a)

Musí být evropský vyšetřovací příkaz (dále jen „EVP“) k získání důkazních prostředků, které se již nachází ve vykonávajícím státě (v projednávané věci Francie), vydán soudcem, pokud by podle práva vydávajícího státu (v projednávané věci Německo) v obdobném vnitrostátním případě muselo být příslušné dokazování nařízeno soudcem?

b)

Platí to podpůrně přinejmenším tehdy, pokud vykonávající stát provedl příslušný úkon na území vydávajícího státu s cílem poskytnout takto získané údaje následně vyšetřujícím orgánům vydávajícího státu, které mají o údaje zájem, za účelem trestního stíhání?

c)

Musí být EVP určený k získání důkazních prostředků nezávisle na vnitrostátních pravidlech příslušnosti vydávajícího členského státu vydán soudcem (resp. nezávislým orgánem nezapojený do přípravného řízení) vždy tehdy, pokud úkon představuje závažný zásah do prvořadých základních práv?

a)

Brání čl. 6 odst. 1 písm. a) směrnice 2014/41 evropskému vyšetřovacímu příkazu vydanému za účelem předání údajů z odposlechů telekomunikačního provozu – zejména provozních a lokalizačních údajů – již existujících ve vykonávajícím státě (Francie), jestliže odposlechy provedené vykonávajícím státem zahrnovaly veškeré uživatele komunikační služby, prostřednictvím EVP je požadováno poskytnutí údajů všech zařízení používaných na území vydávajícího členského státu a při nařízení a provedení odposlechů ani při vydání EVP neexistovaly konkrétní důvody se domnívat, že se tito individuální uživatelé dopustili závažných trestných činů?

b)

Brání čl. 6 odst. 1 písm. a) směrnice 2014/41 takovémuto EVP, pokud orgány vykonávajícího státu nemohou prověřit integritu údajů získaných prostřednictvím odposlechů s ohledem na rozsáhlou povinnost mlčenlivosti?

a)

Brání čl. 6 odst. 1 písm. b) směrnice 2014/41 evropskému vyšetřovacímu příkazu vydanému za účelem poskytnutí údajů o telekomunikačním provozu již dostupných ve vykonávajícím státě (Francie), jestliže by odposlechy prováděné vykonávajícím státem, z nichž byly tyto údaje získány, nebyly podle práva vydávajícího členského státu (Německo) v obdobném vnitrostátním případě přípustné?

b)

Podpůrně: Platí to každopádně tehdy, pokud vykonávající stát provedl odposlechy na území vydávajícího členského státu a v jeho zájmu?

a)

Představuje úkon spojený s infiltrací koncových zařízení, jehož účelem je získání provozních, lokalizačních a komunikačních údajů internetové komunikační služby, odposlech telekomunikačního provozu ve smyslu článku 31 směrnice 2014/41?

b)

Musí být podle čl. 31 odst. 1 směrnice 2014/41 vždy informován soudce nebo to platí přinejmenším tehdy, pokud by úkon plánovaný státem provádějícím odposlechy (Francie) mohl být podle práva informovaného státu (Německo) v obdobném vnitrostátním případě nařízen pouze soudcem?

c)

V rozsahu, v němž článek 31 směrnice 2014/41 slouží rovněž individuální ochraně dotčeného uživatele telekomunikačních služeb, vztahuje se rovněž na použití údajů k trestnímu stíhání v informovaném státě (Německo) a musí být případně tento účel rovnocenný s dalším účelem, kterým je chránit suverenitu informovaného členského státu?

a)

Může při získání důkazů prostřednictvím EVP, který je v rozporu s unijním právem, vyplývat zákaz použití důkazů přímo z unijní zásady efektivity?

b)

Vede unijní zásada rovnocennosti při získání důkazů prostřednictvím EVP, který je v rozporu s unijním právem, k zákazu použití důkazů, jestliže by úkon, na jehož základě byly ve vykonávajícím státě získány důkazy, v obdobném vnitrostátním případě ve vydávajícím státě nemohl být nařízen a důkazy získané takovýmto protiprávním vnitrostátním úkonem by podle práva vydávajícího státu nemohly být použity?

c)

Jedná se o porušení unijního práva, zejména zásady efektivity, jestliže je použití důkazních prostředků v trestním řízení, jejichž získání bylo právě z důvodu neexistujícího podezření ze spáchání skutku v rozporu s unijním právem, v rámci zvažování zájmů odůvodněno závažností skutků zjištěných až vyhodnocením důkazních prostředků?

d)

Podpůrně: Vyplývá z unijního práva, zejména ze zásady efektivity, že porušení unijního práva při získání důkazních prostředků ve vnitrostátním trestním řízení nemůže zůstat zcela bez důsledků ani v případě závažných trestných činů a proto k němu musí být přihlédnuto ve prospěch obviněného přinejmenším na úrovni hodnocení důkazů nebo stanovení trestu?