–

za Verband Sozialer Wettbewerb eV: D. Marquardt, Rechtsanwalt,

–

za famila-Handelsmarkt Kiel GmbH & Co. KG: C. Rohnke, Rechtsanwalt,

–

za německou vládu: J. Möller a A. Hoesch, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: B.-R. Killmann a N. Ruiz García, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 písm. a) a článku 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli (Úř. věst. 1998, L 80, s. 27; Zvl. vyd. 15/04, s. 32), jakož i směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. 2005, L 149, s. 22).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Verband Sozialer Wettbewerb eV (dále jen „VSW“), sdružením založeným podle německého práva, jehož cílem je dohlížet na dodržování práva hospodářské soutěže, a obchodní společností famila-Handelsmarkt Kiel GmbH & Co. KG (dále jen „famila“), která distribuuje potraviny, ohledně povinnosti zahrnout částku zálohy, kterou mají platit spotřebitelé, do prodejní ceny zboží baleného v zálohovaných nádobách.

3

Body 2, 6 a 12 odůvodnění směrnice 98/6 uvádějí:

[…]

[…]

4

Účelem této směrnice je podle jejího článku 1 „stanovit označování prodejní ceny a jednotkové ceny výrobků nabízených obchodníky spotřebitelům, aby se tak zlepšila informovanost spotřebitelů a usnadnilo porovnávání cen“.

5

Článek 2 uvedené směrnice stanoví:

„Pro účely této směrnice se:

[…]“

6

Článek 3 této směrnice v odstavcích 1 a 4 stanoví:

„1.   Prodejní cena a jednotková cena musí být označeny u všech výrobků stanovených v článku 1 […]

[…]

4.   V kterékoli reklamě, jež uvádí prodejní cenu výrobku podle článku 1, je třeba označit rovněž jednotkovou cenu podle článku 5.“

7

Podle čl. 4 odst. 1 směrnice 98/6 musí být prodejní cena jednoznačná, snadno rozpoznatelná a dobře čitelná.

8

Ustanovení § 1 Preisangabenverordnung (nařízení o označování cen) ze dne 18. října 2002 (BGBl. 2002 I, s. 4197), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „PAngV“), nazvané „Základní ustanovení“, zní takto:

„1.   Každý, kdo za obchodními či profesními účely nabízí […] spotřebitelům výrobky nebo služby, nebo kdo tak činí pravidelně jiným způsobem, a každý, kdo v postavení dodavatele výrobků nebo služeb propaguje ve vztahu ke spotřebitelům výrobky nebo služby s označením ceny, je povinen uvést cenu, kterou je nutno zaplatit, včetně DPH a dalších složek ceny (celková cena). […]

[…]

4.   Je-li kromě ceny za výrobek nebo službu požadována vratná jistina, uvede se výše této jistiny vedle ceny za výrobek nebo službu a neuvede se celková částka.

[…]“

9

Společnost famila zahájila reklamní kampaň na nápoje a jogurty balené v zálohovaných lahvích a sklenicích prostřednictvím letáku, ve kterém byla částka zálohy za tyto nádoby uvedena pod samostatnou poznámkou „plus záloha... eur“.

10

Vzhledem k tomu, že sdružení VSW mělo za to, že taková reklama je tím, že neuvádí celkovou cenu předmětných výrobků včetně záloh, protiprávní, podalo k Landgericht Kiel (zemský soud v Kielu, Německo) žalobu, kterou se domáhalo zejména ukončení dotčené reklamy. Vzhledem k tomu, že uvedený soud této žalobě vyhověl, podala společnost famila odvolání k Oberlandesgericht Schleswig (vrchní zemský soud Šlesvicka, Německo), který tomuto odvolání vyhověl a napadený rozsudek změnil.

11

Sdružení VSW tedy podalo opravný prostředek „Revision“ k Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo), předkládajícímu soudu. Tento soud má za to, že výsledek sporu závisí zejména na výkladu čl. 2 písm. a) směrnice 98/6.

12

Uvedený soud poukazuje na to, že cílem § 1 odst. 1 první věty PAngV, který ukládá obchodníkům, aby uváděli celkovou cenu prodávaných výrobků, včetně DPH, je provést do německého práva článek 1, čl. 2 písm. a), článek 3 a čl. 4 odst. 1 směrnice 98/6. Domnívá se však, že odpověď na otázku, zda částka zálohy, kterou musí spotřebitelé zaplatit při koupi výrobku baleného v zálohovaných lahvích nebo sklenicích, má být zahrnuta do prodejní ceny ve smyslu čl. 2 písm. a) této směrnice, z uvedené směrnice jasně nevyplývá.

13

Předkládající soud, který uznává, že výklad tohoto ustanovení musí být jednotný v celé Evropské unii, a tudíž nezávislý na skutečnosti, že němečtí spotřebitelé jsou podle § 1 odst. 4 PAngV zvyklí na to, že výše zálohy za láhve a sklenice se uvádí samostatně, odkazuje na rozsudek ze dne 7. července 2016, Citroën Commerce (C‑476/14, EU:C:2016:527, bod 37), a konstatuje, že tato částka představuje nevyhnutelnou a předpokládanou položku prodejní ceny ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 98/6, kterou musí uhradit spotřebitel a která představuje část peněžitého protiplnění za nabytí předmětného výrobku. V tomto ohledu poznamenává, že spotřebitel může koupit nápoj balený v opakovaně použitelném obalu pouze s tímto obalem a že musí vědět, co ho taková koupě celkově stojí, a to i pro účely porovnání cen.

14

Tento soud dodává, že pro přijetí § 1 odst. 4 PAngV byl určující názor německého zákonodárce, podle kterého povinnost uvádět konečnou cenu výrobku jako součet ceny tohoto výrobku a částky zálohy působilo vizuálně v neprospěch opakovaně použitelných obalů v porovnání s jednorázovými obaly. Cílem tohoto ustanovení je tak na jedné straně umožnit spotřebitelům bez obtíží porovnat ceny výrobků a na druhé straně podporovat používání opakovaně použitelných obalů jako opatření politiky na ochranu životního prostředí.

15

Za těchto podmínek se Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

16

Touto otázkou se předkládající soud táže, zda čl. 2 písm. a) směrnice 98/6 musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „prodejní cena“ uvedený v tomto ustanovení zahrnuje částku zálohy, kterou musí spotřebitel uhradit při koupi výrobků balených v zálohovaných nádobách.

17

Pokud jde o doslovný výklad dotčeného ustanovení, podle definice v čl. 2 písm. a) této směrnice se pojmem „prodejní cena“ rozumí „konečná cenu za jednotku nebo za dané množství výrobku, která zahrnuje DPH a všechny ostatní daně“.

18

Zaprvé, jak uvedl generální advokát v bodech 31 až 35 svého stanoviska, zálohu nelze stavět na roveň „dani“ ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 98/6, jelikož záloha nevykazuje žádnou z charakteristik daně, a sice není zdrojem veřejných příjmů a vyžaduje poskytnutí protiplnění.

19

Zadruhé prodejní cena jakožto konečná cena musí nutně zahrnovat nevyhnutelné a předpokládané položky této ceny, které musí uhradit spotřebitel a které představují peněžité protiplnění za nabytí předmětného výrobku (rozsudek ze dne 7. července 2016, Citroën Commerce, C‑476/14, EU:C:2016:527, bod 37).

20

Výrobek balený v zálohované nádobě přitom nelze nabýt bez této nádoby a částka zálohy proto představuje „nevyhnutelnou položku prodejní ceny“. Nicméně vrácení nádoby spotřebitelem v prodejním místě dává tomuto spotřebiteli nárok na vrácení částky zálohy.

21

Vzhledem k tomu, že spotřebitel má právo požadovat od prodávajícího nebo jiného podnikatele, aby zálohovanou nádobu odebral a vrátil mu částku zaplacené zálohy, nenese tuto částku „povinně“ spotřebitel a nelze ji tedy považovat za „konečnou“ ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 98/6.

22

I když spotřebitel z vlastní vůle zálohovanou nádobu nevrátí, takže se příslušná částka, jakmile je zaplacena, stává pro tohoto spotřebitele konečnou hospodářskou zátěží, nic to nemění na tom, jak zdůraznil generální advokát v bodech 52 a 55 svého stanoviska, že systém zálohování znamená, že tato částka v zásadě může být vrácena a má být vrácena.

23

Z toho vyplývá, že výše zálohy, kterou musí spotřebitel uhradit při koupi výrobku baleného v zálohované nádobě, nepředstavuje položku prodejní ceny ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 98/6, jak jej vykládá judikatura citovaná v bodě 19 tohoto rozsudku.

24

Tento závěr není zpochybněn bodem 38 rozsudku ze dne 7. července 2016, Citroën Commerce (C‑476/14, EU:C:2016:527), ve kterém Soudní dvůr rozhodl, že náklady na přepravu vozidla od výrobce k obchodníkovi-prodejci, které musí uhradit spotřebitel, představují položku prodejní ceny ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 98/6. Takové náklady, které jsou dodatečné k ceně tohoto vozidla a které musí uhradit spotřebitel, aniž se mu mohou později vrátit, je totiž třeba odlišit od takové zálohy, o jakou se jedná v původním řízení, která, jak bylo uvedeno v bodě 21 tohoto rozsudku, musí být vyplacena spotřebiteli při vrácení zálohované nádoby.

25

Závěr učiněný v bodě 23 tohoto rozsudku kromě toho potvrzují cíle sledované směrnicí 98/6, uvedené v jejím článku 1, ve spojení s bodem 6 odůvodnění této směrnice, a sice zlepšit informovanost spotřebitelů a usnadnit porovnávání prodejních cen výrobků nabízených obchodníky spotřebitelům, aby se mohli kvalifikovaně se rozhodnout. Bod 12 odůvodnění uvedené směrnice v tomto ohledu upřesňuje, že směrnice má zajistit jednotné a transparentní informace ve prospěch všech spotřebitelů v rámci vnitřního trhu. Kromě toho podle čl. 4 odst. 1 téže směrnice ve spojení s bodem 2 jejího odůvodnění musí být prodejní cena výrobků nabízených spotřebitelům jednoznačná, snadno rozpoznatelná a dobře čitelná, aby byla uvedená informace přesná, transparentní a jednoznačná.

26

Vzhledem k tomu, že na některé z těchto výrobků se může vztahovat záloha, zatímco na jiné ne, a že se mohou uplatňovat zálohy v různé výši podle typu nádoby, znamená zahrnutí částky zálohy do prodejní ceny výrobku pro spotřebitele riziko, že v tomto ohledu provede nesprávná porovnání.

27

Naproti tomu uvedení výše zálohy samostatně, vedle prodejní ceny výrobku baleného v zálohované nádobě, umožňuje spotřebitelům posoudit a porovnat ceny výrobku a kvalifikovaně se rozhodnout na základě jednoduchého porovnání, v souladu s cíli směrnice 98/6 připomenutými v bodě 25 tohoto rozsudku a v souladu s požadavkem na transparentnost a jednoznačnost těchto cen, uvedeným v bodě 2 odůvodnění této směrnice.

28

V tomto kontextu je průměrný spotřebitel, běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný, schopen sečíst cenu výrobku a výši zálohy, aby určil celkovou částku, kterou musí při koupi uhradit (obdobně viz rozsudek ze dne 4. října 2007, Schutzverband der Spirituosen-Industrie, C‑457/05, EU:C:2007:576, bod 27 a citovaná judikatura).

29

S ohledem na výše uvedené důvody je třeba na první otázku odpovědět, že čl. 2 písm. a) směrnice 98/6 musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „prodejní cena“ uvedený v tomto ustanovení nezahrnuje částku zálohy, kterou musí spotřebitel uhradit při koupi výrobků balených v zálohovaných nádobách.

30

S ohledem na odpověď danou na první otázku není namístě na druhou otázku odpovídat.

31

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Článek 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli

musí být vykládán v tom smyslu, že

pojem „prodejní cena“ uvedený v tomto ustanovení nezahrnuje částku zálohy, kterou musí spotřebitel uhradit při koupi výrobků balených v zálohovaných nádobách.