1.

Jsou ustanovení čl. 2 odst. 5 a čl. 7 odst. 2 bodu 1 naredba 1 ot 09.07.2004g. za minimalnite razmeri na advokatskite vaznagraždenia (nařízení č. 1 ze dne 9. července 2004 o minimálních odměnách advokátů), která se použijí podle čl. 47 odst. 6 graždanski procesualen kodeks (občanský soudní řád, dále jen „GPK“) a která upravují pravidla pro stanovení odměny zástupce v nepřítomnosti žalovaného, pro cíle řízení, jako je řízení v původní věci – o žalobě proti spotřebiteli na zaplacení nepatrné spotřeby vody – v souladu s čl. 19 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii ve spojení s čl. 169 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, jestliže je spotřebiteli v případě neúspěchu rozsudkem uložena rovněž povinnost nahradit náklady na zástupce v nepřítomnosti podle čl. 78 odst. 1 GPK?

2.

Je pravidlo o uustanovení o stanovení zástupce v nepřítomnosti pro případ, že spotřebitel není k zastižení na své adrese, které je zakotveno v čl. 47 odst. 6 GPK ve spojení s čl. 26 odst. 1 zakon za pravnata pomošt (zákon o právní pomoci) a podle něhož odměnu stanoví soud, přičemž existuje možnost stanovit ji částkou nižší, než je minimální částka, zatímco pro jmenování zástupce v nepřítomnosti je příslušný jiný orgán, totiž Rada advokacie, která může podle vlastního uvážení a pouze z důvodu nesouhlasu s odměnou stanovenou soudem odepřít jmenování zástupce v nepřítomnosti, slučitelné s čl. 19 odst. 1 SEU ve spojení s čl. 169 odst. 1 SFEU?

3.

Je soud oprávněn přímým použitím unijního práva a zejména ustanovení čl. 19 odst. 1 SEU ve spojení s čl. 169 odst. 1 SFEU při odmítnutí jmenovat advokáta zástupcem v nepřítomnosti použít jiná ustanovení k zajištění ochrany práv spotřebitele v řízení před soudem, která se podle vnitrostátního práva Bulharské republiky v takových případech v zásadě nepoužijí, jako je například poskytnutí právní pomoci podle čl. 95 odst. 1 GPK, aniž o ně spotřebitele požádal?