazný, a tudíž nepříznivě nezasahuje do jejich právního postavení?

3.        Právě takový přístup zvolil Tribunál Evropské unie v usnesení ze dne 21. prosince 2022, Swissgrid v. Komise (T‑127/21, nezveřejněné, dále jen „napadené usnesení“, EU:T:2022:868), které navrhovatelka Swissgrid AG napadá projednávaným kasačním opravným prostředkem. Tímto usnesením Tribunál odmítl jako nepřípustnou žalobu navrhovatelky znějící na zrušení rozhodnutí údajně obsaženého v dopise podepsaném ředitelkou Generálního ředitelství Komise pro energetiku (dále jen „GŘ pro energetiku“) (dále jen „sporný dopis“). V tomto dopise ředitelka odmítla povolit podle čl. 1 odst. 7 nařízení 2017/2195 účast Švýcarska, včetně navrhovatelky, na evropských platformách pro výměnu standardních produktů regulační energie, zejména na platformě Trans European Replacement Reserves Exchange (evropská platforma pro přeshraniční výměnu se zálohami pro náhradu, dále jen „platforma TERRE“).

4.        Jak však rozvedu v tomto stanovisku, postavit neexistenci vázané pravomoci na roveň neexistenci napadnutelnému aktu se mi jeví jako odepření spravedlnosti. To platí tím spíše, že v projednávané věci je sporný dopis reakcí na žádost o povolení, kterou navrhovatelka podala poté, co byla přijata kladná stanoviska jak ze strany provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav (dále jen „PPS“) účastnících se platformy TERRE, tak ze strany Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (dále jen „ACER“). Ani existence diskreční pravomoci Komise, ani neexistence individuálního práva požadovat od ní určité jednání nemohou samy o sobě vyloučit její akty z přezkumu unijního soudu podle článku 263 SFEU. Naopak tento soud musí mít možnost přezkoumat, zda Komise při přijetí stanoviska vyjádřeného ve sporném dopise jednala v mezích posuzovací pravomoci, která je jí svěřena dotčenou právní úpravou, a zda ji tedy byla oprávněna vykonávat tak, jak je uvedeno v tomto dopise.

II.    Právní rámec: nařízení 2017/2195

5.        Článek 1 nařízení 2017/2195, nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, zejména stanoví:

„1.      Toto nařízení stanoví podrobný rámcový pokyn pro obchodní zajišťování výkonové rovnováhy v elektroenergetice, včetně zavedení společných zásad pro obstarávání a zúčtování záloh pro automatickou regulaci frekvence, záloh pro regulaci výkonové rovnováhy a záloh pro náhradu a včetně společné metodiky aktivace záloh pro regulaci výkonové rovnováhy a záloh pro náhradu.

2.      Toto nařízení se vztahuje na provozovatele přenosových soustav, provozovatele distribučních soustav včetně uzavřených distribučních soustav, regulační orgány, Agenturu pro spolupráci energetických regulačních orgánů [...], Evropskou síť provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav (dále jen ‚síť ENTSO pro elektřinu‘), třetí osoby, jež byly plněním povinností pověřeny nebo jim byly přiděleny, a další účastníky trhu s elektřinou.

[...]

6.      K evropským platformám pro výměnu standardních produktů regulační energie lze otevřít přístup provozovatelům přenosových soustav, kteří působí ve Švýcarsku, za podmínky, že byla do vnitrostátních právních předpisů této země zapracována hlavní ustanovení právních předpisů Unie o trhu s elektřinou a že je mezi Unií a Švýcarskem uzavřena mezivládní dohoda o spolupráci v oblasti elektřiny, nebo pokud by nezahrnutí Švýcarska mohlo vést k neplánovaným fyzickým tokům výkonu přes tuto zemi, které by ohrožovaly bezpečnost provozu soustavy v regionu.

7.      Za předpokladu, že byly splněny podmínky stanovené v odstavci 6, rozhodnou o zapojení Švýcarska do evropských platforem pro výměnu standardních produktů regulační energie Komise na základě stanoviska vydaného agenturou [pro spolupráci energetických regulačních orgánů] a všichni provozovatelé přenosových soustav postupem podle čl. 4 odst. 3. Práva a povinnosti švýcarských provozovatelů přenosových soustav musí být v souladu s právy a povinnostmi provozovatelů přenosových soustav působících v Unii, aby se zajistilo hladké fungování trhu pro zajišťování výkonové rovnováhy na úrovni Unie a rovné podmínky pro všechny zainteresované strany.“

III. Skutečnosti předcházející sporu

6.        Skutečnosti předcházející sporu uvedené v bodech 2 až 10 napadeného usnesení lze shrnout následovně.

7.        Navrhovatelka je akciová společnost založená podle švýcarského práva a je jediným provozovatelem elektroenergetické přenosové soustavy ve Švýcarsku. Účastní se Evropské sítě provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav (European Network of Transmission System Operators for Electricity, dále jen „ENTSO-E“).

8.        Řada provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav, včetně navrhovatelky, navrhla platformu TERRE, které se již účastnila(4), i když k tomu nezískala předchozí povolení Komise.

9.        Dne 7. září 2017 vydali všichni provozovatelé elektroenergetických přenosových soustav spojení v rámci ENTSO-E kladné stanovisko k povolení účasti Švýcarska na evropských platformách pro zajištění výkonové rovnováhy podle čl. 1 odst. 7 nařízení 2017/2195 z důvodu splnění druhé podmínky stanovené v čl. 1 odst. 6 téhož nařízení.

10.      Dne 10. dubna 2018 vydala ACER rovněž stanovisko k účasti Švýcarska na evropských platformách pro zajištění výkonové rovnováhy podle čl. 1 odst. 7 nařízení 2017/2195. V tomto stanovisku ACER zdůraznila, že obecně souhlasí s hodnocením účinnosti, kterou by plná účast Švýcarska v těchto platformách představovala(5), od provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav. Dále zdůraznila, že je důležité, aby Švýcarsko provedlo celé nařízení 2017/2195 a související ustanovení, aby provozovatelé elektroenergetických přenosových soustav v Evropské unii a Švýcarsku měli rovné podmínky.

11.      Dne 31. července 2020 zaslal zástupce generálního ředitele GŘ Komise pro energetiku dopis ENTSO-E a navrhovatelce, v němž zdůraznil své překvapení nad záměrem provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav začlenit navrhovatelku do platformy TERRE jako plnoprávného člena a jako hlavní myšlenku uvedl, že propojování a vyrovnávání trhů se řídí komplexním rámcem právně závazných práv a povinností, k němuž Švýcarsko dosud nepřistoupilo. Proto nebyli švýcarští provozovatelé a provozovatelé elektroenergetických přenosových soustav v zásadě oprávněni účastnit se této platformy. Kromě toho připomněl, že Komise Švýcarsku neudělila žádnou výjimku podle čl. 1 odst. 7 nařízení 2017/2195.

12.      Dne 29. září 2020 navrhovatelka odpověděla Komisi a tvrdila, že její plnoprávná účast v evropských platformách pro zajištění výkonové rovnováhy je nezbytná z důvodu bezpečnosti elektroenergetické soustavy. V podstatě tvrdila, že její zapojení do procesu výpočtu kapacity Unie a její zahrnutí do analýzy provozní bezpečnosti jsou nedostatečné. Odkázala mimoto na důvody uvedené ve stanovisku ENTSO-E ze dne 7. září 2017 a ve stanovisku ACER ze dne 10. dubna 2018.

13.      ENTSO-E odpověděla Komisi dne 5. listopadu 2020. Provozovatelé elektroenergetických přenosových soustav v této odpovědi sice zdůraznili, že rozhodnutí o účasti Švýcarska na evropských platformách pro zajištění výkonové rovnováhy přísluší Komisi podle čl. 1 odst. 7 nařízení 2017/2195, ale připomněli, že oni i ACER vydali kladné stanovisko k takové účasti.

14.      Dne 8. prosince 2020 zaslala navrhovatelka Komisi dopis, v němž připomněla, že provozovatelé elektroenergetických přenosových soustav Unie a ACER vydali kladné stanovisko k její účasti na platformě TERRE, a požádala Komisi, aby tuto účast povolila podle čl. 1 odst. 7 nařízení 2017/2195.

15.      Ve sporném dopise ze dne 17. prosince 2020 zaslaném ENTSO-E v reakci na její dopis ze dne 5. listopadu 2020 ředitelka GŘ Komise pro energetiku zaprvé zdůraznila, že účast navrhovatelky v projektu platformy TERRE není v souladu s platným unijním právem, konkrétně s čl. 1 odst. 6 a 7 nařízení 2017/2195. Zadruhé připomněla, že stanovisko ACER zdůrazňuje, že je důležité, aby Švýcarsko provedlo celé nařízení 2017/2195 a s ním související ustanovení. Zatřetí ředitelka poznamenala, že některá opatření dostatečně řeší rizika, která představují neplánované fyzické toky elektřiny, a proto není účast Švýcarska v evropských platformách pro zajištění výkonové rovnováhy nutná. V tomto ohledu tvrdila, že základem provozní bezpečnosti je (pře)výpočet kapacit a koordinace provozní bezpečnosti na regionální úrovni, přičemž obojí již Švýcarsko zahrnuje. Začtvrté ředitelka dospěla k závěru, že Komise nevidí důvod pro přijetí rozhodnutí, kterým by Švýcarsku povolila účast na evropských platformách pro zajištění výkonové rovnováhy, včetně platformy TERRE. Zapáté požádala provozovatele elektroenergetických přenosových soustav, aby navrhovatelku vyloučili z platformy TERRE nejpozději 1. března 2021. Kopie tohoto dopisu byla navrhovatelce zaslána e-mailem.

16.      V usnesení ze dne 4. října 2023 Evropský parlament zejména zdůrazňuje, že v odvětví elektrické energie závisí stabilita sítě a bezpečnost dodávek a tranzitu na úzké spolupráci mezi Unií a Švýcarskem a že je znepokojen tím, že vyloučení švýcarského energetického průmyslu představuje systémová rizika pro synchronně propojenou síť kontinentální Evropy. Podle Parlamentu jsou až do uzavření rámcové dohody mezi Unií a Švýcarskem nezbytná technická řešení na úrovni provozovatelů přenosových soustav a zahrnutí Švýcarska do výpočtu kapacity Unie, aby se snížila největší rizika pro stabilitu regionální sítě a bezpečnost dodávek(6).

IV.    Řízení před Tribunálem a napadené usnesení

17.      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 26. února 2021 podala navrhovatelka žalobu na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí údajně obsaženého ve sporném dopise.

18.      Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 19. května 2021 Komise vznesla námitku nepřípustnosti, v níž tvrdila, že sporný dopis nepředstavuje napadnutelný akt ve smyslu článku 263 SFEU, neboť jako neformální výměna názorů mezi zástupci provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav a GŘ pro energetiku na úrovni jeho služeb nevyvolává právně závazné účinky. Navrhovatelka mimoto podle Komise neprokázala svou aktivní legitimaci ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, neboť se jí sporný dopis bezprostředně nedotýkal.

19.      Napadeným usnesením Tribunál odmítl žalobu navrhovatelky jako nepřípustnou, neboť sporný dopis není aktem, který by byl napadnutelný žalobou na neplatnost podle článku 263 SFEU.

20.      V tomto ohledu Tribunál rozhodl, že právní kontext sporného dopisu brání tomu, aby byl kvalifikován jako „akt, který vyvolává pro navrhovatelku právně závazné účinky“ ve smyslu judikatury(7). Podle Tribunálu čl. 1 odst. 7 nařízení 2017/2195 nestanoví právo navrhovatelky požádat Komisi a získat od ní povolení Švýcarska, a tedy i tam usazených provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav, k účasti na evropských platformách pro zajištění výkonové rovnováhy, zejména na platformě TERRE. Tribunál rozhodl, že ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že Komise je i nadále oprávněna takovou účast odmítnout, a to i v případě, že jsou splněny podmínky čl. 1 odst. 6 tohoto nařízení odůvodňující takové povolení. Tribunál v podstatě uvádí, že splnění obou podmínek stanovených v čl. 1 odst. 6 uvedeného nařízení sice umožňuje Komisi zaujmout stanovisko k povolení takové účasti, avšak toto ustanovení jí neukládá žádnou povinnost tak učinit. Jakýkoli jiný výklad by mimoto zbavil čl. 1 odst. 7 druhou větu tohoto nařízení jeho užitečného účinku(8).

21.      Tribunál dospěl k závěru, že přijetí rozhodnutí, kterým se Švýcarsku, a tedy i tam usazeným provozovatelům elektroenergetických přenosových soustav, povoluje účast na evropských platformách pro zajištění výkonové rovnováhy, závisí pouze na rozhodnutí Komise, která má v tomto ohledu diskreční pravomoc. Podle Tribunálu tedy navrhovatelka jakožto švýcarský provozovatel elektroenergetické přenosové soustavy nemá žádné individuální právo požadovat a získat od Komise přijetí rozhodnutí, kterým se povoluje účast Švýcarska, a tedy i v něm usazených provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav, na evropských platformách pro zajištění výkonové rovnováhy. Proto „[sporný] dopis nemůže [...] představovat rozhodnutí, které by mohlo vyvolávat právní účinky ve vztahu k navrhovatelce, které by mohly měnit její právní postavení [...], neboť nijak nezasahuje do žádného individuálního práva, kterým by se řídila rozhodovací pravomoc Komise, která je v projednávané věci diskreční“(9).

V.      Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastnic řízení

22.      Podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 28. února 2023 podala navrhovatelka projednávaný kasační opravný prostředek.

23.      Kasačním opravným prostředkem navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr:

–        zrušil napadené usnesení;

–        prohlásil žalobu na neplatnost za přípustnou;

–        vrátil věc Tribunálu, aby rozhodl o opodstatněnosti žaloby, a

–        rozhodl, že o náhradě nákladů řízení o kasačním opravném prostředku bude rozhodnuto později.

24.      Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

–        zamítl kasační opravný prostředek a

–        uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.

25.      Vyjádření účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky Soudního dvora byly vyslechnuty na jednání, které se konalo dne 8. května 2024.

VI.    Posouzení

A.      Úvodní poznámky

26.      Prvním a druhým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka zpochybňuje závěr Tribunálu, že sporný dopis vůči ní nevyvolává právní účinky, které by mohly změnit její právní postavení, z důvodu, že nijak nezasahuje do individuálního práva, které by stanovilo rámec pro diskreční pravomoc Komise podle čl. 1 odst. 7 nařízení 2017/2195.

27.      Navrhuji oba tyto důvody posoudit společně.

28.      Nejprve posoudím, zda sporný dopis splňuje kritéria „napadnutelného aktu“ zejména s ohledem na jeho obsah a úmysl jeho autora (oddíl B).

29.      Zadruhé posoudím, jaké důsledky má pro kvalifikaci tohoto dopisu jako „napadnutelného aktu“ posuzovací nebo diskreční pravomoc Komise podle čl. 1 odst. 7 nařízení 2017/2195 týkající se udělení povolení a naopak případná neexistence vázané pravomoci v tomto ohledu nebo individuálního práva navrhovatelky získat takové povolení (oddíl C).

30.      Zatřetí a pro doplnění s ohledem na druhý důvod kasačního opravného prostředku, zanalyzuji rozsah a meze této posuzovací nebo diskreční pravomoci v reakci na argument navrhovatelky, že v projednávané věci měla individuální právo, jemuž odpovídala povinnost Komise jí toto povolení udělit. V tomto kontextu posoudím rovněž třetí důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že Tribunál napadené usnesení v tomto ohledu dostatečně neodůvodnil (oddíl D).

B.      Kritéria judikatury upravující pojem „napadnutelný akt“ a obsah sporného dopisu

31.      Pro určení, zda sporný dopis představuje napadnutelný akt, je třeba připomenout judikaturu, která uznává, že předmětem žaloby u soudu může být jakýkoli akt v jakékoli formě, jehož účelem je vyvolat právně závazné účinky, které se mohou dotknout zájmů žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení. Pro posouzení, zda akt vyvolává takové účinky, a zda tedy může být předmětem žaloby, je třeba se zaměřit na objektivní kritéria a na obsah tohoto aktu. V tomto ohledu, jak uznává Tribunál(10), je třeba zohlednit rovněž souvislosti přijetí tohoto aktu, jakož i pravomoci orgánu, jenž je jeho autorem(11), a záměr, který tento orgán sledoval(12).

32.      Soudnímu přezkumu podle článku 263 SFEU naproti tomu nepodléhají akty, které nemají závazné právní účinky, jako jsou akty přípravné, akty čistě prováděcí, pouhá doporučení a stanoviska a v zásadě i interní instrukce(13).

33.      Skutečnost, že sporný dopis nemá formu formálního rozhodnutí Komise, ale formu pouhého dopisu podepsaného ředitelkou GŘ pro energetiku, je pro jeho kvalifikaci jako „napadnutelného aktu“ bezvýznamná(14). Pokud by tomu bylo jinak, mohla by se Komise vyhnout přezkumu ze strany unijního soudu pouhým nedodržením formálních požadavků upravujících přijetí sporného aktu, tedy požadavků, které jsou uloženy ve vztahu k jeho skutečné podstatě, včetně požadavků týkajících se pravomoci služby, která jednala, řádného označení tohoto aktu jako „rozhodnutí“ nebo dále jeho formálního oznámení adresátovi(15).

34.      Pokud jde o podstatu sporného dopisu, zejména o jeho obsah a znění, včetně úmyslu jeho autora, který z něj vyplývá, Tribunál vzal na vědomí, že tento dopis zaprvé připomíná, že účast navrhovatelky na platformě TERRE není možná, aniž by Komise nejprve povolila Švýcarsku účast na této platformě, podle čl. 1 odst. 6 a 7 nařízení 2017/2195 zadruhé zdůrazňuje, že podmínky pro takovou účast nejsou podle názoru Komise v současné době splněny, a zatřetí žádá provozovatele elektroenergetických přenosových soustav, aby navrhovatelku z této platformy vyloučili nejpozději 1. března 2021(16).

35.      Tato třetí úvaha sama o sobě svědčí o tom, že Komise měla v úmyslu přisoudit spornému dopisu právní důsledky, které mohly nepříznivě zasáhnout navrhovatelku. Tribunál to však ve zbytku své analýzy nezohledňuje. Neposuzuje blíže rozsah úvah uvedených ve sporném dopise nebo úmysl sledovaný jeho autorem, omezuje se následně na posouzení „právního kontextu“, jehož byl tento dopis součástí, který podle jeho názoru brání tomu, aby byl kvalifikován jako „akt, jehož účelem je vyvolat právně závazné účinky ve vztahu k navrhovatelce“(17).

36.      Domnívám se, že tento přístup je stižen nesprávným právním posouzením zejména proto, že nezohledňuje skutečnost, že obsah sporného dopisu zjevně nepříznivě zasahuje do právního postavení navrhovatelky. Zaprvé odmítnutí povolit navrhovatelce jako švýcarskému provozovateli elektroenergetické přenosové soustavy a členu ENTSO-E plnoprávnou účast na platformě TERRE stejně jako v případě unijních provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav zasahuje do jejích zájmů tím spíše, že se již této platformy účastnila, ačkoli nebyla jejím plnoprávným členem a nemohla se dovolávat individuálního práva za tímto účelem(18). Zadruhé Komise v tomto dopise považovala dosavadní účast navrhovatelky na platformě TERRE za protiprávní a požádala unijní provozovatele elektroenergetických přenosových soustav za použití kategorických formulací, které v tomto ohledu zvýraznila tučným písmem(19), aby ji z této platformy vyloučili nejpozději 1. března 2021. Mimoto v něm Komise zmínila možnost žalob na náhradu škody vyplývající z požadovaného vyloučení navrhovatelky z platformy TERRE(20). Odmítnutí přijmout rozhodnutí o povolení ve spojení s žádostí o ukončení účasti navrhovatelky v této platformě, které může vést k žalobám na náhradu škody, přitom nutně musí vyvolat právní účinky, jimiž jsou dotčeny zájmy navrhovatelky tím, že podstatným způsobem mění její právní postavení. Navrhovatelka tedy nemůže být zbavena práva podle článku 263 SFEU a článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) zpochybnit opodstatněnost tohoto odmítnutí a této žádosti u unijních soudů.

37.      Tribunál nicméně nepřezkoumal ani tyto aspekty, které jsou rozhodující pro posouzení existence napadnutelného aktu, což rovněž zatěžuje jeho úvahy uvedené v bodech 23 až 29 napadeného usnesení vadou spočívající v nesprávném právním posouzení.

C.      Diskreční pravomoc a neexistence individuálního práva

38.      Navíc se domnívám, že Tribunál nebyl oprávněn odkazovat na existenci diskreční pravomoci Komise, a tudíž na neexistenci individuálního práva na získání povolení k účasti na platformě TERRE, aby dovodil, že sporný dopis nemohl vyvolat pro navrhovatelku právně závazné účinky, ani změnit její právní postavení.

39.      Zdá se mi zřejmé, že pokud dotčená právní úprava nestanoví vázanou pravomoc, ale posuzovací či diskreční pravomoc správního orgánu, vylučuje to v zásadě od počátku existenci individuálního práva požadovat po něm určité jednání, konkrétně v projednávané věci povolení Švýcarska a navrhovatelky účastnit se zejména platformy TERRE. Touto úvahou není dotčen přesný rozsah případné diskreční pravomoci svěřené Komisi podle čl. 1 odst. 7 nařízení 2017/2195, který posoudím v bodech 51 až 58 tohoto stanoviska.

40.      Z toho vyplývá, že úvahy uvedené v bodech 24 až 29 napadeného usnesení se omezují na uvedení opakujících se právních důkazů týkajících se situace, v níž se jednotlivec snaží získat od orgánu s posuzovací či diskreční pravomocí odpověď nebo zahájit jednání, které je pro něj příznivé(21). Naproti tomu z toho nevyplývá, že konečné stanovisko, které takový orgán, jenž odmítá použít tuto pravomoc způsobem, který si jednotlivec přeje, zaujme, nemůže být zpochybněno žalobou u unijního soudu z důvodu, že pokud neexistuje individuální právo v tomto směru, toto stanovisko jej nemůže nepříznivě zasáhnout. Ve věcech hospodářské soutěže má tedy stěžovatel, zejména soutěžitel s oprávněným zájmem, i když nemůže Komisi přinutit, aby přijala rozhodnutí v požadovaném smyslu, přesto právo na pečlivé a nestranné posouzení své stížnosti a na získání konečné odůvodněné odpovědi Komise, kterou lze napadnout žalobou(22).

41.      Stejně tak Tribunál tím že postupoval tímto způsobem, porušil procesní postavení navrhovatelky jakožto jediného švýcarského provozovatele přenosové soustavy v řízení zahájeném podle čl. 1 odst. 6 a 7 nařízení 2017/2195. Konkrétním účelem tohoto řízení je dosáhnout uznání účasti Švýcarska a švýcarských provozovatelů přenosových soustav na evropských platformách pro výměnu standardních produktů regulační energie prostřednictvím rozhodnutí Komise na základě stanoviska vydaného ACER a všemi unijními provozovateli přenosových soustav. V projednávané věci bylo tedy toto řízení zahájeno v souladu s kladnými stanovisky ACER a těchto provozovatelů přenosových soustav za účelem začlenění navrhovatelky do platformy TERRE, po nichž následovala žádost navrhovatelky v tomtéž smyslu, a to na základě druhé podmínky čl. 1 odst. 6 tohoto nařízení(23).

42.      Vzhledem k tomuto cíli řízení podle čl. 1 odst. 6 a 7 nařízení 2017/2195 a k této situaci se tedy navrhovatelka mohla podobně jako stěžovatel v oblasti práva hospodářské soutěže dovolávat práva na to, aby Komise její spis, zejména její žádost o povolení, pečlivě a nestranně posoudila a aby konečnou odpověď na tuto žádost řádně odůvodnila, aby jí umožnila zpochybnit její opodstatněnost(24). V projednávané věci bylo dodržení těchto procesních požadavků o to nezbytnější, že Komise měla při udělování tohoto povolení posuzovací, či dokonce diskreční pravomoc(25). Kvalifikace sporného dopisu jako „aktu, který nelze napadnout žalobou“, by přitom Komisi umožnila vyhnout se v tomto ohledu jakémukoli soudnímu přezkumu(26).

43.      V napadeném usnesení Tribunál tyto procesní požadavky, které Komise zjevně zamýšlela splnit sporným dopisem, porušil, o čemž svědčí i skutečnost, že kopii dopisu Komise zaslala navrhovatelce. Komise v něm totiž vyjádřila konečné stanovisko jak ke stanoviskům provozovatelů přenosových soustav a ACER, tak k této žádosti a tím ukončila řízení podle čl. 1 odst. 7 nařízení 2017/2195.

44.      Z toho vyplývá, že existence diskreční pravomoci ve prospěch Komise jako taková na základě čl. 1 odst. 7 nařízení 2017/2195 není způsobilá zbavit sporný dopis právně závazných účinků ve vztahu k navrhovatelce, tak jak byly připomenuty v bodě 36 tohoto stanoviska. Skutečnost zdůrazněná Tribunálem, že toto ustanovení „neukládá“ Komisi, aby povolila účast Švýcarska na evropských platformách pro zajištění výkonové rovnováhy, pokud jsou splněny podmínky čl. 1 odst. 6 nařízení 2017/2195(27), ale vyhrazuje jí za tímto účelem „možnost volby“(28), nevylučuje, že sporný dopis mění její právní postavení. Tribunál svůj přístup nemůže odůvodnit ani zjištěním, že by jiný výklad zbavil čl. 1 odst. 7 druhou větu téhož nařízení užitečného účinku(29). To je tím méně možné, že analýza rozsahu a důsledků výkonu údajné diskreční pravomoci Komise spadá do přezkumu ve věci samé, a nikoli přípustnosti žaloby(30).

45.      Úvaha uvedená v bodě 23 napadeného usnesení, podle níž právní kontext sporného dopisu brání tomu, aby byl kvalifikován jako „akt, jehož účelem je vyvolat pro navrhovatelku právně závazné účinky“, je proto stižena nesprávným právním posouzením. Totéž platí o závěru uvedeném v bodě 29 tohoto usnesení, že tento dopis v podstatě nemůže představovat rozhodnutí, které by mohlo vyvolat právní účinky vůči navrhovatelce tím, že měnilo její právní postavení, neboť nezasahuje do individuálního práva, které by stanovilo rámec pro diskreční rozhodovací pravomoc Komise.

46.      Úvaha uvedená v bodě 28 napadeného usnesení, podle níž čl. 1 odst. 7 nařízení 2017/2195 nepřiznává navrhovatelce žádné právo zahájit v něm upravené řízení nebo právo na to se jej jakkoli účastnit, je rovněž stižena nesprávným právním posouzením, zejména z titulu výkonu práva být vyslechnut. V souladu s ustálenou judikaturou platí, že právo být vyslechnut musí být dodrženo v každém řízení, které může vést k takovému aktu nepříznivě zasahujícímu do právního postavení, jako je odmítnutí povolení účasti navrhovatelky na platformě TERRE nebo její vyloučení z této platformy, a její dodržení je povinné, i když použitelná právní úprava takovou formalitu výslovně nestanoví(31). Navrhovatelka tedy měla takovou procesní záruku a právo domoci se soudního přezkumu jejího dodržení ze strany Komise(32). V každém případě je nesporné, že v projednávané věci řízení podle tohoto ustanovení probíhalo již v době, kdy navrhovatelka podala žádost, a že obě formální kritéria pro přijetí rozhodnutí Komise podle tohoto ustanovení, a sice kladná stanoviska provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav sdružených v ENTSO-E a ACER, již byla splněna, takže jí v této souvislosti nemohlo být odepřeno právo být vyslechnuta.

47.      Kromě toho podstatná změna právního postavení navrhovatelky, která z toho vyplývá, stačí pro uznání jejího bezprostředního dotčení ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, tak jak je vykládáno v ustálené judikatuře(33). V tomto ohledu musí být totiž splněna obě kumulativní kritéria, a to, aby zaprvé napadené opatření bezprostředně zakládalo následky pro právní postavení jednotlivce a aby zadruhé jeho adresátům pověřeným jeho provedením neponechávalo žádnou volnost uvážení(34).

48.      Na rozdíl od toho, co předkládá Komise, je tomu tak i v projednávané věci. Sporný dopis totiž nejenže odmítá povolit účast Švýcarska a navrhovatelky na platformě TERRE, ale také požaduje, aby z něj byla nejpozději 1. března 2021(35) vyloučena, aniž v tomto ohledu ponechává provozovatelům elektroenergetických přenosových soustav, kteří jsou jeho adresáti, jakoukoli posuzovací pravomoc. Z toho vyplývá, že úvahy Tribunálu uvedené pro doplnění v bodě 30 napadeného usnesení rovněž porušují kritérium bezprostředního dotčení.

49.      Proto je třeba prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku vyhovět a napadené usnesení zrušit.

50.      Bez ohledu na dostatečnost výše uvedených úvah pro účely zrušení napadeného usnesení navrhuji odpovědět také na druhý důvod kasačního opravného prostředku v rozsahu, v němž je jeho účelem zpochybnit rozsah diskreční pravomoci Komise a tvrdit existenci práva navrhovatelky získat od ní povolení k účasti zejména na platformě TERRE. Tato odpověď, která se týká spíše věci samé než přípustnosti žaloby, by totiž mohla být užitečná pro konečné řešení sporu po případném vrácení věci Tribunálu.

D.      Rozsah diskreční pravomoci vylučující individuální právo na získání povolení

51.      Ve druhém důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že jí čl. 1 odst. 7 nařízení 2017/2195 nepřiznává žádné individuální právo od Komise požadovat a vymoci si, aby přijala rozhodnutí, kterým se povoluje účast Švýcarska, a tedy i v něm usazených provozovatelů přenosových soustav, na evropských platformách pro výměnu standardních produktů regulační energie(36). Navrhovatelka se v podstatě domnívá, že vzhledem k tomu, že formální kritérium týkající se existence kladných stanovisek provozovatelů přenosových soustav a ACER podle tohoto ustanovení bylo splněno a že podle těchto stanovisek byla splněna druhá podmínka stanovená v čl. 1 odst. 6 téhož nařízení, byla Komise povinna přijmout rozhodnutí v tomtéž smyslu.

52.      V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 1 odst. 6 nařízení 2017/2195 stanoví pouze možnost („lze“) otevřít přístup provozovatelům přenosových soustav, kteří působí ve Švýcarsku, k evropským platformám pro výměnu standardních produktů regulační energie. Toto otevření přístupu je možné za dvou alternativních podmínek, a to zaprvé za podmínky, že byla do švýcarských právních předpisů zapracována hlavní ustanovení unijních právních předpisů o trhu s elektřinou a že je mezi Unií a Švýcarskem uzavřena mezivládní dohoda o spolupráci v oblasti elektřiny, a zadruhé, pokud by nezahrnutí Švýcarska mohlo vést k neplánovaným fyzickým tokům výkonu přes tuto zemi, které by ohrožovaly bezpečnost provozu soustavy v regionu.

53.      Na základě čl. 1 odst. 7 nařízení 2017/2195 má Komise výlučnou pravomoc k přijetí rozhodnutí („rozhodne Komise“), kterým povolí Švýcarsku a v něm působícím provozovatelům elektroenergetických přenosových soustav účast na evropských platformách pro výměnu standardních produktů regulační energie. Výkon této rozhodovací pravomoci mimoto závisí zaprvé na splnění dvou alternativních hmotněprávních podmínek stanovených v odstavci 6 téhož článku, tak jak byly připomenuty v předchozím bodě, a zadruhé na formálním požadavku, a sice na existenci stanoviska vydaného ACER a všemi provozovateli přenosových soustav, aniž je stanoveno, zda toto stanovisko musí být kladné nebo záporné („na základě stanoviska“(37)).

54.      Tyto úvahy postačují k odmítnutí argumentu navrhovatelky, že v případě kladného stanoviska ACER a provozovatelů přenosových soustav Unie k tomu, zda je splněna jedna z podmínek stanovených v čl. 1 odst. 6 nařízení 2017/2195, je Komise povinna přijmout rozhodnutí o povolení účasti Švýcarska a v něm působících provozovatelů přenosových soustav na evropských platformách pro výměnu standardních produktů regulační energie. Totéž platí pro její argument, že použití pasivní formy („est décidée par la Commission“ nebo „shall be decided by the Commission“) v čl. 1 odst. 7 první větě tohoto nařízení vyžaduje, aby Komise takové rozhodnutí přijala. To platí tím spíše, že jiné jazykové verze používají v tomto ohledu aktivní formu(38).

55.      Tribunál tedy v bodě 26 napadeného usnesení v podstatě správně rozhodl, že splnění jedné ze dvou podmínek stanovených v čl. 1 odst. 6 nařízení 2017/2195 „pouze umožňuje Komisi zaujmout stanovisko k tomu, zda by taková účast měla být povolena, ale neukládá jí povinnost ji povolit“. Pokud není splněna ani jedna z těchto podmínek, Komise nemůže přijmout rozhodnutí o povolení. Naproti tomu, pokud je jedna z těchto podmínek splněna, je oprávněna tak učinit.

56.      V tomto ohledu je však čl. 1 odst. 7 druhá věta nařízení 2017/2195, o níž Tribunál rozhodl v bodě 27 napadeného usnesení, irelevantní. Tato druhá věta se totiž omezuje na určení právních důsledků rozhodnutí o povolení, pokud bylo přijato podle první věty tohoto ustanovení, což není případ projednávané věci, a netýká se tudíž předchozích podmínek pro jeho přijetí. Teprve po povolení účasti švýcarských provozovatelů přenosových soustav totiž musí být jejich práva a povinnosti „v souladu s právy a povinnostmi provozovatelů přenosových soustav působících v Unii, aby se zajistilo hladké fungování trhu pro zajišťování výkonové rovnováhy na úrovni Unie a rovné podmínky pro všechny zainteresované strany“(39). Tento požadavek je o to nezbytnější, když je rozhodnutí o povolení založeno na druhé z podmínek stanovených v čl. 1 odst. 6 téhož nařízení, tedy v situaci, kdy není zaručeno, že Švýcarsko bude uplatňovat hlavní ustanovení unijních právních předpisů o trhu s elektřinou, jak vyžaduje první z těchto podmínek. Naproti tomu při neexistenci takového povolení, a tedy i účasti švýcarských provozovatelů přenosových soustav, nemohou být jejich práva a povinnosti již pojmově stejné jako práva a povinnosti provozovatelů přenosových soustav Unie, ani „zajistit hladké fungování trhu pro zajišťování výkonové rovnováhy na úrovni Unie“(40).

57.      Konečně neurčité pojmy spadající pod druhou podmínku podle čl. 1 odst. 6 nařízení 2017/2195, jakož i jeho otevřené znění, naznačují, že Komise má širokou posuzovací pravomoc k tomu, zda je tato podmínka splněna. Tato podmínka totiž vyžaduje složitou dvojitou srovnávací analýzu pro určení, zda zaprvé vyloučení Švýcarska může vést k „neplánovaným fyzickým tokům výkonu přes Švýcarsko“ a zadruhé zda tyto toky „ohrožují bezpečnost provozu soustavy v regionu“. Tato úvaha potvrzuje, že vzhledem k její výlučné rozhodovací pravomoci podle tohoto ustanovení nemůže být Komise povinna přijmout rozhodnutí o povolení jen proto, že ACER a provozovatelé přenosových soustav vydali kladné stanovisko. To platí tím spíše, když je kladné stanovisko ACER založeno jako v projednávané věci pouze na úvaze, že účast Švýcarska by byla účinným řešením pro snížení přetížení a zvýšení provozní bezpečnosti(41).

58.      Tribunál byl tedy zajisté oprávněn rozhodnout, že Komise měla širokou posuzovací pravomoc, či dokonce diskreční pravomoc, podle čl. 1 odst. 6 a 7 nařízení 2017/2195, která vylučovala existenci individuálního práva navrhovatelky získat rozhodnutí o povolení. Stejně tak toto posouzení vyplývá dostatečně jasně a srozumitelně z bodů 24 až 29 napadeného usnesení, takže Tribunálu nelze vytýkat, že by své rozhodnutí v tomto ohledu nedostatečně odůvodnil (třetí důvod kasačního opravného prostředku).

59.      Druhému důvodu kasačního opravného prostředku proto nelze vyhovět. Nic to však nemění na tom, že s ohledem na to, co jsem uvedla v bodech 31 až 49 tohoto stanoviska, nemohlo být toto posouzení Tribunálu základem pro jeho závěr, že sporný dopis neměl ve vztahu k navrhovatelce právně závazné účinky, a že tedy tento dopis představoval akt, který nelze napadnout žalobou.

VII. Závěry

60.      Navrhuji proto, aby Soudní dvůr vyhověl prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku, zrušil napadené usnesení, vrátil věc Tribunál v souladu s článkem 61 statutu Soudního dvora Evropské unie a rozhodl, že o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto později.

1–      Původní jazyk: francouzština.

2–      Nařízení Komise ze dne 23. listopadu 2017, kterým se stanoví rámcový pokyn pro obchodní zajišťování výkonové rovnováhy v elektroenergetice (Úř. věst. 2017, L 312, s. 6).

3–      Jedná se o formulaci používanou v ustálené judikatuře, zejména v rozsudcích ze dne 17. července 2008, Athinaïki Techniki v. Komise (C‑521/06 P, EU:C:2008:422, bod 29); ze dne 26. ledna 2010, Internationaler Hilfsfonds v. Komise (C‑362/08 P, EU:C:2010:40, bod 51), a ze dne 20. prosince 2017, Trioplast Industrier v. Komise (C‑364/16 P, nezveřejněný, EU:C:2017:1008, bod 28).

4–      Viz bod 3 tohoto stanoviska.

5–      Konkrétně ACER v této souvislosti rozhodla takto: „[Ú]čast Švýcarska v evropských platformách pro výměnu standardních produktů regulační energie by mohla být účinným řešením potenciálních problémů s přetížením švýcarské sítě a zvýšit efektivitu výpočtu a přidělování švýcarské mezizónové kapacity, jakož i celkovou provozní bezpečnost v regionu“.

6–      Viz body 39 a 40 Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2023 o vztazích mezi EU a Švýcarskem [2023/2042(INI)] (Úř. věst. 2024, C/2024/1183).

7–      Viz body 19 až 23 napadeného usnesení, které odkazují zejména na rozsudek ze dne 15. července 2021, FBF (C‑911/19, EU:C:2021:599, bod 36).

8–      Body 24 až 28 napadeného usnesení.

9–      Bod 29 napadeného usnesení.

10–      Bod 20 in fine napadeného usnesení.

11–      V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. října 2011, Deutsche Post a Německo v. Komise (C‑463/10 P a C‑475/10 P, EU:C:2011:656, body 36 a 37); ze dne 3. června 2021, Maďarsko v. Parlament (C‑650/18, EU:C:2021:426, body 37 a 38), jakož i ze dne 12. července 2022, Nord Stream 2 v. Parlament a Rada (C‑348/20 P, EU:C:2022:548, body 62 a 63). Viz rovněž mé stanovisko ve spojených věcech EIB v. ClientEarth a Komise v. EIB (C‑212/21 P a C‑223/21 P, EU:C:2022:1003, bod 47), jakož i ve věci Nemea Bank v. ECB (C‑181/22 P, EU:C:2023:935, bod 47).

12–      Viz zejména rozsudek ze dne 26. ledna 2010, Internationaler Hilfsfonds v. Komise (C‑362/08 P, EU:C:2010:40, bod 52).

13–      Rozsudek ze dne 22. dubna 2021, thyssenkrupp Electrical Steel a thyssenkrupp Electrical Steel Ugo v. Komise (C‑572/18 P, EU:C:2021:317, bod 47 a citovaná judikatura).

14–      V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. července 2008, Athinaïki Techniki v. Komise (C‑521/06 P, EU:C:2008:422, body 44 a 59, jakož i citovaná judikatura), a ze dne 18. listopadu 2010, NDSHT v. Komise (C‑322/09 P, EU:C:2010:701, bod 47); usnesení ze dne 22. ledna 2010, Makhteshim-Agan Holding a další v. Komise (C‑69/09 P, nezveřejněné, EU:C:2010:37, bod 38).

15–      V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 17. července 2008, Athinaïki Techniki v. Komise (C‑521/06 P, EU:C:2008:422, body 44 a 45), týkající se pouhého dopisu služeb generálního ředitelství Komise pro hospodářskou soutěž, kterým se odkládá stížnost v oblasti státních podpor.

16–      Bod 21 napadeného usnesení.

17–      Bod 23 napadeného usnesení.

18–      Viz body 38 až 45 tohoto stanoviska.

19–      Relevantní část na straně 3 sporného dopisu zní následovně (zvýraznění v originálu): „The Commission thus asks TSOs to re-establish a situation which is compliant with the conditions for participation in EU platforms in the Electricity Balancing Regulation and exclude Swissgrid from the TERRE platform as of 1 March 2021 at the latest.“

20–      Relevantní část na straně 1 sporného dopisu zní následovně: „This may become relevant in relation to possible damage claims resulting from the required exclusion of Swissgrid from the TERRE platform.“

21–      Pokud jde o situaci stěžovatelů v oblasti práva hospodářské soutěže nebo státních podpor, kteří žádají Komisi, aby využila své vyšetřovací a rozhodovací pravomoci, viz zejména rozsudky ze dne 18. listopadu 2010, NDSHT v. Komise (C‑322/09 P, EU:C:2010:701); ze dne 19. ledna 2017, Komise v. Total a Elf Aquitaine (C‑351/15 P, EU:C:2017:27); ze dne 20. prosince 2017, Trioplast Industrier v. Komise (C‑364/16 P, nezveřejněný, EU:C:2017:1008), a ze dne 20. dubna 2023, Amazon.com a další v. Komise (C‑815/21 P, EU:C:2023:308).

22–      Viz zejména rozsudek ze dne 30. června 2022, Fakro v. Komise (C‑149/21 P, nezveřejněný, EU:C:2022:517, body 42 až 50 a citovaná judikatura).

23–      Viz rovněž body 52 a násl. tohoto stanoviska.

24–      V tomto smyslu obdobně viz rozsudky ze dne 18. listopadu 2010, NDSHT v. Komise (C‑322/09 P, EU:C:2010:701, body 45 a násl.), jakož i ze dne 19. ledna 2017, Komise v. Total a Elf Aquitaine, C‑351/15 P, EU:C:2017:27, body 35 až 38).

25–      Viz ustálená judikatura od rozsudku ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München (C‑269/90, EU:C:1991:438, bod 14); viz zejména rozsudek ze dne 4. května 2023, ECB v. Crédit lyonnais (C‑389/21 P, EU:C:2023:368, bod 57 a citovaná judikatura: „pokud orgán disponuje širokým prostorem pro uvážení, má zásadní význam dodržování procesních záruk, mezi něž patří povinnost orgánu pečlivě a nestranně zkoumat všechny relevantní skutečnosti dotčené situace“). Tato judikatura se stala základem čl. 41 odst. 1 a čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny; viz Vysvětlení k Listině základních práv (Úř. věst. 2007, C 303, s. 17), Vysvětlení k článku 41 – Právo na řádnou správu.

26–      V tomto ohledu viz třetí a čtvrtý důvod žaloby v prvním stupni.

27–      Body 26 a 27 napadeného usnesení.

28–      Bod 29 napadeného usnesení.

29–      Bod 27 in fine napadeného usnesení.

30–      Viz také body 56 až 58 tohoto stanoviska.

31–      V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. listopadu 2012, M. (C‑277/11, EU:C:2012:744, body 85 a 86), jakož i ze dne 18. června 2020, Komise v. RQ (C‑831/18 P, EU:C:2020:481, bod 67). Viz rovněž čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny.

32–      V tomto ohledu viz třetí důvod žaloby v prvním stupni.

33–      Rozsudky ze dne 13. října 2011, Deutsche Post a Německo v. Komise (C‑463/10 P a C‑475/10 P, EU:C:2011:656, bod 38), a ze dne 4. prosince 2019, Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo v. Komise (C‑342/18 P, nezveřejněný, EU:C:2019:1043, bod 35).

34–      Rozsudky ze dne 13. října 2011, Deutsche Post a Německo v. Komise (C‑463/10 P a C‑475/10 P, EU:C:2011:656, body 65 a 66), jakož i ze dne 4. prosince 2019, Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo v. Komise (C‑342/18 P, nezveřejněný, EU:C:2019:1043, bod 37).

35–      Viz bod 36 tohoto stanoviska.

36–      Body 28 a 29 napadeného usnesení.

37–      Stejně tak je třeba chápat ostatní jazykové verze; viz například verze v německém jazyce („auf der Grundlage einer Stellungnahme“) nebo verze v anglickém jazyce („based on an opinion“).

38–      Viz zejména verze v německém jazyce („entscheidet die Kommission“), verze v dánském jazyce („træffer Kommissionen“) a verze v nizozemském jazyce („neemt de Commissie“).

39–      Verze v německém jazyce a v anglickém jazyce vyjadřují tento právní důsledek ještě jasněji: „Im Interesse eines reibungslos funktionierenden Regelreservemarkts auf Unionsebene und gleicher Wettbewerbsbedingungen für alle Interessenträger entsprechen die Rechte und Pflichten der schweizerischen ÜNB dabei den Rechten und Pflichten der in der Union tätigen ÜNB“; „The rights and responsibilities of Swiss TSOs shall be consistent with the rights and responsibilities of TSOs operating in the Union, allowing for a smooth functioning of balancing market at Union level and a level-playing field for all stakeholders“ (kurzivou zvýraznila autorka stanoviska).

40–      Touto úvahou není dotčena otázka, zda se navrhovatelka dobrovolně zavázala vůči ostatním provozovatelům přenosových soustav dodržovat příslušná unijní pravidla, jak tvrdila na jednání.

41–      Viz bod 10 tohoto stanoviska a strana 1 sporného dopisu.