—

zrušil prováděcí rozhodnutí Rady 2020/1117 ze dne 27. července 2020 o jmenování evropských žalobců Úřadu evropského veřejného žalobce v rozsahu, v němž je evropským žalobcem Úřadu evropského veřejného žalobce jako dočasný zaměstnanec zařazený do platové třídy AD 13 na neobnovitelné funkční období tří let ode dne 29. července 2020 jmenován José Eduardo Moreira Alves d’Oliveira Guerra, kandidát navržený Portugalskem;

—

uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod, vycházející z porušení pravidel upravujících jmenování evropských žalobců a zaručujících zásadu nezávislosti Úřadu evropského veřejného žalobce. Žalobkyně tvrdí, že skutečnost, že portugalská vláda dopisem zaslaným Radě Evropské unie dne 29. listopadu 2019 zpochybnila pořadí kandidátů vypracované výběrovou komisí podle čl. 14 odst. 3 nařízení (EU) 2017/1939, přičemž tyto kandidáty navrhla sama vláda, s uvedením jiného jí upřednostňovaného kandidáta, a jeho schválení Radou, zpochybňuje systematiku procesu jmenování evropských žalobců, jehož cílem je zaručit nezávislost Úřadu evropského veřejného žalobce a evropských žalobců. Legitimitu evropských žalobců určují unijní orgány podílející se na procesu jmenování, především Rada Evropské unie, ale také Evropský parlament, a nikoli účast vlád jednotlivých států. Uvedený dopis portugalské vlády a jeho schválení Radou vyvolávají závažné pochybnosti o nezávislosti, potažmo věrohodnosti Úřadu evropského veřejného žalobce a evropských žalobců.

2.

Druhý žalobní důvod, vycházející ze zjevného omylu ve východiscích rozhodnutí. Žalobkyně konkrétně tvrdí, že dopis ze dne 29. listopadu 2019 zaslaný portugalskou vládou Radě obsahoval závažné omyly, které ostatně připouští samotná vláda. Uvedené omyly spočívaly v označení kandidáta upřednostňovaného portugalskou vládou jako „náměstka nejvyššího státního zástupce Josého Guerry“, a to na šesti místech, a v prohlášení, že uvedený státní zástupce vedl vyšetřování a vznášel obžalobu ve významném procesu ve věci trestných činů proti finančním zájmům Evropské unie. Tento státní zástupce uvedený v napadeném aktu přitom nebyl ani není náměstkem nejvyššího státního zástupce, ani se uvedeného procesu neúčastnil ve fázi vyšetřování. Je sice pravda, že podle Rady nebyly tyto dva omyly při přijímání jejího rozhodnutí nijak relevantní, nicméně je pravda také to, že na tyto omyly nikdy neodkázala ani je neopravila, přestože ostatní tvrzení, která portugalská vláda vznesla v dopise, akceptovala. Rada se otázkou omylů ve skutečnosti zabývala teprve poté, co tyto skutečnosti vyšly veřejně najevo, což ostatně vyvolalo protesty veřejnosti jak v Portugalsku, tak v Evropě.

3.

Třetí žalobní důvod, vycházející ze zneužití pravomoci. Žalobkyně tvrdí, že cíle, za účelem jejichž dosažení byly Radě Evropské unie svěřeny pravomoci při výběru a jmenování evropských žalobců, spočívají v zaručení nezávislosti instituce a ve jmenování nejkvalifikovanějších kandidátů z jednotlivých členských států, kteří poskytují veškeré záruky nezávislosti nezbytné k výkonu funkce evropského žalobce. Zákrok portugalské vlády a postup Rady sledovaly cíl odlišný od výše uvedených, nebo přinejmenším k němu vedly. Výběrem a následným jmenováním portugalského žalobce napadeným aktem nedošlo nevyhnutelně ke jmenování nejkvalifikovanějších kandidátů z jednotlivých členských států, kteří poskytují veškeré záruky nezávislosti nezbytné k výkonu funkce evropského žalobce, a to na úkor cílů vyplývajících ze shora zmíněných nařízení a rozhodnutí a k újmě legitimity jmenovaných veřejných žalobců a věrohodnosti samotné instituce.