–

za FV R. Preiningerem, odvetnik,

–

za slovinskou vládu B. Jovin Hrastnik, jako zmocněnkyní,

–

za Evropskou komisi B. Rous Demiri a N. Ruiz Garcíou, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 1, jakož i článků 8 a 8a směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. 1993, L 95, s. 29, Zvl. vyd. 15/02, s. 288), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 (Úř. věst. 2011, L 304, s. 64 a tisková oprava Úř. věst. 2016, L 303, s. 26 a tisková oprava Úř. věst. 2016, L 324, s. 19) (dále jen „směrnice 93/13“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi FV, spotřebitelkou, a společností NOVA KREDITNA BANKA MARIBOR d.d., bankovní institucí založenou podle slovinského práva, ve věci úvěrové smlouvy a právních úkonů souvisejících s touto smlouvou.

3

Dvanáctý a šestnáctý bod odůvodnění směrnice 93/13 znějí následovně:

„vzhledem k tomu, že […] za daného stavu věcí vnitrostátní právní předpisy umožňují, aby se uvažovalo pouze o částečné harmonizaci; že zejména tato směrnice se vztahuje pouze na smluvní ujednání, která nebyla sjednána individuálně; že členským státům by měla být ponechána možnost, aby s náležitým ohledem na Smlouvu zajistily spotřebitelům vyšší úroveň ochrany prostřednictvím přísnějších vnitrostátních ustanovení, než jsou ustanovení této směrnice;

[…]

vzhledem k tomu, že posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání podle zvolených obecných kritérií, zejména v činnostech prodeje nebo poskytování, které mají veřejnoprávní povahu a které poskytují kolektivní služby se zohledněním solidarity mezi uživateli, musí být doplněno o prostředek k celkovému hodnocení různých dotčených zájmů; že to staví do popředí požadavek poctivosti; že při posuzování poctivosti musí být brán zvláštní ohled na sílu vyjednávacích pozic stran, na to, zda měl spotřebitel nějakou pohnutku k tomu, aby souhlasil s ujednáním, a zda zboží bylo dodáno nebo služby poskytnuty na zvláštní objednávku spotřebitele; že požadavek poctivosti může být uspokojen prodávajícím nebo poskytovatelem, jestliže jedná poctivě a spravedlivě s druhou stranou, jejíž oprávněné zájmy musí vzít v úvahu“.

4

Článek 3 odst. 1 této směrnice stanoví:

„Smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, je považováno za zneužívající, jestliže v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.“

5

Článek 5 uvedené směrnice stanoví:

„V případě smluv, v nichž jsou všechna nebo některá ujednání nabízená spotřebiteli předložena písemně, musí být tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem. Při pochybnosti o významu některého ujednání se použije výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější. […]“

6

Článek 8 téže směrnice stanoví:

„Členské státy mohou přijmout nebo ponechat v platnosti přísnější ustanovení slučitelná se Smlouvou v oblasti působnosti této směrnice, aby zajistily nejvyšší [vyšší] stupeň ochrany spotřebitele.“

7

Článek 8a směrnice 93/13 v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.   Pokud členský stát přijme ustanovení v souladu s článkem 8, uvědomí o nich i o veškerých následných změnách Komisi, zejména pokud tato ustanovení:

2.   Komise zajistí, aby údaje uvedené v odstavci 1 byly spotřebitelům a obchodníkům [prodávajícím nebo poskytovatelům] snadno přístupné, mimo jiné na vyhrazených internetových stránkách.“

8

Článek 24 Zakona o varstvu potrošnikov (zákon o ochraně spotřebitele) (Uradni list RS, č. 98/04, konsolidované znění, dále jen „ZVPot“) v odstavci 1 stanoví:

„1.   Smluvní ujednání se považují za zneužívající, jestliže:

9

Dne 19. září 2007 společnost NOVA KREDITNA BANKA MARIBOR a matka FV uzavřely úvěrovou smlouvu. Vzhledem k tomu, že posledně uvedená zemřela, FV se dne 21. července 2014 na základě smlouvy o přistoupení k dluhu zavázala, že žalované v původním řízení uhradí nesplacený zůstatek z úvěrové smlouvy. Na základě posledně uvedené smlouvy si příjemce úvěru vypůjčil částku 149220 švýcarských franků (CHF) (přibližně 89568 eur ke dni uzavření úvěrové smlouvy), která měla být splacena ve lhůtě 240 měsíců.

10

Uvedená úvěrová smlouva neobsahuje ustanovení o použitelném směnném kurzu. Naproti tomu podle článku 12 této smlouvy nese kurzové riziko v plném rozsahu příjemce úvěru.

11

Předkládající soud uvádí, že v projednávaném případě se kurzové riziko realizovalo, neboť příjemce úvěru musel ke dni 29. ledna 2018 splatit žalované v původním řízení ještě částku ve výši 72049,58 eura.

12

Dne 9. dubna 2018 FV podala žalobu k Okrožno sodišče v Mariboru (okresní soud v Mariboru, Slovinsko) znějící zejména na určení neplatnosti úvěrové smlouvy, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, přičemž uplatňovala nastalé změny směnného kurzu mezi eurem a švýcarským frankem. Poté, co tento soud tuto žalobu zamítl, podala FV odvolání k Višje sodišče v Mariboru (odvolací soud v Mariboru, Slovinsko), který je předkládajícím soudem.

13

Podle tohoto soudu řešení sporu, který mu byl předložen, v podstatě závisí na tom, zda je čl. 24 odst. 1 ZVPot v souladu se zněním a cíli směrnice 93/13. Konkrétně se tento soud táže, zda lze čl. 3 odst. 1 této směrnice provést do vnitrostátního práva takovým způsobem, že požadavky „poctivosti“ a „významné nerovnováhy“ se liší a jsou vzájemně nezávislé, takže za okolností věci, která mu byla předložena, by nemusel zkoumat, zda žalovaná v původním řízení jednala poctivě.

14

Předkládající soud má dále za to, že ze znění dvanáctého a šestnáctého bodu odůvodnění směrnice 93/13 ve spojení s jejími články 8 a 8a vyplývá, že členské státy mohou přijmout ustanovení zajišťující vyšší úroveň ochrany spotřebitele, než je úroveň zaručená touto směrnicí, a že v takovém případě musí být taková ustanovení sdělena Komisi. Podle předkládajícího soudu přitom Slovinská republika Komisi nesdělila ustanovení týkající se podmínek uvedených v čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13.

15

Předkládající soud dále uvádí, že z judikatury Soudního dvora nevyplývá žádný jasný výklad čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13, na jehož základě by mohl rozhodnout, zda je výklad a použití příslušného ustanovení vnitrostátního práva v souladu s cíli této směrnice. Předkládající soud mimoto uvádí, že z několika rozhodnutí Vrhovno sodišče (Nejvyšší soud, Slovinsko) vyplývá, že obě podmínky uvedené v čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládány jako kumulativní, avšak takový výklad by byl v rozporu se zájmy spotřebitele a poskytoval by ochranu spotřebitele nižší, než je ochrana zaručená vnitrostátním právem. Předkládající soud má za to, že takový postoj není v souladu s judikaturou Soudního dvora, která sice nejvyšším vnitrostátním soudům umožňuje upřesnit kritéria, která vymezil samotný Soudní dvůr, ale neumožňuje bránit soudům nižších stupňů, aby spotřebitelům zajistily plnou účinnost směrnice 93/13, jakož i účinný prostředek nápravy k ochraně jejich práv.

16

Za těchto okolností se Višje sodišče v Mariboru (odvolací soud v Mariboru, Slovinsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být čl. 3 odst. 1 směrnice [93/13] ve spojení s články 8 a 8a [této směrnice] vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátním ustanovením, která vymezují oba požadavky ‚poctivosti‘ a ‚významné nerovnováhy‘ jako alternativy (odlišné, autonomní a vzájemně nezávislé požadavky), takže pro účely rozhodnutí o zneužívající povaze smluvního ujednání postačuje existence rozhodujících skutečností, které lze zahrnout pouze pod jeden z těchto požadavků?“

17

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 3 odst. 1 a článek 8 směrnice 93/13 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje konstatovat zneužívající povahu smluvního ujednání, pokud způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele, avšak v takovém případě není zkoumán požadavek „poctivosti“ ve smyslu tohoto čl. 3 odst. 1.

18

Úvodem je třeba upřesnit, že směrnice 93/13 ukládá členským státům, aby stanovily mechanismus zajišťující, aby každé smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, mohlo být přezkoumáno za účelem posouzení, zda případně nemá zneužívající povahu. V tomto rámci vnitrostátnímu soudu přísluší, aby s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v čl. 3 odst. 1 a článku 5 směrnice 93/13 určil, zda vzhledem ke zvláštním okolnostem projednávané věci splňuje takové ujednání požadavky poctivosti, vyváženosti a transparentnosti stanovené touto směrnicí (rozsudek ze dne 7. listopadu 2019, Profi Credit Polska, C‑419/18 a C‑483/18, EU:C:2019:930, bod 53 a citovaná judikatura).

19

Podle čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13 je ujednání smlouvy uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, které nebylo individuálně sjednáno, považováno za zneužívající, jestliže v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.

20

Odkazem na pojmy „poctivost“ a „významná nerovnováha v právech a povinnostech stran“, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele, ustanovení čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13 však pouze abstraktně definuje prvky, které dávají smluvnímu ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, zneužívající povahu (rozsudek ze dne 27. ledna 2021, Dexia Nederland, C‑229/19 a C‑289/19, EU:C:2021:68, bod 47 a citovaná judikatura).

21

Soudní dvůr tak rozhodl, že za účelem zodpovězení otázky, zda ujednání způsobuje „významnou nerovnováhu“ v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele, je třeba zohlednit především vnitrostátní právní úpravu, která se použije pro případ, že si smluvní strany samy daný aspekt neupravily. Právě tato srovnávací analýza vnitrostátnímu soudu umožní zhodnotit, zda a případně do jaké míry je právní postavení spotřebitele smlouvou zhoršeno ve srovnání s právním postavením, jaké by měl podle platné vnitrostátní právní úpravy. Stejně tak by za tímto účelem mělo být zkoumáno právní postavení, v jakém se daný spotřebitel nachází s ohledem na prostředky, které má podle vnitrostátních právních předpisů k dispozici pro zabránění dalšímu používání zneužívajících ujednání (rozsudek ze dne 27. ledna 2021, Dexia Nederland, C‑229/19 a C‑289/19, EU:C:2021:68, bod 48 a citovaná judikatura).

22

Kromě toho, co se týče posouzení případné „významné nerovnováhy“, nelze jej omezit na ekonomické posouzení kvantitativní povahy na základě srovnání celkové částky transakce, jež je předmětem smlouvy, s náklady, které nese spotřebitel na základě tohoto ujednání. Významná nerovnováha může totiž vyplývat ze samotného dostatečně závažného zásahu do právního postavení, v němž se v souladu s platnými vnitrostátními ustanoveními nachází spotřebitel jakožto strana dotčené smlouvy, ať již ve formě omezení obsahu práv, která podle těchto ustanovení z této smlouvy vyvozuje, nebo překážky výkonu těchto práv anebo uložení dodatečné povinnosti, kterou vnitrostátní pravidla nestanoví (rozsudek ze dne 27. ledna 2021, Dexia Nederland, C‑229/19 a C‑289/19, EU:C:2021:68, bod 49 a citovaná judikatura).

23

Pokud jde o otázku, zda je dodržen požadavek „poctivosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13, z judikatury vyplývá, že s ohledem na šestnáctý bod odůvodnění této směrnice musí vnitrostátní soud za tímto účelem ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a spravedlivě, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s takovým ujednáním souhlasil v rámci individuálního vyjednávání (rozsudek ze dne 3. října 2019, Kiss a CIB Bank, C‑621/17, EU:C:2019:820, bod 50 a citovaná judikatura).

24

Jak vyplývá z šestnáctého bodu odůvodnění této směrnice, požadavek „poctivosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13 je prvkem, který umožňuje ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel zacházel poctivě a spravedlivě se spotřebitelem, jehož oprávněné zájmy musí zohlednit. Z tohoto bodu odůvodnění rovněž vyplývá, že při posuzování poctivosti musí být brán zvláštní ohled na sílu vyjednávacích pozic stran, na to, zda byl spotřebitel nějak pohnut k tomu, aby souhlasil s daným ujednáním, a zda zboží bylo dodáno nebo služby poskytnuty na zvláštní objednávku spotřebitele.

25

Soudní dvůr již mimoto upřesnil, že pojem „poctivost“ je inherentní přezkumu zneužívající povahy smluvního ujednání (usnesení ze dne 17. listopadu 2021, Unión de Créditos Inmobiliarios, C‑79/21, nezveřejněné, EU:C:2021:945, bod 38).

26

Je tedy na vnitrostátním soudu, aby s ohledem na všechny okolnosti dotčené věci posoudil nejprve možné nedodržení požadavku poctivosti a poté existenci případné významné nerovnováhy v neprospěch spotřebitele ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13 (rozsudek ze dne 3. října 2019, Kiss a CIB Bank, C‑621/17, EU:C:2019:820, bod 49 a citovaná judikatura).

27

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že oba prvky uvedené v čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13 vyžadují s ohledem na všechny okolnosti dané věci posouzení vnitrostátním soudem ve světle kritérií, která jsou jim vlastní, aby mohl následně určit, zda má dotčené ujednání zneužívající povahu, přičemž je třeba upřesnit, že posouzení těchto prvků na základě těchto kritérií nevylučuje, že mezi nimi existuje souvislost.

28

Mimoto transparentnost smluvního ujednání, jak ji vyžaduje článek 5 směrnice 93/13, je také jedním z prvků, které je třeba zohlednit v rámci posouzení zneužívající povahy tohoto ujednání, které musí provést vnitrostátní soud podle čl. 3 odst. 1 této směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. června 2021, BNP Paribas Personal Finance, C‑609/19, EU:C:2021:469, bod 62 a citovaná judikatura).

29

V projednávané věci se předkládající soud v podstatě táže, zda může na základě slovinské právní úpravy rozhodnout o sporu v původním řízení, aniž bude zkoumat otázku, zda prodávající nebo poskytovatel jednal poctivě. Vyvstává tedy otázka, zda existence významné nerovnováhy v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele může při dodržení unijního práva postačovat k prokázání zneužívající povahy smluvního ujednání.

30

V tomto ohledu je třeba především připomenout, že podle dvanáctého bodu odůvodnění směrnice 93/13 provádí tato směrnice pouze částečnou a minimální harmonizaci vnitrostátních právních předpisů týkajících se zneužívajících ujednání s tím, že ponechává členským státům možnost, aby s náležitým ohledem na Smlouvu o FEU zajistily spotřebitelům vyšší úroveň ochrany prostřednictvím přísnějších vnitrostátních ustanovení, než jsou ustanovení této směrnice. Podle článku 8 uvedené směrnice mimoto členské státy mohou přijmout nebo ponechat v platnosti přísnější ustanovení slučitelná s touto Smlouvou v oblasti působnosti směrnice, aby zajistily vyšší stupeň ochrany spotřebitele (rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Trapeza Peiraios, C‑243/20, EU:C:2021:1045, bod 54 a citovaná judikatura).

31

Dále je třeba připomenout, že směrnice 93/13 byla do slovinského právního řádu provedena ZVPot. Článek 24 odst. 1 ZVPot stanoví čtyři případy, jež jsou spojené spojkou „nebo“ a ve kterých je smluvní ujednání považováno za zneužívající. Mezi tyto případy náleží případ, kdy smluvní ujednání způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele (první odrážka), a případ, kdy smluvní ujednání porušuje zásadu dobré víry a poctivého jednání (čtvrtá odrážka).

32

V tomto kontextu je třeba s ohledem na písemná vyjádření slovinské vlády týkající se pojmu „dobré víry a poctivého jednání“ zdůraznit, že v souladu s ustálenou judikaturou přísluší Soudnímu dvoru, aby v rámci rozdělení pravomocí mezi unijními soudy a vnitrostátními soudy vzal v úvahu skutkový a právní kontext, do něhož jsou předběžné otázky zasazeny, tak jak je vymezen v předkládacím rozhodnutí; žádost o rozhodnutí o předběžné otázce proto nelze posuzovat s ohledem na výklad vnitrostátního práva, kterého se dovolává vláda členského státu nebo některý z účastníků sporu v původním řízení [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. dubna 2021, État belge (Skutečnosti, které nastaly po přijetí rozhodnutí o přemístění) (C‑194/19, EU:C:2021:270, bod 26 a citovaná judikatura).].

33

Jak bylo ostatně připomenuto v bodech 23 a 24 tohoto rozsudku, požadavek „poctivosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládán ve světle šestnáctého bodu odůvodnění této směrnice.

34

Konečně členské státy mají podle článku 8 směrnice 93/13 v zásadě volnost rozšířit ochranu poskytovanou čl. 3 odst. 1 této směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. září 2019, Lovasné Tóth, C‑34/18, EU:C:2019:764, bod 47), pokud dotyčná vnitrostátní právní úprava zajistí spotřebitelům vyšší úroveň ochrany a není v rozporu s ustanoveními Smluv (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. dubna 2020, Condominio di Milano, via Meda, C‑329/19, EU:C:2020:263, bod 37).

35

Přitom taková vnitrostátní právní úprava, jako je úprava, o níž se jedná ve věci v původním řízení, sleduje cíl ochrany spotřebitelů zaručený směrnicí 93/13. Mimoto je tato právní úprava s to zajistit spotřebitelům v souladu s článkem 8 této směrnice vyšší úroveň ochrany, než je úroveň stanovená touto směrnicí, což však přísluší ověřit předkládajícímu soud, a to s přihlédnutím také k vnitrostátní judikatuře v dané oblasti.

36

Mimoto je třeba s ohledem na otázky předkládajícího soudu uvést, že Komise ve svém vyjádření předloženém Soudnímu dvoru uvedla, že slovinské orgány ji řádně uvědomily o relevantních pravidlech týkajících se kritérií a způsobů posuzování zneužívající povahy smluvních ujednání v souladu s tím, co stanoví článek 8a směrnice 93/13, takže toto ustanovení nemůže mít v projednávaném případě vliv na požadovaný výklad.

37

S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 3 odst. 1 a článek 8 směrnice 93/13 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje konstatovat zneužívající povahu smluvního ujednání, pokud způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele, avšak v takovém případě není zkoumán požadavek „poctivosti“ ve smyslu tohoto čl. 3 odst. 1.

38

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

Článek 3 odst. 1 a článek 8 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách

musí být vykládány v tom smyslu, že

nebrání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje konstatovat zneužívající povahu smluvního ujednání, pokud způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele, avšak v takovém případě není zkoumán požadavek „poctivosti“ ve smyslu tohoto čl. 3 odst. 1.