1

Evropská komise se kasačním opravným prostředkem domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 9. června 2021, Calhau Correia de Paiva v. Komise (T‑202/17, EU:T:2021:323, dále jen „napadený rozsudek“), kterým uvedený soud zrušil rozhodnutí výběrové komise otevřeného výběrového řízení EPSO/AD/293/14 ze dne 23. června 2016 o zamítnutí žádosti Any Calhau Correia de Paiva o přezkum, kterou podala poté, co nebyla zapsána na rezervní seznam tohoto výběrového řízení (dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Skutečnosti předcházející sporu jsou uvedeny v bodech 1 až 14 napadeného rozsudku a lze je shrnout následovně.

3

Dne 23. října 2014 zveřejnil Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o výběrovém řízení EPSO/AD/293/14 za účelem sestavení rezervních seznamů pro nábor administrátorů (AD 7) v oborech právo hospodářské soutěže, korporátní financování, finanční ekonomie, ekonomika průmyslu a makroekonomie v Evropské komisi (Úř. věst. 2014, C 376 A, s. 1, dále jen „sporné oznámení o výběrovém řízení“).

4

Část IV sporného oznámení o výběrovém řízení stanovila tři vstupní testy na počítači založené na otázkách s výběrem odpovědí a část VI konání zkoušek v hodnoticím centru, které sestávaly z případové studie, cvičení ve skupině a strukturovaného pohovoru.

5

Dále, co se týče zvláštních podmínek pro přijetí, toto oznámení o výběrovém řízení požadovalo v části III.2.3, nadepsané „Jazykové znalosti“, zaprvé, pokud jde o hlavní jazyk (jazyk 1), důkladnou znalost jednoho z úředních jazyků Evropské unie, odpovídající alespoň úrovni C1 Společného evropského referenčního rámce pro jazyky (CEFR), a zadruhé, pokud jde o druhý jazyk (jazyk 2), uspokojivou znalost angličtiny, francouzštiny nebo němčiny, odpovídající alespoň úrovni B2 CEFR, přičemž tento druhý jazyk musel být odlišný od hlavního jazyka.

6

V části VI.3 uvedeného oznámení o výběrovém řízení bylo uvedeno, že zkoušky v hodnoticím centru proběhnou v uvedeném druhém jazyce.

7

Dne 25. listopadu 2014 se Ana Calhau Correia de Paiva, portugalská státní příslušnice, přihlásila do výběrového řízení EPSO/AD/293/14 pro obor právo hospodářské soutěže. Jako hlavní jazyk si zvolila portugalský jazyk, který je jejím mateřským jazykem, a jako druhý jazyk francouzštinu.

8

Dopisem ze dne 19. března 2015 bylo Aně Calhau Correia de Paiva oznámeno, že uspěla ve vstupních testech na počítači.

9

Následně dopisem ze dne 15. dubna 2015 byla pozvána ke zkouškám v hodnoticím centru.

10

V dopise ze dne 16. dubna 2015 pozval úřad EPSO Anu Calhau Correia de Paiva na případovou studii a nabídl jí možnost používat v rámci této zkoušky klávesnici AZERTY FR, přičemž jí umožnil alternativně si zvolit klávesnici QWERTY UK, AZERTY FR/BE nebo QWERTZ DE. Využila této možnosti a požádala o změnu klávesnice, aby mohla uvedenou zkoušku absolvovat na klávesnici QWERTY UK.

11

Ana Calhau Correia de Paiva se zúčastnila zkoušek v hodnoticím centru dne 13. května 2015 a dne 11. června 2015.

12

Dopisem ze dne 9. listopadu 2015 byla Ana Calhau Correia de Paiva informována o rozhodnutí výběrové komise nezapsat její jméno na rezervní seznam (dále jen „rozhodnutí o nezapsání na rezervní seznam“) z důvodu, že „[n]epatřila mezi uchazeče, kteří v hodnoticím centru dosáhli nejvyššího celkového počtu bodů (alespoň 68,59)“, neboť dosáhla celkového počtu 61,13 bodů.

13

Dne 19. listopadu 2015 Ana Calhau Correia de Paiva požádala o přezkum rozhodnutí o nezapsání na rezervní seznam. Výběrová komise sporným rozhodnutím tuto žádost zamítla.

14

Dne 24. srpna 2016 podala Ana Calhau Correia de Paiva stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie proti rozhodnutí o nezapsání na rezervní seznam. V této stížnosti uvedla, že omezení výběru typu klávesnice, která měla být použita pro účely provedení případové studie, představuje nerovné zacházení. Dále se dovolávala nedostatečného odůvodnění, pokud jde o omezení týkající se typů klávesnice poskytnutých uchazečům a výběru druhého jazyka výběrového řízení. Kromě toho si stěžovala na délku přezkumného řízení.

15

Rozhodnutím ze dne 22. prosince 2016 úřad EPSO zamítl uvedenou stížnost jako nepřípustnou z důvodu, že byla podána pozdě, a jako neopodstatněnou.

16

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 31. března 2017 podala Ana Calhau Correia de Paiva žalobu znějící zejména na zrušení sporného rozhodnutí, a případně na vyhovění námitce protiprávnosti namířené proti spornému oznámení o výběrovém řízení a jazykovému režimu, který zavádí.

17

Na podporu své žaloby uvedla pět žalobních důvodů. První žalobní důvod v podstatě vycházel z porušení zásad zákazu diskriminace, proporcionality a rovných příležitostí, jelikož úřad EPSO vyžadoval, aby byla pro provedení případové studie použita klávesnice QWERTY UK, AZERTY FR/BE nebo QWERTZ DE. Druhý až čtvrtý žalobní důvod v podstatě vycházel z protiprávnosti sporného oznámení o výběrovém řízení z důvodu omezení výběru druhého jazyka výběrového řízení na angličtinu, francouzštinu nebo němčinu. Pátý žalobní důvod v podstatě vycházel z nedostatečného odůvodnění rozhodnutí EPSO o výběru a podpoře určeného jazykového režimu, z porušení tohoto oznámení o výběrovém řízení a z porušení práva na řádnou správu.

18

V napadeném rozsudku Tribunál nejprve přezkoumal námitku protiprávnosti vznesenou v rámci druhého až čtvrtého žalobního důvodu proti spornému oznámení o výběrovém řízení, jejíž přípustnost a opodstatněnost Komise zpochybnila.

19

Pokud jde o přípustnost této námitky protiprávnosti, Tribunál v bodě 46 napadeného rozsudku připomněl, že v souvislosti se žalobami na neplatnost podanými proti individuálním rozhodnutím Soudní dvůr připustil, že předmětem námitky protiprávnosti mohou platně být ustanovení aktu s obecnou působností, která jsou základem uvedených rozhodnutí, nebo která mají přímou právní spojitost s takovýmito rozhodnutími (rozsudek ze dne 8. září 2020, Komise a Rada v. Carreras Sequeros a další, C‑119/19 P a C‑126/19 P, EU:C:2020:676, bod 69, jakož i citovaná judikatura).

20

Co se týče zejména oznámení o výběrovém řízení, Tribunál v bodě 47 napadeného rozsudku připomněl, když odkázal v tomto ohledu na ustálenou judikaturu Soudního dvora, a zejména na bod 17 rozsudku ze dne 11. srpna 1995, Komise v. Noonan (C‑448/93 P, EU:C:1995:264), že v rámci přijímacího řízení, které je komplexním administrativním postupem sestávajícím ze sledu rozhodnutí, je uchazeč výběrového řízení oprávněn dovolávat se v rámci žaloby proti pozdějšímu aktu nesrovnalostí předchozích aktů, které s ním úzce souvisejí. S odkazem na svou vlastní judikaturu Tribunál v bodě 47 napadeného rozsudku rovněž připomněl, že takový uchazeč může poukázat konkrétně na protiprávnost oznámení o výběrovém řízení, na jehož základě byl předmětný akt přijat.

21

Tribunál s odkazem na body 28 a 29 rozsudku ze dne 14. prosince 2017, PB v. Komise (T‑609/16, EU:T:2017:910), připomněl v bodech 49 a 50 napadeného rozsudku, že týká-li se žalobní důvod vycházející z vady oznámení o výběrovém řízení, které nebylo včas napadeno, odůvodnění napadeného individuálního rozhodnutí, je žaloba přípustná. Naproti tomu, neexistuje-li úzká souvislost mezi vlastním odůvodněním napadeného rozhodnutí a žalobním důvodem vycházejícím z vady oznámení o výběrovém řízení, které nebylo včas napadeno, je uvedený žalobní důvod nepřípustný.

22

S ohledem na judikaturu uvedenou v bodech 19 až 21 tohoto rozsudku Tribunál zaprvé v bodě 54 napadeného rozsudku konstatoval, že ze znalostního pasu vystaveného Aně Calhau Correia de Paiva vyplývá, že za obecnou schopnost komunikace, jejímž prostřednictvím se posuzuje schopnost uchazeče „vyjadřovat se jasně a přesně v ústním i písemném styku“, získala 5,5 bodů z 10, což patří k nejnižšímu hodnocení a známkám, které získala, pokud jde o hodnocení jejích obecných schopností. Tribunál měl za to, že toto hodnocení implicitně, avšak nutně vedlo k závěru výběrové komise ohledně znalosti francouzského jazyka Any Calhau Correia de Paiva nebo přinejmenším ohledně schopnosti silně ovlivněné její znalostí tohoto jazyka.

23

Zadruhé Tribunál v bodech 55 až 57 napadeného rozsudku uvedl, že existuje úzká souvislost mezi znalostmi francouzského jazyka Any Calhau Correia de Paiva, který si vybrala jako druhý jazyk, a zkouškami, které musela složit v tomto jazyce. Vzhledem k tomu, že tyto znalosti francouzského jazyka se nutně odrážejí ve zkouškách, které mají testovat obecné a specifické schopnosti, Tribunál konstatoval, že možnost obdržet lepší známky za zkoušky by byla vyšší, kdyby byly tyto zkoušky pořádány v mateřském jazyce uchazeče nebo v jazyce, který tento uchazeč ovládá stejně dobře. Tribunál uvedl, že ačkoli Ana Calhau Correia de Paiva v přihlášce uvedla, že má úroveň francouzštiny rovnocennou úrovni C2 CEFR a že část svých studií absolvovala v Belgii a Francii, sama tvrdí, aniž jí Komise v tomto ohledu oponuje, že portugalštinu, která je jejím mateřským jazykem, ovládá lépe než francouzštinu.

24

Zatřetí Tribunál v bodě 58 napadeného rozsudku zdůraznil, že omezení výběru druhého jazyka výběrového řízení na angličtinu, francouzštinu nebo němčinu neovlivnilo pouze schopnosti uchazečů vyjadřovat se ústně nebo písemně, ale že rovněž určilo typ klávesnice, kterou mohou uchazeči použít k provedení případové studie. Okolnost, že Ana Calhau Correia de Paiva byla nucena použít typ klávesnice, kterou nebyla zvyklá používat z důvodu svého mateřského jazyka, měla dopad na průběh, a tedy potenciálně na výsledek zkoušky, při níž se prostřednictvím klávesnice vyžaduje napsat text určité délky v omezeném čase.

25

Tribunál tak v bodě 60 napadeného rozsudku rozhodl, že existuje úzká souvislost mezi odůvodněním sporného rozhodnutí a ustanoveními sporného oznámení o výběrovém řízení týkajícími se jazykového režimu, jejichž legalita je zpochybňována. Tribunál tak prohlásil námitku protiprávnosti tohoto oznámení o výběrovém řízení za přípustnou.

26

Ve věci samé měl Tribunál za to, že odůvodnění sporného oznámení o výběrovém řízení ani důkazy předložené Komisí na podporu tohoto odůvodnění nemohou omezení výběru druhého jazyka výběrového řízení na angličtinu, francouzštinu nebo němčinu podpořit. Tribunál tak vyhověl uvedené námitce protiprávnosti, prohlásil toto oznámení o výběrovém řízení za nepoužitelné v projednávané věci a vyhověl druhému až čtvrtému žalobnímu důvodu. Tribunál proto sporné rozhodnutí zrušil.

27

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

28

Ana Calhau Correia de Paiva navrhuje, aby Soudní dvůr:

29

Komise na podporu kasačního opravného prostředku vznáší jediný důvod vycházející z nesprávného právního posouzení a zkreslení důkazů, který je rozdělen do tří částí.

30

V první části tohoto důvodu Komise tvrdí, že se Tribunál v bodě 54 napadeného rozsudku dopustil nesprávného posouzení skutkového stavu, když ze závěru výběrové komise ohledně znalosti francouzského jazyka Any Calhau Correia de Paiva vyvodil, že existuje úzká souvislost mezi odůvodněním sporného rozhodnutí a ustanoveními sporného oznámení o výběrovém řízení týkajícími se jazykového režimu.

31

Podle tohoto orgánu není známka, kterou Ana Calhau Correia de Paiva získala za obecnou schopnost komunikace, v projednávaném případě rozhodující. I kdyby za tuto schopnost získala 10 bodů z 10, tj. o 4,5 bodů více, její body by přesto nepostačovaly, neboť by potřebovala dalších 7,46 bodů k tomu, aby byla zapsána na rezervní seznam. Závěr výběrové komise týkající se znalosti francouzského jazyka uchazečky tedy nepostačuje k prokázání úzké souvislosti požadované judikaturou.

32

Podle názoru Komise je tedy předpoklad, že úzkou souvislost prokazuje známka, kterou získala Ana Calhau Correia de Paiva za obecnou schopnost komunikace, nesprávný. Proto tento orgán tvrdí, že posouzení přípustnosti námitky protiprávnosti v bodech 55 až 58 napadeného rozsudku tím, že jsou založena na tomto předpokladu, jsou všechna stižena tímto nesprávným právním posouzením.

33

V druhé části svého jediného důvodu Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného posouzení skutkového stavu a zkreslil důkazy, když v bodech 55 až 57 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že existuje úzká souvislost mezi odůvodněním sporného rozhodnutí a ustanoveními sporného oznámení o výběrovém řízení na základě kritéria, které spočívá na myšlence, že pro uchazeče je náročnější absolvovat testy v jeho druhém jazyce než v jeho rodném jazyce. Tribunál totiž srovnal úroveň Any Calhau Correia de Paiva v portugalštině s její úrovní ve francouzštině. Tento orgán poznamenává, že Ana Calhau Correia de Paiva nenapadla skutečnost, že nemohla absolvovat testy v hodnoticím centru v portugalštině, ale skutečnost, že výběr druhého jazyka byl omezen na angličtinu, francouzštinu nebo němčinu. V důsledku toho skutečnosti zjištěné Tribunálem neumožňují prokázat takovou úzkou souvislost.

34

Komise dále tvrdí, že Tribunál v bodech 55 až 57 napadeného rozsudku zkreslil důkazy tím, že opomenul skutečnost, že v projednávané věci byly dalšími dvěma jazyky, které Ana Calhau Correia de Paiva ovládala nejlépe, angličtina a francouzština. Omezení výběru druhého jazyka jí tudíž nemohlo znevýhodnit, jelikož dva z nabízených jazyků byly jazyky, o kterých tvrdila, že je umí nejlépe, a to na úrovni C2. Toto omezení tedy nelze považovat za omezení, které mělo negativní dopad na výkon Any Calhau Correia de Paiva, nebo za omezení, jež úzce souvisí s odůvodněním sporného rozhodnutí.

35

V třetí části svého jediného důvodu Komise tvrdí, že se Tribunál v bodě 58 napadeného rozsudku dopustil nesprávného posouzení skutkového stavu, když úzkou souvislost vyžadovanou judikaturou vyvodil ze skutečnosti, že Ana Calhau Correia de Paiva skládala písemnou zkoušku na jiném typu klávesnice než je typ QWERTY PT, na který byla zvyklá.

36

Komise uvádí, že výběr typu klávesnice nesouvisí s odůvodněním sporného rozhodnutí. I když je pravda, že úřad EPSO navrhl omezený výběr typů klávesnic pro případovou studii, jedná se o otázku odlišnou od otázky jazykového režimu sporného výběrového řízení, jelikož sporné oznámení o výběrovém řízení neuvádí nic o typech klávesnic, které budou mít uchazeči během této zkoušky k dispozici. Kromě toho skutečnost, že si Ana Calhau Correia de Paiva zvolila klávesnici typu QWERTY EN, ačkoli se rozhodla absolvovat případovou studii ve francouzštině, prokazuje, že tyto dvě otázky jsou odlišné.

37

Ana Calhau Correia de Paiva se domnívá, že cílem jediného důvodu kasačního opravného prostředku je ve skutečnosti zpochybnit skutkový stav zjištěný Tribunálem. Navrhuje proto, aby Soudní dvůr odmítl uvedený důvod kasačního opravného prostředku jako celek nebo každou z jeho tří částí jako nepřípustné.

38

Podpůrně Ana Calhau Correia de Paiva zpochybňuje opodstatněnost argumentace Komise.

39

Pokud jde o námitku nepřípustnosti vznesenou Anou Calhau Correia de Paiva z důvodu, že cílem jediného důvodu kasačního opravného prostředku je zpochybnit skutkový stav zjištěný Tribunálem, je nutno připomenout, že z článku 256 SFEU a čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že Tribunál je jako jediný příslušný ke zjištění skutkového stavu kromě případu, kdy věcná nesprávnost těchto zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, jakož i k posouzení tohoto skutkového stavu. Toto posouzení nepředstavuje, s výhradou případu zkreslení důkazů předložených Tribunálu, právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora. Jestliže Tribunál zjistil nebo posoudil skutkový stav, je Soudní dvůr na základě článku 256 SFEU příslušný k přezkumu právní kvalifikace těchto skutkových okolností a právních důsledků, které z nich Tribunál vyvodil (rozsudek ze dne 4. února 2020, Uniwersytet Wrocławski a Polsko v. REA, C‑515/17 P a C‑561/17 P, EU:C:2020:73, bod 47).

40

Na rozdíl od toho, co tvrdí Ana Calhau Correia de Paiva, cílem jediného důvodu kasačního opravného prostředku přitom není zpochybnit skutkový stav zjištěný Tribunálem, nýbrž právní kvalifikaci skutkových okolností a důsledků, které z nich vyvodil, pokud jde o existenci úzké souvislosti mezi odůvodněním sporného rozhodnutí a ustanoveními sporného oznámení o výběrovém řízení týkajícími se jazykového režimu.

41

Z toho vyplývá, že námitka nepřípustnosti vznesená Anou Calhau Correia de Paiva musí být zamítnuta.

42

Komise ve třech částech svého jediného důvodu kasačního opravného prostředku, které je třeba posoudit společně, zpochybňuje důvody, na jejichž základě Tribunál prohlásil námitku protiprávnosti sporného oznámení o výběrovém řízení za přípustnou. Konkrétně tento orgán v podstatě tvrdí, že žádná z okolností uvedených Tribunálem v bodech 54 až 58 napadeného rozsudku neumožňuje prokázat existenci úzké souvislosti mezi odůvodněním sporného rozhodnutí a ustanoveními sporného oznámení o výběrovém řízení týkajícími se jazykového režimu, který se na toto řízení použije, a že se Tribunál v důsledku toho dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru o přípustnosti této námitky protiprávnosti.

43

Podle článku 277 SFEU platí, že dotýká-li se spor aktu s obecnou působností přijatého orgánem, institucí nebo jiným subjektem Evropské unie, může se každá strana domáhat z důvodů stanovených v čl. 263 druhém pododstavci SFEU před Soudním dvorem Evropské unie nepoužitelnosti tohoto aktu.

44

Podle judikatury Soudního dvora je toto ustanovení výrazem obecné zásady zajišťující každému účastníku řízení právo incidenčně napadnout za účelem zrušení rozhodnutí, které je mu určeno, platnost aktů s obecnou působností, které tvoří základ takového rozhodnutí (rozsudek ze dne 8. září 2020, Komise a Rada v. Carreras Sequeros a další, C‑119/19 P a C‑126/19 P, EU:C:2020:676, bod 67, jakož i citovaná judikatura).

45

Vzhledem k tomu, že cílem článku 277 SFEU není umožnit účastníku řízení napadnout použitelnost jakéhokoli aktu s obecnou působností prostřednictvím jakékoli žaloby, musí být akt, jehož protiprávnost je namítána, přímo nebo nepřímo použitelný na daný případ, který je předmětem žaloby (rozsudek ze dne 8. září 2020, Komise a Rada v. Carreras Sequeros a další, C‑119/19 P a C‑126/19 P, EU:C:2020:676, bod 68, jakož i citovaná judikatura).

46

V souvislosti se žalobami na neplatnost podanými proti individuálním rozhodnutím Soudní dvůr tak připustil, jak vyplývá z judikatury citované v bodě 19 tohoto rozsudku, že předmětem námitky protiprávnosti mohou platně být ustanovení aktu s obecnou působností, která jsou základem uvedených rozhodnutí, nebo která mají přímou právní spojitost s takovýmito rozhodnutími.

47

Soudní dvůr naproti tomu rozhodl, že námitka protiprávnosti směřující proti aktu s obecnou působností, ve vztahu k němuž není napadené individuální rozhodnutí prováděcím opatřením, je nepřípustná (rozsudek ze dne 8. září 2020, Komise a Rada v. Carreras Sequeros a další, C‑119/19 P a C‑126/19 P, EU:C:2020:676, bod 70, jakož i citovaná judikatura).

48

Pokud jde konkrétně o přípustnost námitky protiprávnosti vznesené proti oznámení o výběrovém řízení, z judikatury Soudního dvora vyplývá zaprvé, že skutečnost, že žalobce nenapadl oznámení o výběrovém řízení ve lhůtě, mu nebrání v tom, aby se dovolával vad, jež se vyskytly v průběhu výběrového řízení, i když původ těchto vad lze nalézt v textu oznámení o výběrovém řízení (rozsudek ze dne 8. března 1988, Sergio a další v. Komise, 64/86, 71/86 až 73/86 a 78/86, EU:C:1988:119, bod 15).

49

Zadruhé žalobce může v rámci přijímacího řízení uplatnit v souvislosti se žalobami směřujícími proti pozdějším aktům vady dřívějších aktů, které s nimi úzce souvisejí. V takovém řízení totiž nelze po oprávněných osobách požadovat, aby podávaly tolik žalob, kolik je aktů nepříznivě zasahujících do jejich právního postavení (rozsudky ze dne 31. března 1965, Ley v. Komise, 12/64 a 29/64, EU:C:1965:28, s. 143, 158; ze dne 7. dubna 1965, Alfieri v. Parlament, 35/64, EU:C:1965:40, s. 337, 344, jakož i ze dne 11. srpna 1995, Komise v. Noonan, C‑448/93 P, EU:C:1995:264, bod 17). Tato judikatura je založena na zohlednění zvláštní povahy přijímacího řízení, které je komplexním administrativním postupem sestávajícím ze sledu velmi úzce souvisejících rozhodnutí (rozsudek ze dne 11. srpna 1995, Komise v. Noonan, C‑448/93 P, EU:C:1995:264, bod 19).

50

Žalobní důvod vycházející z vady oznámení o výběrovém řízení je tedy přípustný, pokud se týká odůvodnění napadeného rozhodnutí (rozsudek ze dne 6. července 1988, Simonella v. Komise, 164/87, EU:C:1988:371, bod 19). Kritérium úzké souvislosti vyplývající z judikatury citované v bodě 49 tohoto rozsudku tedy předpokládá, že na podporu individuálního rozhodnutí, které je předmětem žaloby na neplatnost, byla použita ustanovení oznámení o výběrovém řízení, jehož protiprávnost je namítána.

51

Toto kritérium je tedy obsahově podobné kritériu „přímé právní spojitosti“ ve smyslu judikatury uvedené v bodě 46 tohoto rozsudku, které rovněž předpokládá, že takové individuální rozhodnutí představuje prováděcí opatření k aktu s obecnou působností, jehož protiprávnost je namítána (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, EU:C:2005:408, bod 237, jakož i ze dne 8. září 2020, Komise a Rada v. Carreras Sequeros a další, C‑119/19 P a C‑126/19 P, EU:C:2020:676, bod 75).

52

Za tímto účelem je třeba zohlednit věcné, a nikoli pouze formální odůvodnění napadeného individuálního rozhodnutí.

53

Existence takové úzké souvislosti musí být kromě toho odmítnuta, pokud napadená ustanovení oznámení o výběrovém řízení nemají žádnou souvislost s důvody, na nichž je založeno napadené individuální rozhodnutí.

54

V projednávané věci je výběrové řízení EPSO/AD/293/14 stejně jako výběrové řízení dotčené ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 11. srpna 1995, Komise v. Noonan (C‑448/93 P, EU:C:1995:264), otevřeným výběrovým řízením za účelem sestavení rezervního seznamu pro nábor úředníků do Komise. Z toho důvodu je toto výběrové řízení komplexním administrativním postupem ve smyslu judikatury uvedené v bodě 49 tohoto rozsudku, takže je třeba přezkoumat existenci úzké souvislosti ve smyslu téže judikatury mezi odůvodněním sporného rozhodnutí a ustanoveními sporného oznámení o výběrovém řízení týkajícími se jazykového režimu, jak učinil Tribunál.

55

Pokud jde o odůvodnění sporného rozhodnutí, z bodu 53 napadeného rozsudku, který Komise nezpochybňuje, vyplývá, že jméno Any Calhau Correia de Paiva nebylo zapsáno na rezervní seznam z důvodu, že nepatřila mezi uchazeče s nejvyšším počtem bodů získaných za zkoušky v hodnoticím centru.

56

Jak vyplývá z bodu 4 tohoto rozsudku, tyto zkoušky sestávaly z případové studie, cvičení ve skupině a strukturovaného pohovoru. Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru rovněž vyplývá, že prostřednictvím těchto zkoušek byla testována obecná schopnost komunikace zmíněná Tribunálem v bodě 54 napadeného rozsudku, a to jak ústně během strukturovaného pohovoru, tak písemně během případové studie.

57

Podle Komise se Tribunál v bodě 54 dopustil nesprávného posouzení skutkového stavu, když konstatoval, že existuje úzká souvislost mezi odůvodněním sporného rozhodnutí a ustanoveními oznámení o sporném výběrovém řízení týkajícími se jazykového režimu, protože body získané Anou Calhau Correia de Paiva za obecnou schopnost komunikace nejsou v projednávaném případě rozhodující.

58

Jak však v zásadě uvedla generální advokátka v bodech 71 a 72 svého stanoviska, tento argument Komise se zakládá na předpokladu, že jméno Any Calhau Correia de Paiva nebylo zapsáno na rezervní seznam kvůli bodům získaným za jiné schopnosti než obecnou schopnost komunikace. Avšak vzhledem k tomu, že Tribunál neurčil takové rozhodující schopnosti pro toto nezapsání na rezervní seznam, nepřísluší Soudnímu dvoru, aby v rámci kasačního opravného prostředku takové posouzení skutkového stavu provedl, s výjimkou případu zkreslení, který Komise na podporu této argumentace neuvádí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. června 2020, Komise v. Di Bernardo, C‑114/19 P, EU:C:2020:457, bod 43).

59

Co se týče právní kvalifikace skutkového stavu zjištěného Tribunálem a právních důsledků, které z něj vyvodil a jejichž přezkum v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 39 tohoto rozsudku přísluší Soudnímu dvoru, je třeba poznamenat, že v bodě 54 napadeného rozsudku Tribunál z bodů získaných Anou Calhau Correia de Paiva za obecnou schopnost komunikace vyvodil, že výběrová komise učinila, byť jen implicitně, závěr o znalosti francouzského jazyka uchazečky, nebo přinejmenším o její schopnosti silně ovlivněné znalostí tohoto jazyka. Vzhledem k tomu, že posouzení této obecné schopnosti komunikace v rámci zkoušek v hodnoticím centru je upraveno ustanoveními sporného oznámení o výběrovém řízení týkajícími se jazykového režimu, je třeba mít za to, že tato ustanovení měla dopad na odůvodnění sporného rozhodnutí.

60

Tribunál tedy, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, na základě posouzení provedeného v bodě 54 napadeného rozsudku v jeho bodech 60 a 61 konstatoval, že existuje úzká souvislost mezi odůvodněním napadeného rozhodnutí a ustanovení sporného oznámení o výběrovém řízení týkajícími se jazykového režimu.

61

Tribunál mohl rovněž, aniž se tím dopustil nesprávného právního posouzení, dospět k závěru o existenci takové úzké souvislosti na základě zjištění učiněných v bodě 58 napadeného rozsudku.

62

Ačkoli se toto oznámení o výběrovém řízení nezmiňuje o typech klávesnic, které budou k dispozici, je třeba poznamenat, že omezený výběr druhého jazyka výběrového řízení vedl ke stejně omezenému výběru klávesnic, které jsou nezbytným nástrojem umožňujícím uchazečům vyjádřit se písemně. Jak tedy Tribunál správně uvedl, tento omezený výběr, který znamenal, že Ana Calhau Correia de Paiva nemohla použít klávesnici typu, na který byla zvyklá, měl pravděpodobně vliv na výsledek, jehož dosáhla u zkoušky sestávající z případové studie, která vyžaduje napsat text určité délky v omezeném čase, a tedy na všechny obecné schopnosti testované v rámci této zkoušky.

63

Nicméně, jak v podstatě uvedla generální advokátka v bodech 82 a 83 svého stanoviska, jsou posouzení Tribunálu v bodech 56 a 57 napadeného rozsudku stižena nesprávným právním posouzením. Vzhledem k tomu, že Ana Calhau Correia de Paiva svou námitkou protiprávnosti zpochybňuje omezení výběru druhého jazyka výběrového řízení na angličtinu, francouzštinu nebo němčinu, je srovnání mezi její úrovní francouzštiny a její úrovní portugalštiny, což je její mateřský jazyk, který si zvolila jako hlavní jazyk výběrového řízení, irelevantní pro účely prokázání existence úzké souvislosti mezi odůvodněním sporného rozhodnutí a ustanoveními sporného oznámení o výběrovém řízení týkajícími se jazykového režimu.

64

Je však třeba připomenout, že došlo-li v odůvodnění rozhodnutí Tribunálu k porušení unijního práva, avšak je patrné, že jeho výrok je opodstatněný z jiných právních důvodů, nemůže takové porušení vést ke zrušení tohoto rozhodnutí a je třeba nahradit odůvodnění (rozsudek ze dne 6. listopadu 2018, Scuola Elementare Maria Montessori v. Komise, Komise v. Scuola Elementare Maria Montessori a Komise v. Ferracci, C‑622/16 P až C‑624/16 P, EU:C:2018:873, bod 48, jakož i citovaná judikatura).

65

Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě je závěr, k němuž Tribunál dospěl v bodech 60 a 61 napadeného rozsudku, odůvodněn na základě posouzení provedeného v bodech 54 a 58 napadeného rozsudku, které se odráží v bodech 22 a 24 tohoto rozsudku, je třeba mít za to, že nesprávné právní posouzení zjištěné v bodě 63 tohoto rozsudku nemá vliv na výrok napadeného rozsudku. Toto posouzení totiž postačovalo k prokázání, že Ana Calhau Correia de Paiva byla oprávněna vznést námitku protiprávnosti sporného oznámení o výběrovém řízení.

66

Na základě všech výše uvedených úvah musí být jediný důvod kasačního opravného prostředku, a tudíž i samotný kasační opravný prostředek, zamítnut jako neopodstatněný.

67

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora platí, že není-li kasační opravný prostředek opodstatněný, Soudní dvůr rozhodne o nákladech řízení. Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

68

Vzhledem k tomu, že Ana Calhau Correia de Paiva požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vzniklé Aně Calhau Correia de Paiva v tomto řízení o kasačním opravném prostředku.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: