EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62023CC0004
Opinion of Advocate General Richard de la Tour delivered on 7 May 2024.###
Stanovisko generálního advokáta J. Richard de la Tour přednesené dne 7. května 2024.
Stanovisko generálního advokáta J. Richard de la Tour přednesené dne 7. května 2024.
ECLI identifier: ECLI:EU:C:2024:385
null
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
JEANA RICHARDA DE LA TOUR
přednesené dne 7. května 2024(1)
Věc C‑4/23 [Mirin](i)
M.-A. A.
proti
Direcţia de Evidenţă a Persoanelor Cluj, Serviciul stare civilă
Direcţia pentru Evidenţa Persoanelor şi Administrarea Bazelor de Date din Ministerul Afacerilor Interne,
Municipiul Cluj-Napoca,
za účasti:
Asociaţia Accept,
Consiliul Naţional pentru Combaterea Discriminării
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Judecătoria Sectorului 6 Bucureşti (soud prvního stupně šestého obvodu v Bukurešti, Rumunsko)]
„Řízení o předběžné otázce – Občanství Unie – Článek 21 odst. 1 SFEU – Právo svobodně se pohybovat a pobývat v členských státech – Občan s trvalým bydlištěm ve Spojeném království, který je státním příslušníkem tohoto státu a členského státu – Odmítnutí posledně uvedeného státu vyznačit v matriční knize narození změny jména a genderu, kterých dosáhl v prvně uvedeném státě v souladu s jeho právními předpisy – Vnitrostátní právní úprava připouštějící změnu záznamu o osobním stavu pouze na základě pravomocného rozhodnutí soudu – Dopad vystoupení Spojeného království z Unie“
I. Úvod
1. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 2 SEU, článků 18, 20 a 21 SFEU, jakož i článků 1, 7, 20, 21 a 45 Listiny základních práv Evropské unie(2).
2. Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi osobou s rumunskou státní příslušností a rumunskými vnitrostátními orgány pověřenými vedením matrik a správou osobního identifikačního čísla(3), z důvodu odmítnutí těchto orgánů uznat a zapsat do matriční knihy narození její nové jméno a genderovou identitu(4) nabyté(5) ve Spojeném království, jehož je tato osoba rovněž státním příslušníkem.
3. Tato věc poskytuje Soudnímu dvoru příležitost upřesnit účinky jeho rozhodnutí ve věcech uznání osobního stavu občanů Unie, založených na článku 21 SFEU, v mezích pravomoci členských států ve věcech osobního stavu a právního statusu jednotlivců.
II. Právní rámec
A. Dohoda o vystoupení
4. Čtvrtý a osmý pododstavec preambule Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii(6), která byla přijata dne 17. října 2019, vstoupila v platnost dne 1. února 2020 a byla schválena rozhodnutím Rady (EU) 2020/135 ze dne 30. ledna 2020(7), znějí:
„Připomínajíce, že podle článku 50 Smlouvy o EU ve spojení s článkem 106a Smlouvy o Euratom a s výhradou ujednání stanovených v této dohodě se právo Unie a Euratomu v celém rozsahu přestane na Spojené království uplatňovat ode dne vstupu této dohody v platnost,
[...]
Berouce v úvahu, že je v zájmu Unie i Spojeného království stanovit přechodné nebo prováděcí období, během kterého by se [...] právo Unie, včetně mezinárodních dohod, mělo uplatňovat na Spojené království a ve Spojeném království a obecně se stejnými účinky na členské státy, aby se předešlo narušení v období, během kterého se bude jednat o dohodě (dohodách) o budoucím vztahu.“
5. Článek 126 dohody o vystoupení, nadepsaný „Přechodné období“, který je obsažen v části čtvrté této dohody týkající se „[p]řechodného období“, stanoví:
„Stanoví se přechodné období nebo období provádění, které začíná dnem vstupu této dohody v platnost a končí dnem 31. prosince 2020.“
6. Článek 127 této dohody, nadepsaný „Rozsah působnosti přechodného období“, v odstavci 1 prvním pododstavci a v odstavci 6 stanoví:
„1. Není-li v této dohodě stanoveno jinak, v přechodném období se na Spojené království a ve Spojeném království použije právo Unie.
[...]
6. Není-li v této dohodě stanoveno jinak, během přechodného období se má za to, že jakýkoli odkaz na členské státy obsažený v právu Unie použitelném podle odstavce 1, včetně práva Unie prováděného a používaného členskými státy, zahrnuje i Spojené království.“
B. Rumunské právo
7. Článek 9 Legea nr. 119/1996 cu privire la actele de stare civilă (zákon č. 119/1996 o matrikách)(8) ze dne 16. října 1996 (dále jen „zákon č. 119/1996“), ve znění použitelném na spor v původním řízení, zní takto:
„V případě, že matrikář nebo úředník pověřený výkonem matriční agendy odmítne v rámci své pravomoci vystavit listinu nebo vyznačit poznámku, může dotčená osoba podat žalobu k příslušnému soudu v souladu se zákonem.“
8. Článek 43 tohoto zákona stanoví:
„V knize narození, manželství nebo úmrtí se vyznačí poznámky týkající se změn osobního stavu osoby v následujících případech:
[...]
f) změna jména;
[...]
i) změna pohlaví na základě pravomocného rozhodnutí soudu.“
9. Článek 57 odst. 1 uvedeného zákona stanoví:
„Zrušení, doplnění nebo změnu záznamů o osobním stavu a poznámek v nich uvedených lze provést pouze na základě pravomocného rozhodnutí soudu.“
10. Podle článků 1, 2, jakož i 10 a násl. zákona č. 119/1996 orgány pověřené vedením matrik vydávají rodné, oddací a úmrtní listy na základě matričních záznamů, které uchovávají, aniž přejímají celý jejich obsah.
11. Článek 4 odst. 2 písm. l) Ordonanța Guvernului nr. 41/2003 privind dobândirea și schimbarea pe cale administrativă a numelor persoanelor fizice (nařízení vlády č. 41/2003 o nabytí a změně jmen fyzických osob na základě rozhodnutí správního orgánu)(9) ze dne 30. ledna 2003 zní:
„Žádosti o změnu jména jsou považovány za opodstatněné v následujících případech:
[...]
l) pokud byla osobě povolena změna pohlaví pravomocným rozhodnutím soudu a tato osoba žádá o to, aby mohla užívat tomu odpovídající jméno, a předloží posudek z oboru soudního lékařství uvádějící její pohlaví.“
12. Článek 131 odst. 2 metodologie schválené Hotărârea Guvernului nr. 64/2011 pentru aprobarea Metodologiei cu privire la aplicarea unitară a dispozițiilor în materie de stare civilă (rozhodnutí vlády č. 64/2011, kterým se schvaluje metodologie pro jednotné uplatňování ustanovení týkajících se matrik) ze dne 26. ledna 2011, zní takto:
„Osobní identifikační číslo se přidělí na základě údajů o pohlaví a datu narození zapsaných v knize narození.“
13. Toto osobní identifikační číslo se zapíše do matričních záznamů o osobním stavu(10).
14. Podle rumunské právní úpravy týkající se vydávání průkazů totožnosti a cestovních pasů(11) se do těchto dokladů zapisují zejména příjmení, jméno, pohlaví a osobní identifikační číslo jejich držitelů. Změny v těchto údajích, k nimž došlo v zahraničí, nemohou mít v Rumunsku účinky při vydání pasu, jde-li o změnu příjmení a jména, nebo, v případě změny údajů týkajících se osobního stavu, při vydání průkazu totožnosti, pokud nejsou předem zaregistrovány matričními úřady. Podle čl. 19 písm. i) mimořádného nařízení vlády č. 97/2005 správní orgán pověřený vedením evidence osob vydá v případě změny pohlaví nový průkaz totožnosti.
C. Právo Spojeného království
15. Podle čl. 2 odst. 1 a článku 3 Gender Recognition Act 2004 (zákon z roku 2004 o uznávání pohlaví), ve znění použitelném na spor v původním řízení(12), se může každá osoba starší 18 let, která chce požádat o právní uznání genderu, o němž učinila prohlášení, obrátit na výbor pro uznávání genderu, který posoudí důkazy předložené touto osobou za účelem získání osvědčení o uznání genderu (gender recognition certificate)(13). Takovým důkazem je jednak genderová dysforie diagnostikovaná lékařem nebo psychologem se specializací v dané oblasti a dále čestné prohlášení o tom, že osoba žije jako osoba nového genderu nejméně po dobu dvou let a má úmysl žít jako osoba nového genderu po zbytek svého života.
16. Článek 9 odst. 1 tohoto zákona stanoví, že vydání konečného GRC představuje plné uznání nového genderu žadatele, a to ve všech ohledech. Toto osvědčení nicméně nelze použít pro účely prokázání totožnosti(14).
17. Na základě Enrolment of Deeds (Change of Name) Regulations 1994 [nařízení z roku 1994 o registraci listin (změna jména)](15) je občan Commonwealthu oprávněn změnit své příjmení nebo jméno prostým prohlášením (deed poll), které lze v případě osob, které dosáhly věku 18 let, zapsat do rejstříku High Court of Justice (England & Wales), King’s Bench Division [Vrchní soud (Anglie a Wales), King’s Bench Division, Spojené království]. V takovém případě se prohlášení zveřejnění v The London Gazette. Tento zápis není povinný a změnu jména je možno prokázat jakoukoli jinou právní cestou.
III. Skutkové okolnosti sporu v původním řízení a předběžné otázky
18. Žalobce(16), rumunský státní příslušník, narozený dne 24. srpna 1992 v Kluži (Rumunsku), byl po narození zapsán jako osoba ženského pohlaví.
19. Poté, co se žalobce v roce 2008 přestěhoval s rodiči do Spojeného království, nabyl dne 21. dubna 2016 britské státní občanství naturalizací. Od té doby má dvojí státní občanství, rumunské a britské.
20. Dne 21. února 2017 si žalobce změnil jméno a oslovení z ženského na mužské v rámci řízení deed poll.
21. Po ukončení tohoto formálního postupu si žalobce vyměnil některé z úředních dokladů vydaných britskými orgány, konkrétně řidičský průkaz a cestovní pas.
22. Dne 29. června 2020 získal žalobce ve Spojeném království „Gender Recognition Certificate“ (GRC), tedy doklad potvrzující jeho mužský gender.
23. V květnu 2021, na základě uvedených dvou dokumentů získaných ve Spojeném království, a sice deed poll a GRC, požádal žalobce matriční úřad v Kluži, aby do matriční knihy o narození zanesl změny jeho jména, pohlaví a osobního identifikačního čísla tak, aby odpovídalo mužskému pohlaví, a vydal mu nový rodný list obsahující tyto nové údaje.
24. Vzhledem k tomu, že tento úřad jeho žádost zamítl, obrátil se žalobce dne 14. září 2021 v rámci žaloby podané proti matričnímu úřadu v Kluži, ředitelství pro evidenci obyvatel a správu databází Ministerstva vnitra, jakož i proti městu Kluži, se stejnými návrhy na Judecătoria Sectorului 6 Bucureşti (soud prvního stupně šestého obvodu v Bukurešti, Rumunsko), který je předkládajícím soudem v projednávané věci.
25. Žalobce tvrdí, že požaduje, aby předkládající soud nařídil, aby jeho záznamy v matriční knize narození byly uvedeny do souladu s jeho genderovou identitou, která byla uznána s konečnou platností ve Spojeném království. Domáhá se přímého uplatnění unijního práva, a to zejména práva každého občana Unie svobodně se pohybovat a pobývat na území Unie, aby mohl tohoto práva využívat bez omezení na základě cestovního dokladu, který je v souladu s jeho mužskou genderovou identitou. Žalobce má za to, že pokud by byl nucen vést nové soudní řízení v Rumunsku, směřující přímo k povolení změny pohlaví, vystavilo by ho to riziku, že se dospěje k opačnému řešení, než jaké přijaly britské orgány, a to vzhledem k tomu, že Evropský soud pro lidská práva(17) rozhodl, že rumunské řízení je nejasné a nepředvídatelné(18).
26. Žalované rumunské orgány tvrdí, že žaloba směřuje k uznání nového osobního statusu, který vyplývá ze změn, ke kterým došlo v zahraničí. Podle čl. 43 písm. i) zákona č. 119/1996 se nicméně, v případě změny pohlaví, poznámky týkající se změn osobního stavu v matričních záznamech týkajících se narození vyznačí na základě pravomocného rozhodnutí soudu.
27. Do tohoto řízení byla povinně přizvána jako vedlejší účastnice Consiliul Naţional pentru Combaterea Discriminării (Národní rada pro boj proti diskriminaci, Rumunsko) a bylo vyhověno návrhu Asociația Accept (sdružení Accept) na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu žalobce.
28. Předkládající soud odkazuje v první řadě na relevantní judikaturu Soudního dvora, zejména na rozsudky ze dne 2. října 2003, Garcia Avello(19); ze dne 14. října 2008, Grunkin a Paul(20); ze dne 8. června 2017, Freitag(21), jakož i ze dne 14. prosince 2021, Stolična obština, rajon „Pančarevo“(22), a v návaznosti na to vyjadřuje pochybnosti stran souladu vnitrostátní právní úpravy s právy souvisejícími s občanstvím Unie, a to vzhledem k tomu, že tato úprava dotyčnému ukládá vést nové soudní řízení v jednom ze členských států, jehož je státním příslušníkem, ačkoliv již bylo úspěšně ukončeno řízení v jiném členském státě, jehož je dotyčný rovněž státním příslušníkem, a to bez ohledu na to, jakou povahu mělo řízení vedené v posledně uvedeném členském státě, zejména bez ohledu na to, zda šlo o soudní nebo správní řízení.
29. Nakonec má předkládající soud za to, že řešení sporu v původním řízení závisí i na objasnění důsledků vystoupení Spojeného království z Unie. Konkrétně by v případě kladné odpovědi na první otázku tohoto soudu bylo třeba upřesnit, zda je členský stát povinen uznat právní účinky řízení o změně genderu zahájeného ve státě, který byl v době zahájení řízení členským státem, nicméně ke dni ukončení tohoto řízení již z Unie vystoupil.
30. Za těchto podmínek se Judecătoria Sectorului 6 Bucureşti (soud prvního stupně šestého obvodu v Bukurešti) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Brání skutečnost, že čl. 43 písm. i) a článek 57 zákona [č. 119/1996] neuznávají změny v zápisech ohledně osobního stavu týkajících se pohlaví a jména, které provedl transsexuální muž s dvojí státní příslušností (rumunskou a jiného členského státu) v jiném členském státě prostřednictvím řízení o právním uznání pohlaví, a vyžadují, aby rumunský státní příslušník zahájil nové samostatné soudní řízení v Rumunsku proti místnímu úřadu pro evidenci obyvatel a osobní stav, když toto řízení označil [ESLP] za nejasné a nepředvídatelné [rozsudek X a Y v. Rumunsko] a může vést k rozhodnutí, jež je v rozporu s rozhodnutím přijatým jiným členským státem, výkonu práva na občanství Unie (článek 20 SFEU) a/nebo právu občana Unie svobodně se pohybovat a pobývat (článek 21 SFEU a článek 45 Listiny), a to za podmínek důstojnosti, rovnosti před zákonem a zákazu diskriminace (článek 2 SEU; článek 18 SFEU a články 1, 20 a 21 Listiny) a při dodržení práva na soukromý a rodinný život (článek 7 Listiny)?
2) Má vystoupení [Spojeného království] z Unie vliv na odpověď na výše uvedenou otázku, zejména i) pokud řízení o změně osobního stavu bylo zahájeno před Brexitem a bylo dokončeno během přechodného období, a ii) Brexit má za následek, že daná osoba může využívat práv evropského občanství, včetně práva na volný pohyb a pobyt, pouze na základě rumunských dokladů totožnosti nebo cestovních dokladů, v nichž je uvedena s ženským pohlavím a křestním jménem, v rozporu s již právně uznanou genderovou identitou?“
31. Žalobce a sdružení Accept, město Kluž, rumunská, německá, řecká, maďarská, nizozemská a polská vláda, jakož i Komise předložili písemná vyjádření. Žalobce a sdružení Accept, německá, maďarská, nizozemská a polská vláda, jakož i Komise odpověděli na otázky položené Soudním dvorem k ústnímu zodpovězení na jednání konaném dne 23. ledna 2024.
IV. Analýza
32. Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká žádosti, aby do matriční knihy narození byla zapsána změna jména a genderu na základě aktů zaregistrovaných ve Spojeném království, a to v prvním případě před vystoupením tohoto státu z Unie a v druhém případě před koncem přechodného období stanoveného dohodou o vystoupení. Žalobce, státní příslušník Spojeného království, kde má trvalý pobyt, a Rumunska, kde se narodil, tvrdí, že vystavení cestovního dokladu, který odpovídá jeho genderové identitě, mu umožní výkon práva svobodně se pohybovat a pobývat v Unii jako její občan.
33. Předkládající soud si tedy klade otázku, zda je z hlediska unijního práva opodstatněné, pokud je občanu Unie, pro účely aktualizace matričního záznamu týkajícího se jeho narození, odmítnuto uznat změny jeho identity, kterých se domohl ve státě, ve kterém se v době těchto změn použilo unijní právo. Dále předkládající soud žádá Soudní dvůr, aby upřesnil, jaké důsledky je třeba vyvodit z vystoupení Spojeného království z Unie.
A. Ke spojitosti situace, ve které občan Unie žádá o zápis své genderové identity do matriční knihy narození, s unijním právem
34. Za současného stavu unijního práva žádná právní úprava či judikatura neupravuje otázky týkající se aktualizace údajů o pohlaví či genderové identitě uvedených v matriční knize narození v členském státě narození občana Unie na základě listin vystavených v jiném členském státě nebo na základě rozhodnutí v něm přijatých.
35. Je totiž třeba připomenout zaprvé, že se nepoužije žádné nařízení o spolupráci v občanských věcech. Věci osobního stavu jsou výslovně vyloučeny z působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech(23), a to již od přijetí Úmluvy o příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech(24). Předmět sporu nespadá ani do působnosti nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000(25).
36. Kromě toho, i když unijní normotvůrce přijal právní úpravu mající za cíl usnadnit oběh dokladů o osobním stavu, nezabýval se jejich účinky, jak vyplývá z názvu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1191 ze dne 6. července 2016 o podpoře volného pohybu občanů zjednodušením požadavků na předkládání některých veřejných listin v Evropské unii a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012(26). Toto nařízení, jehož právním základem je zejména čl. 21 odst. 2 SFEU, zakotvuje vícejazyčné formuláře a obecné osvobození od požadavku legalizace v rámci Unie. Otázka aktualizace vnitrostátních záznamů o osobním stavu není řešena, ačkoliv se jí věnoval bod 4 Zelené knihy Komise „Méně správních úkonů pro občany: Podpora volného pohybu veřejných listin a uznávání účinků dokladů osvědčujících osobní stav“(27).
37. Zadruhé se ustálená judikatura Soudního dvora ve věcech osobního stavu týká pouze příjmení a jména, která jsou zapsána v záznamech o osobním stavu. Soudní dvůr rozhodl, že i když spadají pravidla upravující zápis těchto údajů o identitě do pravomoci členských států, musí členské státy nicméně při výkonu této pravomoci dodržovat unijní právo, a zvláště ustanovení Smlouvy o FEU týkající se svobody pohybovat se a pobývat na území členských států přiznané každému občanovi Unie(28).
38. Zatřetí Soudní dvůr připomněl, že „osobní stav jednotlivců, do jehož rámce spadají normy týkající se manželství a rodičovství, je [...] záležitostí spadající do pravomoci členských států a unijní právo do této pravomoci nezasahuje. Členské státy se tak mohou rozhodnout, zda ve vnitrostátním právu upraví možnost uzavření manželství mezi osobami stejného pohlaví, jakož i možnost, aby se tyto osoby staly rodiči. Při výkonu této pravomoci však musí všechny členské státy dodržovat unijní právo, a zvláště ustanovení Smlouvy o FEU týkající se svobody pohybu a pobytu na území členských států, která je přiznána každému občanovi Unie, a za tímto účelem uznávat osobní stav jednotlivců konstatovaný v jiném členském státě v souladu s jeho právem“(29).
39. Podle této ustálené judikatury u státních příslušníků jednoho členského státu legálně pobývajících na území jiného členského státu existuje spojitost s unijním právem(30). Každý občan Unie v této situaci se tedy může dovolávat práv spojených s tímto postavením, zejména práv zakotvených v čl. 21 odst. 1 SFEU, a to případně i ve vztahu k členskému státu svého původu(31).
40. V projednávané věci je nesporné, že žalobce využil jakožto občan Unie práva volného pohybu a pobytu v jiném členském státě, než je členský stát jeho původu, v souladu s článkem 21 SFEU, a nabyl občanství prvně uvedeného členského státu.
41. Žalobce v projednávané věci kromě toho uplatňuje v členském státě svého původu práva nabytá poté, co využil své svobody pohybu ve Spojeném království, které bylo v té době členským státem Unie. A konečně nyní, kdy již tento stát není členským státem Unie, žalobce, jakožto občan Unie jen na základě své rumunské státní příslušnosti očekává, že se bude moci svobodně pohybovat na území Unie s rumunskými doklady totožnosti a cestovními doklady(32).
42. Situace žalobce tudíž spadá do působnosti unijního práva. Mohl by však být tento závěr vyvrácen skutečností, že žalobce uplatnil svá práva v Rumunsku po vystoupení Spojeného království z Unie?
B. K dopadu dohody o vystoupení
43. Zaprvé je třeba připomenout, že:
– dne 31. ledna 2020 vystoupilo Spojené království z Evropské unie a z Evropského společenství pro atomovou energii, a
– podle čl. 2 písm. e) dohody o vystoupení ve spojení s jejím článkem 126 tato dohoda stanoví přechodné období od 1. února 2020, kdy tato dohoda vstoupila v platnost, do 31. prosince 2020. V tomto období se podle čl. 127 odst. 1 prvního pododstavce této dohody na Spojené království a ve Spojeném království použilo právo Unie, nebylo-li v dohodě o vystoupení stanoveno jinak.
44. Zadruhé konstatuji, že:
– žádné z ustanovení dohody o vystoupení nestanoví výjimku ze zásady, uvedené ve zmíněném článku 127, která by se týkala ustanovení unijního práva, která se mají použít ve věci v původním řízení, a
– v projednávané věci jsou nárokovány v jiném členském státě účinky výkonu práva na volný pohyb ve Spojeném království, kterých bylo dosaženo jednak před vystoupením tohoto členského státu z Unie a jednak před ukončením přechodného období. Dne 21. února 2017 došlo, na základě řízení deed poll, ke změně jména a oslovení žalobce a dne 29. června 2020, tedy v průběhu přechodného období, byl vydán GRC, tedy akt potvrzující mužskou genderovou identitu.
45. Z toho je podle mého názoru třeba dovodit, že GRC vystavené v průběhu přechodného období musí být v dotyčném členském státě považováno za úřední doklad jiného členského státu(33), a to v souladu s unijním právem použitelným v době posuzování žádosti.
46. Tato kvalifikace nemůže záviset na konci přechodného období, a tedy na tom, k jakému datu se účinků GRC domáhá dotyčná osoba(34). Omezení volného pohybu, tvrzené žalobcem(35) v souvislosti s odmítnutím aktualizace záznamu v matriční knize narození, lze proto v zásadě zkoumat z hlediska ustanovení článku 21 SFEU.
47. Podstatou obou otázek předkládajícího soudu, které je podle mého názoru třeba posoudit společně, je, zda článek 21 SFEU, jakož i články 7 a 45 Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby orgány členského státu odmítly uznat a zapsat do záznamu v matriční knize týkajícího se narození státního příslušníka tohoto členského státu, který je rovněž britským státním příslušníkem, jméno a genderovou identitu, deklarované a nabyté v souladu s právními předpisy ve Spojeném království, když při prvním prohlášení byl tento stát dosud členem Unie a při druhém prohlášení se stále použilo unijní právo, protože ustanovení vnitrostátního práva podmiňuje možnost provedení takového zápisu tím, že je změna pohlaví uznána soudem prvně uvedeného členského státu.
48. Je tedy třeba určit, jaké důsledky ve věcech osobního stavu lze podle unijního práva dovodit ze sporných dokladů.
C. K otázce, jak jsou ve věcech osobního stavu uznávány v členském státě změny jména a genderu, jichž bylo dosaženo v jiném členském státě
49. S ohledem na podmínky uznávání, v jednom členském státě, účinků veřejných listin vystavených v jiném členském státě zaprvé konstatuji, že předkládající soud považuje za nesporné, že doklady dotčené ve věci v původním řízení, kterou nejsou ani doklady o osobním stavu ani soudními rozhodnutími, jsou platné a jsou zjevně způsobilé vyvolat v oblasti osobního stavu stejné účinky týkající se identity žalobce(36), jako jsou účinky uznané britskými orgány, které v návaznosti na prohlášení o změně jména a oslovení (deed poll) vydaly nový pas a řidičský průkaz, přičemž informace ohledně GRC nejsou k dispozici(37).
50. Zadruhé, co se týče žádosti o aktualizaci záznamu v matriční knize narození týkajícího se občana Unie, je třeba odkázat na rozhodnutí Soudního dvora ve věcech osobního stavu týkající se výlučně odmítnutí orgánů členského státu uznat jméno nebo příjmení, které získal za okolností obdobných okolnostem dotčeným ve věci v původním řízení státní příslušník tohoto členského státu, který využil práva svobodně se pohybovat a je rovněž státním příslušníkem jiného členského státu, přičemž jméno nebo příjmení bylo určeno podle pravidel platných v posledně uvedeném členském státě(38).
51. Soudní dvůr předně konstatoval, že „jméno a příjmení osoby je základním prvkem její totožnosti a jejího soukromého života, jehož ochrana je zakotvena v článku 7 [Listiny], jakož i článku 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen ‚EÚLP‘)“. Soudní dvůr rovněž rozhodl, že i když je článek 7 Listiny neuvádí výslovně, jméno a příjmení osoby souvisejí s jejím soukromým a rodinným životem jakožto prostředek osobní identifikace a spojení s určitou rodinou(39).
52. Soudní dvůr dále rozhodl, že odmítnutí uznat jméno občana Unie, které legálně získal v jiném členském státě, může být na překážku výkonu práva svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států zakotveného v článku 21 SFEU, a to z důvodu nejasností a obtíží, které mohou pramenit z rozdílu mezi dvěma jmény, jež se vztahují k téže osobě, při prokazování totožnosti a povahy rodinných vztahů(40).
53. A konečně v případě, že vnitrostátní právo skýtá jiné právní základy k provedení změny příjmení na žádost dotyčného, rozhodl Soudní dvůr, že k tomu, aby bylo možné považovat je za slučitelné s unijním právem, nesmí znemožňovat nebo nadměrně ztěžovat výkon práv přiznaných článkem 21 SFEU. Při neexistenci unijní právní úpravy v oblasti změny příjmení musí podmínky stanovené vnitrostátním právem respektovat kromě toho zásadu rovnocennosti(41).
54. Ve svých rozhodnutích, založených na právu svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, kterého požívá každý občan Unie, se Soudní dvůr vyslovil pro sladění záznamů o osobním stavu v daném členském státě se jménem či příjmením získaným v jiném členském státě, a to buď na základě pravidel určování příjmení(42), nebo na základě žádosti(43).
55. Uvedená judikatura spočívá na zásadě, podle níž je v kontextu vzájemné důvěry mezi členskými státy a za účelem zaručení svobodného pohybu dotyčné osoby v těchto státech automaticky uznáváno příjmení nebo jméno nabyté v jiném členském státě, a nikoliv správní akt nebo soudní rozhodnutí. Jedná se tedy o jinou zásadu než zásadu uznávání účinků aktu nebo rozsudku jiného státu na základě pravidel mezinárodního práva soukromého(44), která by odůvodňovala vypracování zvláštních pravidel na jiných základech, než je článek 21 SFEU(45).
56. Za těchto okolností je třeba určit, za jakých podmínek je možné tuto judikaturu použít ve specifickém případě aktů dotčených ve věci v původním řízení, s tím, že Soudní dvůr se již vyslovil k automatickému uznávání nového jména.
1. Změna jména
57. V projednávané věci, co se týče změny jména, které žalobce dosáhl ve Spojeném království, a to před uznáním své genderové identity, není sporu o tom, že jméno žalobce uvedené v britském pase a britském řidičském průkazu se neshoduje se jménem, které je zapsáno v rumunské matrice a rumunských správních dokladech. Podobně jako ve věci, ve které byl vydán rozsudek Bogendorff(46), a tím spíše v případě volby nového jména souvisejícího s volbou učiněnou v pozdějším prohlášení o genderové identitě, není pochyb o tom, že odlišnost jmen, jejichž nositelem je stejná osoba, může vyvolat značné potíže administrativního, profesního a soukromého rázu.
58. Odmítnutí orgánů členského státu uznat jméno získané v jiném státě, a to v době, kdy byl tento stát člen Unie, tudíž představuje omezení svobod přiznaných článkem 21 SFEU každému občanovi Unie.
59. Kromě důvodu spočívajícího v uznání genderové identity, rozporovaného příslušnými rumunskými orgány(47), neuvádí předkládající soud ani rumunská vláda žádný konkrétní důvod, kterým by mohl odůvodnit odmítnutí uznat jméno, jež žalobce získal ve Spojeném království, a zapsat ho do matriční knihy narození. Předkládající soud ostatně neuvedl žádné jiné konkrétní ustanovení týkající se změny jména než ustanovení související se změnou pohlaví. Předkládající soud neposkytl ani žádnou informaci stran řízení o uznání cizího rozhodnutí v souladu s unijním právem v oblasti příjmení nebo jména(48).
60. Kromě toho, za okolností věci v původním řízení, je-li uznání nového jména vázáno na uznání genderové identity, není dodržena zásada efektivity a zajištěna ochrana práv, která žalobci vyplývají z unijního práva, a zejména z článku 21 SFEU(49). Konečně pro účely odmítnutí změny jména by předkládající soud nemohl uplatnit důvody vycházející z veřejného pořádku a zásady rovnosti(50).
61. S přihlédnutím k těmto okolnostem mám za to, že pro účely aktualizace matričního záznamu týkajícího se narození žalobce nic nebrání oddělení uznání změny jména od uznání změny genderu, byť by dané jméno evokovalo jiný gender než ten, kterému je sociologicky vzato přiřazováno pohlaví zapsané při narození.
62. Dále se domnívám, že v této situaci vyžaduje posouzení dopadu rozhodnutí o automatickém uznání nového jména, abychom vystoupili ze skutkového rámce, ve kterém byla projednávaná věc Soudnímu dvoru předložena, a abychom vzali v potaz, že takové uznání může mít důsledky i ve vztahu k jiným matričním záznamům, jako jsou záznamy rodinných příslušníků dotyčné osoby, ve kterých je uvedeno jméno předcházející změně, a to zejména úřední záznam o manželství či partnerství, popřípadě o narození dítěte.
63. Mám za to, že pokud to právní úprava ve věcech osobního stavu stanoví, uznání nového jména musí mít absolutní účinky, a to tím spíše, že na rozdíl od změny příjmení, které by si zvolil nebo jej získal manžel, respektive by bylo dále přeneseno na děti, uvedené uznání nemění totožnost dotyčných třetích osob. Pokud by naopak k následné aktualizaci nedošlo, vznikl by rozpor mezi záznamy o osobním stavu, který by bránil výkonu práv vycházejících z článku 21 SFEU v případě, že by rodinní příslušníci chtěli těchto práv využít na základě rodinných vazeb, které by byli povinni doložit.
64. Z toho důvodu by se podle mého názoru neměla odpověď Soudního dvora omezit na matriční záznam týkající se narození dotyčné osoby. Článek 21 SFEU by tedy měl být vykládán, v obecné rovině, v tom smyslu, že brání tomu, aby orgány členského státu odmítly zapsat do matriky jméno získané státním příslušníkem tohoto členského státu v jiném členském státě, jehož je také státním příslušníkem, na základě ustanovení vnitrostátního práva, které podmiňuje možnost provedení takového záznamu tím, že je změna pohlaví uznána soudem prvně uvedeného členského státu.
2. Změna genderu
65. V projednávané věci představuje dosud neřešenou otázku, o které má Soudní dvůr rozhodnout, zda lze všeobecně použít jeho judikaturu týkající se přeshraničních účinků získání příjmení v jiném členském státě.
a) Analogie s judikaturou Soudního dvora týkající se příjmení
66. Úvodem nutno zdůraznit, že i když v rozsudku ze dne 26. června 2018, MB (Změna pohlaví a starobní důchod)(51), Soudní dvůr upřesnil, že „unijní právo nezasahuje do pravomoci členských států v oblasti občanskoprávního stavu osob a právního uznávání změny pohlaví“(52), předmětem věci, ve které bylo toto rozhodnutí přijato, nebylo právní uznání, v jednom členském státě, genderové identity získané v jiném členském státě(53).
67. Je tedy třeba rozhodnout, zda jediná existující judikatura Soudního dvora ve věci automatického uznání změny údaje týkajícího se totožnosti občana Unie, konkrétně jeho příjmení, za účelem zápisu této změny do matriky v jiném členském státě, se má použít za stejných podmínek v případě, že se jedná o údaj o pohlaví v matriční knize narození.
68. V úvodu analýzy by se mohla nabízet kladná odpověď ve stejném znění jako v rozsudku Freitag(54), a to ze tří důvodů.
69. Předně je v převážné většině členských států(55) údaj o pohlaví základním prvkem identity osoby, podobně jako příjmení a jméno(56). Jméno je nejčastěji spojeno s pohlavím zapsaným v rodném listě(57), podobně jako je tomu v některých případech u příjmení(58).
70. Dále je nutné, s ohledem na základy uznání nového příjmení nebo jména pro účely jejich zápisu do matriky, a sice na požadavky vyplývající z článku 21 SFEU a práva na respektování soukromého života, jehož ochrana je zakotvena článkem 7 Listiny, jakož i článkem 8 EÚLP(59), aby občan Unie nebyl připraven o podstatu svých práv, která mu jeho status přiznává, a to ve všech aspektech jeho identity.
71. Takové řešení je mimoto v souladu s již ustálenou judikaturou ESLP, založenou na článku 8 EÚLP a týkající se respektování genderové identity(60).
72. Je pravda, že se ESLP nevyslovil k případům uznání rozhodnutí o změně příjmení či pohlaví(61), opakovaně nicméně potvrdil, že respektování soukromého či rodinného života zakládá pozitivní závazek státu zaručit ho přijetím opatření za účelem uznání jak změny příjmení nebo jména(62), tak změny genderové identity(63) a vyvodit z toho odpovídající důsledky ve věcech osobního stavu.
73. Dále je třeba uvést, že 25 z 27 členských států zakotvuje postupy pro změnu osobního stavu tak, aby právní identita určená po narození mohla být změněna na základě individuální volby týkající se genderu(64), čímž je podpořena relevance řešení, které je navrhováno na základě zásad uvedených v bodě 70 tohoto stanoviska, a to analogicky k judikatuře týkající se příjmení.
74. Dodávám, že skutečnost, že v členském státě neexistuje právní úprava, jejímž předmětem by bylo uznání prohlášení o změně genderu, podle mého názoru nepředstavuje překážku z hlediska článku 21 SFEU, a to z důvodu pozitivního závazku, který vyplývá z judikatury ESLP(65) a z analogie, kterou lze dovodit z rozsudku Grunkin a Paul. V tomto rozsudku se Soudní dvůr vyslovil k uznání příjmení dítěte sestávajícího z příjmení otce a z příjmení matky, třebaže německé právo takové složené příjmení neupravovalo(66).
75. A konečně se Soudní dvůr, který se zabýval odůvodněními omezení práva volného pohybu, vyslovil zejména k cíli zabránit v případě dobrovolné změny příjmení tomu, aby vnitrostátní právo v oblasti osobního stavu bylo obcházeno výkonem svobody pohybu a práv, která z ní vyplývají, pouze za tímto účelem. Při té příležitosti Soudní dvůr připomněl, že v bodě 24 rozsudku ze dne 9. března 1999, Centros(67), již rozhodl, že členský stát je oprávněn přijmout opatření, která mají zabránit tomu, aby se někteří z jeho státních příslušníků využitím možností zavedených Smlouvou pokoušeli zneužívajícím způsobem obejít jeho vnitrostátní právní předpisy a tomu, aby se procesní subjekty mohly neoprávněně nebo podvodně domáhat norem unijního práva(68).
76. V tomto ohledu je nutné vzít v úvahu skutečnost, co se týče oblasti uznání genderové identity, že právní úprava členských států je v současné době méně ustálená než právní úprava týkající se změny příjmení v době, kdy Soudní rozhodoval(69). Některé členské státy upravují řízení o sebeurčení(70), zatímco v jiných členských státech došlo na základě judikatury ESLP(71) ke změně nebo dokonce zrušení důkazních požadavků(72).
77. Tato rozmanitost hmotněprávních úprav, které se použijí v případě změny genderu, však nemůže vést k tomu, že budou připuštěny vážné důvody pro neuznání takové změny(73). Vzhledem k tomu, že jde o to zajistit účinnost práv souvisejících s občanstvím, je tato rozmanitost pouze důvodem pro zvýšenou obezřetnost, co se týče podmínek, za kterých jsou tato práva vykonávána, aby se zamezilo zneužití.
78. Z toho důvodu, jak bylo zmíněno i na jednání, považuji za vhodné, za účelem vyloučení rizika zneužití, použití podmínek pobytu nebo občanství(74) umožňujících ověřit existenci úzké vazby na členský stát, ve kterém k takové změně došlo(75).
79. Co se týče použití výše uvedených zásad ve věci v původním řízení, poukazuji na to, že jediným, v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce uvedeným odůvodněním odmítnutí uznat a zapsat do předmětné matriční knihy narození, a to bez řízení, změnu genderu na základě prohlášení o genderové identitě(76) je důvod vycházející z existence jiných právních základů umožňujících dosáhnout změny pohlaví v Rumunsku.
80. Nicméně, jak uvedl předkládající soud, z rozsudku X a Y v. Rumunsko(77) vyplývá, že toto vnitrostátní řízení nelze považovat za slučitelné s unijním právem, jelikož znemožňuje nebo nadměrně ztěžuje výkon práv přiznaných článkem 21 SFEU(78).
81. S ohledem na okolnosti věci v původním řízení by tudíž Soudní dvůr mohl konstatovat, tak jako v předchozích rozsudcích týkajících se jména občana Unie, že odmítnutí rumunských orgánů uznat genderovou identitu získanou ve Spojeném království v době, kdy unijní právo bylo ještě použitelné, představuje neodůvodněné omezení svobod, které přiznává každému občanovi Unie článek 21 SFEU.
82. Ve druhé části analýzy je nicméně třeba, v rámci nezbytného posouzení obecného dosahu takového rozhodnutí zakládajícího se na stejných základech jako judikatura Soudního dvora ve věcech týkajících se jména, si položit otázku stran případných omezení, která by byla namístě s ohledem na zvláštní účinky, jež má údaj o pohlaví uvedený v matriční knize narození, ve věcech osobního statusu.
b) Stanovit omezení pro použití judikatury týkající se příjmení?
83. Údaj o pohlaví uvedený v matriční knize narození má zvláštní účinky v oblasti osobního statusu. Jaké důsledky je z toho případně třeba vyvodit s ohledem na poslední rozhodnutí Soudního dvora týkající se toho, za jakých podmínek musí záznamy o osobním stavu pocházející z jednoho členského státu vyvolávat účinky v jiném členském státě, tedy jmenovitě rozsudky Coman a další a Pančarevo.
1) Ke konkrétním účinkům, které má údaj o pohlaví uvedený v matrice na osobní postavení jednotlivce
84. V oblasti osobního stavu jednotlivce má prohlášení týkající se pohlavní identity účinky, které jméno nemá. Je pravda, že změna jména může vést k řetězové změně jmen osob, na které bylo toto jméno přeneseno nebo jimi bylo zvoleno(79). Prohlášení o genderové identitě však naproti tomu nelze pojímat jako projev vůle, který se omezuje na identitu dotyčné osoby.
85. Toto prohlášení totiž mění jak osobní, tak rodinný stav dotyčného. Lze se ho tudíž dovolávat při výkonu práv, která zůstávají navázána na odlišnosti pohlaví (manželství, rodičovství, důchod(80), zdraví, sportovní soutěže atd.).
86. Je-li proto aktualizace matričních záznamů odůvodněna cílem spočívajícím v zaručení práv souvisejících s volným pohybem dotyčného občana a jeho rodinných příslušníků(81), je stejně jako v případě změny jména(82), nezbytné položit si otázku, jaké navazující účinky má takový zápis týkající se prohlášení o genderové identitě uznané v daném členském státě na jiné záznamy o osobním stavu, jako jsou záznamy o manželství či narození dětí provedené před takovým prohlášením(83) v témže členském státě nebo jiných členských státech, jak to ilustrují rozsudky Coman a další a Pančarevo.
2) K vlastním účinkům uznání a zápisu prohlášení o genderové identitě získané v jiném členském státě do matriky
87. Z rozsudků Coman a další a Pančarevo dovozuji, že Soudní dvůr dbal na dodržení zásady, podle které unijní právo nezasahuje do pravomoci členských států ve věcech zápisu údajů, které by vedly k uznání institutu manželství mezi osobami stejného pohlaví či rodičovského vztahu ke dvěma rodičům stejného pohlaví, do matriky. V posledně uvedeném případě byla neexistence povinnosti členských států ve věcech osobního stavu jasně připomenuta(84).
88. Mám tudíž za to, že otázku účinků uznání, v jednom členském státě, aktů nebo rozhodnutí týkajících se údaje o pohlaví, které byly vystaveny v jiném členském státě, je třeba nahlížet jinak, než jak Soudní dvůr učinil ve věcech jména(85).
89. I když totiž Soudní dvůr v rozsudku Coman a další konstatoval, že je povinností členského státu uznat manželství mezi osobami stejného pohlaví uzavřené v jiném členském státě podle práva tohoto jiného členského státu, upřesnil, že toto manželství musí být uznáno výhradně pro účely přiznání odvozeného práva pobytu státnímu příslušníkovi třetího státu, s tím ovšem, že z této povinnosti neplyne pro daný členský stát nutnost upravit ve vnitrostátním právu institut manželství mezi osobami stejného pohlaví(86).
90. V rozsudku Pančarevo Soudní dvůr rozhodl, že orgány členského státu musí svému státnímu příslušníkovi vydat průkaz totožnosti nebo cestovní doklad na základě rodného listu vystaveného v jiném členském státě nezávisle na sepsání nového záznamu do knihy narození ve vnitrostátní matrice, a to s ohledem na povinnost uznat prvně uvedenou listinu(87).
91. V těchto dvou rozsudcích navázal Soudní dvůr na svou ustálenou judikaturu týkající se přeshraničních účinků přiděleného nebo zvoleného jména. Připomněl pravomoc členských států ve věcech osobního stavu jednotlivců(88) a povinnost zaručit práva vycházející z článku 21 SFEU, z níž vyplývá povinnost uznávat manželství osob stejného pohlaví(89) nebo rodičovský vztah k rodičům stejného pohlaví, zapsané či zapsaný v jiném členském státě(90). V posledně uvedeném případě zakládal matriční doklad vystavený v daném členském státě rodičovské vztahy pouze pro účely vydání cestovního dokladu jiným členským státem jeho státním příslušníkům(91) bez jakéhokoliv účinku na vedení matrik tohoto členského státu.
92. Řešení, které je třeba zvolit v oblasti uznávání a zápisu změny pohlaví do matriky v návaznosti na prohlášení o genderové identitě získané v jiném členském státě, které se zakládá na dvojím požadavku, a to požadavku osobní autonomie(92) a požadavku svobody pohybu občanů Unie(93), musí proto ve světle uvedených rozsudků podle mého názoru stanovit určitá omezení.
93. Toto řešení by spočívalo v tom, že povinnost členských států zapsat změnu údajů týkajících se identity jednotlivce podle zvoleného pohlaví by byla v případě, že by tato změna mohla mít účinky ve vztahu k jiným záznamům o osobním stavu, omezena pouze na zápis do matriční knihy narození. V obecné rovině formulovaná odpověď Soudního dvora by omezila, v oblasti osobního stavu, účinky zásad vyplývajících z článku 21 SFEU na identifikační údaje dotyčné osoby(94), které slouží zejména k jejímu pohybu na území Unie, tedy pro účely vydání průkazu totožnosti nebo cestovního pasu(95).
94. Uvedené řešení by znamenalo, že aktualizace údajů v matričních záznamech týkajících se rodinných příslušníků dotyčné osoby by nebyla podle unijního práva povinná, pokud by z této aktualizace vyplývala povinnost následného uznání, v matričních evidencích, manželství osob stejného pohlaví(96) nebo rodičovských vztahů, jedná-li se o rodiče stejného pohlaví(97), kterou nelze členským státům podle unijního práva uložit.
95. Při takovém pohledu by zhojení nesouladu mezi matričními záznamy partnerů nebo členů téže rodiny, založené na článku 21 SFEU a již formulované Soudním dvorem, bylo možné přizpůsobit v tom smyslu, že prohlášení o genderové identitě by mělo účinky na údaje vyplývající z již existujících matričních záznamů pouze při vydání průkazu totožnosti, povolení k pobytu či cestovního pasu, a to v souladu s judikaturou Soudního dvora vyplývající z rozsudků Coman a další a Pančarevo.
96. Takové řešení není zajisté uspokojivé z hlediska práva na respektování rodinného života a nejlepšího zájmu dítěte, jelikož transgender osoba by měla mít možnost prokázat své rodinné vazby zakotvené matričními záznamy. Domnívám se totiž, že i když je oddělení vydání správního dokladu od obsahu matriční evidence představitelné pro účely vycestování z území státu, jehož je občan státním příslušníkem, nesplňuje požadavek na život bez administrativních potíží v případě jeho návratu(98).
97. Nicméně vzhledem k tomu, že se uznání změny týkající se identity občana Unie, ke které došlo v jiném členském státě, zakládá na článku 21 SFEU, je pouze v pravomoci členských států vymezit důsledky v oblasti osobního stavu jednotlivců, které by vyplynuly z uvedení do souladu všech záznamů o osobním stavu(99).
98. ESLP má rovněž za to, že je třeba nalézt rovnováhu mezi veřejnými zájmy dotčenými v rámci úpravy osobního stavu(100) a uznáním genderové identity osob(101). V tomto ohledu je třeba vzít v úvahu rozdílné požadavky v členských státech(102).
99. Domnívám se proto, že článek 21 SFEU by měl být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby příslušné orgány členského státu odmítly uznat a zapsat bez řízení do matričních záznamů týkajících se narození státního příslušníka tohoto členského státu jeho genderovou identitu získanou v jiném členském státě, jehož je rovněž státním příslušníkem. Důvodem pro takové odmítnutí nemůže být skutečnost, že ve vnitrostátním právu existuje řízení pro změnu pohlaví nebo genderu.
100. S ohledem na uvedené skutečnosti týkající se změn jména a genderu, kterých bylo dosaženo v jiném členském státě, a se zřetelem k okolnostem věci v původním řízení navrhnu Soudnímu dvoru odpověď na otázky předkládajícího soudu, která se omezí na matriční záznam narození dotyčného občana Unie, bude formulována v obecné rovině a doplněna o upřesnění ohledně irelevance vystoupení Spojeného království z Unie.
V. Závěry
101. S přihlédnutím k výše uvedeným úvahám navrhuji Soudnímu dvoru, aby odpověděl na otázky položené Judecătoria Sectorului 6 Bucureşti (soud prvního stupně šestého obvodu v Bukurešti, Rumunsko) následovně:
„1) Článek 21 SFEU, jakož i články 7 a 45 Listiny základních práv Evropské unie
musí být vykládány v tom smyslu, že
brání tomu, aby orgány členského státu odmítly uznat a zapsat do matričního záznamu týkajícího se narození státního příslušníka tohoto členského státu jméno a genderovou identitu, legálně prohlášené a nabyté v jiném členském státě, jehož je rovněž státním příslušníkem.
Existence soudního či správního řízení o změně pohlaví či genderu nemůže být překážkou takovému automatickému uznání.
Unijní právo naproti tomu nezasahuje do pravomoci členských států stanovit v jejich vnitrostátním právu účinky takového uznání a zápisu do jiných aktů týkajících se osobního stavu, jakož i pro oblast osobního stavu jednotlivců, do jejíhož rámce spadají normy týkající se manželství a rodičovství.
2) Skutečnost, že žádost o uznání a zápis změny jména a genderové identity získané ve Spojeném království do matriky byla v členském státě Unie podána poté, co již nebylo ve Spojeném království použitelné unijní právo, je irelevantní.“
1– Původní jazyk: francouzština.
i Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádné ze zúčastněných stran.
2– Dále jen „Listina“.
3– Jedná se o tyto orgány: Direcția de Evidență a Persoanelor Cluj, Serviciul stare civilă (matriční oddělení ředitelství pro evidenci osob v Kluži, Rumunsko) (dále jen „matriční úřad v Kluži“); Direcția pentru Evidența Persoanelor și Administrarea Bazelor de Date din Ministerul Afacerilor Interne (ředitelství pro evidenci obyvatel a správu databází Ministerstva vnitra, Rumunsko) a Municipiul Cluj-Napoca (město Kluž, Rumunsko).
4– Zdůrazňuji, že předmětem sporu není oprava údaje o pohlaví v matriční knize narození, nýbrž požadavek, aby do ní bylo zapsáno uznání prohlášení o genderové identitě, tedy potvrzení úředním dokladem tvrzeného přesvědčení o příslušnosti k jinému genderu, než který odpovídá pohlaví úředně určenému po narození. Ve věcech osobního stavu je tak třeba rozlišovat mezi „morfologickým konstatováním a psychosociálním vnímáním“ (viz Gallus, N., „L’enregistrement du nouveau sexe de la personne transgenre – L’évolution en droit belge: entre l’exigence du respect de la vie privée et la sécurité juridique de l’organisation de l’état civil“, Revue trimestrielle des droits de l’homme, č. 133, Nemesis, Bruxelles, 2023, s. 247 až 264, zejména s. 252). Viz také zpráva generálního ředitelství Evropské komise pro spravedlnost a spotřebitele s názvem „Legal gender recognition in the EU: the journeys of trans people towards full equality“, červen 2020, bod 1.6.3 s. 27 a 28. Viz dále Moron-Puech, B., „Regards comparatistes sur la mention du sexe à l’état civil pour les personnes transgenres et intersexuées“, v Courduriès, J., Dourlens, C., a Hérault, L, État civil et transidentité – Anatomie d’une relation singulière: genre, identité, filiation, Presses universitaires de Provence, Aix-en-Provence, 2021, s. 211 až 249, zejména s. 214 až 217. Trojjazyčný glosář (anglický, francouzský, německý) je uveden v příloze zprávy International Lesbian, Gay, Bisexual, Trans and Intersex Association (ILGA) Europe s názvem „Report on ‚transsexuality and international private law‘“, dostupné na následující internetové adrese: https://transexualia.org/wp-content/uploads/2015/03/Legal_ilgalaw.pdf. Pro další glosář ve francouzském a anglickém jazyce viz glosář Evropské komise proti rasismu a intoleranci (ECRI) při Radě Evropy.
5– Navrhuji Soudnímu dvoru, aby používal tento výraz, jelikož vyjadřuje, že se daná osoba stala nositelem práva nebo požívá nové postavení.
6– Úř. věst. 2020, L 29, s. 7, dále je „dohoda o vystoupení“.
7– Úř. věst. 2020, L 29, s. 1.
8– Monitorul Oficial al României, část I, č. 282 ze dne 11. listopadu 1996.
9– Monitorul Oficial al României, část I, č. 68 ze dne 2. února 2003. Jak to potvrzuje článek 411 zákona č. 119/1996, který nahrazuje tento článek počínaje 2. květnem 2022, výraz „jméno“ je třeba vykládat jako výraz zahrnující příjmení a jméno.
10– Viz vzory matričních záznamů v přílohách zákona č. 119/1996. Článek 14 odst. 3 Normele metodologice de aplicare unitară a dispozițiilor legale privind evidența, domiciliul, reședința și actele de identitate ale cetățenilor români (metodologická pravidla pro jednotné uplatňování ustanovení právních předpisů týkajících se evidence obyvatel, bydliště, trvalého pobytu a dokladů totožnosti osob majících rumunské státní občanství) schválených Hotărârea Guvernului č. 1375/2006 (rozhodnutí vlády č. 1375/2006) ze dne 4. října 2006 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 851 ze dne 17. října 2006) objasňují, jak se toto číslo tvoří. První číslo označuje pohlaví a století narození. Číslo 1 se přiděluje osobám mužského pohlaví narozeným v období mezi 1900 a 1999, přičemž číslo 2 se přiděluje osobám ženského pohlaví narozeným v období mezi 1900 a 1999. Pro období mezi let 2000 a 2009 se jedná u osob mužského pohlaví o číslo 5 a u osob ženského pohlaví o číslo 6.
11– Voir Ordonanța de urgență a Guvernului nr. 97/2005 privind evidența, domiciliul, reședința și actele de identitate ale cetățenilor români (mimořádné nařízení vlády č. 97/2005 o registru osob, bydlišti, pobytu a dokladech totožnosti rumunských státních příslušníků), ze dne 14. října 2005 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 641 ze dne 20. července 2005), et Hotărârea Guvernului nr. 557/2006 privind stabilirea datei de la care se pun în circulaţie paşapoartele electronice, precum și a formei și conținutului acestora (rozhodnutí vlády č. 557/2006, kterým se stanoví datum, od kterého jsou zavedeny elektronické pasy, jakož i jejich forma a obsah), ze dne 26. dubna 2006 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 376 ze dne 2. května 2006).
12– Blíže k aktuálním právním předpisům a praxi viz následující internetové stránky: https://uk.westlaw.com/Document/I5F92B790E42311DAA7CF8F68F6EE57AB/View/FullText.html?originationContext=document&transitionType=DocumentItem&vr= 3.0&rs=PLUK1.0&contextData=(sc.Search)&firstPage=true a https://www.gov.uk/apply-gender-recognition-certificate.
13– Dále jen „GRC“.
14– Viz poznámka uvedená ve spise původního řízení [„Warning: A certificate is not evidence of identity“ (Pozor: osvědčení není dokladem totožnosti) (volný překlad)], jakož i rozsudek ESLP ze dne 19. ledna 2021, X a Y v. Rumunsko (CE:ECHR:2021:0119JUD000214516, bod 32), dále jen „rozsudek X a Y v. Rumunsko“.
15– Viz detailní praktické informace na následující internetové stránce: https://www.gov.uk/change-name-deed-poll.
16– Navrhuji Soudnímu dvoru používat výraz „žalobce“ z důvodu, že změna genderu byla právně uznána v jiném členském státě.
17– Dále jen „ESLP“.
18– Žalobce odkázal na rozsudek X a Y v. Rumunsko.
19– C‑148/02, dále jen rozsudek „Garcia Avello“, EU:C:2003:539.
20– C‑353/06, dále jen „rozsudek Grunkin a Paul“, EU:C:2008:559.
21– C‑541/15, dále jen „rozsudek Freitag“, EU:C:2017:432.
22– C‑490/20, dále jen „rozsudek Pančarevo“, EU:C:2021:1008.
23– Úř. věst. 2012, L 351, s. 1. Viz čl. 1 odst. 2 tohoto nařízení.
24– Úmluva podepsaná dne 27. září 1968 v Bruselu (Úř. věst. 1972, L 299, s. 32) ve znění následných úmluv o přistoupení nových členských států k této úmluvě (Úř. věst. 1998, C 27, s. 1).
25– Úř. věst. 2003, L 338, s. 1; Zvl. vyd. 19/06, s. 243. To platí i pro nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (Úř. věst. 2019, L 178, s. 1 a oprava Úř. věst. 2020, L 347, s. 52), kterým bylo zrušeno nařízení č. 2201/2003 de dne 1. srpna 2022.
26– Úř. věst. 2016, L 200, s. 1.
27– COM(2010) 747 final. Viz Mirisch-Krueger, M., „Filling the Legal Void in Interstate Legal Gender Recognition in the European Union: A U. S. Style Full Faith and Credit Clause and Coman-Based Approach”, Southwestern Journal of International Law, sv. 28, č. 1, 2022, s. 210 až 229, zejména s. 213 k závěru ohledně absence jednotných norem v oblasti právního uznávání genderu. K přehledu jednotlivých řešení, která se unijnímu normotvůrci nabízejí, viz také s. 216 a násl. Viz zejména s. 217 a násl. [hlava II, B, nadepsaná „Přijetí ‘Full Faith and Credit Clause’ ve prospěch mezistátního uznávání genderu”], k analýze inspirované americkým právem (článek IV, oddíl 1 Ústavy) a podporující vyjádření základní zásady vzájemné důvěry v Unii za účelem automatického uznávání genderové identity mezi členskými státy.
28– Viz rozsudek Freitag [bod 33, ve kterém jsou citovány rozsudky Garcia Avello (bod 25); Grunkin a Paul (bod 16); ze dne 22. prosince 2010, Sayn-Wittgenstein (C‑208/09, EU:C:2010:806, body 38 a 39); ze dne 12. května 2011, Runevič-Vardyn a Wardyn (C‑391/09, EU:C:2011:291, bod 63), jakož i ze dne 2. června 2016, Bogendorff von Wolffersdorff (C‑438/14, dále jen „rozsudek Bogendorff“, EU:C:2016:401, bod 32)].
29– Rozsudek Pančarevo [bod 52, který odkazuje na rozsudek ze dne 5. června 2018, Coman a další (C‑673/16, dále jen „rozsudek Coman a další“, EU:C:2018:385, body 36 až 38, jakož i citovaná judikatura)].
30– Viz rozsudky Garcia Avello (bod 27) a Freitag (bod 34).
31– V tomto smyslu viz rozsudky Coman a další (bod 31 a citovaná judikatura), jakož i Pančarevo (bod 42).
32– V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. června 2022, Préfet du Gers a Institut national de la statistique et des études économiques (C‑673/20, EU:C:2022:449, body 55 až 58 a 79).
33– K takové kvalifikaci viz rozsudek ze dne 14. března 2024, Komise v. Spojené království (Rozsudek Nejvyššího soudu) (C‑516/22, EU:C:2024:231, bod 53).
34– K účinkům dokladů vystavených před přistoupením státu k Unii, viz obdobně rozsudek ze dne 12. května 2011, Runevič-Vardyn a Wardyn (C‑391/09, EU:C:2011:291, bod 55).
35– Viz bod 25 tohoto stanoviska.
36– V tomto ohledu uvádím, že jediným rozhodnutím Soudního dvora, ve kterém jsou uvedeny podrobnosti ohledně druhu předloženého dokladu o osobním stavu, jeho úředním ověření a překladu, je rozsudek Pančarevo (bod 20). Ve věci, ve které byl vydán rozsudek Freitag, dotyčná osoba předložila pas (bod 20). Rozsudek Bogendorff, jehož bod 15 upřesňuje, že změna jména a příjmení vyplývá z prohlášení (deed poll), neobsahuje konkrétní informace o dokumentech, které byly předloženy německým orgánům. V rozsudku Grunkin a Paul bylo předmětem sporu příjmení německého dítěte zapsané na jeho rodném listu vystaveném v Dánsku.
37– K prohlášení (deed poll) viz pro srovnání rozsudek Bogendorff (bod 15) a k definitivní povaze GRC viz rozsudek ze dne 26. června 2018, MB (Změna pohlaví a starobní důchod) (C‑451/16, EU:C:2018:492, bod 11). Na jednání žalobce uvedl, že jeho prohlášení (deed poll) bylo zapsáno v únoru 2017 a jako nesezdaná osoba obdržel konečné osvědčení o uznání pohlaví. Viz čl. 4 odst. 2 zákona z roku 2004 o uznávání pohlaví.
38– Viz rozsudky Bogendorff a Freitag. Soudní dvůr vydal později dvě rozhodnutí ve věci osobního stavu, která se týkala manželství nebo narození občana Unie zapsaných v jiném členském státě. Nelze z nich však dovodit žádný argument týkající se vedení matričních záznamů. Tato rozhodnutí se týkají administrativních důsledků, které musí vyvolat v členském státě doklady o osobním stavu vystavené v jiném členském státě. Tyto důsledky jsou nezávislé na registraci matričním úřadem v prvním členském státě, ať už je její forma jakákoli [viz rozsudky Coman a další (bod 45, dvě poslední věty) a Pančarevo (bod 57)]. Viz také body 89 až 91 tohoto stanoviska.
39– Viz rozsudek Bogendorff (bod 35). Soudní dvůr odkázal, pokud jde o článek 8 EÚLP, na rozsudky ze dne 22. prosince 2010, Sayn-Wittgenstein (C‑208/09, EU:C:2010:806, bod 52 a citovaná judikatura), jakož i ze dne 12. května 2011, Runevič-Vardyn a Wardyn (C‑391/09, EU:C:2011:291, bod 66).
40– Viz rozsudek Freitag (body 36 a 37, jakož i citovaná judikatura). Co se týče jména, viz také rozsudek Bogendorff (bod 38).
41– Viz rozsudek Freitag (body 41 a 42).
42– Viz rozsudek Garcia Avello a rozsudek Grunkin a Paul.
43– Viz rozsudky Bogendorff a Freitag.
44– V tomto ohledu viz bod 36 tohoto stanoviska. K postupu uznávání viz také Jault-Seseke, F., a Pataut, E., „Le citoyen européen et son nom“, Europa als Rechts – und Lebensraum: Liber amicorum für Christian Kohler zum 75. Geburtstag, Gieseking Verlag, Bielefeld, 2018, s. 371 až 384, zejména s. 377, jakož i Gössl, S., a Melcher, M., „Recognition of a status acquired abroad in the EU. – A challenge for national laws from evolving traditional methods to new forms of acceptance and bypassing alternatives“, Cuadernos de derecho transnacional, sv. 14, č. 1, Université Carlos III de Madrid, Madrid, 2022, s. 1012 až 1043, zejména s. 1041.
45– Pro názorný příklad viz Úmluva č. 29 Mezinárodní komise pro osobní stav (ICCS) o uznávání rozhodnutí konstatujících změnu pohlaví, přijatá na Valném shromáždění v Lisabonu dne 16. září 1999 a podepsaná ve Vídni dne 12. září 2000. Tato úmluva, otevřená k podpisu každému smluvnímu státu ICCS nebo členskému státu Unie, vstoupila v platnost dne 1. března 2011. Byla podepsána Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, jakož i Rakouskou republikou, a ratifikována Španělským královstvím a Nizozemským královstvím. Jejím předmětem je připuštění posílené kontroly s cílem stanovit normativní rámec pro svobodnou vůli jednotlivce s odkazem na některá obvyklá pravidla mezinárodního práva soukromého. Viz také komentář Guez, P., „Identité de genre et droit international privé“, dans Gallus, N., Droit des familles, genre et sexualité, Anthemis, Limal, 2012, s. 115 až 137, zejména s. 132 až 134.
46– Viz bod 38 tohoto rozsudku.
47– Viz bod 26 tohoto stanoviska.
48– Pro srovnání viz Gössl, S., a Melcher, M., op. cit., zejména s. 1039, poznámka pod čarou 216.
49– V tomto smyslu viz rozsudek Freitag (bod 42).
50– V tomto smyslu viz rozsudek Bogendorff (bod 83).
51– C‑451/16, EU:C:2018:492.
52– Viz bod 29 tohoto rozsudku. V tomto bodě Soudní dvůr připomněl svou ustálenou judikaturu, podle které „tyto státy musí [...] při výkonu uvedené pravomoci dodržovat unijní právo, zejména pak ustanovení týkající se zásady nediskriminace (v tomto smyslu viz zejména rozsudky ze dne 27. dubna 2006, Richards, C‑423/04, EU:C:2006:256, body 21 až 24; ze dne 1. dubna 2008, Maruko, C‑267/06, EU:C:2008:179, bod 59, jakož i [Coman a další], body 37 a 38, jakož i citovaná judikatura)“.
53– V bodě 27 uvedeného rozsudku Soudní dvůr upřesnil, že „věc v původním řízení a otázka položená Soudnímu dvoru se týká výlučně podmínek pro přiznání státního starobního důchodu dotčeného ve věci v původním řízení. Soudní dvůr se tedy nemá zabývat otázkou, zda může být obecně právní uznání změny pohlaví podmíněno zrušením manželství uzavřeného před uvedenou změnou“.
54– Viz body 36 až 39 tohoto rozsudku.
55– K otázce neuvedení pohlaví při zápisu narození dítěte, kterému nelze přiřadit ženské ani mužské pohlaví, do matriky v některých členských státech viz Goessl, S., L., „From question of fact to question of law to question of private international law: the question whether a person is male, female, or ...?“, Journal of Private International Law, sv. 12, č. 2, Hart Publishing, Oxford, 2016, s. 261 až 280, zejména s. 263, poznámka pod čarou 8. Pro připomenutí prvků srovnávacího práva viz rozsudek ESLP ze dne 31. ledna 2023, Y v. France (CE:ECHR:2023:0131JUD007688817, bod 37). Ke konstatování, že v této oblasti neexistuje na evropské úrovni konsensus, viz bod 90 tohoto rozsudku.
56– V tomto smyslu viz Guez, P., op. cit., zejména s. 135. Viz také disertační práce A. Schulze zabývající se sebeurčením v oblasti genderu v mezinárodním právu soukromém, Geschlechtliche Selbstbestimmung im Internationalen Privatrecht, Mohr Siebeck, Tubingue, 2024, s. 222.
57– Viz Župan, M., a Drventić, M., „Gender Issues in Private International Law“, Gender Perspectives in Private Law, Springer, Cham, 2023, s. 1 až 28, zejména s. 10.
58– Viz například polská příjmení, která mají podobu přídavného jména se specifickými příponami (např. -ski, -cki, -dzki) a v polštině se v ženském rodě přechylují. Příjmení osoby ženského pohlaví je tak zapsáno s příponou končící na „a“ namísto „i“. V tomto ohledu viz https://rjp.pan.pl/dziaalno-rady-w-zwizku-z-ustaw-o-jzyku-polskim?view=article&id= 114:nazwiska-kobiet&catid= 48.
59– Viz rozsudek Bogendorff (bod 35).
60– K právu každé osoby na to, aby byly detaily týkající se její identity stanoveny na základě právního uznání změny jejího pohlaví, viz rozsudky ESLP ze dne 11. července 2002, Christine Goodwin v. Spojené království (CE:ECHR:2002:0711JUD002895795, body 71 až 93), a ze dne 23. května 2006, Grant v. Spojené království (CE:ECHR:2006:0523JUD003257003, body 39 až 44). V rozsudku ze dne 17. února 2022, Y v. Polsko (CE:ECHR:2022:0217JUD007413114, bod 76), ESLP jednak připomněl, že v rámci naplňování pozitivního závazku, který jim vyplývá z článku 8 EÚLP, mají státy určitý prostor pro uvážení. Při určení jeho šíře je třeba vzít v úvahu několik faktorů. Dále v kontextu „soukromého života“, s odvoláním na své rozsudky ze dne 11. července 2002, Christine Goodwin v. Spojené království (CE:ECHR:2002:0711JUD002895795, bod 90), a ze dne 16. července 2014, Hämäläinen v. Finsko (CE:ECHR:2014:0716JUD003735909, bod 67), tento soud rozhodl, že v případě, že je dotčen obzvláště důležitý aspekt existence či identity jednotlivce, prostor pro uvážení, náležející státům, bude omezený. Pro podrobnější seznámení se s judikaturou ESLP k 31. srpnu 2023, viz Příručka k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva – práva LGBTI osob (dostupná na následující internetové adrese: https://ks.echr.coe.int/documents/d/echr-ks/guide_lgbti_rights_fre), která obsahuje část II, B, 1, b), nadepsanou „Uznání genderu (tedy změna záznamu pohlaví v úředních dokumentech)“, jakož i k chronologickému přehledu judikatury ESLP k lednu 2023, viz tematický dokument tiskového oddělení s názvem „Genderová identita“ (dostupný na následující internetové adrese: https://www.echr.coe.int/documents/d/echr/FS_Gender_identity_FRA).
61– K analýze podmínek, které je možno dovodit na základě článku 8 EÚLP pro účely uznání stavu právně stvrzeného v zahraničí viz Pfeiff, S., „Existe-t-il un droit fondamental à la permanence transfrontière des éléments du statut personnel et familial?“, v Jafferali, R. et al., Liber amicorum Nadine Watté, Bruylant, Bruxelles, 2017, s. 461 až 485, zejména s. 471 a násl., body 7 a násl.
62– Viz připomenutí judikatury v Příručce k článku 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv – Právo na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence, aktualizované k 31. srpnu 2022, která je dostupná na následující internetové stránce: https://www.echr.coe.int/documents/d/echr/Guide_Art_8_FRA (body 271 a 272). Co se týče změny jména v rámci procesu změny pohlaví viz rozsudek ESLP ze dne 11. října 2018, S. V. v. Itálie (CE:ECHR:2018:1011JUD005521608, body 70 až 75).
63– Viz zejména rozsudek X a Y v. Rumunsko (body 146 až 148). Pro podrobnější seznámení se s judikaturou ESLP k 31. srpnu 2023 týkající se negativních a pozitivních závazků států, jakož i jejich prostoru pro uvážení, viz příručka citovaná v poznámce pod čarou 60 tohoto stanoviska, část II, A, 2 a 3, body 43 až 54. K právnímu uznání genderu intersexuálních osob viz rozsudek ESLP ze dne 31. ledna 2023, Y v. Francie (CE:ECHR:2023:0131JUD007688817).
64– Pro aktualizaci informací vycházejících z rozsudku X a Y v. Rumunsko (body 84 a násl.) viz dokument s názvem „Mapa Trans práv, Evropa a Střední Asie 2023“, zveřejněný nevládní organizací Transgender Europe (dostupný na následující internetové adrese: https://transrightsmap.tgeu.org/home/). Ve dvou členských státech (Bulharsku a Maďarsku) není uznání genderové identity možné. Co se týče Maďarska, viz v současné době Soudním dvorem projednávaná věc Deldits (C‑247/23). Ve zprávě generálního ředitelství Evropské komise pro spravedlnost a spotřebitele, citované v poznámce pod čarou 4 tohoto stanoviska, s. 7, je uvedeno, že členské státy, které založily své postupy na sebeurčení (pro aktualizovaný seznam těchto států viz poznámka pod čarou 70 tohoto stanoviska), plně respektují Yogyakarta Principles (Yogyakartské zásady) plus 10 (Dodatečné zásady a dodatečné povinnosti států týkající se uplatňování mezinárodního práva v oblasti lidských práv ve věcech sexuální orientace, genderové identity, genderových projevů a pohlavních znaků, kterými se doplňují Yogyakartské zásady), přijaté v listopadu 2017 (viz https://yogyakartaprinciples.org/introduction-pj10/). Na tyto zásady, ve znění přijatém v roce 2007, odkazuje rozsudek ze dne 25. ledna 2018, F (C‑473/16, EU:C:2018:36, bod 62); stanovisko generálního advokáta N. Wahla ve věci F (C‑473/16, EU:C:2017:739, poznámka pod čarou 21), a stanovisko generální advokátky E. Sharpston ve spojených věcech A a další (C‑148/13 až C‑150/13, EU:C:2014:2111, poznámka pod čarou 47), nebo ve spojených věcech X a další (C‑199/12 až C‑201/12, EU:C:2013:474, poznámka pod čarou 28).
65– Viz bod 72 tohoto stanoviska.
66– Viz bod 7 tohoto rozsudku.
67– C‑212/97, EU:C:1999:126.
68– Viz rozsudek Bogendorff (bod 57).
69– Viz zejména rozsudek Garcia Avello (body 42 a 44).
70– V současnosti je tomu tak v následujících členských státech: Belgie, Dánsko, Irsko, Španělsko, Lucembursko, Malta, Portugalsko a Finsko. Viz mapa citovaná v poznámce pod čarou 64 tohoto stanoviska. K tématu belgické legislativní reformy z roku 2017 viz Gallus, N., op. cit., zejména s. 258. Viz také, co se týče Německa, návrh zákona „SBGG“ [Gesetz über die Selbstbestimmung in Bezug auf den Geschlechtseintrag und zur Änderung weiterer Vorschriften (zákon o sebeurčení v souvislosti se zápisem údaje o genderu a o změně některých dalších předpisů)], který by měl nahradit Gesetz über die Änderung von Vornamen und die Feststellung der Geschlechtszugehörigkeit in besonderen Fällen (Transsexuellengesetz – TSG) (zákon o změně křestních jmen a o určení příslušnosti jednotlivce k určitému genderu – zákon o transsexuálech), ze dne 10. září 1980, v současné době projednávaný v Bundestag (Federální shromáždění, Německo). Nabytí účinnosti tohoto budoucího zákona je stanoveno k listopadu 2024. Viz https://www.bmj.de/SharedDocs/Gesetzgebungsverfahren/DE/2023_Selbstbestimmung.html?nn= 17592.
71– ESLP rozhodl, že zamítnutí žádosti transgender osob o změnu osobního stavu z důvodu, že nepředložily důkaz o nevratné povaze změny jejich vzhledu, tedy že neprokázaly, že podstoupily sterilizační zákrok nebo léčbu s velmi vysokou pravděpodobností sterility, představuje porušení pozitivního závazku žalovaného státu zajistit jejich právo na respektování soukromého života [viz rozsudek ze dne 6. dubna 2017, A. P., Garçon a Nicot v. Francie (CE:ECHR:2017:0406JUD007988512, bod 135)].
72– Viz také doporučení vydaná mezinárodními institucemi, která vyzývají státy k přijetí postupů umožňujících změny jména a pohlaví v úředních dokumentech rychle, transparentně a přístupně a byla připomenuta v rozsudku X a Y v. Rumunsko (bod 153). Pro podrobnější informace o vnitrostátních právních předpisech viz mapa citovaná v poznámce pod čarou 64 tohoto stanoviska.
73– V tomto ohledu viz bod 55 tohoto stanoviska.
74– V tomto smyslu viz rozsudek Freitag (bod 46).
75– V tomto ohledu viz, Jault-Seseke, F., a Pataut, E., op. cit. Tito autoři komentují rozsudky Bogendorff a Freitag (s. 373 až 376) a navrhují dvě formy kontroly: kontrolu ohledně existence úzkých vazeb (s. 381), jakož i kontrolu týkající se veřejného pořádku a zneužití práva (s. 383). Viz také Wautelet, P., „L’abus de droit comme limite à la circulation des personnes et de leur statut dans un monde globalisé“, La circulation des personnes et de leur statut dans un monde globalisé, LexisNexis, Paris, 2019, s. 293 až 305, zejména s. 296, jakož i 303 až 305. Konečně viz Hammje, P., „Reconnaissance par un État membre du nom patronymique acquis par l’un de ses nationaux auprès d’un autre État membre dont il a aussi la nationalité“, Revue critique de droit international privé, č. 4, Dalloz, Paris, 2017, s. 549 až 559, zejména s. 558 a 559, bod 20. Viz také rezoluce Institut de Droit International (Ústav mezinárodního práva) s názvem Human Rights and Private International Law (Lidská práva a mezinárodní právo soukromé) (dostupná na následující internetové adrese: https://www.idi-iil.org/app/uploads/2021/09/2021_online_04_en.pdf. Francouzská verze rezoluce byla rovněž zveřejněna v Revue critique de droit international privé, č. 4, 2021, s. 939), článek 10, citovaný Kohler, C., „Status und Mobilität in der Europäischen Union“, Praxis des Internationalen Privat- und Verfahrensrechts (IPRax), Gieseking, Bielefeld, č. 3, 2022, s. 226 až 231, zejména s. 230 a násl., autor citovaný Schulzem, A., op. cit.
76– Pro srovnání, jde-li o oblast jména, viz rozsudek Bogendorff (body 48 a násl.).
77– ESLP rozhodl, že „rumunský právní rámec týkající se právního uznání pohlaví nebyl jasný, a tudíž ani předvídatelný“ (bod 157).
78– Co se týče zásad rovnocennosti a efektivity připomenutých Soudním dvorem ve věcech změny jména viz rozsudek Freitag (body 41 a 42).
79– Viz například rozsudek Bogendorff (bod 46).
80– Viz zejména rozsudek ze dne 26. června 2018, MB (Změna pohlaví a starobní důchod) (C‑451/16, EU:C:2018:492).
81– V tomto smyslu viz rozsudek Bogendorff (body 35 a 46).
82– Viz bod 62 tohoto stanoviska.
83– Nemám zde na mysli řešení budoucích účinků prohlášení o genderové identitě na osobní stav, které s výhradou dodržení unijního práva náleží do pravomoci členských států. ESLP se vyslovil k použití článku 12 EÚLP na transsexuální osoby, které chtějí uzavřít manželství. K manželství s osobou opačného pohlaví, než je pohlaví nově připsané, viz rozsudek ze dne 11. července 2002, Christine Goodwin v. Spojené království (CE:ECHR:2002:0711JUD002895795, bod 103). V rozsudku ze dne 24. června 2010, Schalk a Kopf v. Rakousko (CE:ECHR:2010:0624JUD003014104, body 61 a 63), rozhodl ESLP s přihlédnutím k článku 9 Listiny, že nemůže dále setrvávat na názoru, že právo uzavřít manželství musí být za všech okolností omezeno na manželství dvou osob opačného pohlaví. Nicméně měl za to, že článek 12 EÚLP smluvním státům neukládá povinnost umožnit stejnopohlavním párům uzavřít manželství. Co se týče uvedení toho, že jedna z osob majících postavení rodiče je transgender osobou a širokého prostoru státu pro uvážení v této věci, v matričních záznamech dítěte viz rozsudek ze dne 4. dubna 2023, O. H. a G. H. v. Německo (CE:ECHR:2023:0404JUD005356818, body 114 a 116).
84– Viz rozsudek Pančarevo (bod 45).
85– V tomto smyslu viz Schulz, A., op. cit., s. 226.
86– Viz bod 45 tohoto rozsudku.
87– Viz body 45 a 50 tohoto rozsudku. Připomínám, že ve věci, ve které byl vydán uvedený rozsudek, bylo předmětem sporu vydání bulharského rodného listu pro účely vydání bulharského průkazu totožnosti, a to na základě „výpisu z matriční knihy města Barcelona (Španělsko) týkající se rodného listu [dotyčného dítěte]“ (viz bod 20 téhož rozsudku).
88– Viz rozsudky Coman a další (bod 37) a Pančarevo (bod 52).
89– Viz rozsudek Coman a další (bod 40).
90– Viz rozsudek Pančarevo (body 49 a 52).
91– Viz rozsudek Pančarevo (body 48 až 50).
92– ESLP rozhodl, zejména ve svém rozsudku ze dne 12. června 2003, Van Kück v. Německo (CE:ECHR:2003:0612JUD003596897, bod 69), že „i když v žádné z předchozích věcí nebylo konstatováno, že článek 8 [EÚLP] zakotvuje právo na sebeurčení jako takové, [ESLP] má za to, že pojem osobní autonomie je výrazem významné zásady vyplývající ze záruk článku 8“. Ke genezi klasických metod odkazů v mezinárodním právu soukromém viz zejména citace v Schulz, A., op. cit., s. 213, poznámka pod čarou 13.
93– K návrhu na uznání osobního stavu za účelem ochrany práva jednotlivce na trvalost jeho osobního stavu a záruky účinného výkonu jeho práva na svobodu pohybu viz Pfeiff, S., La portabilité du statut personnel dans l’espace européen: de l’émergence d’un droit fondamental à l’élaboration d’une méthode européenne de la reconnaissance, Bruylant, Bruxelles, 2017, zejména bod 354 (s. 351). K této otázce uznávání právních situací vyvolaných primárním právem viz Hübner, L., „Die Integration der primärrechtlichen Anerkennungsmethode in das IPR“, Rabels Zeitschrift für ausländisches und internationales Privatrecht (RabelsZ), sv. 85, č. 1, Mohr Siebeck, Tubingue, 2021, s. 106 až 145, zejména s. 114, citováno Schutzem, A., op. cit. Co se týče mezinárodní diskuze ohledně neexistence posouzení z hlediska kolizních norem, viz Kohler, C., op. cit., zejména s. 230.
94– V tomto ohledu sdílím názor vyjádřený ve stanovisku generální advokátky E. Sharpston ve věci Grunkin a Paul (C‑353/06, EU:C:2008:246, bod 93).
95– Co se týče rumunské právní úpravy použitelné v této oblasti, rozhodl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 22. února 2024, Direcţia pentru Evidenţa Persoanelor şi Administrarea Bazelor de Date (C‑491/21, EU:C:2024:143), že členské státy mají povinnost vydat svým státním příslušníkům průkaz totožnosti, který lze použít jako cestovní doklad, i když mají bydliště v jiném členském státě.
96– K otázce transkripce aktu manželství uzavřeného mezi osobami stejného pohlaví do matriky jiného členského státu, který takové manželství neuznává, viz žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci Wojewoda Mazowiecki (C‑713/23), kterou v současnosti projednává Soudní dvůr. Viz dále rozsudek ESLP ze dne 16. července 2014, Hämäläinen v. Finsko (CE:ECHR:2014:0716JUD003735909, body 64, 79 a 87), ve kterém ESLP rozhodl, že povinnost právního uznání transsexuální identity předpokládá, že smluvní stát zavede „účinné a dostupné řízení umožňující stěžovatelce domoci se právního uznání jejího nového pohlaví při současném zachování jejích manželských vazeb, nikoliv povinnost uznat stejnopohlavní manželství“.
97– K nepřímým důsledkům viz Eekelaar, J., „The Law, Gender and Truth“, Human Rights Law Review, sv. 20, č. 4, Nottingham University Press, Nottingham, 2020, s. 797 až 809, zejména s. 799. Viz také Kohler, C., op. cit., zejména s. 230 a násl.
98– Viz zpráva generálního ředitelství Evropské komise pro spravedlnost a spotřebitele, citovaná v poznámce pod čarou 4 tohoto stanoviska, zejména bod 9.2, s. 179 a 180. V tomto smyslu viz také Thienpont, D., a Willems, G., „Le droit à la libre circulation des familles homoparentales consacré par la Cour de justice de l’Union européenne“, Revue trimestrielle des droits de l’homme, č. 132, Nemesis, Bruxelles, 2022, s. 925 až 959, zejména s. 948 až 951. Viz dále Rass-Masson, L., „La reconnaissance face aux incohérences du droit international privé européen de la famille (Coman et Hamilton)“, v d’Avout, L., a kol.., „Droit international privé de l’Union européenne (2018)“, Journal du droit international (Clunet), LexisNexis, Paris, říjen 2019, č. 4, rubrika č. 9, s. 1420 až 1424, zejména s. 1421.
99– Ke srovnávací analýze uznání osobního statusu a tomu odpovídajících povinností, které ukládá Soudní dvůr a ESLP, v pozitivním právu šestnácti členských států, viz Gössl, S., a Melcher, M., op. cit., zejména závěry a návrhy, s. 1043.
100– Viz rozsudek ESLP ze dne 4. dubna 2023, O. H. a G. H. v. Německo (CE:ECHR:2023:0404JUD005356818, bod 122 a citovaná judikatura).
101– Viz rozsudek ESLP ze dne 17. února 2022, Y v. Polsko (CE:ECHR:2022:0217JUD007413114, bod 82), a Gallus, N., op. cit., zejména s. 250 a 251.
102– Viz poznámka pod čarou 64 tohoto stanoviska.