–

za A. G.: G. Danėlius, advokatas,

–

za litevskou vládu: S. Grigonis, V. Kazlauskaitė-Švenčionienė a V. Vasiliauskienė, jako zmocněnci,

–

za českou vládu: O. Serdula, M. Smolek a J. Vláčil, jako zmocněnci,

–

za estonskou vládu:, M. Kriisa, jako zmocněnkyně,

–

za Irsko: M. Browne, A. Joyce a M. Tierney, jako zmocněnci, ve spolupráci s D. Fennelly, BL,

–

za francouzskou vládu: R. Bénard, jako zmocněnec,

–

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyně, ve spolupráci s A. Grumetto, avvocato dello Stato,

–

za maďarskou vládu: Zs. Biró-Tóth a M. Z. Fehér, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: S. L. Kalėda, H. Kranenborg, P.-J. Loewenthal a F. Wilman, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. 2002, L 201, s. 37; Zvl. vyd. 13/29, s. 514), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009 (Úř. věst. 2009, L 337, s. 11) (dále jen „směrnice 2002/58“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci řízení zahájeného A. G. ve věci zákonnosti rozhodnutí Lietuvos Respublikos generalinė prokuratūra (Nejvyšší státní zastupitelství Litevské republiky, dále jen „nejvyšší státní zastupitelství“) o jeho odvolání z funkce státního zástupce.

3

Článek 1 směrnice 2002/58, nadepsaný „Oblast působnosti a cíl“, stanoví:

„1.   Touto směrnicí se harmonizují předpisy členských států požadované pro zajištění rovnocenné úrovně ochrany základních práv a svobod, zejména práva na soukromí a zachování důvěrnosti informací, se zřetelem na zpracování osobních údajů v odvětví elektronických komunikací, a pro zajištění volného pohybu těchto údajů a elektronických komunikačních zařízení a služeb ve Společenství.

[…]

3.   Tato směrnice se nevztahuje na činnosti, které nespadají do oblasti působnosti Smlouvy o založení Evropského společenství, jako činnosti uvedené v hlavách V a VI Smlouvy o Evropské unii, a v žádném případě na činnosti týkající se veřejné bezpečnosti, obrany, bezpečnosti státu (včetně hospodářské prosperity státu, pokud jsou tyto činnosti spojeny s otázkami bezpečnosti státu) a na činnosti státu v oblasti trestního práva.“

4

Článek 5 této směrnice, nadepsaný „Důvěrný charakter sdělení“, v odstavci 1 stanoví:

„Členské státy zajistí prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů důvěrný charakter sdělení přenášených pomocí veřejné komunikační sítě a veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a s nimi souvisejících provozních údajů. Zejména zakáží příposlech, odposlech, uchovávání nebo jiné druhy zachycování či sledování sdělení a s nimi souvisejících provozních údajů osobami jinými než uživateli bez souhlasu dotčených uživatelů, pokud k takovému jednání nejsou zákonem oprávněny v souladu s čl. 15 odst. 1. Tento odstavec nebrání technickému uchovávání, které je nezbytné pro přenos sdělení, aniž by tím byla dotčena zásada důvěrnosti.“

5

Článek 15 uvedené směrnice, nadepsaný „Použití některých ustanovení směrnice 95/46/ES“, v odstavci 1 stanoví:

„Členské státy mohou přijmout legislativní opatření, kterými omezí rozsah práv a povinností uvedených v článku 5, článku 6, čl. 8 odst. 1, 2, 3 a 4 a článku 9 této směrnice, pokud toto omezení představuje v demokratické společnosti nezbytné, vhodné a přiměřené opatření pro zajištění národní bezpečnosti (tj. bezpečnosti státu), obrany, veřejné bezpečnosti a pro prevenci, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů nebo neoprávněného použití elektronického komunikačního systému, jak je uvedeno v čl. 13 odst. 1 směrnice 95/46 [Evropského parlamentu a Rady ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. 1995, L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15, s. 355)]. Za tímto účelem mohou členské státy mimo jiné přijmout legislativní opatření umožňující uchovávání údajů po omezenou dobu na základě důvodů uvedených v tomto odstavci. Veškerá opatření uvedená v tomto odstavci musí být v souladu s obecnými zásadami práva Společenství, včetně zásad uvedených v čl. 6 odst. 1 a 2 [SEU].“

6

Článek 65 odst. 2 Lietuvos Respublikos elektroninių ryšių įstatymas (zákon Litevské republiky o elektronických komunikacích) ze dne 15. dubna 2004 (Žin., 2004, č. 69–2382), ve znění použitelném na skutkový stav v původním řízení (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), ukládá poskytovatelům služeb elektronických komunikací povinnost uchovávat údaje uvedené v příloze 1 tohoto zákona a případně je zpřístupnit příslušným orgánům, aby je mohly použít k boji proti závažné trestné činnosti.

7

Podle přílohy 1 zákona o elektronických komunikacích musí být uchovávány následující kategorie údajů:

„1. údaje potřebné k dohledání a identifikaci zdroje komunikace: […] 2. údaje potřebné k identifikaci cíle komunikace: […] 3. údaje potřebné ke zjištění data, času a doby trvání komunikace: […] 4. údaje potřebné k určení typu komunikace: […] 5. údaje potřebné k určení komunikačního zařízení uživatelů nebo jejich případného komunikačního zařízení: […] 6. údaje potřebné k lokalizaci mobilního komunikačního zařízení: […]“

8

Podle čl. 77 odst. 4 tohoto zákona musí poskytovatelé služeb elektronických komunikací technicky umožnit zejména orgánům kriminálního zpravodajství a orgánům činným v trestním řízení v souladu s podmínkami stanovenými Lietuvos Respublikos baudžiamojo proceso kodeksas (trestní řád Litevské republiky, dále jen „trestní řád“) sledování obsahu informací přenášených prostřednictvím sítí elektronických komunikací, existuje-li odůvodněné soudní rozhodnutí nebo jiný zákonem stanovený právní základ.

9

Článek 6 odst. 3 bod 1 Lietuvos Respublikos kriminalinės žvalgybos Istatymas (zákon Litevské republiky o kriminálním zpravodajství) ze dne 2. října 2012 (Žin., 2012, č. 122–6093), ve znění použitelném na skutkový stav v původním řízení (dále jen „zákon o kriminálním zpravodajství“), stanoví, že jsou-li splněny podmínky stanovené tímto zákonem pro odůvodnění operace kriminálního zpravodajství a na základě povolení člena státního zastupitelství nebo soudu, mají orgány kriminálního zpravodajství kromě těch, které jsou uvedeny v odstavcích 1 a 2 téhož článku, pravomoc získávat informace od poskytovatelů služeb elektronických komunikací.

10

Článek 8 odst. 1 uvedeného zákona stanoví, že orgány kriminálního zpravodajství vedou šetření, zejména pokud mají informace o přípravě nebo spáchání velmi závažného, závažného nebo méně závažného trestného činu, nebo o osobách, které připravují, páchají nebo spáchaly takový trestný čin. Článek 8 odst. 3 téhož zákona upřesňuje, že pokud takové šetření odhalí důkazy o trestném činu, je okamžitě zahájeno trestní vyšetřování.

11

Podle čl. 19 odst. 1 bodu 5 zákona o kriminálním zpravodajství lze zpravodajské informace o trestné činnosti využít v případech uvedených v odst. 3 a 4 tohoto článku a v dalších případech stanovených zákonem. Podle odstavce 3 uvedeného článku mohou být zpravodajské informace o trestné činnosti týkající se jednání vykazujícího znaky trestného činu souvisejícího s korupcí se souhlasem státního zastupitelství odtajněny a použity při vyšetřování služebních pochybení nebo kárných provinění.

12

Článek 154 trestního řádu stanoví, že na základě rozhodnutí vyšetřujícího soudce vydaného na návrh státního zástupce může vyšetřovatel odposlouchávat hovory vedené prostřednictvím sítí elektronických komunikací, nechat je přepsat, monitorovat další informace přenášené sítěmi elektronických komunikací a zaznamenávat a uchovávat je, pokud existuje zejména důvodné podezření, že tak bude možné získat údaje o připravovaném, páchaném nebo spáchaném velmi závažném nebo závažném trestném činu, anebo o méně závažném trestném činu nebo o nezávažném trestném činu.

13

Článek 177 odst. 1 tohoto trestního řádu stanoví, že údaje z vyšetřování jsou důvěrné a mohou být až do soudního projednání věci zpřístupněny pouze na základě souhlasu státního zastupitelství a pouze v odůvodněném rozsahu.

14

Pro účely provedení článku 177 uvedeného zákona se použijí Ikiteisminio tyrimo duomenų teikimo ir panaudojimo ne Baudžiamojo persekiojimo tikslais ir ikiteisminio tyrimo duomenų apsaugos rekomendacijos (doporučení týkající se předávání a používání údajů z vyšetřování pro jiné účely než trestní stíhání, jakož i ochrany těchto údajů), schválená nařízením nejvyššího státního zástupce č. I‑279 ze dne 17. srpna 2017 (TAR, 2017, č. 2017–13413), naposledy pozměněná nařízením č. I‑211 ze dne 25. června 2018.

15

Bod 23 těchto doporučení stanoví, že pokud státní zástupce obdrží žádost o přístup k údajům z vyšetřování, rozhodne, zda je třeba tyto údaje poskytnout. Je-li přijato rozhodnutí o jejich poskytnutí, státní zástupce upřesní, v jakém rozsahu mohou být údaje uvedené v žádosti poskytnuty.

16

Nejvyšší státní zastupitelství zahájilo proti žalobci v původním řízení, který v té době zastával funkci státního zástupce u litevského státního zastupitelství, interní šetření z důvodu, že existovaly nepřímé důkazy o tom, že žalobce v rámci vyšetřování, které řídil, protiprávně poskytl podezřelému a jeho obhájci informace důležité pro toto vyšetřování.

17

Komise nejvyššího státního zastupitelství ve své zprávě z tohoto vyšetřování konstatovala, že se žalobce v původním řízení skutečně dopustil kárného provinění.

18

Podle této zprávy bylo toto kárné provinění podloženo důkazy shromážděnými během interního šetření. Konkrétně zpravodajské informace o trestné činnosti a údaje shromážděné během dvou trestních vyšetřování potvrdily, že mezi žalobcem v původním řízení a obhájcem podezřelého docházelo v rámci vyšetřování, které řídil žalobce v původním řízení proti tomuto podezřelému, k telefonickým kontaktům. Uvedená zpráva také uváděla, že soudním usnesením byl povolen odposlech a záznam obsahu informací přenášených prostřednictvím sítí elektronických komunikací týkajících se dotčeného obhájce a že dalším soudním usnesením bylo povoleno totéž opatření týkající se žalobce v původním řízení.

19

Na základě téže zprávy přijalo nejvyšší státní zastupitelství dvě rozhodnutí; prvním z nich uložilo žalobci v původním řízení sankci spočívající v odvolání z funkce a druhým ho z této funkce odvolalo.

20

Žalobce v původním řízení podal k Vilniaus apygardos administracinis teismas (krajský správní soud ve Vilniusu, Litva) žalobu, kterou se mimo jiné domáhal zrušení těchto dvou rozhodnutí.

21

Rozsudkem ze dne 16. července 2021 tento soud zamítl žalobu žalobce v původním řízení zejména z důvodu, že operace kriminálního zpravodajství provedené v projednávané věci byly zákonné a informace shromážděné v souladu s ustanoveními zákona o kriminálním zpravodajství byly zákonným způsobem použity k posouzení existence kárného provinění, jehož se měl žalobce v původním řízení dopustit.

22

Žalobce v původním řízení podal odvolání k Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud Litvy), který je předkládajícím soudem, v němž uvedl, že přístup prostřednictvím zpravodajských orgánů k provozním údajům a samotnému obsahu elektronických sdělení v rámci operace kriminálního zpravodajství představuje natolik závažné porušení základních práv, že s ohledem na ustanovení směrnice 2002/58 a Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) může být tento přístup poskytnut pouze za účelem boje proti závažným trestným činům. Článek 19 odst. 3 zákona o kriminálním zpravodajství přitom stanoví, že takové údaje mohou být použity k vyšetřování nejen závažných trestných činů, ale také služebních pochybení nebo kárných provinění, která souvisí s korupčním jednáním.

23

Podle předkládajícího soudu se otázky vznesené žalobcem v původním řízení týkají dvou hledisek, a sice zaprvé přístupu k údajům uchovávaným poskytovateli služeb elektronických komunikací pro jiné účely, než je boj proti závažné trestné činnosti a předcházení závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti, a zadruhé použití těchto údajů, po jejich zpřístupnění, k vyšetřování kárných provinění souvisejících s korupčním jednáním.

24

Tento soud připomíná, že z judikatury Soudního dvora, zejména z rozsudku ze dne 6. října 2020, Privacy International (C‑623/17, EU:C:2020:790, bod 39), vyplývá, že čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 ve spojení s jejím článkem 3 musí být vykládán v tom smyslu, že do působnosti této směrnice spadá nejen legislativní opatření, které poskytovatelům služeb elektronických komunikací ukládá povinnost uchovávat provozní a lokalizační údaje, ale i legislativní opatření, které jim ukládá povinnost zpřístupnit tyto údaje příslušným vnitrostátním orgánům. Z této judikatury, zejména z rozsudku ze dne 2. března 2021, Prokuratuur (Podmínky přístupu k údajům o elektronické komunikaci) (C‑746/18, EU:C:2021:152, body 33 a 35), vyplývá, že pokud jde o cíl spočívající v prevenci, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů podle zásady proporcionality, takové závažné zásahy do základních práv zakotvených v článcích 7 a 8 Listiny, jako jsou ty, které s sebou nese uchovávání provozních a lokalizačních údajů bez ohledu na to, zda je plošné a nerozlišující, nebo cílené, mohou být odůvodněny pouze bojem proti závažné trestné činnosti a předcházením závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti.

25

Soudní dvůr se však dosud nevyjádřil k otázce, jaký dopad má na zásah do základních práv následné použití dotčených údajů. Za těchto okolností si předkládající soud klade otázku, zda takové následné použití musí být rovněž považováno za tak závažný zásah do základních práv zakotvených v článcích 7 a 8 Listiny, že jej lze odůvodnit pouze bojem proti závažné trestné činnosti a předcházením závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti, což by vylučovalo možnost využít tyto údaje při vyšetřováních kárných provinění souvisejících s korupčním jednáním.

26

Za těchto podmínek se Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud Litvy) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být čl. 15 odst. 1 směrnice [2002/58] ve spojení s články 7, 8, a 11, jakož i čl. 52 odst. 1 [Listiny] vykládán tak, že zakazuje příslušným orgánům veřejné moci používat údaje uchovávané poskytovateli služeb elektronických komunikací, kteří mohou poskytovat informace o údajích a komunikaci uživatele prostředků elektronických komunikací, při vyšetřování kárného provinění souvisejícího s korupcí, bez ohledu na to, zda byl přístup k těmto údajům v konkrétním případě poskytnut za účelem boje proti závažné trestné činnosti a předcházení závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti?“

27

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 ve spojení s články 7, 8 a 11, jakož i čl. 52 odst. 1 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby osobní údaje z elektronických komunikací, které byly poskytovateli služeb elektronických komunikací uchovávány na základě legislativního opatření přijatého podle tohoto ustanovení a následně na základě tohoto opatření zpřístupněny příslušným orgánům pro účely boje proti závažné trestné činnosti, mohly být použity při vyšetřování kárných provinění v souvislosti s korupcí.

28

Úvodem je třeba uvést, že z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že i když interní spis týkající se řízení vedoucího k vydání rozhodnutí dotčených ve věci v původním řízení, uvedených v bodě 19 tohoto rozsudku, obsahoval rovněž informace, které příslušné orgány shromáždily prostřednictvím odposlechu a záznamu elektronické komunikace, povolených pro účely trestního stíhání dvěma soudními usneseními, nic to nemění na tom, že se předkládající soud táže nikoli na použití osobních údajů, které byly získány bez zásahu poskytovatelů služeb elektronických komunikací, ale na následné použití osobních údajů, které byly těmito poskytovateli uchovávány na základě legislativního opatření členského státu, kterým jim byla uložena taková povinnost uchovávání podle čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58.

29

V tomto ohledu z informací obsažených v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že údaji uvedenými v položené otázce jsou údaje zachycené na základě čl. 65 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích ve spojení s jeho přílohou 1, který poskytovatelům služeb elektronických komunikací ukládá povinnost provádět plošné a nerozlišující uchovávání provozních a lokalizačních údajů týkajících se takové komunikace pro účely boje proti závažné trestné činnosti.

30

Pokud jde o podmínky, za kterých mohou být tyto údaje použity ve vnitřněsprávním řízení týkajícím se kárných provinění souvisejících s korupcí, je třeba nejprve připomenout, že přístup k těmto údajům lze na základě opatření přijatého na základě čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 umožnit pouze tehdy, pokud tito poskytovatelé tyto údaje uchovávali v souladu s tímto ustanovením [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. března 2021, Prokuratuur (Podmínky přístupu k údajům o elektronické komunikaci), C‑746/18, EU:C:2021:152, bod 29 a citovaná judikatura]. Dále je následné použití provozních a lokalizačních údajů z těchto komunikací pro účely boje proti závažné trestné činnosti možné pouze za podmínky, že je uchovávání těchto údajů poskytovateli služeb elektronických komunikací v souladu s čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58, jak je vykládán v judikatuře Soudního dvora, a že i přístup k těmto údajům poskytnutý příslušným orgánům je v souladu s tímto ustanovením.

31

V tomto ohledu již Soudní dvůr rozhodl, že čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 ve spojení s články 7, 8 a 11 a čl. 52 odst. 1 Listiny brání legislativním opatřením, která pro účely boje proti závažné trestné činnosti a předcházení závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti preventivně stanoví plošné a nerozlišující uchovávání provozních a lokalizačních údajů (rozsudek ze dne 20. září 2022, SpaceNet a Telekom Deutschland, C‑793/19 a C‑794/19, EU:C:2022:702, body 74 a 131, jakož i citovaná judikatura). Naproti tomu Soudní dvůr upřesnil, že tento čl. 15 odst. 1 ve spojení s články 7, 8 a 11, jakož i čl. 52 odst. 1 Listiny nebrání legislativním opatřením, která pro účely boje proti závažné trestné činnosti a předcházení závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti stanoví

pokud tato opatření pomocí jasných a přesných pravidel zajišťují při uchovávání dotčených údajů dodržení souvisejících hmotněprávních a procesních podmínek a pokud subjekty údajů mají k dispozici účinné záruky proti riziku zneužití (rozsudek ze dne 20. září 2022, SpaceNet a Telekom Deutschland, C‑793/19 a C‑794/19, EU:C:2022:702, bod 75 a citovaná judikatura).

32

Pokud jde o cíle, které mohou odůvodnit použití údajů uchovávaných poskytovateli služeb elektronických komunikací orgány veřejné moci na základě opatření, které je v souladu s těmito ustanoveními, je třeba připomenout, že čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 umožňuje členským státům zavést výjimky ze základní povinnosti zakotvené v čl. 5 odst. 1 této směrnice, zajistit důvěrnost osobních údajů, a z navazujících povinností stanovených zejména v článcích 6 a 9 uvedené směrnice, pokud takové omezení představuje v demokratické společnosti nezbytné, vhodné a přiměřené opatření pro zajištění národní bezpečnosti, obrany a veřejné bezpečnosti nebo pro prevenci, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů nebo neoprávněného použití elektronického komunikačního systému. Za tímto účelem mohou členské státy mimo jiné přijmout legislativní opatření umožňující uchovávání údajů po omezenou dobu na základě některého z těchto důvodů (rozsudek ze dne 6. října 2020, La Quadrature du Net a další, C‑511/18, C‑512/18 a C‑520/18, EU:C:2020:791, bod 110).

33

Článek 15 odst. 1 směrnice 2002/58 přitom nemůže odůvodňovat, aby se výjimka ze základní povinnosti zajistit důvěrný charakter elektronických sdělení a s nimi souvisejících údajů, a zejména ze zákazu uchovávat tyto údaje stanoveného v článku 5 uvedené směrnice, stala pravidlem, neboť posledně uvedené ustanovení by tak bylo do značné míry zbaveno svého významu (rozsudek ze dne 5. dubna 2022, Commissioner of An Garda Síochána a další, C‑140/20, EU:C:2022:258, bod 40).

34

Pokud jde o cíle, které mohou ospravedlňovat omezení práv a povinností stanovených zejména v článcích 5, 6 a 9 směrnice 2002/58, Soudní dvůr již rozhodl, že výčet cílů v čl. 15 odst. 1 první větě této směrnice je taxativní, a proto musí legislativní opatření přijaté na základě tohoto ustanovení skutečně a nezbytně odpovídat některému z těchto cílů (rozsudek ze dne 5. dubna 2022, Commissioner of An Garda Síochána a další, C‑140/20, EU:C:2022:258, bod 41).

35

Pokud jde o cíle obecného zájmu, které mohou odůvodnit opatření přijaté na základě čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58, z judikatury Soudního dvora vyplývá, že v souladu se zásadou proporcionality panuje mezi těmito cíli hierarchie podle jejich příslušného významu a význam cíle sledovaného takovým opatřením musí být úměrný závažnosti zásahu, který z něj vyplývá (rozsudek ze dne 5. dubna 2022, Commissioner of An Garda Síochána a další, C‑140/20, EU:C:2022:258, bod 56).

36

V tomto ohledu význam cíle zajistit národní bezpečnost, nahlíženého z hlediska čl. 4 odst. 2 SEU, podle něhož ochrana národní bezpečnosti zůstává výhradní odpovědností každého členského státu, přesahuje význam ostatních cílů uvedených v čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58, zejména cíle bojovat proti obecné, ač závažné trestné činnosti, a cíle zajistit veřejnou bezpečnost. Cílem zajistit národní bezpečnost tedy lze, jsou-li splněny ostatní požadavky stanovené v čl. 52 odst. 1 Listiny, odůvodnit opatření zasahující do základních práv závažněji než opatření, která by mohla být odůvodněna těmito ostatními cíli (rozsudek ze dne 5. dubna 2022, Commissioner of An Garda Síochána a další, C‑511/18, C‑512/18 a C‑520/18, bod 57, jakož i citovaná judikatura).

37

Pokud jde o cíl prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů, Soudní dvůr uvedl, že podle zásady proporcionality platí, že takové závažné zásahy do základních práv zakotvených v článcích 7 a 8 Listiny, jako jsou ty, které s sebou nese uchovávání provozních a lokalizačních údajů, mohou být odůvodněny pouze bojem proti závažné trestné činnosti a předcházením závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti. Cílem spočívajícím v prevenci, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů obecně proto mohou být odůvodněny pouze zásahy do uvedených základních práv, které nejsou závažné povahy (rozsudek ze dne 5. dubna 2022, Commissioner of An Garda Síochána a další, C‑140/20, EU:C:2022:258, bod 59, jakož i citovaná judikatura).

38

Z této judikatury vyplývá, že i když boj proti závažné trestné činnosti a předcházení závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti mají v hierarchii cílů obecného zájmu menší význam než ochrana národní bezpečnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. dubna 2022, Commissioner of An Garda Síochána a další, C‑140/20, EU:C:2022:258, bod 99), jejich význam přesahuje význam boje proti obecné kriminalitě a předcházení nezávažnému ohrožení veřejné bezpečnosti.

39

V tomto kontextu je nutno nicméně připomenout, že jak vyplývá rovněž z bodu 31 tohoto rozsudku, možnost členských států odůvodnit omezení práv a povinností stanovených zejména v článcích 5, 6 a 9 směrnice 2002/58 musí být posuzována z hlediska závažnosti zásahu, který takové omezení představuje, a musí být ověřeno, že význam cíle obecného zájmu sledovaného tímto omezením je úměrný závažnosti zásahu (rozsudek ze dne 6. října 2020, La Quadrature du Net a další, C‑511/18, C‑512/18 a C‑520/18, EU:C:2020:791, bod 131).

40

Soudní dvůr již navíc rozhodl, že přístup k provozním a lokalizačním údajům uchovávaným poskytovateli na základě opatření přijatého podle čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58, který musí být prováděn plně v souladu s podmínkami vyplývajícími z judikatury, která vyložila směrnici 2002/58, může být v zásadě odůvodněn pouze cílem obecného zájmu, pro který bylo těmto poskytovatelům toto uchovávání uloženo. Jinak je tomu pouze tehdy, když význam cíle sledovaného přístupem přesahuje význam cíle, který je důvodem uchovávání (rozsudek ze dne 5. dubna 2022, Commissioner of An Garda Síochána a další, C‑140/20, EU:C:2022:258, bod 98, jakož i citovaná judikatura).

41

Tyto úvahy se přitom použijí mutatis mutandis na následné použití provozních a lokalizačních údajů uchovávaných poskytovateli služeb elektronických komunikací na základě opatření přijatého na základě čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 za účelem boje proti závažné trestné činnosti. Takové údaje totiž nemohou být poté, co byly uchovány a zpřístupněny příslušným orgánům za účelem boje proti závažné trestné činnosti, předány jiným orgánům a použity k dosažení takových cílů, jako je v projednávané věci boj proti kárným proviněním souvisejícím s korupcí, které mají v hierarchii cílů obecného zájmu menší význam než je cíl spočívající v boji proti závažné trestné činnosti a předcházení závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti. Povolit v takové situaci přístup k uchovávaným údajům a jejich použití by totiž bylo v rozporu s touto hierarchií cílů obecného zájmu připomenutou v bodech 33, 35 až 37 a 40 tohoto rozsudku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. dubna 2022, Commissioner of An Garda Síochána a další, C‑140/20, EU:C:2022:258, bod 99).

42

Pokud jde o argument české vlády a Irska předložený v jejich písemných vyjádřeních, podle něhož kárné řízení týkající se kárných provinění souvisejících s korupcí může být spojeno s ochranou veřejné bezpečnosti, stačí uvést, že předkládající soud ve svém předkládacím rozhodnutí na závažné ohrožení veřejné bezpečnosti neodkázal.

43

Kromě toho je pravda, že vnitřněsprávní šetření služebních pochybení nebo kárných provinění souvisejících s korupčním jednáním mohou sice hrát významnou úlohu v boji proti takovým činům, avšak legislativní opatření, které upravuje taková šetření, neodpovídá skutečně a striktně cíli stíhání a trestání trestných činů, uvedenému v čl. 15 odst. 1 první větě směrnice 2002/58, který se týká pouze trestního stíhání.

44

S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 ve spojení s články 7, 8 a 11, jakož i čl. 52 odst. 1 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby osobní údaje z elektronických komunikací, které byly poskytovateli služeb elektronických komunikací uchovávány na základě legislativního opatření přijatého podle tohoto ustanovení a následně na základě tohoto opatření zpřístupněny příslušným orgánům pro účely boje proti závažné trestné činnosti, mohly být použity při vyšetřování kárných provinění v souvislosti s korupcí.

45

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

Článek 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009, ve spojení s články 7, 8 a 11, jakož i čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie,

musí být vykládán v tom smyslu, že

brání tomu, aby osobní údaje z elektronických komunikací, které byly poskytovateli služeb elektronických komunikací uchovávány na základě legislativního opatření přijatého podle tohoto ustanovení a následně na základě tohoto opatření zpřístupněny příslušným orgánům pro účely boje proti závažné trestné činnosti, mohly být použity při vyšetřování kárných provinění v souvislosti s korupcí.