1.

Nařízení (ES) č. 1370/2007 ( 2 ), které stanoví společný režim kompenzací za závazky veřejné služby v odvětví přepravy cestujících po železnici a silnici, v čl. 4 odst. 1 písm. b) bodě i) uvádí, že smlouvy o veřejných službách a obecná pravidla předem stanoví ukazatele, na základě kterých se vypočítá platba případné kompenzace za veřejné služby.

2.

Je s tímto ustanovením v souladu skutečnost, že kompenzace náležející provozovateli veřejných služeb za plnění závazku veřejné služby nebyla v plné výši vyplacena z důvodu, že finanční prostředky odpovídající uvedené kompenzaci nebyly stanoveny zákonem o rozpočtu tohoto státu a vyplaceny dotčenému příslušnému orgánu? To je podstatou hlavní otázky položené Krajským soudem v Burgasu (Okražen sad – Burgas, Bulharsko).

3.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla podána v rámci sporu mezi obcí Pomorie (Obština Pomorie, Bulharsko) a společností „ANHIALO AUTO“ OOD (dále jen „Anhialo“) ve věci poskytnutí kompenzace za veřejné služby dlužné na základě smlouvy o veřejných službách uzavřené za účelem poskytování služeb ve veřejné autobusové přepravě cestujících.

4.

V rozsudku ze dne 8. září 2022, Lux Express Estonia (C‑614/20, EU:C:2022:641), měl Soudní dvůr již příležitost vyložit čl. 4 odst. 1 písm. b) bod i) nařízení č. 1370/2007, v projednávané věci je Soudní dvůr poprvé žádán, aby se vyjádřil k tomu, zda členský stát má, či nemá možnost zavést nad rámec podmínek již stanovených v tomto nařízení, dodatečné podmínky týkající se platby kompenzace za veřejné služby.

5.

Článek 1 nařízení č. 1370/2007, nadepsaný „Účel a oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví:

„Účelem tohoto nařízení je definovat, jak mohou příslušné orgány v souladu s pravidly práva Společenství zasahovat do odvětví veřejné přepravy cestujících, aby zajistily poskytování služeb obecného zájmu, které jsou mimo jiné četnější, bezpečnější, kvalitnější nebo levnější než služby, které by mohly nabídnout samotné tržní mechanismy.

Za tímto účelem vymezuje toto nařízení podmínky, za nichž příslušné orgány poskytují kompenzace při ukládání nebo sjednávání závazků veřejné služby provozovatelům veřejných služeb za vzniklé náklady nebo udělují výlučná práva za plnění závazků veřejné služby.“

6.

Článek 2 tohoto nařízení, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[…]

[…]

[…]

– […]

[…]“

7.

Článek 3 uvedeného nařízení, nadepsaný „Smlouvy o veřejných službách a obecná pravidla“, v odstavci 1 a 2 stanoví:

„1.   Pokud příslušný orgán rozhodne o udělení výlučného práva nebo poskytnutí kompenzace jakékoli povahy za plnění závazků veřejné služby jím vybranému provozovateli, provede to v rámci smlouvy o veřejných službách.

2.   Odchylně od odstavce 1 se na závazky veřejné služby, jejichž účelem je stanovení maximálních tarifů pro všechny cestující nebo určité kategorie cestujících, mohou vztahovat obecná pravidla. V souladu se zásadami stanovenými v článcích 4 a 6 a v příloze poskytne příslušný orgán provozovatelům veřejných služeb kompenzaci za čisté finanční dopady, pozitivní nebo negativní, na náklady a příjmy, které vznikly při plnění tarifních závazků stanovených v obecných pravidlech způsobem, který zabraňuje nadměrnému poskytnutí kompenzací. Tím není dotčeno právo příslušných orgánů zahrnout závazky veřejné služby stanovící maximální tarify do smluv o veřejných službách.“

8.

Článek 4 téhož nařízení, nadepsaný „Povinný obsah smluv o veřejných službách a obecných pravidel“, v odstavci 1 stanoví:

„Smlouvy o veřejných službách a obecná pravidla musí:

9.

Článek 5 nařízení č.1370/2007, nadepsaný „Uzavírání smluv o veřejných službách“, stanoví:

„1.   Smlouvy o veřejných službách se uzavírají v souladu s pravidly stanovenými tímto nařízením. […]

[…]

5.   V případě přerušení poskytování služeb nebo v případě bezprostředního rizika vzniku takové situace může příslušný orgán přijmout mimořádná opatření. Tato mimořádná opatření mají podobu přímého uzavření nebo formální dohody o prodloužení smlouvy o veřejných službách nebo požadavku vykonat určité závazky veřejné služby. Provozovatel veřejných služeb má právo odvolat se proti rozhodnutí o uložení povinnosti vykonat určité závazky veřejné služby. Doba, na jakou je smlouva o veřejných službách uzavřena, prodloužena nebo uložena prostřednictvím mimořádných opatření, nepřesáhne dva roky.

[…]“

10.

Článek 6 tohoto nařízení, nadepsaný „Kompenzace za veřejné služby“, v odstavci 1 stanoví:

„Všechny kompenzace související s obecným pravidlem nebo smlouvou o veřejných službách musí být v souladu s článkem 4, a to bez ohledu na způsob, jakým byla smlouva uzavřena. Jakákoli kompenzace jakékoliv povahy související s přímo uzavřenou smlouvou o veřejných službách podle čl. 5 odst. 2, 4, 5 nebo 6 nebo související s obecným pravidlem musí být rovněž v souladu s přílohou.“

11.

Příloha uvedeného nařízení (dále jen „příloha“), nadepsaná „Pravidla pro kompenzaci v případech uvedených v čl. 6 odst. 1“, v bodech 2 a 3 stanoví:

„2.   Kompenzace nesmí překročit částku rovnající se čistému finančnímu dopadu, který odpovídá součtu pozitivních nebo negativních dopadů, které má plnění závazku veřejné služby na náklady a příjmy provozovatele veřejných služeb. Dopady se posoudí porovnáním situace, kdy je závazek veřejné služby splněn, se situací, která by nastala, kdyby závazek nebyl splněn. […]

3.   Plnění závazku veřejné služby může mít dopad na možné přepravní činnosti provozovatele mimo daný závazek (závazky) veřejné služby. Za účelem zabránit nadměrnému či nedostatečnému vyplácení kompenzací je proto třeba vzít při výpočtu čistého finančního dopadu v úvahu jakékoli vyčíslitelné finanční dopady na dotyčné sítě provozovatele.“

12.

Článek 4 závěrečných ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích (zakon za avtomobilnite prevozi) ( 3 ) ze dne 17. září 1999 ve znění použitelném na spor v původním řízení v odst. 1 a 3 stanoví:

„(1)   Státní rozpočet Bulharské republiky každoročně zahrnuje výdaje na:

[…]

(3)   Podmínky a postup poskytování prostředků uvedených v odstavci 1, jakož i podmínky a postup vydávání jízdních dokladů pro přepravu určitých kategorií cestujících, jak jsou definovány v právních předpisech, jsou stanoveny v nařízení přijatém Radou ministrů na návrh ministra dopravy, informačních technologií a komunikace.“

13.

Nařízení č. 3 o podmínkách a postupu poskytování prostředků na podporu přepravy cestujících na nerentabilních autobusových trasách v městské dopravě a v horských a jiných oblastech (naredba no 3 za usloviata i reda za predostavjane na sredstva za subsidirane na prevoza na patnicite po nerentabilni avtobusni linii vav vatrešnogradskia transport i transporta v planinski i drugi rajoni) ( 4 ) ze dne 4. dubna 2005 (dále jen „nařízení z roku 2005“) v čl. 1 odst. 1 stanovilo:

„Toto nařízení stanoví podmínky a postupy poskytování dotací z centrálního rozpočtu pro městskou přepravu cestujících a meziměstskou přepravu cestujících v řídce osídlených horských a příhraničních oblastech země.“

14.

Nařízení o podmínkách a postupu poskytování prostředků kompenzujících nižší příjmy v důsledku použití tarifů pro veřejnou přepravu cestujících na silnici, které jsou stanoveny pro určité skupiny cestujících v právních předpisech, a dotacích na veřejnou přepravu cestujících na nerentabilních autobusových trasách v městské dopravě, jakož i v dopravě v horských a jiných oblastech, a vystavování přepravních dokladů za poskytnutí přepravních služeb (naredba za usloviata i reda za predostavjane na sredstva za kompensirane na namalenite prihodi ot prilaganeto na ceni za obštestveni patničeski prevozi po avtomobilnia transport, predvideni v normativnite aktove za opredeleni kategorii patnici, za subsidirane na obštestveni patničeski prevozi po nerentabilni avtobusni linii vav vatrešnogradskia transport i transporta v planinski i drugi rajoni i za izdavane na prevozni dokumenti za izvaršvane na prevozite) ( 5 ) ze dne 29. března 2015, (dále jen „nařízení z roku 2015“), v čl. 1 odst. 1 a 2 stanoví:

„(1)   Toto nařízení stanoví podmínky a postup poskytování finančních prostředků stanovených ve státním rozpočtu na kompenzaci a dotování dopravců, kteří plní závazky veřejné služby, za bezplatnou přepravu cestujících či přepravu za sníženou cenu, jakož i za městskou a meziměstskou přepravu cestujících v řídce osídlených horských a jiných oblastech země.

(2)   Finanční prostředky uvedené v odstavci 1 představují kompenzaci za veřejné služby ve veřejné přepravě cestujících ve smyslu nařízení [č. 1370/2007] a poskytují se v souladu s podmínkami a postupy stanovenými v uvedeném nařízení a platných vnitrostátních právních předpisech.“

15.

Článek 2 odst. 1 tohoto nařízení zní následovně:

„Prostředky uvedené v tomto nařízení se poskytují do výše částky stanovené zákonem o státním rozpočtu pro daný rok.“

16.

Článek 3 odst. 1 a 4 uvedeného nařízení stanoví:

„(1)   Prostředky uvedené v tomto nařízení se poskytují ve formě cílených převodů z centrálního rozpočtu prostřednictvím systému elektronických rozpočtových plateb (systém SEBRA). Za tímto účelem jsou stanoveny limity pro obce, které dodržely zákonný postup pro zadávání veřejných zakázek na služby v přepravě cestujících podle nařízení 1370/2007 a ustanovení zákona o veřejných zakázkách nebo zákona o koncesích, při dodržení zásad veřejnosti a transparentnosti, volné a spravedlivé hospodářské soutěže a rovného zacházení a zákazu diskriminace.

[…]

(4)   Starostové obcí odměňují dopravce za skutečně poskytnuté dopravní služby.“

17.

Článek 55 odst. 1 a 2 téhož nařízení stanoví:

„1.   Dotace na přepravu cestujících jsou dopravcům poskytovány prostřednictvím obecních rozpočtů, a to do výše, která nepřesahuje částku odpovídající čistému finančnímu dopadu plnění závazku veřejné služby.

2.   Čistý finanční dopad se zjistí připočtením nákladů spojených se závazkem veřejné služby uloženým příslušným orgánem obsaženým ve smlouvě o veřejných službách nebo v obecném pravidle, minus jakékoli kladné finanční dopady vzniklé v rámci sítě provozované v souvislosti s daným závazkem veřejné služby, minus zisky z tarifu nebo jakýkoli jiný příjem získaný plněním daného závazku veřejné služby, plus přiměřený zisk.“

18.

Článek 56 nařízení z roku 2015 stanoví:

„(1)   Dotace se poskytují pouze dopravcům, s nimiž má příslušná obec uzavřené smlouvy, které splňují požadavky nařízení 1370/2007.

(2)   Smlouvy musí upravovat následující podmínky:

[…]

(4)   Pokud dopravci nedodržují podmínky smluv, mohou starostové obcí snížit výši dotací a mohou také pozastavit jejich poskytování.“

19.

Rozhodnutím ze dne 14. srpna 2013 byl guvernérem regionu Burgas (Bulharsko) udělen souhlas s tím, aby starosta obce Pomorie na dobu nanejvýš šesti měsíců přímo zadal poskytování služeb veřejné autobusové dopravy v časech a na trasách stanovených v tomto rozhodnutí, zejména pokud jde o autobusovou linku mezi městy Pomorie a Kableškovo (Bulharsko) a městské autobusové linky č. 1 a 2 v Pomorie. Smlouva o veřejných službách měla být uzavřena v rámci přímého uzavření smlouvy podle čl. 5 odst. 5 nařízení č. 1370/2007 jako mimořádné opatření, kterým mělo být překlenuto přerušení poskytování služby veřejné přepravy cestujících na uvedených trasách z důvodu uplynutí platnosti stávajících smluv a současného ukončení řízení o uzavření nové smlouvy o veřejných službách.

20.

Na základě tohoto rozhodnutí byla mezi obcí Pomorie jakožto příslušným orgánem a společností Anhialo jakožto provozovatelem veřejných služeb uzavřena dne 1. listopadu 2013 smlouva, kterou bylo uvedené společnosti svěřeno provozování veřejné služby v přepravě cestujících na dotyčných autobusových linkách (dále jen „dotčená smlouva“). Článek 2 této smlouvy stanovil, že smlouva je platná do doby, než příslušný orgán dokončí řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Článek 5 uvedené smlouvy kromě toho stanovil, že tento orgán je povinen poukázat provozovateli ve lhůtách stanovených ministerstvem financí odpovídající prostředky, jsou-li takovéto prostředky vyhrazeny za účelem dotací podle platného vnitrostátního práva a jako kompenzace bezplatného a sníženého jízdného pro určité skupiny obyvatel podle platného vnitrostátního práva.

21.

Je prokázáno, že společnost Anhialo poskytla přepravní služby stanovené dotčenou smlouvou. Smlouva byla ukončena dne 15. ledna 2019 v řízení, které bylo provedeno podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Co se týče období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2018, za které společnost Anhialo požadovala vyplacení kompenzací, které jí náležely podle dotčené smlouvy, jí obec Pomorie vyplatila částku 3690 bulharských leva (BGN) (přibližně 1886 eur k rozhodnému datu), která odpovídá celkové výši prostředků stanovených a vyplacených z centrálního rozpočtu Bulharské republiky této obci jako dotace na městskou a meziměstskou dopravu.

22.

Společnost Anhialo napadla výši této částky žalobou u Okresního soudu v Pomorie (Rajonen sad Pomorie, Bulharsko). Soudní znalecký posudek z oboru účetnictví stanovil, že čistý finanční dopad, ve smyslu ustanovení přílohy a článku 55 nařízení z roku 2015, na tuto společnost za období let 2016 až 2018 dosáhl přibližně 86000 BGN (přibližně 43800 eur k rozhodnému datu). Z tohoto znaleckého posudku rovněž vyplývá, že způsob vedení účetnictví v uvedené společnosti umožňuje přesné rozdělení nákladů a příjmů týkajících se dotovaných a nedotovaných činností v souladu s požadavky stanovenými v příloze. Společnost Anhialo se u uvedeného soudu domáhala zaplacení části dosud neuhrazené sumy, která jí náleží, konkrétně částky 24931,60 BGN (přibližně 12700 eur k rozhodnému datu).

23.

Rozsudkem ze dne 8. listopadu 2021 Okresní soud v Pomorie (Rajonen sad Pomorie) žalobě vyhověl. Uvedený soud měl mimo jiné za to, že účelem kompenzace za veřejné služby ve smyslu nařízení č. 1370/2007 je kompenzovat negativní čistý finanční dopad tím, že jsou provozovateli uhrazeny náklady na poskytování veřejné služby, a že jelikož dotčená smlouva byla uzavřena v průběhu roku 2013, nemůže obec Pomorie tvrdit, že společnost Anhialo nemá nárok na kompenzaci za veřejné služby z důvodu, že tato smlouva neobsahuje povinné náležitosti uvedené v čl. 56 odst. 2 nařízení z roku 2015. S ohledem na datum přijetí tohoto nařízení totiž podle uvedeného soudu nelze požadavek stanovený v tomto ustanovení, který spočívá v povinnosti uvést ukazatele pro výpočet dotace, uplatnit na dotčenou smlouvu, a vzhledem k tomu, že společnost Anhialo poskytla veřejné služby v dopravě, na které byla uzavřena tato smlouva, má nárok na dotaci a příslušné orgány jsou povinny jí poskytnout kompenzaci za veřejné služby v souladu s nařízením č. 1370/2007.

24.

Obec Pomorie podala ke Krajskému soudu v Burgasu (Okražen sad Burgas, Bulharsko), tedy k předkládajícímu soudu, odvolání proti tomuto rozsudku, ve kterém tvrdí, že podmínky stanovené v nařízení z roku 2015 jsou stanoveny rovněž v nařízení č. 1370/2007. Toto nařízení má podle jejího názoru od svého přijetí, a sice od 23. října 2007, přímý účinek, z čehož vyplývá, že požadavky uvedené v jeho čl. 4 odst. 1 platily již od tohoto data, a skutečnost, že nejsou obsaženy v dotčené smlouvě, znamená, že nárok na poskytnutí dotace neexistuje. Obec Pomorie se odvolává rovněž na článek 5 dotčené smlouvy, z něhož dovozuje, že její povinnost převést dotace není bezpodmínečná, nýbrž je vázána na splnění podmínek stanovených ve vnitrostátních právních předpisech. V situaci, kdy do svého rozpočtu neobdržela žádnou dotaci z centrálního rozpočtu státu, nelze obci vytýkat, že dopravcům nevyplatila žádnou kompenzaci za veřejné služby. Obec dodala, že právní předpisy ji neopravňují k tomu, aby sama určila výši kompenzací a dotací, ale pouze k tomu, aby rozdělila na vázaný účel jí přidělené příslušné prostředky.

25.

Společnost Anhialo u předkládajícího soudu tvrdí, že čl. 56 odst. 2 nařízení z roku 2015 je ustanovení hmotněprávní povahy a jako takové nemá zpětný účinek. Legalitu dotčené smlouvy proto podle jejího názoru nelze posuzovat z hlediska tohoto nařízení. Nařízení č. 1370/2007 podle společnosti Anhialo zakotvuje nezadatelné právo provozovatele veřejných služeb na kompenzaci za veřejné služby a toto nařízení výslovně nezakazuje poskytnutí kompenzace za veřejné služby v případě, kdy smlouva o veřejných službách formálně neodpovídá požadavkům, které nařízení stanoví. Cílem uvedeného nařízení je podle jejího názoru zajistit transparentnost postupu při stanovení kompenzace za veřejné služby a vyhnout se nadměrným kompenzacím, aniž je provozovatelům upřena kompenzace, která jim náleží. Společnost Anhialo rovněž zdůraznila, že podle zjištění uvedených v soudním znaleckém posudku z oboru účetnictví vyhověla všem požadavkům stanoveným v nařízení č. 1370/2007 a v nařízení z roku 2015, pokud jde o kompenzaci za veřejné služby. Tato společnost má za to, s ohledem na čl. 3 odst. 1 uvedeného nařízení, že poskytnutí dotací z centrálního rozpočtu státu závisí pouze na dotčené obci a na tom, zda splnila zákonné požadavky pro uzavření smluv o veřejných službách. Obec Pomorie, která musí zajistit veřejnou dopravu na svém území, je proto podle společnosti Anhialo povinna poskytnout dotčenému provozovateli veřejných služeb vždy celou kompenzaci za veřejné služby, nezávisle na tom, zda byla udělena dotace, či nikoli.

26.

Předkládající soud poukazuje na to, že nařízení z roku 2015 bylo přijato na základě zákona o provozu na pozemních komunikacích, zejména na základě čl. 4 odst. 1 závěrečných ustanovení tohoto zákona, a že čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení stanoví, že finanční prostředky se poskytují do výše stanovené zákonem o státním rozpočtu na daný rok. Předkládající soud dodává, že čl. 56 odst. 1 uvedeného nařízení současně stanoví, že dotace se poskytují pouze provozovatelům veřejných služeb, s nimiž dotčená obec uzavřela smlouvy, které splňují požadavky stanovené v nařízení č. 1370/2007, a že další odstavce tohoto článku 56 stanoví dodatečné požadavky týkající se obsahu smluv uzavřených s provozovateli. Vnitrostátní právní úprava, tak jak bylo vyložena příslušnými vnitrostátními orgány, stanoví pro výplatu kompenzace za veřejné služby požadavek, aby tato kompenzace byla stanovena zákonem o státním rozpočtu pro daný rok a byla vyplacena příslušnému orgánu. V opačném případě příslušný orgán nemůže podle předkládajícího soudu tuto kompenzaci právoplatně vyplatit provozovateli veřejných služeb, ačkoli smlouva o veřejných službách byla skutečně plněna.

27.

Nařízení č. 1370/2007, zejména jeho čl. 6 odst. 1, však takové požadavky, pokud jde o vyplácení kompenzace za veřejné služby, podle názoru předkládajícího soudu neobsahuje. V důsledku toho si předkládající soud klade otázku, zda toto nařízení umožňuje členskému státu, aby prostřednictvím svých vnitrostátních právních předpisů nebo vnitřních pravidel zavedl dodatečné požadavky a omezení týkající se platby kompenzace za veřejné služby dopravci za plnění závazku veřejné služby.

28.

Kromě toho dotčená smlouva podle předkládajícího soudu nedefinuje ukazatele, na jejichž základě se vypočítá kompenzace za veřejné služby, ale odkazuje v tomto ohledu na vnitrostátní právní úpravu. Předkládající soud má za to, že vzhledem k tomu, že čl. 4 odst. 1 písm. b) bod i) nařízení č. 1370/2007 zmiňuje „smlouvy o veřejných službách a obecná pravidla“, je možné vykládat použití spojky „a“ v tom smyslu, že postačuje, jsou-li ukazatele, na jejichž základě se vypočítá kompenzace, stanoveny v obecných pravidlech, a sice v pravidlech přijatých v rámci nařízení z roku 2015 a předtím v nařízení z roku 2005. Dalším možným výkladem je, že tyto parametry musí být nezbytně stanoveny nejen v obecných pravidlech, ale i ve smlouvě o veřejných službách ve smyslu tohoto nařízení.

29.

Za těchto okolností se Krajský soud v Burgasu (Okražen sad – Burgas) rozhodl přerušit řízení a předložit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

30.

Písemná vyjádření předložily obec Pomorie, bulharská vláda a Evropská komise. Poslední dvě zúčastněné strany přednesly též ústní vyjádření na jednání, které se konalo dne 21. června 2023.

31.

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda nařízení č. 1370/2007 musí být vykládáno v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát přijal ustanovení, podle nichž lze kompenzaci za veřejné služby ve smyslu tohoto nařízení poskytnout provozovateli veřejných služeb pouze tehdy, pokud prostředky odpovídající této kompenzaci byly stanoveny zákonem o rozpočtu tohoto státu pro daný rok a byly vyplaceny příslušnému orgánu.

32.

Úvodem je třeba připomenout, že podle čl. 288 druhého pododstavce SFEU je nařízení závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. Ustanovení nařízení tedy mají z důvodu své samotné povahy a funkce v systému pramenů unijního práva obecně ve vnitrostátních právních řádech bezprostřední účinek, aniž je nutné, aby vnitrostátní orgány přijaly prováděcí opatření. Pokud to provedení některých ustanovení nařízení vyžaduje, mohou členské státy přijmout prováděcí opatření k nařízení, pokud tím nenaruší jeho přímou použitelnost, nezastřou jeho povahu aktu unijního práva a upřesní-li prostor pro uvážení, který jim uvedené nařízení svěřuje, za podmínky, že nepřekročí meze stanovené ustanoveními tohoto nařízení ( 6 ).

33.

V tomto ohledu je právě s poukazem na příslušná ustanovení dotyčného nařízení vykládaná s přihlédnutím k cílům tohoto nařízení třeba určit, zda tato ustanovení zakazují, ukládají či umožňují členským státům vydat určitá prováděcí opatření a zda – zejména v tomto posledně uvedeném případě – se dotčená opatření drží v rámci prostoru pro uvážení přiznaného každému členskému státu. Je rovněž důležité připomenout, že jelikož všechna ustanovení unijního práva splňují podmínky vyžadované k tomu, aby vyvolávala přímý účinek, jsou těmito ustanoveními vázány všechny orgány členských států, tedy nejen vnitrostátní soudy, ale rovněž všechny správní orgány včetně decentralizovaných orgánů, a tyto orgány jsou povinny tato ustanovení uplatňovat ( 7 ).

34.

Co se týče relevantních ustanovení nařízení č. 1370/2007 v projednávané věci, je třeba uvést, že podle čl. 1 odst. 1 tohoto nařízení je jeho účelem definovat, jak mohou příslušné orgány v souladu s pravidly unijního práva zasahovat do odvětví veřejné přepravy cestujících, aby zajistily poskytování služeb obecného zájmu, které jsou mimo jiné četnější, bezpečnější, kvalitnější nebo levnější než služby, které by mohly nabídnout samotné tržní mechanismy, a za tímto účelem vymezuje uvedené nařízení podmínky, za nichž příslušné orgány poskytují kompenzace při ukládání nebo sjednávání závazků veřejné služby provozovatelům veřejných služeb za vzniklé náklady nebo udělují výlučná práva za plnění závazků veřejné služby.

35.

V důsledku toho nařízení č. 1370/2007 upravuje, jakým způsobem je veřejnému provozovateli poskytována „kompenzace za veřejné služby“, která je definována v čl. 2 písm. g) tohoto nařízení jako jakákoli výhoda, zejména finanční, kterou přímo nebo nepřímo poskytne příslušný orgán z veřejných zdrojů během období provádění závazku veřejné služby nebo v souvislosti s tímto obdobím. Jak upřesňuje bod 34 odůvodnění uvedeného nařízení, „kompenzace za veřejné služby se mohou v odvětví pozemní osobní dopravy ukázat jako nezbytné pro to, aby podniky odpovědné za veřejné služby fungovaly podle zásad a za podmínek, které jim umožňují plnit jejich úkoly“.

36.

Kromě toho čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1370/2007 stanoví, že pokud příslušný orgán rozhodne o udělení výlučného práva nebo poskytnutí kompenzace jakékoli povahy za plnění závazků veřejné služby jím vybranému provozovateli, provede to v rámci smlouvy o veřejných službách. Článek 4 odst. 1 téhož nařízení upřesňuje, že smlouvy o veřejných službách a obecná pravidla musí a) jasně stanovit závazky veřejné služby vymezené tímto nařízením a specifikované v souladu s článkem 2a, které má provozovatel veřejných služeb plnit, a dotčené územní oblasti; b) objektivním a transparentním způsobem předem stanovit: i) ukazatele, na základě kterých se vypočítá platba případné kompenzace, a ii) povahu a rozsah případných udělených výlučných práv způsobem, který zabraňuje nadměrnému poskytnutí kompenzací; jakož i c) vymezit způsoby rozdělování nákladů spojených s poskytováním služeb.

37.

V tomto ohledu, pokud jde o čl. 4 odst. 1 písm. b) bod i) nařízení č. 1370/2007, rozhodl Soudní dvůr, že pokud jde o výraz „případné“, z kontextu, do něhož toto ustanovení zapadá, vyplývá, že tento výraz evokuje možnost příslušných orgánů, stanovenou v čl. 1 odst. 1 druhém pododstavci a v čl. 3 odst. 1 téhož nařízení, zvolit si v rámci smlouvy o veřejných službách možnost poskytnout provozovatelům jako doplněk nebo namísto udělení výlučného práva kompenzaci jako protiplnění za plnění závazků veřejné služby ( 8 ).

38.

Článek 5 odst. 5 nařízení č. 1370/2007 kromě toho stanoví, že příslušný orgán může přijmout mimořádná opatření, která mohou mít podobu „přímého uzavření“ smlouvy, jež je definováno v čl. 2 písm. h) tohoto nařízení jako uzavření smlouvy o veřejných službách se stanoveným provozovatelem veřejných služeb bez jakéhokoli předchozího nabídkového řízení. V takovém případě klade uvedené nařízení na kompenzaci za veřejné služby dodatečné požadavky ( 9 ).

39.

Článek 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1370/2007 totiž na jedné straně stanoví, že v případě smluv o veřejných službách uzavřených mimo jiné podle čl. 5 odst. 5 tohoto nařízení se ukazatele, na jejichž základě se má vypočítat případná kompenzace, stanoví takovým způsobem, aby žádná kompenzace nemohla překročit částku nezbytnou k pokrytí čistého finančního dopadu na náklady a příjmy, které nastaly při plnění závazků veřejné služby, s přihlédnutím k příjmům provozovatele veřejných služeb získaným z této činnosti a přiměřenému zisku.

40.

Na druhé straně čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1370/2007 stanoví, že všechny kompenzace související s obecným pravidlem nebo smlouvou o veřejných službách musí být v souladu s článkem 4 tohoto nařízení, a to bez ohledu na způsob, jakým byla smlouva uzavřena, a že jakákoli kompenzace jakékoli povahy související se smlouvou o veřejných službách uzavřenou přímo mimo jiné podle čl. 5 odst. 5 nebo související s obecným pravidlem musí být kromě toho v souladu s ustanoveními uvedenými v příloze. Bod 2 přílohy stanoví, že „[k]ompenzace nesmí překročit částku rovnající se čistému finančnímu dopadu, který odpovídá součtu pozitivních nebo negativních dopadů, které má plnění závazku veřejné služby na náklady a příjmy provozovatele veřejných služeb“. Bod 3 této přílohy upřesňuje, že „[p]lnění závazku veřejné služby může mít dopad na možné přepravní činnosti provozovatele mimo daný závazek (závazky) veřejné služby“ a že „za účelem zabránit nadměrnému či nedostatečnému vyplácení kompenzací je proto třeba vzít při výpočtu čistého finančního dopadu v úvahu jakékoli vyčíslitelné finanční dopady na dotyčné sítě provozovatele“.

41.

Ze znění relevantních ustanovení nařízení č. 1370/2007 tak vyplývá, že pokud jde o kompenzaci za veřejné služby, cílem tohoto nařízení je především zabránit nadměrnému poskytnutí kompenzací ve prospěch provozovatele veřejných služeb ( 10 ), které by vedlo k jeho bezdůvodnému obohacení. Je třeba poukázat na to, že ve věci v původním řízení se nejedná o poskytnutí nadměrné kompenzace, ale naopak o nedostatečné vyplácení kompenzace, které je rovněž uvedeno v bodě 3 přílohy, tedy situace, kdy je provozovatel povinen plnit závazek veřejné služby v souladu se smlouvou o veřejných službách, aniž obdrží protiplnění. Aby se předešlo těmto dvěma typům situací, musí smlouva o veřejných službách obsahovat ukazatele pro výpočet kompenzace za veřejné služby, které musí být stanoveny předem objektivním a transparentním způsobem, a kromě toho v případě přímého uzavření smlouvy o veřejných službách musí být výše kompenzace stanovena s ohledem na čistý finanční dopad na provozovatele veřejných služeb. Z těchto ustanovení rovněž vyplývá, jak uvedl Soudní dvůr, že nařízení č. 1370/2007 ukládá příslušným orgánům povinnost poskytnout kompenzaci nákladů vyplývajících ze závazků veřejné služby ( 11 ).

42.

V projednávaném případě z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že společnost Anhialo a obec Pomorie uzavřely dotčenou smlouvu v rámci přímého uzavření smlouvy podle čl. 5 odst. 5 nařízení č. 1370/2007. Kromě toho je nesporné, že tato společnost plnila závazky veřejné služby uvedené v této smlouvě. Dotčená obec jí však nevyplatila v plné výši takový příspěvek na veřejnou službu, na který měla nárok podle soudního znaleckého posudku. V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že vnitrostátní právní úprava, tak jak byla vyložena příslušnými vnitrostátními orgány, stanoví pro výplatu kompenzace za veřejné služby požadavky, aby tato kompenzace byla stanovena zákonem o státním rozpočtu pro daný rok a vyplacena příslušnému orgánu. V projednávané věci však obec Pomorie za dotčené období vyplatila společnosti Anhialo pouze částku 3690 BGN (přibližně 1886 eur k dotčenému datu) ( 12 ), která odpovídá celkové výši prostředků stanovených a vyplacených z centrálního rozpočtu Bulharské republiky této obci z titulu dotací na městskou a meziměstskou přepravu ( 13 ).

43.

V takové věci, jako je věc v původním řízení, je tudíž třeba konstatovat na jedné straně, že ukazatele, na jejichž základě má být kompenzace za veřejné služby vypočtena, nejsou stanoveny předem objektivním a transparentním způsobem. Tato částka totiž závisí na finančních prostředcích přidělovaných ze státního rozpočtu, které se mohou rok od roku lišit v závislosti na kritériích, která nejsou spojena s plněním smlouvy o veřejných službách uzavřené provozovatelem veřejných služeb. Jak však stanoví bod 9 odůvodnění nařízení č. 1370/2007, k zajištění uplatňování zásady transparentnosti, zásady rovného zacházení s konkurenčními provozovateli a zásady proporcionality při poskytování kompenzací či udělování výlučných práv je třeba ve smlouvě o veřejných službách mezi příslušným orgánem a vybraným provozovatelem veřejných služeb vymezit povahu závazků veřejné služby a dohodnutou odměnu.

44.

Na druhé straně, pokud jde konkrétně o smlouvy o veřejných službách, které byly uzavřeny přímo, podmínka, že finanční prostředky musí být stanoveny a vyplaceny z centrálního rozpočtu, aby mohl být provozovateli poskytnut příspěvek na veřejnou službu, nezohledňuje čistý finanční dopad na náklady a příjmy, které nastaly při plnění závazků veřejné služby, jak vyžaduje čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1370/2007 a jeho příloha. Smlouva o veřejných službách však nemůže vést k omezení kompenzace za veřejné služby, jejíž podstata je „odměňující“ ( 14 ), na částku poskytnutou příslušnému orgánu ze státního rozpočtu poté, co byl tento závazek smluvně stanoven.

45.

Dodávám, jak uvedla bulharská vláda a Komise, že se členský stát může, pokud mu to jeho rozpočtová kapacita neumožňuje, rozhodnout do budoucna omezit zadávání veřejných služeb, nebo dokonce neuzavírat smlouvy o veřejných službách. Naproti tomu, co se týče minulosti, pokud byla smlouva plněna provozovatelem veřejných služeb, jako je tomu ve věci v původním řízení, je podle mého názoru zjevné, že tento provozovatel má v souladu s nařízením č. 1370/2007 nárok na kompenzaci za plnění závazků veřejné služby, které mu byly uloženy. Nad rámec použití tohoto nařízení je třeba připomenout, že zásada právní jistoty, která je součástí obecných zásad unijního práva, zejména vyžaduje, aby právní pravidla byla jasná a přesná a jejich účinky byly předvídatelné ( 15 ).

46.

Kromě toho se obecně podle čl. 2 písm. e) uvedeného nařízení „závazkem veřejné služby“ rozumí požadavek, který vymezí nebo stanoví příslušný orgán k zajištění veřejné služby v přepravě cestujících v obecném zájmu, který by provozovatel na základě svých vlastních obchodních zájmů bez odměny nepřevzal vůbec nebo nepřevzal ve stejném rozsahu nebo za stejných podmínek. Bez přiměřené kompenzace za veřejné služby by tak žádný provozovatel nebyl ochoten tyto služby v obecném zájmu poskytovat. Přístup, který spojuje výplatu dané kompenzace za závazek veřejné služby s výplatou dotace poskytované členským státem příslušnému orgánu, však může za takových podmínek, jako jsou podmínky ve věci v původním řízení, vést k nevyplacení kompenzace nebo k jejímu vyplacení v nedostatečné výši, což může ohrozit samotnou existenci smluv o veřejných službách a s nimi spojených závazků veřejné služby.

47.

Za těchto okolností je třeba s ohledem na judikaturu citovanou v bodech 32 a 33 tohoto stanoviska konstatovat, že dotčená vnitrostátní právní úprava nespadá do prostoru pro uvážení, který je každému členskému státu přiznán pro účely přijetí prováděcích opatření k nařízení, v projednávaném případě k nařízení č. 1370/2007, pokud jde o stanovení kompenzace za veřejné služby, na kterou má provozovatel veřejných služeb nárok.

48.

S ohledem na výše uvedené navrhuji odpovědět na první otázku tak, že nařízení č. 1370/2007 musí být vykládáno v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát přijal ustanovení, podle nichž lze kompenzaci za veřejné služby ve smyslu tohoto nařízení poskytnout provozovateli veřejných služeb pouze tehdy, pokud odpovídající finanční prostředky byly stanoveny zákonem o rozpočtu tohoto státu pro daný rok a vyplaceny příslušnému orgánu.

49.

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 4 odst. 1 písm. b) bod i) nařízení č. 1370/2007 musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje vyplacení kompenzace za veřejné služby provozovateli veřejných služeb, pokud ukazatele, na základě kterých se tato kompenzace vypočítá, nejsou stanoveny ve smlouvě o veřejných službách, ale jsou stanoveny předem v obecných pravidlech, která určují výši uvedené kompenzace v souladu s ustanoveními tohoto nařízení.

50.

Úvodem je třeba poznamenat, že čl. 2 písm. l) nařízení č. 1370/2007 definuje „obecné pravidlo“ jako opatření, které se nediskriminačním způsobem použije na všechny veřejné služby v přepravě cestujících stejného druhu ve stanovené územní oblasti, za kterou odpovídá příslušný orgán.

51.

Za účelem odpovědi na položenou otázku je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora je třeba při výkladu ustanovení unijního práva vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí ( 16 ).

52.

Zaprvé, pokud jde o znění čl. 4 odst. 1 písm. b) bodu i) nařízení č. 1370/2007, toto ustanovení stanoví, že smlouvy o veřejných službách „a“ obecné předpisy objektivním a transparentním způsobem předem stanoví ukazatele, na základě kterých se vypočítá platba případné kompenzace způsobem, který zabraňuje nadměrnému poskytnutí kompenzací. Zdá se mi jasné, že použitím spojky „a“ unijní normotvůrce zamýšlel zahrnout „obecná pravidla“ mezi prvky umožňující určit výši kompenzace. Jinak řečeno, znění uvedeného ustanovení neukládá, aby všechny ukazatele pro výpočet kompenzace za veřejné služby byly definovány v jediném dokumentu, ale pouze to, aby tyto parametry byly stanoveny předem, objektivním a transparentním způsobem.

53.

Zadruhé, pokud jde o kontext čl. 4 odst. 1 písm. b) bodu i) nařízení č. 1370/2007, je třeba uvést, že čl. 2 písm. i) tohoto nařízení definuje „smlouvu o veřejných službách“ jako jeden nebo několik právně závazných aktů potvrzujících dohodu mezi příslušným orgánem a provozovatelem veřejných služeb, jejímž cílem je svěřit provozovateli veřejných služeb řízení a provozování veřejných služeb v přepravě cestujících, které spadají pod závazky veřejné služby. Toto ustanovení dále stanoví, že podle práva členských států může smlouva rovněž sestávat z rozhodnutí přijatého příslušným orgánem, které má formu zvláštního zákona nebo podzákonného právního aktu nebo které obsahuje podmínky, za kterých příslušný orgán poskytuje služby sám nebo jejich poskytování svěří vnitřnímu provozovateli. Bod 9 odůvodnění tohoto nařízení v tomto smyslu stanoví, že forma nebo označení této smlouvy se mohou lišit podle právních systémů členských států.

54.

S ohledem na rozdíly mezi právními systémy členských států se tedy unijní normotvůrce rozhodl dát pojmu „smlouva o veřejných službách“ ve smyslu nařízení č. 1370/2007 široký a flexibilní význam ( 17 ), který zahrnuje úkony smluvní povahy, ale i jiné typy úkonů odlišné povahy ( 18 ), a to tím, že uznal kombinaci obecného právního aktu, kterým se provozování služeb přiděluje provozovateli, a správního aktu, který stanoví podrobné požadavky na poskytované služby a použité metody výpočtu kompenzace ( 19 ). Tento kontext tak potvrzuje výklad, podle kterého ukazatele pro výpočet kompenzace za veřejné služby mohou být stanoveny odkazem na obecná pravidla legislativní nebo regulační povahy, pokud tato pravidla stanoví tyto ukazatele předem, objektivně a transparentně.

55.

Zatřetí, pokud jde o cíle sledované nařízením č. 1370/2007, jak vyplývá z bodů 9 a 30 odůvodnění tohoto nařízení, cíl transparentnosti má zvláštní význam při stanovení ukazatelů pro výpočet kompenzace za veřejné služby. K dosažení tohoto cíle se však nejeví jako nezbytné, aby byly všechny ukazatele pro výpočet kompenzace za veřejné služby obsaženy ve smlouvě uzavřené mezi příslušným orgánem a provozovatelem veřejných služeb. Za předpokladu, že jsou obecná pravidla týkající se ukazatelů pro výpočet kompenzace stanovena předem, objektivním a transparentním způsobem, jak vyžaduje čl. 4 odst. 1 písm. b) bod i) tohoto nařízení, a jsou v souladu s podmínkami stanovenými v příloze, může provozovatel veřejných služeb určit výši kompenzace, kterou by mohl obdržet. Kromě toho musí být tato obecná pravidla při uplatňování tohoto ustanovení snadno přístupná dotčeným provozovatelům. To platí zejména v případě, že byla zveřejněna v Úředním věstníku dotyčného členského státu.

56.

Navrhuji tudíž odpovědět na druhou otázku tak, že čl. 4 odst. 1 písm. b) bod i) nařízení č. 1370/2007 musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje vyplacení kompenzace za veřejné služby provozovateli veřejných služeb, pokud ukazatele, na jejichž základě se kompenzace vypočítá, nejsou stanoveny ve smlouvě o veřejných službách, ale jsou stanoveny předem, objektivním a transparentním způsobem, v obecných pravidlech, která určují výši uvedené kompenzace v souladu s ustanoveními tohoto nařízení.

57.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Krajským soudem v Burgasu (Okražen sad – Burgas, Bulharsko) takto: