1.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla podána v řízení mezi SC AA SRL, společností s ručením omezeným podle rumunského práva (dále jen „AA“), a Ministerul Fondurilor Europene (ministerstvo pro evropské fondy, Rumunsko, dále jen „MFE“) ve věci zaplacení úroků z prodlení za pozdní náhrady způsobilých výdajů ze strany MFE na základě smlouvy o financování, kterou MFE uzavřelo se společností AA v rámci provádění programu spolufinancovaného z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR).

2.

Toto stanovisko se v podstatě zaměřuje na dvě otázky. Zaprvé si klade otázku, zda zásada řádného finančního řízení uvedená v článku 60 nařízení (ES) č. 1083/2006 ( 2 ), ve spojení se zásadou rovnocennosti, vyžaduje nebo vylučuje, aby právnická osoba získala od příslušného vnitrostátního orgánu úroky z prodlení za pozdní úhradu způsobilých výdajů z evropských fondů za období, kdy byl v platnosti správní akt, kterým byla vypovězena smlouva o financování a který následně zrušil příslušný vnitrostátní soud. Dále – pokud je možnost náhrady takových úroků připuštěna – otázku, zda může předkládající soud omezit výši těchto úroků z důvodu nesrovnalostí, kterých se příjemce dopustil při plnění smlouvy o financování, pokud příslušný vnitrostátní orgán neprovedl finanční opravy.

3.

V článku 7 nařízení č. 1080/2006 ( 3 ), nadepsaném „Způsobilost výdajů“, je v odst. 1 písm. a) stanoveno:

„Příspěvek z Evropského fondu pro regionální rozvoj nelze poskytnout na tyto výdaje:

4.

Článek 14 nařízení č. 1083/2006, nadepsaný „Sdílené řízení“, v odstavci 1 stanoví:

„Rozpočet Evropské unie přidělený fondům je plněn v rámci sdíleného řízení, na němž se podílejí členské státy a Komise v souladu s čl. 53 [písm.] b) nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ( 4 ) […], s výjimkou nástroje podle článku 36a tohoto nařízení a technické pomoci podle článku 45 tohoto nařízení.

V souladu s čl. 48 odst. 2 [nařízení č. 1605/2002] se uplatňuje zásada řádného finančního řízení.“

5.

Článek 60 uvedeného nařízení, nadepsaný „Úkoly řídícího orgánu“, stanoví:

„Řídící orgán odpovídá za řízení a provádění operačního programu v souladu se zásadou řádného finančního řízení, a zejména

[…]“

6.

Článek 70 tohoto nařízení, nadepsaný „Řízení a kontrola“, stanoví:

„1.   Členské státy odpovídají za řízení a kontrolu operačních programů, zejména pomocí těchto opatření:

2.   Nelze-li částky neoprávněně vyplacené příjemci získat zpět, odpovídá za uhrazení nevymožených částek zpět do souhrnného rozpočtu Evropských společenství členský stát, pokud se prokáže, že ztráta byla způsobena jeho pochybením nebo nedbalostí.

3.   Prováděcí pravidla k odstavcům 1 a 2 přijme Komise postupem podle čl. 103 odst. 3.“

7.

Článek 80 téhož nařízení, nadepsaný „Úplnost platby příjemcům“, zní takto:

„Členské státy se přesvědčí, že subjekty odpovědné za provádění plateb zajišťují, aby příjemci obdrželi celkovou částku příspěvku z veřejných zdrojů co nejrychleji a v plné výši. Žádná částka se neodečítá ani nezadržuje a nejsou vymáhány žádné zvláštní poplatky či jiné poplatky s rovnocenným účinkem, které by snížily tyto částky určené příjemcům.“

8.

Článek 98 nařízení č. 1083/2006, nadepsaný „Finanční opravy prováděné členskými státy“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.   Členské státy odpovídají především za vyšetřování nesrovnalostí, přičemž jednají na základě důkazů o jakékoli významné změně ovlivňující povahu nebo podmínky provádění nebo kontroly operací nebo operačních programů, a za provádění požadovaných finančních oprav.

2.   Členský stát provádí finanční opravy požadované v souvislosti s jednotlivými nebo systémovými nesrovnalostmi zjištěnými u operací nebo operačních programů. Opravy prováděné členským státem spočívají ve zrušení celého příspěvku na operační program z veřejných zdrojů nebo jeho části. Členské státy berou v úvahu povahu a závažnost nesrovnalostí a finanční ztrátu, která fondu vznikla.

[…]“

9.

Článek 28 odst. 1 zákona č. 554/2004 ( 5 ) stanoví:

„Ustanovení tohoto zákona se doplňují ustanoveními občanského soudního řádu, pokud nejsou v rozporu se zvláštní povahou kompetenčního vztahu mezi orgány veřejné moci, na straně jedné, a osobami, jejichž práva nebo oprávněné zájmy byly dotčeny, na straně druhé, jakož i s postupem upraveným tímto zákonem. Slučitelnost použití pravidel občanského soudního řádu musí určit soud při rozhodování o výjimkách.“

10.

Článek 1535 Codul civil (občanský zákoník) ( 6 ), nazvaný „Úroky z prodlení u peněžitých závazků“, stanoví:

11.

Článek 1 OG č. 13/2011 ( 7 ) zní takto:

[…]“

12.

Článek 3 tohoto nařízení ve znění pozdějších předpisů stanoví:

„1)   Výše zákonných úroků z peněžitých závazků se stanoví na úrovni referenční úrokové sazby Rumunské národní banky, což je základní sazba stanovená rozhodnutím bankovní rady Rumunské národní banky.

2)   Výše zákonných sankčních úroků je stanovena ve výši referenční úrokové sazby zvýšené o čtyři procentní body.

2a)   Ve vztazích mezi profesionály a mezi profesionály a veřejnými zadavateli se výše zákonných sankčních úroků stanoví ve výši referenční úrokové sazby zvýšené o osm procentních bodů.

3)   V právních vztazích, které nevznikají z provozování výdělečné činnosti ve smyslu čl. 3 odst. 3 [občanského zákoníku] […], se zákonné úroky stanoví podle ustanovení odstavce 1, resp. odstavce 2, přičemž jejich výše se sníží o 20 %.

[…]“

13.

Podle článku 10 uvedeného nařízení se na sankční úroky použijí ustanovení článku 1535 a článků 1538 až 1543 [občanského zákoníku] […].“

14.

Článek 42 odst. 1 a 2 OUG č. 66/2011 ( 8 ), ve znění použitelném na spor v původním řízení, stanovil:

„1)   Rozpočtové pohledávky vzniklé v důsledku nesrovnalostí jsou splatné uplynutím lhůty splatnosti stanovené v dluhovém nástroji nebo do 30 dnů ode dne sdělení dluhového nástroje.

2)   Pokud dlužník nesplní své povinnosti vyplývající z dluhového nástroje ve stanovené lhůtě, dluží úroky vypočtené za použití úrokové sazby připadající na nesplacený zůstatek částky rozpočtové pohledávky vyjádřené v [rumunských lei (RON)], a to od prvního dne následujícího po uplynutí lhůty pro platbu stanovené v souladu s odstavcem 1 do dne zániku pohledávky, pokud pravidla Evropské unie nebo mezinárodního veřejného dárce nestanoví jinak.“

15.

Dne 22. dubna 2015 uzavřely MFE, řídící orgán odvětvového operačního programu EFRR s názvem „Posilování hospodářské konkurenceschopnosti 2007–2013“, a AA, společnost s ručením omezeným podle rumunského práva, v rámci tohoto programu smlouvu o financování (dále jen „smlouva o financování“) na realizaci projektu s názvem „Nákup zařízení pro zvýšení výrobní kapacity společnosti AA“ (dále jen „dotčený projekt“). Podle podmínek smlouvy se společnost MFE zavázala poskytnout společnosti AA nevratný grant ve výši 3334257,20 rumunského lei (RON) (přibližně 753000 eur) na realizaci dotčeného projektu ( 9 ).

16.

Za účelem zahájení postupu nákupu zařízení pro tento projekt si společnost AA vzala u banky úvěr na částku financování, která pokryje výdaje způsobilé k náhradě.

17.

Plnění smlouvy o financování bylo předmětem dvou žalob, z nichž první vedla k podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, která je předmětem projednávané věci.

18.

První žaloba byla podána proto, že po dokončení dotčeného projektu předložila společnost AA žádost o náhradu způsobilých výdajů, která nebyla uspokojena ( 10 ), v důsledku čehož vznikly dodatečné výdaje spojené s prodloužením úvěru ( 11 ). Společnost AA proto podala dne 18. dubna 2016 žalobu u předkládajícího soudu, Curtea de Appel Cluj (odvolací soud v Kluži, Rumunsko), v níž se domáhala, aby zaprvé MFE přijalo rozhodnutí, kterým by uznalo žádost o náhradu, zadruhé nahradilo způsobilé výdaje až do výše odpovídající nevratné finanční pomoci podle smlouvy o financování, zatřetí zaplatilo zákonné úroky z této částky ode dne podání žaloby a začtvrté – podpůrně – zaplatilo náhradu utrpěné majetkové újmy.

19.

Druhá žaloba vychází ze skutečnosti, že mezitím dne 29. srpna 2016 vypovědělo MFE smlouvu o financování z důvodu určitých nesrovnalostí ( 12 ). V důsledku toho podala společnost AA dne 27. dubna 2017 žalobu proti MFE u Curtea de Appel Cluj (odvolací soud v Kluži), tentokrát s návrhem na zrušení výpovědi smlouvy o financování. V rozsudku, který nabyl právní moci dne 10. března 2021 ( 13 ), tento soud žalobě vyhověl s odůvodněním, že bez ohledu na určité nesrovnalosti, jichž se společnost AA dopustila při plnění smlouvy o financování, byla výpověď smlouvy nepřiměřená s ohledem na menší význam nesrovnalostí. Předkládající soud se domnívá, že MFE mohlo uplatnit mírnější opatření, a to finanční opravy ( 14 ).

20.

V návaznosti na tento rozsudek a následnou platbu částky způsobilých výdajů ze strany MFE ( 15 ) se předkládající soud v rámci první žaloby nadále zabýval výlučně žalobními body týkajícími se jednak zaplacení úroků z prodlení z částky zaplacené ze strany MFE v rámci výkonu tohoto rozsudku a jednak zaplacení náhrady majetkové újmy ( 16 ).

21.

V tomto ohledu se tento soud konkrétně ptá, zda unijní právo, a zejména zásada řádného finančního řízení a ochrany finančních zájmů Unie, brání tomu, aby vnitrostátní právo ukládalo příjemci ze smlouvy o financování povinnost zaplatit úroky z prodlení ze způsobilých výdajů hrazených z EFRR, které řídící orgán uhradil opožděně po zrušení výpovědi dotčené smlouvy o financování, a to za dobu, po kterou byla v platnosti tato výpověď, jež byla následně zrušena soudem.

22.

Vzhledem k neexistenci konkrétních ustanovení v unijním a vnitrostátním právu a vzhledem k rozporné vnitrostátní judikatuře v této oblasti měl předkládající soud za to, že vnitrostátní práv musí v souladu se zásadou procesní autonomie stanovit podmínky použitelné na úroky ( 17 ). Tento soud si však klade otázku, zda je v takovém případě zaplacení úroků z prodlení podle vnitrostátních pravidel a v souladu se zásadou rovnocennosti slučitelná s ochranou finančních zájmů Unie, a zejména se zásadou řádného finančního řízení, nebo zda tato zásada naopak nevyžaduje, aby místo toho obdobně použil ustanovení vnitrostátního práva, která upravují odnětí finanční výhody v případě nesrovnalostí a jež zaplacení úroků nestanoví ( 18 ). Kromě toho se tento soud ptá, zda může vnitrostátní soud omezit výši případných úroků z prodlení, aby zohlednil nesrovnalosti, jichž se příjemce dopustil při plnění smlouvy o financování, pokud tento orgán – jako v projednávané věci – v tomto ohledu neuplatnil žádnou finanční opravu.

23.

V této souvislosti se Curtea de Appel Cluj (odvolací soud v Kluži) rozhodl přerušit řízení a předložit Soudnímu dvoru čtyři předběžné otázky, z nichž tři jsou předmětem tohoto stanoviska:

24.

Písemná vyjádření Soudnímu dvoru předložili MFE, rumunská a portugalská vláda, jakož i Evropská komise.

25.

Svou první až třetí předběžnou otázkou, které jsou předmětem tohoto stanoviska, se předkládající soud v podstatě ptá, zda má společnost AA v projednávané věci nárok na zaplacení úroků z prodlení (první a třetí otázka) a zda může být výše těchto úroků omezena z důvodu nesrovnalostí, kterých se tato společnost dopustila (druhá otázka).

26.

Budu se tedy nejprve zabývat společně první a třetí otázkou a následně druhou předběžnou otázkou.

27.

Pokud jde o první a třetí otázku, předkládající soud se v podstatě ptá, zda má právnická osoba v souladu s unijními zásadami, a zejména se zásadou řádného finančního řízení a zásadou rovnocennosti, nárok na zaplacení úroků z prodlení za pozdní úhradu způsobilých výdajů z unijních fondů za období, během něhož platil akt, kterým byla tato výhoda odňata a který byl následně zrušen příslušným vnitrostátním soudem.

28.

Vzhledem k neexistenci výslovných ustanovení v unijním a vnitrostátním právu zvažuje tento soud dvě možná řešení:

29.

V tomto ohledu MFE zdůrazňuje, že zásada rovnocennosti nemůže v projednávané věci odůvodnit povinnost platit úroky z prodlení, a to v podstatě kvůli situaci, která se vyznačuje nerovným postavením stran ( 23 ), a tím spíše že společnost AA nesplnila své povinnosti ( 24 ) ani že zásada řádného finančního řízení nemůže odůvodnit takovou povinnost, která by bez jakéhokoli smluvního nebo právního základu způsobila značnou újmu rozpočtu dotčeného členského státu ve prospěch příjemců finančních prostředků. MFE se proto přimlouvá za uplatnění ustanovení vnitrostátního práva, jímž se řídí odnětí finanční výhody v případě nesrovnalostí ( 25 ). Podobně rumunská a portugalská vláda v projednávané věci vylučují přiznání úroků z prodlení v souladu se zásadou řádného finančního řízení ( 26 ), jakož i se zásadou rovnocennosti, pokud neexistují vnitrostátní předpisy upravující podobné situace ( 27 ), a zdůrazňují existenci širokého prostoru pro uvážení, který je v takové situaci členským státům přiznán.

30.

Komise se domnívá, že pokud neexistují zvláštní ustanovení ( 28 ), právní řád dotyčného členského státu musí tuto otázku vyřešit na základě zásady procesní autonomie a v souladu se zásadami rovnocennosti a efektivity, přičemž zaplacení těchto úroků neporušuje zásadu řádného finančního řízení ( 29 ). Pokud jde konkrétně o uplatnění zásady rovnocennosti, Komise se domnívá, že předkládajícímu soudu přísluší určit srovnatelné postupy podle vnitrostátního práva, přičemž zdůrazňuje, že ustanovení vnitrostátního práva, které upravuje odnětí finanční výhody v případě nesrovnalostí ( 30 ), není v tomto ohledu relevantní, pokud jde o kategorii žalob, která je rovněž založena na unijním právu.

31.

Na úvod bych rád zdůraznil, že plnění rozpočtu EU podle nařízení č. 1083/2006 ( 31 ) podléhá sdílenému řízení, v jehož rámci je na jedné straně Komise odpovědná zejména za plánování a schvalování programů a na druhé straně členské státy prostřednictvím svých řídících orgánů odpovídají za řízení a provádění operačních programů ( 32 ), zejména s ohledem na příjemce, kteří mají nárok na co nejrychlejší získání plné výše příspěvku z veřejných zdrojů ( 33 ). Dotčený členský stát je proto odpovědný za řízení a kontrolu operačního programu, a zejména za prevenci, odhalování a nápravu nesrovnalostí a za vymáhání neoprávněně vyplacených částek, případně navýšených o úroky z prodlení ( 34 ).

32.

Řídící orgán zejména odpovídá za řízení a provádění operačního programu v souladu se zásadou řádného finančního řízení ( 35 ). Podle této zásady musí být plnění rozpočtu prováděno v souladu se zásadami hospodárnosti, efektivnosti a účinnosti ( 36 ), což znamená, že členské státy využívají evropské strukturální a investiční fondy v souladu se zásadami a právními požadavky, z nichž vycházejí odvětvové právní předpisy Unie ( 37 ).

33.

Odvětvové právní předpisy Unie, vykládané s ohledem na zásadu řádného finančního řízení, však neobsahují žádnou zásadu, která by stanovila, že úroky z prodlení týkající se vrácených nebo zpětně vymožených částek mezi členskými státy a příjemci by měly nebo neměly být vypláceny navíc k vráceným nebo zpětně vymoženým neoprávněným platbám ( 38 ). Tato nařízení a zásada řádného finančního řízení pouze přiznávají členským státům právo požadovat úroky z částek zpětně získaných v souladu s vnitrostátním právem, aniž definují povahu a způsob získání těchto úroků ( 39 ).

34.

Za těchto okolností je na vnitrostátním právním řádu každého členského státu, aby na základě zásady procesní autonomie taková pravidla stanovil, avšak za podmínky, že nejsou méně příznivá než pravidla upravující podobné situace podléhající vnitrostátnímu právu (zásada rovnocennosti) a v praxi neznemožňují nebo nadměrně neztěžují výkon práv přiznaných unijním právem (zásada efektivity) ( 40 ).

35.

Pokud jde zaprvé o zásadu rovnocennosti v projednávané věci, nebrání podle mého názoru v unijním právu nic tomu, aby předkládající soud přijal jedno ze dvou řešení uvedených v bodě 28 tohoto stanoviska, přičemž předkládající soud musí ověřit, které ustanovení by bylo použitelné podle vnitrostátního práva na obdobnou situaci. Konkrétně v tomto kontextu přísluší předkládajícímu soudu posoudit relevantnost pravidla vnitrostátního práva, na které se tento soud odvolává ve své třetí předběžné otázce ( 41 ), podle něhož jsou úroky splatné pouze v případě, že neoprávněná finanční výhoda není vrácena v zákonem stanovené lhůtě.

36.

Vzhledem k výše uvedenému – aniž je dotčeno ověření, které přísluší provést předkládajícímu soudu – připomínám, že podle práva členských států jsou úroky z prodlení obvykle určeny k nápravě prodlení s plněním závazku, aniž by měly striktně „kompenzační“ funkci ( 42 ), a obvykle následují po výzvě dlužníka ze strany věřitele ( 43 ). Existují však případy, kdy se úroky z prodlení uplatní i v případě, že nedošlo ke skutečnému prodlení s platbou, a jejich účelem je v podstatě kompenzace za pouhé znemožnění užívání neoprávněně zaplacené částky ( 44 ).

37.

Pokud jde za druhé o zásadu efektivity, domnívám se vzhledem k neexistenci společného přístupu v unijních právních předpisech a v judikatuře Unie a členských států, že v zásadě platí, že úhrada úroků z prodlení ze strany řídícího orgánu v případě pozdní náhrady způsobilých výdajů z fondů Unie – ačkoli to není v právních předpisech EU výslovně stanoveno – nebrání cílům platné právní úpravy a není v rozporu se zásadami a právními požadavky, z nichž vycházejí odvětvová nařízení Unie, a zejména se zásadou řádného finančního řízení ( 45 ).

38.

Kromě toho by přiznání úroků z prodlení v projednávané věci nemohlo mít vliv na finanční zájmy Unie, jelikož tyto výdaje nejsou způsobilé k úhradě členskému státu ze strany Komise ( 46 ).

39.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhuji odpovědět na první a třetí předběžnou otázku tak, že zásada řádného finančního řízení ve spojení se zásadou rovnocennosti musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle níž může příjemce nevratného grantu z EFRR získat od řídícího orgánu členského státu úroky z prodlení za pozdní úhradu způsobilých výdajů za období, během něhož byl v platnosti správní akt, který vylučuje úhradu těchto výdajů a který byl následně zrušen soudním rozhodnutím, a že v tomto ohledu přísluší předkládajícímu soudu, aby v souladu se zásadou rovnocennosti posoudil relevantnost takového pravidla vnitrostátního práva, podle něhož jsou úroky splatné pouze v případě, že neoprávněná finanční výhoda není vrácena v zákonem stanovené lhůtě.

40.

Pokud jde o druhou předběžnou otázku, předkládající soud se v podstatě ptá, zda lze omezit výši úroků z prodlení z důvodu nesrovnalostí, kterých se příjemce dopustil při plnění smlouvy o financování, pokud příslušný orgán v tomto ohledu neprovedl žádné finanční opravy.

41.

MFE a rumunská vláda v podstatě tvrdí, že vzhledem k tomu, že soudní rozhodnutí, kterým byla zrušena výpověď smlouvy o financování, rovněž konstatovalo, že se společnost AA dopustila nesrovnalostí při plnění smlouvy o financování, tyto nesrovnalosti přinejmenším částečně brání zaplacení úroků z prodlení. Podle názoru Komise přísluší vnitrostátnímu soudu, aby v souladu s obecnými zásadami unijního práva, zejména se zásadou proporcionality, určil, zda lze tyto nesrovnalosti zohlednit při výpočtu výše úroků z prodlení podle vnitrostátního práva použitelného na podobné vnitrostátní spory.

42.

Domnívám se, že vzhledem k neexistenci takovéto unijní právní úpravy v projednávané věci přísluší i zde vnitrostátnímu právnímu řádu každého členského státu, aby upravil procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany práv přiznaných jednotlivcům na základě zásady procesní autonomie v souladu se zásadami rovnocennosti a efektivity ( 47 ). Vzhledem k tomu, že řízení dotčené ve věci v původním řízení, které se týká poskytnutí finančních prostředků z rozpočtu Unie, je prováděcím opatřením k unijnímu právu, podléhá obecným zásadám unijního práva, mezi něž patří zejména zásada proporcionality ( 48 ).

43.

V souladu se zásadou rovnocennosti proto předkládajícímu soudu nejprve přísluší posoudit, zda nesrovnalosti, jichž se dopustil příjemce, musí být zohledněny v rámci obdobných vnitrostátních řízení a zda jsou pravidla stanovená vnitrostátním právem v souladu s unijním právem.

44.

V tomto ohledu, aniž chci zasahovat do posouzení, které má provést předkládající soud, se domnívám, že je třeba rozlišovat na jedné straně mezi otázkou možného uložení finančních oprav s ohledem na porušení smluvních povinností příjemcem, posuzovanou s ohledem na unijní a vnitrostátní právní úpravu poskytování finančních prostředků Unie, a na druhé straně otázkou placení úroků z prodlení za prodlení s poskytnutím finančních prostředků, posuzovanou s ohledem na vnitrostátní právní úpravu placení úroků z prodlení v obdobných situacích. Tento soud proto bude muset ověřit, do jaké míry mu vnitrostátní právo umožňuje zohlednit nesrovnalosti při realizaci projektu, aby odůvodnil zamítnutí nebo snížení samotných úroků z prodlení ( 49 ).

45.

Pokud jde dále o zásadu efektivity, je třeba připomenout, že je odpovědností dotčeného členského státu zohlednit dodržování pravidel Unie, a tedy odhalit a napravit případné nesrovnalosti zrušením celého příspěvku z veřejných zdrojů na operační program nebo jeho části, a to s ohledem na povahu a závažnost nesrovnalostí a z toho vyplývající finanční ztrátu, která fondu vznikla ( 50 ).

46.

V projednávané věci MFE proplatilo způsobilé výdaje v plné výši, aniž provedlo jakékoli opravy ( 51 ). Za těchto konkrétních okolností přísluší předkládajícímu soudu ověřit, zda a do jaké míry mu vnitrostátní právo umožňuje zohlednit ve věci v původním řízení týkající se nároku na úroky z prodlení – případně z úřední povinnosti ( 52 ) – nesrovnalosti zjištěné v rozsudku v rámci řízení o druhé žalobě, a to i s ohledem na skutečnost, že MFE provedlo náhradu v souladu s pravomocným rozsudkem vydaným v řízení o druhé žalobě ( 53 ). Nejeví se totiž jako jasné, zda a v jakém rozsahu měl vnitrostátní orgán možnost uložit finanční opravy v případě vyplacení částky způsobilých výdajů, jelikož původně neúspěšně uložil přísnější opatření, jako je výpověď smlouvy o financování ( 54 ). Unijní právo tedy nebrání tomu, aby předkládající soud z důvodu zjištěných nesrovnalostí zpochybnil výši případných úroků z prodlení, pokud to vnitrostátní právní úprava umožňuje. V opačném případě by tyto nesrovnalosti neměly žádné důsledky, z čehož by měl prospěch příjemce.

47.

Pokud jde konečně o zásadu proporcionality, vzhledem k tomu, že ve spisech předložených Soudnímu dvoru chybí jakékoli informace o nesrovnalostech při plnění smlouvy o financování, které lze přičíst společnosti AA, je třeba konstatovat, že předkládajícímu soudu přísluší, aby poté, co uzná svou příslušnost posoudit s ohledem na výše uvedené úvahy, zda v projednávané věci takové nesrovnalosti – pokud existují – odůvodňují zrušení nebo snížení jakýchkoli úroků, přičemž je třeba mít na paměti, že pokud se nabízí volba mezi několika stejně vhodnými opatřeními, je na základě zásady proporcionality třeba zvolit opatření nejméně omezující ( 55 ).

48.

Za těchto okolností navrhuji odpovědět na druhou předběžnou otázku tak, že pokud příjemce nevratného grantu z EFRR musí od orgánu veřejné moci členského státu získat úroky z prodlení z důvodu pozdní úhrady způsobilých výdajů za období, kdy platil správní akt bránící úhradě, který byl následně zrušen soudním rozhodnutím, přísluší vnitrostátnímu soudu posoudit – v souladu se zásadou procesní autonomie – zda mohou být při výpočtu výše úroků z prodlení podle vnitrostátního práva použitelného na obdobné vnitrostátní spory zohledněny nesrovnalosti, jichž se dopustil příjemce financování, s výhradou dodržení zásad rovnocennosti a efektivity, jakož i obecných zásad unijního práva, zejména zásady proporcionality.

49.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na první až třetí předběžnou otázku položenou Curtea de Apel Cluj (odvolací soud v Kluži, Rumunsko) odpověděl následovně: