Kasační opravný prostředek podaný dne 16. září 2022 Carles Puigdemont i Casamajó a Antoni Comín i Oliveres proti rozsudku Tribunálu (šestého rozšířeného senátu) vydanému dne 6. července 2022 ve věci T-388/19, Puigdemont i Casamajó a Antoni Comín i Oliveres v. Parlament

(Věc C-600/22 P)

(2022/C 441/25)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Carles Puigdemont i Casamajó a Antoni Comín i Oliveres (zástupci: P. Bekaert, S. Bekaert, advocaten a G. Boye, abogado)

Další účastníci řízení: Evropský parlament, Španělské království

Návrhová žádání účastníků řízení podávajících kasační opravný prostředek

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelé“) navrhují, aby Soudní dvůr:

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelé uplatňují na podporu tohoto kasačního opravného prostředku čtyři důvody:

Tribunál se zaprvé dopustil nesprávného právního posouzení a porušil článek 263 SFEU, a tudíž i článek 47 Listiny, když dospěl k závěru, že skutečnost, že Parlament navrhovatelům neumožnil, aby se od 2. července 2019 ujali svých funkcí, vykonávali svůj mandát a zasedali v Parlamentu, nebyla důsledkem toho, že Parlament odmítl přiznat navrhovatelům postavení poslanců Evropského parlamentu, jak vyplývá z pokynu ze dne 29. května 2019 a z dopisu ze dne 27. června 2019, a že tedy napadené akty nevedly ke změně právního postavení navrhovatelů.

Podle článku 12 Aktu z roku 1976 (1) Parlament rozhoduje o sporech, které mohou vzniknout na základě ustanovení tohoto aktu, jehož základním ustanovením je čl. 1 odst. 3. V rozsudku Donnici (2) bylo nesprávně vyloženo rozdělení pravomoci mezi vnitrostátními orgány a Parlamentem, jak je stanoveno v článku 12 Aktu z roku 1976, pokud jde o pravomoci svěřené Parlamentu. Navrhovatelé v každém případě až do rozhodnutí sporu, který předložili Parlamentu, mohli v Parlamentu zasedat, takže v napadeném rozsudku došlo k nesprávnému právnímu posouzení, když v něm bylo rozhodnuto, že napadené akty nevedly ke změně právního postavení navrhovatelů.

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že rozhodnutí nepotvrdit z vlastního podnětu výsady a imunity podle článku 8 jednacího řádu Evropského parlamentu není aktem, který lze napadnout.

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když uvedl, že navrhovatelé Parlamentu nepředložili žádost o ochranu výsad a imunit podle článků 7 a 9 jednacího řádu Evropského parlamentu.

(1)  Akt o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách (Úř. věst. 1976 L 278, s. 5), jenž je připojen k rozhodnutí Rady 76/787/ESUO, EHS, Euratom ze dne 20. září 1976 (Úř. věst. 1976, L 278, s. 1), ve znění rozhodnutí Rady 2002/772/ES, Euratom ze dne 25. června 2002 a 23. září 2002 (Úř. věst. 2002, L 283, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 137).

(2)  Rozsudek ze dne 30. dubna 2009, Itálie a Donnici v. Parlament, C-393/07 a C-9/08, EU:C:2009:275.