1)

Musí být článek 27 dublinského nařízení (1), případně ve spojení s článkem 47 Listiny, vykládán v tom smyslu, že dožádaný členský stát je povinen poskytnout žadateli, který pobývá v dožadujícím členském státě, a který podle článku 8 (nebo článku 9 či 10) dublinského nařízení žádá o přemístění, nebo jeho rodinnému příslušníkovi ve smyslu článků 8, 9 nebo 10 dublinského nařízení, právo podat proti zamítnutí žádosti o převzetí účinný opravný prostředek k soudu?

2)

V případě, že odpověď na první otázku bude záporná a článek 27 dublinského nařízení neposkytuje právní základ pro právo podat účinný opravný prostředek, musí být článek 47 Listiny – ve spojení se základním právem na celistvost rodiny a s ohledem na nejlepší zájmy dítěte (jejichž ochrana je zakotvena v článcích 8 až 10, jakož i v bodě 19 odůvodnění dublinského nařízení) – vykládán v tom smyslu, že dožádaný členský stát je povinen poskytnout žadateli, který pobývá v dožadujícím členském státě, a který podle článků 8 až 10 dublinského nařízení žádá o přemístění, nebo jeho rodinnému příslušníkovi ve smyslu článků 8 až 10 dublinského nařízení, právo podat proti zamítnutí žádosti o převzetí účinný opravný prostředek k soudu?

3)

V případě kladné odpovědi na první otázku nebo na druhou část druhé otázky: Jakým způsobem a který členský stát má žadateli nebo jeho rodinnému příslušníkovi oznámit zamítavé rozhodnutí dožádaného členského státu a právo podat proti němu opravný prostředek?