EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62022CN0658

Věc C-658/22: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Najwyższym (Polsko) dne 19. října 2022

Úř. věst. C 35, 30.1.2023, p. 30–31 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, GA, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

30.1.2023   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/30


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Najwyższym (Polsko) dne 19. října 2022

(Věc C-658/22)

(2023/C 35/36)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Najwyższy

Předběžné otázky

1)

Musí být článek 2, čl. 6 odst. 1 a 3 a čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii (SEU) ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie (Listina) a článkem 267 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) vykládány v tom smyslu, že není nezávislým a nestranným soudem, předem zřízeným zákonem, který poskytuje účinnou právní ochranu jednotlivcům v oblastech pokrytých právem Evropské unie, soud posledního stupně členského státu (Sąd Najwyższy [Nejvyšší soud]), v jehož kolegiích zasedají osoby jmenované do funkce soudce v rozporu se základními pravidly práva členského státu pro jmenování soudců Nejvyššího soudu, přičemž tento rozpor spočívá v(e):

a)

vyhlášení volných míst soudců Nejvyššího soudu prezidentem Polské republiky bez předchozí kontrasignace předsedou Rady ministrů,

b)

vedení řízení před jmenováním do funkce v rozporu se zásadami transparentnosti a spravedlnosti vnitrostátním orgánem (Krajową Radę Sądownictwa [Národní rada soudnictví]), který vzhledem k okolnostem svého ustavení v rámci soudní moci a způsobu své činnosti nesplňuje požadavky na ústavní orgán, který dbá na nezávislost soudů a soudců,

c)

předání listin o jmenování do funkce soudce Nejvyššího soudu prezidentem Polské republiky navzdory předchozímu napadení usnesení Národní rady soudnictví, včetně návrhu na jmenování do funkce, u příslušného vnitrostátního soudu (Naczelnego Sądu Administracyjnego [Nejvyšší správní soud]), pozastavení výkonu tohoto usnesení Nejvyšším správním soudem v souladu s vnitrostátním právem a neukončení řízení o opravném prostředku, na základě kterého Nejvyšší správní soud pravomocně zrušil napadené usnesení Národní rady soudnictví pro jeho nezákonnost a trvale jej vyřadil z právního řádu, čímž akt jmenování do funkce soudce Nejvyššího soudu pozbyl podkladu vyžadovaného článkem 179 Konstytucji Rzeczypospolitej Polskiej [Ústava Polské republiky] ve formě návrhu Národní rady soudnictví na jmenování do funkce soudce?

2)

Musí být článek 2, čl. 6 odst. 1 a 3 a čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s článkem 47 Listiny a článkem 267 SFEU vykládány v tom smyslu, že brání použití takové vnitrostátní právní úpravy, jako je čl. 26 § 3, čl. 29 § 2 a 3 a čl. 72 § 1, 2 a 3 ustawy z dnia 8 grudnia 2017 r. o Sądzie Najwyższym [zákon ze dne 8. prosince 2017 o Nejvyšším soudu] (konsolidované znění: Dz.U. z roku 2021, položka 154) [dále jen „zákon o NS“], v rozsahu, v němž pod hrozbou disciplinární sankce v podobě odvolání z funkce zakazuje, aby Nejvyšší soud určoval nebo posuzoval zákonnost jmenování soudce nebo oprávnění k výkonu soudcovské funkce vyplývající z tohoto jmenování a aby věcně posuzoval návrhy na vyloučení soudce z těchto důvodů, přičemž vychází z toho, že tento zákaz je odůvodněn respektováním ústavní identity členských států ze strany Unie?

3)

Musí být článek 2 a čl. 4 odst. 2 a 3 ve spojení s článkem 19 SEU a článkem 267 SFEU vykládány v tom smyslu, že rozsudek ústavního soudu členského státu (Trybunału Konstytucyjnego [Ústavní soud]), který prohlásí rozsudek vnitrostátního soudu posledního stupně (Sądu Najwyższego) za protiústavní, nemůže být překážkou pro posouzení nezávislosti a nestrannosti soudu a pro zkoumání, zda byl tento soud zřízen zákonem ve smyslu unijního práva, navíc s ohledem na skutečnost, že rozhodnutí Nejvyššího soudu směřovalo k provedení rozsudku Soudního dvora Evropské unie, [podle kterého] ustanovení Ústavy Polské republiky a platných zákonů (vnitrostátních zákonů) nesvěřují ústavnímu soudu (Trybunałowi Konstytucyjnemu) pravomoc přezkoumávat soudní rozhodnutí, včetně usnesení řešících rozpory ve výkladu zákonů přijatých podle článku 83 zákona o NS, a dále na skutečnost, že Ústavní soud vzhledem ke svému současnému složení není soudem zřízeným zákonem ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Dz.U. z roku 1993, č. 61, položka 284, ve znění pozdějších předpisů)?


Top