EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62022CN0658
Case C-658/22: Request for a preliminary ruling from the Sąd Najwyższy (Poland) lodged on 19 October 2022
Věc C-658/22: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Najwyższym (Polsko) dne 19. října 2022
Věc C-658/22: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Najwyższym (Polsko) dne 19. října 2022
Úř. věst. C 35, 30.1.2023, p. 30–31
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, GA, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
30.1.2023 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 35/30 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Najwyższym (Polsko) dne 19. října 2022
(Věc C-658/22)
(2023/C 35/36)
Jednací jazyk: polština
Předkládající soud
Sąd Najwyższy
Předběžné otázky
1) |
Musí být článek 2, čl. 6 odst. 1 a 3 a čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii (SEU) ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie (Listina) a článkem 267 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) vykládány v tom smyslu, že není nezávislým a nestranným soudem, předem zřízeným zákonem, který poskytuje účinnou právní ochranu jednotlivcům v oblastech pokrytých právem Evropské unie, soud posledního stupně členského státu (Sąd Najwyższy [Nejvyšší soud]), v jehož kolegiích zasedají osoby jmenované do funkce soudce v rozporu se základními pravidly práva členského státu pro jmenování soudců Nejvyššího soudu, přičemž tento rozpor spočívá v(e):
|
2) |
Musí být článek 2, čl. 6 odst. 1 a 3 a čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s článkem 47 Listiny a článkem 267 SFEU vykládány v tom smyslu, že brání použití takové vnitrostátní právní úpravy, jako je čl. 26 § 3, čl. 29 § 2 a 3 a čl. 72 § 1, 2 a 3 ustawy z dnia 8 grudnia 2017 r. o Sądzie Najwyższym [zákon ze dne 8. prosince 2017 o Nejvyšším soudu] (konsolidované znění: Dz.U. z roku 2021, položka 154) [dále jen „zákon o NS“], v rozsahu, v němž pod hrozbou disciplinární sankce v podobě odvolání z funkce zakazuje, aby Nejvyšší soud určoval nebo posuzoval zákonnost jmenování soudce nebo oprávnění k výkonu soudcovské funkce vyplývající z tohoto jmenování a aby věcně posuzoval návrhy na vyloučení soudce z těchto důvodů, přičemž vychází z toho, že tento zákaz je odůvodněn respektováním ústavní identity členských států ze strany Unie? |
3) |
Musí být článek 2 a čl. 4 odst. 2 a 3 ve spojení s článkem 19 SEU a článkem 267 SFEU vykládány v tom smyslu, že rozsudek ústavního soudu členského státu (Trybunału Konstytucyjnego [Ústavní soud]), který prohlásí rozsudek vnitrostátního soudu posledního stupně (Sądu Najwyższego) za protiústavní, nemůže být překážkou pro posouzení nezávislosti a nestrannosti soudu a pro zkoumání, zda byl tento soud zřízen zákonem ve smyslu unijního práva, navíc s ohledem na skutečnost, že rozhodnutí Nejvyššího soudu směřovalo k provedení rozsudku Soudního dvora Evropské unie, [podle kterého] ustanovení Ústavy Polské republiky a platných zákonů (vnitrostátních zákonů) nesvěřují ústavnímu soudu (Trybunałowi Konstytucyjnemu) pravomoc přezkoumávat soudní rozhodnutí, včetně usnesení řešících rozpory ve výkladu zákonů přijatých podle článku 83 zákona o NS, a dále na skutečnost, že Ústavní soud vzhledem ke svému současnému složení není soudem zřízeným zákonem ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Dz.U. z roku 1993, č. 61, položka 284, ve znění pozdějších předpisů)? |