1

Kasačním opravným prostředkem se Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 6. října 2021, Indo European Foods v. EUIPO – Chakari (Abresham Super Basmati Selaa Grade One World’s Best Rice) (T‑342/20, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2021:651), ve kterém Tribunál jednak zrušil rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 2. dubna 2020 (věc R 1079/2019-4) (dále jen „sporné rozhodnutí“) týkající se námitkového řízení mezi společností Indo European Foods Ltd a Hamidem Ahmad Chakarim a jednak žalobu společnosti Indo European Foods ve zbývající části zamítl.

2

Podle čl. 58a prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie se kasační opravný prostředek proti rozhodnutí Tribunálu, které se týká rozhodnutí nezávislého odvolacího senátu EUIPO, projedná, pouze pokud jej Soudní dvůr uzná přijatelným.

3

Podle čl. 58a třetího pododstavce tohoto statutu se kasační opravný prostředek uzná zcela nebo zčásti přijatelným v souladu s pravidly upřesněnými v jednacím řádu Soudního dvora, pokud nastoluje otázku významnou pro jednotu, soulad nebo další vývoj práva Unie.

4

Článek 170a odst. 1 jednacího řádu stanoví, že v případech uvedených v článku 58a prvním pododstavci statutu přiloží navrhovatel ke kasačnímu opravnému prostředku návrh na uznání jeho přijatelnosti, v němž popíše otázku významnou pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva, kterou kasační opravný prostředek nastoluje, a v němž musí být obsaženy všechny nezbytné skutečnosti, aby mohl Soudní dvůr o tomto návrhu rozhodnout.

5

V souladu s čl. 170b odst. 1 a 3 tohoto jednacího řádu rozhodne Soudní dvůr o návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku co možná nejdříve usnesením s odůvodněním.

6

Na podporu návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku EUIPO uvádí, že jediný důvod jeho kasačního opravného prostředku nastoluje otázky významné pro jednotu, soulad a další vývoj unijního práva.

7

V tomto ohledu EUIPO na prvním místě připomíná obsah jediného důvodu kasačního opravného prostředku a čtyř částí, které jej tvoří.

8

Zaprvé EUIPO uvádí, že v jediném důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál tím, že měl v bodě 28 napadeného rozsudku za to, že věc, která mu byla předložena, se nestala bezpředmětnou a že právní zájem žalobkyně v řízení v prvním stupni, a sice společnosti Indo European Foods, na pokračování v řízení přetrvává, porušil nezbytnou a základní podmínku pro jakékoli soudní řízení, která byla uznána v ustálené judikatuře uvedené zejména v bodě 42 rozsudku ze dne 7. června 2007, Wunenburger v. Komise (C‑362/05 P, EU:C:2007:322) a připomenuté v bodech 63 až 68 stanoviska generálního advokáty Pitruzzelly ve věci Izba Gospodarcza Producentów i Operatorów Urządzeń Rozrywkowych v. Komise (C‑560/18 P,EU:C:2019:1052), spočívající v tom, že předmět sporu a právní zájem na pokračování v řízení musí existovat až do vydání soudního rozhodnutí, přičemž jinak nebude vydáno rozhodnutí ve věci samé.

9

Zadruhé EUIPO tvrdí, že v první části jediného důvodu kasačního opravného prostředku poukazuje na to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 19 až 21 a 23 napadeného rozsudku dovodil, že předmět žaloby existuje i nadále pouze z důvodu, že uplynutím přechodného období stanoveného v článcích 126 a 127 dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. 2020, L 29, s. 7, dále jen „dohoda o vystoupení“), která byla přijata dne 17. října 2019 a vstoupila v platnost dne 1. února 2020, nemohla být dotčena legalita sporného rozhodnutí, které bylo přijato dříve.

10

V tomto ohledu EUIPO tvrdí, že Tribunál v bodě 19 napadeného rozsudku nesprávně vyložil požadavek týkající se právního zájmu na pokračování v řízení a zkreslil jej, když odmítl přezkoumat, zda skutečnosti, které nastaly po přijetí sporného rozhodnutí, mohou způsobit, že se žaloba stane bezpředmětnou, a když v tomto ohledu vycházel výlučně z toho, že tyto skutečnosti legalitu uvedeného rozhodnutí zpochybnit nemohou. Tím, že Tribunál provedl takový výklad, zaměnil procesní a předběžné požadavky použitelné na přezkum všech žalob, které se týkají zachování jak předmětu žaloby, tak právního zájmu na pokračování v řízení osoby, která řízení zahájila, s pozdějším přezkumem legality zpochybněného rozhodnutí. Kromě toho podle EUIPO zbavil Tribunál právní zájem na pokračování v řízení vlastní funkce, nezávislé na diskuzi o meritu žaloby, kterou je zajistit řádné vedení řízení tím, že se zabrání tomu, aby byly soudu předloženy čistě hypotetické otázky.

11

Zatřetí EUIPO uvádí, že ve druhé části jediného důvodu kasačního opravného prostředku Tribunálu vytýká, přičemž vychází zejména z rozsudku ze dne 28. května 2013, Abdulrahim v. Rada a Komise (C‑239/12 P, EU:C:2013:331, bod 65), že neposoudil in concreto trvání právního zájmu společnosti Indo European Foods na pokračování v řízení. Tribunál tedy nezkoumal, zda žaloba, která k němu byla podána, může v případě zrušení sporného rozhodnutí přinést prospěch účastníku řízení, který ji podal.

12

Podle EUIPO totiž Tribunál, který se v bodech 17 až 20 napadeného rozsudku soustředil na skutečnost, že ke dni přijetí sporného rozhodnutí bylo možné dovolávat se staršího práva chráněného ve Spojeném království na podporu námitek podaných společností Indo European Foods, ponechal bez odpovědi otázku, zda zápis přihlášené ochranné známky, jejíž územní ochrana se nebude nikdy vztahovat na Spojené království z důvodu vystoupení tohoto státu z Unie a uplynutí přechodného období, stále může poškozovat právní zájmy společnosti Indo European Foods, jak jsou chráněny v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1).

13

Začtvrté EUIPO ve třetí části jediného důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál z důvodu dvou nesprávných právních posouzení uvedených v první a druhé části tohoto důvodu nezohlednil zvláštní okolnosti věci, které jej měly vést k závěru, že společnost Indo European Foods nesplnila povinnost prokázat, že její zájem na pokračování v řízení trvá i po uplynutí přechodného období. Podle EUIPO přitom nic nenasvědčovalo tomu, že tento právní zájem na pokračování v řízení nadále existuje.

14

Pokud jde totiž o použití systému zavedeného nařízením 2017/1001 ratione temporis, EUIPO tvrdí, že vzhledem k tomu, že starší ochranná známka zanikla v průběhu námitkového řízení a na základě tohoto nařízení ji již nelze uplatňovat, k žádné kolizi mezi touto ochrannou známkou a přihlášenou ochrannou známkou Evropské unie již nemůže dojít. Proto měl Tribunál v projednávaném případě posoudit „zvláštní prospěch“, který mohla společnost Indo European Foods získat ze zrušení sporného rozhodnutí s ohledem na skutečnost, že přihlášená ochranná známka Evropské unie bude zapsána až po uplynutí přechodného období, to znamená ke dni, kdy kolidující ochranné známky nemohou současně plnit svou základní funkci.

15

Pokud jde dále o použití uvedeného systému ratione loci, EUIPO tvrdí, že s ohledem na základní zásadu teritoriality práv duševního vlastnictví, uvedenou v čl. 1 odst. 2 nařízení 2017/1001, mezi přihlášenou ochrannou známkou Evropské unie po jejím zápisu, která nebude chráněna ve Spojeném království, a starší ochrannou známkou, která zůstává chráněna výlučně na území Spojeného království, nemůže k žádné kolizi dojít.

16

Zapáté EUIPO uvádí, že ve čtvrté části jediného důvodu kasačního opravného prostředku Tribunálu vytýká, že mu v bodě 27 napadeného rozsudku uložil povinnost, aby nezohlednil účinky vyplývající z čl. 50 odst. 3 SEU, jakož i z článků 126 a 127 dohody o vystoupení. K tomu, aby EUIPO tuto povinnost splnil, by musel přezkoumat, případně zamítnout přihlášku dotčené ochranné známky Evropské unie, a to v rozporu s čl. 1 odst. 2 a čl. 8 odst. 4 nařízení 2017/1001, které jsou výrazem základní zásady teritoriality.

17

Na druhém místě EUIPO tvrdí, že jeho jediný důvod kasačního opravného prostředku nastoluje otázku významnou pro jednotu, soudržnost a další vývoj unijního práva v rozsahu, v němž se týká pravidel, která v unijním právním řádu mají zásadní význam, a sice jednak horizontálního požadavku trvání právního zájmu na pokračování v řízení, přičemž tento požadavek má „ústavněprávní význam“ (stanovisko generální advokátky E. Sharpston ve věci Gul Ahmed Textile Mills v. Rada, C‑100/17 P, EU:C:2018:214, bod 42), a jednak zásady teritoriality, zásady jednotné povahy ochranné známky Evropské unie a specifické povahy námitkových řízení ve světle zásadního pojmu základní funkce ochranné známky, které představují samotné pilíře práva duševního vlastnictví a systému ochranné známky Evropské unie, a to v obecném kontextu uplynutí přechodného období. V tomto ohledu předkládá čtyři argumenty.

18

Zaprvé EUIPO zdůrazňuje horizontální povahu požadavku trvání právního zájmu na pokračování v řízení. Tribunál se přitom tím, že ze skutečnosti, že k uplynutí přechodného období stanoveného v dohodě o vystoupení došlo po přijetí sporného rozhodnutí, vyvodil, že se žaloba nestala bezpředmětnou, a že takovou skutečností tedy nemohla být dotčena legalita tohoto rozhodnutí, odchýlil od ustálené judikatury Soudního dvora týkající se autonomní povahy požadavku na zachování právního zájmu na pokračování v řízení a nezbytnosti posoudit tento požadavek in concreto.

19

Zadruhé EUIPO tvrdí, že zejména s ohledem na skutečnost, že napadený rozsudek je zveřejněn a přeložen do všech jazyků Unie a je předmětem shrnutí obsaženého v přehledu judikatury Soudního dvora, bude nesprávný výklad dosahu požadavku týkajícího se trvání právního zájmu na pokračování v řízení provedený Tribunálem představovat precedens pro budoucí věci, bez jistoty toho, zda se uvedený precedens uplatní nezávisle na dotčené oblasti, nebo pouze v rámci sporů týkajících se ochranné známky Evropské unie.

20

EUIPO má za to, že odkladný účinek žalob podaných k Tribunálu směřuje k posílení nezbytnosti toho, aby byla in concreto posouzena otázka, zda si žaloba zachovává předmět, tedy otázka, zda by její výsledek mohl účastníkům řízení přinést zvláštní prospěch. Je totiž obtížné pochopit, proč by logika, na níž stojí požadavek platnosti staršího práva ke dni, kdy EUIPO přijímá rozhodnutí, postrádala relevanci pro účely určení, zda si žaloba před Tribunálem zachovává předmět, pouze z důvodu, že EUIPO přijal prozatímní rozhodnutí.

21

Zatřetí EUIPO zdůrazňuje, že otázka zániku staršího práva v průběhu řízení vedla k rozporným rozhodnutím Tribunálu, pokud jde o uplatnění požadavku trvání právního zájmu na pokračování v řízení. V tomto ohledu uvádí rozsudky ze dne 15. března 2012, Cadila Healthcare v. OHIM – Novartis (ZYDUS) (T‑288/08, nezveřejněný, EU:T:2012:124, bod 22) a ze dne 8. října 2014, Fuchs v. OHIM – Les Complices (Hvězda v kruhu) (T‑342/12, EU:T:2014:858, body 26 až 29), jakož i usnesení ze dne 26. listopadu 2012, MIP Metro v. OHIM – Real Seguros (real,- BIO) (T‑549/11, nezveřejněné, EU:T:2012:622, bod 23), a ze dne 4. července 2013, Just Music Fernsehbetriebs v. OHIM – France Télécom (Jukebox) (T‑589/10, nezveřejněné, EU:T:2013:356, bod 36). Rovněž uvádí, že Soudní dvůr měl pouze krátce příležitost zabývat se touto otázkou ve zvláštním kontextu, a sice v kontextu usnesení ze dne 8. května 2013, Cadila Healthcare v. OHIM (C‑268/12 P, nezveřejněné, EU:C:2013:296), takže z toho nelze vyvozovat obecnou zásadu, podle které by bylo zakázáno, aby unijní soud pro účely posouzení trvání právního zájmu na pokračování v řízení přihlížel ke skutečnostem, jejichž účinky nastaly po přijetí rozhodnutí, které je před ním napadeno.

22

Podle EUIPO vzhledem k tomu, že podání návrhu na zrušení nebo prohlášení neplatnosti představuje běžný důvod obrany v rámci sporů v oblasti duševního vlastnictví, jsou obecné pokyny Soudního dvora nezbytné pro objasnění otázky účinků, které jsou spojeny se zánikem staršího práva v průběhu řízení, která má zásadní význam pro uživatele systému ochranné známky Evropské unie. Výklad podaný unijním soudem může významně ovlivnit způsob, jakým bude požadavek trvání právního zájmu na pokračování v řízení uplatňován vnitrostátními soudy v celé Unii, zejména pokud jde o důsledky, které je třeba vyvodit ze zániku staršího práva v rámci probíhajícího soudního řízení.

23

Začtvrté EUIPO tvrdí, že projednávaný kasační opravný prostředek nastoluje s ohledem na bod 27 napadeného rozsudku rovněž významnou otázku procesní povahy, která se neomezuje na oblast práva duševního vlastnictví, a sice otázku důsledků, které je třeba vyvodit z pravidla, podle kterého musí autor zrušeného aktu vycházet z data, kdy jej přijal, za účelem přijetí aktu, který jej nahradí. Vyvstává totiž otázka, zda toto pravidlo může být rozšířeno natolik, že od EUIPO vyžaduje, aby po vrácení věci nezohlednil účinky čl. 50 odst. 3 SEU a článků 126 a 127 dohody o vystoupení, a přezkoumal tak dotčený relativní důvod pro zamítnutí zápisu ve vztahu k území, na kterém přihlášená ochranná známka v každém případě nebude požívat žádné ochrany, což by bylo v rozporu se systematikou a účelem článku 8 nařízení 2017/1001.

24

Úvodem je třeba poukázat na to, že je na navrhovateli, aby prokázal, že otázky, které nastoluje jeho kasační opravný prostředek, jsou významné pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva (usnesení ze dne 10. prosince 2021, EUIPO v. The KaiKai Company Jaeger Wichmann, C‑382/21 P, EU:C:2021:1050, bod 20 a citovaná judikatura).

25

Jak kromě toho vyplývá z čl. 58a třetího pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, ve spojení s čl. 170a odst. 1 a čl. 170b odst. 4 jednacího řádu, musí návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku obsahovat všechny skutečnosti nezbytné k tomu, aby mohl Soudní dvůr rozhodnout o přijatelnosti kasačního opravného prostředku a v případě, že bude uznán přijatelným zčásti, mohl určit důvody kasačního opravného prostředku nebo jeho části, k nimž se musí kasační odpověď vztahovat. Vzhledem k tomu, že mechanismus předchozího uznávání přijatelnosti kasačních opravných prostředků uvedený v článku 58a tohoto statutu má za cíl omezit přezkum Soudního dvora na otázky, které mají význam pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva, je totiž Soudní dvůr v řízení o kasačním opravném prostředku povinen zkoumat pouze ty důvody uváděné navrhovatelem, které takové otázky nastolují (usnesení ze dne 10. prosince 2021, EUIPO v. The KaiKai Company Jaeger Wichmann, C‑382/21 P, EU:C:2021:1050, bod 21 a citovaná judikatura).

26

Návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku musí tedy v každém případě jasně a přesně uvádět důvody, o které se kasační opravný prostředek opírá, označit stejně přesným a jasným způsobem právní otázku, kterou každý z těchto důvodů nastoluje, upřesnit, zda je tato otázka významná pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva, a konkrétním způsobem popsat, proč je uvedená otázka z hlediska uplatněného kritéria významná. Pokud jde konkrétně o důvody kasačního opravného prostředku, musí návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku upřesnit ustanovení unijního práva nebo judikaturu, které měly být v rozsudku nebo usnesení napadeném kasačním opravným prostředkem porušeny, stručně popsat, v čem spočívá nesprávné právní posouzení, jehož se měl Tribunál údajně dopustit, a uvést, v jakém rozsahu toto pochybení ovlivnilo výsledek rozsudku nebo usnesení napadeného kasačním opravným prostředkem. Pokud namítané nesprávné právní posouzení vyplývá z porušení judikatury, musí být v návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku stručně, ale jasně a přesně uvedeno zaprvé, kde se tvrzený rozpor nachází, spolu s označením bodů rozsudku nebo usnesení napadeného kasačním opravným prostředkem, které navrhovatel zpochybňuje, a bodů rozhodnutí Soudního dvora nebo Tribunálu, které měly být porušeny, a zadruhé proč konkrétně takový rozpor nastoluje otázku významnou pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva (usnesení ze dne 10. prosince 2021, EUIPO v. The KaiKai Company Jaeger Wichmann, C‑382/21 P, EU:C:2021:1050, bod 22 a citovaná judikatura).

27

V projednávané věci z bodu 19 napadeného rozsudku, který EUIPO zmínil, vyplývá, že podle Tribunálu by skutečnost, že by se mělo za to, že předmět sporu zanikne, dojde-li v průběhu řízení k události, v návaznosti na niž by starší ochranná známka mohla ztratit status nezapsané ochranné známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku, jehož význam není pouze místní, zejména v návaznosti na případné vystoupení dotyčného členského státu z Unie, znamenala, že by byly zohledněny důvody, které vyvstaly následně po přijetí sporného rozhodnutí, jež nemají mít dopad na jeho opodstatněnost, jelikož při posuzování legality takového rozhodnutí se musí v zásadě vycházet ze stavu ke dni přijetí tohoto rozhodnutí.

28

Kromě toho měl Tribunál v bodě 27 napadeného rozsudku, který EUIPO rovněž zmínil, za to, že po zrušení rozhodnutí odvolacího senátu se odvolání podané společností Indo European Foodsu u tohoto orgánu musí projednat znovu, takže mu přísluší, aby o tomto odvolání znovu rozhodl, a to s ohledem na stav, který existoval ke dni jeho podání. Vedle toho podle Tribunálu judikatura uváděná EUIPO potvrzuje, že v každém případě nelze vyžadovat, aby ochranná známka, na níž jsou založeny námitky, existovala i nadále po přijetí rozhodnutí odvolacího senátu.

29

Tribunál tedy v kontextu vystoupení Spojeného království z Unie a uplynutí přechodného období v průběhu řízení rozhodl v bodě 28 napadeného rozsudku, jak EUIPO připomněl, že u něj projednávaný spor se nestal bezpředmětným a právní zájem společnosti Indo European Foods na pokračování v řízení přetrvává.

30

Je přitom třeba zaprvé uvést, že EUIPO popisuje jediný důvod kasačního opravného prostředku přesně a jasně, když upřesňuje, že Tribunál nejprve zaměnil procesní požadavek právního zájmu na pokračování v řízení s přezkumem legality sporného rozhodnutí po meritorní stránce, dále že Tribunál konkrétně neposoudil trvání právního zájmu společnosti Indo European Foods na pokračování v řízení s ohledem na prospěch, který by jí zrušení sporného rozhodnutí mohlo přinést, že kromě toho odmítl mít za to, že uvedená společnost nesplnila povinnost prokázat trvání zájmu na pokračování v řízení, zatímco žádná skutečnost nenasvědčovala tomu, že tento zájem existuje i nadále po uplynutí přechodného období, a konečně že v podstatě rozhodl, že EUIPO nemá zohlednit účinky vyplývající z čl. 50 odst. 3 SEU, jakož i z článků 126 a 127 dohody o vystoupení, přičemž tím porušil relevantní ustanovení nařízení 2017/1001, zejména zásadu teritoriality práva duševního vlastnictví.

31

EUIPO konkrétně přesně uvedl body odůvodnění napadeného rozsudku, které podle něj obsahují rozpory s judikaturou Soudního dvora týkající se trvání právního zájmu na pokračování v řízení, uvedenou zejména v bodě 42 rozsudku ze dne 7. června 2007, Wunenburger v. Komise (C‑362/05 P, EU:C:2007:322), a v bodě 65 rozsudku ze dne 28. května 2013, Abdulrahim v. Rada a Komise (C‑239/12 P, EU:C:2013:331), avšak rovněž s ustanoveními nařízení 2017/1001 týkajícími se zápisu ochranných známek, jejich namítatelnosti a uplatnění zásady teritoriality, jakož i s čl. 50 odst. 3 SEU a články 126 a 127 dohody o vystoupení, přičemž označil jak dotčené body napadeného rozsudku, tak rozhodnutí a ustanovení, která byla údajně porušena.

32

Zadruhé navrhovatel Tribunálu vytýká, že měl v bodě 28 napadeného rozsudku za to, že věc se nestala bezpředmětnou a právní zájem společnosti Indo European Foods na pokračování v řízení přetrvává. Z návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku tedy jasně vyplývá, že údajný nesprávný výklad procesních požadavků provedený Tribunálem měl vliv na výrok napadeného rozsudku. V souladu s judikaturou citovanou EUIPO a připomenutou v bodě 8 tohoto usnesení totiž předmět sporu, stejně jako právní zájem na pokračování v řízení, musí existovat až do vydání soudního rozhodnutí, přičemž jinak nebude vydáno rozhodnutí ve věci samé (rozsudek ze dne 7. června 2007, Wunenburger v. Komise, C‑362/05 P, EU:C:2007:322, bod 42 a citovaná judikatura).

33

Zatřetí v souladu s důkazním břemenem, které nese osoba podávající návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku, musí navrhovatel prokázat, že nezávisle na právních otázkách, které uplatňuje v kasačním opravném prostředku, tento kasační opravný prostředek nastoluje jednu či více otázek významných pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva, přičemž rozsah tohoto kritéria překračuje rámec rozsudku napadeného kasačním opravným prostředkem, a v konečném důsledku i rámec jeho kasačního opravného prostředku (usnesení ze dne 10. prosince 2021, EUIPO v. The KaiKai Company Jaeger Wichmann, C‑382/21 P, EU:C:2021:1050, bod 27).

34

Toto prokázání pak vyžaduje doložení jak existence, tak významu takových otázek prostřednictvím konkrétních skutečností, které jsou pro konkrétní případ charakteristické, a nikoli pouze argumentů obecné povahy (usnesení ze dne 10. prosince 2021, EUIPO v. The KaiKai Company Jaeger Wichmann, C‑382/21 P, EU:C:2021:1050, bod 28).

35

V projednávané věci přitom EUIPO identifikuje otázku nastolenou v rámci jediného důvodu kasačního opravného prostředku, která v podstatě spočívá v určení data a okolností, které je třeba zohlednit při posouzení trvání předmětu sporu a právního zájmu na pokračování v řízení, pokud se jednak spor předložený Tribunálu týká rozhodnutí přijatého v rámci námitkového řízení založeného na starším právu chráněném pouze ve Spojeném království a jednak přechodné období uplynulo v průběhu řízení před Tribunálem. Tato otázka se podle EUIPO obecněji týká dopadu zániku dotčeného staršího práva v průběhu řízení na existenci předmětu sporu a na právní zájem společnosti Indo European Foods na pokračování v řízení.

36

EUIPO kromě toho popisuje konkrétní důvody, proč je taková otázka významná pro jednotu, soulad a další vývoj unijního práva.

37

EUIPO konkrétně upřesňuje, že se uvedená otázka týká základního procesního požadavku právního zájmu na pokračování v řízení a zásad představujících pilíře práva duševního vlastnictví, a sice zásady teritoriality, zásady jednotné povahy ochranné známky Evropské unie a zásadního pojmu základní funkce ochranné známky v kontextu uplynutí přechodného období.

38

V tomto ohledu EUIPO nejprve zdůrazňuje horizontální povahu požadavku trvání právního zájmu na pokračování řízení a existenci rozdílného výkladu tohoto požadavku v rámci Tribunálu, ale rovněž rozdílného výkladu mezi Tribunálem a Soudním dvorem.

39

Dále upřesňuje, že objasnění Soudním dvorem je nezbytné jak pro uživatele systému ochranné známky Evropské unie, tak pro vnitrostátní soudy, zejména s ohledem na skutečnost, že se položená otázka týká nejen účinku dohody o vystoupení na probíhající řízení, ale rovněž všech situací, které jsou v oblasti duševního vlastnictví časté, kdy starší právo zanikne v průběhu soudního řízení, zejména v případě zrušení nebo uplynutí doby platnosti ochranné známky. Pokud jde konkrétně o problematiku právního zájmu na pokračování v řízení v případě zániku staršího práva v průběhu tohoto řízení, EUIPO uvádí rozporuplnou judikaturu Tribunálu v dané oblasti. Navíc uvádí, že Soudní dvůr se touto problematikou zabýval pouze ve zvláštním kontextu, a sice v kontextu, který vedl k vydání usnesení ze dne 8. května 2013, Cadila Healthcare v. OHIM (C‑268/12 P, nezveřejněné, EU:C:2013:296).

40

Konečně EUIPO uvádí, že otázka určení důsledků, které je třeba vyvodit z pravidla, podle kterého musí autor zrušeného aktu při přijetí aktu, který jej nahrazuje, vycházet z data přijetí tohoto aktu, zvláště v kontextu dohody o vystoupení a uplynutí přechodného období, představuje významnou otázku procesní povahy, která není omezena na právo duševního vlastnictví.

41

Z návrhu na uznání přijatelnosti tedy vyplývá, že otázka nastolená tímto kasačním opravným prostředkem přesahuje rámec napadeného rozsudku a v konečném důsledku i rámec uvedeného kasačního opravného prostředku.

42

S ohledem na skutečnosti uvedené EUIPO je třeba konstatovat, že jím předložený návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku prokazuje právně dostačujícím způsobem, že kasační opravný prostředek nastoluje otázku významnou pro jednotu, soulad a další vývoj unijního práva.

43

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba uznat, že je kasační opravný prostředek v plném rozsahu přijatelný.

44

Článek 170b odst. 4 jednacího řádu stanoví, že je-li kasační opravný prostředek uznán jako celek nebo zčásti přijatelným z hlediska kritérií uvedených v čl. 58a třetím pododstavci statutu Soudního dvora Evropské unie, pokračuje se v řízení v souladu s články 171 až 190a tohoto jednacího řádu.

45

Podle článku 137 jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto jednacího řádu, se o nákladech řízení rozhoduje v rozsudku nebo usnesení, jímž se končí řízení.

46

Vzhledem k tomu, že návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku bylo vyhověno, je třeba o nákladech řízení rozhodnout později.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (senát rozhodující o přijatelnosti kasačních opravných prostředků) rozhodl takto: