1.

Záměrem unijního normotvůrce je, aby byla na vnitřním trhu zajištěna hospodářská soutěž v odvětví oprav a údržby motorových vozidel takovým způsobem, aby výrobci těchto vozidel nevytvářeli monopol (sami nebo prostřednictvím svých autorizovaných obchodních zástupců a opraven) na poskytování takových služeb.

2.

Za tímto účelem nařízení (EU) 2018/858 ( 2 ) vyžaduje, aby výrobci automobilů poskytli „samostatným provozovatelům“ neomezený, standardizovaný a nediskriminační přístup k informacím týkajícím se určitých systémů, zařízení a nástrojů vozidel, jakož i jejich oprav a údržby.

3.

V souvislosti s použitím nařízení 2018/858 (nebo některého z nařízení, která jím byla změněna) vyvstalo několik sporů, v nichž proti sobě stojí výrobci vozidel na straně jedné a samostatní provozovatelé na straně druhé. Některé žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce byly podány v řízeních týkajících se subjektu ( 3 ), na jehož členy připadá 80 % obratu samostatného prodeje náhradních dílů motorových vozidel v Německu ( 4 ).

4.

Landgericht Köln (zemský soud v Kolíně nad Rýnem, Německo) pokládá v tomto řízení o předběžné otázce tři otázky, které se týkají postupně:

5.

Na pokyn Soudního dvora bude toto stanovisko omezeno pouze na třetí z výše uvedených otázek.

6.

V bodě 50 odůvodnění se uvádí:

„V zájmu zlepšení fungování vnitřního trhu, zejména pokud jde o volný pohyb zboží, svobodu usazování a volný pohyb služeb, je třeba zajistit neomezený přístup k informacím o opravách a údržbě vozidel prostřednictvím standardizovaného formátu, který je možno použít k vyhledání technických informací, a účinnou hospodářskou soutěž v oblasti poskytování těchto informací. […]“

7.

Bod 52 odůvodnění uvádí:

„Aby byla zajištěna účinná hospodářská soutěž na trhu v oblasti služeb poskytujících informace o opravách a údržbě vozidla a aby bylo zřejmé, že dotyčné informace zahrnují informace, které je třeba poskytnout samostatným provozovatelům jiným než opravnám, a aby bylo zajištěno, že trh nezávislých opraven a údržby vozidel jako celek může soutěžit s autorizovanými obchodními zástupci, bez ohledu na to, zda výrobce vozidla dává tyto informace autorizovaným obchodním zástupcům a opravnám přímo, nebo používá tyto informace pro účely oprav a údržby sám, je nezbytné podrobně stanovit, které informace mají být za účelem přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla poskytovány.“

8.

Bod 62 odůvodnění zní následovně:

„Pokud opatření stanovená tímto nařízením zahrnují zpracovávání osobních údajů, mělo by být toto zpracovávání prováděno v souladu s [GDPR] […].“

9.

Článek 3 stanoví:

„[…]

45)   ‚samostatným provozovatelem‘ [se rozumí]: fyzická nebo právnická osoba jiná než autorizovaný obchodní zástupce nebo opravna, která je přímo nebo nepřímo zapojena do oprav a údržby vozidel, včetně opraven, výrobců nebo distributorů opravárenských zařízení, nástrojů nebo náhradních dílů, vydavatelů technických informací, automobilových klubů, poskytovatelů silničních asistenčních služeb, subjektů nabízejících inspekční a zkušební služby a subjektů zajišťujících školení pro instalační techniky, výrobce a servisní techniky zaměřené na vybavení vozidel poháněných alternativním palivem; rozumí se tím také autorizované opravny, obchodní zástupci a distributoři v rámci distribučního systému daného výrobce vozidla, pokud poskytují opravárenské nebo údržbářské služby k vozidlům, pro něž nejsou členy distribučního systému daného výrobce vozidel;

[…]

48)   ‚informacemi o opravách a údržbě vozidla‘: se rozumějí veškeré informace, včetně všech jejich následných změn a doplňků, potřebné pro diagnostiku, údržbu, prohlídky, přípravy pro technické prohlídky, přeprogramování nebo opětovnou inicializaci nebo dálkovou diagnostickou podporu vozidla, jakož i pro montáž dílů a zařízení na vozidla, které výrobce poskytuje svým autorizovaným partnerům, obchodním zástupcům a opravnám nebo které výrobce používá za účelem opravy a údržby;

49)   ‚palubními diagnostickými (OBD) informacemi vozidla‘ [se rozumí]: informace vytvářené systémem ve vozidle nebo systémem připojeným k motoru, který je schopný rozpoznat funkční poruchu a případně na její vznik upozornit pomocí systému varování, rozeznat pravděpodobnou oblast funkční poruchy pomocí údajů uložených v paměti počítače a tyto údaje zpřístupnit pro vnější použití“;

[…]“

10.

Článek 61 „Povinnosti výrobců poskytnout informace palubního diagnostického systému vozidla a informace o opravách a údržbě vozidla“ stanoví:

„1.   Výrobci poskytnou samostatným provozovatelům neomezený, standardizovaný a nediskriminační přístup k informacím palubního diagnostického systému, k diagnostickým a jiným zařízením, k nástrojům včetně úplné dokumentace a dostupných souborů ke stažení příslušného softwaru a informacím o opravách a údržbě vozidla. Informace jsou poskytovány snadno dostupným a strojově čitelným způsobem ve formě elektronicky zpracovatelných datových souborů. Samostatní provozovatelé mají přístup k dálkovým diagnostickým službám, které používají výrobci, autorizovaní obchodní zástupci a opravny.

Výrobci poskytnou standardizované, bezpečné a na dálku fungující zařízení, které nezávislým opravnám umožní provést úkony, jež vyžadují přístup k bezpečnostnímu systému vozidla.

2.   Do doby, než Komise přijme příslušnou normu prostřednictvím činnosti Evropského výboru pro normalizaci (CEN) nebo srovnatelného normalizačního orgánu, jsou informace palubního diagnostického systému vozidla a informace o opravách a údržbě vozidla poskytovány snadno dostupným způsobem, umožňujícím samostatným provozovatelům jejich zpracování s vynaložením přiměřeného úsilí.

Informace palubního diagnostického systému vozidla a informace o opravách a údržbě vozidla jsou zpřístupněny na internetových stránkách výrobců za použití standardizovaného formátu, nebo není-li to vzhledem k povaze těchto informací proveditelné, v jiném vhodném formátu. Pro samostatné provozovatele, kteří neprovozují opravny, se informace poskytují také ve strojově čitelném formátu, který lze zpracovávat elektronicky pomocí běžně dostupných nástrojů informačních technologií a softwaru, aby tak samostatní provozovatelé mohli plnit úkoly spojené s jejich podnikáním v dodavatelském řetězci na poprodejním trhu.

[…]

4.   Podrobné technické požadavky na přístup k informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě vozidla, zejména technické specifikace týkající se způsobu poskytování informací palubního diagnostického systému vozidla a informací o opravách a údržbě vozidla, jsou stanoveny v příloze X.

[…]

11.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 82, jimiž se mění příloha X, aby zohlednila technický vývoj a vývoj právní úpravy nebo zabránila zneužívání aktualizací požadavků týkajících se přístupu k informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě vozidla […].“

11.

Bod 6.1 přílohy X „Přístup k informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě vozidla“ stanoví:

„[…]

V databázi snadno dostupné samostatným provozovatelům musí být poskytnuty ve strojově čitelné podobě a v elektronicky zpracovatelných datových souborech informace o všech částech vozidla, jimiž je vozidlo, jak je identifikováno číslem VIN a podle jakýchkoli dalších kritérií, jako je rozvor náprav, výkon motoru, úroveň nebo možnosti vybavení, vybaveno výrobcem vozidla a které mohou být nahrazeny náhradními díly, jež poskytuje výrobce vozidla svým autorizovaným opravnám nebo obchodním zástupcům nebo třetím stranám formou odkazu na číslo částí původního vybavení.

Tato databáze musí obsahovat VIN, čísla částí původního vybavení, názvy částí původního vybavení, údaje o platnosti (platnost od-do), vlastnosti montáže a případně charakteristiky struktury.

[…]“

12.

Podle čl. 2 „Definice“ bodu 2 se rozumí:

„ ‚identifikačním číslem vozidla‘ (VIN – vehicle identification number) alfanumerický kód přidělený vozidlu výrobcem za účelem správné identifikace každého vozidla“.

13.

V příloze I „Technické požadavky“ části B [„Identifikační číslo vozidla (Vehicle identification number – VIN)“] bod 1.2 stanoví:

„VIN musí být jedinečné a jednoznačně přiřazené konkrétnímu vozidlu“.

14.

Podle čl. 4 bodu 1 se „osobními údaji“ rozumí „veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě (dále jen ‚subjekt údajů‘); identifikovatelnou fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na jeden či více zvláštních prvků fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo společenské identity této fyzické osoby“.

15.

Článek 6 „Zákonnost zpracování“ stanoví:

„1.   Zpracování je zákonné, pouze pokud je splněna nejméně jedna z těchto podmínek a pouze v odpovídajícím rozsahu:

[…]

[…]

3.   Základ pro zpracování podle odst. 1 písm. c) a e) musí být stanoven:

Účel zpracování musí vycházet z tohoto právního základu […]. Právo Unie nebo členského státu musí splňovat cíl veřejného zájmu a musí být přiměřené sledovanému legitimnímu cíli.

[…]“

16.

V příloze I „Osvědčení o registraci – Část I“ se nacházejí tyto body:

„[…]

II.5. Část I osvědčení o registraci musí rovněž obsahovat níže uvedené údaje, před kterými jsou uvedeny odpovídající harmonizované kódy Společenství:

[…]

[…]

[…]

[…]“

17.

Scania CV AB (dále jen „Scania“) je jedním z největších evropských výrobců užitných vozů, zejména těžkých nákladních vozidel. Jako držitelka schválení typu „ES“ je výrobcem ve smyslu nařízení čl. 3 bodu 40 nařízení 2018/858 a je povinna poskytovat informace stanovené v čl. 61 odst. 1 a 2 téhož nařízení.

18.

Scania poskytuje samostatným provozovatelům (jako jsou členové Gesamtverband A.-H.) přístup k informacím o vozidle a jeho opravách a údržbě, jakož i palubní diagnostické informace, prostřednictvím internetové stránky.

19.

Prostřednictvím tohoto postupu Scania umožňuje, aby si lidský uživatel buď zadáním posledních sedmi číslic VIN vyhledal informace o konkrétním vozidle, nebo získal na základě obecných údajů o vozidle širší informace, které se netýkají individuálního vozidla ( 8 ).

20.

Scania však neposkytuje VIN samostatným provozovatelům. VIN vozidla, na němž má být provedena údržba nebo oprava, znají pouze servisní dílny, neboť toto číslo je uvedeno na podvozku, který jim zákazník propůjčil; naproti tomu výrobci a prodejci náhradních dílů neznají tato individuální čísla a bez jejich zadání poskytuje vyhledávání podle obecných kritérií pouze nepřesné výsledky ( 9 ).

21.

Gesamtverband A.-H. a Scania stojí proti sobě v původním řízení, které se týká formy, obsahu a rozsahu povinností, jež výrobcům ukládá čl. 61 odst. 1 a 2 nařízení 2018/858.

22.

Za těchto okolností Landgericht Köln (zemský soud v Kolíně nad Rýnem) povolil, aby byly Soudnímu dvoru položeny tři předběžné otázky, z nichž se budu zabývat pouze tou poslední, která zní následovně:

„Ukládá čl. 61 odst. 1 nařízení [2018/858] pro výrobce vozidla právní povinnost ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. c) GDPR, která odůvodňuje poskytnutí VIN resp. informací spojených s VIN samostatným provozovatelům jako dalším správcům ve smyslu čl. 4 bodu 7 GDPR?“

23.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla zapsána do rejstříku Soudního dvora dne 11. května 2022.

24.

Písemná vyjádření předložily Gesamtverband A.-H., Scania a Komise.

25.

Ústní jednání nebylo shledáno nezbytným.

26.

Předkládající soud si přeje prostřednictvím své třetí předběžné otázky zjistit, zda čl. 61 odst. 1 nařízení 2018/858 ukládá výrobcům právní povinnost [ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. c) GDPR], která odůvodňuje poskytnutí VIN resp. informací spojených s VIN samostatným provozovatelům.

27.

Tato otázka vychází z předpokladu, že pokud by taková povinnost existovala, pak by k jejímu splnění bylo nezbytné, aby byly zpracovány osobní údaje.

28.

V souvislosti s touto otázkou je nutné analyzovat nejprve povahu VIN, a pokud by se připustilo, že má povahu osobního údaje, následně posoudit, na jakém základě může být jeho zpracování případně považováno za zákonné.

29.

Má VIN povahu osobního údaje? Pokud by tomu tak nebylo, vzniklý problém by byl automaticky vyřešen prostě tím, že by se GDPR vůbec nepoužilo. Předkládající soud nicméně přiznává, že čelí v tomto ohledu určitým pochybnostem.

30.

Předkládající soud shrnul postoje obou účastníků sporu následovně:

31.

Poté, co předkládající soud vysvětlil obě tato tvrzení, připustil, že každé z nich může být podpořeno určitými argumenty:

32.

Zmíněná pochybnost již byla (částečně) vyřešena rozsudkem Soudního dvora ze dne 24. února 2022, Valsts ieņēmumu dienests (Zpracování údajů pro daňové účely) ( 10 ). V tomto rozsudku byl za sdělení „osobních údajů“ považován zvláště přístup k určitým VIN, jakož i poskytnutí informací o inzerátech, které zveřejnil hospodářský subjekt na internetovém portálu ( 11 ).

33.

Ve zmíněné věci měl generální advokát M. Bobek za to, že „[…] číslo karosérie automobilu […] [VIN] představuj[e] ‚informace týkající se identifikované nebo identifikovatelné [fyzické] osoby‘ “. VIN jsou tudíž „osobními údaji ve smyslu čl. 4 odst. 1 GDPR“, neboť „tyto informace […] umožňují identifikovat prodejce automobilů, a tedy i osoby potenciálně povinné k dani“ ( 12 ).

34.

Shoduji se nicméně s předkládajícím soudem a s Gesamtverband A.-H. v tom, že VIN nemůže být jako takový a ve všech případech považován za osobní údaj. Přinejmenším není osobním údajem „obecně […] ve vztahu k výrobci [vozidel]“ ( 13 ) a také, pokud vozidlo nepatří fyzické osobě.

35.

Ve věci Valsts ieņēmumu dienests si sporné údaje, mezi nimiž byly i VIN vozidel inzerovaných na internetovém portálu, vyžádala daňová správa. Za těchto okolností představoval VIN jednoznačně „osobní údaj“ ve smyslu čl. 4 bodu 1 GDPR; tj. „informac[i] o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě“.

36.

Vzhledem k tomu, že tím, kdo ve věci Valsts ieņēmumu dienests žádal o sporné informace, byla daňová správa, VIN mohly sloužit k identifikaci majitelů vozidel, jimž byla přidělena tato čísla. Ke „všem prostředkům, které [by mohly] být rozumně použity“ daňovou správou za účelem této osobní identifikace, patří i přístup k (veřejnému) rejstříku osvědčení o registraci.

37.

Jak již bylo uvedeno výše, VIN představuje v zásadě pouhý „alfanumerický kód přidělený vozidlu výrobcem“, který v úzkém slova smyslu slouží pouze ke správné identifikaci daného vozidla. Bylo by možné tvrdit, že se jedná o údaj ad rem, nikoli o údaj ad personam.

38.

Z judikatury Soudního dvora vyplývá,

39.

Podle výše uvedené judikatury údaj, který v zásadě nemá „osobní“ povahu (neboť sám o sobě a bez použití jiných údajů neposkytuje informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě), získává tuto povahu ve vztahu k osobě, která má k dispozici prostředky, jež jí rozumně umožňují spojit tento údaj s konkrétní osobou.

40.

Mezi tyto prostředky patří osvědčení o registraci, v němž musí být uvedeno VIN spolu s totožností majitele vozidla ( 16 ). Na základě těchto osvědčení by mohl samostatný provozovatel, přiřadí-li VIN k majiteli vozidla, sledovat například postup distribuce a prodeje náhradního dílu a nakonec identifikovat majitele vozidla, do něhož byl tento náhradní díl instalován ( 17 ).

41.

Je věcí předkládajícího soudu, aby určil, zda je pravda, že mohou členové Gesamtverbrand A.-H. rozumně použít prostředky umožňující přiřadit VIN k identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě. Pokud by tomu tak bylo, pak by byl VIN ve vztahu k nim (a nepřímo i ve vztahu k výrobci, který jim poskytuje VIN) považován za osobní údaj, jehož zpracování podléhá GDPR.

42.

Dospěl jsem proto k mezitímnímu závěru, že VIN představuje osobní údaj ve smyslu čl. 4 bodu 1 GPDR, pokud osoba, která k němu získá přístup, může mít k dispozici prostředky, které by jí umožnily jej rozumně použít k identifikaci majitele vozidla, k němuž VIN patří. Náleží předkládajícímu soudu, aby ověřil, zda k tomu v jednotlivých případech dochází.

43.

Navzdory tvrzením uvedeným v předkládacím rozhodnutí není v nařízení 2018/858 vyloučeno použití právních předpisů upravujících ochranu údajů. V bodě 62 jeho odůvodnění se uvádí, že „pokud opatření stanovená tímto nařízením zahrnují zpracovávání osobních údajů, mělo by být toto zpracovávání prováděno v souladu s [GDPR]“.

44.

Podle čl. 6 odst. 1 GDPR je zpracování osobních údajů zákonné, pouze pokud je splněn nejméně jeden ze základů zde stanovených. Jedním z nich je to, že zpracování musí být nezbytné „pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje“ [písmeno c)] (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).

45.

Tato právní povinnost je stanovena v čl. 61 odst. 1 a 4 nařízení 2018/858 vykládaného ve spojení s přílohou X bodem 6.1 téhož nařízení. Na základě tohoto souboru právních předpisů jsou výrobci motorových vozidel povinni poskytnout samostatným provozovatelům kromě jiných údajů výslovně i VIN.

46.

V příloze X bodě 6.1 nařízení 2018/858 jsou upřesněny informace, jež musí výrobce poskytnout v databázi snadno dostupné samostatným provozovatelům. Patří mezi ně informace „[…] o všech částech vozidla, jimiž je vozidlo, jak je identifikováno číslem VIN […], vybaveno výrobcem vozidla […]“. V témže bodě je uvedeno, že databáze, kterou musí vytvořit výrobce, „musí obsahovat VIN“.

47.

Článek 61 odst. 4 nařízení 2018/858 taxativně stanoví, že podrobné technické požadavky na přístup k těmto informacím jsou stanoveny v příloze X. Jak bylo uvedeno výše, bod 6.1 této přílohy ukládá výrobci povinnost poskytnout „číslem VIN“ informace o vozidle a částech, jimiž je vozidlo vybaveno jeho výrobcem.

48.

Každý výrobce vozidel má tedy jednoznačně povinnost poskytnout VIN samostatným provozovatelům.

49.

V rozsahu, v němž VIN představuje osobní údaj ( 18 ), je oprávnění k jeho zpřístupnění spojeno se „zpracováním“ ve smyslu čl. 4 bodu 2 GDPR.

50.

Soudní dvůr rozhodl, že každé zpracování osobních údajů musí být v souladu se zásadami uvedenými v článku 5 GDPR a musí odpovídat některé z podmínek zákonnosti zpracování, které jsou uvedeny v článku 6 ( 19 ).

51.

Pro účely této věci je z podmínek zákonnosti vyjmenovaných v čl. 6 odst. 1 GDPR relevantní podmínka uvedená v písm. c). V projednávané věci je tato podmínka splněna, neboť, což je třeba znovu zopakovat, poskytnutí přístupu k VIN představuje „právní povinnost“ uloženou výrobcům vozidel (čl. 61 odst. 1 nařízení 2018/858). Pokud by některý z výrobců neumožnil samostatným provozovatelům přístup k VIN svých vozidel, tuto právní povinnost by nesplnil.

52.

Nestačí však, aby bylo sporné zpracování nezbytné ke splnění právní povinnosti. Musí být navíc splněny i podmínky uvedené v čl. 6 odst. 3 GDPR. Mám za to, že tak je tomu i v projednávané věci, neboť:

53.

Mám tedy za to, že jsou splněny všechny podmínky, jež ukládají čl. 6 odst. 1 písm. c) a čl. 6 odst. 3 GDPR. A konečně je třeba dodat, že předkládající soud nepochybuje o tom, že se na projednávanou věc použijí zásady uvedené v článku 5 GDPR.

54.

S ohledem na výše uvedené navrhuji Soudnímu dvoru, aby na třetí předběžnou otázku položenou Landgericht Köln (zemský soud v Kolíně nad Rýnem, Německo) odpověděl takto:

„Článek 61 odst. 1 a 4 ve spojení s přílohou X bodem 6.1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 ze dne 30. května 2018 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a č. 595/2009 a o zrušení směrnice 2007/46/ES

musí být vykládán v tom smyslu, že

ukládá výrobcům vozidel pro účely čl. 6 odst. 1 písm. c) a čl. 6 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) právní povinnost, která odůvodňuje poskytnutí přístupu k identifikačním číslům vozidel (VIN) samostatným provozovatelům.“