1.

Musí být čl. 12 odst. 2 první věta směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 (1) ze dne 25. listopadu 2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS (dále jen „směrnice 2015/2302“) vykládán v tom smyslu, že je v něm vedle čl. 12 odst. 1 směrnice 2015/2302 upraveno další právo na ukončení smlouvy, jehož právní účinky se uplatní pouze tehdy, pokud se ho cestující dovolá při svém prohlášení o ukončení smlouvy?

2.

Musí být čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 vykládán v tom smyslu, že ke zproštění povinnosti zaplatit storno poplatek nedojde v případě, že cestující ve svém prohlášení o ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty neuvede žádný důvod nebo uvede důvod, který nesouvisí s nevyhnutelnými a mimořádnými okolnostmi?