1

Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, Landesbank Baden-Württemberg, domáhá zrušení rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) (dále jen „Jednotný výbor“ nebo „SRB“) SRB/ES/2021/82 ze dne 15. prosince 2021 o výpočtu příspěvků předem na rok 2017 do Jednotného fondu pro řešení krizí, co se týče Landesbank Baden-Württemberg (dále jen „napadené rozhodnutí“).

[omissis]

20

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

21

Jednotný výbor navrhuje, aby Tribunál:

239

Žalobkyně poprvé v replice tvrdí, že se požadavky stanovené Soudním dvorem v rozsudku ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB (C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601), ohledně nastolení rovnováhy mezi povinností Jednotného výboru uvést odůvodnění a jeho povinností zachovávat obchodní tajemství dotyčných institucí v projednávané věci neuplatní. V souladu s rozsudkem ze dne 19. června 2018, Baumeister (C‑15/16, EU:C:2018:464, body 54 a 56), se totiž na údaje ostatních institucí, na nichž je založeno napadené rozhodnutí, již nevztahuje obchodní tajemství, neboť jsou tyto údaje vzhledem k tomu, že referenčním datem pro příspěvkové období 2017 je 31. prosinec 2015, starší pěti let.

240

Jednotný výbor s touto argumentací nesouhlasí, avšak přípustnost této části nezpochybňuje.

241

Je třeba připomenout, že samotná zásada metody výpočtu příspěvků předem, která vyplývá ze směrnice 2014/59 a z nařízení č. 806/2014, předpokládá, že Jednotný výbor použije údaje, na které se vztahuje obchodní tajemství a které nemohou být převzaty do odůvodnění rozhodnutí o stanovení příspěvků předem (rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 114).

242

Jednotný výbor v tomto ohledu v napadeném rozhodnutí uvedl důvody, proč se na údaje o institucích, které byly zohledněny pro výpočet příspěvku předem na rok 2017, vztahuje obchodní tajemství.

243

Konkrétně v bodě 100 odůvodnění napadeného rozhodnutí Jednotný výbor uvedl, že obchodní tajemství institucí – tj. veškeré informace týkající se obchodní činnosti institucí, které by v případě zpřístupnění konkurentovi nebo širší veřejnosti mohly vážně poškodit zájmy instituce – je považováno za důvěrné informace. V rámci výpočtu příspěvků předem jsou informace poskytnuté institucemi prostřednictvím formulářů pro vykazování údajů, z nichž Jednotný výbor vychází při výpočtu jejich příspěvku předem, považovány za obchodní tajemství.

244

Jednotný výbor navíc v bodech 102 až 105 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že má zakázáno zveřejnit údaje každé instituce, které tvoří základ pro výpočty v uvedeném rozhodnutí, avšak je oprávněn zveřejnit agregované a společné údaje, jelikož jsou tyto údaje uvedeny v souhrnné podobě. Instituce tak měly podle uvedeného rozhodnutí k dispozici zcela transparentní výpočet jejich základního ročního příspěvku a multiplikátoru pro úpravu příspěvků v jednotlivých etapách výpočtu tohoto příspěvku, které jsou definovány v příloze I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 a týkají se „výpočtu hrubých ukazatelů“ (krok 1), „přepočtu ukazatelů“ (krok 3) a „výpočtu souhrnného ukazatele“ (krok 5). Instituce mohly získat také společné údaje použité Jednotným výborem bez rozdílu u všech institucí, u nichž došlo k úpravě podle jejich rizikového profilu, v etapách výpočtu týkajících se „diskretizace ukazatelů“ (krok 2), „uvedení přiřazeného znaménka“ (krok 4) a „výpočtu ročních příspěvků“ (krok 6).

245

Žalobkyně však zpochybňuje dostatečnost těchto vysvětlení, jelikož k datu přijetí napadeného rozhodnutí byly údaje ostatních institucí staré šest let, a proto se na ně již nevztahovalo obchodní tajemství, a navzdory tomu Jednotný výbor neuvedl důvody, proč nebyly tyto údaje zpřístupněny.

246

Pro posouzení tohoto argumentu je třeba připomenout, že informace, které mohly být v určité době obchodním tajemstvím a jejich stáří je pět a více let, jsou v důsledku uplynutí času v zásadě považovány za historické, a z tohoto důvodu pozbyly své tajné povahy, ledaže výjimečně účastník, který tuto povahu uplatňuje, prokáže, že navzdory svému stáří tyto informace stále představují zásadní znaky jeho obchodního postavení nebo postavení třetích osob (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. června 2018, Baumeister, C‑15/16, EU:C:2018:464, bod 54 a citovaná judikatura).

247

V tomto ohledu není zpochybňováno, že individuální údaje institucí, na kterých je založeno napadené rozhodnutí pro výpočet příspěvku předem žalobkyně, byly v okamžiku přijetí tohoto rozhodnutí starší pěti let.

248

Jak však Jednotný výbor vysvětlil ve své duplice a na jednání, aniž mu žalobkyně oponovala, relativní postavení instituce ve vztahu k postavení jejích konkurentů může v hospodářské realitě bankovního odvětví zůstat stejné nebo podobné po delší dobu přesahující pět let. Některé prvky, jako je obchodní model nebo činnosti takové instituce, totiž zůstávají v krátkodobém a střednědobém horizontu stabilní, takže instituce s kdysi vysokým rizikovým profilem může s ohledem na údaje, které jsou starší pěti let, mít takový profil i na konci počátečního období. Navzdory svému stáří tak tyto informace stále představují hlavní znaky obchodního postavení úvěrových institucí. Za těchto podmínek, pokud by takové podstatné údaje byly zpřístupněny prostřednictvím odůvodnění napadeného rozhodnutí, hospodářské subjekty působící v bankovním sektoru by z nich mohly vycházet, aby z nich odvodily současné obchodní postavení instituce.

249

Žalobkyně tedy nemůže tvrdit, že Jednotný výbor měl v odůvodnění napadeného rozhodnutí zpřístupnit individuální údaje ostatních institucí umožňující ověřit výpočet jejího příspěvku předem, neboť ačkoli jejich stáří činí šest let, představují stále hlavní znaky obchodního postavení těchto institucí.

250

Tento závěr není vyvrácen argumentem žalobkyně, že Jednotný výbor musí ke splnění povinnosti uvést odůvodnění poskytnout žalobkyni v anonymizované formě seznam všech údajů od institucí, které se nacházejí v témže intervalu jako ona.

251

Zaprvé by uložení takového požadavku Jednotnému výboru šlo nad rámec požadavků stanovených judikaturou, které byly připomenuty v bodech 217, 220 a 221 výše.

252

Zadruhé Jednotný výbor uvedl, aniž mu v tom bylo vážně oponováno, že i seznam obsahující anonymizované údaje pro určitý interval mohl umožnit hospodářským subjektům působícím v bankovním sektoru, které jsou obezřetnými subjekty, dozvědět se obchodní tajemství některých institucí. V tomto ohledu žalobkyně zejména nepopřela, že takové subjekty vědí, které instituce vykazují u určitých ukazatelů rizika spíše vysoké hodnoty. Pokud by přitom obdržely seznamy s takovými údaji každý rok, mohly by vysledovat vývoj ukazatelů rizika těchto institucí, i když sestávají z obchodně citlivých údajů. Takové riziko existuje zejména u velkých institucí a těch, které mají sídlo v členských státech, v nichž existuje pouze omezený počet institucí, které mají povinnost platit příspěvek předem. Není totiž vyloučeno, že v těchto případech bude obezřetný subjekt schopen dovodit totožnost těchto institucí, přestože byly anonymizovány. Jednotnému výboru tedy nelze vytýkat, že nevypracoval seznam všech anonymizovaných údajů institucí, které se nacházely ve stejném intervalu.

253

S ohledem na výše uvedené musí být sedmá část druhého žalobního důvodu zamítnuta.

254

Žalobkyně tvrdí, že na základě napadeného rozhodnutí není možné pochopit důvody, proč byla roční cílová úroveň stanovena na 1/8 z 1,05 % celkové výše pojištěných vkladů. Dodatečná vysvětlení poskytnutá Jednotným výborem v bodě 17 a následujících přílohy III tohoto rozhodnutí ostatně nestačí k objasnění způsobu, jakým byla roční cílová úroveň skutečně stanovena. Jednotný výbor také nesdělil předpokládanou konečnou cílovou úroveň ani to, jak chápe strop uvedený v čl. 70 odst. 2 druhém pododstavci nařízení č. 806/2014. Jak přitom dokládá rozhodnutí, kterým se stanoví příspěvky předem na příspěvkové období 2022, považuje se Jednotný výbor podle názoru žalobkyně za oprávněný k libovolnému zvýšení roční cílové úrovně za použití koeficientu, který není stanoven použitelnou právní úpravou, což vede k uložení neúměrného břemena institucím.

255

Jednotný výbor namítá, že z bodů 50 až 63 odůvodnění napadeného rozhodnutí a z bodů 19 až 25 přílohy III tohoto rozhodnutí vyplývá, že poskytl dostatečné odůvodnění, pokud jde o určení roční cílové úrovně pro příspěvkové období 2017.

256

Jednotný výbor uvádí, že konkrétně určil roční cílovou úroveň s přihlédnutím ke všem relevantním skutečnostem, jakož i kritériím uvedeným v čl. 69 odst. 2 nařízení č. 806/2014. Pokud jde o očekávaný růst pojištěných vkladů, napadené rozhodnutí vysvětlilo, že podle údajů poskytnutých systémy pojištění vkladů se součet pojištěných vkladů mezi lety 2015 a 2016 zvýšil o 2,2 % a předpokládaná míra růstu těchto vkladů bude v rozmezí 1 % až 4 %. Kromě toho způsob, jakým byly zohledněny případné procyklické účinky, byl uveden v bodě 61 odůvodnění napadeného rozhodnutí a v bodě 23 a následujících přílohy III tohoto rozhodnutí.

257

A konečně Jednotný výbor tvrdí, že si žalobkyně mohla vypočítat konečnou cílovou úroveň odhadovanou v roce 2017 na základě údajů, které jí byly známy, zatímco nezveřejnění výkladu Jednotného výboru ohledně horní hranice 12,5 % stanovené v čl. 70 odst. 2 druhém pododstavci nařízení č. 806/2014 nemůže mít vliv na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

258

Úvodem je třeba připomenout, že podle čl. 69 odst. 1 nařízení č. 806/2014 musí dostupné finanční prostředky v Jednotném fondu pro řešení krizí dosáhnout do konce počátečního období konečné cílové úrovně, která odpovídá nejméně 1 % hodnoty pojištěných vkladů všech úvěrových institucí povolených na území všech zúčastněných členských států.

259

Podle čl. 69 odst. 2 nařízení č. 806/2014 se příspěvky předem musí během počátečního období rozdělit co nejrovnoměrněji v čase, dokud není dosaženo konečné cílové úrovně uvedené v bodě 258 výše, přitom se však náležitě zohlední fáze hospodářského cyklu a dopad, který mohou mít procyklické příspěvky na finanční situaci institucí.

260

Článek 70 odst. 2 nařízení č. 806/2014 upřesňuje, že příspěvky, které mají uhradit všechny instituce povolené na území všech zúčastněných členských států, nepřekročí 12,5 % konečné cílové úrovně.

261

Pokud jde o způsob výpočtu příspěvků předem, čl. 4 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 stanoví, že Jednotný výbor stanoví jejich výši na základě roční cílové úrovně, přičemž zohlední konečnou cílovou úroveň, a na základě čtvrtletně počítané průměrné hodnoty vkladů pojištěných v předchozím roce všemi institucemi povolenými na území všech zúčastněných členských států.

262

V projednávané věci, jak vyplývá z bodu 63 odůvodnění napadeného rozhodnutí, stanovil Jednotný výbor pro příspěvkové období 2017 roční cílovou úroveň ve výši 7161808441 eur.

263

V bodech 51 a 52 odůvodnění napadeného rozhodnutí Jednotný výbor v podstatě vysvětlil, že za účelem určení roční cílové úrovně zohlednil konečnou cílovou úroveň odhadovanou pro rok 2023, nutnost rozložit příspěvky předem co nejrovnoměrněji během počátečního období, jakož i fázi hospodářského cyklu a dopad, který budou tyto příspěvky mít na finanční situaci institucí. Následně Jednotný výbor považoval za vhodné stanovit koeficient, který vycházel z těchto parametrů a z finančních prostředků již dostupných v Jednotném fondu pro řešení krizí (dále jen „koeficient“). Tento koeficient pak použil na jednu osminu průměrné hodnoty vkladů pojištěných v roce 2016, aby získal roční cílovou úroveň.

264

V bodech 54 až 62 odůvodnění napadeného rozhodnutí Jednotný výbor popsal postup k určení roční cílové úrovně.

265

V bodě 54 odůvodnění napadeného rozhodnutí Jednotný výbor vysvětlil, že je třeba věnovat zvláštní pozornost očekávanému vývoji pojištěných vkladů během počátečního období, neboť kdyby tyto vklady v průběhu času rostly, stanovení roční cílové úrovně ve výši 1 % hodnoty uvedených vkladů by k dosažení konečné cílové úrovně nestačilo.

266

Jednotný výbor v tomto ohledu v bodě 55 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že čtvrtletně vypočítaná průměrná výše pojištěných vkladů v roce 2016 činila 5,546 bilionů eur.

267

V bodech 56 až 58 odůvodnění napadeného rozhodnutí Jednotný výbor předložil prognózu vývoje pojištěných vkladů pro zbývajících šest let počátečního období, tedy od roku 2018 do roku 2023. Odhadoval, že se roční míry nárůstu těchto vkladů do konce počátečního období budou pohybovat mezi 1 % a 4 %.

268

V bodech 59 až 61 odůvodnění napadeného rozhodnutí Jednotný výbor předložil vyhodnocení fáze hospodářského cyklu a potenciálního procyklického účinku, který by příspěvky předem mohly mít na finanční situaci institucí. Za tímto účelem uvedl, že zohlednil několik skutečností, jako je zejména prognóza Komise týkající se růstu hrubého domácího produktu pro rok 2017 nebo klíčové ukazatele pro bankovní sektor eurozóny, jako je solventnost, kvalita aktiv a ziskovost institucí. V tomto ohledu a za účelem nezhoršit procyklické účinky příspěvků předem na solventnost bankovního sektoru měl Jednotný výbor za to, že by bylo relevantní stanovit roční cílovou úroveň s ohledem na míru vývoje pojištěných vkladů, která by byla nižší než doporučená míra, neboť by byla nejvěrohodnější.

269

V bodě 62 odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěl Jednotný výbor k závěru, že z důvodu nejistoty ohledně hospodářského oživení, jejího negativního dopadu na budoucí růst pojištěných vkladů a hospodářský cyklus a omezeného počtu údajů, které by mohly naznačovat budoucí vývoj těchto vkladů, je relevantní zaujmout obezřetný přístup k míře růstu uvedených vkladů v nadcházejících letech až do roku 2023.

270

S ohledem na tyto úvahy Jednotný výbor v bodě 63 odůvodnění napadeného rozhodnutí vypočítal výši roční cílové úrovně vynásobením průměrné výše vkladů pojištěných v roce 2016 koeficientem 1,05 % a výsledek tohoto výpočtu vydělil osmi podle následujícího matematického vzorce stanoveného v bodě 63 odůvodnění uvedeného rozhodnutí:

„Úroveň0 [výše roční cílové úrovně] = Celková výše pojištěných vkladů2016 * 0,0105 * ⅛ = 7161808441 EUR.“

271

Na jednání však Jednotný výbor uvedl, že roční cílovou úroveň pro příspěvkové období 2017 stanovil následovně.

272

Zaprvé Jednotný výbor stanovil na základě výhledové analýzy výši pojištěných vkladů všech institucí povolených na území zúčastněných členských států, předpokládanou ke konci počátečního období. K této částce dospěl na základě zohlednění průměrné hodnoty pojištěných vkladů v roce 2016, roční míry růstu těchto vkladů, jakož i počtu příspěvkových období zbývajících do konce počátečního období.

273

Zadruhé v souladu s čl. 69 odst. 1 nařízení č. 806/2014 vypočetl Jednotný výbor 1 % z předpokládané výše pojištěných vkladů na konci počátečního období, aby získal odhadovanou výši konečné cílové úrovně, které má být dosaženo k 31. prosinci 2023.

274

Zatřetí Jednotný výbor od této částky odečetl finanční zdroje, které měl Jednotný fond pro řešení krizí již k dispozici v roce 2017, a získal tak částku, kterou zbývalo vybrat během zbývajících příspěvkových období do konce počátečního období

275

Začtvrté tuto posledně uvedenou částku vydělil počtem zbývajících příspěvkových období, aby ji mezi tato období rovnoměrně rozdělil. Roční cílová úroveň pro příspěvkové období 2017 byla tedy stanovena ve výši uvedené v bodě 262 výše, tj. přibližně 7,161 miliard eur.

276

Za účelem posouzení, zda Jednotný výbor splnil svou povinnost uvést odůvodnění, pokud jde o určení roční cílové úrovně, je třeba nejprve připomenout, že neexistence či nedostatek odůvodnění představuje nepominutelný důvod, který unijní soud může nebo dokonce musí zkoumat i bez návrhu (viz rozsudek ze dne 2. prosince 2009, Komise v. Irsko a další, C‑89/08 P, EU:C:2009:742, bod 34 a citovaná judikatura). Tribunál tedy může, ba dokonce musí zohlednit i jiné nedostatky odůvodnění než ty, na které poukazuje žalobkyně, a to zejména tehdy, když se projeví v průběhu řízení.

277

Za tímto účelem byli účastníci řízení během ústní části řízení vyslechnuti ohledně všech případných nedostatků odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o určení roční cílové úrovně. Na základě celé řady výslovných dotazů Jednotný výbor především popsal v jednotlivých fázích metodu, kterou skutečně použil pro určení roční cílové úrovně na příspěvkové období 2017, jež byla popsána v bodech 274 až 277 výše.

278

Pokud jde dále o obsah povinnosti uvést odůvodnění, z judikatury vyplývá, že odůvodnění rozhodnutí přijatého unijním orgánem nebo unijní institucí musí být zejména bez vnitřních rozporů, aby se zúčastněné strany mohly seznámit se skutečnými důvody tohoto rozhodnutí za účelem obrany svých práv před příslušným soudem a aby tento soud mohl provést přezkum (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala, C‑413/06 P, EU:C:2008:392, bod 169 a citovaná judikatura; ze dne 22. září 2005, Suproco v. Komise, T‑101/03, EU:T:2005:336, body 20 a 45 až 47, a ze dne 16. prosince 2015, Řecko v. Komise, T‑241/13, EU:T:2015:982, bod 56).

279

Stejně tak, pokud autor napadeného rozhodnutí poskytne v průběhu řízení před unijním soudem určitá vysvětlení ohledně důvodů tohoto rozhodnutí, musí být tato vysvětlení soudržná s úvahami uvedenými v tomto rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. září 2005, Suproco v. Komise, T‑101/03, EU:T:2005:336, body 45 až 47, a ze dne 13. prosince 2016, Printeos a další v. Komise, T‑95/15, EU:T:2016:722, body 54 a 55).

280

Pokud totiž úvahy uvedené v napadeném rozhodnutí nejsou soudržné s vysvětleními podanými během soudního řízení, neplní odůvodnění dotčeného rozhodnutí funkce připomenuté v bodech 210 a 211 výše. Taková nesoudržnost konkrétně brání zaprvé zúčastněným stranám seznámit se před podáním žaloby se skutečnými důvody napadeného rozhodnutí a připravit si ve vztahu k těmto důvodům svou obhajobu a zadruhé unijnímu soudu zjistit důvody, které sloužily jako skutečný právní podklad pro toto rozhodnutí, a přezkoumat jejich soulad s použitelnými pravidly.

281

Konečně je třeba připomenout, že pokud Jednotný výbor přijme rozhodnutí, kterým se stanoví příspěvky předem, musí dotyčným institucím sdělit metodu výpočtu těchto příspěvků (viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 122).

282

Totéž musí platit pro metodu určení roční cílové úrovně, jelikož tato výše má v systematice takového rozhodnutí zásadní význam. Jak totiž vyplývá z bodu 16 výše, způsob výpočtu příspěvků předem spočívá v rozdělení uvedené částky mezi všechny dotyčné instituce, takže její zvýšení nebo snížení vede k odpovídajícímu zvýšení nebo snížení příspěvku předem každé z těchto institucí.

283

Z výše uvedeného vyplývá, že ačkoli je Jednotný výbor povinen vysvětlit institucím prostřednictvím napadeného rozhodnutí metodu určení roční cílové úrovně, musí být tato vysvětlení soudržná s vysvětleními poskytnutými Jednotným výborem v průběhu soudního řízení a týkat se skutečně použité metody.

284

V projednávané věci tomu tak ovšem není.

285

Nejprve je totiž třeba poukázat na to, že napadené rozhodnutí v bodě 63 odůvodnění uvedlo matematický vzorec, který údajně sloužil jako základ pro určení roční cílové úrovně. Je však zřejmé, že tento vzorec nezahrnuje prvky metody, kterou Jednotný výbor skutečně použil a která byla popsána na jednání. Jak totiž vyplývá z bodů 272 až 275 výše, Jednotný výbor dospěl v rámci této metody k výši roční cílové úrovně tím, že od konečné cílové úrovně odečetl finanční prostředky dostupné v Jednotném fondu pro řešení krizí, aby vypočetl částku, kterou zbývalo vybrat do konce počátečního období, a tuto částku vydělil počtem zbývajících příspěvkových období. Tyto dvě fáze výpočtu nejsou přitom v uvedeném matematickém vzorci vyjádřeny.

286

Podobnými nesoudržnostmi je stižen i způsob, jakým byl stanoven koeficient ve výši 1,05 %, přestože mu v matematickém vzorci zmíněném v bodě 285 výše náleží prvořadá úloha. Jak totiž vyplývá z bodů 51 a 52 odůvodnění napadeného rozhodnutí, tento koeficient by mohl být chápán v tom smyslu, že vychází z odhadu konečné cílové úrovně pro rok 2023, z nutnosti rozložit příspěvky předem co nejrovnoměrněji během počátečního období, jakož i z analýzy fáze hospodářského cyklu a dopadů, které tyto příspěvky budou mít na finanční situaci institucí. Jak přitom uznal Jednotný výbor na jednání, tento koeficient byl stanoven tak, aby mohl odůvodnit výsledek výpočtu výše roční cílové úrovně, tedy poté, co Jednotný výbor tuto částku vypočítal ve čtyřech etapách uvedených v bodech 272 až 275 výše, zejména vydělením částky vyplývající z odečtení finančních prostředků dostupných v Jednotném fondu pro řešení krizí od konečné cílové úrovně počtem zbývajících příspěvkových období. Tento postup však z napadeného rozhodnutí nijak nevyplývá.

287

Z toho vyplývá, že pokud jde o určení roční cílové úrovně, metoda skutečně použitá Jednotným výborem, kterou popsal na jednání, neodpovídá metodě popsané v napadeném rozhodnutí, takže ani instituce, ani Tribunál nemohly na základě napadeného rozhodnutí identifikovat skutečné důvody pro stanovení této cílové úrovně.

288

S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že napadené rozhodnutí je stiženo vadami odůvodnění, pokud jde o určení roční cílové úrovně.

289

Třetí části druhého žalobního důvodu je tedy třeba vyhovět. S ohledem na právní a hospodářský význam projednávané věci je však v zájmu řádného výkonu spravedlnosti pokračovat v posouzení ostatních žalobních důvodů.

[omissis]

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (osmý rozšířený senát)

rozhodl takto: