–

za Banco BPN/BIC Português SA: C. Amorim, M. Gorjão-Henriques, F. Marques de Azevedo a A. Saavedra, advogados,

–

za Banco Português de Investimento SA (BPI): M. de Abreu Castelo Branco, A. Lucena e Vale a C. Pinto Correia, advogados,

–

za Banco Santander Totta SA: T.-L. Faria, M. Lopes Martins, G. Neves Lima a N. Salazar Casanova, advogados,

–

za Barclays Bank plc: S. Estima Martins a L. Seifert Guincho, advogados,

–

za Caixa Económica Montepio Geral – Caixa Económica Bancária SA: D. N. Brito, P. Gouveia e Melo a J. Vieira Peres, advogados,

–

za Caixa Geral de Depósitos SA: G. Banha Coelho, C. Homem Ferreira Morais, L. D. Silva Morais a L. Tomé Feteira, advogados,

–

za Unión de Créditos Inmobiliários SA, Establecimiento Financiero de Crédito, Sucursal em Portugal: T. L. Faria, M. Lopes Martins a G. Neves Lima, advogados,

–

za Caixa Central de Crédito Agrícola Mútuo CRL: C. Coutinho da Costa a N. Mimoso Ruiz, advogados,

–

za Banco Comercial Português SA: R. Bordalo Junqueiro, N. Carrolo dos Santos a B. de Melo Alves, advogados,

–

za Autoridade da Concorrência: A. Cruz Nogueira a S. Parodi, advogadas,

–

za Ministério Público: P. Vieira, procurador,

–

za portugalskou vládu: P. Barros da Costa, C. Chambel Alves a S. Ramos Moura, jako zmocněnci,

–

za řeckou vládu: K. Boskovits, jako zmocněnec,

–

za italskou vládu: G. Palmieri, jako zmocněnkyně, ve spolupráci s: G. Caselli, avvocato dello Stato,

–

za maďarskou vládu: M. Z. Fehér a R. Kissné Berta, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: S. Baches Opi, P. Caro de Sousa a M. Domecq, jako zmocněnci,

–

za Kontrolní úřad ESVO: M.-M. Joséphidès, M. M. Sánchez Rydelski a C. Simpson, jako zmocněnkyně,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 101 odst. 1 a 3 SFEU.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi několika úvěrovými institucemi a Autoridade da Concorrência (Úřad pro hospodářskou soutěž, Portugalsko, dále jen „AdC“), jehož předmětem je rozhodnutí tohoto úřadu uložit těmto institucím pokutu za porušení vnitrostátních ustanovení práva hospodářské soutěže a článku 101 SFEU, spočívající v jejich účasti na jednání ve vzájemné shodě s cílem omezit hospodářskou soutěž na trhu s hypotečními úvěry, trhu spotřebitelských úvěrů a trhu s úvěry pro podniky ve formě výměny informací o aktuálních a budoucích podmínkách uplatňovaných pro operace, zejména o rozpětí sazeb a rizikových proměnných, jakož i o individualizovaných údajích o produkci účastníků této výměny.

3

Článek 3 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101 a 102 SFEU] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 205) je nadepsán „Vztah mezi články [101 a 102 SFEU] a vnitrostátními právními předpisy o hospodářské soutěži“ a v odstavci 1 stanoví:

„Pokud orgány pro hospodářskou soutěž členských států nebo vnitrostátní soudy použijí vnitrostátní právní předpisy o hospodářské soutěži na dohody, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě ve smyslu čl. [101] odst. 1 [SFEU], které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy ve smyslu uvedeného ustanovení, použijí také článek [101 SFEU] na takové dohody, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě. […]“

4

Sdělení Banco de Portugal č. 8/2009 bylo zveřejněno dne 12. října 2009 (Diário da República, 2. řada, č. 97, část E).

5

Článek 3 odst. 1 tohoto sdělení, nadepsaný „Seznam cen“, stanoví:

„Úvěrové instituce musí mít k dispozici úplný ceník obsahující všeobecné obchodní podmínky, které mají majetkové důsledky, důsledky pro provádění transakcí, jakož i důsledky pro finanční produkty a služby nabízené veřejnosti.“

6

Článek 4 uvedeného sdělení, nadepsaný „Povinnost poskytnout informace týkající se zveřejnění ceníku“, v odstavcích 1 a 2 uvádí:

„1   – Úvěrové instituce, jichž se týká tento akt, musí uchovávat ceník uspořádaný v souladu s předchozím článkem ve všech agenturách a na všech místech, kde poskytují služby veřejnosti, na viditelném a přímo přístupném místě v zařízení umožňujícím snadnou a přímou konzultaci, zejména pomocí elektronických prostředků.

2   – Všechny úvěrové instituce, které mají internetové stránky, musí na svých internetových stránkách zpřístupnit úplný a aktualizovaný ceník na dobře viditelném místě s přímým a snadno identifikovatelným přístupem, aniž by byla nutná předchozí registrace dotčených osob.“

7

Článek 7 sdělení č. 8/2009, nadepsaný „Informační brožura k úrokovým sazbám“, v odstavci 1 uvádí:

„Informace obsažené v informační brožuře k úrokovým sazbám budou aktualizovány v závislosti na tržních podmínkách a umožní veřejnosti získat zejména informace o standardních úrokových sazbách používaných úvěrovými institucemi při transakcích, které pravidelně provádějí, za podmínek, které budou stanoveny nařízením Banco de Portugal.“

8

Dne 9. září 2019 přijal AdC rozhodnutí, kterým některým úvěrovým institucím (dále jen „zúčastněné úvěrové instituce“) uložil pokutu za účast na „samostatné“ výměně informací, to znamená na výměně informací, o níž nebylo tvrzeno, že byla vedlejším jednáním k jednání ve vzájemné shodě omezujícímu hospodářskou soutěž. Tato výměna se týkala podmínek použitelných na jejich úvěrové operace, zejména rozpětí úvěrových sazeb a současných a budoucích rizikových proměnných, jakož i individualizovaných údajů o produkci účastníků této výměny v rozporu s článkem 101 SFEU a různými ustanoveními vnitrostátního práva.

9

Tento úřad opřel tento závěr o domněnku, že dotčená výměna informací je omezením hospodářské soutěže z hlediska účelu, což jej zprostilo nutnosti zkoumat její případné účinky na trh. AdC naproti tomu netvrdil, že se zúčastněné úvěrové instituce účastnily jiné formy jednání omezujícího hospodářskou soutěž, s nímž by byla mohla výměna informací souviset, jako je dohoda o cenách nebo o rozdělení trhů.

10

Většina zúčastněných úvěrových institucí podala proti tomuto rozhodnutí žalobu k Tribunal da Concorrência, Regulação e Supervisão (Soud pro hospodářskou soutěž, regulaci a dohled, Portugalsko), který je předkládajícím soudem, z důvodu, že dotčená výměna informací nemůže být sama o sobě považována za dostatečně škodlivou pro hospodářskou soutěž. Je tedy nutné posouzení jejích účinků. AdC mimoto nezohlednil hospodářský, právní a regulační kontext, ve kterém byla tato výměna prováděna, i když jej bylo třeba zohlednit dříve, než bylo možné dospět k závěru o omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.

11

Dne 28. dubna 2022 vydal předkládající soud mezitímní rozsudek, v němž uvedl ty ze skutkových okolností obsažených v rozhodnutí AdC, které je třeba považovat za prokázané.

12

Předkládající soud ve své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce shrnul uvedený mezitímní rozsudek tak, že jeho popis rozdělil do pěti částí věnovaných povaze vyměňovaných informací, formě koordinace, cíli sledovanému touto koordinací, právnímu a hospodářskému kontextu, jakož i údajné existenci příznivých účinků pro hospodářskou soutěž.

13

Zaprvé vyměněné informace se týkaly trhu s hypotečními úvěry, trhu spotřebitelských úvěrů a trhu s úvěry pro podniky. O těchto trzích byly vyměňovány dva druhy informací, a to:

14

Ve shrnutí mezitímního rozsudku se rovněž uvádí, že dotčené výměny informací byly pravidelné a důvěrně organizované, takže byly známy pouze zúčastněným úvěrovým institucím. Mimoto se tyto výměny týkaly strategických informací, které byly neveřejné nebo které byly těžko přístupné nebo systematizovatelné. Vyměňované informace se totiž lišily od informací poskytovaných spotřebitelům zúčastněnými úvěrovými institucemi v souladu s jejich informačními povinnostmi. Kromě toho byly tyto informace těmito institucemi vyměňovány rozloženým a individualizovaným způsobem a týkaly se současných nebo budoucích jednání. Odkazovaly zejména na záměry změny strategického chování v blízké budoucnosti nebo na platné obchodní podmínky.

15

Zadruhé, pokud jde o dobu trvání a formu této výměny informací, předkládající soud uvádí, že k ní docházelo od května 2002 do března 2013. Projevila se dvoustrannými nebo mnohostrannými kontakty prováděnými prostřednictvím telefonické komunikace nebo zasílání elektronické pošty, a to při plné znalosti hierarchie zúčastněných úvěrových institucí.

16

Zatřetí vzhledem k tomu, že výměna informací umožňovala každé zúčastněné úvěrové instituci získávat podrobné, soustavné, aktualizované a přesné údaje o nabídkách svých konkurentů, kteří jsou rovněž zúčastnění, předkládající soud z toho vyvozuje, že cílem této výměny bylo snížit nejistotu související se strategickým jednáním jedněch i druhých za účelem snížení rizika obchodního tlaku ze strany těchto konkurentů.

17

Začtvrté, pokud jde o právní a hospodářský kontext uvedené výměny informací, na výměně informací se podílelo šest největších úvěrových institucí v Portugalsku. Tyto instituce přitom během roku 2013 spravovaly 83 % všech bankovních aktiv celého portugalského bankovního odvětví.

18

Od druhé poloviny roku 2008 na rozdíl od vývoje indexu Euribor, tj. indexu, který odráží mezibankovní úrokové sazby v rámci eurozóny a tehdy prudce poklesl, významně vzrostla rozpětí úvěrových sazeb uplatňovaná portugalskými finančními institucemi na nové hypotéky, což zmírnilo pokles úrokových sazeb pro koncové zákazníky. Přinejmenším v letech 2010 až 2014 se naproti tomu objem hypotečních úvěrů poskytnutých jednotlivcům snížil. Paralelně k tomu v letech 2010 a 2011 úrokové sazby u spotřebitelských úvěrů znovu vzrostly, což doprovázelo silný a trvalý nárůst rozpětí sazeb rozpětí, s tím, že na začátku roku 2012 byl překonán vrchol dosažený v průběhu roku 2008. V průběhu roku 2012 tyto sazby začaly klesat, což odráželo stabilizaci rozpětí sazeb a pokles Euribor. Rozdíly v sazbách uplatňované zúčastněnými úvěrovými institucemi se nicméně poté vrátila na vyšší úrovně než v obdobích před rokem 2012.

19

Zapáté, pokud jde o existenci účinků potenciálně příznivých pro hospodářskou soutěž nebo přinejmenším nejednoznačných účinků, zúčastněné úvěrové instituce neprokázaly ani existenci nárůstu efektivnosti způsobeného výměnou informací, ani to, že z tohoto nárůstu efektivnosti měli prospěch spotřebitelé, ani že dotčená omezení hospodářské soutěže byla nezbytná. Tato výměna zejména nemohla být postavena na roveň analýze hospodářské soutěže („benchmarking“) a obsah konkrétně vyměňovaných informací nebyl vhodný k tomu, aby zabránil nebo vyřešil problém spočívající v informační asymetrii ve vztahu mezi poskytovatelem úvěru a dlužníkem (problém nepříznivého výběru), neboť se netýkala individuálního rizikového profilu zákazníků, ale soustředila se spíš na rozpětí úvěrových sazeb a objemy úvěrové produkce bez rozčlenění na podnik nebo spojení s jednotlivým zákazníkem.

20

Ačkoli předkládající soud uvádí, že má s ohledem na předcházející úvahy za to, že dotčená výměna informací může přispět ke snížení obchodního tlaku a nejistoty související se strategickým chováním soutěžitelů na trhu, což by mohlo vést k neformální koordinaci omezující hospodářskou soutěž, považuje za nezbytné položit Soudnímu dvoru otázku týkající se podmínek použití článku 101 SFEU z důvodu neexistence precedentů týkajících se autonomních a neformálních výměn informací.

21

Za těchto okolností se Tribunal da Concorrência, Regulação e Supervisão (soud pro hospodářskou soutěž, regulaci a dohled, Portugalsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

22

Předkládající soud požádal Soudní dvůr, aby tuto věc projednal ve zrychleném řízení podle čl. 105 odst. 1 svého jednacího řádu.

23

Na podporu své žádosti uvádí, že „podle předběžného posouzení konce promlčecí lhůty budou skutky, které jsou předmětem projednávané věci promlčeny, dne 30. března 2023, aniž jsou dotčeny příčiny přerušení a stavění, které je třeba posoudit in concreto.“ Dále uvádí, že „důvody obecné a zvláštní prevence umocňují potřebu dosáhnout rychlého vyřešení tohoto sporu“, neboť skutkové okolnosti nastaly mezi lety 2002 a 2013.

24

V této souvislosti z čl. 105 odst. 1 jednacího řádu vyplývá, že na žádost předkládajícího soudu, nebo výjimečně i bez návrhu může předseda Soudního dvora po vyslechnutí soudce zpravodaje a generálního advokáta rozhodnout o projednání předběžné otázky ve zrychleném řízení odchylně od ustanovení tohoto jednacího řádu, pokud povaha věci vyžaduje, aby byla projednána bez zbytečného odkladu.

25

Předseda Soudního dvora po vyslechnutí soudce zpravodaje a generálního advokáta rozhodl dne 14. června 2022, že žádost předkládajícího soudu o projednání této věci ve zrychleném řízení se zamítá.

26

Toto rozhodnutí bylo zaprvé odůvodněno okolností, že podle toho, co uvedl sám předkládající soud, promlčecí lhůta byla stanovena na 30. března 2023, „aniž jsou dotčeny příčiny přerušení a stavění, které je třeba posoudit in concreto“. Předkládající soud přitom zároveň uvedl, že má za to, že podle platné vnitrostátní právní úpravy „zakládá podání této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, které je spojeno s přerušením řízení, důvod zastavení běhu promlčecí lhůty“.

27

Zadruhé okolnost, že předkládající soud se rozhodl podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce až dne 4. května 2022, ačkoli k němu byla žaloba podána již 22. října 2019, relativizuje naléhavost této věci (obdobně viz rozsudek ze dne 11. listopadu 2021, Energieversorgungscenter Dresden-Wilschdorf, C‑938/19, EU:C:2021:908, bod 44).

28

Z judikatury Soudního dvora ostatně vyplývá, že samotná okolnost, že předkládající soud musí z jakéhokoli důvodu zajistit rychlé vyřízení věci, která mu byla předložena, nemůže sama o sobě postačovat k odůvodnění použití zrychleného řízení podle čl. 105 odst. 1 jednacího řádu (usnesení předsedy Soudního dvora za dne 1. února 2017, Air Serbia a Kondić, C‑476/16, EU:C:2017:170, bod 8).

29

Žalobkyně v původním řízení, totiž zúčastněné úvěrové instituce, věnovaly významnou část svých písemných vyjádření zpochybnění popisu skutkových okolností dotčených v původním řízení, jak je uvedl předkládající soud, přičemž šly tak daleko, že tvrdily, že aby Soudní dvůr tomuto soudu mohl poskytnout užitečnou odpověď, měl povinnost změnit skutkový základ popsaný uvedeným soudem.

30

Je přitom třeba připomenout, že z ustálené judikatury Soudního dvora plyne, že v rámci řízení uvedeného v článku 267 SFEU, které je založeno na jasné dělbě funkce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem, přísluší zjištění skutkových okolností, které vedly ke sporu v původním řízení, nikoli Soudnímu dvoru, nýbrž vnitrostátnímu soudu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. října 2021, Consorzio Italian Management a Catania Multiservizi, C‑561/19, EU:C:2021:799, bod 35).

31

Z toho plyne, že jelikož Soudní dvůr je oprávněn rozhodnout pouze o výkladu nebo platnosti unijního předpisu, nemůže ověřit správnost skutkového rámce uvedeného tímto soudem ani rozhodnout o opodstatněnosti tvrzení některých účastníků řízení zpochybňujících relevanci skutkového předpokladu popsaného předkládajícím soudem v jeho žádosti.

32

Jak však zdůraznil generální advokát v bodě 20 svého stanoviska, s výkladem ustanovení unijního práva, který má Soudní dvůr podat ve skutkovém kontextu popsaném předkládajícím soudem, se nepojí žádná domněnka toho, že se skutečně jedná o výchozí základ situace dotčené v původním řízení. Předkládajícímu soudu tedy vždy přísluší v konečném důsledku ověřit, zda skutkové okolnosti, které sdělil Soudnímu dvoru, skutečně odpovídají této situaci a že informace týkající se vnitrostátní právní úpravy byly úplné a na uvedenou situaci použitelné.

33

Tento závěr nelze zpochybnit povinnost přesně popsat skutkový kontext, do něhož jsou zasazeny předběžné otázky, tedy povinnost, již mají vnitrostátní soudy a na niž odkazují žalobkyně v původním řízení, zejména pak v oblasti hospodářské soutěže, jež se vyznačuje komplexními skutkovými a právními situacemi (rozsudek ze dne 3. března 2021, Poste Italiane a Agenzia delle entrate – Riscossione, C‑434/19 a C‑435/19, EU:C:2021:162, bod 77).

34

I když má taková povinnost Soudnímu dvoru umožnit, aby se ujistil o tom, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce není nepřípustná, nic to nemění na tom, že podle ustálené judikatury platí, že k tomu, aby byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nepřípustná, nesmí mít žádaný výklad unijního práva žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, musí se jednat o hypotetický problém nebo Soudní dvůr nesmí disponovat skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které mu jsou položeny (rozsudek ze dne 19. dubna 2007, Asemfo, C‑295/05, EU:C:2007:227, bod 31), což není případ projednávané věci.

35

Vzhledem k tomu, že přezkum přípustnosti žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce je omezen na zjevné nedodržení požadavků uvedených v předchozím bodě tohoto rozsudku, nelze z povinnosti vnitrostátních soudů přesně popsat skutkový kontext předběžných otázek vyvodit, že Soudní dvůr má povinnost ověřit, zda hypotéza popsaná předkládajícím soudem skutečně odpovídá situaci dotčené v původním řízení. V projednávaném případě ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, zjevně nevyplývá, že tyto požadavky nebyly dodrženy.

36

Není tedy namístě vyjadřovat se ke kritickým názorům formulovaným žalobkyněmi, pokud jde o relevanci skutkového předpokladu uvedeného předkládajícím soudem v jeho otázkách, ani k jimi předloženým žádostem o přeformulování předběžných otázek, v jejichž rámci vyzvaly Soudní dvůr, aby změnil tento skutkový předpoklad.

37

Nejprve je třeba uvést, že ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, jakož i z vyjádření žalobkyň v původním řízení vyplývá, že spor v původním řízení se týká především právní kvalifikace omezení hospodářské soutěže „z hlediska účelu“.

38

Je tedy třeba mít za to, že podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 101 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že rozsáhlá výměna vzájemných informací na měsíčním základě mezi konkurenčními úvěrovými institucemi, k níž docházelo na trzích se silným stupněm koncentrace, jakož i překážkami pro vstup, a která se týká podmínek použitelných na transakce uskutečněné na těchto trzích, zejména rozpětí úvěrových sazeb a současných a budoucích rizikových proměnných, jakož i individualizovaných údajů o produkci účastníků této výměny, musí být kvalifikována jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.

39

Článek 101 odst. 1 SFEU zakotvuje, že s vnitřním trhem jsou neslučitelné, a proto zakázané veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu.

40

Proto k tomu, aby bylo možné mít v daném případě za to, že dohoda, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě spadají pod zákaz uvedený v čl. 101 odst. 1 SFEU, je v souladu se samotným zněním tohoto ustanovení nezbytné prokázat, že buď je jejím účelem vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže, nebo že má takový důsledek (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2023, International Skating Union v. Komise, C‑124/21 P, EU:C:2023:1012, bod 98; ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 158, a ze dne 21. prosince 2023, Royal Antwerp Football Club, C‑680/21, EU:C:2023:1010, bod 85).

41

V tomto ohledu, i když existence precedentu, v jehož rámci byla výměna informací spadající do téže formy a téhož odvětví činnosti, jako je výměna dotčená ve věci v původním řízení, kvalifikována jako omezení z hlediska účelu, může usnadnit důkaz o tom, že tato výměna zavádí rovněž takové omezení, neexistence takového precedentu, což je podle předkládajícího soudu případ v projednávané věci, nemůže bránit tomu, aby uvedená výměna případně takovou kvalifikaci nabyla [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. března 2021, Generics (UK) v. Komise, C‑588/16 P, EU:C:2021:242, bod 79].

42

Pro účely použití čl. 101 odst. 1 SFEU je totiž třeba nejprve přezkoumat předmět dotčené dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě. V případě, že se po takovém přezkumu ukáže, že tato dohoda, toto rozhodnutí nebo toto jednání mají protisoutěžní účel, není nutné zkoumat jejich důsledku pro hospodářskou soutěž. Pouze za předpokladu, že takovou dohodu, takové rozhodnutí nebo takové jednání nelze považovat za dohodu s takovým protisoutěžním účelem, je tedy nezbytné přistoupit následně k přezkumu tohoto důsledu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2023, International Skating Union v. Komise, C‑124/21 P, EU:C:2023:1012, bod 99; ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 159, a ze dne 21. prosince 2023, Royal Antwerp Football Club, C‑680/21, EU:C:2023:1010, bod 86).

43

Soudní dvůr rozhodl, že pojem „omezení z hlediska účelu“, kterého se výlučně týká projednávaná předběžná otázka, musí být vykládán striktně v tom smyslu, že odkazuje výlučně na určité druhy koordinace mezi podniky, které vykazují dostatečný stupeň škodlivosti ve vztahu k hospodářské soutěži, aby bylo možné mít za to, že přezkum jejich důsledků není nutný. Některé formy koordinace mezi podniky totiž mohou být považovány za škodlivé pro řádné fungování normální hospodářské soutěže již ze své povahy (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2023,International Skating Union v. Komise, C‑124/21 P, EU:C:2023:1012, body 101 a 102; ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, body 161 a 162, a ze dne 21. prosince 2023, Royal Antwerp Football Club, C‑680/21, EU:C:2023:1010, body 88 a 89).

44

Za účelem určení, zda v daném případě dohoda, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě představují formu koordinace, která musí být ze své povahy považována za škodlivou pro řádné fungování normální hospodářské soutěže, je nezbytné přezkoumat zaprvé obsah této dohody, tohoto rozhodnutí nebo tohoto jednání, zadruhé hospodářský a právní kontext, do kterého spadá, a zatřetí cíle, kterých má dosáhnout (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2023, International Skating Union v. Komise, C‑124/21 P, EU:C:2023:1012, bod 105; ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 165, a ze dne 21. prosince 2023, Royal Antwerp Football Club, C‑680/21, EU:C:2023:1010, bod 92).

45

Nejprve je třeba uvést, že přezkum obsahu dotčené dohody, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě předpokládá přezkoumat jednotlivé aspekty za účelem určení, zda má dotčené jednání ve vzájemné shodě vlastnosti umožňující spojit ho s určitou formou koordinace mezi podniky, která musí být považována ze své povahy za škodlivou pro řádné fungování normální hospodářské soutěže, což nastává zejména tehdy, když jakákoli koordinace vykazující takové vlastnosti může právě z důvodu těchto vlastností vést k podmínkám hospodářské soutěže, které neodpovídají běžným podmínkám relevantního trhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. března 2015, Dole Food a Dole Fresh Fruit Europe v. Komise (C‑286/13 P, EU:C:2015:184, body 115 a 120).

46

Pokud jde dále o hospodářský a právní kontext předmětné dohody, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě, vzhledem k tomu, že pojem „omezení z hlediska účelu“ označuje pouze dohody, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě spadající pod určitou formu koordinace, která musí být ze své povahy považována za škodlivou pro řádné fungování normální hospodářské soutěže, nevyžaduje tento kontext žádným způsobem zkoumání, a tím méně prokázání důsledků této dohody, tohoto rozhodnutí nebo tohoto jednání na hospodářskou soutěž, ať jsou skutečné, nebo potenciální, negativní, nebo pozitivní (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2023, International Skating Union v. Komise, C‑124/21 P, EU:C:2023:1012, bod 106; ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 166, a ze dne 21. prosince 2023, Royal Antwerp Football Club, C‑680/21, EU:C:2023:1010, bod 93).

47

Naproti tomu není vyloučeno, že bude třeba zohlednit povahu dotčených výrobků nebo služeb, jakož i skutečné podmínky, které charakterizují strukturu a fungování dotčených odvětví nebo trhů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2023, International Skating Union v. Komise, C‑124/21 P, EU:C:2023:1012, bod 106; ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 166, a ze dne 21. prosince 2023, Royal Antwerp Football Club, C‑680/21, EU:C:2023:1010, bod 93).

48

Je totiž možné, že pouze tehdy, jsou-li splněny určité zvláštní podmínky, lze předpokládat, že určité formy koordinace, a tedy dohody, rozhodnutí sdružení a jednání ve vzájemné shodě, které pod ně spadají, jsou škodlivé pro řádné fungování normální hospodářské soutěže. Proto, jak v podstatě zdůraznil generální advokát v bodě 43 svého stanoviska, zkoumání hospodářského a právního kontextu, do kterého spadají tyto formy koordinace, musí umožnit ověření toho, že pokud je určitá forma dohody, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě ze své povahy škodlivá pro hospodářskou soutěž pouze za určitých okolností, které se týkají zejména povahy dotčeného zboží nebo služeb, za skutečných podmínek fungování trhu a jeho struktury, jsou tyto okolnosti dány. Cílem zohlednění tohoto kontextu je tedy zajistit, aby žádná zvláštní okolnost související s dotčenou dohodou, rozhodnutím nebo jednáním ve vzájemné shodě nemohla vyvrátit domněnku škodlivosti pro hospodářskou soutěž, která souvisí s formou koordinace, pod kterou spadá.

49

Pokud jde o cíle sledované dohodou, rozhodnutím sdružení podniků nebo jednáním ve vzájemné shodě, je třeba určit objektivní cíle, kterých má tato dohoda, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě dosáhnout ve vztahu k hospodářské soutěži. Naproti tomu okolnost, že zúčastněné podniky jednaly, aniž měly subjektivní úmysl vyloučit, omezit nebo narušit hospodářskou soutěž, a skutečnost, že sledovaly určité legitimní cíle, nejsou pro účely použití čl. 101 odst. 1 SFEU rozhodující (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2023, International Skating Union v. Komise, C‑124/21 P, EU:C:2023:1012, bod 107; ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 167, a ze dne 21. prosince 2023, Royal Antwerp Football Club, C‑680/21, EU:C:2023:1010, bod 94).

50

Přezkum všech těchto skutečností musí v každém případě obsahovat přesné důvody, pro které dotčená dohoda, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě vykazují dostatečný stupeň škodlivosti pro hospodářskou soutěž, což odůvodňuje závěr, že tato dohoda, toto rozhodnutí nebo toto jednání mají za cíl vyloučit, omezit nebo narušit hospodářskou soutěž (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2023, International Skating Union v. Komise, C‑124/21 P, EU:C:2023:1012, bod 108; ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 168, a ze dne 21. prosince 2023, Royal Antwerp Football Club, C‑680/21, EU:C:2023:1010, bod 98).

51

Jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 52 svého stanoviska, je třeba zdůraznit, že i když výměna informací mezi soutěžiteli není spojena s dohodou o spolupráci, může představovat omezení hospodářské soutěže, a to i z hlediska účelu, ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU. Jak totiž vyplývá z bodů 43 až 49 tohoto rozsudku, je nutné, aby tato výměna měla formu koordinace, která musí být ze své povahy považována za škodlivou pro řádné fungování normální hospodářské soutěže v kontextu uvedené výměny.

52

To znamená, pokud jde nejprve o jeho obsah, že výměna informací vykazuje vlastnosti, které ji spojují s určitou formou koordinace mezi podniky, která může vytvořit podmínky hospodářské soutěže, které neodpovídají obvyklým podmínkám relevantního trhu.

53

Je přitom třeba připomenout, že řádné fungování normální hospodářské soutěže na trhu předpokládá určitou transparentnost, pokud jde o stávající převládající situaci na trhu. Pouze za této podmínky totiž může být trh účinný. Soudní dvůr tak již uznal, že transparentnost mezi hospodářskými subjekty může, přinejmenším na nikoli oligopolním trhu, v zásadě přispět k zintenzivnění hospodářské soutěže mezi nabízejícími (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. října 2003, Thyssen Stahl v. Komise, C‑194/99 P, EU:C:2003:527, bod 84).

54

Naproti tomu, aby trh fungoval za obvyklých podmínek, musí být každý subjekt povinen určovat samostatně politiku, kterou hodlá uplatňovat na jednotném trhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. března 2015, Dole Food a Dole Fresh Fruit Europe v. Komise, C‑286/13 P, EU:C:2015:184, bod 119), a zároveň být přinejmenším v nejistotě ohledně data, rozsahu a způsobů budoucí změny chování jeho konkurentů na trhu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 4. června 2009, T‑Mobile Netherlands a další, C‑8/08, EU:C:2009:343, bod 41, jakož i ze dne 12. ledna 2023, HSBC Holdings a další v. Komise, C‑883/19 P, EU:C:2023:11, bod 116).

55

Dále, pokud jde o kontext, ve kterém k dotčené výměně informací dochází, je nezbytné, aby v této souvislosti jakákoli koordinace, která má vlastnosti podobné vlastnostem uvedené výměny, mohla vést pouze k podmínkám hospodářské soutěže, které neodpovídají běžným podmínkám fungování relevantního trhu s ohledem na povahu dotčeného zboží nebo služeb, skutečné podmínky fungování trhu a jeho strukturu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. května 1998, Deere v. Komise, C‑7/95 P, EU:C:1998:256, bod 87; ze dne 4. června 2009, T-Mobile Netherlands a další, C‑8/08, EU:C:2009:343, bod 33, a ze dne 19. března 2015, Dole Food a Dole Fresh Fruit Europe v. Komise, C‑286/13 P, EU:C:2015:184, bod 120).

56

Pokud jde o „objektivní cíle“ sledované uvedenou výměnou, je třeba zdůraznit, že tento pojem v právním smyslu odkazuje na prvořadý důvod dohody, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě, to znamená na bezprostřední a přímé cíle sledované dotčenou koordinací, která vedla dotyčné podniky k účasti na ní. Proto je třeba mít za to, že výměna informací, která, ačkoli nebyla formálně označena za výměnu sledující protisoutěžní účel, představuje omezení z hlediska účelu, nemůže být s ohledem na formu a kontext, ve kterém k ní došlo, vysvětlena jinak než sledováním účelu, který je v rozporu s jedním ze základních prvků zásady volné hospodářské soutěže.

57

Vzhledem k výše uvedenému, jelikož každý hospodářský subjekt má povinnost určovat samostatně politiku, kterou hodlá uplatňovat na jednotném trhu, je třeba mít za to, že výměna informací měla vlastnosti, které ji spojují s určitou formou koordinace mezi podniky, která musí být ze své povahy považována za škodlivou pro řádné fungování normální hospodářské soutěže, pokud se její obsah týká informací, které bez ohledu na jejich citlivou či důvěrnou povahu jsou takové povahy, že v kontextu, ve kterém k této výměně dochází, nemohou než vést účastníky této výměny, kteří jsou přiměřeně aktivní a hospodářsky racionální k tomu, aby tiše jednali stejným způsobem, pokud jde o některý z parametrů, na jejichž základě se vytváří hospodářská soutěž na relevantním trhu.

58

K takovému posouzení je nutné zohlednit nejen povahu vyměňovaných informací, ale rovněž hospodářský kontext výměny informací. I když je totiž třeba vycházet z toho, že podniky, které se podílí na jednání ve vzájemné shodě a nadále působí na trhu, přihlížejí k informacím vyměňovaným se svými konkurenty při určování svého chování na takovém trhu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. července 1999, Hüls v. Komise, C‑199/92 P, EU:C:1999:358, body 161 a 162; ze dne 4. června 2009, T-Mobile Netherlands a další, C‑8/08, EU:C:2009:343, body 51 a 52, jakož i ze dne 19. března 2015, Dole Food a Dole Fresh Fruit Europe v. Komise, C‑286/13 P, EU:C:2015:184, body 126 a 127), nic to nemění na tom, že přiměřeně aktivní a hospodářsky racionální podniky nebudou postupovat stejným způsobem, zejména pokud se s ohledem na kontext této dohody při této příležitosti nemusí obávat reakce svých současných a potenciálních konkurentů, jakož i spotřebitelů, k čemuž v zásadě dochází, pokud k výměně informací dochází mezi hlavními účastníky oligopolního nebo přinejmenším silně koncentrovaného trhu a pokud existují překážky vstupu na tento trh (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. října 2003, Thyssen Stahl v. Komise, C‑194/99 P, EU:C:2003:527, body 86 a 87).

59

Zejména v této posledně uvedené situaci tedy okolnost, že, jak zdůraznil předkládající soud ve své otázce, trh vykazuje určitou koncentraci, jakož i překážky vstupu, musí být považována za relevantní.

60

Za účelem prokázání, že výměna informací představuje omezení z hlediska účelu, však není vždy nezbytné prokázat, že se tato výměna týká informací, které jsou takové, že v kontextu, v němž k této výměně dochází, nemohou než vést účastníky uvedené výměny, kteří jsou přiměřeně aktivní a hospodářsky racionální k tomu, aby tiše dodržovali stejný postup, pokud jde o jeden z parametrů, na jehož základě se vytváří hospodářská soutěž na relevantním trhu, přičemž je porušena povinnost každého hospodářského subjektu určovat samostatně politiku, kterou hodlá uplatňovat na jednotném trhu.

61

Jak totiž vyplývá z bodu 54 tohoto rozsudku, k tomu, aby trh fungoval za obvyklých podmínek, musí hospodářské subjekty na tomto trhu nejen samostatně určovat politiku, kterou hodlají uplatňovat na jednotném trhu, ale také, a to obecně zůstat v nejistotě, pokud jde o budoucí chování ostatních účastníků uvedeného trhu. V důsledku toho lze mít za to, že výměna informací spadá do formy koordinace mezi podniky, která je ze své povahy škodlivá pro řádné fungování normální hospodářské soutěže, aniž je nezbytné prokázat, že v kontextu, ve kterém k této výměně dochází, nemohou než vést účastníky této výměny, kteří jsou přiměřeně aktivní a hospodářsky racionální k tomu, aby tiše jednali stejným způsobem, pokud jde o jeden z parametrů, na jejichž základě se vytváří hospodářská soutěž na relevantním trhu, jestliže uvedená výměna umožňuje odstranit takovou nejistotu.

62

Za tímto účelem přitom stačí, aby vyměněné informace byly jednak důvěrné a jednak strategické.

63

Jakékoli informace, které dosud nejsou známy žádnému hospodářskému subjektu působícímu na dotčeném trhu, musí být považovány za takové „důvěrné informace“, zatímco „strategickými informacemi“ je třeba rozumět informace, které mohou případně odhalit, poté, co byly kombinovány s jinými informacemi, které jsou účastníkům výměny informací již známy, strategii, kterou někteří z těchto účastníků hodlají uplatňovat ve vztahu k tomu, co představuje jeden nebo více parametrů, na jejichž základě se vytváří hospodářská soutěž na relevantním trhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. ledna 2023, HSBC Holdings a další v. Komise, C‑883/19 P, EU:C:2023:11, bod 117).

64

Jak uvedl generální advokát v bodech 69 a 70 svého stanoviska, přestože každá výměna informací týkajících se budoucích cen či faktorů, které je určují, je z podstaty protisoutěžní s ohledem zejména na nebezpečí vzniku škody způsobené hospodářské soutěži, které s sebou nese, je pojem „strategická informace“ širší a zahrnuje všechny údaje dosud neznámé hospodářským subjektům, které v kontextu takové výměny informací neznají a které mohou snížit nejistotu účastníků výměny, pokud jde o budoucí chování ostatních účastníků ohledně toho, co z důvodu povahy dotčeného zboží nebo dotčených služeb, skutečných podmínek fungování trhu a jeho struktury představuje jeden nebo více parametrů, na jejichž základě se vytváří hospodářská soutěž na relevantním trhu.

65

Konečně, pokud se vyměňované informace netýkají záměrů změn chování účastníků výměny na relevantním trhu, ale současných nebo minulých skutečností, musí být přesto považovány za strategické, pokud z nich zejména z důvodu povahy dotčeného zboží nebo služeb, skutečných podmínek fungování trhu, struktury nákladů nebo produkčních metod a řízení účastníků této výměny, může takový účastník s dostatečnou přesností vyvodit budoucí chování ostatních účastníků této výměny nebo jejich reakce na případný strategický pohyb na trhu.

66

I když je na předkládajícím soudu, aby určil, zda výměna dotčená ve věci v původním řízení spadá pod formu koordinace mezi podniky, která musí být ze své povahy považována za škodlivou pro řádné fungování normální hospodářské soutěže, a provedl za tímto účelem nezbytná skutková posouzení, nic to nemění na tom, že Soudní dvůr při rozhodování o předběžné otázce může podat upřesnění, aby tomuto soudu poskytl vodítko při jeho výkladu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. ledna 2024, Lietuvos notarų rūmai a další, C‑128/21, EU:C:2024:49, body 89 a 90).

67

V projednávané věci předkládající soud ve své otázce odkázal na rozsáhlou výměnu vzájemných informací na měsíčním základě mezi konkurenčními úvěrovými institucemi, k níž docházelo na trzích se silným stupněm koncentrace, jakož i překážkami pro vstup, a která se týká podmínek použitelných na transakce uskutečněné na těchto trzích, zejména rozpětí úvěrových sazeb a současných a budoucích rizikových proměnných, jakož i individualizovaných údajů o produkci jednotlivých účastníků této výměny.

68

Zaprvé přitom z popisu provedeného předkládajícím soudem vyplývá, že informace týkající se rozpětí úvěrových sazeb, které byly vyměňovány důvěrně mezi zúčastněnými úvěrovými institucemi, nebyly se stejnou úrovní ucelenosti a soustavnosti v době výměny veřejně dostupné a že se tyto informace v podstatě týkaly možných budoucích opatření. Konkrétně ze spisu, který má k dispozici Soudní dvůr, vyplývá, že se tyto informace týkaly záměrů změn podmínek použitelných na transakce uskutečněné na relevantním trhu nebo přinejmenším přijatých, ale dosud neuplatněných změn.

69

Zadruhé vzhledem k tomu, že pojem „rozpětí sazeb“ odkazuje na rozdíl mezi sazbou uplatňovanou úvěrovou institucí vůči dlužníkovi a sazbou, se kterou se úvěrová instituce v zásadě refinancuje, přičemž tato druhá sazba je v zásadě známá, může rozpětí sazeb odhalit nabídku sazby, kterou úvěrové instituce nabízejí svým klientům před zahájením jednání.

70

Vzhledem k tomu, že rozpětí sazeb se tak týkají jednoho z parametrů, na jejichž základě se vytváří hospodářská soutěž na třech trzích dotčených v původním řízení, musí být každá informace týkající se budoucích záměrů úvěrových institucí změnit tato rozpětí považována za strategickou informaci.

71

V důsledku toho a s ohledem na to, co bylo konstatováno v bodě 62 tohoto rozsudku, výměna informací, která je stejně jako výměna popsaná předkládajícím soudem v jeho otázce organizována důvěrně a která se týká budoucích úmyslů úvěrových institucí, pokud jde o rozpětí úvěrových sazeb, sloužící k určení rozpětí nabízeného jejich klientům, spadá do formy koordinace mezi podniky, která musí být ze své povahy považována za škodlivou pro řádné fungování normální hospodářské soutěže, a tedy za způsobující omezení z hlediska účelu ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU.

72

Totéž platí pro informace týkající se budoucích změn rizikových proměnných uplatňovaných na rozpětí sazeb uplatňovaných v závislosti na individuálním rizikovém profilu klientů, neboť ve spojení s informacemi o budoucích záměrech úvěrových institucí, pokud jde o rozpětí úvěrových sazeb, mohou účastníkům výměny umožnit, aby měli přesnější představu o cenových strategiích, které hodlají zavést ostatní účastníci.

73

Pokud jde o informace týkající se „objemů produkce“, je třeba zdůraznit, že je pravda, že tento druh informací může v zásadě odhalit každé jednání účastníka, které se odchyluje od případné rovnováhy panující na trhu, zejména tehdy, jsou-li tyto informace, jako ve věci dotčené v původním řízení, těmito účastníky poskytovány rozčleněně a individualizovaně.

74

V důsledku toho může existence výměny týkající se takových informací za určitých okolností ukazovat na existenci určité formy koordinace – se složkou v podobě této výměny – která musí být již ze své povahy považována za škodlivou pro řádné fungování normální hospodářské soutěže.

75

Ve věci v původním řízení však z informací poskytnutých předkládajícím soudem vyplývá, že AdC vytýkal navrhovatelkám, že se účastnily „samostatné“ výměny informací, a nikoli výměny, která by byla vedlejší ve vztahu k jednání ve vzájemné shodě omezujícímu hospodářskou soutěž.

76

Co se týče „samostatné“ výměny informací, jestliže se, jako ve věci dotčené v původním řízení, takové informace týkají objemů uskutečněných prodejů, zdá se málo pravděpodobné, že pokud jsou posuzovány izolovaně a při neexistenci zvláštních okolností, mohou tyto informace odhalit budoucí úmysly dotyčných úvěrových institucí nebo vést účastníky výměny, kteří jsou přiměřeně aktivní a hospodářsky racionální k tomu, aby tiše jednali stejným způsobem, pokud jde o některý z parametrů, na jejichž základě se vytváří hospodářská soutěž na jednom z relevantních trhů.

77

Škodlivost určité formy výměny informací však musí být posouzena rovněž s ohledem na možnost propojení různých kategorií vyměňovaných informací.

78

„Samostatná“ výměna informací by tak v rozsahu, v němž se týká zejména objemů produkce, mohla být formou koordinace mezi podniky, která musí být ze své povahy považována za škodlivou pro řádné fungování normální hospodářské soutěže, zejména pokud by byly tyto informace kombinovány s jinými druhy vyměňovaných informací, a případně s jinými již volně dostupnými informacemi takovým způsobem, že by z nich mohl přiměřeně aktivní a hospodářsky racionální podnik vyvodit, s ohledem na povahu, skutečné podmínky fungování relevantních trhů a jejich strukturu, budoucí úmysly ostatních účastníků nebo být veden k tomu, aby společně s nimi tiše jednal stejným způsobem, pokud jde o jeden z parametrů, na jejichž základě se vytváří hospodářská soutěž na těchto trzích.

79

V každém případě, pokud jde o takovou výměnu informací, jako je výměna popsaná předkládajícím soudem v jeho otázce, je třeba mít za to, že tato výměna informací představuje omezení z hlediska účelu, jelikož vyměňované informace se týkají zejména záměrů budoucí změny rozpětí úrokových sazeb účastníků této výměny.

80

Takový závěr může být potvrzen přezkumem cílů sledovaných výměnou takových informací, který se rovněž jeví jako relevantní pro posouzení existence omezení z hlediska účelu, jak vyplývá z bodu 49 tohoto rozsudku. Výměna informací o budoucích záměrech jejích účastníků ohledně některého z parametrů, na jejichž základě se vytváří hospodářská soutěž na trhu, jako jsou rozpětí úvěrových sazeb, totiž nemůže sledovat jiné objektivní cíle než narušení hospodářské soutěže na tomto trhu.

81

Ve věci dotčené v původním řízení se však žalobkyně v původním řízení snaží prokázat, že dotčená výměna informací nepředstavuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, přičemž předkládají několik argumentů.

82

Zaprvé tvrdí, že na základě spotřebitelského práva podléhají povinnostem transparentnosti sazeb a v souladu s účetními a finančními pravidly, která se na ně vztahují, nebo případně z důvodu jejich postavení jako společnosti, jejíž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, povinnostem sdělovat objem prodeje, své podíly na trhu a průměrná rozpětí sazeb. Díky těmto právním povinnostem přitom kterýkoli účastník dotčených trhů mohl shromáždit obchodní podmínky zúčastněných úvěrových institucí tím, že se dostavil na jejich přepážky nebo konzultoval jejich internetové stránky.

83

V tomto ohledu je zajisté třeba zdůraznit, že výměna informací, jejichž sdělení se ostatně stalo povinným na základě vnitrostátní právní úpravy, nemůže porušovat článek 101 SFEU, jelikož taková výměna nemůže mít vliv na trh nad rámec vlivu, který již byl způsoben dodržováním této právní úpravy a za který nemohou být dotčené podniky činěny odpovědnými (obdobně viz rozsudky ze dne 11. listopadu 1997, Komise a Francie v. Ladbroke Racing, C‑359/95 P a C‑379/95 P, EU:C:1997:531, bod 33, a ze dne 9. září 2003, CIF, C‑198/01, EU:C:2003:430, body 52 a 53).

84

Účastníci výměny informací se však takové situace nemohou dovolávat, pokud vyměněné informace jdou nad rámec informací, které musí zveřejňovat každá úvěrová instituce působící na předmětných třech relevantních trzích v rámci regulačních povinností, a pokud byly vyměňovány před tím, než tyto povinnosti ukládaly účastníkům výměny informací zveřejnit informace této povahy, což však přísluší určit předkládajícímu soudu.

85

Zadruhé žalobkyně v původním řízení poznamenávají, že výměna informací, jejíž četnost je stejně jako výměna informací dotčená v původním řízení velmi sporadická, a sice jednou nebo dvakrát ročně, nemůže představovat omezení z hlediska účelu. Je však třeba připomenout, že taková četnost sama o sobě nevylučuje protisoutěžní účel výměny informací. Jediné navázání kontaktu totiž může stačit k rozptýlení nejistoty v mysli dotčených osob ohledně budoucího chování ostatních dotyčných podniků na relevantním trhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. června 2009, T-Mobile Netherlands a další, C‑8/08, EU:C:2009:343, body 59 a 62).

86

Zatřetí žalobkyně v původním řízení zpochybňují, že taková výměna informací, jako je výměna popsaná předkládajícím soudem v jeho otázce může být formou koordinace, která je z povahy škodlivá pro řádné fungování normální hospodářské soutěže, když je tato výměna schopna usnadnit činnost analýzy hospodářské soutěže („benchmarking“) účastníků uvedené výměny tím, že jim umožní porovnat mezi sebou jejich nabídky a zároveň snížit náklady spojené s takovým srovnáním, takže tatáž výměna může mít příznivé účinky na hospodářskou soutěž.

87

Je zajisté třeba uvést, že výměny informací o nejlepších metodách řízení nebo produkce, které mají být provedeny, mohou podporovat hospodářskou soutěž, a nemohou tedy být považovány za zakládající omezení z hlediska účelu. Tak tomu však nemůže být v případě výměny důvěrných informací týkajících se právě budoucích záměrů účastníků těchto výměn, pokud jde o některý z parametrů, na jejichž základě se vytváří hospodářská soutěž na relevantním trhu.

88

Začtvrté žalobkyně v původním řízení tvrdí, že rozpětí úvěrových sazeb neodrážela celkovou cenu nabízených úvěrových služeb, ale pouze jednu z jejích složek, jelikož zejména není zmíněna výše poplatků nebo jiných výdajů. Přinejmenším na trhu hypotečních úvěrů neodpovídají úvěrové sazby nabízené zákazníkům vyplývající z těchto rozpětí nakonec použitým úvěrovým sazbám, ale spíše orientačním sazbám, které se užívaly jako východiska pro individuální jednání s každým zákazníkem v závislosti na jeho konkrétním rizikovém profilu. Výměna informací, a to i o budoucích záměrech zúčastněných úvěrových institucí, které se týkají rozpětí úvěrových sazeb, tedy nemůže být považována za omezení z hlediska účelu.

89

Jak však zdůraznil generální advokát v bodech 74 a 75 svého stanoviska, k tomu, aby jednání ve vzájemné shodě spadalo pod pojem „omezení z hlediska účelu“, není nezbytné, aby se týkalo všech parametrů, na jejichž základě se vytváří hospodářská soutěž na trhu, nebo pokud jde o informace o cenách, aby se tyto informace týkaly všech složek konečné uplatňované ceny. Výměna informací tedy může spadat do formy koordinace mezi podniky, která musí být ze své povahy považována za škodlivou pro řádné fungování normální hospodářské soutěže, i když se týká pouze jednoho z těchto parametrů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. ledna 2023, HSBC Holdings a další v. Komise, C‑883/19 P, EU:C:2023:11, bod 204).

90

Sazba použitá jako výchozí bod pro individuální jednání s každým zákazníkem v závislosti na jeho rizikovém profilu přitom odráží jeden z parametrů hospodářské soutěže na dotčených trzích, jelikož na základě této sazby potenciální zákazníci provedou první výběr z nabídek úvěrů navržených úvěrovými institucemi, aby zahájili jednání pouze s některými z nich.

91

Zapáté žalobkyně v původním řízení zpochybňují skutečnost, že za okolností věci v původním řízení se předané informace týkající se rozpětí úvěrových sazeb týkaly budoucího jednání, jehož znalost by mohla přinést účastníkům výměny informací výhodu. Zaprvé se podle nich tyto informace týkaly úprav týkajících se nabytí účinnosti, a to buď v tentýž den, nebo nejpozději v následující pracovní den, když došlo ke sdělení v pátek. Dále sazby nabízené před zahájením jednání byly uvedeny na internetové stránce a v úvěrových simulátorech dotyčné úvěrové instituce krátce po výměně informací o změnách rozpětí sazeb, či dokonce současně. A konečně úvěrová instituce každopádně potřebovala několik týdnů na to, aby změnila svá vlastní rozpětí sazeb, takže účastníci této výměny nemohli okamžitě reagovat na informace, které obdrželi.

92

V tomto ohledu je třeba připomenout, že pouhá okolnost, že informace týkající se rozpětí úvěrových sazeb jsou vyměňovány před tím, než se stanou účinnými nebo veřejnými, však postačuje k prokázání, že uvedená výměna byla schopna snížit nejistotu účastníků výměny informací o budoucím chování jiných zúčastněných úvěrových institucí, i kdyby nejistota, která mohla existovat pro ostatní konkurenty, krátce poté pominula. I kdyby se mělo za to, že bylo nemožné, aby účastníci takové výměny okamžitě zohlednili tyto informace, za účelem okamžité změny svého chování na trhu, nic to totiž nemění na tom, že každá výměna informací týkající se ještě neodhalených budoucích záměrů těmto účastníkům umožňovala reagovat v každém případě rychleji, než by to umožňoval běžné fungování relevantního trhu.

93

Zašesté žalobkyně v původním řízení tvrdí, že spis, který má Soudní dvůr k dispozici, neuvádí žádný případ, ve kterém by jedna ze zúčastněných úvěrových institucí změnila svůj sazebník poté, co obdržela informaci, že budou změněna rozpětí úvěrových sazeb jiného účastníka. Taková okolnost však nemůže být považována za relevantní, jelikož použití pojmu „omezení z hlediska účelu na výměnu informací“ nevyžaduje prokázání případných konkrétních účinků na trh dotčený danou výměnou informací ani skutečného zohlednění informace účastníky výměny informací.

94

Zasedmé žalobkyně v původním řízení tvrdí, že pojem „riziková proměnná“, jak jej používá předkládající soud, označuje hodnoticí tabulky, ve kterých je úroveň rizika přiřazena určité kategorii zákazníků určené v závislosti na takových faktorech, jako jsou její příjmy, finanční vklad nebo náklady na nemovitý majetek, s nimiž je spojeno rozpětí úvěrových sazeb, které se použije za účelem vyrovnání tohoto rizika. Tyto faktory, které jsou základem každé úrovně rizika, přitom nebyly v žádném případě zpřístupněny při výměně informací, jak vyplývá ze svědectví uvedených v mezitímním rozsudku, takže výměna těchto tabulek nemůže představovat strategickou informaci.

95

V tomto ohledu je na předkládajícím soudu, aby určil, zda zejména s ohledem na informace, které měli účastníci výměny k dispozici, a na metodiku obecně používanou k vyhotovení tohoto typu tabulky byly informace obsažené v takové tabulce dostatečně srozumitelné k tomu, aby mohly těmto účastníkům umožnit, aby poté, co je spojili s rozpětími úvěrových sazeb, na jejichž základě byla zákazníkům před zahájením jednání nabízena sazba, nebo s objemy uskutečněných prodejů, snížit jejich nejistotu, pokud jde o budoucí chování jiných účastníků výměny, pokud jde o to, co představuje, z důvodu povahy dotčených služeb, skutečných podmínek fungování trhu a jeho struktury, jeden nebo více parametrů, na jejichž základě se vytváří hospodářská soutěž na relevantních trzích.

96

S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 101 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že rozsáhlá výměna vzájemných informací na měsíčním základě mezi konkurenčními úvěrovými institucemi, k níž docházelo na trzích se silným stupněm koncentrace, jakož i překážkami pro vstup, a která se týká podmínek použitelných na transakce uskutečněné na těchto trzích, zejména rozpětí úvěrových sazeb a současných a budoucích rizikových proměnných, jakož i individualizovaných údajů o produkci účastníků této výměny, musí být, přinejmenším pokud takto vyměněná rozpětí úvěrových sazeb jsou rozpětími úvěrových sazeb, které tyto instituce hodlají uplatňovat v budoucnu, považována za omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.

K druhé otázce

97

S ohledem na odpověď podanou na první otázku není třeba odpovídat na druhou otázku.

98

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:

Článek 101 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že rozsáhlá výměna vzájemných informací na měsíčním základě mezi konkurenčními úvěrovými institucemi, k níž docházelo na trzích se silným stupněm koncentrace, jakož i překážkami pro vstup a která se týká podmínek použitelných na transakce uskutečněné na těchto trzích, zejména rozpětí úvěrových sazeb a současných a budoucích rizikových proměnných, jakož i individualizovaných údajů o produkci účastníků této výměny, musí být, přinejmenším pokud takto vyměněná rozpětí úvěrových sazeb jsou rozpětími úvěrových sazeb, které tyto instituce hodlají uplatňovat v budoucnu, považována za omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.