1)

Musí být čl. 3 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a 2 a článek 8 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (1) a zásada efektivity vykládány v tom smyslu, že k tomu, aby smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, bylo považováno za zneužívající smluvní ujednání, postačuje zjištění, že obsah tohoto smluvního ujednání odpovídá obsahu ujednání obchodních podmínek (OP), které bylo zapsáno do rejstříku zakázaných klauzulí?

2)

Musí být čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13 vykládán v tom smyslu, že brání soudnímu výkladu vnitrostátní právní úpravy, podle něhož zneužívající smluvní ujednání ztrácí svoji zneužívající povahu, pokud se spotřebitel může rozhodnout, že své závazky ze smlouvy bude plnit na základě jiného smluvního ujednání, které není zneužívající?

3)

Musí být čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 směrnice 93/13 vykládány v tom smyslu, že prodávající nebo dodavatel (podnikatel) je povinen informovat každého spotřebitele o podstatných náležitostech smlouvy a rizicích s ní spojených, i když má dotyčný spotřebitel dostatečné znalosti o předmětu smlouvy?

4)

Musí být čl. 3 odst. 1, článek 6 […] a čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 vykládány v tom smyslu, že pokud několik spotřebitelů uzavře s jedním podnikatelem stejnou smlouvu, mohou být stejná smluvní ujednání považována vůči prvnímu spotřebiteli za zneužívající a vůči druhému z nich za nezneužívající, a pokud ano, může to mít za následek, že smlouva bude vůči prvnímu spotřebiteli neplatná a vůči druhému spotřebiteli platná, takže se na něj budou vztahovat všechny povinnosti z ní vyplývající?