EUR-Lex Juurdepääs Euroopa Liidu õigusaktidele

Tagasi EUR-Lexi avalehele

See dokument on väljavõte EUR-Lexi veebisaidilt.

Dokument 62022TN0354

Věc T-354/22: Žaloba podaná dne 9. června 2022 – Bindl v. Komise

Úř. věst. C 294, 1.8.2022, lk 39—41 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, GA, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

1.8.2022   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/39


Žaloba podaná dne 9. června 2022 – Bindl v. Komise

(Věc T-354/22)

(2022/C 294/56)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobce: Thomas Bindl (Mnichov, Německo) (zástupce: T. Herbrich, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

zrušil předání osobních údajů žalobce ze strany žalované, k němuž došlo při kliknutí na webové stránky „https://futureu.europa.eu“ dne 30. března 2022 a dne 8. června 2022, jako i při přihlášení na akci „GoGreen“ dne 30. března 2022 v rozporu s kapitolou V nařízení (EU) 2018/1725, příjemcům usazeným v třetích zemích, aniž byla žalobci poskytnuta odpovídající ochrana;

určil, že žalovaná protiprávně opominula jednat na žádost žalobce ze dne 1. dubna 2022 o poskytnutí informací o zpracování jeho osobních údajů ze strany žalované, jakož i o vhodných zárukách podle článku 48 nařízení (EU) 2018/1725 v souvislosti s jejich předáním příjemcům usazeným v třetích zemích;

uložil žalované náhradu újmy ve výši 1 200 eur, která žalobci vznikla nesprávným uplatněním nařízení (EU) 2018/1725, navýšené o úroky ve výši 2 procentních bodů nad příslušnou úrokovou mírou stanovenou Evropskou centrální bankou pro hlavní refinanční operace, od data vyhlášení rozsudku;

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce pět žalobních důvodů.

1.

První žalobní důvod vycházející z nesprávného uplatnění čl. 46 první věty, jakož i čl. 48 odst. 1 a odst. 2 písm. b) nařízení (EU) 2018/1725 (1)

Žalovaná předala osobní údaje žalobce při kliknutí na webové stránky „https://futureu.europa.eu“ příjemcům usazeným ve Spojených státech. Spojené státy jsou třetí zemí, pro kterou Komise nevydala žádné rozhodnutí o odpovídající ochraně.

Předání osobních údajů žalobce na základě standardních smluvních doložek podle čl. 48 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) 2018/1725 příjemcům usazeným ve Spojených státech nepředstavuje bez dalších vhodných opatření technické a organizační povahy žádné vhodné záruky zajištění náležité úrovně zabezpečení ve Spojených státech.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení základních práv žalobce vyplývajících z článků 7 a 8 Listiny základních práv (dále jen „LZP“)

Omezení základních práv žalobce z článků 7 a 8 LZP, jež vyplývají ze skutečnosti, že orgány Spojených států mohou mít podle právních předpisů Spojených států týkajících se osobních údajů přístup k osobním údajům, které jsou z Unie předávány do Spojených států, a použít je, nejsou upravena způsobem, aby tak byly splněny požadavky, které by byly v zásadě rovnocenné požadavkům existujícím v unijním právu podle čl. 52 odst. 1 druhé věty LZP.

Ani 50 U.S. Code § 1881a (oddíl 702 FISA) ani Executive Order 12333 neposkytují unijním občanům možnosti nebo práva bránit přístupu k osobním údajům nebo účinně prosazovat práva vyplývající z nařízení (EU) 2018/1725.

Právo žalobce na přístup k osobním údajům podle čl. 17 odst. 1 a 2 nařízení (EU) 2018/1725 je předpokladem pro požívání základních práv žalobce plynoucích z článku 7 LZP a čl. 8 odst. 1 LZP. Žalovaná odpírá žalobci na základě své nečinnosti ohledně jeho žádosti o poskytnutí informací možnost uplatnit chráněná základní práva. Zásah do základních práv vyplývajících z článku 7 LZP a čl. 8 odst. 1 LZP, který souvisí s nečinností žalované, není tudíž odůvodněný.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení základních práv žalobce vyplývajících z článku 47 LZP

Právo Spojených států nestanoví žádnou možnost soudní ochrany před přístupem bezpečnostních orgánů Spojených států a informačních služeb Spojených států k osobním údajům unijních občanů.

Pokud jde o monitorovací programy bezpečnostních orgánů Spojených států a informačních služeb Spojených států – např. PRISM a UPSTREAM – , které spočívají na 50 U.S. Code § 1881a (oddíl 702 FISA), jakož i Executive Order 12333, nepřiznává Presidential Policy Directive 28 ani Executive Order 12333 dotyčným osobám práva, která by mohla účinně uplatnit u soudu vůči orgánům Spojených států.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z nesprávného použití čl. 17 odst. 1 a 2 nařízení (EU) 2018/1725, jakož i čl. 14 odst. 3 a 4 nařízení (EU) 2018/1725

Žalovaná protiprávně opominula poskytnout žalobci, na základě jeho žádosti ze dne 1. dubna 2022 o poskytnutí informací, informace uvedené v čl. 17 odst. 1 a 2 nařízení (EU) 2018/1725, zejména záruky podle článku 48 nařízení (EU) 2018/1725 ve lhůtě jednoho měsíce podle čl. 14 odst. 3 první věty nařízení (EU) 2018/1725.

Žalovaná protiprávně opominula buď sdělit žalobci podle čl. 14 odst. 3 druhé věty nařízení (EU) 2018/1725 odůvodnění případného prodloužení lhůty pro poskytnutí informací, nebo informovat žalobce podle čl. 14 odst. 3 a 4 nařízení (EU) 2018/1725 do jednoho měsíce po podání žádosti o důvodech odmítnutí poskytnutí informací, jakož i o soudních a mimosoudních opravných prostředcích.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející ze zavinění nemajetkové újmy

Žalobci vznikla nemajetková újma ve výši 1 200 eur z důvodu odmítnutí žalované poskytnout informace, jakož i nekontrolovaného předání osobních údajů žalobce příjemcům usazeným ve Spojených státech žalovanou a s tím související nejistoty protiprávního dohledu nad internetovým připojením.


(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. 2018, L 295, s. 39).


Üles