–

za litevskou vládu: V. Kazlauskaitė-Švenčionienė, jako zmocněnkyně,

–

za Evropskou komisi: J. Baquero Cruz, S. Delaude a A. Steiblytė, jako zmocněnci,

–

za Evropskou centrální banku: A. Dambrauskaitė, M. Estrada-Cañamares, a F. Feyerbacher, jako zmocněnkyně, ve spolupráci s: D. Sarmiento Ramírez-Escudero, abogado,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 6 odst. 2 rozhodnutí Evropské centrální banky ECB/2010/14 ze dne 16. září 2010 o ověřování pravosti a upotřebitelnosti eurobankovek a jejich navracení zpět do oběhu (Úř. věst. 2010, L 267, s. 1), ve znění rozhodnutí Evropské centrální banky ECB/2012/19 ze dne 7. září 2012 (Úř. věst. 2012, L 253, s. 19) (dále jen „rozhodnutí ECB/2010/14“), jakož i platnosti aktu s názvem „Minimální standardy pro automatizovanou kontrolu upotřebitelnosti eurobankovek pomocí strojů na zpracování bankovek“ (dále jen „minimální standardy pro automatizovanou kontrolu“), zveřejněného na internetových stránkách Evropské centrální banky (ECB).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností „Brink’s Lithuania“ UAB a Lietuvos bankas (Litevská centrální banka), jehož předmětem je rozhodnutí, jímž uvedená banka uložila společnosti Brink’s Lithuania přijmout nutná opatření ke snížení míry tolerance jejích strojů na zpracování bankovek, používaných k automatizované kontrole upotřebitelnosti eurobankovek, které mají být navráceny zpět do oběhu, na maximálně 5 %.

3

Účelem nařízení Rady (ES) č. 1338/2001 ze dne 28. června 2001, kterým se stanoví opatření nutná k ochraně eura proti padělání (Úř. věst. 2001, L 181, s. 6; Zvl. vyd. 19/04, s. 152), ve znění nařízení Rady (ES) č. 44/2009 ze dne 18. prosince 2008 (Úř. věst. 2009, L 17, s. 1) (dále jen „nařízení č. 1338/2001“), je podle jeho čl. 1 odst. 1 stanovit opatření nutná pro uvedení eurobankovek a euromincí do oběhu takovým způsobem, aby byly chráněny proti padělání.

4

Bod 4 odůvodnění tohoto nařízení stanoví:

„Opatření na ochranu eura proti padělání se týkají Společenství v rámci jeho odpovědnosti za jednotnou měnu. Samy členské státy nemohou právní ochranu eura uspokojivě zajistit, protože eurobankovky a euromince budou obíhat i mimo území zúčastněných členských států. Je proto nezbytné přijmout právní předpisy Společenství, které definují opatření nutná k tomu, aby eurobankovky a euromince obíhaly za řádných podmínek, aby byla zajištěna celkově účinná a souvislá ochrana eura proti činnostem, které by mohly ohrozit jeho důvěryhodnost, a tedy přijmout vhodná opatření k tomu, aby bylo vše připraveno včas před 1. lednem 2002.“

5

Článek 6 uvedeného nařízení, nadepsaný „Povinnosti institucí podílejících se na zpracovávání a veřejné distribuci bankovek a mincí“, stanoví:

„1.   Úvěrové instituce a v rámci své činnosti provádění plateb ostatní poskytovatelé platebních služeb, jakož i jakýkoli jiný hospodářský subjekt, který se podílí na zpracovávání a veřejné distribuci bankovek a mincí, včetně

[…]

[…]

mají povinnost ujistit se o pravosti eurobankovek a euromincí, které přijímají a hodlají navrátit do oběhu, a dbát na rozpoznávání padělků.

V případě eurobankovek se toto ověření uskutečňuje v souladu s postupy stanovenými ECB.

Instituce a hospodářské subjekty uvedené v prvním pododstavci jsou povinny stahovat z oběhu všechny jimi přijaté eurobankovky a euromince, o kterých vědí nebo mají dostatečné důvody se domnívat, že jsou to padělky. Ihned je předají příslušným vnitrostátním orgánům.

[…]

2.   Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby zajistily, že organizacím uvedeným v odstavci 1, které nesplní svou povinnost podle uvedeného odstavce, budou uloženy účinné, přiměřené a odrazující sankce.

3.   Aniž jsou dotčeny lhůty předepsané ECB pro uplatňování stanovených postupů, přijmou členské státy do 31. prosince 2011 právní a správní předpisy nezbytné pro uplatňování odst. 1 prvního pododstavce tohoto článku. Neprodleně o nich uvědomí [Evropskou] [k]omisi a ECB.“

6

Bod 2 odůvodnění rozhodnutí ECB/2010/14 uvádí:

„V zájmu ochrany důvěryhodnosti eurobankovek a možnosti řádného rozpoznávání padělků musí být eurobankovky v oběhu udržovány v dobrém stavu tak, aby mohla být snadno a spolehlivě ověřována jejich pravost. Je proto třeba kontrolovat jejich vhodnost pro další oběh. Kromě toho je nutné eurobankovky, u nichž existuje podezření, že by se mohlo jednat o padělky, urychleně rozpoznávat a předávat příslušným vnitrostátním orgánům.“

7

Článek 1 tohoto rozhodnutí, nadepsaný „Oblast působnosti“, stanoví:

„Toto rozhodnutí stanoví společná pravidla a postupy pro ověřování pravosti a upotřebitelnosti eurobankovek a jejich navracení zpět do oběhu v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení [č. 1338/2001].“

8

Článek 2 uvedeného rozhodnutí, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely tohoto rozhodnutí se rozumí:

[…]

[…]“

9

Článek 3 rozhodnutí ECB/2010/14, nadepsaný „Všeobecné zásady“, v odstavcích 1 a 3 až 5 stanoví:

„1.   Subjekty zpracovávající hotovost mají povinnost ověřovat pravost a upotřebitelnost eurobankovek v souladu s postupy stanovenými tímto rozhodnutím.

[…]

3.   Ověření pravosti a upotřebitelnosti eurobankovek se provádí buď pomocí typu stroje na zpracování bankovek, který uspěl při zkouškách u některé z národních centrálních bank, nebo je ručně provádí vyškolený zaměstnanec.

4.   Eurobankovky mohou být navraceny zpět do oběhu prostřednictvím zákazníky obsluhovaných strojů nebo peněžních automatů, pouze pokud byla jejich pravost a upotřebitelnost ověřena pomocí typu stroje na zpracování bankovek, který uspěl při zkouškách u některé z národních centrálních bank, a pokud byly vytříděny jako pravé a upotřebitelné. Tento požadavek neplatí v případě eurobankovek, které subjekt zpracovávající hotovost obdržel přímo od národní centrální banky nebo jiného subjektu zpracovávajícího hotovost, který již pravost a upotřebitelnost eurobankovek tímto způsobem ověřil.

5.   Subjekty zpracovávající hotovost mohou uvést do provozu stroje obsluhované zaměstnanci, které slouží k ověřování pravosti a upotřebitelnosti bankovek, a stroje obsluhované zákazníky, pouze pokud uspěly při zkouškách u některé z národních centrálních bank a jsou zapsány na seznamu zveřejněném na internetových stránkách ECB v souladu s čl. 9 odst. 2. Tyto stroje se používají jen pro nominální hodnoty a série eurobankovek, které jsou pro příslušné stroje uvedeny na internetových stránkách ECB, se standardním výrobním nastavením (včetně veškerých aktualizací), které uspělo při zkouškách, ledaže se národní centrální banka a subjekt zpracovávající hotovost dohodly na používání přísnějšího nastavení.“

10

Článek 6 tohoto rozhodnutí, nadepsaný „Rozpoznávání neupotřebitelných eurobankovek“, v odstavcích 2 a 3 stanoví:

„2.   Automatizovaná kontrola upotřebitelnosti se provádí pomocí stroje na zpracování bankovek, který uspěl při zkouškách, v souladu s minimálními standardy, které jsou v platném znění zveřejněny na internetových stránkách ECB.

3.   Národní centrální banka může poté, co informuje ECB, stanovit přísnější standardy pro jednu nebo více nominálních hodnot eurobankovek, pokud je to odůvodněné například zhoršením kvality eurobankovek v oběhu v příslušném členském státě. Tyto přísnější standardy se zveřejňují na internetových stránkách příslušné národní centrální banky.“

11

Článek 9 uvedeného rozhodnutí, nadepsaný „Společné zkušební postupy Eurosystému pro stroje na zpracování bankovek“, stanoví:

„1.   Typy strojů na zpracování bankovek jsou přezkušovány u národních centrálních bank v souladu se společnými zkušebními postupy.

2.   Všechny typy strojů na zpracování bankovek, které obstály u zkoušek, jsou po dobu platnosti výsledků testů ve smyslu odstavce 3 zveřejněné v seznamu na internetových stránkách ECB. Typ stroje na zpracování bankovek, který během tohoto období není schopen rozpoznávat veškeré Eurosystému známé padělané eurobankovky, je odstraněn z tohoto seznamu postupem stanoveným ECB.

3.   Byl-li určitý typ stroje na zpracování bankovek v testu úspěšný, platí výsledky testů na celém území eurozóny po dobu jednoho roku od konce měsíce, ve kterém byl test proveden, za předpokladu, že tento typ je během uvedeného období schopen rozpoznávat veškeré Eurosystému známé padělané eurobankovky.

4.   Eurosystém nenese odpovědnost za případy, kdy určitý typ stroje na zpracování bankovek, který obstál při zkouškách, nedokáže třídit eurobankovky a nakládat s nimi v souladu s přílohou IIa nebo IIb.“

12

Článek 10 téhož rozhodnutí, nadepsaný „Kontrolní činnost a nápravná opatření Eurosystému“, uvádí:

„1.   V souladu s požadavky vnitrostátního práva jsou národní centrální banky oprávněny i) provádět v prostorách subjektů zpracovávajících hotovost kontroly na místě, včetně kontrol neohlášených, s cílem kontrolovat jejich stroje na zpracování bankovek a zejména schopnost těchto strojů ověřovat pravost a upotřebitelnost eurobankovek a zpětně dohledat majitele účtu u eurobankovek, u nichž je podezření, že by se mohlo jednat o padělané eurobankovky, a eurobankovek, jejichž pravost nebyla jednoznačně určena, a ii) ověřovat postupy, kterými se řídí provoz a kontrola strojů na zpracování bankovek, nakládání se zkontrolovanými eurobankovkami a jakákoli ruční kontrola pravosti a upotřebitelnosti.

[…]

3.   Zjistí-li národní centrální banka u subjektu zpracovávajícího hotovost nesoulad s ustanoveními tohoto rozhodnutí, požádá, aby subjekt zpracovávající hotovost přijal ve stanovené lhůtě opatření k nápravě. Národní centrální banka, která požaduje nápravu, může jménem ECB zakázat subjektu zpracovávajícímu hotovost, aby navracel nominální hodnoty eurobankovek dané série zpět do oběhu, a to až do doby, než bude nesoulad odstraněn. Pokud k nesouladu došlo v důsledku selhání typu stroje na zpracovávání bankovek, může to vést k odstranění tohoto stroje ze seznamu uvedeného v čl. 9 odst. 2.

4.   Za nesoulad se považuje též případ, kdy subjekt zpracovávající hotovost nespolupracuje při kontrole s příslušnou národní centrální bankou.“

13

Bod 3 odůvodnění rozhodnutí ECB/2012/19 uvádí:

„Minimální standardy pro automatizovanou kontrolu upotřebitelnosti eurobankovek stanovené v příloze IIIa rozhodnutí ECB/2010/14 představují požadavky, které se týkají funkcí strojů na zpracování bankovek. Mají proto význam pouze pro výrobce strojů na zpracování bankovek a nemají vliv na postupy pro ověřování pravosti a upotřebitelnosti stanovené v rozhodnutí ECB/2010/14, které musí subjekty zpracovávající hotovost dodržovat. Jelikož nespadají do oblasti působnosti rozhodnutí ECB/2010/14, měly by být minimální standardy pro automatizovanou kontrolu upotřebitelnosti včleněny do pravidel a postupů pro zkoušení strojů na zpracování bankovek, shromažďování údajů a kontrolní činnost.“

14

Článek 6 rozhodnutí ECB/2010/14 v původním znění odkazoval na přílohu IIIa tohoto rozhodnutí, nadepsanou „Minimální standardy pro automatizovanou kontrolu upotřebitelnosti eurobankovek“. Tato příloha byla zrušena rozhodnutím ECB/2012/19. Od vstupu tohoto rozhodnutí v platnost jsou tyto minimální standardy pro automatizovanou kontrolu zveřejňovány na internetových stránkách ECB v souladu s čl. 6 odst. 2 rozhodnutí ECB/2010/14. Ve znění použitelném na spor v původním řízení minimální standardy pro automatizovanou kontrolu stanovily mimo jiné:

„Při kontrole upotřebitelnosti bankovek, která se provádí pomocí strojů na zpracování bankovek, je přípustná tolerance 5 %. To znamená, že maximálně 5 % eurobankovek, které nesplňují kritéria upotřebitelnosti, smí být strojem nesprávně vytříděno jako upotřebitelné.“

15

Obecné zásady Evropské centrální banky ECB/2010/NP16 ze dne 16. září 2010 o pravidlech a postupech pro zkoušení strojů na zpracování bankovek, shromažďování údajů a kontrolní činnost, ve znění obecných zásad ECB/2012/NP20 ze dne 7. září 2012 (dále jen „obecné zásady ECB/2010/NP16“), jsou důvěrný dokument, ke kterému mají přístup pouze ECB a národní centrální banky. Na žádost Soudního dvora na jednání vložila ECB do spisu nedůvěrnou verzi obecných zásad ECB/2010/NP16.

16

Článek 2 obecných zásad ECB/2010/NP16, nadepsaný „Zkoušení strojů na zpracování bankovek“, v odstavci 1 a 4 stanoví:

„1.   Národní centrální banky provádějí na žádost výrobců ověřovací zkoušky typů strojů na zpracování bankovek před jejich instalací subjekty zpracovávajícími hotovost a při jejich instalaci […]

[…]

4.   Národní centrální banky provádějí ověřovací zkoušky, každoroční zkoušky a opakované zkoušky […] v souladu se společným zkušebním postupem definovaným v příloze I.“(neoficiální překlad)

17

Článek 2a těchto obecných zásad, nadepsaný „Minimální standardy pro automatizovanou kontrolu upotřebitelnosti“, stanoví:

„Minimální standardy pro automatizovanou kontrolu upotřebitelnosti pomocí strojů na zpracování bankovek uvedené v článku 6 rozhodnutí ECB/2010/14 jsou vymezeny Eurosystémem, jsou uvedeny v příloze IV těchto obecných zásad a zveřejněny na internetových stránkách ECB.“(neoficiální překlad)

18

V bodě 3.1.1 přílohy I uvedených zásad se uvádí:

„Ověřování upotřebitelnosti se provádí pomocí nejnovějšího zkušebního zařízení. […] Zařízení pro testování upotřebitelnosti sestává z eurobankovek s poškozeními definovanými v příloze IV. […]“(neoficiální překlad)

19

Příloha IV obecných zásad ECB/2010/NP16 uvádí:

„Tato příloha stanoví minimální standardy pro automatizovanou kontrolu upotřebitelnosti eurobankovek pomocí strojů na zpracování bankovek.

Eurobankovky, u nichž je během kontroly upotřebitelnosti zjištěno jakékoli poškození, ohledně kterého je vymezen závazný požadavek (viz níže), jsou neupotřebitelné.

Při kontrole upotřebitelnosti bankovek, která se provádí pomocí strojů na zpracování bankovek, je přípustná tolerance 5 %. To znamená, že maximálně 5 % eurobankovek, které nesplňují kritéria upotřebitelnosti, smí být strojem nesprávně vytříděno jako upotřebitelné.“(neoficiální překlad)

20

Dne 18. prosince 2018 provedli úředníci Litevské centrální banky kontrolu na místě v pobočce společnosti Brink’s Lithuania se sídlem v Panevėžys (Litva). Během této kontroly tito úředníci ověřovali, zda stroje na zpracování bankovek používané na této pobočce splňují požadavky na nakládání s hotovostí, která má být navrácena zpět do oběhu. Testovali zejména schopnost těchto strojů ověřovat pravost a upotřebitelnost eurobankovek. Tyto testy přitom odhalily, že jeden ze strojů na zpracování bankovek vytřídil 18,26 % neupotřebitelných eurobankovek obsažených v použitém testovacím balíčku jako vhodných pro další oběh. U druhého stroje činila tato míra 13,91 %. Tyto výsledky byly zaznamenány v kontrolní zprávě, ve které se uvádí, že dotčené stroje jsou nicméně modelem, jenž je uveden na seznamu strojů na zpracování bankovek, které obstály u zkoušek, jenž je uveden na internetových stránkách ECB.

21

Po zjištění, že společnost Brink’s Lithuania porušila minimální standardy pro automatizovanou kontrolu, které vyžadují, aby míra tolerance při ověřování upotřebitelnosti eurobankovek nepřesáhla 5 %, ředitel hotovostního odboru Litevské centrální banky rozhodnutím ze dne 28. února 2019 uložil této společnosti, aby do pěti pracovních dnů přijala nezbytná opatření k odstranění tohoto nedostatku.

22

Podle tohoto rozhodnutí závisí schopnost strojů na zpracování bankovek ověřovat pravost a upotřebitelnost eurobankovek nejen na výrobcích těchto strojů, ale také na jejich uživatelích, tedy subjektech zpracovávajících hotovost, a zejména na údržbě strojů prováděné těmito uživateli. Pouhé používání těchto strojů ve standardním výrobním nastavení, jak vyžaduje čl. 3 odst. 5 rozhodnutí ECB/2010/14, nelze podle něj považovat za důkaz toho, že tento subjekt splnil své povinnosti. Odhalit, zda je zajištěno správné používání a údržba uvedených strojů, zda jsou řádně dodržovány požadavky vztahující se na zpracování hotovosti a zda jsou zavedeny vhodné postupy pro testování těchto strojů, mohou pouze kontroly prováděné v prostorách subjektu zpracovávajícího hotovost.

23

Dne 29. března 2019 žalobkyně v původním řízení v podstatě požádala ECB, aby jí objasnila, zda je dodržování minimálních standardů pro automatizovanou kontrolu povinností subjektů zpracovávajících hotovost, nebo zda je vyžadováno pouze od výrobců, kteří chtějí, aby jejich stroje byly zařazeny na seznam strojů, které obstály u zkoušek.

24

Dne 17. dubna 2019 ECB na tuto žádost reagovala prohlášením, že minimální standardy pro automatizovanou kontrolu jsou určeny výrobcům strojů na zpracování bankovek. Naproti tomu subjekty zpracovávající hotovost, když se rozhodnou provádět automatizované ověřování padělků a upotřebitelnosti bankovek, mají pouze povinnost používat stroje na zpracování bankovek, které splňují tyto minimální standardy pro automatizovanou kontrolu, a to v jejich standardním výrobním nastavení, aniž musí samy ověřovat soulad těchto strojů s uvedenými standardy.

25

Společnost Brink’s Lithuania se poté, co byla zamítnuta její žaloba, kterou se domáhala zrušení rozhodnutí ze dne 28. února 2019, ze strany Vilniaus apygardos administracinis teismas (regionální správní soud ve Vilniusu, Litva) obrátila na Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud Litvy), který je předkládajícím soudem v projednávané věci.

26

Předkládající soud uvádí, že je mimo veškerou pochybnost, že společnost Brink’s Lithuania musí být jakožto přepravce peněžních prostředků považována za subjekt zpracovávající hotovost ve smyslu čl. 2 odst. 2 rozhodnutí ECB/2010/14. Zpochybňuje však výklad a platnost čl. 6 odst. 2 tohoto rozhodnutí.

27

Zaprvé se domnívá, že některé prvky znění tohoto ustanovení naznačují, že automatizovaná kontrola upotřebitelnosti eurobankovek musí být prováděna v souladu s minimálními standardy pro automatizovanou kontrolu, což by znamenalo, že z důvodu podřízení automatizované kontroly minimálním standardům musí tyto subjekty zajistit, aby tato kontrola byla prováděna v souladu s uvedenými standardy, a v případě potřeby přijmout za tímto účelem z vlastní iniciativy veškerá vhodná opatření. Tento výklad by podporoval cíl sledovaný uvedeným rozhodnutím udržovat eurobankovky v dobrém stavu, což nelze zajistit používáním jednotlivých strojů na zpracování bankovek v jejich standardním výrobním nastavení, jak požaduje uvedené rozhodnutí.

28

Předkládající soud se však domnívá, že výklad čl. 6 odst. 2 rozhodnutí ECB/2010/14 v tom smyslu, že subjekty zpracovávající hotovost mají povinnost zajistit, aby byla automatizovaná kontrola prováděna v souladu s minimálními standardy pro automatizovanou kontrolu, by mohl být v rozporu s čl. 3 odst. 5 téhož rozhodnutí, který stanoví, že subjekty zpracovávající hotovost musí používat svůj stroj ve standardním výrobním nastavení. Pokud by uvedené subjekty musely zajistit, aby automatizovaná kontrola byla prováděna v souladu s uvedenými standardy, znamenalo by to, že v případě poruchy stroje by mohly použít jiné nastavení než standardní výrobní nastavení. Takový výklad by navíc vedl k právní nejistotě, neboť pro uvedené subjekty by bylo obtížné určit, jak mohou tuto povinnost splnit. Konečně, tento výklad by byl v rozporu s bodem 3 odůvodnění rozhodnutí ECB/2012/19, který stanoví, že minimální standardy pro automatizovanou kontrolu mají význam pouze pro výrobce strojů na zpracování bankovek a nemají vliv na automatizované postupy pro ověřování upotřebitelnosti, které musí dodržovat subjekty zpracovávající hotovost.

29

Zadruhé, i kdyby měl být čl. 6 odst. 2 rozhodnutí ECB/2010/14 vykládán v tom smyslu, že neukládá subjektům zpracovávajícím hotovost povinnost testovat své stroje na zpracování bankovek podle minimálních standardů pro automatizovanou kontrolu, předkládající soud se domnívá, že to nutně nebrání tomu, aby členské státy stanovily takovou povinnost mimo legislativní rámec vymezený Evropskou unií.

30

Zatřetí v případě, že by subjekty zpracovávající hotovost byly povinny dodržovat minimální standardy pro automatizovanou kontrolu, předkládající soud poznamenává, že podle čl. 6 odst. 2 rozhodnutí ECB/2010/14 jsou tyto standardy v platném znění zveřejněny pouze na internetových stránkách ECB. Vyvstává tedy podle něj otázka, zda v případě, že tyto standardy nebyly zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie, je možné považovat je za závazné a takové povahy, že mohou být základem pro přijetí příkazu adresovaného subjektům zpracovávajícím hotovost, nebo dokonce zda je z těchto důvodů čl. 6 odst. 2 rozhodnutí ECB/2010/14 slučitelný se zásadou právní jistoty a čl. 297 odst. 2 SFEU, a tudíž platný.

31

Za těchto podmínek se Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud Litvy) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

32

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 6 odst. 2 rozhodnutí ECB/2010/14 vykládán v tom smyslu, že subjekty zpracovávající hotovost, které provádějí automatizovanou kontrolu upotřebitelnosti eurobankovek, musí dodržovat minimální standardy pro automatizovanou kontrolu.

33

Úvodem je třeba připomenout, že článek 1 rozhodnutí ECB/2010/14 provádí čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1338/2001, jenž stanoví zásadu ověřování pravosti eurobankovek a euromincí za účelem boje proti padělání a ukládá za tímto účelem institucím, které se účastní třídění a veřejné distribuce bankovek v rámci své profesionální činnosti, včetně subjektů zpracovávajících hotovost, povinnost zajistit rozpoznávání padělků v souladu s postupy stanovenými ECB a stahovat z oběhu všechny jimi přijaté eurobankovky, o kterých vědí nebo mají dostatečné důvody se domnívat, že jsou to padělky, a ihned je předat příslušným vnitrostátním orgánům.

34

Na základě čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1338/2001 přijala ECB rozhodnutí ECB/2010/14, jehož cílem je podle jeho bodu 2 odůvodnění v zájmu ochrany důvěryhodnosti eurobankovek a možnosti řádného rozpoznávání padělků udržovat eurobankovky v oběhu v dobrém stavu tak, aby mohla být snadno a spolehlivě ověřována jejich pravost.

35

Jak generální advokátka zdůraznila v bodě 62 svého stanoviska, normativní rámec stanovený mimo jiné rozhodnutím ECB/2010/14 za účelem zajištění toho, aby se veřejnosti do oběhu navracely pouze eurobankovky v dobrém stavu, se opírá v zásadě o tři hlavní pilíře, a to zaprvé o výrobu a konfiguraci strojů na zpracování bankovek v souladu s minimálními standardy pro automatizovanou kontrolu, které jsou po té, co uspěly při zkouškách u některé z národních centrálních bank, o něž požádali výrobci, uvedeny podle typu na seznamu na internetových stránkách ECB, zadruhé o uložení souboru povinností subjektům zpracovávajícím hotovost, zejména pokud jde o automatizované kontroly upotřebitelnosti eurobankovek, a zatřetí o přiznání kontrolních a dohledových pravomocí národním centrálním bankám s cílem zajistit, aby dotčené subjekty plnily své příslušné povinnosti.

36

Mezi povinnosti subjektů zpracovávajících hotovost patří podle čl. 3 odst. 1 tohoto rozhodnutí povinnost ověřovat pravost a upotřebitelnost eurobankovek v souladu s postupy stanovenými tímto rozhodnutím.

37

Za tímto účelem čl. 3 odst. 3 uvedeného rozhodnutí stanoví, že subjekty zpracovávající hotovost mohou splnit uvedenou povinnost ověřovat pravost a upotřebitelnost eurobankovek zavedením buď manuálního kontrolního postupu prováděného vyškolenými zaměstnanci, nebo automatizovaného kontrolního postupu pomocí typu stroje na zpracování bankovek, který uspěl při zkouškách u některé z národních centrálních bank. Podle čl. 3 odst. 4 téhož rozhodnutí je však v případě eurobankovek použití automatizovaného kontrolního postupu povinné u eurobankovek, které mají být vráceny zpět do oběhu prostřednictvím zákazníky obsluhovaných strojů nebo peněžních automatů, ledaže tyto bankovky subjekt zpracovávající hotovost obdržel přímo od národní centrální banky nebo jiného subjektu zpracovávajícího hotovost, který již pravost a upotřebitelnost eurobankovek tímto způsobem ověřil.

38

Pokud jde konkrétně o způsoby provádění této automatizované kontroly, čl. 6 odst. 2 rozhodnutí ECB/2010/14 stanoví, že taková kontrola se „provádí pomocí stroje na zpracování bankovek, který uspěl při zkouškách, v souladu s minimálními standardy, jež jsou v platném znění zveřejněny na internetových stránkách ECB“. Toto ustanovení přitom neupřesňuje, zda minimální standardy, na které odkazuje, musí dodržovat subjekty, které se podílejí na zpracovávání a veřejné distribuci bankovek, nebo zda jsou vyžadovány pouze od výrobců, kteří chtějí, aby jejich stroje byly zařazeny na seznam strojů, které uspěly při zkouškách.

39

Podle ustálené judikatury však platí, že při výkladu ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (v tomto smyslu viz zejména rozsudek ze dne 22. prosince 2022, Les Entreprises du Médicament,C‑20/22, EU:C:2022:1028, bod 18 a citovaná judikatura).

40

V projednávaném případě, pokud jde o znění čl. 6 odst. 2 rozhodnutí ECB/2010/14, lze připustit, že v některých jazykových verzích by gramatická struktura tohoto znění mohla naznačovat, že formulace „v souladu s minimálními standardy“ odkazuje na sloveso „provádí“, a má tedy upřesnit povahu kontroly, která má být provedena.

41

Jak však uvedla generální advokátka v bodě 45 a v poznámce pod čarou č. 15 svého stanoviska, v jiných jazykových verzích, jako je angličtina, francouzština, italština, portugalština a španělština, struktura tohoto znění spíše podporuje opačný výklad, podle něhož tato formulace odkazuje na zkoušky, u nichž musí stroje na zpracování bankovek uspět, než mohou být použity subjekty zpracovávajícími hotovost, aby splnily své povinnosti vyplývající z rozhodnutí ECB/2010/14, pokud mají povinnost zavést automatizovanou kontrolu pravosti a upotřebitelnosti eurobankovek nebo se pro ni rozhodly.

42

Je přitom třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že formulace nebo gramatické struktury použité v některých jazykových verzích ustanovení unijního práva nemohou sloužit jako jediný základ pro výklad tohoto ustanovení ani jim nemůže být v tomto ohledu přiznána přednostní povaha vzhledem k jiným jazykovým verzím (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. ledna 2021, Hessischer Rundfunk,C‑422/19 a C‑423/19, EU:C:2021:63, bod 65).

43

Naproti tomu je třeba poznamenat, že bez ohledu na zvažovanou jazykovou verzi by výklad čl. 6 odst. 2 rozhodnutí ECB/2010/14 v tom smyslu, že se formulace „v souladu s minimálními standardy“ vztahuje k prováděné automatizované kontrole, do značné míry zbavil užitečného účinku slova „který uspěl při zkouškách“, jež jsou v tomto ustanovení rovněž použita, neboť ta by již nespecifikovala standardy, podle nichž musí stroj na zpracování bankovek uspět při zkouškách.

44

Je tedy třeba mít za to, že znění čl. 6 odst. 2 rozhodnutí ECB/2010/14 spíše svědčí ve prospěch toho, že minimální standardy uvedené v tomto ustanovení se nevztahují na automatizovanou kontrolu upotřebitelnosti prováděnou subjekty zpracovávajícími hotovost v rámci jejich činnosti, ale na zkoušky, jimiž musí projít stroje na zpracování bankovek, aby je subjekty zpracovávající hotovost mohly používat.

45

Takový výklad je navíc podpořen jak kontextem čl. 6 odst. 2 rozhodnutí ECB/2010/14, tak cíli sledovanými tímto ustanovením.

46

Zaprvé, pokud jde o kontext tohoto ustanovení, z čl. 3 odst. 3 až 5 tohoto rozhodnutí vyplývá, že v případě automatizované kontroly musí subjekty zpracovávající hotovost používat stroje na zpracování bankovek, které uspěly při zkouškách u jedné z národních centrálních bank v souladu s minimálními standardy ECB uvedenými v čl. 6 odst. 2 uvedeného rozhodnutí, a tyto stroje musí být používány pouze pro nominální hodnoty a série eurobankovek, které jsou pro příslušné stroje uvedeny na internetových stránkách ECB, se standardním výrobním nastavením (včetně veškerých aktualizací). Pokud by přitom ECB měla v úmyslu uložit subjektům zpracovávajícím hotovost povinnost zajistit, aby prováděná automatizovaná kontrola byla v souladu s uvedenými minimálními standardy, nebylo by nutné stanovit, že tyto subjekty mohou k tomuto účelu používat pouze stroje na zpracování bankovek, které prošly určitými zkouškami, ani specifikovat podmínky, za nichž musí být takové stroje pro účely provádění takových kontrol používány. Naproti tomu z těchto požadavků vyplývá, že používání těchto strojů je v rozhodnutí ECB/2010/14 považováno za prostředek, pomocí něhož subjekty zpracovávající hotovost v případě automatizovaných kontrol plní svou povinnost zajistit upotřebitelnost bankovek.

47

Zadruhé, pokud jde o cíle sledované čl. 6 odst. 2 rozhodnutí ECB/2010/14, jak uvedla generální advokátka v bodech 48 až 50 svého stanoviska, je třeba poznamenat, že před změnou provedenou rozhodnutím ECB/2012/19 článek 6 rozhodnutí ECB/2010/14 stanovil, že se ověřování upotřebitelnosti eurobankovek provádí v souladu s minimálními standardy stanovenými v přílohách IIIa a IIIb uvedeného rozhodnutí. Příloha IIIa uvedeného rozhodnutí konkrétně stanovila „minimální standardy pro automatizovanou kontrolu upotřebitelnosti eurobankovek prostřednictvím strojů na zpracování bankovek“, zatímco příloha IIIb stanovila „minimální standardy pro ruční kontrolu upotřebitelnosti eurobankovek vyškolenými zaměstnanci“. Jak přitom vyplývá z bodu 3 odůvodnění rozhodnutí ECB/2012/19, toto rozhodnutí zrušilo přílohu IIIa rozhodnutí ECB/2010/14 s výslovným cílem včlenit minimální standardy pro automatizovanou kontrolu upotřebitelnosti eurobankovek, které dříve nespadaly do oblasti působnosti rozhodnutí ECB/2010/14, do pravidel a postupů pro zkoušení strojů na zpracování bankovek, shromažďování údajů a kontrolní činnost. Současně byl odkaz na tyto standardy zahrnut do obecných zásad ECB/2010/NP16, které stanoví pravidla a postupy pro zkoušení typů strojů na zpracování bankovek. Od té doby z čl. 2 odst. 1 a 4 těchto zásad ve spojení s čl. 2a bodem 3.1.1 přílohy I a přílohou IV uvedených zásad vyplývá, že se tyto standardy vztahují na zkoušení těchto typů strojů.

48

Bod 3 odůvodnění rozhodnutí ECB/2012/19 dále jednoznačně uvádí, že minimální standardy pro automatizovanou kontrolu upotřebitelnosti eurobankovek „mají […] význam pouze pro výrobce strojů na zpracování bankovek a nemají vliv na postupy pro ověřování pravosti a upotřebitelnosti stanovené v rozhodnutí ECB/2010/14, které musí subjekty zpracovávající hotovost dodržovat“.

49

Z rozhodnutí ECB/2012/19 proto vyplývá, že čl. 6 odst. 2 rozhodnutí ECB/2010/14 byl změněn s cílem upřesnit, že minimální standardy uvedené v tomto ustanovení se vztahují výhradně na zkoušení typů strojů na zpracování bankovek prováděné výrobci.

50

Z toho vyplývá, že čl. 6 odst. 2 rozhodnutí ECB/2010/14 nevyžaduje, aby subjekty zpracovávající hotovost, které provádí automatizovanou kontrolu upotřebitelnosti eurobankovek, samy zajistily, že automatizovaná kontrola bude prováděna v souladu s minimálními standardy uvedenými v tomto ustanovení. Tyto standardy však musí výrobci dodržovat, pokud chtějí, aby model jimi vyráběného stoje byl uveden na internetových stránkách ECB jako vhodný pro ověřování upotřebitelnosti a pravosti bankovek určité nominální hodnoty a série.

51

Jak však v podstatě uvedla generální advokátka v bodech 66 až 68 svého stanoviska, je třeba konstatovat, že tyto subjekty jsou přesto povinny dodržovat povinnosti, které jim ukládá rozhodnutí ECB/2010/14, včetně zejména povinností vyplývajících z čl. 3 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 tohoto rozhodnutí, provádět automatizované kontroly upotřebitelnosti a zavést postupy pro kontroly strojů na zpracování bankovek, které používají.

52

Z těchto povinností přitom nutně vyplývá, že tyto subjekty musí používat stroje na zpracování bankovek, jež jsou schopné tyto kontroly provádět, a zejména rozpoznávat neupotřebitelné eurobankovky nebo eurobankovky, jejichž kvalita se zhoršila, což znamená zajistit, aby používané stroje byly, pokud jde o jejich fungování, údržbu a seřízení v takovém stavu, který je vhodný pro ověřování upotřebitelnosti eurobankovek. V opačném případě by uvedené subjekty nesplnily svou obecnější povinnost podílet se na boji proti padělání, kterou jim ukládá čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1338/2001.

53

Subjekt zpracovávající hotovost, jehož stroje na zpracování bankovek nesplňují 5 % míru tolerance stanovenou v minimálních standardech pro automatizovanou kontrolu, proto nemůže odmítnout splnit příkaz, který je mu adresován národní centrální bankou na základě čl. 10 odst. 3 rozhodnutí ECB/2010/14 za účelem nápravy tohoto stavu poté, co byla v jeho prostorách provedena kontrola.

54

S ohledem na výše uvedené musí být čl. 6 odst. 2 rozhodnutí ECB/2010/14 vykládán v tom smyslu, že minimální standardy uvedené v tomto ustanovení se nevztahují na subjekty zpracovávající hotovost při provádění automatizované kontroly upotřebitelnosti eurobankovek. Článek 3 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 tohoto rozhodnutí ve spojení s čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1338/2001 však musí být vykládány v tom smyslu, že subjekty zpracovávající hotovost musí přijmout nezbytná opatření k nápravě stavu, kdy se při kontrole provedené národní centrální bankou zjistí, že jejich stroje na zpracování bankovek nejsou schopny rozpoznávat neupotřebitelné eurobankovky v rámci 5 % míry tolerance.

55

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda v případě, že z odpovědi na první otázku vyplývá, že minimální standardy uvedené v čl. 6 odst. 2 rozhodnutí ECB/2010/14 se vztahují pouze na výrobce strojů na zpracování bankovek, musí být tento čl. 6 odst. 2 ve spojení s čl. 3 odst. 5 tohoto rozhodnutí vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát po subjektech zpracovávajících hotovost požadoval, aby při provádění automatizované kontroly upotřebitelnosti eurobankovek dodržovaly tyto minimální standardy.

56

V této souvislosti je třeba připomenout, že opatření nezbytná pro používání eura jako jednotné měny uvedená v článku 133 SFEU spadají do oblasti měnové politiky, která je podle čl. 3 odst. 1 písm. c) SFEU ve výlučné pravomoci Evropské unie. Jak vyplývá z bodu 4 odůvodnění nařízení č. 1338/2001, společná pravidla a postupy na ochranu eura proti padělání, včetně pravidel a postupů pro ověření upotřebitelnosti eurobankovek a euromincí, jsou nezbytnými opatřeními pro používání této měny.

57

Jelikož má tedy Unie výlučnou pravomoc ověřovat pravost a upotřebitelnost bankovek, nemohou členské státy přijímat předpisy v této oblasti, aniž by k tomu byly zmocněny unijním právem. Rozhodnutí ECB/2010/14 přitom členské státy nezmocňuje k tomu, aby z vlastní iniciativy po subjektech zpracovávajících hotovost požadovaly, aby při provádění automatizované kontroly upotřebitelnosti eurobankovek dodržovaly minimální standardy ECB uvedené v čl. 6 odst. 2 rozhodnutí ECB/2010/14.

58

Je pravda, že čl. 6 odst. 3 uvedeného rozhodnutí umožňuje národní centrální bance stanovit přísnější standardy pro jednu nebo více nominálních hodnot nebo sérií eurobankovek. Tato možnost je však omezena, jak je zřejmé z použití termínu „přísnější standardy“, na obsah požadavků, které musí stroje splňovat pro účely zpracování jedné nebo více nominálních hodnot nebo sérií eurobankovek. Nemůže proto národní centrální banku zmocnit k rozšíření osobní působnosti minimálních standardů ECB uvedených v čl. 6 odst. 2 téhož rozhodnutí tím, že bude od subjektů zpracovávajících hotovost vyžadovat v případě automatizované kontroly pomocí typu stroje na zpracování bankovek, který uspěl při zkouškách ve smyslu čl. 6 odst. 2 rozhodnutí ECB/2010/14, aby zajistily, že tato kontrola bude prováděna v souladu s těmito minimálními standardy.

59

Proto musí být čl. 6 odst. 2 rozhodnutí ECB/2010/14 ve spojení s čl. 3 odst. 5 tohoto rozhodnutí vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát po subjektech zpracovávajících hotovost požadoval, aby při provádění automatizované kontroly upotřebitelnosti eurobankovek dodržovaly minimální standardy ECB uvedené v tomto čl. 6 odst. 2.

60

Podstatou třetí a čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda jsou minimální standardy pro automatizovanou kontrolu, jakož i čl. 6 odst. 2 rozhodnutí ECB/2010/14 v souladu se zásadou právní jistoty a čl. 297 odst. 2 SFEU v rozsahu, v němž tento čl. 6 odst. 2 stanoví, že tyto standardy jsou v platném znění zveřejněny na internetových stránkách ECB.

61

V tomto ohledu je nesporné, že spor v původním řízení je veden mezi národní centrální bankou a subjektem zpracovávajícím hotovost. Z odpovědi na první otázku přitom vyplývá, že minimální standardy pro automatizovanou kontrolu se nevztahují na subjekty zpracovávající hotovost při provádění automatizované kontroly upotřebitelnosti eurobankovek. Proto není třeba na třetí a čtvrtou otázku odpovídat.

62

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: