–

za M. D.: R. Mikulskas, advokatas,

–

Za „Tez Tour“ UAB: E. Rusinas, advokatas,

–

za litevskou vládu: K. Dieninis a V. Vasiliauskienė, jako zmocněnci,

–

za českou vládu: S. Šindelková, M. Smolek a J. Vláčil, jako zmocněnci,

–

za řeckou vládu: K. Boskovits, A. Dimitrakopoulou, K. Georgiadis, C. Kokkosi a E. Tsaousi, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: J. Jokubauskaitė, B.-R. Killmann a I. Rubene, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 12 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS (Úř. věst. 2015, L 326, s. 1).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi M. D. a společností „Tez Tour“ UAB ve věci práva M. D. ukončit smlouvu o souborných službách pro cesty, kterou uzavřel s posledně uvedenou společností, bez zaplacení storno poplatku z důvodu zdravotního rizika spojeného s rozšířením covidu-19.

3

Body 5, 7, 25 a 29 až 31 odůvodnění směrnice 2015/2302 znějí následovně:

[…]

[…]

[…]

4

Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Předmět“, stanoví:

„Účelem této směrnice je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu a k dosažení co možná nejjednotnější vysoké úrovně ochrany spotřebitele sblížením některých aspektů právních a správních předpisů členských států, pokud jde o smlouvy mezi cestujícími a obchodníky o souborných službách pro cesty [a] o spojených cestovních službách.“

5

Článek 3 této směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

[…]“

6

Článek 5 téže směrnice, nadepsaný „Informace před uzavřením smlouvy“, stanoví:

„1.   Členské státy zajistí, aby předtím, než bude cestující vázán smlouvou o souborných službách pro cesty či odpovídající smluvní nabídkou, poskytl pořadatel […] cestujícímu […], je-li to pro dané souborné služby relevantní, tyto informace:

[…]“

7

Článek 12 směrnice 2015/2302, nadepsaný „Ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty a právo na odstoupení před zahájením poskytování souborných služeb“, v odstavcích 1 až 3 stanoví:

„1.   Členské státy zajistí, aby cestující mohl smlouvu o souborných službách pro cesty před zahájením poskytování souborných služeb kdykoli ukončit. Ukončí-li cestující smlouvu o souborných službách pro cesty podle tohoto odstavce, může po něm být požadováno zaplacení přiměřeného a zdůvodnitelného storno poplatku pořadateli. Smlouva o souborných službách pro cesty může stanovit přiměřené standardní storno poplatky odvíjející se od doby mezi ukončením smlouvy před zahájením poskytování souborných služeb a očekávaných úspor nákladů a příjmů z alternativního využití cestovních služeb. Nejsou-li stanoveny standardní storno poplatky, odpovídá výše storno poplatku ceně za souborné služby snížené o úspory nákladů a příjmy z alternativního využití cestovních služeb. Pořadatel na žádost cestujícího výši storno poplatků odůvodní.

2.   Bez ohledu na odstavec 1 má cestující právo ukončit smlouvu o souborných službách pro cesty před zahájením poskytování souborných služeb bez zaplacení storno poplatku, jestliže v destinaci nebo jejím bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají výrazný dopad na poskytování souborných služeb nebo na přepravu osob do destinace. V případě ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty podle tohoto odstavce má cestující nárok na vrácení veškerých uskutečněných plateb ve prospěch souborných služeb, avšak nemá nárok na dodatečné odškodnění.

3.   Pořadatel může smlouvu o souborných službách pro cesty ukončit a vrátit cestujícímu veškeré platby uskutečněné ve prospěch souborných služeb, avšak není povinen poskytnout dodatečné odškodnění, jestliže:

[…]

8

Článek 13 této směrnice, nadepsaný „Odpovědnost za poskytování souborných služeb“, v odstavcích 3 a 6 stanoví:

„3.   Není-li některá cestovní služba poskytována v souladu se smlouvou o souborných službách pro cesty, zjedná pořadatel nápravu neplnění smluvních podmínek, ledaže to:

Pokud pořadatel v souladu s prvním pododstavcem písm. a) nebo b) tohoto odstavce neplnění smluvních podmínek nenapraví, použije se článek 14.

[…]

6.   Pokud neplnění smluvních podmínek výrazně ovlivňuje poskytování souborných služeb a pořadatel nezjednal nápravu v přiměřené lhůtě stanovené cestujícím, může cestující smlouvu o souborných službách pro cesty ukončit bez zaplacení storno poplatku a případně v souladu s článkem 14 žádat o slevu, náhradu škody nebo obojí.

[…]“

9

Článek 14 uvedené směrnice, nadepsaný „Slevy a náhrada škody“, v odstavcích 2 a 3 stanoví:

„2.   Pořadatel cestujícímu poskytne přiměřenou náhradu za veškerou škodu, která cestujícímu vznikla v důsledku neplnění smluvních podmínek. Náhrada škody musí být poskytnuta bez zbytečného prodlení.

3.   Nárok na náhradu škody cestujícímu nevzniká, pokud pořadatel prokáže, že neplnění smluvních podmínek:

[…]

c) vzniklo v důsledku nevyhnutelných a mimořádných okolností.“

10

Článek 6.212 Lietuvos Respublikos civilinis kodeksas (litevský občanský zákoník), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „občanský zákoník“), nadepsaném „Vyšší moc“, v odstavci 1 stanoví:

„Smluvní strana je zproštěna odpovědnosti za nesplnění smlouvy, pokud prokáže, že k nesplnění došlo v důsledku okolností, které nemohla ovlivnit a které nebyly v okamžiku uzavření smlouvy rozumně předvídatelné, a že vzniku takových okolností nebo jejich následků nemohla zabránit.“

11

Článek 6.750 občanského zákoníku, nadepsaný „Právo účastníků zájezdu ukončit smlouvu o organizovaném zájezdu a právo na odstoupení od smlouvy o organizovaném zájezdu“, v odstavci 4 stanoví:

„Účastníci zájezdu mají právo ukončit smlouvu o organizovaném zájezdu bez zaplacení storno poplatku uvedeného v odstavci 2 tohoto článku v těchto případech:

[…]

12

Dne 10. února 2020 uzavřel M. D. se společností Tez Tour smlouvu o souborných službách pro cesty, v níž se uvedená společnost zavázala, že pro M. D. a jeho rodinné příslušníky uspořádá pobytový zájezd do Spojených arabských emirátů v období od 1. do 8. března 2020, přičemž dotčené souborné služby zahrnovaly zejména let z Vilniusu (Litva) do Dubaje (Spojené arabské emiráty) a zpět a sedm nocí v hotelu. Na základě této smlouvy o souborných službách pro cesty zaplatil M. D. společnosti Tez Tour peněžitou částku ve výši 4834 eur.

13

Dne 27. února 2020 vyrozuměl M. D. společnost Tez Tour o tom, že si přeje ukončit uvedenou smlouvu o souborných službách pro cesty, a požádal ji, zda by mohl použít jím zaplacenou částku na jiný zájezd s pozdějším datem konání, až se sníží zdravotní riziko spojené s rozšířením covidu-19.

14

Společnost Tez Tour odmítla žádosti M. D. vyhovět.

15

M. D. se proto obrátil na příslušné soudy, přičemž v podstatě tvrdí, že má nárok na vrácení celé peněžní částky, kterou zaplatil společnosti Tez Tour, jelikož ukončil smlouvu o souborných službách pro cesty dotčenou ve věci v původním řízení z důvodu, že v destinaci zájezdu nebo v jejím nejbližším okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mohly znemožnit bezpečný průběh tohoto zájezdu nebo přepravu osob do jeho destinace, tzn. aniž tito cestující budou vystaveni nepohodlí nebo zdravotním rizikům.

16

M. D. tvrdil, že v únoru 2020 bylo možné na základě informací o šíření covidu-19, které byly zveřejněny jak příslušnými orgány, tak tiskem, důvodně pochybovat o tom, zda uvedený zájezd může proběhnout bezpečně, či dokonce o tom, zda je uskutečnění tohoto zájezdu vůbec možné. Nárůst počtu případů nákazy covidem-19 zjištěných ve světě, omezení letů, přijímání oficiálních doporučení, podle nichž se cestujícím nedoporučovalo zdržovat se v místech pohybu značného množství osob a cestovat do zahraničí, jakož i přijetí dalších opatření, jejichž cílem bylo omezit šíření covidu-19, tak podle M. D. prokazují existenci celosvětového stavu ohrožení.

17

Společnost Tez Tour zpochybnila opodstatněnost tvrzení M. D. a tvrdila, že rozšíření covidu-19 nemohlo být ke dni ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty dotčené ve věci v původním řízení považováno za okolnost, která znemožňovala poskytování dotčených souborných služeb.

18

Uvedená návrhová žádání byla v prvním stupni i v odvolacím řízení zamítnuta, jelikož podle dotyčných litevských soudů neexistoval žádný důvod k tomu, aby byly okolnosti, jichž se dovolával M. D., kvalifikovány jako „vyšší moc“ ve smyslu článku 6.750 občanského zákoníku, což je pojem, kterým se do litevského práva provádí pojem „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ uvedený v čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302. Podle uvedených soudů si totiž M. D. jednak rezervoval zájezd v okamžiku, kdy již existovaly informace o přijetí bezpečnostních opatření, a jednak se ke dni ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty dotčené ve věci v původním řízení, ke kterému došlo pouze 17 dní poté, co M. D. takovou rezervaci uskutečnil, úroveň rizika spojeného s tímto zájezdem nezměnila.

19

Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud Litvy), který je předkládajícím soudem, k němuž M. D. podal kasační opravný prostředek, uvádí, že pro účely vyřešení sporu v původním řízení je třeba upřesnit podmínky, za kterých se cestující může dovolávat existence „nevyhnutelných a mimořádných okolností“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 v souvislosti s pandemií covidu-19, jakož i případně vztah mezi tímto pojmem a pojmem „vyšší moc“ ve smyslu článku 6.750 občanského zákoníku.

20

V tomto rámci se předkládající soud zaprvé táže, zda je třeba, aby orgány státu místa odjezdu nebo státu destinace zveřejnily úřední upozornění, v němž se cestujícím nedoporučuje cestovat, není-li to nezbytně nutné, či aby byla země destinace dotyčného zájezdu označena za „rizikovou oblast“. Upřesňuje, že v projednávané věci zveřejnilo litevské ministerstvo zahraničních věcí dne 12. března 2020 doporučení pro cestující, v němž byli cestující vyzýváni k tomu, aby odložili všechny cesty a nevydávali se v nadcházejících měsících do zahraničí, a to ani do Spojených arabských emirátů, přičemž toto doporučení bylo vydáno den poté, co Světová zdravotnická organizace (WHO) změnila kvalifikaci epidemie covidu-19 na „pandemii“.

21

Zadruhé předkládající soud vychází z předpokladu, že k tomu, aby bylo možné konstatovat existenci „nevyhnutelných a mimořádných okolností“, které mají „výrazný dopad na poskytování souborných služeb“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302, musí být tento dopad pro průměrného cestujícího pravděpodobný podle posouzení založeného na „prognóze“ s přihlédnutím k datu plánovaného zájezdu, faktickým údajům přístupným dotyčnému cestujícímu a zveřejněným informacím. V tomto rámci si předkládající soud klade otázku, zda lze existenci těchto „nevyhnutelných a mimořádných okolnosti“ konstatovat pouze tehdy, když mají důsledky, které objektivně znemožňují poskytování dotčených souborných služeb, nebo, k čemuž se podle všeho přiklání, i tehdy, je-li obtížné poskytovat tyto souborné služby za bezpečných a vhodných podmínek, případně s ohledem na subjektivní faktory, jako je zdravotní stav tohoto cestujícího.

22

Předkládající soud si zatřetí klade otázku, zda skutečnost, že „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ existovaly v určitém rozsahu již před uzavřením dotčené smlouvy o souborných službách pro cesty, nebo byly minimálně předvídatelné, je třeba považovat za důvod vylučující vznik práva cestujícího na ukončení uvedené smlouvy bez zaplacení storno poplatku.

23

Předkládající soud uvádí, že ač litevské ministerstvo zahraničních věcí před datem uzavření smlouvy o souborných službách pro cesty dotčené ve věci v původním řízení zveřejnilo dne 8. ledna 2020 doporučení pro cestující do Spojených arabských emirátů, které je nabádalo k obezřetnému chování, a WHO dne 30. ledna 2020 prohlásila, že epidemie covidu-19 je „stavem ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu“, byly vývoj a důsledky této epidemie nicméně jen stěží předvídatelné a zrychlení dynamiky šíření nákaz mezi datem rezervace dotyčného zájezdu a datem ukončení této smlouvy bylo zjevné.

24

V tomto ohledu předkládající soud zmiňuje tvrzení M. D., že nouzový stav na vnitrostátní úrovni byl vyhlášen v Litvě dne 26. února 2020 z důvodu hrozby, kterou představoval covid-19, a že následujícího dne byla v tisku zveřejněna zpráva o tom, že mezi osobami pobývajícími v hotelu, který se nachází ve Spojených arabských emirátech, byly zjištěny případy nákazy covidem-19.

25

Začtvrté předkládající soud uvádí, že čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 podmiňuje právo cestujícího ukončit smlouvu o souborných službách pro cesty bez zaplacení storno poplatku tím, že „v destinaci nebo jejím bezprostředním okolí“ nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti. Předkládající soud si tedy přeje zjistit, zda s ohledem na povahu události, na niž je poukazováno v projednávané věci, může uvedený výraz zahrnovat i jiná místa, jako je zejména místo odjezdu, jakož i jednotlivá místa související se zahájením dotyčného zájezdu a návratem z něj.

26

Za těchto podmínek se Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud Litvy) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

27

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 ve světle jejího čl. 3 bodu 12 vykládán v tom smyslu, že konstatování, že v destinaci zájezdu nebo v jejím bezprostředním okolí nastaly „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“, je podmíněno tím, že příslušné orgány zveřejnily oficiální doporučení, podle kterého se cestujícím nedoporučuje cestovat do dotyčné oblasti, nebo oficiální rozhodnutí, které ji označuje za „rizikovou oblast“.

28

V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že v čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 je stanoveno, že „jestliže v destinaci nebo jejím bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají výrazný dopad na poskytování souborných služeb nebo na přepravu osob do destinace“, má cestující právo ukončit smlouvu o souborných službách pro cesty před zahájením poskytování souborných služeb bez zaplacení storno poplatku a nárok na vrácení veškerých uskutečněných plateb ve prospěch uvedených souborných služeb.

29

Pojem „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 je definován v čl. 3 bodě 12 této směrnice jako „situace, již strana, která se jí dovolává, nemůže ovlivnit a jejímž důsledkům nelze zabránit ani přijetím veškerých přiměřených opatření“.

30

Bod 31 odůvodnění směrnice rozsah zmíněného pojmu vyjasňuje, když uvádí, že „sem [může] patřit například válečný konflikt, jiné závažné bezpečnostní problémy jako terorismus, významná rizika pro lidské zdraví, například výskyt ohniska závažného onemocnění v cestovní destinaci, nebo přírodní katastrofy, jako například záplavy, zemětřesení či povětrnostní podmínky, jež znemožňují bezpečně se dopravit do místa určení, jak bylo dohodnuto ve smlouvě o souborných službách pro cesty“.

31

Ze znění ustanovení čl. 12 odst. 2 ve spojení s čl. 3 bodem 12 směrnice 2015/2302, jak jsou vyjasněna v bodě 31 jejího odůvodnění, tak vyplývá, že uplatnění práva cestujícího ukončit smlouvu o souborných službách pro cesty bez zaplacení storno poplatku závisí pouze na tom, zda v destinaci nebo v jejím bezprostředním okolí nastaly objektivní okolnosti, které mohou ovlivnit poskytování dotčených souborných služeb.

32

Naproti tomu je nutno konstatovat, že z těchto ustanovení, z bodu 31 odůvodnění směrnice 2015/2302 ani z jakéhokoli jiného ustanovení této směrnice nelze vyvodit, že k tomu, aby bylo možné konstatovat, že nastaly „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ ve smyslu tohoto ustanovení, je nezbytné, aby příslušné orgány zveřejnily oficiální doporučení, podle kterého se cestujícím nedoporučuje cestovat do dotčené oblasti, nebo oficiální rozhodnutí, které ji označuje za „rizikovou oblast“.

33

Takový požadavek by totiž byl v rozporu se samotnou povahou a základem přijetí takových doporučení nebo rozhodnutí, která právě předpokládají v zásadě existenci objektivních okolností vyvolávajících zdravotní nebo jiná rizika, která mohou spadat pod pojem „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302, a informují o těchto rizicích tak, aby se o nich dověděla široká veřejnost.

34

Mimoto je třeba připomenout, že jak vyplývá z bodu 5 odůvodnění směrnice 2015/2302, cílem této směrnice je harmonizovat práva a povinnosti, jež vyplývají ze smluv o souborných službách pro cesty, aby byl pro spotřebitele vytvořen v této oblasti skutečný vnitřní trh.

35

Přitom platí, jak rovněž uvedla generální advokátka v bodě 35 svého stanoviska, že podmínky pro přijetí doporučení nebo rozhodnutí takové povahy, jako mají akty uvedené v bodě 27 tohoto rozsudku, nejsou v jednotlivých členských státech harmonizovány, takže podmínky takového přijetí mohou být různé. Výklad čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302, podle kterého by konstatování „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ ve smyslu tohoto ustanovení bylo podmíněno přijetím těchto doporučení nebo rozhodnutí, může ohrozit cíl harmonizace sledovaný touto směrnicí.

36

Existence těchto doporučení nebo rozhodnutí proto nemůže představovat požadavek k tomu, aby bylo možné konstatovat naplnění podmínky, jež spočívá v tom, že nastaly „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302.

37

Zadruhé je třeba zdůraznit, že i když uvedená doporučení a rozhodnutí mohou mít ze své povahy významnou důkazní hodnotu, pokud jde o to, zda v zemích, na něž se vztahují, skutečně nastaly takové okolnosti, jakož i dopady, které z nich vyplývají pro poskytování dotčených souborných služeb, nelze jim přiznat sílu natolik významného důkazu, aby samotná skutečnost jejich neexistence postačovala k tomu, aby bylo nemožné konstatovat, že uvedené okolnosti nastaly.

38

Vzhledem k tomu, že směrnice 2015/2302 neobsahuje ustanovení týkající se pravidel dokazování, pokud jde o výskyt „nevyhnutelných a mimořádných okolností“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 této směrnice, je zajisté na základě zásady procesní autonomie, a s výhradou dodržení zásad rovnocennosti a efektivity, věcí vnitrostátního právního řádu každého členského státu, aby v něm byla stanovena pravidla dokazování, důkazní prostředky, které jsou před příslušným vnitrostátním soudem přípustné, nebo zásady, kterými se řídí posuzování důkazní síly předložených důkazů ze strany tohoto soudu, jakož i požadovaná úroveň dokazování (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. června 2017, W a další, C‑621/15, EU:C:2017:484, bod 25).

39

Co se konkrétně týče zásady efektivity, tato zásada nicméně vyžaduje, pokud jde o procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, aby tyto podmínky v praxi neznemožňovaly nebo nadměrně neztěžovaly výkon práv takto přiznaných unijním právním řádem (rozsudek ze dne 21. června 2017, W a další, C‑621/15, EU:C:2017:484, bod 26).

40

Požadavek, aby cestující, který chce využít práva stanoveného v čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302, prokázal existenci okolností, kterých se za tímto účelem dovolává, tím, že v tomto ohledu byla přijata oficiální doporučení či rozhodnutí, by přitom mohl znemožňovat výkon tohoto práva, neboť takové okolnosti mohou existovat nezávisle na přijetí jakéhokoliv oficiálního doporučení nebo rozhodnutí.

41

V projednávané věci z vysvětlení poskytnutých předkládajícím soudem vyplývá, že oficiální sdělení existující v okamžiku, v němž M. D. ukončil smlouvu o souborných službách pro cesty dotčenou ve věci v původním řízení, a sice sdělení WHO ze dne 30. ledna 2020, v němž bylo rozšíření covidu-19 kvalifikováno jakožto „stav ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu“, vyhlášení stavu nouze v Litvě dne 26. února 2020 a zpráva v litevském tisku, jež byla uveřejněna následujícího dne, o několika případech nákazy covidem-19, jež byly zjištěny ve Spojených arabských emirátech, sice byla indiciemi zvýšeného zdravotního rizika obecně, nicméně nezacházela tak daleko, aby výslovně uváděla, že se cestujícím nedoporučuje cestovat do Spojených arabských emirátů.

42

Jak však vyplývá z bodů 36 a 40 tohoto rozsudku, tato okolnost nemůže sama o sobě postačovat k vyloučení domněnky, že se M. D. mohl oprávněně dovolávat rozšíření covidu-19 jakožto „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302.

43

Kromě toho Soudní dvůr rozhodl, že taková světová zdravotní krize, jako je pandemie covidu-19, musí být jako taková považována za situaci, která může spadat pod tento pojem (rozsudek ze dne 8. června 2023, UFC – Que choisir a CLCV, C‑407/21, EU:C:2023:449, bod 45).

44

S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 musí být ve světle čl. 3 bodu 12 této směrnice vykládán v tom smyslu, že konstatování, že v destinaci zájezdu nebo v jeho bezprostředním okolí nastaly „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ ve smyslu těchto ustanovení, není podmíněno tím, že příslušné orgány zveřejnily oficiální doporučení, podle kterého se cestujícím nedoporučuje cestovat do dotyčné oblasti, nebo oficiální rozhodnutí, které ji označuje za „rizikovou oblast“.

45

Je třeba předeslat, že předkládající soud ve druhé otázce odkazuje na případnou možnost zohlednit pro účely posouzení toho, zda lze souborné služby poskytnout poté, co nastaly „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302, „rentabilitu“ těchto souborných služeb „z hlediska bezpečnosti cestujících, rizika pro jejich zdraví nebo život či možnosti dosažení cílů zájezdu“. Ze znění této otázky ani z odůvodnění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce však nevyplývá, že se M. D. měl v úmyslu tohoto aspektu dovolávat.

46

Je tedy třeba mít za to, že podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají výrazný dopad na poskytování souborných služeb nebo na přepravu osob do destinace“ dotyčného zájezdu, zahrnuje pouze okolnosti, které znemožňují poskytnutí těchto souborných služeb, nebo rovněž okolnosti, které sice takovému poskytnutí nebrání, nicméně vedou k tomu, že k poskytnutí uvedených souborných služeb nemůže dojít, aniž by dotyční cestující byli vystaveni rizikům pro své zdraví a bezpečnost, případně s přihlédnutím k osobním aspektům týkajícím se individuální situace těchto cestujících.

47

Dále se předkládající soud zabývá tím, zda posouzení takových důsledků musí být provedeno z hlediska průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného cestujícího ke dni ukončení dotčené smlouvy o souborných službách pro cesty.

48

Pokud jde zaprvé o otázku uvedenou v bodě 46 tohoto rozsudku, je třeba uvést, že ze samotného výrazu „výrazný dopad na poskytování souborných služeb nebo na přepravu osob do destinace“ použitého v čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 vyplývá, že toto ustanovení nepodmiňuje právo ukončit smlouvu o souborných službách pro cesty bez zaplacení storno poplatku tím, že nastaly okolnosti, které objektivně znemožňují poskytování dotčených souborných služeb nebo přepravu osob do destinace. Naopak z obvyklého významu tohoto výrazu v běžném jazyce vyplývá, že má zjevně širší dosah, který zahrnuje nejen dopad vylučující samotnou možnost poskytovat tyto souborné služby, ale rovněž dopady, které významně ovlivňují podmínky poskytování uvedené souborné služby.

49

Jak správně uvádí Komise, bod 31 odůvodnění směrnice 2015/2302 takový výklad potvrzuje, neboť uvádí demonstrativní výčet situací, které mohou spadat do působnosti čl. 12 odst. 2 této směrnice, jako je terorismus a závažná zdravotní rizika, které objektivně mohou představovat riziko pro bezpečnost cestujících, aniž by přitom zakládala absolutní nemožnost poskytovat dotčené souborné služby.

50

Tento výklad je mimoto v souladu s kontextem posledně uvedeného ustanovení. Článek 13 odst. 6 směrnice 2015/2302 totiž cestujícím přiznává právo ukončit smlouvu o souborných službách pro cesty během jejího poskytování bez zaplacení storno poplatku, pokud neplnění smluvních podmínek „výrazně ovlivňuje“ poskytování těchto souborných služeb a dotyčný pořadatel nezjednal nápravu v přiměřené lhůtě. V souladu s čl. 3 bodem 13 této směrnice se „neplněním smluvních podmínek“ rozumí neposkytnutí nebo vadné poskytnutí cestovních služeb, které jsou součástí souborných služeb, přičemž zjištění neplnění smluvních podmínek je objektivním zjištěním v tom smyslu, že neobnáší nic jiného než porovnání služeb zahrnutých do zájezdu cestujícího a služeb skutečně poskytnutých [rozsudek ze dne 12. ledna 2023, FTI Touristik (Souborné služby pro cesty na Kanárské ostrovy, C‑396/21, EU:C:2023:10, bod 22].

51

I když tedy jakékoli neplnění smluvních podmínek zájezdu v jeho průběhu nemůže odůvodnit ukončení příslušné smlouvy o cestovních službách pro cesty bez zaplacení storno poplatku, nic to nemění na tom, že neplnění smluvních podmínek, které obnáší vadné poskytnutí těchto souborných služeb, může k takovému ukončení stačit, pokud toto neplnění smluvních podmínek „výrazně ovlivňuje“ poskytování uvedených souborných služeb v souladu s čl. 13 odst. 6 směrnice 2015/2302.

52

Stejně tak nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které objektivně neznemožňují poskytování dotčených souborných služeb, umožňují ukončit na základě čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 dotyčnou smlouvu o souborných službách pro cesty, pokud mají uvedené okolnosti „výrazný dopad na poskytování souborných služeb nebo na přepravu osob do destinace“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 této směrnice.

53

Z toho důvodu lze mít v případě takové zdravotní krize, jako je šíření covidu-19, vzhledem k vážnému riziku, které představuje pro lidské zdraví, za to, že má „výrazný dopad na poskytování souborných služeb nebo na přepravu osob do destinace“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 první věty směrnice 2015/2302, a to bez ohledu na skutečnost, že nutně nemá takovou povahu, jež by toto poskytnutí objektivně znemožňovala.

54

Pokud jde konkrétně o relevanci, kterou mohou mít pro účely posouzení podmínky existence takového dopadu osobní faktory týkající se individuální situace cestujících, jako je cestování s dětmi útlého věku nebo příslušnost k rizikové skupině, je třeba zdůraznit, že tento dopad musí být objektivně prokázán, stejně jako okolnosti, které jej zapříčinily, uvedené v bodě 31 tohoto rozsudku.

55

Přesto nelze na základě znění čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 dospět k závěru, že by k takovým osobním faktorům, jako jsou faktory uvedené v předchozím bodě tohoto rozsudku, nemělo být v rámci tohoto posouzení přihlédnuto, mají-li objektivní povahu.

56

Takové faktory totiž mohou mít vliv na závažnost dopadů vyvolaných nevyhnutelnými a mimořádnými okolnostmi, jichž se dovolává cestující, a tedy i na možnost poskytovat za řádných podmínek dotčené souborné služby, jak byly sjednány mezi pořadatelem souborných služeb pro cesty a daným cestujícím. Co se v této souvislosti týče zejména takové zdravotní krize, jako je šíření covidu-19, dopady, které může mít na poskytování uvedených souborných služeb, se mohou lišit například v závislosti na zdravotním stavu dotyčných cestujících.

57

Tím není zpochybněna skutečnost, že osobní faktory samy nestačí k tomu, aby odůvodnily uplatnění práva dotyčného cestujícího na ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty bez zaplacení storno poplatku podle ustanovení čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302, neboť tyto faktory jsou relevantní pouze tehdy, když mohou ovlivnit posouzení dopadů, jež lze objektivně spojit s výskytem „nevyhnutelných a mimořádných okolností“ ve smyslu uvedeného ustanovení.

58

Kontext uvedeného ustanovení a cíl směrnice 2015/2302 podporují výklad uvedený v bodech 54 až 57 tohoto rozsudku.

59

Pokud jde totiž o kontext čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302, z jejího čl. 5 odst. 1 písm. a) bodu viii) vyplývá, že tato směrnice výslovně zohledňuje potřebu informovat cestující zejména o tom, zda jsou dotčené souborné služby vhodné pro osoby s omezenou schopností pohybu. Při analýze dopadů „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ ve smyslu uvedeného čl. 12 odst. 2 na poskytování takových souborných služeb přitom nelze odhlédnout od individuálních potřeb těchto osob, kterým byly právě tyto souborné služby uzpůsobeny.

60

V tomto ohledu je v bodě 25 odůvodnění směrnice 2015/2302 upřesněno, že při poskytování nezbytných informací cestujícímu by dotyčný obchodník měl brát ohled na zvláštní potřeby cestujících zranitelnějších v důsledku jejich věku nebo zdravotního stavu, mohl-li takové potřeby důvodně předpokládat.

61

Pokud jde dále o účel směrnice 2015/2302, ten podle jejího článku 1 spočívá zejména v zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele, přičemž většinu cestujících, kteří si pořizují souborné služby nebo spojené cestovní služby, tvoří, jak je uvedeno v bodě 7 odůvodnění této směrnice, spotřebitelé ve smyslu práva Unie na ochranu spotřebitele. V tomto ohledu, jak v podstatě rovněž uvedla generální advokátka v bodech 44 a 45 svého stanoviska, se ochranný účel uvedené směrnice vztahuje rovněž na cestující, kteří se nacházejí ve zranitelné situaci.

62

V důsledku toho mohou být osobní faktory týkající se individuální situace dotyčného cestujícího zohledněny za účelem určení, zda je splněna podmínka, podle níž musí mít nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, kterých se dovolává tento cestující, výrazný dopad na poskytování dotčených souborných služeb nebo na přepravu osob do destinace.

63

Zadruhé, pokud jde o otázku, zda je posouzení významu tohoto dopadu třeba provést z hlediska průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného cestujícího ke dni ukončení dotyčné smlouvy o souborných službách pro cesty, je třeba předně uvést, že tato otázka vychází z předpokladu, že cestující, který hodlá uplatnit právo ukončit takovou smlouvu bez zaplacení storno poplatku podle čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302, musí toto posouzení provést na základě „prognózy“ v tom smyslu, že výrazný dopad na poskytování dotčených souborných služeb musí být ke dni ukončení této smlouvy podle tohoto cestujícího pravděpodobný.

64

Pokud jde o tento předpoklad, ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že právo ukončit smlouvu o souborných službách pro cesty bez zaplacení storno poplatku musí být vždy uplatněno „před zahájením poskytování souborných služeb“.

65

Podmínka, které podléhá výkon tohoto práva, totiž aby „v destinaci nebo jejím bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají výrazný dopad na poskytování souborných služeb nebo na přepravu osob do destinace“, musí být nutně splněna v okamžiku takového ukončení, tedy „před zahájením poskytování souborných služeb“.

66

Pro posouzení, zda je uvedená podmínka splněna, je tedy z časového hlediska rozhodné datum ukončení dotyčné smlouvy o souborných službách pro cesty. Přitom platí, že jelikož se tento dopad projevuje s konečnou platností až během poskytování těchto souborných služeb, má jeho posouzení nutně výhledovou povahu.

67

Z toho plyne, že v souladu s předpokladem, ze kterého vychází předkládající soud, se takové posouzení musí opírat o „prognózu“, pokud jde o pravděpodobnost, že nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, kterých se dovolává dotyčný cestující, budou mít výrazný dopad na poskytování souborných služeb; tyto okolnosti ostatně musí nastat již k okamžiku ukončení této smlouvy o souborných službách.

68

Dále je nutno konstatovat, že ustanovení směrnice 2015/2302 neupřesňují, zda je pro posouzení pravděpodobnosti a významu tohoto dopadu třeba přijmout hledisko průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného cestujícího, nebo jakékoli jiné hledisko.

69

V souladu s objektivní povahou uvedeného dopadu uvedenou v bodě 54 tohoto rozsudku však nemůže stačit, aby se dotyčný cestující, hodlá-li uplatnit právo ukončit smlouvu o souborných službách pro cesty bez zaplacení storno poplatku, opíral o čistě subjektivní posouzení nebo obavy.

70

Mimoto, jak v podstatě rovněž uvedla generální advokátka v bodě 52 svého stanoviska, čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 sleduje specifický cíl spočívající v přiznání práva na ukončení smlouvy, pokud nastanou nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, dotyčnému cestujícímu, jež náleží výlučně jemu, nezávisle na právu, jež má dotyčný pořadatel podle čl. 12 odst. 3 této směrnice. Co se proveditelnosti dotyčného zájezdu týče, nelze od tohoto cestujícího tudíž požadovat, aby vycházel pouze z posouzení tohoto pořadatele.

71

Naproti tomu k tomu, aby se uvedený cestující mohl užitečně dovolávat práva na ukončení smlouvy stanoveného v čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302, a aby toto ustanovení mohlo dosáhnout svého specifického cíle, vykládaného ve světle obecnějšího cíle této směrnice spočívajícího v ochraně spotřebitele, který byl připomenut v bodě 61 tohoto rozsudku, je třeba mít za to, že při posuzování pravděpodobnosti a rozsahu dopadu ve smyslu tohoto ustanovení je třeba vzít v potaz hledisko průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného cestujícího, podobně jako v případě kritéria použitého v jiných oblastech unijního práva souvisejících s ochranou spotřebitele (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. března 2020, Gómez del Moral Guasch, C‑125/18, EU:C:2020:138, bod 51).

72

S ohledem na výše uvedené je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají výrazný dopad na poskytování souborných služeb nebo na přepravu osob do destinace“ dotyčného zájezdu, zahrnuje nejen okolnosti, které znemožňují poskytnutí těchto souborných služeb, ale i okolnosti, které sice takovému poskytnutí nebrání, nicméně vedou k tomu, že k poskytnutí uvedených souborných služeb nemůže dojít, aniž by dotyční cestující byli vystaveni rizikům pro své zdraví a bezpečnost, případně s přihlédnutím k osobním faktorům týkajícím se individuální situace těchto cestujících. Posouzení takového dopadu musí být provedeno z hlediska průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného cestujícího ke dni ukončení dotyčné smlouvy o souborných službách pro cesty.

73

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 musí být vykládán v tom smyslu, že se cestující může dovolávat situace, která mu ke dni uzavření smlouvy o souborných službách pro cesty již byla známa, nebo ji mohl předvídat, jako „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ ve smyslu tohoto ustanovení, případně s přihlédnutím k měnící se povaze této situace.

74

V tomto ohledu je zajisté pravda, že v čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302, ani v jejím čl. 3 bodě 12, v němž je definován pojem „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“, není výslovně odkazováno na požadavek, podle kterého by situace, jež je z tohoto důvodu uplatňována, musela být ke dni uzavření dotyčné smlouvy o souborných službách pro cesty nepředvídatelná, či dokonce vůbec neexistovala. Výraz „nevyhnutelné a mimořádné“ však sám o sobě naznačuje, že se tento pojem týká pouze situací, které k tomuto datu neexistovaly a byly nepředvídatelné.

75

Existující situaci totiž nelze z její podstaty kvalifikovat jako „nevyhnutelnou“, a to ani tehdy, kdyby před svým vznikem takto kvalifikována být mohla. Mimoto hypotetickou situaci, pokud je předvídatelná, nelze kvalifikovat jako „mimořádnou“.

76

Stejně tak v rozsahu, v němž čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 přiznává cestujícím právo ukončit smlouvu o souborných službách pro cesty bez zaplacení storno poplatku, pokud nastanou okolnosti, které jsou v něm uvedeny, je nutno konstatovat, že tyto okolnosti musí nastat po uzavření této smlouvy.

77

Mimoto v bodě 30 odůvodnění směrnice 2015/2302 je uvedeno, že „[v]zhledem k tomu, že se souborné služby často nakupují s velkým předstihem, mohou nastat nepředvídané okolnosti“, přičemž v bodě 31 odůvodnění této směrnice je upřesněno, že „[c]estující by dále měli mít možnost smlouvu o souborných službách pro cesty ukončit kdykoli před zahájením poskytování souborných služeb“. Právo dotyčného cestujícího na ukončení smlouvy tudíž podle všeho spadá do rámce nepředvídané změny okolností.

78

Takový výklad je konečně v souladu s cílem ochrany spotřebitele sledovaným směrnicí 2015/2302. Tento cíl totiž nevyžaduje, aby byli cestující chráněni před riziky, která jim ke dni uzavření smlouvy o souborných službách pro cesty již byla známa nebo jež mohli předvídat, a která se tudíž uvolili pro účely své cesty podstoupit.

79

Okolnosti, které již byly dotyčnému cestujícímu známy nebo které pro něj byly předvídatelné k datu uzavření smlouvy o souborných službách pro cesty, nemohou zakládat nárok na uplatnění práva na ukončení takové smlouvy bez zaplacení storno poplatku podle čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302.

80

Pokud jde v tomto kontextu o posouzení, zda určitá situace k datu uzavření dotyčné smlouvy o souborných službách pro cesty existovala či ji bylo možné předvídat, avšak její vývoj byl velmi rychlý, je třeba upřesnit, že nelze vyloučit, že taková situace po uzavření této smlouvy doznala citelných změn, takže se odlišuje od situace, o níž dotyčný cestující věděl nebo kterou mohl rozumně předvídat k okamžiku uzavření uvedené smlouvy, jak rovněž uvedla generální advokátka v bodě 62 svého stanoviska.

81

V takovém případě by tento vývoj mohl fakticky vyústit v novou situaci, která by jako taková odpovídala definici pojmu „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302.

82

Předkládajícímu soudu tedy přísluší, aby z hlediska průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného cestujícího posoudil, zda úroveň zdravotního rizika, jež přiměla M. D. dne 27. února 2020 k tomu, aby ukončil smlouvu o souborných službách pro cesty, doznala citelných změn v porovnání s rizikem, jež existovalo a jež bylo možné předvídat ke dni uzavření této smlouvy, tj. dne 10. února 2020.

83

S ohledem na výše uvedené je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 musí být vykládán v tom smyslu, že se dotyčný cestující nemůže dovolávat situace, která mu již byla ke dni uzavření smlouvy o souborných službách pro cesty známa nebo kterou mohl předvídat, jako „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ ve smyslu tohoto ustanovení, avšak není dotčena možnost, že uvedená situace doznala vzhledem ke svému vývoji po uzavření smlouvy citelných změn, a mohla proto vyústit v novou situaci, která může jako taková odpovídat definici pojmu „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ ve smyslu uvedeného ustanovení.

84

V rámci čtvrté otázky se předkládající soud zamýšlí nad tím, jaký je rozsah výrazu okolností, jež „nastaly v destinaci nebo jejím bezprostředním okolí“, který je uveden v čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302, a zejména zda se tento výraz může vztahovat i na místo odjezdu nebo jiná místa s ohledem na povahu uplatňované události, a sice v projednávané věci na celosvětové rozšíření covidu-19.

85

Z vysvětlení poskytnutých předkládajícím soudem, a zejména z vysvětlení uvedených v bodě 41 tohoto rozsudku, vyplývá, že předkládající soud má za prokázanou skutečnost, že se covid-19 ke dni ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty dotčené ve věci v původním řízení rozšířil mimo jiné i do Spojených arabských emirátů, tedy do destinace dotyčného zájezdu. Za předpokladu, že tedy předkládající soud s ohledem na prvky výkladu uvedené v rámci první a třetí otázky považuje takové rozšíření za „nevyhnutelnou a mimořádnou okolnost“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302, je pro účely sporu v původním řízení nesporné, že tato okolnost nastala mimo jiné i „v destinaci“.

86

Mimoto Soudní dvůr rozhodl, že pokud může šíření závažného onemocnění v dané destinaci spadat pod pojem „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“, mělo by to tím spíše platit v případě celosvětového šíření závažného onemocnění, neboť jeho důsledky dopadají i na tuto destinaci (rozsudek ze dne 8. června 2023, UFC – Que choisir a CLCV, C‑407/21, EU:C:2023:449, bod 48).

87

Řešení sporu v původním řízení tudíž nezávisí na tom, zda se pojem okolností, jež „nastaly v destinaci nebo jejím bezprostředním okolí“, ve smyslu čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 vztahuje na okolnosti, které nastanou na jiném místě, než je cestovní destinace, například v místě odjezdu.

88

V této souvislosti podle ustálené judikatury platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska musí Soudní dvůr případně přeformulovat otázky, které jsou mu položeny (rozsudek ze dne 16. července 2020, Caixabank a Banco Bilbao Vizcaya Argentaria, C‑224/19 a C‑259/19, EU:C:2020:578, bod 46).

89

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 musí být vykládán v tom smyslu, že pro určení, zda nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které nastaly v destinaci nebo jejím bezprostředním okolí, mají „výrazný dopad na poskytování souborných služeb nebo na přepravu osob do destinace“, lze rovněž zohlednit dopad těchto okolností v místě odjezdu, jakož i v různých místech souvisejících se zahájením dotyčného zájezdu a návratem z něj.

90

Jak vyplývá ze znění čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 ve spojení s bodem 31 jejího odůvodnění, toto ustanovení vyžaduje, aby dovolávané nevyhnutelné a mimořádné okolnosti nastaly zejména v plánované destinaci nebo v jejím bezprostředním okolí, a měly z tohoto důvodu výrazný dopad na poskytování dotyčných souborných služeb (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. června 2023, UFC – Que choisir a CLCV, C‑407/21, EU:C:2023:449, bod 47).

91

Naproti tomu, i když se tyto dopady projeví v zásadě zejména v destinaci a jejím bezprostředním okolí, nic to nemění na tom, že uvedené ustanovení neobsahuje žádné zeměpisné omezení, pokud jde o místo, kde musí tyto dopady zapříčiněné takovými okolnostmi nastat, aby mohly být zohledněny.

92

Kromě toho cestovní služby, které jsou součástí souborných služeb, mohou zahrnovat zejména přepravu osob, přičemž v takovém případě musí dotyčná smlouva o souborných službách pro cesty v souladu s čl. 5 odst. 1 písm. a) bodem ii) směrnice 2015/2302 upřesňovat dopravní prostředky, jejich vlastnosti a kategorie, místa, data a časy odjezdu a návratu, trvání a místa zastávek a dopravní spojení.

93

Z toho vyplývá, že pokud dopad zapříčiněný nevyhnutelnými a mimořádnými okolnostmi zasahuje nejen destinaci, ale i místa odjezdu nebo návratu nebo místa zastávek nebo navazujících dopravních spojení, může ovlivnit poskytování dotyčných souborných služeb, a proto musí být zohledněn pro účely uplatnění čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302.

94

V tomto ohledu, jak uvedla generální advokátka v bodě 71 svého stanoviska, je zejména možné, že v místě odjezdu budou přijata opatření z důvodu okolností, které nastaly v destinaci, například opatření ukládající určitá omezení cestujícím, kteří se vracejí do místa odjezdu, přičemž uvedená opatření mohou být začleněna do posouzení, zda došlo k výraznému dopadu na plnění dotyčné smlouvy o souborných službách pro cesty.

95

S ohledem na výše uvedené je třeba na čtvrtou otázku odpovědět tak, že čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 musí být vykládán v tom smyslu, že pro určení, zda nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které nastaly v destinaci nebo jejím bezprostředním okolí, mají „výrazný dopad na poskytování souborných služeb nebo na přepravu osob do destinace“, lze rovněž zohlednit dopad těchto okolností v místě odjezdu, jakož i v různých místech souvisejících se zahájením dotyčného zájezdu a návratem z něj, pokud mají vliv na poskytování těchto souborných služeb.

96

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: