Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62022TN0110

    Věc T-110/22: Žaloba podaná dne 28. února 2022 – Kremer v. Komise

    Úř. věst. C 158, 11.4.2022, p. 14–15 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
    Úř. věst. C 158, 11.4.2022, p. 11–12 (GA)

    11.4.2022   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 158/14


    Žaloba podaná dne 28. února 2022 – Kremer v. Komise

    (Věc T-110/22)

    (2022/C 158/17)

    Jednací jazyk: francouzština

    Účastnice řízení

    Žalobkyně: Christiane Kremer (Brusel, Belgie) (zástupci: D. Grisay a A. Ansay, advokáti)

    Žalovaná: Evropská komise

    Návrhová žádání

    Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

    vyhověl této žalobě na zrušení/určení mimosmluvní odpovědnosti,

    prohlásil žalobu za přípustnou a v důsledku toho:

    prohlásil žalobu na zrušení za opodstatněnou a určil, že rozhodnutí o zamítnutí přípustnosti ze strany orgánu oprávněného ke jmenování (AIPN) ze dne 24. února 2022 je neplatné z důvodu, že

    článek 77 služebního řádu a článek 11 přílohy VIII služebního řádu, na nichž je založeno, jsou protiprávní;

    Evropská komise tím, že žalobkyni ve svém oznámení o stanovení nenavrhla žádnou náhradu nároků na důchod nezapočítaných příslušným evropským orgánem, nesplnila svou povinnost řádné péče;

    Evropská komise tím, že žalobkyni ve svém oznámení o stanovení nenavrhla žádnou náhradu nároků na důchod nezapočítaných příslušným evropským orgánem, porušila zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace;

    a vrátil spis AIPN, aby určil částku, kterou je třeba žalobkyni vrátit;

    podpůrně:

    určil, že žaloba na náhradu škody založená na bezdůvodném obohacení je opodstatněná z důvodu, že žalobkyně ztratila částku svých nároků na důchod, kterými přispívala do svého vnitrostátního systému důchodového zabezpečení, což nezohlednil příslušný unijní orgán, který tak obohatil důchodový fond Evropské unie;

    uložil Komisi povinnost nahradit obě majetkové újmy, které žalobkyně utrpěla a které byly ke dni podání žaloby stanoveny na částku 55 401,07 eur jako jistina;

    uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

    Žalobní důvody a hlavní argumenty

    Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody.

    1.

    První žalobní důvod vycházející z protiprávnosti čl. 77 odst. 1 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) a čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu. Žalobkyně tvrdí, že výše uvedená ustanovení stanoví, že úředník musí rozhodnout o převodu svých nároků na důchod získaných ve vnitrostátním systému do důchodového systému Evropské unie ve lhůtě deseti roků od zahájení své činnosti ve službě institucí Evropské unie. Úředník, který převod provedl, však může správně vypočíst rozsah svého případného převodu teprve v okamžiku svého odchodu do důchodu, a to zejména z důvodu pravidla omezujícího výši důchodů na 70 %. Žalobkyně z toho vyvozuje, že toto pravidlo zakládá rozdílné zacházení ve vztahu k úředníkovi, který strávil celý svůj služební postup v evropském systému, čímž porušuje zásadu zákazu diskriminace.

    2.

    Druhý žalobní důvod vycházející z nesplnění povinnosti pomoci a povinnost péče uvedených v článku 24 služebního řádu. Žalobkyně tvrdí, že úředníci při převodu svých nároků na důchod z vnitrostátního systému do důchodového systému Evropské unie obvykle dostávají od Komise tabulku, v níž se uvádí, zda mají nárok na náhradu nezohledněného pojistně-matematického ekvivalentu částek příspěvků do jejich původního vnitrostátního systému, které nejsou započítány do důchodového systému Unie. Krom toho se náhrada obecně provádí bez jakýchkoli omezení nebo zvláštních postupů. Žalobkyně však tvrdí, že neobdržela takovou tabulku, ani žádnou náhradu.

    3.

    Třetí žalobní důvod vycházející z porušení zásady rovnosti zacházení a zákazu diskriminace. Žalobkyně se domnívá, že existuje diskriminace mezi některými úředníky, kterým se při převodu jejich nároků na důchod poskytuje náhrada a dalšími úředníky, v jejichž případě tomu tak není, přičemž tato diskriminace není odůvodněna objektivním kritériem.

    4.

    Čtvrtý žalobní důvod vycházející ze zpochybnění mimosmluvní odpovědnosti za bezdůvodné obohacení v neprospěch žalobkyně.


    Top