1

Dne 30. června 2015 podal J. Ye u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), v platném znění [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)].

2

Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:

3

Výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, spadají do tříd 3, 9, 14, 18, 25 a 35 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků.

4

Přihláška ochranné známky byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 234/2015 ze dne 9. prosince 2015.

5

Dne 8. března 2016 podala žalobkyně, společnost Nowhere Co. Ltd, proti zápisu přihlášené ochranné známky námitky na základě článku 41 nařízení č. 207/2009 (nyní článek 46 nařízení 2017/1001) pro všechny výrobky a služby uvedené v bodě 3 výše.

6

Námitky byly založeny zejména na následujících třech starších nezapsaných obrazových ochranných známkách užívaných v obchodním styku zejména ve Spojeném království:

7

Důvodem uplatněným na podporu námitek, pokud jde o starší nezapsané ochranné známky, byl důvod uvedený v čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 8 odst. 4 nařízení 2017/1001).

8

Dne 20. září 2017 námitkové oddělení námitky zamítlo.

9

Dne 17. listopadu 2017 podala žalobkyně k EUIPO proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání na základě článků 66 až 71 nařízení 2017/1001.

10

Rozhodnutím ze dne 8. října 2018 (dále jen „první rozhodnutí odvolacího senátu“) druhý odvolací senát odvolání zamítl.

11

Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 7. ledna 2019 podala žalobkyně žalobu na neplatnost prvního rozhodnutí odvolacího senátu.

12

Sdělením ze dne 29. dubna 2019 oznámil zpravodaj odvolacího senátu účastníkům řízení před odvolacím senátem, že odvolací senát zamýšlí zrušit své první rozhodnutí.

13

Rozhodnutím ze dne 17. července 2019 [věc R 2474/2017–2 (REV)] druhý odvolací senát zrušil své první rozhodnutí v souladu s článkem 103 nařízení 2017/1001 a článkem 70 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2018/625 ze dne 5. března 2018, kterým se doplňuje nařízení 2017/1001 a zrušuje nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/1430 (Úř. věst. 2018, L 104, s. 1), z důvodu zjevného pochybení přičitatelného EUIPO.

14

Usnesením ze dne 18. prosince 2019, Nowhere v. EUIPO – Ye (APE TEES) (T‑12/19, nezveřejněné, EU:T:2019:907), Tribunál konstatoval, že již není důvodné rozhodnout o žalobě proti prvnímu rozhodnutí odvolacího senátu, kterou žalobkyně podala kanceláři Tribunálu dne 7. ledna 2019.

15

Rozhodnutím ze dne 10. února 2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“) druhý odvolací senát EUIPO odvolání zamítl. Pokud jde konkrétně o námitky založené na starších nezapsaných ochranných známkách, odvolací senát konstatoval, že po vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a po uplynutí přechodného období dne 31. prosince 2020 se žalobkyně již nemohla domáhat režimu žaloby podle common law týkajícího se neoprávněného užívání označení (action for passing off) na základě práva Spojeného království ve smyslu čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 (body 24 až 27 napadeného rozhodnutí).

16

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

17

EUIPO navrhuje, aby Tribunál:

18

S ohledem na datum podání dotčené přihlášky k zápisu, a sice 30. červen 2015 (viz bod 1 výše), které je rozhodné pro stanovení použitelného hmotného práva, se na skutkové okolnosti projednávané věci vztahují hmotněprávní ustanovení nařízení č. 207/2009 v jeho znění před změnami provedenými nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2424 ze dne16. prosince 2015, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 207/2009 o ochranné známce Společenství a nařízení Komise (ES) č. 2868/95, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství, a zrušuje nařízení Komise (ES) č. 2869/95 o poplatcích placených Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (Úř. věst. 2015, L 341, s. 21) (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. května 2014, Bimbo v. OHIM, C‑591/12 P, EU:C:2014:305, bod 12, a ze dne 18. června 2020, Primart v. EUIPO, C‑702/18 P, EU:C:2020:489, bod 2 a citovaná judikatura).

19

Pokud jde o hmotněprávní pravidla, je tedy v projednávané věci třeba odkazy na nařízení 2017/1001, uvedené odvolacím senátem v napadeném rozhodnutí a účastníky řízení, chápat jako odkazy na ustanovení nařízení č. 207/2009, která mají totožný obsah.

20

Žalobkyně vznáší na podporu žaloby jediný žalobní důvod vycházející z porušení čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009.

21

Kromě toho z bodů 2 a 7 žaloby vyplývá, že žalobkyně zpochybňuje napadené rozhodnutí pouze v rozsahu, v němž odvolací senát tímto rozhodnutím potvrdil zamítnutí námitek – a následně odvolání zamítl – v rozsahu, v němž se zakládaly na starších nezapsaných ochranných známkách, a to pouze v rozsahu, v němž byly tyto ochranné známky užívány v obchodním styku ve Spojeném království.

22

V bodě 24 napadeného rozhodnutí měl totiž odvolací senát v podstatě za to, že po vystoupení Spojeného království z Unie a po uplynutí přechodného období dne 31. prosince 2020 již práva, která by mohla existovat ve Spojeném království, nepředstavují základ pro námitkové řízení vycházející zejména z čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009. V bodě 26 napadeného rozhodnutí měl odvolací senát za to, že se tedy žalobkyně nemůže dovolávat režimu žaloby podle common law týkajícího se neoprávněného užívání označení na základě práva Spojeného království v souladu s čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009. Z bodu 27 napadeného rozhodnutí vyplývá, že pokud jde o práva, která mohou existovat ve Spojeném království, a z nich zejména práva založená na starších nezapsaných ochranných známkách a na čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009, odvolací senát potvrdil zamítnutí námitek pouze z tohoto důvodu.

23

Zatímco žalobkyně v podstatě tvrdí, že datem rozhodným pro určení existence staršího práva uplatněného v námitkách proti zápisu ochranné známky Evropské unie je datum podání přihlášky ochranné známky, EUIPO má za to, že takové starší právo musí existovat nejen k tomuto datu, ale rovněž k datu, kdy EUIPO přijme konečné rozhodnutí o námitkách, což v projednávané věci znamená ke dni přijetí napadeného rozhodnutí.

24

Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a z Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. 2020, L 29, s. 7, dále jen „Dohoda o vystoupení“), uzavřená na základě čl. 50 odst. 2 SEU, vstoupila v platnost dne 1. února 2020 [viz oznámení o vstupu v platnost Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a z Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. 2020, L 29, s. 189)], takže v souladu s čl. 50 odst. 3 SEU od tohoto dne se právo Unie přestalo na Spojené království uplatňovat (viz rovněž čtvrtý bod odůvodnění Dohody o vystoupení). Z článku 126 ve spojení s čl. 127 odst. 1 první větou Dohody o vystoupení však vyplývá, že není-li stanoveno jinak, v přechodném období, které začíná dnem vstupu uvedené Dohody v platnost a končí dnem 31. prosince 2020, se na Spojené království a ve Spojeném království použije unijní právo (dále jen „přechodné období“).

25

Kromě toho se ustanovení Dohody o vystoupení týkající se duševního vlastnictví obsažená v hlavě IV její třetí části (články 54 až 61) nevyjadřují k otázce námitek podaných před vstupem Dohody o vystoupení v platnost na základě staršího práva chráněného ve Spojeném království proti zápisu ochranné známky Evropské unie, o které bylo rovněž požádáno před vstupem této Dohody v platnost.

26

V projednávané věci je totiž nesporné, že k podání přihlášky přihlašované ochranné známky (viz bod 1 výše), podání námitek proti zápisu přihlašované ochranné známky (viz bod 5 výše), zamítnutí těchto námitek námitkovým oddělením (viz bod 8 výše), prvnímu rozhodnutí odvolacího senátu (viz bod 10 výše), rozhodnutí odvolacího senátu o zrušení uvedeného rozhodnutí (viz bod 13 výše), jakož i usnesení konstatujícímu, že již není důvodné rozhodnout o odvolání podaném žalobkyní proti prvnímu rozhodnutí odvolacího senátu (viz bod 14 výše), došlo ve všech těchto případech před vstupem Dohody o vystoupení v platnost, a tedy v každém případě před koncem přechodného období.

27

Z přezkumu správního spisu EUIPO vyplývá, že tento spis neobsahuje žádný dokument z období téměř 18 měsíců, které uplynulo od doručení rozhodnutí o zrušení účastníkům řízení před odvolacím senátem dne 22. srpna 2019 do přijetí napadeného rozhodnutí dne 10. února 2021. Zdá se tedy, že jedinou relevantní skutečností v projednávané věci, která nastala po vstupu Dohody o vystoupení v platnost, a tedy po skončení přechodného období, je napadené rozhodnutí.

28

V tomto ohledu podobně jako z judikatury Soudního dvora, z níž v podstatě vyplývá, že pro stanovení použitelného hmotného práva je rozhodující datum podání přihlášky ochranné známky, proti níž jsou podány námitky (viz bod 18 výše), vyplývá z nyní již ustálené judikatury, že existence relativního důvodu pro zamítnutí musí být posuzována k okamžiku podání přihlášky ochranné známky Evropské unie, proti níž jsou námitky podány [rozsudky ze dne 30. ledna 2020, Grupo Textil Brownie v. EUIPO – The Guide Association (BROWNIE), T‑598/18, EU:T:2020:22, bod 19; ze dne 23. září 2020, Bauer Radio v. EUIPO – Weinstein (MUSIKISS), T‑421/18, EU:T:2020:433, bod 34; ze dne 1. září 2021, Sony Interactive Entertainment Europe v. EUIPO – Wong (GT Racing), T‑463/20, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2021:530, bod 118, a ze dne 1. prosince 2021, Inditex v. EUIPO – Ffauf Italia (ZARA), T‑467/20, nezveřejněný, EU:T:2021:842, bod 58].

29

Okolnost, že by starší ochranná známka mohla ztratit status ochranné známky zapsané v členském státě v okamžiku po podání přihlášky ochranné známky Evropské unie, zejména po případném vystoupení dotyčného členského státu z Unie, je v zásadě irelevantní pro rozhodnutí o námitkách (rozsudky ze dne 30. ledna 2020, BROWNIE, T‑598/18, EU:T:2020:22, bod 19; ze dne 23. září 2020, MUSIKISS, T‑421/18, EU:T:2020:433, bod 35, a ze dne 1. prosince 2021, ZARA, T‑467/20, nezveřejněný, EU:T:2021:842, bod 59).

30

V důsledku toho okolnost, že jsou námitky na základě čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 založeny na starších nezapsaných ochranných známkách užívaných v obchodním styku ve Spojeném království a na právu týkajícím se neoprávněného užívání označení podle práva Spojeného království, je irelevantní v případě námitek podaných proti přihlášce ochranné známky Evropské unie podané před vstupem Dohody o vystoupení v platnost a před uplynutím přechodného období (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. září 2021, GT Racing, T‑463/20, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2021:530, body 119 a 120).

31

Vzhledem k tomu, že přihláška přihlášené ochranné známky byla podána před uplynutím přechodného období, a dokonce před vstupem Dohody o vystoupení v platnost (viz body 1 a 26 výše), je nutno konstatovat, že starší nezapsané ochranné známky mohly v rozsahu, v němž byly užívány v obchodním styku ve Spojeném království, v zásadě opravňovat k podání námitek v projednávané věci. Jak správně tvrdí žalobkyně, odvolací senát měl při posouzení tuto skutečnost zohlednit, což však odmítl učinit pouze z důvodu, že v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí již přechodné období uplynulo (viz bod 22 výše).

32

V projednávané věci nemohou argumenty vznesené EUIPO tento závěr zpochybnit.

33

Zaprvé EUIPO tvrdí, že čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 používá přítomný čas nejen k tomu, aby stanovil požadavek staršího práva [čl. 8 odst. 4 písm. a) uvedeného nařízení], ale rovněž požadavek, podle kterého toto označení „poskytuje“ svému majiteli právo „zakázat“ užívání pozdější ochranné známky [čl. 8 odst. 4 písm. b) téhož nařízení].

34

Na rozdíl od toho, co tvrdí EUIPO, pouhé použití oznamovacího způsobu přítomného času v ustanovení neumožňuje vyvodit žádný závěr ohledně jeho výkladu. Pokud jde o znění čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009, je třeba uvést, že toto ustanovení začíná slovy „[n]a základě námitek majitele nezapsané ochranné známky“. Nelze proto vyloučit, že přítomný čas použitý dále v tomto ustanovení odkazuje spíše na okamžik podání námitek, a nikoli na okamžik přijetí napadeného rozhodnutí.

35

Zadruhé v rozsahu, v němž EUIPO trvá na tom, že pravidlo 19 odst. 2 písm. d) nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1995, L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), vyžaduje, aby osoba, která podala námitky, předložila důkaz o získání, pokračující existenci a rozsahu ochrany staršího práva ve smyslu čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009, a že podle pravidla 20 odst. 1 nařízení č. 2868/95 platí, že nedodržení tohoto požadavku vede k zamítnutí námitek jako neodůvodněných, je třeba podotknout, že podle článku 80 a čl. 82 odst. 2 písm. b) nařízení 2018/625 jsou tato procesní ustanovení nařízení č. 2868/95 v projednávané věci skutečně použitelná.

36

Ze znění pravidla 20 odst. 1 nařízení č. 2868/95 však vyplývá, že tento důkaz o existenci, platnosti a rozsahu ochrany staršího práva musí být předložen před uplynutím lhůty uvedené v pravidle 19 odst. 1 uvedeného nařízení. Ze správního spisu EUIPO přitom vyplývá, že v projednávané věci byla tato lhůta stanovena na 2. srpna 2016 a byla pouze jednou prodloužena, a to do 2. října 2016, a tedy do doby dávno před vstupem Dohody o vystoupení v platnost a před uplynutím přechodného období.

37

Je tedy nutno konstatovat, že přinejmenším v projednávané věci ustanovení nařízení č. 2868/95 uplatněná EUIPO jsou v rozporu s jeho tvrzením, podle kterého je datem rozhodným pro existenci starších práv v projednávané věci datum přijetí napadeného rozhodnutí.

38

Zatřetí v rozsahu, v němž EUIPO poukazuje na to, že v souladu s čl. 42 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009 musí být námitky založené na starší ochranné známce zamítnuty, pokud osoba, která podala námitky, tuto ochrannou známku skutečně neužívala, je třeba nejprve zdůraznit, že přezkum námitek systematicky nevyžaduje přezkum skutečného užívání starší ochranné známky. Z článku 42 odst. 2 nařízení č. 207/2009, na který odkazuje čl. 42 odst. 3 téhož nařízení, totiž jednoznačně vyplývá, že pouze na žádost přihlašovatele přísluší osobě, která podala námitky, aby prokázala, že řádně užívala starší ochrannou známku uplatněnou v námitkách proti přihlašovanému zápisu. EUIPO nemůže tento aspekt zkoumat z vlastní iniciativy.

39

V každém případě je nutno konstatovat, že čl. 42 odst. 2 nařízení č. 207/2009, ve znění použitelném v projednávané věci (viz bod 18 výše) odkazuje na období pěti let předcházejících dni zveřejnění přihlášky ochranné známky Evropské unie, a nikoli na období, které končí dnem, kdy EUIPO přijme konečné rozhodnutí o námitkách. Toto ustanovení tedy také nepodporuje tvrzení EUIPO, podle něhož je relevantní posledně uvedené datum.

40

Začtvrté, pokud jde o různé odkazy na ustanovení a judikaturu týkající se návrhů na prohlášení neplatnosti, Tribunál již konstatoval, že tyto odkazy nejsou nutně relevantní v rámci sporu týkajícího se námitkového řízení [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. října 2021, Indo European Foods v. EUIPO – Chakari (Abresham Super Basmati Selaa Grade One World’s Best Rice), T‑342/20, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2021:651, bod 22].

41

Zapáté, pokud má EUIPO v podstatě za to, že od skončení přechodného období nemůže dojít k žádnému konfliktu mezi přihlášenou ochrannou známkou a staršími nezapsanými ochrannými známkami, pokud jsou tyto ochranné známky užívány v obchodním styku ve Spojeném království, přehlíží skutečnost, že podle článku 51 nařízení 2017/1001 se přihlášená ochranná známka zapíše, byly-li podané námitky vyřízeny, zejména zamítnutím námitek. Z článku 52 nařízení 2017/1001 výslovně vyplývá, že zápis platí ode dne podání přihlášky, a nikoli až od konečného zamítnutí případných námitek.

42

Z toho vyplývá, že i kdybychom připustili, že po skončení přechodného období již nemůže dojít ke konfliktu mezi dotčenými ochrannými známkami, nic to nemění na tom, že v případě zápisu přihlašované ochranné známky by takový konflikt nicméně mohl existovat v období ode dne podání přihlášky ochranné známky Evropské unie do uplynutí přechodného období, a sice v projednávané věci v období od 30. června 2015 (viz bod 1 výše) do 31. prosince 2020 (viz bod 24 výše), tedy období pěti a půl roku. Je přitom obtížné pochopit, proč by měla být žalobkyni odepřena ochrana jejích nezapsaných starších nezapsaných ochranných známek užívaných v obchodním styku ve Spojeném království i během tohoto období, zejména pokud jde o možné užívání přihlášené ochranné známky, o níž má za to, že koliduje s prvně uvedenými ochrannými známkami. Proto je rovněž třeba uznat, že žalobkyně má oprávněný zájem na úspěchu svých námitek, pokud jde o toto období.

43

Naproti tomu by další účastník řízení před odvolacím senátem mohl podat ihned po uplynutí přechodného období novou přihlášku k zápisu přihlašované ochranné známky, která by již v žádném případě nekolidovala se staršími nezapsanými ochrannými známkami, pokud byly užívány v obchodním styku ve Spojeném království.

44

Zašesté je třeba rovněž odmítnout argument EUIPO vycházející z toho, že podle článku 139 nařízení 2017/1001 by přihlašovatel mohl svou přihlášku ochranné známky Evropské unie přeměnit na přihlášky národních ochranných známek ve všech členských státech Unie, zejména pokud by tato první přihláška byla na základě dotčených námitek zamítnuta, přičemž by byl zachován den podání. Podle EUIPO by tak přihlašovatel mohl získat ochranu téže ochranné známky na témže území náročným a nákladným způsobem, zatímco překážka zápisu by již v Unii neexistovala.

45

Na jedné straně tyto úvahy v zásadě platí pro všechna námitková řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. října 2021, Abresham Super Basmati Selaa Grade One World’s Best Rice, T‑342/20, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2021:651, bod 26). Na druhé straně vzhledem k tomu, že sám EUIPO správně zdůrazňuje, že podle čl. 139 odst. 3 nařízení 2017/1001 je přihlášce národní ochranné známky, která vznikla z přeměny přihlášky ochranné známky Evropské unie, přiznán v dotčeném členském státě den podání posledně uvedené přihlášky, je nutno opět konstatovat, že střet by tedy mohl existovat v období mezi dnem podání přihlášky ochranné známky Evropské unie a uplynutím přechodného období (viz bod 42 výše).

46

Žádný z argumentů uplatněných EUIPO tudíž nemůže podpořit jeho stanovisko, že datum přijetí napadeného rozhodnutí, které je jedinou skutečností v projednávané věci, která nastala po uplynutí přechodného období, bylo relevantním datem pro vyřešení projednávaného sporu. Jedinému žalobnímu důvodu je tedy třeba vyhovět a napadené rozhodnutí zrušit v souladu s prvním bodem návrhových žádání žalobkyně.

47

Druhým bodem návrhových žádání žalobkyně navrhuje, aby Tribunál zamítl zápis přihlašované ochranné známky, což je třeba chápat jako návrh směřující k tomu, aby Tribunál přijal rozhodnutí, které měl podle žalobkyně přijmout EUIPO, a následně jako návrh na změnu podle čl. 72 odst. 3 nařízení 2017/1001. V tomto ohledu platí, že pravomoc změnit rozhodnutí přiznaná Tribunálu neznamená, že by měl pravomoc nahradit posouzení odvolacího senátu svým vlastním posouzením, natož provést posouzení v otázce, ke které se uvedený senát ještě nevyjádřil, a musí být uplatněna v situacích, kdy je Tribunál po přezkumu posouzení provedeného odvolacím senátem schopen určit na základě prokázaných skutkových a právních okolností, jaké rozhodnutí měl odvolací senát přijmout (rozsudek ze dne 5. července 2011, Edwin v. OHIM, C‑263/09 P, EU:C:2011:452, bod 72).

48

V projednávané věci se přitom odvolací senát omezil na popření relevance starších nezapsaných ochranných známek v rozsahu, v němž byly užívány v obchodním styku ve Spojeném království (viz body 22 a 31 výše). Neprovedl žádné posouzení opodstatněnosti důvodu námitek stanoveného v čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 založeného na těchto ochranných známkách, takže Tribunálu nepřísluší, aby provedl totéž posouzení v rámci přezkumu návrhu na změnu uvedeného rozhodnutí. Druhý bod návrhových žádání žalobkyně tedy musí být zamítnut.

49

Kromě toho v rámci žaloby podané k unijnímu soudu proti rozhodnutí odvolacího senátu EUIPO je EUIPO povinen v souladu s čl. 72 odst. 6 nařízení 2017/1001 přijmout nezbytná opatření, aby vyhověl rozsudku unijního soudu. EUIPO tudíž přísluší vyvodit důsledky z výroku a odůvodnění rozsudků unijního soudu [viz rozsudek ze dne 31. ledna 2019, Pear Technologies v. EUIPO – Apple (PEAR), T‑215/17, nezveřejněný, EU:T:2019:45, bod 81 a citovaná judikatura]. V rozsahu, v němž žalobkyně třetím bodem návrhových žádání, a podpůrně, navrhuje, aby Tribunál vrátil věc EUIPO k novému posouzení, je tudíž nutno konstatovat, že takový bod návrhových žádání nemá vlastní předmět, jelikož je pouhým důsledkem prvního bodu návrhových žádání směřujícího ke zrušení napadeného rozhodnutí.

50

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a EUIPO neměl v podstatné části svých návrhových žádání úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí senát)

rozhodl takto: