1.

Musí být čl. 56 odst. 1, 6 a 9 směrnice 2012/34/EU (1) vykládán v tom smyslu, že systém zpoplatnění může být způsobilým předmětem stížnosti i v případě, že již uplynula doba platnosti poplatku, který má být přezkoumán [stížnost proti poplatku, na který se vztahuje režim stanovený starou právní úpravou (tzv. Altentgelt)]?

2.

V případě kladné odpovědi na první otázku: Musí být čl. 56 odst. 1, 6 a 9 směrnice 2012/34/EU vykládán v tom smyslu, že regulační subjekt může při následné kontrole poplatků, na které se vztahuje režim stanovený starou právní úpravou, tyto poplatky prohlásit za neplatné s účinkem ex tunc?

3.

V případě kladné odpovědi na první a druhou otázku: Připouští výklad čl. 56 odst. 1, 6 a 9 směrnice 2012/34/EU vnitrostátní právní úpravu, která vylučuje možnost následné kontroly poplatků, na které se vztahuje režim stanovený starou právní úpravou, s účinkem ex tunc?

4.

V případě kladné odpovědi na první a druhou otázku: Musí být čl. 56 odst. 9 směrnice 2012/34/EU vykládán v tom smyslu, že opatření příslušného regulačního subjektu k nápravě situace, která jsou v něm stanovena, co do právních důsledků v zásadě zahrnují i možnost nařídit provozovateli infrastruktury vrácení protiprávně vybraných poplatků, ačkoli nároky na vrácení zaplacených poplatků lze ve vztahu mezi železničními podniky a provozovateli infrastruktury vymáhat v rámci občanského soudního řízení?

5.

V případě záporné odpovědi na první nebo druhou otázku: Vyplývá z čl. 47 prvního pododstavce Listiny základních práv Evropské unie a čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce Smlouvy o Evropské unii (SEU) právo podat stížnost proti poplatkům, na které se vztahuje režim stanovený starou právní úpravou, v každém případě tehdy, pokud je podle judikatury Soudního dvora ve věci C-489/15 (2) (rozsudek ze dne 9. listopadu 2017) bez rozhodnutí regulačního subjektu o stížnosti vyloučeno vrácení protiprávních poplatků, na které se vztahuje režim stanovený starou právní úpravou, podle pravidel vnitrostátního občanského práva?