–

za Lufthansa Technik AERO Alzey GmbH F. Heemannem, Rechtsanwalt, a A. Juškysem, advokatas,

–

za Arik Air Limited L. Augytė-Kamarauskienė, advokatė,

–

za Asset Management Corporation of Nigeria (AMCON) A. Banysem, A. Ivanauskaitė a K. Švirinasem, advokatai,

–

za litevskou vládu K. Dieninisem, V. Kazlauskaitė-Švenčionienė a E. Kurelaitytė, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi S. L. Kalėdou a S. Noëm, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky (Úř. věst. 2004, L 143, s. 15; Zvl. vyd. 19/007, s. 38), jakož i čl. 36 odst. 1 a čl. 44 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2012, L 351, s. 1).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi leteckou společností Arik Air Limited a společností Lufthansa Technik AERO Alzey GmbH (dále jen „Lufthansa“) ve věci žádosti o přerušení vykonávacího řízení zahájeného proti společnosti Arik Air na základě evropského exekučního titulu vydaného německým soudem ve prospěch společnosti Lufthansa.

3

Body 8, 18 a 20 odůvodnění nařízení č. 805/2004 znějí takto:

[…]

[…]

4

Článek 1 tohoto nařízení, nadepsaný „Účel“, uvádí:

„Účelem tohoto nařízení je zavedení evropského exekučního titulu pro nesporné nároky, aby byl stanovením minimálních norem umožněn volný pohyb rozhodnutí, soudních smírů a úředních listin ve všech členských státech, aniž by se v členském státě výkonu musela před uznáním a výkonem konat zprostředkující řízení.“

5

Článek 5 uvedeného nařízení, nadepsaný „Zrušení doložky vykonatelnosti“, stanoví:

„Rozhodnutí, který [které] bylo v členském státě původu potvrzeno jako evropský exekuční titul, je uznáno a vykonáno v ostatních členských státech, aniž je zapotřebí prohlášení o vykonatelnosti a aniž může být proti jeho uznání podán protest.“

6

Článek 6 téhož nařízení, nadepsaný „Podmínky potvrzení evropského exekučního titulu“, v odstavci 1 písm. a) a v odstavci 2 stanoví:

„1.   Rozhodnutí o nesporném nároku vydané v členském státě je po časově neomezené žádosti podané původnímu soudu potvrzeno jako evropský exekuční titul, pokud

[…]

2.   Pokud rozhodnutí potvrzené jako evropský exekuční titul přestalo být vykonatelné nebo jeho vykonatelnost byla pozastavena či omezena, je na časově neomezenou žádost podanou původnímu soudu vystaveno pomocí vzorového formuláře uvedeného v příloze IV osvědčení o pozastavené či omezené vykonatelnosti.“

7

Článek 10 nařízení č. 805/2004, nadepsaný „Oprava nebo zrušení potvrzení evropského exekučního titulu“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.   Potvrzení evropského exekučního titulu je na žádost podanou původnímu soudu

2.   Opravy či zrušení potvrzení evropského exekučního titulu se řídí právem členského státu původu.“

8

Článek 11 tohoto nařízení, nadepsaný „Účinnost potvrzení evropského exekučního titulu“, zní takto:

„Potvrzení evropského exekučního titulu je účinné pouze v mezích vykonatelnosti rozhodnutí.“

9

Článek 18 uvedeného nařízení, nadepsaný „Náprava nedodržení minimálních norem“, stanoví:

„1.   Jestliže řízení v členském státě původu nesplnilo procesní požadavky podle článku 13 až 17, je možné takové nedodržení napravit a rozhodnutí může být potvrzeno jako evropský exekuční titul, jestliže

2.   Jestliže řízení v členském státě původu nesplnilo požadavky článku 13 nebo 14, je možné takové nedodržení napravit, jestliže dlužník svým chováním při soudním řízení prokáže, že dokument obdržel osobně v dostatečném předstihu, aby mohl připravit svou obhajobu.“

10

Článek 20 téhož nařízení, nadepsaný „Vykonávací řízení“, v odstavci 1 stanoví:

„Aniž jsou dotčena ustanovení této kapitoly, řídí se vykonávací řízení právem členského státu výkonu.

Rozhodnutí potvrzené jako evropský exekuční titul se vykoná za týchž podmínek jako rozhodnutí vydané v členském státě výkonu.“

11

Článek 21 nařízení č. 805/2004, nadepsaný „Zamítnutí výkonu“, stanoví:

„1.   Výkon je na žádost dlužníka příslušným soudem v členském státě výkonu zamítnut, jestliže je rozhodnutí potvrzené jako evropský exekuční titul neslučitelné s dřívějším rozhodnutím v kterémkoli členském státě nebo ve třetí zemi, pokud

2.   V žádném případě nesmí být v členském státě výkonu rozhodnutí nebo jeho potvrzení jako evropského nařízení výkonu přezkoumáváno ve věci samé.“

12

Článek 23 tohoto nařízení, nadepsaný „Zastavení [Odklad] nebo omezení výkonu“, stanoví:

„Pokud dlužník

může příslušný soud nebo orgán v členském státě výkonu na žádost dlužníka

13

Článek 36 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 stanoví:

„Rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v ostatních členských státech uznávána, aniž je vyžadováno zvláštní řízení.“

14

Článek 44 tohoto nařízení stanoví:

„1.   Je-li podán návrh na odepření výkonu rozhodnutí podle oddílu 3 pododdílu 2, může soud v dožádaném členském státě na návrh osoby, vůči níž je výkon navrhován:

2.   Příslušný orgán v dožádaném členském státě na návrh osoby, vůči níž je výkon navrhován, přeruší řízení o výkonu, je-li vykonatelnost rozhodnutí odložena v členském státě původu.“

15

Dne 14. června 2019 vydal Amtsgericht Hünfeld (okresní soud v Hünfeldu, Německo) vůči společnosti Arik Air platební rozkaz k vymožení pohledávky společnosti Lufthansa ve výši 2292993,32 eura. Uvedený soud vydal na základě tohoto platebního rozkazu dne 24. října 2019 evropský exekuční titul a dne 2. prosince 2019 potvrzení evropského exekučního titulu.

16

Společnost Lufthansa pověřila soudního vykonavatele působícího v Litvě (dále jen „soudní vykonavatel“), aby v souladu s tímto potvrzením tento exekuční titul vykonal.

17

Společnost Arik Air podala k Landgericht Frankfurt am Main (zemský soud ve Frankfurtu nad Mohanem, Německo) na základě článku 10 nařízení č. 805/2004 návrh, aby bylo potvrzení evropského exekučního titulu zrušeno a nucené vymáhání pohledávky zastaveno, a to z důvodu, že jí Amtsgericht Hünfeld (okresní soud v Hünfeldu) nedoručil řádně procesní písemnosti, což mělo za následek, že uvedená společnost nedodržela lhůtu k podání odporu proti platebnímu rozkazu vydanému uvedeným soudem.

18

Společnost Arik Air rovněž podala k soudnímu vykonavateli v Litvě žádost o přerušení vykonávacího řízení do doby, než německý soud, k němuž byl rovněž podán příslušný návrh, s konečnou platností rozhodne o návrhu na zrušení potvrzení evropského exekučního titulu a na zastavení výkonu rozhodnutí. Tento soudní vykonavatel odmítl žádosti o přerušení vyhovět, když měl za to, že příslušná vnitrostátní právní úprava nestanoví možnost domáhat se takového přerušení na základě toho, že – jako je tomu v projednávaném případě – k soudu členského státu původu byl podán opravný prostředek proti vykonávanému rozhodnutí.

19

Usnesením ze dne 9. dubna 2020 podmínil Landgericht Frankfurt am Main (zemský soud ve Frankfurtu nad Mohanem) odklad výkonu evropského exekučního titulu ze dne 24. října 2019 tím, že společnost Arik Air složí jistotu ve výši 2000000 eur. Tento soud uvedl, že bez zaplacení této jistoty nelze návrhu na odklad výkonu tohoto titulu vyhovět, jelikož společnost Arik Air neprokázala, že uvedený titul byl vydán nezákonně, ani že lhůty k podání odporu byly promeškány bez jejího zavinění.

20

Společnost Arik Air podala ke Kauno apylinkės teismas (obvodní soud v Kaunasu, Litva) žalobu proti rozhodnutí soudního vykonavatele, kterým byla zamítnuta žádost o přerušení tohoto vykonávacího řízení. Usnesením ze dne 11. června 2020 uvedený soud žalobu zamítl.

21

Kauno apygardos teismas (krajský soud v Kaunasu, Litva), rozhodující o odvolání podaném společností Arik Air, usnesením ze dne 25. září 2020 zrušil usnesení Kauno apylinkės teismas (obvodní soud v Kaunasu) ze dne 11. června 2020 a rozhodl přerušit dotčené vykonávací řízení do doby, než německý soud pravomocně rozhodne o návrzích podaných společností Arik Air. Kauno apygardos teismas (krajský soud v Kaunasu) měl za to, že vzhledem k riziku nepřiměřené újmy, která by mohla vzniknout v důsledku vykonávacího řízení zahájeného vůči společnosti Arik Air, představuje podání opravného prostředku proti potvrzení evropského exekučního titulu k soudu členského státu původu dostatečný důvod pro přerušení tohoto řízení. Měl rovněž za to – a v tom se rozcházel s názorem Kauno apylinkės teismas (obvodní soud v Kaunasu) – že vzhledem k neexistenci informací potvrzujících, že jistota stanovená německým soudem byla v této fázi řízení složena, neexistuje žádný důvod se domnívat, že posledně uvedenému soudu přísluší rozhodnout, že se vysloví k opodstatněnosti návrhu na odklad vykonávacích úkonů.

22

Společnost Lufthansa podala proti usnesení Kauno apygardos teismas (krajský soud v Kaunasu) ze dne 25. září 2020 kasační opravný prostředek k Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud Litvy), který je předkládajícím soudem.

23

Předkládající soud se předně zamýšlí nad tím, jaký dosah mají podmínky použití a rozsah přezkumu prováděného příslušnými soudy nebo orgány členského státu výkonu podle čl. 23 písm. c) nařízení č. 805/2004.

24

V tomto ohledu má předkládající soud za to, že ze samotného znění tohoto článku vyplývá, že příslušný soud nebo orgán členského státu výkonu mají prostor pro uvážení, pokud jde o možnost nařídit přerušení vykonávacího řízení, a klade si otázku, jak velký tento prostor je. Poznamenává zaprvé, že výrazy „napadl rozhodnutí“ a „včetně“, které jsou uvedeny ve zmíněném článku, předpokládají, že jsou zahrnuty všechny procesní prostředky v členském státě původu, což je podmínka, která je v projednávaném případě podle všeho splněna, a zadruhé, že dosah pojmu „výjimečné okolnosti“ musí být v členských státech vykládán jednotně.

25

Předkládající soud upřesňuje, že v projednávaném případě sice probíhají soudní řízení před soudy členského státu původu, avšak účastníci původního řízení nejsou zajedno, pokud jde o smysl, dosah a vyhlídky těchto řízení na úspěch. Společnost Arik Air tvrdí, že využívá svého práva podat opravný prostředek, zatímco společnost Lufthansa popírá, že tento účastník řízení má takové právo, a tvrdí, že se společnost Air Arik snaží docílit průtahů ve vykonávacím řízení. Předkládající soud se proto zamýšlí nad tím, jaký rozsah má mít přezkum řízení probíhajícího v členském státě původu, jejž musí případně provést.

26

Dále si uvedený soud s ohledem na použití spojky „nebo“ mezi jednotlivými opatřeními stanovenými v článku 23 nařízení č. 805/2004, jež může příslušný soud nebo orgán v členském státě výkonu přijmout za účelem odkladu nebo omezení výkonu rozhodnutí, klade otázku, zda lze současně sáhnout k několika z těchto opatření.

27

A konečně předkládající soud podotýká, že podle nařízení č. 1215/2012 by rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti přijaté v členském státě původu mělo vyvolávat účinky v členském státě výkonu v souladu s obecnou povinností uznávání rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, která je vymezena v čl. 36 odst. 1 tohoto nařízení. Nicméně samostatná povinnost přerušit řízení o výkonu je zmíněna také v čl. 44 odst. 2 uvedeného nařízení. Naproti tomu nařízení č. 805/2004 podle předkládajícího soudu neupřesňuje, zda by odklad vykonatelnosti soudního rozhodnutí v členském státě původu měl vést k automatickému odkladu výkonu tohoto rozhodnutí v jiném členském státě, nebo zda je za tímto účelem nezbytné rozhodnutí příslušných orgánů členského státu výkonu. Předkládající soud z toho dovozuje, že je třeba si položit otázku, zda se režim podobný režimu stanovenému nařízením č. 1215/2012 musí použít v rámci nařízení č. 805/2004.

28

V tomto kontextu se Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud Litvy) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

29

Podstatou první až třetí otázky předkládajícího soudu, které je třeba posoudit společně, je, jak má být vykládán pojem „výjimečné okolnosti“ ve smyslu čl. 23 písm. c) nařízení č. 805/2004, a konkrétně zda a v jakém rozsahu jsou pro účely určení dosahu tohoto pojmu relevantní okolnosti související se soudním řízením probíhajícím v členském státě původu a namířeným proti rozhodnutí potvrzenému jako evropský exekuční titul nebo proti potvrzení evropského exekučního titulu.

30

Článek 23 písm. c) nařízení č. 805/2004 stanoví, že pokud dlužník napadl rozhodnutí potvrzené jako evropský exekuční titul včetně žádosti o přezkum ve smyslu článku 19 tohoto nařízení nebo požádal o opravu nebo zrušení potvrzení evropského exekučního titulu v souladu s článkem 10 uvedeného nařízení, může příslušný soud nebo orgán v členském státě výkonu na žádost dlužníka za výjimečných okolností vykonávací řízení přerušit.

31

Je třeba poznamenat, že toto ustanovení neobsahuje žádný odkaz na právo členských států, pokud jde o smysl a dosah, který je třeba přiznat pojmu „výjimečné okolnosti“, takže s ohledem na požadavky jednotného použití unijního práva i zásady rovnosti musí být tento pojem považován za autonomní pojem unijního práva a musí být na území Unie vykládán jednotně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. ledna 2022, Zinātnes parks, C‑347/20, EU:C:2022:59, bod 42 a citovaná judikatura).

32

Skutečnost, že čl. 20 odst. 1 nařízení č. 805/2004 odkazuje na právo členského státu výkonu, pokud jde o vykonávací řízení, nemůže tento závěr vyvrátit. Jak totiž uvádí i generální advokát v bodě 15 svého stanoviska, nejsou tímto odkazem dotčena ustanovení kapitoly IV tohoto nařízení, mimo jiné ani jeho článek 23, který stanoví podmínky pro omezení nebo přerušení vykonávacího řízení v případě, že dlužník podal opravný prostředek nebo žádost v členském státě původu.

33

Jak tedy vyplývá z judikatury Soudního dvora, je pro účely výkladu pojmu „výjimečné okolnosti“ ve smyslu čl. 23 písm. c) nařízení č. 805/2004 třeba vzít v úvahu nejen znění tohoto ustanovení, ale i jeho kontext a cíle sledované aktem, jehož je součástí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. října 2019, BGL BNP Paribas, C‑548/18, EU:C:2019:848, bod 25 a citovaná judikatura).

34

Pokud jde zaprvé o znění čl. 23 písm. c) nařízení č. 805/2004, ze samotného textu tohoto ustanovení, zejména z použití slovesa „moci“ a přídavného jména „výjimečné“, vyplývá, že unijní normotvůrce sice ponechal soudům nebo orgánům členského státu výkonu prostor pro uvážení při posuzování nutnosti odkladu výkonu rozhodnutí potvrzeného jako evropský exekuční titul, avšak zároveň zamýšlel omezit tuto možnost konstatováním existence okolností, jež kvalifikoval jako „výjimečné“, takže toto ustanovení musí být vykládáno restriktivně (obdobně viz rozsudek ze dne 22. října 2015, Thomas Cook Belgium, C‑245/14, EU:C:2015:715, bod 31 a citovaná judikatura).

35

Z použití pojmu „výjimečné okolnosti“ unijním normotvůrcem je třeba nicméně dovodit, že tento normotvůrce neměl v úmyslu omezit působnost čl. 23 písm. c) nařízení č. 805/2004 pouze na případy vyšší moci, které obecně pramení z nepředvídatelných a neodvratitelných událostí, jejichž příčina nastala nezávisle na dlužníkovi.

36

S ohledem na úvahy vycházející ze znění tohoto ustanovení je třeba mít za to, že možnost přerušit řízení o výkonu rozhodnutí potvrzeného jako evropský exekuční titul musí být vyhrazena pro případy, kdy by pokračování ve výkonu rozhodnutí vystavilo dlužníka skutečnému nebezpečí zvláště závažné újmy, jejíž náhrada by v případě úspěchu opravného prostředku podaného nebo žádosti podané v členském státě původu byla nemožná nebo mimořádně obtížná.

37

Ze znění čl. 23 písm. c) nařízení č. 805/2004 mimoto vyplývá, že existence soudního řízení zahájeného dlužníkem v členském státě původu za účelem napadení rozhodnutí potvrzeného jako evropský exekuční titul nebo za účelem podání žádosti o opravu nebo zrušení potvrzení evropského exekučního titulu představuje předchozí podmínku pro to, aby příslušný soud nebo orgán členského státu výkonu zkoumal existenci výjimečných okolností za účelem případného odkladu výkonu tohoto titulu.

38

Pokud jde zadruhé o kontext čl. 23 písm. c) nařízení č. 805/2004, je třeba poznamenat, že v systematice tohoto nařízení je zrušení doložky vykonatelnosti, upravené v jeho článku 5, založeno na jasném rozdělení pravomocí mezi soudy a orgány členského státu původu a soudy a orgány členského státu výkonu, s nímž se pojí požadavky, které je třeba dodržovat jak v rámci řízení vedoucího k přijetí rozhodnutí o nesporném nároku, tak při výkonu tohoto rozhodnutí. Toto rozdělení pravomocí vyplývá ze skutečnosti, že nárok a evropský exekuční titul, který jej konstatuje, jsou stanoveny na základě práva členského státu původu, zatímco vykonávací řízení se v souladu s článkem 20 uvedeného nařízení řídí právem členského státu výkonu.

39

V členském státě původu proto musí potvrzení rozhodnutí o nesporném nároku jako evropského exekučního titulu dodržet minimální normy stanovené v kapitole III nařízení č. 805/2004. V tomto ohledu lze podle článku 18 tohoto nařízení zhojit nedodržení těchto norem pouze před soudy nebo orgány tohoto státu.

40

Pokud jde o příslušné soudy nebo orgány členského státu výkonu, ty jsou v rámci pravomoci, kterou jim svěřuje článek 20 nařízení č. 805/2004, oprávněny přezkoumat existenci skutečností odůvodňujících odmítnutí výkonu na základě čl. 21 odst. 1 tohoto nařízení nebo omezení či odklad výkonu v souladu s článkem 23 uvedeného nařízení.

41

Těmto soudům nebo orgánům však nemůže být k posouzení předložen žádný opravný prostředek namířený proti rozhodnutí vydanému v členském státě původu nebo jeho potvrzení jako evropského exekučního titulu. Jak totiž vyplývá z čl. 21 odst. 2 nařízení č. 805/2004 ve spojení s bodem 18 odůvodnění tohoto nařízení, musí vzájemná důvěra mezi členskými státy při výkonu spravedlnosti v každém z nich vést k tomu, že každý soud členského státu může mít za to, že jsou splněny všechny podmínky pro potvrzení evropského exekučního titulu, tak aby rozhodnutí o nesporném nároku nebo jeho potvrzení nemohly být v žádném případě předmětem meritorního přezkumu v členském státě výkonu.

42

Ze systematiky nařízení č. 805/2004 tedy vyplývá, že příslušné soudy nebo orgány členského státu výkonu nemají v rámci žádosti o přerušení vykonávacího řízení pravomoc provádět přímý ani nepřímý přezkum takového rozhodnutí vydaného v členském státě původu nebo jeho potvrzení jako evropského exekučního titulu.

43

Vzhledem k tomuto rozdělení pravomocí mezi soudy a orgány členského státu původu a soudy a orgány členského státu výkonu provedenému nařízením č. 805/2004 mají soudy nebo orgány členského státu výkonu omezený prostor pro uvážení, pokud jde o posuzování okolností, za kterých lze vyhovět žádosti o odklad výkonu. Při přezkumu takové žádosti a za účelem prokázání, že se v případě okolností dovolávaných dlužníkem na podporu této žádosti jedná o okolnosti výjimečné, se tyto soudy nebo orgány musí po konstatování existence opravného prostředku nebo žádosti ve smyslu článku 23 nařízení č. 805/2004 v členském státě původu omezit na vyvážení dotčených zájmů, a sice zájmu věřitele na okamžitém výkonu rozhodnutí týkajícího se jeho pohledávky a zájmu dlužníka na tom, aby se předešlo zvláště závažné a nenapravitelné nebo obtížně napravitelné újmě, aby nalezly spravedlivou rovnováhu, o niž tento článek usiluje. Při tomto přezkumu je vyloučeno, jak uvádí generální advokát v bodě 30 svého stanoviska, aby uvedené soudy nebo orgány provedly jakékoli posouzení – byť prima facie – opodstatněnosti opravného prostředku podaného nebo žádosti podané dlužníkem v členském státě původu.

44

Zatřetí je nezbytnost restriktivního výkladu pojmu „výjimečné okolnosti“ podpořena teleologickým výkladem čl. 23 písm. c) nařízení č. 805/2004.

45

Jak totiž vyplývá z článku 1 tohoto nařízení ve spojení s bodem 8 jeho odůvodnění, je cílem tohoto nařízení zajistit mimo jiné volný pohyb rozhodnutí o nesporných nárocích a urychlit a zjednodušit jejich výkon v jiném členském státě, než ve kterém bylo rozhodnutí vydáno. S ohledem na tento cíl je třeba vykládat restriktivně také podmínky bránící okamžitému výkonu těchto rozhodnutí stanovené v článcích 21 a 23 uvedeného nařízení.

46

S ohledem na výše uvedené je třeba na první až třetí otázku odpovědět tak, že čl. 23 písm. c) nařízení č. 805/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že se pojem „výjimečné okolnosti“, který je v něm uveden, vztahuje na situaci, v níž by pokračování v řízení o výkonu rozhodnutí potvrzeného jako evropský exekuční titul, když dlužník podal v členském státě původu opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí nebo žádost o opravu nebo zrušení potvrzení evropského exekučního titulu, vystavilo tohoto dlužníka skutečnému nebezpečí zvlášť závažné újmy, jejíž náhrada by byla v případě zrušení uvedeného rozhodnutí nebo opravy či zrušení potvrzení evropského exekučního titulu nemožná či mimořádně obtížná. Tento pojem neodkazuje na okolnosti související se soudním řízením probíhajícím v členském státě původu a namířeným proti rozhodnutí potvrzenému jako evropský exekuční titul nebo proti potvrzení evropského exekučního titulu.

47

Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 23 nařízení č. 805/2004 vykládán v tom smyslu, že umožňuje současné uplatnění opatření spočívajících v omezení vykonávacího řízení, poskytnutí jistoty nebo přerušení vykonávacího řízení, jež stanoví v písmenech a), b) a c).

48

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že článek 23 nařízení č. 805/2004, nadepsaný „Zastavení [Odklad] nebo omezení výkonu“, vyjmenovává opatření, která mohou být nařízena příslušným soudem nebo orgánem členského státu výkonu na žádost dlužníka, a sice omezení vykonávacího řízení na ochranná opatření nebo podmínění výkonu poskytnutím jistoty nebo za výjimečných okolností přerušení vykonávacího řízení.

49

Ze znění tohoto článku vyplývá, že opatření, která stanoví, jsou spojena spojkou „nebo“, jež může mít v některých jazykových zněních buď alternativní, nebo kumulativní význam (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Autoservizi Giordano, C‑513/18, EU:C:2020:59, bod 24 a citovaná judikatura). Použití této spojky tedy nevypovídá nic o záměru unijního normotvůrce, pokud jde o možnost současného uplatnění opatření uvedených v článku 23 nařízení č. 805/2004.

50

Naproti tomu ze systematiky tohoto článku a dosahu opatření, jež stanoví, lze usuzovat, že současné uplatnění opatření spočívajícího v přerušení vykonávacího řízení upraveného v čl. 23 písm. c) nařízení č. 805/2004 na straně jedné a opatření spočívajícího v omezení tohoto řízení upraveného v písmeni a) tohoto článku nebo opatření stanoveného v uvedeném čl. 23 písm. b) a spočívajícího v uložení povinnosti věřiteli poskytnout jistotu na straně druhé není možné.

51

Přerušení vykonávacího řízení nařízené na žádost dlužníka v souladu s čl. 23 písm. c) nařízení č. 805/2004 totiž vzhledem ke svým bezprostředním účinkům na pokračování tohoto řízení brání možnosti omezit toto řízení na ochranná opatření ve smyslu čl. 23 písm. a) tohoto nařízení. Povinnost věřitele poskytnout jistotu podle čl. 23 písm. b) uvedeného nařízení je upravena proto, aby bylo možné okamžitě přistoupit k výkonu předmětného nároku, což logicky vylučuje současné uplatnění opatření spočívajícího v odkladu výkonu rozhodnutí.

52

Jak ovšem v podstatě uvedl generální advokát v bodě 52 svého stanoviska, není vyloučeno, že příslušný soud nebo orgán členského státu výkonu může věřiteli uložit povinnost poskytnout jistotu jakožto podmínku provedení vykonávacích opatření výlučně ochranné povahy.

53

Vzhledem k předchozím úvahám je třeba na čtvrtou otázku odpovědět tak, že článek 23 nařízení č. 805/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje současné uplatnění opatření spočívajících v omezení vykonávacího řízení a v poskytnutí jistoty, která stanoví v písmenech a) a b), avšak nikoli současné uplatnění jednoho z těchto dvou opatření a opatření spočívajícího v přerušení vykonávacího řízení ve smyslu písm. c) tohoto článku.

54

Pátá otázka, jež cílí na výklad čl. 36 odst. 1 a čl. 44 odst. 2 nařízení č. 1215/2012, se týká účinků rozhodnutí vydaného v členském státě původu, kterým se nařizuje odklad vykonatelnosti rozhodnutí o nesporném nároku potvrzeného jako evropský exekuční titul, na řízení o výkonu posledně uvedeného rozhodnutí, jež bylo zahájeno v členském státě výkonu.

55

Úvodem je třeba poukázat na to, že i když z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nevyplývá, že by ke dni předložení věci Soudnímu dvoru příslušný německý soud s konečnou platností rozhodl o odkladu výkonu evropského exekučního titulu ze dne 24. října 2019, řízení zahájené v tomto smyslu před uvedeným soudem k tomuto datu probíhalo, takže nelze vyloučit, že rozhodnutí o odkladu výkonu tohoto exekučního titulu bude vydáno. Není tudíž zjevné, že by odpověď na pátou otázku nebyla pro předkládající soud užitečná pro rozhodnutí sporu, který mu byl předložen. Z toho plyne, že tato otázka je přípustná.

56

Je třeba rovněž uvést, že i když předkládající soud formálně žádá o výklad čl. 36 odst. 1 a čl. 44 odst. 2 nařízení č. 1215/2012, nařízení č. 805/2004, na jehož základě bylo zahájeno vykonávací řízení ve věci v původním řízení, upravuje samo v čl. 6 odst. 2 případ odkladu vykonatelnosti rozhodnutí potvrzeného jako evropský exekuční titul.

57

Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr má pravomoc vybrat ze všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, zejména z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, ty prvky unijního práva, které je s přihlédnutím k předmětu sporu třeba vyložit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. dubna 2021, Profi Credit Slovakia, C‑485/19, EU:C:2021:313, bod 50 a citovaná judikatura), je třeba pátou otázku chápat tak, že cílí na výklad čl. 6 odst. 2 nařízení č. 805/2004.

58

Podstatou páté otázky předkládajícího soudu tudíž je, zda čl. 6 odst. 2 nařízení č. 805/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud byla v členském státě původu odložena vykonatelnost rozhodnutí potvrzeného jako evropský exekuční titul, je soud členského státu výkonu na základě tohoto rozhodnutí povinen přerušit vykonávací řízení zahájené v posledně uvedeném státě.

59

V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že z čl. 6 odst. 1 nařízení č. 805/2004 vyplývá, že potvrzení rozhodnutí o nesporném nároku jakožto evropského exekučního titulu podléhá několika podmínkám, mimo jiné podmínce stanovené v čl. 6 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení, která se týká vykonatelnosti tohoto rozhodnutí v členském státě původu.

60

Podle článku 11 tohoto nařízení je potvrzení evropského exekučního titulu účinné pouze v mezích vykonatelnosti uvedeného rozhodnutí.

61

Z těchto ustanovení vyplývá, že evropský exekuční titul nemůže vyvolávat právní účinky, pokud byla vykonatelnost takto potvrzeného rozhodnutí v členském státě původu odložena.

62

Právě v tomto kontextu čl. 6 odst. 2 nařízení č. 805/2004 stanoví, že pokud rozhodnutí potvrzené jako evropský exekuční titul přestalo být vykonatelné nebo jeho vykonatelnost byla pozastavena či omezena, je na časově neomezenou žádost podanou původnímu soudu vystaveno pomocí vzorového formuláře uvedeného v příloze IV tohoto nařízení osvědčení o pozastavené či omezené vykonatelnosti.

63

Pokud tedy byla v členském státě původu odložena vykonatelnost rozhodnutí potvrzeného jako evropský exekuční titul, je příslušný soud nebo orgán členského státu výkonu povinen v případě předložení osvědčení podle čl. 6 odst. 2 nařízení č. 805/2004 přerušit vykonávací řízení zahájené v tomto státě.

64

Vzhledem k předchozím úvahám je třeba na pátou otázku odpovědět tak, že čl. 6 odst. 2 nařízení č. 805/2004 ve spojení s článkem 11 tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že pokud byla v členském státě původu odložena vykonatelnost rozhodnutí potvrzeného jako evropský exekuční titul a soudu členského státu výkonu bylo předloženo osvědčení podle tohoto čl. 6 odst. 2, je soud členského státu výkonu povinen na základě tohoto rozhodnutí přerušit vykonávací řízení zahájené v posledně uvedeném státě.

65

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: