—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 26. dubna 2021 (dále jen napadené rozhodnutí), kterým Komise, potvrzujíc předchozí rozhodnutí o zamítnutí ze dne 3. března 2021, zamítla žádost žalobce o přístup k závěrečné zprávě a souvisejícím přílohám vypracované Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) v návaznosti na výsledek vyšetřování OC/2019/0766;

—

nařídil Komisi, aby zpřístupnila zprávu OLAF a související přílohy; a

—

uložil žalované náhradu nákladů tohoto řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z nesprávného výkladu důsledků vyplývajících z přístupu ke zprávě OLAF.

V tomto ohledu tvrdí, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno v rozsahu, v němž se přístup ke zprávě OLAF nemohl podle čl. 10 odst. 1 a čl. 2 odst. 4 nařízení č. 1049/2001 (1) stát „veřejným“.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 4 odst. 2 třetí odrážky nařízení č. 1049/2001.

V tomto ohledu tvrdí, že žalovaná porušila čl. 4 odst. 2 třetí odrážku nařízení č. 1049/2001, jak je vykládán judikaturou, podle níž má-li příjemce zprávy OLAF v úmyslu přijímat akty, které jsou na újmu zúčastněným, tito posledně uvedení mají právo na přístup k dotyčné zprávě.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 a zásady proporcionality.

V tomto ohledu tvrdí, že žalobce nikdy nepožádal o přenos osobních údajů fyzických osob, a proto jakékoli osobní údaje, které mohou být ve zprávě obsaženy, mohly být dobře chráněny velmi běžnou operací zakrývající údaje.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z nesprávného použití a výkladu čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001.

V tomto ohledu tvrdí, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno, protože žalovaná v konkrétním případě neověřila, zda by mohl být poskytnut částečný přístup.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

V tomto ohledu tvrdí, že žalovaná neodůvodnila použitelnost výjimky uvedené v čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z nesprávného vyloučení veřejného zájmu na zveřejnění.

V tomto ohledu tvrdí, že žalovaná nesprávně vyložila právo na obhajobu jako pouhý zájem jedné ze stran, přičemž nevzala v úvahu, že právo na obhajobu je základním kamenem právního státu a jako takové ochraňuje společenství a nejen jednotlivce.