1

Svou žalobou se Evropský parlament domáhá toho, aby Soudní dvůr zrušil čl. 1 odst. 1 a 5, jakož i články 2 až 5, 7, 9 a 10 prováděcího rozhodnutí Komise C(2020) 8797 ze dne 18. prosince 2020, kterým se uděluje částečné povolení pro některá použití oxidu chromového na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (Chemservice GmbH a další) (dále jen „napadené rozhodnutí“) v rozsahu, v němž se tyto články týkají povolení pro použití 2, 4 a 5 a použití 1, pokud jde o formulaci směsí pro použití 2, 4 a 5.

2

Body 1, 8, 12, 22, 69, 70, 72, 73, 77, 82 a 119 odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. 2006, L 396, s. 1, a oprava Úř. věst. 2007, L 136, s. 3) ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 (Úř. věst. 2008, L 353, s. 1) (dále jen „nařízení REACH“), uvádějí:

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

3

Článek 1 nařízení REACH, nadepsaný „Účel a oblast působnosti“, v odstavcích 1 až 3 stanoví:

„1.   Účelem tohoto nařízení je zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí, včetně podpory alternativních metod hodnocení rizik látek, a volný pohyb látek na vnitřním trhu za současného zvýšení konkurenceschopnosti a inovace.

2.   Toto nařízení stanoví pravidla pro látky a přípravky ve smyslu článku 3. Tato pravidla se použijí na výrobu, uvádění na trh nebo používání látek samotných nebo obsažených v přípravcích nebo v předmětech a na uvádění na trh přípravků

3.   Toto nařízení je založeno na zásadě, že výrobci, dovozci a následní uživatelé musí zajistit, že vyrábějí, uvádějí na trh nebo používají látky, které nepůsobí nepříznivě na lidské zdraví nebo životní prostředí. Ustanovení tohoto nařízení se opírají o zásadu předběžné opatrnosti.“

4

Článek 3 tohoto nařízení, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]“

5

Hlava VII nařízení REACH, která obsahuje články 55 až 66, se týká povolování „látek vzbuzujících velmi velké obavy“ z důvodu jejich vážných a často nevratných účinků na lidské zdraví a životní prostředí.

6

Článek 55 nařízení REACH, nadepsaný „Cíl povolování a posuzování náhrad“, stanoví:

„Cílem této hlavy je zajistit řádné fungování vnitřního trhu a zároveň zajistit, aby rizika plynoucí z látek vzbuzujících velmi velké obavy byla náležitě kontrolována a aby tyto látky byly postupně nahrazeny vhodnými alternativními látkami nebo technologiemi, je-li to z hospodářského a technického hlediska uskutečnitelné. Za tímto účelem všichni výrobci, dovozci a následní uživatelé žádající o povolení analyzují dostupnost alternativních látek a zváží jejich rizika a technickou a ekonomickou uskutečnitelnost náhrady.“

7

Článek 56 uvedeného nařízení, nadepsaný „Obecná ustanovení“, v odstavci 1 stanoví:

„Výrobce, dovozce nebo následný uživatel nesmí uvést na trh látku pro použití nebo ji sám používat, je-li tato látka uvedena v příloze XIV, ledaže

[…]

[…]“

8

Článek 57 nařízení REACH, nadepsaný „Látky, které mají být zahrnuty do přílohy XIV“, stanoví:

„Do přílohy XIV mohou být postupem podle článku 58 zahrnuty tyto látky:

[…]“

9

Článek 58 tohoto nařízení, nadepsaný „Zavedení látek do přílohy XIV“, stanoví:

„1.   Případné rozhodnutí zahrnout do přílohy XIV látky uvedené v článku 57 se přijme postupem podle čl. 133 odst. 4. Pro každou látku stanoví:

[…]

3.   […]

Počet látek zahrnutých do přílohy XIV a data uvedená podle odstavce 1 rovněž zohlední schopnost agentury zpracovat žádosti ve stanovené lhůtě. Agentura poprvé doporučí zahrnutí prioritních látek do přílohy XIV do 1. června 2009. Další doporučení agentury následují nejméně každý druhý rok s cílem zahrnout do přílohy XIV další látky.

[…]“

10

Podle nařízení Komise (EU) č. 348/2013 ze dne 17. dubna 2013, kterým se mění příloha XIV nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) (Úř. věst. 2013, L 108, s. 1), byl oxid chromový zahrnut do této přílohy jako karcinogen kategorie IA a mutagen kategorie 1B na základě jeho vnitřních vlastností.

11

Článek 60 nařízení REACH, nadepsaný „Udělování povolení“, stanoví:

„1.   Komise je příslušná pro rozhodování o žádostech o povolení podle této hlavy.

2.   Aniž je dotčen odstavec 3, povolení se udělí, pokud je riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí v důsledku použití látky plynoucí z vnitřních vlastností uvedených v příloze XIV náležitě kontrolováno v souladu s bodem 6.4 přílohy I, a jak je prokázáno v žadatelově zprávě o chemické bezpečnosti, s přihlédnutím ke stanovisku Výboru pro posuzování rizik uvedenému v čl. 64 odst. 4 písm. a). Při udělování povolení a při dodržení podmínek, které jsou v něm stanoveny, přihlíží Komise ke všem vypouštěním, emisím a ztrátám, včetně rizik vzniklých z širokého nebo rozptýleného použití, které jsou v době rozhodnutí známy.

[…]

4.   Nelze-li povolení podle odstavce 2 nebo pro látky uvedené v odstavci 3 udělit, může být uděleno, pouze pokud se prokáže, že socioekonomické přínosy převažují nad riziky pro lidské zdraví nebo životní prostředí plynoucími z použití látky, a pokud nejsou k dispozici žádné vhodné alternativní látky nebo technologie. Toto rozhodnutí se přijme po zvážení všech následujících hledisek a s přihlédnutím ke stanoviskům Výboru pro hodnocení rizik a Výboru pro socioekonomickou analýzu uvedeným v čl. 64 odst. 4 písm. a) a b):

5.   Při hodnocení toho, zda jsou dostupné vhodné alternativní látky nebo technologie, zohlední Komise všechna podstatná hlediska včetně

[…]

7.   Povolení se udělí pouze tehdy, je-li žádost podána v souladu s požadavky článku 62.

[…]“

12

Článek 62 tohoto nařízení, nadepsaný „Žádosti o povolení“, v odstavci 4 stanoví:

„Žádost o povolení obsahuje tyto informace

13

Článek 64 uvedeného nařízení, nadepsaný „Postup pro rozhodnutí o povolení“, stanoví:

„1.   Agentura potvrdí datum obdržení žádosti. Výbory agentury pro posuzování rizik a pro socioekonomickou analýzu vydají návrhy stanovisek do deseti měsíců ode dne obdržení žádosti.

2.   Agentura na své internetové stránce s přihlédnutím k článkům 118 a 119 o přístupu k informacím zpřístupní podrobné informace o použitích, pro něž byla obdržena žádost, a o přezkumu povolení a uvede lhůtu, ve které mohou zúčastněné třetí osoby předkládat informace o alternativních látkách nebo technologiích.

3.   Při přípravě stanoviska každý z výborů uvedených v odstavci 1 nejprve ověří, zda žádost obsahuje všechny informace uvedené v článku 62, které spadají do oblasti jeho působnosti. V případě potřeby výbory žadatele po vzájemné konzultaci společně požádají o doplňující informace, aby žádost odpovídala požadavkům článku 62. Pokud to Výbor pro socioekonomickou analýzu považuje za nutné, může od žadatele nebo třetích osob v určeném období požadovat další informace o možných alternativních látkách nebo technologiích. Výbory přihlédnou rovněž k informacím předloženým třetími osobami.

4.   Návrhy stanovisek obsahují:

[…]

8.   Komise připraví návrh rozhodnutí o povolení do tří měsíců od obdržení stanovisek od agentury. Konečné rozhodnutí o udělení nebo zamítnutí povolení se přijme postupem podle čl. 133 odst. 2.

[…]“

14

Příloha I nařízení REACH, nadepsaná „Obecná ustanovení o posuzování látek a vypracovávání zpráv o chemické bezpečnosti“, obsahuje oddíl 5, nadepsaný „Posouzení expozice“, který upřesňuje, že toto posouzení zahrnuje dva kroky. Pokud jde o druhý krok týkající se „odhad[u] expozice“, bod 5.2.4 zní takto:

„[p]rovede se odhad úrovní expozice pro všechny skupiny obyvatelstva (pracovníci, spotřebitelé a osoby exponované nepřímo přes životní prostředí) […]. Při odhadu expozice se zohlední zejména

– […]“

15

Oxid chromový patří z důvodu svých karcinogenních a toxických vlastností k látkám kvalifikovaným jako látky „vzbuzující velmi velké obavy“ uvedeným v příloze XIV nařízení REACH. Na použití této látky se vztahuje povinnost povolení podle čl. 56 odst. 1 písm. a) téhož nařízení.

16

V roce 2015 podala společnost Lanxess Deutschland GmbH a další hospodářské subjekty (dále jen „žadatelé“) žádost o povolení pro šest kategorií použití oxidu chromového.

17

O povolení bylo požádáno pro následujících šest kategorií použití: použití při formulaci směsí („kategorie 1“); použití při funkčním chromování („kategorie 2“); použití při funkčním chromování s dekorativní povahou („kategorie 3“); použití při povrchové úpravě pro použití v leteckém a kosmickém průmyslu (nesouvisející s funkčním chromováním nebo funkčním chromováním dekorativního typu) („kategorie 4“); použití při povrchové úpravě [kromě pasivace pocínované oceli (elektrolytické cínování – ETP)] pro použití v odvětvích stavitelství, automobilového průmyslu, metalurgie a úpravy kovů, jakož i průmyslového inženýrství obecně (nesouvisející s funkčním chromováním nebo funkčním chromováním dekorativního typu) („kategorie 5“); a použití při pasivaci pocínované oceli (ETP) („kategorie 6“).

18

Stanoviska Výboru pro posuzování rizik (dále jen „RAC“) a Výboru pro socioekonomickou analýzu (dále jen „SEAC“) v souladu s článkem 64 nařízení REACH byla zveřejněna v září 2016.

19

Dne 27. března 2019 přijal Parlament usnesení vyjadřující nesouhlas s prvním návrhem rozhodnutí. Námitka Parlamentu byla založena na tom, že informace poskytnuté žadateli měly závažné nedostatky, a proto nebylo možné správně posoudit splnění podmínek pro udělení povolení, zejména dostupnost či nedostupnost bezpečnějších alternativ. Podle Parlamentu to platí tím spíše, že popis zamýšlených použití dotčené látky byl natolik obecný, že vedl k velmi širokému rozsahu povolení. V tomto ohledu se Parlament rovněž domníval, že přístup Komise spočívající v tom, že napravila nedostatky žádosti tím, že vyzvala žadatele, aby poskytl údaje chybějící ve zprávě o přezkumu, nebyl v souladu s rozsudkem Tribunálu ze dne 7. března 2019, Švédsko v. Komise (T‑837/16, EU:T:2019:144).

20

V návaznosti na toto usnesení Parlamentu vyloučila Komise z působnosti svého návrhu rozhodnutí kategorii 3 (použití při funkčním chromování s dekorativní povahou). Ve zbývající části Komise setrvala na svém původním přístupu, který spočíval v udělení povolení, zároveň jej však spojila s určitými podmínkami a omezeními.

21

Dne 18. prosince 2020 přijala Komise napadené rozhodnutí.

22

V bodě 8 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že povolení týkající se oxidu chromového může být uděleno pouze na základě čl. 60 odst. 4 nařízení REACH.

23

V bodech 9 až 15 odůvodnění Komise přezkoumala první ze dvou podmínek stanovených tímto ustanovením, a sice podmínku, že socioekonomické přínosy musí převážit nad riziky pro lidské zdraví nebo životní prostředí plynoucími z použití látky.

24

Konkrétně body 10 až 12 a 15 odůvodnění znějí takto:

[…]

25

V bodech 16 až 24 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise analyzovala druhou podmínku stanovenou v čl. 60 odst. 4 nařízení REACH pro udělení povolení, a sice podmínku, že nesmí existovat vhodné alternativní látky nebo technologie.

26

Konkrétně body 18 až 20 a 22 odůvodnění znějí takto:

[…]

27

A dále body 26 a 27 odůvodnění znějí následovně:

28

Článek 1 odst. 1 napadeného rozhodnutí povoluje pět kategorií požadovaných použití oxidu chromového v mezích, které upřesňuje:

29

Článek 2 odst. 2 tohoto rozhodnutí stanoví:

„Držitelé povolení vypracují zvláštních scénáře expozice pro konkrétní procesy, operace a úkoly (včetně automatizovaných/manuálních systémů a otevřených/uzavřených systémů a jejich kombinací) a pro každý ze specifických scénářů popíší opatření k řízení rizik a provozní podmínky pro kontrolu expozice pracovníků chromu (VI) a jeho emisí do životního prostředí, které jsou reprezentativní pro všechna místa, kde dochází k povolenému použití. Scénáře expozice obsahují informace o úrovních expozice vyplývajících z provádění těchto opatření k řízení rizik a provozních podmínek.

Držitelé povolení zvolí opatření k řízení rizik obsažená ve zvláštních scénářích expozice v souladu s článkem 5 směrnice [Evropského parlamentu a Rady] 2004/37/ES [ze dne 29. dubna 2004 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci (šestá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice Rady 89/391/EHS) (Úř. věst. 2004, L 158, s. 50; Zvl. vyd. 05/05, s. 158)]. Držitelé povolení zdokumentují a zdůvodní výběr opatření k řízení rizik a na požádání zpřístupní příslušné dokumenty příslušným orgánům členského státu, v němž dochází k povolenému použití.“

30

Článek 5 uvedeného rozhodnutí stanoví, že pokud jde o povolení pro použití 2, 4 a 5, „musí následní uživatelé do svého oznámení agentuře podle čl. 66 odst. 1 nařízení [REACH] zahrnout vysvětlení základních funkcí oxidu chromového uvedených v čl. 1 odst. 1, které jsou nezbytné pro jejich použití, včetně odůvodnění, proč jsou tyto základní funkce pro toto použití nezbytné“.

31

Evropský parlament navrhuje, aby Soudní dvůr:

32

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

33

Podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 27. května 2021 podala Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) na základě čl. 40 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a článku 130 jednacího řádu Soudního dvora v této věci návrh na vstup do řízení v postavení vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Komise. Usnesením ze dne 17. září 2021 předseda Soudního dvora tomuto návrhu vyhověl.

34

ECHA předložila spis vedlejšího účastníka na podporu návrhových žádání Komise.

35

Parlament navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil čl. 1 odst. 1 a 5, jakož i články 2 až 5, 7, 9 a 10 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týkají povolení pro použití 2, 4 a 5, jakož i pro použití 1, pokud jde o formulaci směsí pro použití 2, 4 a 5.

36

Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že částečné zrušení unijního aktu je možné pouze v rozsahu, v němž jsou prvky, jejichž zrušení je požadováno, oddělitelné od zbytku tohoto aktu. Soudní dvůr v tomto ohledu opakovaně rozhodl, že tento požadavek není splněn, jestliže by částečné zrušení aktu způsobilo změnu podstaty nezrušené části tohoto aktu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. listopadu 2017, SolarWorld v. Rada, C‑205/16 P, EU:C:2017:840, bod 38 a citovaná judikatura).

37

V projednávaném případě je napadené rozhodnutí složeno ze sbírky povolení týkajících se odlišných použití oxidu chromového a hlavní návrhová žádání předložená Parlamentem znějí na zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž týká povolení pro použití 2, 4 a 5, jakož i pro použití 1, pokud jde o formulaci směsí pro tato použití.

38

Případné zrušení povolení uděleného napadeným rozhodnutím pro uvedená použití by proto nemělo vliv na povolení udělené pro jiná použití, a nezměnilo by tedy podstatu nezrušené části tohoto rozhodnutí.

39

Za těchto podmínek se návrhová žádání předložená Parlamentem a znějící na částečné zrušení napadeného rozhodnutí týkají částí oddělitelných od zbytku tohoto rozhodnutí, a jsou tedy přípustná.

40

Je třeba připomenout, že povolení látky zařazené do přílohy XIV nařízení REACH může být podobně jako v případě oxidu chromového uděleno ve dvou případech, a sice:

41

V projednávané věci měla Komise za to, že riziko zamýšlených použití oxidu chromového pro lidské zdraví není náležitě kontrolováno, a v důsledku toho se opřela o čl. 60 odst. 4 nařízení REACH, aby napadeným rozhodnutím povolila některá použití této látky.

42

Na podporu své žaloby Parlament uplatňuje jediný žalobní důvod vycházející z toho, že Komise dostatečně neověřila splnění podmínek uložených v čl. 60 odst. 4 a 7 nařízení REACH.

43

V tomto ohledu Soudní dvůr zaprvé rozhodl, že z čl. 60 odst. 4 nařízení REACH ve spojení s bodem 69 jeho odůvodnění vyplývá, že je na žadateli o povolení, aby prokázal, že jsou splněny podmínky stanovené v tomto článku pro udělení povolení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. února 2021, Komise v. Švédsko, C‑389/19 P, bod 33).

44

Článek 62 odst. 4 nařízení REACH upřesňuje informace, které musí žadatel o povolení poskytnout při podání své žádosti o povolení. Podle písmena d) tohoto ustanovení musí být tedy k této žádosti přiložena zpráva o chemické bezpečnosti, která se podle přílohy I tohoto nařízení týká rizik, která použití dotčené látky představuje pro lidské zdraví nebo životní prostředí z důvodu jejích inherentních vlastností, které jsou popsány v příloze XIV uvedeného nařízení.

45

Bod 5.2.4 této přílohy I stanoví, že se odhad úrovní expozice pro všechny skupiny obyvatelstva (pracovníci, spotřebitelé a osoby exponované nepřímo přes životní prostředí) provedený ve zprávě o chemické bezpečnosti musí opírat zejména o „řádně naměřené reprezentativní údaje o expozici“.

46

Zadruhé Soudní dvůr rovněž rozhodl, že čl. 60 odst. 4 a 5 nařízení REACH ukládá Komisi, aby ověřila, zda jsou podmínky stanovené v čl. 60 odst. 4 skutečně splněny. Pokud má Komise po provedení posouzení a s ohledem na všechny údaje předložené žadatelem nebo jinými osobami anebo údaje, které sama získala, za to, že žadatel nepředložil důkazy, a neunesl tak důkazní břemeno, musí tento orgán žádost o povolení zamítnout (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. února 2021, Komise v. Švédsko, C‑389/19 P, bod 33).

47

Komisi je při výkonu této pravomoci nápomocna ECHA, o níž článek 64 nařízení REACH stanoví, že dva výbory – RAC a SEAC – vydají své stanovisko k žádosti o povolení.

48

Pokud jde o RAC, čl. 64 odst. 4 písm. a) tohoto nařízení stanoví tedy, že RAC posuzuje „rizik[a] pro lidské zdraví nebo životní prostředí vyplývajícího z použití látky, včetně vhodnosti a účinnosti opatření k řízení rizik, popsaného v žádosti a případně posouzení rizik možných alternativ“. Pokud jde o SEAC, ten musí podle čl. 64 odst. 4 písm. b) uvedeného nařízení provést „posouzení socioekonomických faktorů a dostupnosti, vhodnosti a technické proveditelnosti alternativ, které jsou spojeny s použitím látky popsaným v žádosti, je-li žádost podána v souladu s článkem 62 a veškerých příspěvků třetích osob předložených podle odstavce 2 tohoto článku.“

49

V rámci první části svého jediného žalobního důvodu Parlament tvrdí, že Komise porušila čl. 60 odst. 4 nařízení REACH, když povolila použití látky vzbuzující velmi velké obavy, a sice oxidu chromového, aniž předtím dospěla k jednoznačnému hodnocení toho, zda tato použití představují rizika pro lidské zdraví. Parlament má za to, že za těchto podmínek se Komise nemohla ujistit, že „socioekonomické přínosy převažují nad riziky pro lidské zdraví nebo životní prostředí“, jak to vyžaduje uvedené ustanovení.

50

Parlament připomíná, že čl. 62 odst. 4 písm. d) nařízení REACH vyžaduje, aby žádost o povolení obsahovala „zprávu o chemické bezpečnosti […] v souladu s přílohou I, která pojednává o rizicích pro lidské zdraví nebo životní prostředí“ a bod 5.2.4 této přílohy stanoví, že odhad expozice zohlední zejména „řádně naměřené reprezentativní údaje o expozici“.

51

Ze stanovisek RAC, jejichž závěry se týkají bodů 10 a 11 odůvodnění napadeného rozhodnutí, přitom vyplývá, že informace poskytnuté žadateli o použití 1, 2, 4 a 5 jsou málo reprezentativní vzhledem k omezenému počtu naměřených údajů o expozici a nejisté spolehlivosti, zejména pokud jde o expozici pracovníků, jelikož neexistují dostatečné informace o provozních podmínkách, opatřeních k řízení rizik a hodnotách expozice pro konkrétní úkoly a místa.

52

Jak ostatně vyplývá z bodu 12 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Komise se na základě výslovného doporučení RAC rozhodla uložit dodatečné podmínky a způsoby dohledu. Článek 2 odst. 2 napadeného rozhodnutí tak podmínil udělení povolení tím, že jejich držitelé poskytnou ve zprávě o přezkumu takové základní údaje, jako jsou scénáře expozice a související opatření k řízení rizik, které chyběly při posuzování rizik. Taková podmínka podle Parlamentu prokazuje, že Komise nemohla spolehlivě a s konečnou platností určit, zda „socioekonomické přínosy převažují nad riziky pro lidské zdraví nebo životní prostředí plynoucími z použití látky“.

53

Komise na svou obranu tvrdí, že každé vědecké hodnocení ze své podstaty zahrnuje nejistotu. Navzdory nejistotě zmíněné žalobcem, která již byla zjištěna ve stanovisku RAC a rovněž plně uznána v bodech odůvodnění napadeného rozhodnutí, má Komise za to, že žadatelé unesli důkazní břemeno, které jim přísluší. Domnívá se, že byla schopna posoudit skutečnost, že socioekonomické přínosy převažují nad riziky pro lidské zdraví.

54

Pokud jde o nejistotu týkající se expozice pracovníků, Komise zaprvé poznamenává, že navzdory omezenému množství naměřených údajů o expozici obsažených ve zprávě o chemické bezpečnosti měl RAC za to, že poskytnuté údaje jsou dostatečné k provedení posouzení a k tomu, aby SEAC mohl zvážit přínosy ve vztahu k rizikům, jak bylo uvedeno v bodě 10 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

55

Zadruhé nebylo podle Komise možné od žadatelů očekávat, že poskytnou naměřené údaje o expozici týkající se více než 1500 míst následných uživatelů, přičemž jejich počet ostatně nemohl být v okamžiku udělení povolení znám.

56

Zatřetí Komise uvádí, že skutečnost, že relevantní hodnoty expozice 2 μg/m3 pro kategorie použití 2, 4 a 5 a 0,5 μg/m3 pro kategorii použití 1, představují pětinu a dvacetinu závazných hodnot expozice při práci Evropské unie pro sloučeniny chromu (VI), uplatňovaných v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2398 ze dne 12. prosince 2017, kterou se mění směrnice 2004/37/ES o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci (Úř. věst. 2017, L 345, s. 87), ukazuje, že napadené rozhodnutí přispívá ke snížení expozice tím, že zlepšuje ochranu zaměstnanců, a je tedy v souladu s cíli povolení.

57

Začtvrté RAC podle Komise rovněž doporučil další podmínky a způsoby dodatečného dohledu, které byly převzaty do napadeného rozhodnutí a jejichž cílem bylo další snížení expozice na pracovišti.

58

S ohledem na nejistotu uvedenou RAC a za účelem ověření spolehlivosti poměru přínosů a rizik se SEAC, jak Komise vysvětlila v bodě 15 odůvodnění napadeného rozhodnutí, opíral o nejnepříznivější scénář, z něhož vyvodil, že přínosy dalšího používání oxidu chromového převažují nad riziky pro lidské zdraví.

59

Komise má za to, že důkladně posoudila stanoviska RAC a SEAC a shledala je úplnými, soudržnými a relevantními. Ačkoli Parlament tvrdí opak, podle Komise nejsou požadavky na sledování stanovené v čl. 2 odst. 2 napadeného rozhodnutí určeny k nápravě „nedostatků žádosti“, ale jejich cílem je získat další informace o expozici a emisích v souladu s doporučeními uvedenými ve stanoviscích ECHA. Tento požadavek je podle ní v souladu s obecnou logikou nařízení REACH, která je vedena zásadou trvalého zlepšování a jejímž cílem je konkrétně zlepšovat průběžně kvalitu právní úpravy chemických látek díky soustavnému získávání a zlepšování údajů o látkách pro účely právní úpravy.

60

ECHA ve svém spisu vedlejšího účastníka předloženém na podporu návrhových žádání Komise tvrdí, že SEAC zohlednil přetrvávající nejistotu ohledně expozice pracovníků, když zvolil nejnepříznivější scénář, takže tato nejistota nezpochybňuje závěr tohoto výboru, že socioekonomické přínosy povolených použití převažují nad riziky pro lidské zdraví.

61

V první části jediného žalobního důvodu Parlament vytýká Komisi, že měla za to, že socioekonomické přínosy kategorií použití 1, 2, 4 a 5 oxidu chromového, které povolila, převažují nad riziky, která tato použití představují pro lidské zdraví, ačkoli před svým posouzením neměla k dispozici dostatečně úplné a spolehlivé posouzení těchto rizik.

62

Zaprvé RAC ve svých stanoviscích zdůraznil, jak vyplývá z bodu 10 odůvodnění napadeného rozhodnutí, nespolehlivost údajů týkajících se expozice pracovníků u všech dotčených použití z důvodu „přetrvávajícího nedostatku kontextuálních informací“ o podmínkách, za kterých byly tyto údaje měřeny.

63

Konkrétně RAC ve svém stanovisku ke kategorii použití 2 (funkční chromování) popsal tuto obtíž takto: „[n]ejvětší nejistota vyplývá z toho, že neexistuje jednoznačná souvislost mezi provozními podmínkami, opatřeními k řízení rizik a hodnotami expozice pro konkrétní úkoly a místa, které by mohly žádost oprávněně reprezentovat. RAC to považuje za významný nedostatek žádosti, vzhledem k tomu, že existují velké rozdíly mezi místy, kde se chromování provádí, např. pokud jde o strukturu budov, rozsah a frekvenci chromování, úroveň automatizace procesu, používání elektrolýzy, velikost pochromovaných částí a dostupnost místního odsávacího odvětrávání, což má vliv na expozice a opatření k řízení rizik, která jsou ke kontrole expozice potřebná.“

64

Zadruhé, jak sama Komise připustila v bodě 10 odůvodnění napadeného rozhodnutí, RAC ve svých stanoviscích konstatoval značnou nejistotu týkající se expozice pracovníků, kterou lze přičíst omezené dostupnosti naměřených údajů o expozici.

65

Zatímco počet potenciálních míst v Unii, na kterých dochází k funkčnímu chromování (kategorie použití 2), byl žadateli odhadnut na 1590, posledně uvedení založili své posouzení expozice pracovníků na údajích naměřených 23 společnostmi usazenými v 7 různých státech, které představovaly méně než 2 % společností provádějících toto použití. Stejně tak zatímco počet potenciálních míst v Unii, které provádějí povrchovou úpravu (kategorie použití 4 a 5), byl žadateli odhadnut na 374 (kategorie 4) a 515 (kategorie 5), tito žadatelé založili své posouzení expozice pracovníků na údajích naměřených 11 podniky představujícími méně než 3 % společností provádějících uvedená použití a pocházejících ze studií provedených převážně v západoevropských zemích.

66

Je tudíž třeba uvést, že vzhledem k velkým rozdílům existujícím mezi místy chromování v několika určujících aspektech, které jsou uvedeny v bodě 63 tohoto rozsudku, k nízkému počtu míst chromování, z nichž pocházejí údaje, na nichž žadatelé založili své posouzení, a k neexistenci kontextuálních informací o podmínkách panujících na těchto místech, nejsou údaje o expozici týkající se pracovníků poskytnuté žadateli reprezentativní.

67

Zatřetí, pokud jde o posouzení rizik vyplývajících z expozice obecné populace z důvodu vypouštění látky do životního prostředí, RAC vyjádřil politování nad tím, že žadatelé nepředložili posouzení týkající se takového vypouštění do odpadních vod. Jak však uvádí bod 11 odůvodnění napadeného rozhodnutí, tento výbor nepovažoval tento nedostatek za rozhodující ze dvou důvodů, a sice že předpoklady, z nichž vycházeli žadatelé, pravděpodobně přeceňují rizika pro obecnou populaci a že chrom (VI) se ve většině environmentálních podmínek rychle mění na chrom (III), který není karcinogenní.

68

Z výše uvedeného vyplývá, že údaje předložené žadateli o expozici pracovníků a obecné populace oxidu chromovému z důvodu použití, pro která bylo žádáno o povolení, byly stiženy nedostatkem reprezentativnosti, spolehlivosti a úplnosti. Ostatně v bodech 10 až 12 odůvodnění napadeného rozhodnutí sama Komise připustila, že posouzení této expozice oxidu chromovému bylo stiženo nejistotou.

69

Je zajisté pravda, jak správně tvrdí Komise, že každé vědecké hodnocení s sebou ze své povahy nese nejistotu, takže jeho spolehlivost nemůže být podmíněna tím, že tato nejistota bude zcela odstraněna.

70

Komise však může vydat povolení požadované podle čl. 60 odst. 4 nařízení REACH pouze tehdy, když jsou skutečně splněny podmínky stanovené v tomto ustanovení, a když má po provedení důkladného přezkumu a ověření dostatečného počtu podstatných a spolehlivých informací za to, že přetrvávající nejistota je v tomto ohledu zanedbatelná (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. února 2021, Komise v. Švédsko, C‑389/19 P, EU:C:2021:131, body 33 a 35).

71

V projednávaném případě, jak uvedl generální advokát v bodě 124 svého stanoviska, přitom nejistota ohledně jak expozice pracovníků, tak nepřímé expozice populace z důvodu vypouštění oxidu chromového do životního prostředí nebyla kvalifikována jako „zanedbatelná“ v napadeném rozhodnutí ani ve stanoviscích RAC. Naopak v bodě 10 odůvodnění tohoto rozhodnutí sama Komise kvalifikovala nejistotu týkající se expozice pracovníků jako „významnou“. Jak rovněž uvedl generální advokát v bodě 119 svého stanoviska, RAC dokonce považoval za „největší nejistotu“ způsobující „podstatný nedostatek“ žádosti pro ony čtyři kategorie použití neexistenci jasné souvislosti mezi provozními podmínkami, které se mění podle úkolů a míst, opatřeními k řízení rizik a naměřenými hodnotami expozice.

72

Kromě toho je třeba připomenout, že oxid chromový patří mezi „látky vzbuzující velmi velké obavy“, kterým je podle bodu 69 odůvodnění nařízení REACH třeba věnovat zvláštní pozornost v souladu se zásadou předběžné opatrnosti. Jak přitom uvedl generální advokát v bodě 133 svého stanoviska, přístup umožňující povolit použití oxidu chromového na základě velmi omezeného počtu údajů týkajících se těchto použití by byl zjevně v rozporu s cílem spočívajícím v zacházení s touto látkou se zvláštní pozorností.

73

Komise nicméně zpochybňuje význam nejistoty, kterou je stiženo posouzení rizik tím, že zaprvé tvrdí, že od žadatelů nelze požadovat, aby poskytli údaje o expozici na všech místech, jichž se týká žádost o povolení, vzhledem k jejich velmi vysokému počtu. Pro ilustraci Komise uvádí, že pokud jde o kategorii použití 2 (funkční chromování), tento počet dosahuje více než 1500.

74

Je pravda, jak zdůrazňuje Komise, že možnost subjektů na počátku výrobního řetězce, zpravidla výrobců nebo dovozců látky, podat žádost pro celý dodavatelský řetězec představuje výhodu spočívající v racionalizaci systému povolování a tato výhoda by byla ohrožena, kdyby se od žadatelů požadovalo, aby poskytovali údaje týkající se všech míst následných uživatelů.

75

Nicméně bod 5.2.4 přílohy I nařízení REACH ukládá žadateli o povolení povinnost předložit „řádně naměřené reprezentativní údaje o expozici“.

76

Pokud jde v tomto ohledu o argumentaci Komise, že nízký počet posuzovaných míst je odůvodněn velmi vysokým počtem míst, pro které bylo povolení požadováno, je třeba uvést, jak poznamenal generální advokát v bodě 134 svého stanoviska, že povinnosti vyplývající z důkazního břemene žadatele nemohou záviset na počtu použití, pro něž je povolení požadováno, ani na počtu potenciálně dotčených míst a podniků. Podle takového přístupu by byl totiž standard posuzování rizik tím nižší, čím širší by byl rozsah žádosti, což by porušovalo jak zásadu rovného zacházení s žadateli, tak cíl ochrany lidského zdraví a životního prostředí.

77

Zadruhé Komise tvrdí, že napadené rozhodnutí v každém případě přispívá ke snížení expozice oxidu chromovému tím, že zlepšuje ochranu pracovníků. Relevantní hodnoty expozice uživatelů jsou totiž 2 μg/m3 pro kategorie 2, 4 a 5 a 0,5 μg/m3 pro kategorii 1, což představuje pětinu a dvacetinu unijních závazných hodnot expozice při práci pro sloučeniny chromu (VI), které jsou v současné době uplatňovány podle platné právní úpravy.

78

RAC však ve svých stanoviscích uvedl, že hodnota expozice 2 μg/m3 je pouze odhadem žadatelů, dostupné údaje ukazují kolísání expozice, včetně kolísání ve výši přesahujícího 2 μg/m3, a „zjevně neschvaluje expozice 2 μg/m3 Cr(VI), které žadatelé navrhli jako bezpečné“.

79

V každém případě, i kdyby skutečnost, že hodnoty expozice pracovníků jsou nižší než maximální hodnoty expozice chromu (VI), byla prokázána, nemohla by zbavit žadatele povinnosti provést posouzení rizik v souladu s požadavky čl. 60 odst. 4 nařízení REACH, ve spojení zejména s bodem 5.2.4 přílohy I tohoto nařízení, na základě spolehlivých a reprezentativních údajů.

80

Zatřetí Komise zdůrazňuje, že zohlednila nejistotu v posuzování rizik, když na doporučení RAC stanovila dodatečné podmínky a způsoby sledování za účelem dalšího snížení expozice pracovníků oxidu chromovému.

81

V tomto ohledu je pravda, že článek 2 napadeného rozhodnutí stanoví řadu povinností pro držitele povolení a následné uživatele. Držitelé povolení tak musí vypracovat scénáře expozice specifické pro konkrétní procesy, operace a úkoly (odstavec 2); musí zpřístupnit konkrétní scénáře expozice následným uživatelům, kteří jsou povinni bez zbytečného odkladu uplatňovat opatření k řízení rizik a provozní podmínky stanovené v těchto scénářích (odstavec 3); musí konkrétní scénáře expozice ověřovat a potvrzovat analýzou úkolů založenou na údajích o expozici a emisích naměřených následnými uživateli (odstavec 4). Držitelé povolení a následní uživatelé pak musí zavést programy sledování reprezentující provozní podmínky a opatření k řízení rizik (odstavec 6). Následní uživatelé musí ECHA zpřístupnit informace shromážděné prostřednictvím těchto sledovacích programů, aby předali tyto informace držitelům povolení za účelem ověření a potvrzení scénářů expozice (odstavec 9).

82

Jak však vyplývá z judikatury připomenuté v bodě 70 tohoto rozsudku, Komise musí před udělením povolení na základě tohoto ustanovení ověřit, zda jsou podmínky stanovené v čl. 60 odst. 4 nařízení REACH skutečně splněny.

83

I když dodatečné podmínky a způsoby sledování stanovené Komisí v čl. 2 odst. 2 napadeného rozhodnutí mohou případně snížit expozici uživatelů oxidu chromového, nemohou taková opatření naproti tomu zhojit nedostatečnost posouzení rizik ke dni přijetí tohoto rozhodnutí.

84

Z výše uvedeného vyplývá, že Komise napadeným rozhodnutím povolila použití oxidu chromového na základě posouzení jejich rizik pro lidské zdraví, které je příliš neúplné na to, aby splňovalo požadavky čl. 60 odst. 4 nařízení REACH.

85

Parlament tudíž oprávněně tvrdí, že Komise nemohla dospět k závěru, že socioekonomické přínosy těchto použití převažují nad riziky pro lidské zdraví.

86

První části jediného žalobního důvodu je tudíž třeba vyhovět.

87

V rámci druhé části svého jediného žalobního důvodu Parlament tvrdí, že Komise nesplnila svou povinnost ověřit, že pro kategorie povolených použití 2, 4 a 5 neexistuje vhodná alternativa, jak vyžaduje čl. 60 odst. 4 nařízení REACH.

88

Jak totiž vyplývá z bodu 18 odůvodnění napadeného rozhodnutí, sama Komise souhlasila se závěrem SEAC týkajícím se kategorií použití 2, 4 a 5, že z důvodu velmi širokého rozsahu použití uvedených v žádosti nemohl tento výbor vyloučit možnou nejistotu, pokud jde o technickou uskutečnitelnost alternativ pro omezený počet specifických použití.

89

Je pravda, že za účelem zajištění toho, aby se povolení vztahovalo pouze na použití, pro která není k dispozici žádná vhodná alternativa, se Komise rozhodla omezit rozsah povolení pro kategorie 2, 4 a 5 vložením odkazu na „základní funkce nezbytné pro zamýšlené použití“, jak vyplývá z bodů 19 a 20 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Toto rozhodnutí tedy podle Komise stanoví seznam základních funkcí pro každou z těchto tří kategorií použití a povoluje použití látky pouze tehdy a v rozsahu, v němž je pro toto použití nezbytná alespoň jedna z odpovídajících základních funkcí.

90

Komise tedy měla za to, že žadatelé unesli důkazní břemeno, když prokázali neexistenci vhodných alternativ pro kategorie použití 2, 4 a 5 pouze v těchto mezích.

91

Podle Parlamentu však odkaz na tyto „základní funkce nezbytné pro zamýšlené použití“ nemohl zhojit nejistotu zjištěnou samotnou Komisí. Tribunál ostatně výslovně rozhodl, že možnost doplnit povolení určitými podmínkami, jak je uvedeno v čl. 60 odst. 8 a 9 písm. d) nařízení REACH, neumožňuje Komisi napravit nedostatky v analýze alternativ předložené žadateli nebo nedostatečnost posouzení Komise či mezery v něm (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. března 2019, Švédsko v. Komise, T‑837/16, EU:T:2019:144, body 81 až 83).

92

Komise navíc podle Parlamentu sama neověřila nedostupnost vhodných alternativ, jak potvrzují bod 27 odůvodnění a článek 5 napadeného rozhodnutí. Tento orgán má za to, že tento článek totiž následným uživatelům ukládá povinnost zahrnout do oznámení zaslaného ECHA v souladu s čl. 66 odst. 1 nařízení REACH vysvětlení základních funkcí uvedených v čl. 1 odst. 1 napadeného rozhodnutí, které jsou nezbytné pro jejich použití, včetně odůvodnění jejich nezbytnosti pro toto použití.

93

Tento informační požadavek podle Parlamentu prokazuje, že i v rozsahu údajně omezeného povolení na základě požadavků týkajících se „základních funkcí nezbytných pro zamýšlené použití“ existuje nejistota ohledně vhodných alternativ, pokud jde o použití 2, 4 a 5. Parlament má za to, že čl. 1 odst. 1 napadeného rozhodnutí ve spojení s jeho článkem 5 ponechává na následných uživatelích, aby vysvětlili základní funkce uvedené v tomto rozhodnutí a a posteriori odůvodnili, že jedna z těchto funkcí je skutečně nezbytná pro zamýšlená použití.

94

Zahrnutí odkazu na „základní funkce“ navíc podle Parlamentu nepředstavuje skutečné omezení rozsahu uděleného povolení. Vzhledem k tomu, že Komise v napadeném rozhodnutí neprokázala, kdy a za jakých okolností jsou tyto „základní funkce“ nezbytné pro dotčená použití, tento odkaz pouze připomíná jeden z obecných požadavků čl. 60 odst. 4 nařízení REACH, tj. že látka může být povolena pouze tehdy, když je nezbytná pro zamýšlené použití. Toto omezení je podle Parlamentu zbaveno významu tím spíše, že „základními funkcemi“ vyjmenovanými v čl. 1 odst. 1 napadeného rozhodnutí jsou ve skutečnosti všechny funkce oxidu chromového pro kategorie použití 2, 4 a 5.

95

Komise na svou obranu uvádí, že splnila svou povinnost ověřit, že pro povolená použití nejsou k dispozici žádné vhodné alternativy, jak požaduje čl. 60 odst. 4 nařízení REACH.

96

Komise uvádí, že i když byla schopna spolehlivě konstatovat, že neexistují vhodné alternativy pro všechna použití kategorií 2, 4 a 5, jak jsou definována v žádosti, nemohlo tomu tak být u každého následného použití uvedeného v žádosti. Z tohoto důvodu vyjmenovala „základní funkce“ látky, které žádná alternativa nemohla nabídnout, a povolila pouze použití, pro která jsou tyto „základní funkce“ nezbytné.

97

Komise má za to, že rozsah napadeného rozhodnutí je tak omezen objektivními kritérií, jako je odolnost vůči korozi, přilnavost a bezpečnost potravin, umožňujícími určit jeho působnost. Následní uživatelé nebo příslušné orgány by podle Komise za žádných okolností neměli provádět nové posouzení látky nebo alternativ ani žádné srovnání mezi nimi. Nezbytnost látky pro všechny kategorie následného použití je v napadeném rozhodnutí prokázána.

98

Napadené rozhodnutí je tedy podle tohoto orgánu jen částečným povolením použití oxidu chromového, která jsou předmětem žádosti, jak jasně vyplývá z jeho čl. 1 odst. 2 až 4. Všichni následní uživatelé, kteří zamýšlejí používat látku, jež je předmětem povolení, musí oznámit ECHA použití, která provádějí na základě tohoto povolení, a uvést základní funkci či funkce látky, které jsou pro jejich činnosti technicky nezbytné, a poskytnout odůvodnění. Příslušné orgány v členských státech, které mají přístup k registru následných uživatelů ECHA, jsou podle nařízení REACH povinny zajistit řádné provádění a uplatňování nařízení REACH.

99

Komise uvádí, že neprovedla samostatné posouzení alternativ u každého následného uživatele nebo výrobku, neboť tento úkol by vyžadoval tisíce, či dokonce miliony odlišných posouzení v závislosti na stupni specifičnosti, což nařízení REACH nijak nevyžaduje, a to ani implicitně.

100

Navíc, pokud by Soudní dvůr požadoval podrobnější a konkrétnější posouzení následných použití, jichž se týká žádost o povolení, než je tomu v současné době, celý postup podávání žádostí a posuzování by byl ještě mnohem složitější. Tento požadavek by byl v rozporu s cílem nařízení REACH, kterým je podpora konkurenceschopnosti výrobního odvětví Unie, zejména s ohledem na možný dopad na malé a střední podniky, jak připomíná bod 8 odůvodnění tohoto nařízení REACH. Uvedený požadavek by byl rovněž v rozporu se skutečností, že uvedené nařízení má rovněž za cíl, jak zdůrazňuje jeho článek 55, postupné nahrazování látek vzbuzujících velmi velké obavy jinými látkami, jakož i pokračující zavádění nových látek do systému povolování a zdokonalování regulačních opatření v průběhu času, zejména prostřednictvím pravidelných přezkumů udělených povolení.

101

Kromě toho náročnější koncepce posouzení alternativ by podle Komise překračovala správní kapacitu ECHA a ukládala by povinnost omezit počet látek podléhajících povolení. Článek 58 odst. 3 nařízení REACH ostatně stanoví, že „[p]očet látek zahrnutých do přílohy XIV a data uvedená podle odstavce 1 rovněž zohlední schopnost agentury zpracovat žádosti ve stanovené lhůtě“. Komise má za to, že znásobení posuzování alternativ by bránilo určení nových látek vzbuzujících velmi velké obavy, což by vedlo k nadměrné regulaci malého počtu látek. To by podle ní způsobilo nahrazení některých látek jinými méně regulovanými látkami, které jsou méně známé a u nichž existuje méně údajů, a urychlilo by se pouze nahrazení látek vzbuzujících velmi velké obavy uvedených v příloze XIV nařízení REACH.

102

Konečně Komise uvádí, že toto nařízení nemá být vykládáno staticky. V souladu se zásadou postupnosti by se diskreční posouzení Komise mělo postupem času zpřísňovat. Komise tvrdí, že přístup posuzování žádostí o povolení uplatněný Komisí a ECHA je výsledkem mnoha let zkušeností s řízením systému povolování a spočívá na velmi citlivé rovnováze mezi vědeckými a sociálně-ekonomickými aspekty, jakož i na četných cílech sledovaných uvedeným nařízením, přičemž je vždy kladen důraz na cíl ochrany lidského zdraví a životního prostředí.

103

ECHA ve svém spisu vedlejšího účastníka zdůrazňuje, že se Komise neopírala o žádné subjektivní posouzení následných uživatelů, pokud jde o neexistenci vhodné a alternativy, neboť tito uživatelé jsou povinni poskytnout kontrolním orgánům pouze informace prokazující, že z důvodu objektivních technických požadavků nebo regulačních norem je použití oxidu chromového nezbytné.

104

V rámci druhé části jediného žalobního důvodu Parlament tvrdí, že Komise nesplnila svou povinnost ověřit druhou podmínku stanovenou v čl. 60 odst. 4 nařízení REACH pro kategorie povolených použití 2, 4 a 5, a sice neexistenci vhodné alternativy pro tato použití.

105

V tomto ohledu z bodu 12 odůvodnění nařízení REACH vyplývá, že tato podmínka odpovídá důležitému cíli stanovenému tímto nařízením, kterým je podpořit a v určitých případech zajistit, aby látky vzbuzující velké obavy byly postupně nahrazeny méně nebezpečnými látkami nebo technologiemi, jsou-li k dispozici vhodné a z ekonomického a technického hlediska uskutečnitelné alternativy.

106

Jak bylo připomenuto v bodě 46 tohoto rozsudku, čl. 60 odst. 4 a 5 nařízení REACH ukládá Komisi, aby ověřila, zda je uvedená podmínka, stejně jako první podmínka stanovená v čl. 60 odst. 4 tohoto nařízení, skutečně splněna.

107

Je třeba rovněž připomenout, že Komisi je za tímto účelem nápomocna ECHA, a zejména SEAC, který musí vydat stanovisko týkající se zejména dostupnosti, vhodnosti a technické proveditelnosti alternativ.

108

Pokud jde o kategorii použití 2, jakož i v téměř totožném znění kategorie použití 4 a 5, v projednávaném případě provedl SEAC následující posouzení:

„Žadatelé provedli rozsáhlé posouzení alternativ, zejména pokud jde o aspekt technické proveditelnosti.

[…]

Vzhledem k mimořádně širokému rozsahu použití, o jehož povolení se žádá, však SEAC nemůže vyloučit, že skutečně existuje omezený počet použití, u nichž je nahrazení již možné nebo bude možné v blízké budoucnosti. SEAC totiž není jasné, kdy budou alternativy pro konkrétní použití případně k dispozici. V ideálním případě by měl být SEAC poskytnut úplný seznam všech použití/složek v rámci [předmětného] použití, aby bylo možné posoudit skutečnou proveditelnost/neproveditelnost alternativ a zajistit, aby k nahrazení došlo tam, kde je to již možné. SEAC však uznává, že je to stěží proveditelné u žádostí o povolení tak širokého rozsahu, a tedy [zahrnujících] tak velký počet výrobků. Žadatelé předložili seznam obsahující přehled dotčených odvětví, příklady příslušných článků a [analýzu otázky], zda by bylo možné použít alternativní technologie, které třetí osoby považují za proveditelné, či nikoli. Vzhledem k širokému rozsahu použití, pro které je požadováno povolení, a skutečnosti, že do rozsahu tohoto použití spadá mnoho použití, nelze tento seznam považovat za vyčerpávající. Podle žadatelů nespadají do oblasti působnosti žádosti o povolení taková použití, u nichž je již nahrazení možné. Žadatelé však tato použití ani jejich technické požadavky nespecifikují. SEAC považuje přístup žadatelů k řešení této otázky za ne zcela vhodný a zdůrazňuje, že je třeba, aby žadatelé konkrétně prokázali, že k nahrazení došlo tam, kde je to skutečně možné. Toho je možné dosáhnout přesnějším a specifičtějším posouzením alternativ ohledně použití. Žadatelé by obecně měli jasně uvést, která technická použití spadají do oblasti působnosti požadovaného použití a která nikoli.

Na základě dostupných informací nicméně SEAC souhlasí se závěrem žadatelů, že celkově se nejeví, že by před datem zániku existovaly technicky proveditelné alternativy pro oxid chromový pro příslušné použití. Výše uvedené nejistoty bere SEAC v úvahu v rámci doporučení ohledně období přezkumu a podmínky pro zprávu o přezkumu.“

109

V bodě 18 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise sdílela názor SEAC k tomuto bodu následujícím způsobem:

„Ve svém stanovisku k použitím 2, 4 a 5 dospěl SEAC k závěru, že nejsou k dispozici žádné vhodné alternativní látky nebo technologie. Vzhledem k velmi širokému rozsahu požadovaných použití však SEAC nemohl vyloučit možné nejistoty týkající se technické proveditelnosti alternativ pro omezený počet konkrétních uplatnění, která jsou zahrnuta v popisu těchto použití. Komise souhlasí se závěrem SEAC.“

110

Komise tedy připustila, přičemž se ztotožnila se závěry uvedenými ve stanovisku SEAC, že přetrvává nejistota ohledně existence vhodných alternativních látek nebo technologií pro některá použití spadající do použití, pro která bylo žádáno o povolení.

111

Jak vyplývá z bodu 19 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Komise požadovala upřesnění popisu použití 2, 4 a 5, aby se povolení vztahovalo pouze na použití, pro která neexistují žádné vhodné alternativy.

112

Z tohoto důvodu se Komise rozhodla, jak uvádí v bodě 20 odůvodnění tohoto rozhodnutí, omezit rozsah povolení na použití, pro která jsou nezbytné „základní funkce“ oxidu chromového, přičemž těmito funkcemi jsou například u funkčního chromu (kategorie 2) odolnost vůči opotřebení, tvrdost, tloušťka vrstvy, odolnost vůči korozi, koeficient tření a vliv na morfologii povrchu.

113

Omezení rozsahu povolení odkazem na „základní funkce“ oxidu chromového však nemůže zaručit splnění druhé podmínky stanovené v čl. 60 odst. 4 nařízení REACH.

114

Zaprvé, jak uvedl generální advokát v bodě 178 svého stanoviska, nelze totiž dospět k závěru, že jedna ze „základních funkcí“ uvedených v napadeném rozhodnutí je nezbytná pro použití v případě neexistence vhodných alternativních látek nebo technologií pro toto použití. Omezení povolení k používání oxidu chromového na použití, pro která jsou nezbytné základní funkce této látky, tedy nemůže odstranit nejistotu týkající se neexistence alternativ pro některá použití.

115

Zadruhé odkaz na „základní funkce“ nezbytné pro zamýšlené použití, vyjmenované v čl. 1 odst. 1 napadeného rozhodnutí, ve skutečnosti neomezuje rozsah působnosti uděleného povolení.

116

Jak Parlament tvrdí ve svých písemnostech, aniž bylo jeho tvrzení zpochybněno, vyjmenované „základní funkce“ ve skutečnosti podle všeho zahrnují všechny funkce oxidu chromového pro kategorie použití 2, 4 a 5.

117

Kromě toho pojem „základní funkce“ nemá objektivní obsah, jelikož úroveň výkonnosti požadovaná pro takovou funkci není upřesněna. Odkaz na „tvrdost“ jakožto na základní funkci tak postrádá užitečný význam, neboť požadovaný stupeň tvrdosti není specifikován. Stejně tak odkaz na „odolnost vůči korozi“ nemůže mít za následek omezení povolení užívání, jelikož doba trvání této odolnosti a podmínky, za kterých je vyžadována, nejsou upřesněny.

118

Za těchto podmínek omezení rozsahu povolení, které má obsahovat odkaz na „základní funkce“ oxidu chromového, ve skutečnosti není takovým omezením, jelikož se omezuje na připomenutí podmínky povolení látky vzbuzující velmi velké obavy, a sice že tato látka musí být nezbytná pro zamýšlené použití (v tomto smyslu rozsudek ze dne 25. února 2021, Komise v. Švédsko, C‑389/19 P, EU:C:2021:131, bod 44).

119

Zatřetí vzhledem k nepřesnosti pojmu „základní funkce“ mohou být meze povolení, které z něj vyplývají, v každém případě obtížně předmětem účinné kontroly.

120

Tento závěr je podpořen povinností, kterou následným uživatelům ukládá článek 5 napadeného rozhodnutí, poskytnout ECHA vysvětlení základních funkcí oxidu chromového, které jsou nezbytné pro jejich zamýšlené použití, včetně důvodů, proč jsou tyto základní funkce pro toto použití nezbytné.

121

Je zajisté pravda, že bod 82 odůvodnění nařízení REACH uvádí, že „[a]by bylo možné účinně sledovat a prosazovat požadavky týkající se povolování, měli by následní uživatelé, kteří využívají povolení uděleného jejich dodavateli, informovat agenturu o svém použití látky“.

122

V projednávaném případě však povinnost stanovená v článku 5 napadeného rozhodnutí znamená požadovat po následných uživatelích, aby poskytli doplňující informace určené k posouzení podmínky nedostupnosti alternativ pro dotčená použití, a to poté, co Komise tato použití povolila. Dále vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí neupřesňuje odpovídajícím způsobem, jak bylo uvedeno v bodě 117 tohoto rozsudku, obsah „základních funkcí“, odpovědnost za určení, zda je použití oxidu chromového nezbytné k dosažení požadované úrovně výkonnosti, je ve skutečnosti přenesena na následné uživatele, přičemž posledně uvedení mají volnost určit požadovanou úroveň výkonnosti, a tudíž zda existují alternativy, či nikoli.

123

Jak přitom bylo připomenuto v bodech 46 a 82 tohoto rozsudku, ověření podmínek stanovených v čl. 60 odst. 4 nařízení REACH musí být provedeno před vydáním povolení na základě tohoto ustanovení a spadá pouze do pravomoci Komise.

124

Z výše uvedeného vyplývá, že Komise nemohla dospět k závěru, že neexistuje žádná vhodná alternativa pro použití oxidu chromového, která povolila napadeným rozhodnutím.

125

Tento závěr nelze zpochybnit tím, že vyjadřuje míru požadavku neslučitelnou s cílem nařízení REACH, kterým je podpora konkurenceschopnosti výrobního odvětví Unie, a se schopností ECHA vyřizovat žádosti o povolení ve stanovených lhůtách.

126

Jak totiž vyplývá z bodu 1 odůvodnění nařízení REACH, cíle tohoto nařízení spočívají v zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí a volného pohybu látek na vnitřním trhu za současného zvýšení konkurenceschopnosti a inovace (rozsudek ze dne 7. července 2009, S. P. C. M. a další, C‑558/07, EU:C:2009:430, bod 35). Kromě toho, jak vyplývá z bodu 22 odůvodnění uvedeného nařízení, povolení by mělo zajistit řádné fungování vnitřního trhu a zároveň zajistit, aby rizika plynoucí z látek vzbuzujících velmi velké obavy byla náležitě kontrolována. Úvahy týkající se pouze konkurenceschopnosti výrobního odvětví Unie proto nemohou odůvodnit povolení použití látky vzbuzující velmi velké obavy z hlediska lidského zdraví a životního prostředí, které není nezbytně nutné.

127

Zadruhé, i když počet látek zahrnutých do přílohy XIV nařízení REACH musí rovněž zohledňovat kapacitu ECHA k vyřizování žádosti ve stanovených lhůtách, jak výslovně stanoví čl. 58 odst. 3 tohoto nařízení, tato okolnost neznamená, jak správně uvedl generální advokát v bodě 191 svého stanoviska, že by posouzení požadovaná postupem povolování látky vzbuzující velmi velké obavy mohla být z důvodu mezí této kapacity provedena méně důkladně, než vyžaduje zásada předběžné opatrnosti, na kterou odkazuje čl. 1 odst. 3 uvedeného nařízení.

128

Druhé části jediného důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba rovněž vyhovět.

129

Z toho vyplývá, že Komise tím, že povolila použití 2, 4 a 5 oxidu chromového, jakož i použití 1 pro formulaci směsí pro použití 2, 4 a 5, nesplnila povinnost, která pro ni vyplývá z čl. 60 odst. 4 nařízení REACH.

130

Jedinému žalobnímu důvodu je tedy třeba vyhovět, aniž je třeba rozhodovat o jeho třetí části.

131

Z výše uvedeného vyplývá, že čl. 1 odst. 1 a 5, jakož i články 2 až 5, 7, 9 a 10 napadeného rozhodnutí musí být zrušeny v rozsahu, v němž se týkají povolení pro použití 2, 4 a 5 oxidu chromového a pro použití 1, pokud jde o formulaci směsí pro použití 2, 4 a 5.

132

Komise v zájmu ochrany lidského zdraví požaduje zachování účinků napadeného rozhodnutí do doby, než bude přijato nové rozhodnutí.

133

Komise uvádí, že čl. 56 odst. 1 písm. d) nařízení REACH ve spojení s čl. 58 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení stanoví přechodný mechanismus, který žadateli o povolení a jeho následným uživatelům umožňuje nadále uvádět na trh a používat látku i po datu zániku, pokud se na použití vztahuje žádost o povolení, za předpokladu, že tato žádost byla podána nejméně 18 měsíců před uplynutím platnosti a Komise ještě nerozhodla o žádosti o povolení.

134

Zrušení napadeného rozhodnutí, pokud by nebylo doprovázeno zachováním jeho účinků, by v důsledku toho podle Komise vedlo k tomu, že žadatelům a jejich následným uživatelům by bylo umožněno nadále uvádět na trh a používat oxid chromový pro požadovaná použití až do doby, než Komise přijme nové rozhodnutí, a to aniž by podléhali různým opatřením k řízení rizik a sledováním stanoveným tímto rozhodnutím, která jsou specificky určena k ochraně lidského zdraví.

135

Parlament nemá námitky proti tomuto návrhu Komise.

136

Podle čl. 264 druhého pododstavce SFEU Soudní dvůr může, považuje-li to za nezbytné, uvést ty účinky zrušeného aktu, které jsou nadále považovány za zachované. Za účelem výkonu pravomoci, kterou mu tento článek přiznává, vezme Soudní dvůr v úvahu dodržování zásady právní jistoty a jiných veřejných či soukromých zájmů (rozsudek ze dne 25. února 2021, Komise v. Švédsko, C‑389/19 P, EU:C:2021:131, bod 72 a citovaná judikatura).

137

Úvodem je třeba uvést, že žádost o prozatímní zachování účinků napadeného rozhodnutí se může týkat pouze ustanovení uvedených v bodě 138 tohoto rozsudku v rozsahu, v němž se týkají povolení pro použití 2, 4 a 5 a pro použití 1, pokud jde o formulaci směsí pro použití 2, 4 a 5.

138

Jak vyplývá z bodů 84 a 124 tohoto rozsudku, Komise povolila použití oxidu chromového na základě posouzení jejich rizik pro lidské zdraví, které je příliš neúplné na to, aby splňovalo požadavky čl. 60 odst. 4 nařízení REACH, a dále nemohla dospět k závěru, že neexistuje žádná vhodná alternativa pro použití oxidu chromového, která povolila, takže Komise měla žádost zamítnout.

139

Nic to nemění na tom, že mezi datem vyhlášení tohoto rozsudku a zamítavým rozhodnutím přijatým tímto orgánem nutně uplyne doba. Jak přitom uvádí Komise, podle čl. 56 odst. 1 písm. d) nařízení REACH platí, že výrobce, dovozce nebo následný uživatel nesmí uvést na trh látku pro použití nebo ji sám používat, je-li tato látka uvedena v příloze XIV, „ledaže bylo dosaženo data uvedeného v čl. 58 odst. 1 písm. c) bodě i) a výrobce, dovozce nebo následný uživatel podal žádost ve lhůtě osmnácti měsíců před tímto datem, o žádosti o povolení však dosud nebylo rozhodnuto“.

140

Tento čl. 56 odst. 1 písm. d) se tedy týká dvou dat, na která odkazuje čl. 58 odst. 1 písm. c) bod ii) nařízení REACH, která se vztahují k „datu zániku“, tj. datu, od kterého je uvádění látky na trh nebo její používání zakázáno, dokud není uděleno povolení, jakož i datu nejméně osmnáct měsíců před datem zániku, do něhož musí být žádosti obdrženy, pokud žadatel chce i nadále látku používat nebo ji uvádět na
trh pro určitá použití po datu zániku. V posledně uvedeném případě je pokračování v těchto použitích povoleno po datu zániku až do rozhodnutí o žádosti o povolení.

141

Pokud jde o látku oxid chromový, z přílohy XIV nařízení REACH vyplývá, že nejzazším datem pro podání žádosti o povolení byl 21. březen 2016, tedy osmnáct měsíců před datem zániku stanoveným na 21. září 2017. V projednávaném případě přitom žalobci podali žádost v roce 2015.

142

Z toho vyplývá, že po dobu mezi vyhlášením tohoto rozsudku a rozhodnutím Komise, které vyvozuje důsledky z tohoto rozsudku, by žadatelé, jakož i následní uživatelé oxidu chromového mohli tuto látku používat, aniž by podléhali různým opatřením k řízení rizik a sledování stanoveným napadeným rozhodnutím. Zdá se tedy nezbytné v zájmu ochrany lidského zdraví dočasně zachovat účinky napadeného rozhodnutí.

143

Nicméně s ohledem na nejistotu, kterou je stižen rozsah napadeného rozhodnutí, jak bylo uvedeno v bodě 124 tohoto rozsudku, nelze vyloučit, že toto rozhodnutí povoluje použití spadající do sporných kategorií, pro které existují vhodné alternativy, a že tak vystavuje lidské zdraví, zejména zdraví pracovníků používajících oxid chromový, neodůvodněným rizikům. Za těchto podmínek je třeba přiznat prozatímní zachování účinků napadeného rozhodnutí po dobu, která nepřekročí jeden rok ode dne vyhlášení tohoto rozsudku.

144

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

145

Vzhledem k tomu, že Parlament v projednávaném případě požadoval náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: