—

V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že došlo k dostatečně závažnému porušení vzhledem k tomu, že Komise při přijímání rozhodnutí: neměla volný prostor pro uvážení, protože čl. 107 odst. 1 SFEU je normou s přímým, přesným a bezpodmínečným účinkem; dopustila se zjevně nesprávného posouzení. Kromě toho Komise vycházela z nedostatečných důkazů a zkreslila unijní judikaturu nejprve upřesněnou Tribunálem (věc Itálie a další v. Komise, T-98 /16, T-196 /16 a T-198/16) a poté Soudním dvorem (věc Komise v. Itálie a další, C-425/19 P).

—

Normy porušené tímto rozhodnutím představují normy, které přiznávají práva jednotlivcům, v rozporu se svobodou podnikání a základním právem na řádnou správu.

—

V tomto ohledu tvrdí, že faktorem, který zapříčinil zhoršení důvěry klientů banky a ztráty, které banka utrpěla, při neexistenci dalších možných konkurenčních faktorů, je rozhodnutí Komise, které znemožnilo integrační projekt Tercas a Caripe a intervenční projekt Mezibankovního fondu ochrany vkladů (FITD).